Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-05-19 18:27:01

Martina Formanová se ve své nové knize vyrovnává se smrtí svého muže

„Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…“ píše Martina Formanová v nové knize Nalakuj to na růžovo, v níž se vyrovnává se smrtí manžela Miloše Formana (†2018).  V knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana. S pomocí deníku zpracovává svůj smutek a prázdnotu ze ztráty člověka, po jehož boku strávila dvacet tři let a s nímž vychovala dva syny. První zápis je ze srpna 2018, poslední z letošního, již pandemického února. S nadsázkou, sebeironií a upřímností autorka popisuje cestu k zotavení. Nečekanou součástí duševní terapie se pro ni stávají lekce stand-upu, který spojil její touhu po komunikaci, smysl pro humor i dávné vzpomínky na chvíle strávené v dětském recitačním kroužku v rodném Brně.   Ukázka z knihy SRPEN 2018 / Sama Jak to, že už je devět, když já jsem tak strašně nedospalá?      Jo, vlastně. Včera sedm vražd.      To jsem se nemohla ovládnout a zůstat u jedné, u dvou?      Nemohla. Ovládání se zjevně patří mezi moje nejslabší stránky.   Tenhle večerní rituál – pár vyřešených vraždiček coby pohádka na dobrou noc – se v poslední době pěkně zvrhl. Dříve jsem forenzní vyšetřování zločinů sledovala poměrně civilizovaně a nahodile. Od doby, co trávím u televize většinu dne, se mi ale jednotlivé případy postupně začaly slévat v jeden nekontrolovatelný tok ubodání, uškrcení, zastřelení či otrav jedem. A já sedím v Milošově křesle, tupě těm jatkám přihlížím, ani nevím proč. Snad že tyhle příběhy mají vždy „happy end“ – jeden vrah vyfásne doživotí, druhý dvaadvacet let natvrdo, a tu ženskou, co otrávila milence i manžela, tak tu pošlou na smrt. Paráda.   Dům je tichý a já jsem tu sama. Dívat se v noci na násilí asi vůbec nedává smysl.      Na druhou stranu se však jedná o poměrně logické vyústění pestrého televizního programu, který sleduji během dne: reality show Můj třísetkilový život, Zpackané plastické operace a zejména pak pořad přinášející zvrácené uspokojení Dr. Pimple Popper neboli Doktorka Beďarová. Poté, co jsem zhlédla tyto skvosty kabelového vysílání, je pár mrtvol už jen hezkou třešničkou na dortu. A koukat na něco jiného nejsem schopna.      Zprávy mě nezajímají a u filmů vždy po chvíli zjistím, že jsem ztratila niť příběhu. Myšlenky se mi zatoulávají do šťastnějších časů, případně mi mozek vypne úplně (s tím se ovšem potýkám dlouhodobě), a když zaměřím svou pozornost zpět na obrazovku, nechápu: A tohle je kdo? Její bratr? Nebo soused? A proč se jako pohádali?      Ne. Na hranou tvorbu teď prostě nemám.   V 9:05 volávám sestře Simoně. Dnes má ale volno, vybavím si. Počkám tedy, až se vzbudí a ozve se sama.      Ploužím se do kuchyně osvěžit se citronádou a nabudit se kafem. Jenže tam už čeká armáda mých čtyř koček a tří psů.      „Dejte mně pokoj, sobci. Každej myslíte jen na sebe,“ nadávám jim, zatímco otvírám konzervy se žrádlem. Protože já blbec bych si tu kávu ani nevychutnala, kdyby na mě tak hladově a žalostně koukali.      Psi šťastně zblajznou, cokoli jim podám (ráno jsou to jen kostičky na čištění zubů), kočky v momentě, kdy zjistí, že jsem podlehla jejich citovému vydírání, radikálně změní své chování. Najednou se tváří, jako by zrovna dorazily coby porotci na nějakou gurmánskou soutěž, a váhavě zkoumají mou nabídku. Co nám to tady… ošklíbají se nad mým dnešním menu, ačkoli ještě před pár dny požadovaly výhradně značku Sheba s příchutí hovězího ve vlastní šťávě. Dnes by však nejspíš daly přednost tuňákovi nebo krevetám, což jsem já, krutá majitelka, nevycítila.      Že si vůbec lámu hlavu s tím, co si o mně myslí kočky, napomínám se.      Jenže pak si uvědomím, že kromě těch zvířat tu se mnou nikdo jiný není.      Takže co udělám?      Otevřu konzervy s mořskými plody.      Hovězí ve vlastní šťávě dostanou navečer psi, kteří by snědli, cokoli jim nasypu do misek, pravděpodobně včetně hřebíků.      Kdepak kočky. Psi, to jsou parťáci.   / Starosti a radosti Skypuju s rodiči.      Nutno říct, že naši jsou sice čtyřicet let šťastně rozvedeni, ovšem posledních zhruba dvacet roků spolu trávívají dovolené i veškeré svátky. Ukázalo se, že klíčem k jejich harmonickému vztahu je sdílení kratších časových úseků – týdne, maximálně dvou, během nichž jsou ještě schopni ovládnout se a nesklouznout k rozepřím, které nedořešili v roce 1972.   Máma se, jako vždy, strachuje o délku mého spánku, dostatečný přísun vitamínů, o životy svých vnoučat, aktuální povětrnostní podmínky a další asi tisícovku potenciálních rizikových faktorů, jejichž příval se mi podaří zarazit někde před polovinou. I tak probereme více než čtyři stovky druhů nebezpečí, jejichž hrozbu jsem musela vehementně popřít a vyvrátit.      Táta mě informuje o slevách v Tescu, své cestě na polikliniku a ke kontejneru s odpadky, což mi připomene, že jim chci zajistit společný lázeňský pobyt v Luhačovicích, jenž je snad oba přivede na jiné myšlenky.      Až se později, v kalifornském časovém pásmu posunutém o tři hodiny, probudí Simča, absolvuje s nimi tentýž dialog. Po něm bude následovat náš telefonický rozhovor, který konverzaci s rodiči vyhodnotí a pro dnešek uzavře. Se Simou si ale během dne zavoláme ještě několikrát, mluvíme totiž tak často, že to Miloše v počátcích našeho soužití mátlo.      „Jé, to je Simča, promiň –,“ vyskočila jsem třeba s mobilem od sledování televize.      „Nevolala ona už před chvílí?“ divil se.      „No ale to mi jen volala, že nemá čas, že se ozve později,“ vysvětlovala jsem s takovou samozřejmostí, že ji záhy Miloš přijal za svou.      Bejvávalo.   / Sestry I. Venku den jak lusk.      Terasa je obrostlá divokou vinnou révou, na níž již dozrávají tmavě modré kyselkavé hrozny. Na keře trubače rostoucí stranou se slétávají kolibříci. Mám chuť sednout si tam s kávou, pozorovat je, jak slastně nasávají nektar z jeho nádherných květů, a nechat se prohřívat a laskat teplým dopoledním sluncem. Alias program „důchodcův sen“.      Tak to ne, musím přece pracovat.   V počítači kliknu na soubor s názvem Sestry, velmi volnou filmovou adaptaci mé první knížky Skladatelka voňavého prádla.      Respektive její asi devatenáctý začátek.      Koukám na ty svoje mladičké protagonistky, variace mne samotné a sestry Simčy, a jsou mi vzdálené jak neandrtálcům hodinky.      Ve verzi rozepsané v době Milošova odchodu jsou tahle naše alter ega dvě odvážné, dychtivé holky, které právě otevírají dveře do života. Co otevírají! Ony je rozkopnou, lačně nedočkavé všeho, co čeká za nimi.      Jo, tohle jsem kdysi byla já.   DUBEN, KVĚTEN 2018 / V mlze První týdny po Milošově smrti si pamatuju pouze mlhavě. Ale ne jako v té chuchvalcově bílé mlze, co vás obklopí, když vyjedete lanovkou na Sněžku. Spíš v matně ponuré, jaká bývá v kalných ránech, kdy jste navíc zoufale vyčerpaní.      Synové se museli pár dnů po pohřbu vrátit na univerzity, odletěli i Petr s Matějem.      Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…      Jen bílej kocour si každý večer mňoukavě stěžuje, že nikdo nejde spát nahoru.      Ale do ložnice já nemůžu, ve své prázdnotě se zdá ještě větší, neutěšenější. Místo toho jsem si ustlala vedle kuchyně, u sebe v kanceláři, tak ať se kocour v případě námitek laskavě přesune tam a přestane mi připomínat, co už je i tak zřejmé. Domem se téměř neslyšně pohybovala pouze hospodyně Marissa. Tak potichu zřejmě proto, aby mi nepřipomínala, co rovněž bylo nasnadě – že již není nezbytně nutné, aby docházela pětkrát týdně.      Chtěla si prostě udržet svůj džob, proto se pustila do všeho, co jen bylo možné v domě vylepšit. Tu kolem mě proklouzla s kladivem, tu se šicími potřebami či barvou a natěračskou štětkou. Že budu muset její aktivity alespoň částečně brzdit, jsem s hrůzou zjistila, když jsem ji zastihla, jak přitlouká elektrický prodlužovací kabel k liště po straně pokoje. Činila tak zcela jistě v dobrém úmyslu, aby o něj někdo nezakopl. Jen zázrakem jsem ji zastavila dřív, než se hřebík střetl s proudem a ji naplnila zcela jiná energie, než kterou překypovala obvykle. To by mi ještě scházelo.   / M Club Forever! Občas se zase sejdeme s naším M Clubem. Už je to pár let, co jsme se začali vídat. Posléze se z těchto našich „schůzí s nulovou agendou“ staly ty nejpříjemnější večeře, a ke konci vlastně i jediné společenské příležitosti, jichž se chtěl Miloš účastnit. Pojmenování klubu bylo nasnadě, neboť jména všech čtyř členů začínala na písmeno M. A bylo i nasnadě, proč bylo pro každého z nás tak důležité, že setkání neměla pražádný jiný důvod, než společně strávit čas, jíst, plkat, zpívat. Miloš byl významný, Mia slavná, Marek úspěšný a já – já byla na základce členkou recitačního kroužku.      Marka jsme poznali na podzim 2007.      „Ahoj Martino, přiletíme s Ivankou do New Yorku,“ zavolal mi tehdy Karel (myšleno Gott; ale neuvedeno z důvodu mého vyjadřovacího minimalismu, nebo možná proto, že psát u přátel příjmení mi zní trochu udavačsky). „On tam zrovna bude i náš kamarád Marek s přítelkyní, tak bychom si mohli dát večeři všichni dohromady, co říkáš?“      Společný večer nakonec proběhl zcela v Markově režii ve výtečné francouzské restauraci, kde k lahodným pochoutkám navíc doporučil vína ročníků spojených s událostmi významnými pro naši historii: 1968 a 1989. Po vínech následoval šláftruňk v baru. Kdo by ale myslel na spaní? Neskutečný koncert zábavných historek a vtipů pokračoval dál, takže nás do postelí rozehnaly až první náznaky svítání.      Hned měsíc na to měl Miloš začít připravovat v Národním divadle jazzovou operu Dobře placená procházka, což však narazilo na dosti podstatný zádrhel. Jelikož dohodnutý honorář stěží pokrýval letenku 1. třídou, ukázalo se nezbytné najít sponzory, kteří by zafinancovali Milošův pobyt v Praze i další produkční náklady.      No a tu vstoupil znovu na scénu Marek, původně zcela anonymně.      Po pár týdnech celodenních divadelních zkoušek a večerů, které trávil se svou pražskou rodinou, se Miloš rozhodl poděkovat neznámému štědrému mecenáši a povečeřet s ním v restauraci Aromi. K jeho překvapení byl oním velkorysým patronem právě Karlův kamarád. V Aromi s Markem hravě navázali na debaty z newyorského setkání. Posezení, plánované původně na necelé dvě hodinky, se opět protáhlo do časného rána.      Jejich, a potažmo naše, přátelství zpečetily desítky, či spíše stovky společných večeří a zážitků. Markovo světoběžnictví s sebou neslo nejen spoustu zajímavých příhod – od potápění se se žraloky po setkání s domorodci na Papui-Nové Guineji, ale protože žil mezi Prahou a Římem, také lehkost, s níž se dokázal objevit tu v Paříži, tu v Curychu, Lyonu či u nás v Conouši. A tak samozřejmě, jako si jej oblíbil Miloš, ho přijala i Mia. (Ano, Farrow.)      S Miou se Miloš neseznámil při práci, nýbrž na hromadném setkání umělců žijících mimo Hollywood. Né, dělám si srandu! Miiny děti i vnoučata navštěvovaly stejně jako naši synové místní Montessori školu, jejíž vedení se rozhodlo využít dvou legend světové kinematografie pro jednu z výročních charitativních akcí. Na příjemně strávený společný čas na jevišti školního divadélka jsme navázali i v soukromí.      A tak se poskládal náš šťastný čtyřlístek.      Nechali jsme si všichni natisknout na trička logo M Club, každý narozeninový dort zdobilo dekorativní M a při každé schůzi jsme si zapěli písničku „Love“ z jednoho Miina filmu. Já nám k ní vytiskla a rozdala text, dokonce jsem se zamýšlela, zda bych zvládla zahrát její melodii na ukulule. Jenže to bych musela absolvovat lekce a cvičit, na čemž bohužel můj hudební doprovod ztroskotal.      Během těchto setkání nikdo znenadání nevytáhl scénář, který by Miloš ideálně režíroval, ale přinejmenším si ho přečetl a opatřil dramaturgickými poznámkami, nikdo nepožadoval kontakt na Miina agenta, nebo na kohokoli z jejích věhlasných kolegů, nikdo jakoby náhodou Markovi nepředhodil „skvělý byznys plán, který tutově vydělá mraky peněz, jen jaksi potřebuje subvencovat do začátku“, nikdo nesháněl informace či drby, kterými by se mohl blýsknout na jiné párty.      Postupně jsme si vybrali restaurace, v nichž se téhle naší podivné, směšné skupince od pětačtyřiceti let nahoru, co si neustále nadšeně připíjela „Na zdraví! Cheers!“ i irským „Sláinte! M Club Forever!“ a pokaždé si zazpívala a řehtala se a rozčilovala nad politikou a nespravedlnostmi světa, nedivili, ba naopak, vítali nás coby své nejmilejší hosty. Stačilo zavolat a požádat o rezervaci a pokaždé jsme měli svůj stůl a na něm často i drinky, které už obsluha dopředu znala.      Naše Forever bývalo tak euforické, že jsme mu sami uvěřili.      A náhle jsme se ocitli bez toho vlastně nejdůležitějšího článku celého klubu, jenž nás de facto spojil dohromady.      Jídáváme nyní ve stejných hospodách, broukáme si a tlacháme, ale nic už není stejné. A to, co nás teď nejvíc pojí, je společně sdílený smutek.   / Růžová došla Ten vůbec nejzoufalejší moment poté, co jsem ztratila Miloše, si však pamatuju zcela přesně, neboť přišel naprosto nečekaně.      Konečně jsem se přiměla začít opět chodit do tělocvičny, ale když jsem tam mířila, přepadlo mě dobře známé mně se nechce. Projížděla jsem právě středem města New Milford, znechuceně přemítala o činkách a posilovacích přístrojích, když jsem si uvědomila, že stejnou cestou jezdívám do New Yorku.      Vždyť já nemusím do žádné tělocvičny, můžu jet prostě dál, přes Danbury a Yonkers do Města. A můžu tam zůstat přes noc, nebo týden, jelikož o zvířata se postará Eddie a mě osobně už v Conouši nikdo nepotřebuje, nečeká.      Vždyť já můžu jet na letiště a odletět ještě dnes večer do Prahy. Nebo do Mexika. Kamkoli. Protože mě už nikdo nepotřebuje, nečeká!      A ačkoli teoreticky nejspíš znělo to obrovské pole možností snově, ve skutečnosti mě téměř fyzicky bolavě sevřel pocit samoty.      Doteď jsem se neustále něčemu a někomu přizpůsobovala. Škole, dětem, manželovi. Veškerý můj volný čas byl ohraničen nároky a požadavky druhých jako závorami, a mně přišlo přirozené a uspokojující je respektovat a naplňovat. Jenže najednou jsou závory pryč a přede mnou nedozírná pláň, na které budu muset nakonec vytyčit mantinely svého nového života.      Veškerá rozhodnutí ohledně mé budoucnosti ležela už jen a jen na mně.      Mohla jsem s nimi začít hned teď.      Do tělocvičny. A šupem!   Martina Formanová pochází z Brna, vystudovala scenáristiku na Filmové akademii múzických umění v Praze a od poloviny devadesátých let žije ve Spojených státech amerických. Je autorkou autobiograficky laděných próz Skladatelka voňavého prádla (2002) a Snědla dětem sladkosti (2012), novel Trojdílné plavky (2007) a Nevěra po americku (2011), románů Ten sen (2009) a Případ Pavlína (2014) a sbírky Povídky na tělo (2017). Napsala rovněž dva scénáře, které se staly předlohou k televizním filmům. Připravuje se realizace jejího nejnovějšího scénáře inspirovaného Skladatelkou voňavého prádla.   Vydalo nakladatelství Prostor roku 2021, 216 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-23 18:18:41

František Budín byl nejlepší herecký partner komika Felixe Holzmanna

František Budín (19. července 1924 – 15. března 2020) tvořil s Felixem Holzmannem (1921–2002) perfektně sehranou dvojici. Jeho více i méně hraná korektnost, normalita, „zdravá“ průměrnost a lidová „rozumnost“ seděla neopakovatelnému Felixovu humoru na míru všech mír. Dobrými přihrávači se Holzmannovi svého času stali také Viktor Maurer (1932–2010) a snad i Jiří Bruder (1928–2014). To ovšem byli – v obou případech - „páni herci“, zatímco František Budín neopustil nikdy svůj úřednický post v Ústí nad Labem (dokonce to striktně odmítal). S Felixem Holzmannem (občanem Litoměřic) sice vystupoval i v Německu, ale držel se jinak zcela v pozadí. Právě Budín uměl – ze všech Holzmannových partnerů – nejdokonaleji udržet až britskou „poker face“. Zkrátka a dobře, nerozesmál se, ani když se veškerý sál válel smíchy. Ano, tady byl zase on, de facto neherec, stoprocentní profík. Oproti tomu mistři typu Lubomíra Lipského to s Felixem třeba i jednou rádi zkusili – a odešli. Měli toho dost, nemohli se dostatečně projevit. Vedle Holzmanna totiž bylo třeba absolutní pokory, distinkce a souhry, která se – jinde než v případě Františka Budína – nevyskytla. Holzmann a Budín byli jin a jang. A snad jen Frigo – Buster Keaton by uměl Františka Budína zastoupit. Ani herec typu Milana Neděli nedokázal onu souhru ve správném poměru vyvážit, a tak snad pouze již zmíněný Viktor Maurer a také Milan Mach (1926–1995) bodovali, přičemž ten druhý to na Silvestra roku 1972 dokázal v nezapomenutelné scénce Vaše žena je podobná mé známé; avšak i on upustil od další spolupráce. Jak píše Ondřej Suchý v jediné doposud existující Holzmannově monografii Aluminiový klíček Felixe Holzmanna (2008), Felix a František se seznámili v Ústí nad Labem a padli si hned do oka. Do jaké míry ale byli skutečnými přáteli, zůstává otázkou, sám Budín vzpomínal, že třeba společné jízdy vozem na vystoupení Felix přečasto prospal. Pak se ale oba dokázali při – dokonale předem nazkoušené – scénce uvolnit lépe, než to „normální“ lidé umějí i v tom nejhlubším soukromí. Nejeden záznam jejich vystoupení to dokládá. (https://www.youtube.com/watch?v=rQv5Oiu7rWk). V soukromí spíše zasmušilý Felix Holzmann svůj humor propracovával „do mrtě“ a do značné míry s ním šetřil. Využíval jen toho, co absolutně zabíralo, aniž byl kdy sprostý. A teprve po jisté době vždy dovolil sám sobě, aby se scénka vynořila v televizi, obyčejně v nějakém Silvestru. To již byla dokonalá a Budín a Holzmann do sebe zapadali jako zuby dvou koleček. Vznikly tak – i právě pro Františka Budína – už dnes často klasické scénky jako Ukulele (neboli Huhulák), Svačina, Hřbitovní rozhovor, Náhodné setkání, Na lavičce, Vzorný vrchní, V restauraci, Domácí úkol, Kolegové, Alibi, Rozvod, Kvíz, Divácká soutěž, Klíček, Dotazník aneb Neviděli jste tu Františka Joudu?, O manželce, Ryba, Klobouky anebo Tak si na tom jevišti zůstaňte sám. Jenom v naposled jmenované získal přitom František Budín poněkud větší prostor, ale bylo to naprostou výjimkou. Je ovšem zároveň pravda, že existuje jen minimum dalších scének, ve kterých by František Budín nebyl s to každého konkurenčního Holzmannova partnera zastoupit; a pokud na to došlo, byl obvykle lepší. Pověstné hlášky z Budínových a Holzmannových partnerských setkání známe zřejmě všichni, ať už si to přiznáváme anebo ne. I když se tomu třeba fouňovsky a snobsky bráníme, vždy prostě některá vystoupí z podvědomí. I ptejme se namátkou (a souběžně si sami odpovídejme): z čeho vlastně byl vyroben onen „klíček“, který Holzmann ztratil? a) z aluminia b) z hliníku c) z cukrkandlu A co že to prováděl hrdina jiné Budínovy/Holzmannovy scénky? a) krájel tři dny staré housky b) kráčel tři dni k světlým zítřkům c) balil v kopřivách papír, protože to byl balič (což je narážka na rovněž poměrně známou scénku s Luďkem Kopřivou) Nu, a jak že se jmenoval pán z rozhovoru Alibi? a) Štumprle b) Štamprle c) Šúviks A co že to předvádí aktér dalšího jejich dialogu? Brečí dobře, ale... a) mohl by lépe b) „z hlediska vyššího principu mravního“ blbě c) na cizím hrobě Humoru, jaký provozovali, je i dnes třeba. Povýšeně jej přehlížet jako primitivní, je omyl, bohužel některými lidmi sdílený. Skutečně primitivní legrace vypadá přece jen poněkud jinak – a narážíme na ni přečasto, zatímco scének pánů Budína a Holzmanna nám vlastně zbyl až zoufale omezený počet... {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2026-05-15 07:55:46

15 GB pro Gmail už není samozřejmostí. Tato změna Googlu vás může nepříjemně překvapit (aktualizováno)

Google po letech štědré politiky přistoupil k významné změně v poskytování bezplatného cloudového úložiště. Tradičních 15 GB, které byly sdíleny mezi Gmail, Disk Google a Fotky, se nyní stává podmíněným bonusem, nikoliv automatickým standardem pro každého nově registrovaného uživatele. Podle nových zjištění začal Google omezovat základní kapacitu úložiště na pouhých 5 GB. Tato změna se však týká především nových účtů, takže pokud už 15GB prostor se svým […]

Čas načtení: 2024-09-28 00:01:29

Jak vytvořit sdílený disk Google

Pro práci ve více lidech, kteří nemusí být všichni u jednoho pc, se skvěle hodí sdílený disk. Podívejte se, jak jej vytvořit na Google. V první řadě je třeba se na Gdisk přihlásit pomocí vašeho

Čas načtení: 2025-01-01 17:00:45

Ty nejlepší nepovedené unboxingy iPhone

iPhone je pro spoustu lidí jejich vytouženým telefonem a často to pak při rozbalování končí tím, že emoce ze splněného snu převáží nad rozumem a klidem. Pojďte se v následujících videích podívat na ty najelpší unboxing faily při rozbalování iPhone.   Zobrazit příspěvek na Instagramu   Příspěvek sdílený Unboxing Fails (@unboxingfails)   Zobrazit příspěvek na Instagramu   Příspěvek sdílený Unboxing Fails (@unboxingfails)   Zobrazit příspěvek na Instagramu   Příspěvek sdílený […]

Čas načtení: 2026-01-02 23:01:00

Jak odstranit sdílený kalendář Google

Pokud používáte Kalendář Google delší dobu, je běžné, že v něm máte více kalendářů najednou. Typicky jeden vlastní a další, do kterých vás někdo přidal – například pracovní, rodinný nebo školní kalendář. Jakmile takový sdílený

Čas načtení: 2025-09-09 13:12:13

Váš sdílený příspěvěk vyvolal „úzkost“. Muž zatčen ve Velké Británii

Ve Velké Británii došlo k dalšímu zatčení kvůli příspěvku na sociálních sítích, který údajně vyvolal u někoho „úzkost“. (Foto: X) Incident, zachycený na videu,... Článek Váš sdílený příspěvěk vyvolal „úzkost“. Muž zatčen ve Velké Británii se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2026-01-22 15:42:00

UnionPay v Davosu: Transformace přeshraničních plateb díky konektivitě a umělé inteligenci

Davos (Švýcarsko) 22. ledna 2026 (PROTEXT/PRNewswire) - Zatímco se političtí a podnikatelští lídři scházejí na výročním zasedání Světového ekonomického fóra 2026 v Davosu pod heslem „Duch dialogu", do popředí se dostává praktická otázka: jak může v době rostoucí geopolitické nejistoty a tlaku na globální obchod a investice zůstat pohyb lidí, obchodu a kapitálu efektivní a odolný?Podle Mezinárodního měnového fondu se očekává, že globální hospodářský růst v roce 2026 zpomalí. V situaci, kdy vyspělé ekonomiky čelí strukturálním překážkám a rozvíjející se trhy se potýkají s vyššími náklady financování a třenicemi v přeshraničních transakcích, nabývají na významu základní schopnosti umožňující mezinárodní ekonomickou aktivitu, a to zejména platební systémy.Na pozadí tohoto globálního ekonomického přeskupování se UnionPay, jedna z největších světových organizací pro karetní platby, soustředí na propojení přeshraničních sítí jako na praktický vstupní bod. Místo aby se profilovala jen jako globální poskytovatel platebních služeb, inovuje s cílem vytvořit otevřený a inkluzivní ekosystém mezinárodních plateb založený na multilaterální spolupráci, interoperabilitě a sdílené hodnotě. Současně zkoumá odpovědnou aplikaci digitálních technologií včetně umělé inteligence v platebních systémech a hledá řešení, která přinášejí efektivitu, bezpečnost a finanční začlenění.K dnešnímu dni jsou karty UnionPay vydávány ve 84 zemích a regionech po celém světě. Síť akceptace pokrývá 183 zemí a regionů. Prostřednictvím partnerství s více než 2600 finančními institucemi a subjekty zapojenými do plateb po celém světě zavádí UnionPay digitální platební produkty a služby přizpůsobené místním trhům, které podporují obchod a spotřebu v různých kontextech.Dong Junfeng, předseda China UnionPay a UnionPay International, přednesl projev na kulatém stole během Světového ekonomického fóra. Více než dvacetiletý rozvoj UnionPay odráží širší trajektorii čínské ekonomiky, její odolnost a pokračující otevírání se světu. I v komplikovanějším globálním prostředí zůstává UnionPay věrná své mezinárodní strategii: podporovat kvalitní rozvoj platebního sektoru a prosazovat rámce spolupráce založené na rovnosti, vzájemném prospěchu a sdíleném růstu.Konektivita v praxi: Rozvoj nového čtyřstranného modelu na rozvíjejících se trzíchRozvoj přeshraničních plateb vyžaduje více než technickou integraci a závisí na modelech spolupráce, které jsou udržitelné a opakovatelné. V posledních letech UnionPay vyvinula Nový čtyřstranný model pro éru digitálních plateb prostřednictvím spolupráce síť–síť (N2N) a vláda–vláda (G2G).Tento model vychází z tradičního čtyřstranného platebního rámce a rozšiřuje účast na obou stranách ekosystému. Na straně účtů zahrnuje digitální peněženky a výrobce mobilních zařízení. Na straně akceptace integruje poskytovatele platebních služeb, agregátory plateb a SaaS platformy. Prostřednictvím bilaterální a multilaterální spolupráce model usiluje o propojení kvalitních zdrojů, snížení nákladů přeshraniční spolupráce a urychlení rozšíření sítě.V praxi UnionPay tuto strategii uplatnila v jihovýchodní a střední Asii, na Blízkém východě, v Africe a Latinské Americe – klíčových rozvíjejících se trzích – kde pomáhá prosazovat interoperabilitu mezi přeshraničními sítěmi plateb QR kódy. Tento model však není určen k nahrazení místních platebních systémů. Funguje v rámci existujících regulačních rámců, podporuje vzájemné uznávání standardů a koordinovaný rozvoj sítí a zároveň podporuje místní snahy o zlepšení platební infrastruktury.Díky tomu jsou desítky milionů mikro, malých a středních obchodníků po celém světě propojeny s inkluzivní globální sítí UnionPay, čímž získávají lepší přístup k mezinárodním zákazníkům a příležitostem pro přeshraniční obchod.Odpovědná umělá inteligence v platebních systémech: Přeměna inovací v praxiUmělá inteligence byla v Davosu vzhledem k jejímu potenciálu přetvářet ekonomické struktury a modely růstu středem pozornosti. Platební sektor, který má vysoké požadavky na bezpečnost a dodržování předpisů, však představuje výzvu v tom, jak využít inovace a zároveň se účinně postarat o rizika.UnionPay se profiluje jako přední subjekt využívající umělou inteligenci v finančním sektoru a vnímá AI jako nový nástroj produktivity pro inteligentní modernizaci plateb. Místo izolovaného nasazení používá spolupracující přístup, kdy spolupracuje s technologickými firmami, výzkumnými institucemi a univerzitami, aby vybudovala sdílený ekosystém AI aplikací podporující kvalitní a udržitelné nasazení ve finančních scénářích.Pro bezpečnost plateb UnionPay vybudovala inteligentní systém řízení rizik, který výrazně zlepšuje včasnou a účinnou ochranu transakcí. Expertní pravidla rizik generovaná AI nyní dosahují přesnosti 85 procent.Pokud jde o agentní platební řešení, je UnionPay jedním z prvních průkopníků v odvětví. Jeho služba MCP Agent Payment Service umožňuje uživatelům dokončit celý proces od žádosti až po platbu prostřednictvím konverzační interakce.V souvislosti s tím, jak Čína pokračuje v rozšiřování bezvízového styku, zavedla společnost UnionPay také služby podporované umělou inteligencí pro příchozí návštěvníky. Prostřednictvím své komplexní digitální platformy, aplikace Nihao China, která byla spuštěná v prosinci 2025, je umělá inteligence využívána pro platební poradenství, vícejazyčný překlad, plánování itineráře a doporučení pro každodenní život, čímž mezinárodním cestovatelům poskytuje plynulejší zážitek.Od dialogu ke spolupráci: Jak dosáhnout dlouhodobé hodnoty v přeshraničních platbáchVe své podstatě praxe UnionPay odráží ducha dialogu, který prosazuje i Davos. Spoluprací s místními platebními systémy na různých trzích neusiluje UnionPay o prosazení jediného modelu nebo standardu, ale o nalezení společného základu v rámci rozmanitosti, čímž tvůrčím způsobem buduje otevřenější a inkluzivnější globální platební ekosystém.Zlepšováním efektivity přeshraničních plateb a snižováním transakčních nákladů podporuje UnionPay regionální ekonomickou cirkulaci a umožňuje širší zapojení malých a středních hráčů, a to zejména na rozvíjejících se trzích. Tento přístup založený na spolupráci a vzájemném prospěchu úzce odpovídá hodnotám, které Světové ekonomické fórum v době nejistoty opakovaně zdůrazňuje.V budoucnu bude UnionPay i nadále využívat propojenost jako nástroj pro prohloubení multilaterální spolupráce a přispění k otevřenějšímu, inkluzivnějšímu a udržitelnějšímu mezinárodnímu platebnímu ekosystému v souladu se svou vizí „Důvěryhodná spojení, sdílený úspěch".KONTAKT: oushuting@unionpayintl.com 

Čas načtení: 2022-01-12 00:00:00

Webhosting a VPS: Co potřebujete právě vy?

Tak jste se rozhodli spustit web. Firemní web, web na WordPressu, e-shop nebo nějaký jiný projekt. Vymysleli jste doménu a nyní potřebujete najít poskytovatele hostingu, který vám dá prostor na serveru. Tady ale máte vícero možností, těmi nejoblíbenějšími jsou sdílený webhosting a VPS. Ten první je ...

Čas načtení: 2018-03-12 05:00:00

Co dovede elektronická korespondence?

De facto již jako praotec komunikace skrze internet se dnes jeví e-mailový účet. Avšak stále úspěšně překonává nehostinné prostředí bezpočtu sociálních sítí, které se bezpochyby těší větší míře hojnosti informací a zpráv, které jsou sdíleny mezi jednotlivými uživateli skrze ně, než je tomu právě v p ...

Čas načtení: 2021-05-19 18:27:01

Martina Formanová se ve své nové knize vyrovnává se smrtí svého muže

„Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…“ píše Martina Formanová v nové knize Nalakuj to na růžovo, v níž se vyrovnává se smrtí manžela Miloše Formana (†2018).  V knize, kterou Martina Formanová navazuje na předchozí autobiografické prózy Skladatelka voňavého prádla a Snědla dětem sladkosti, se setkáváme se zralou ženou reflektující svůj život po smrti manžela Miloše Formana. S pomocí deníku zpracovává svůj smutek a prázdnotu ze ztráty člověka, po jehož boku strávila dvacet tři let a s nímž vychovala dva syny. První zápis je ze srpna 2018, poslední z letošního, již pandemického února. S nadsázkou, sebeironií a upřímností autorka popisuje cestu k zotavení. Nečekanou součástí duševní terapie se pro ni stávají lekce stand-upu, který spojil její touhu po komunikaci, smysl pro humor i dávné vzpomínky na chvíle strávené v dětském recitačním kroužku v rodném Brně.   Ukázka z knihy SRPEN 2018 / Sama Jak to, že už je devět, když já jsem tak strašně nedospalá?      Jo, vlastně. Včera sedm vražd.      To jsem se nemohla ovládnout a zůstat u jedné, u dvou?      Nemohla. Ovládání se zjevně patří mezi moje nejslabší stránky.   Tenhle večerní rituál – pár vyřešených vraždiček coby pohádka na dobrou noc – se v poslední době pěkně zvrhl. Dříve jsem forenzní vyšetřování zločinů sledovala poměrně civilizovaně a nahodile. Od doby, co trávím u televize většinu dne, se mi ale jednotlivé případy postupně začaly slévat v jeden nekontrolovatelný tok ubodání, uškrcení, zastřelení či otrav jedem. A já sedím v Milošově křesle, tupě těm jatkám přihlížím, ani nevím proč. Snad že tyhle příběhy mají vždy „happy end“ – jeden vrah vyfásne doživotí, druhý dvaadvacet let natvrdo, a tu ženskou, co otrávila milence i manžela, tak tu pošlou na smrt. Paráda.   Dům je tichý a já jsem tu sama. Dívat se v noci na násilí asi vůbec nedává smysl.      Na druhou stranu se však jedná o poměrně logické vyústění pestrého televizního programu, který sleduji během dne: reality show Můj třísetkilový život, Zpackané plastické operace a zejména pak pořad přinášející zvrácené uspokojení Dr. Pimple Popper neboli Doktorka Beďarová. Poté, co jsem zhlédla tyto skvosty kabelového vysílání, je pár mrtvol už jen hezkou třešničkou na dortu. A koukat na něco jiného nejsem schopna.      Zprávy mě nezajímají a u filmů vždy po chvíli zjistím, že jsem ztratila niť příběhu. Myšlenky se mi zatoulávají do šťastnějších časů, případně mi mozek vypne úplně (s tím se ovšem potýkám dlouhodobě), a když zaměřím svou pozornost zpět na obrazovku, nechápu: A tohle je kdo? Její bratr? Nebo soused? A proč se jako pohádali?      Ne. Na hranou tvorbu teď prostě nemám.   V 9:05 volávám sestře Simoně. Dnes má ale volno, vybavím si. Počkám tedy, až se vzbudí a ozve se sama.      Ploužím se do kuchyně osvěžit se citronádou a nabudit se kafem. Jenže tam už čeká armáda mých čtyř koček a tří psů.      „Dejte mně pokoj, sobci. Každej myslíte jen na sebe,“ nadávám jim, zatímco otvírám konzervy se žrádlem. Protože já blbec bych si tu kávu ani nevychutnala, kdyby na mě tak hladově a žalostně koukali.      Psi šťastně zblajznou, cokoli jim podám (ráno jsou to jen kostičky na čištění zubů), kočky v momentě, kdy zjistí, že jsem podlehla jejich citovému vydírání, radikálně změní své chování. Najednou se tváří, jako by zrovna dorazily coby porotci na nějakou gurmánskou soutěž, a váhavě zkoumají mou nabídku. Co nám to tady… ošklíbají se nad mým dnešním menu, ačkoli ještě před pár dny požadovaly výhradně značku Sheba s příchutí hovězího ve vlastní šťávě. Dnes by však nejspíš daly přednost tuňákovi nebo krevetám, což jsem já, krutá majitelka, nevycítila.      Že si vůbec lámu hlavu s tím, co si o mně myslí kočky, napomínám se.      Jenže pak si uvědomím, že kromě těch zvířat tu se mnou nikdo jiný není.      Takže co udělám?      Otevřu konzervy s mořskými plody.      Hovězí ve vlastní šťávě dostanou navečer psi, kteří by snědli, cokoli jim nasypu do misek, pravděpodobně včetně hřebíků.      Kdepak kočky. Psi, to jsou parťáci.   / Starosti a radosti Skypuju s rodiči.      Nutno říct, že naši jsou sice čtyřicet let šťastně rozvedeni, ovšem posledních zhruba dvacet roků spolu trávívají dovolené i veškeré svátky. Ukázalo se, že klíčem k jejich harmonickému vztahu je sdílení kratších časových úseků – týdne, maximálně dvou, během nichž jsou ještě schopni ovládnout se a nesklouznout k rozepřím, které nedořešili v roce 1972.   Máma se, jako vždy, strachuje o délku mého spánku, dostatečný přísun vitamínů, o životy svých vnoučat, aktuální povětrnostní podmínky a další asi tisícovku potenciálních rizikových faktorů, jejichž příval se mi podaří zarazit někde před polovinou. I tak probereme více než čtyři stovky druhů nebezpečí, jejichž hrozbu jsem musela vehementně popřít a vyvrátit.      Táta mě informuje o slevách v Tescu, své cestě na polikliniku a ke kontejneru s odpadky, což mi připomene, že jim chci zajistit společný lázeňský pobyt v Luhačovicích, jenž je snad oba přivede na jiné myšlenky.      Až se později, v kalifornském časovém pásmu posunutém o tři hodiny, probudí Simča, absolvuje s nimi tentýž dialog. Po něm bude následovat náš telefonický rozhovor, který konverzaci s rodiči vyhodnotí a pro dnešek uzavře. Se Simou si ale během dne zavoláme ještě několikrát, mluvíme totiž tak často, že to Miloše v počátcích našeho soužití mátlo.      „Jé, to je Simča, promiň –,“ vyskočila jsem třeba s mobilem od sledování televize.      „Nevolala ona už před chvílí?“ divil se.      „No ale to mi jen volala, že nemá čas, že se ozve později,“ vysvětlovala jsem s takovou samozřejmostí, že ji záhy Miloš přijal za svou.      Bejvávalo.   / Sestry I. Venku den jak lusk.      Terasa je obrostlá divokou vinnou révou, na níž již dozrávají tmavě modré kyselkavé hrozny. Na keře trubače rostoucí stranou se slétávají kolibříci. Mám chuť sednout si tam s kávou, pozorovat je, jak slastně nasávají nektar z jeho nádherných květů, a nechat se prohřívat a laskat teplým dopoledním sluncem. Alias program „důchodcův sen“.      Tak to ne, musím přece pracovat.   V počítači kliknu na soubor s názvem Sestry, velmi volnou filmovou adaptaci mé první knížky Skladatelka voňavého prádla.      Respektive její asi devatenáctý začátek.      Koukám na ty svoje mladičké protagonistky, variace mne samotné a sestry Simčy, a jsou mi vzdálené jak neandrtálcům hodinky.      Ve verzi rozepsané v době Milošova odchodu jsou tahle naše alter ega dvě odvážné, dychtivé holky, které právě otevírají dveře do života. Co otevírají! Ony je rozkopnou, lačně nedočkavé všeho, co čeká za nimi.      Jo, tohle jsem kdysi byla já.   DUBEN, KVĚTEN 2018 / V mlze První týdny po Milošově smrti si pamatuju pouze mlhavě. Ale ne jako v té chuchvalcově bílé mlze, co vás obklopí, když vyjedete lanovkou na Sněžku. Spíš v matně ponuré, jaká bývá v kalných ránech, kdy jste navíc zoufale vyčerpaní.      Synové se museli pár dnů po pohřbu vrátit na univerzity, odletěli i Petr s Matějem.      Umlkly Milošovy oblíbené písničky, které jsme si pouštěli, jako by měl kdykoli vejít a připojit se k nám. Obývákem se nenese kouř jeho doutníků ani vůně espressa s kapkou Baileys ani zvuk CNN ani, ani…      Jen bílej kocour si každý večer mňoukavě stěžuje, že nikdo nejde spát nahoru.      Ale do ložnice já nemůžu, ve své prázdnotě se zdá ještě větší, neutěšenější. Místo toho jsem si ustlala vedle kuchyně, u sebe v kanceláři, tak ať se kocour v případě námitek laskavě přesune tam a přestane mi připomínat, co už je i tak zřejmé. Domem se téměř neslyšně pohybovala pouze hospodyně Marissa. Tak potichu zřejmě proto, aby mi nepřipomínala, co rovněž bylo nasnadě – že již není nezbytně nutné, aby docházela pětkrát týdně.      Chtěla si prostě udržet svůj džob, proto se pustila do všeho, co jen bylo možné v domě vylepšit. Tu kolem mě proklouzla s kladivem, tu se šicími potřebami či barvou a natěračskou štětkou. Že budu muset její aktivity alespoň částečně brzdit, jsem s hrůzou zjistila, když jsem ji zastihla, jak přitlouká elektrický prodlužovací kabel k liště po straně pokoje. Činila tak zcela jistě v dobrém úmyslu, aby o něj někdo nezakopl. Jen zázrakem jsem ji zastavila dřív, než se hřebík střetl s proudem a ji naplnila zcela jiná energie, než kterou překypovala obvykle. To by mi ještě scházelo.   / M Club Forever! Občas se zase sejdeme s naším M Clubem. Už je to pár let, co jsme se začali vídat. Posléze se z těchto našich „schůzí s nulovou agendou“ staly ty nejpříjemnější večeře, a ke konci vlastně i jediné společenské příležitosti, jichž se chtěl Miloš účastnit. Pojmenování klubu bylo nasnadě, neboť jména všech čtyř členů začínala na písmeno M. A bylo i nasnadě, proč bylo pro každého z nás tak důležité, že setkání neměla pražádný jiný důvod, než společně strávit čas, jíst, plkat, zpívat. Miloš byl významný, Mia slavná, Marek úspěšný a já – já byla na základce členkou recitačního kroužku.      Marka jsme poznali na podzim 2007.      „Ahoj Martino, přiletíme s Ivankou do New Yorku,“ zavolal mi tehdy Karel (myšleno Gott; ale neuvedeno z důvodu mého vyjadřovacího minimalismu, nebo možná proto, že psát u přátel příjmení mi zní trochu udavačsky). „On tam zrovna bude i náš kamarád Marek s přítelkyní, tak bychom si mohli dát večeři všichni dohromady, co říkáš?“      Společný večer nakonec proběhl zcela v Markově režii ve výtečné francouzské restauraci, kde k lahodným pochoutkám navíc doporučil vína ročníků spojených s událostmi významnými pro naši historii: 1968 a 1989. Po vínech následoval šláftruňk v baru. Kdo by ale myslel na spaní? Neskutečný koncert zábavných historek a vtipů pokračoval dál, takže nás do postelí rozehnaly až první náznaky svítání.      Hned měsíc na to měl Miloš začít připravovat v Národním divadle jazzovou operu Dobře placená procházka, což však narazilo na dosti podstatný zádrhel. Jelikož dohodnutý honorář stěží pokrýval letenku 1. třídou, ukázalo se nezbytné najít sponzory, kteří by zafinancovali Milošův pobyt v Praze i další produkční náklady.      No a tu vstoupil znovu na scénu Marek, původně zcela anonymně.      Po pár týdnech celodenních divadelních zkoušek a večerů, které trávil se svou pražskou rodinou, se Miloš rozhodl poděkovat neznámému štědrému mecenáši a povečeřet s ním v restauraci Aromi. K jeho překvapení byl oním velkorysým patronem právě Karlův kamarád. V Aromi s Markem hravě navázali na debaty z newyorského setkání. Posezení, plánované původně na necelé dvě hodinky, se opět protáhlo do časného rána.      Jejich, a potažmo naše, přátelství zpečetily desítky, či spíše stovky společných večeří a zážitků. Markovo světoběžnictví s sebou neslo nejen spoustu zajímavých příhod – od potápění se se žraloky po setkání s domorodci na Papui-Nové Guineji, ale protože žil mezi Prahou a Římem, také lehkost, s níž se dokázal objevit tu v Paříži, tu v Curychu, Lyonu či u nás v Conouši. A tak samozřejmě, jako si jej oblíbil Miloš, ho přijala i Mia. (Ano, Farrow.)      S Miou se Miloš neseznámil při práci, nýbrž na hromadném setkání umělců žijících mimo Hollywood. Né, dělám si srandu! Miiny děti i vnoučata navštěvovaly stejně jako naši synové místní Montessori školu, jejíž vedení se rozhodlo využít dvou legend světové kinematografie pro jednu z výročních charitativních akcí. Na příjemně strávený společný čas na jevišti školního divadélka jsme navázali i v soukromí.      A tak se poskládal náš šťastný čtyřlístek.      Nechali jsme si všichni natisknout na trička logo M Club, každý narozeninový dort zdobilo dekorativní M a při každé schůzi jsme si zapěli písničku „Love“ z jednoho Miina filmu. Já nám k ní vytiskla a rozdala text, dokonce jsem se zamýšlela, zda bych zvládla zahrát její melodii na ukulule. Jenže to bych musela absolvovat lekce a cvičit, na čemž bohužel můj hudební doprovod ztroskotal.      Během těchto setkání nikdo znenadání nevytáhl scénář, který by Miloš ideálně režíroval, ale přinejmenším si ho přečetl a opatřil dramaturgickými poznámkami, nikdo nepožadoval kontakt na Miina agenta, nebo na kohokoli z jejích věhlasných kolegů, nikdo jakoby náhodou Markovi nepředhodil „skvělý byznys plán, který tutově vydělá mraky peněz, jen jaksi potřebuje subvencovat do začátku“, nikdo nesháněl informace či drby, kterými by se mohl blýsknout na jiné párty.      Postupně jsme si vybrali restaurace, v nichž se téhle naší podivné, směšné skupince od pětačtyřiceti let nahoru, co si neustále nadšeně připíjela „Na zdraví! Cheers!“ i irským „Sláinte! M Club Forever!“ a pokaždé si zazpívala a řehtala se a rozčilovala nad politikou a nespravedlnostmi světa, nedivili, ba naopak, vítali nás coby své nejmilejší hosty. Stačilo zavolat a požádat o rezervaci a pokaždé jsme měli svůj stůl a na něm často i drinky, které už obsluha dopředu znala.      Naše Forever bývalo tak euforické, že jsme mu sami uvěřili.      A náhle jsme se ocitli bez toho vlastně nejdůležitějšího článku celého klubu, jenž nás de facto spojil dohromady.      Jídáváme nyní ve stejných hospodách, broukáme si a tlacháme, ale nic už není stejné. A to, co nás teď nejvíc pojí, je společně sdílený smutek.   / Růžová došla Ten vůbec nejzoufalejší moment poté, co jsem ztratila Miloše, si však pamatuju zcela přesně, neboť přišel naprosto nečekaně.      Konečně jsem se přiměla začít opět chodit do tělocvičny, ale když jsem tam mířila, přepadlo mě dobře známé mně se nechce. Projížděla jsem právě středem města New Milford, znechuceně přemítala o činkách a posilovacích přístrojích, když jsem si uvědomila, že stejnou cestou jezdívám do New Yorku.      Vždyť já nemusím do žádné tělocvičny, můžu jet prostě dál, přes Danbury a Yonkers do Města. A můžu tam zůstat přes noc, nebo týden, jelikož o zvířata se postará Eddie a mě osobně už v Conouši nikdo nepotřebuje, nečeká.      Vždyť já můžu jet na letiště a odletět ještě dnes večer do Prahy. Nebo do Mexika. Kamkoli. Protože mě už nikdo nepotřebuje, nečeká!      A ačkoli teoreticky nejspíš znělo to obrovské pole možností snově, ve skutečnosti mě téměř fyzicky bolavě sevřel pocit samoty.      Doteď jsem se neustále něčemu a někomu přizpůsobovala. Škole, dětem, manželovi. Veškerý můj volný čas byl ohraničen nároky a požadavky druhých jako závorami, a mně přišlo přirozené a uspokojující je respektovat a naplňovat. Jenže najednou jsou závory pryč a přede mnou nedozírná pláň, na které budu muset nakonec vytyčit mantinely svého nového života.      Veškerá rozhodnutí ohledně mé budoucnosti ležela už jen a jen na mně.      Mohla jsem s nimi začít hned teď.      Do tělocvičny. A šupem!   Martina Formanová pochází z Brna, vystudovala scenáristiku na Filmové akademii múzických umění v Praze a od poloviny devadesátých let žije ve Spojených státech amerických. Je autorkou autobiograficky laděných próz Skladatelka voňavého prádla (2002) a Snědla dětem sladkosti (2012), novel Trojdílné plavky (2007) a Nevěra po americku (2011), románů Ten sen (2009) a Případ Pavlína (2014) a sbírky Povídky na tělo (2017). Napsala rovněž dva scénáře, které se staly předlohou k televizním filmům. Připravuje se realizace jejího nejnovějšího scénáře inspirovaného Skladatelkou voňavého prádla.   Vydalo nakladatelství Prostor roku 2021, 216 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-28 10:15:00

Chtěli jsme měnit svět podle svých rozmarů a gusta…

Když Albert Camus dokončil svůj slavný román Mor, netušil naštěstí, jak po šedesáti letech, které letos uplynuly od jeho tragické smrti, bude jeho dílo aktuální. Kniha vyšla v roce 1947 a v době, kdy ji připravoval, zapsal si do svého Zápisníku, který vyšel česky v Mladé frontě v roce 1999: Nemoc je kříž, ale možná také zábradlí. Ideální by nicméně bylo převzít od ní její sílu a nebrat její slabosti. Kéž je útočištěm, které činí silnějším ve chvíli, kdy to chceme. A je-li to třeba zaplatit utrpením a odříkáním, plaťme. Už platíme. Platíme za tolik sdílený mýtus, že všechna místa na světě jsou lehce zaměnitelná, že osobní historie, kultura, vztahy a jazyky nehrají významnější roli, že národní stát je zbytečný… Jenže – realita nás poučila, že je tomu jinak – právě k národnímu státu teď všichni vzhlížejí, aby pro ně udělal, co je v jeho silách. Protože navzdory jeho kritikům, dnes každý ví, že sdílené porozumění, vědomí toho, co nás spojuje, není zdaleka zanedbatelná hodnota. Chtěli jsme měnit svět podle svých rozmarů a gusta. Nechtěli jsme národní hranice, teď je máme za Olomoucí na Litovelsku i Uničovsku, mezi Lombardií i Benátkami, mezi Normandií i Paříží. Nový model člověka mondialisé, Evropana žijícího tady i jinde, mobilního, triumfujícího, zasáhla morová rána, žel doslova; místo turistů se selfíčky spěchají nyní liduprázdnými ulicemi zahalené beznosé tváře, jak za časů Nostradama, velkého odborníka na mor – jak příznačné…  A nejen to, Covid-19 rozechvěl i základy ekonomických katedrál nové Evropy. A o bruselských jednacích síních ani nemluvě, pandemie vyšla z módy, a tak proč s ní ztrácet čas? Bysnys, prebendy, benefity, toť přece už dávno lepší téma… A co trvá dlouho, přestává znepokojovat. V díle Alberta Camuse je mor určitou metaforou ohrožení světa, lidské existence v nejširším slova smyslu. Jeho Mor i po třiasedmdesáti letech od svého vydání stále nastavuje zrcadlo, zpětný obraz, příležitost k reflexi, zvláště dnes ve společnosti stále dravější a krutější globalizace. A Mor řeší právě to, jaký postoj zaujmout v okamžiku ohrožení. Autor na jednom místě výstižně konstatuje: Naši spoluobčané se umoudřili, přizpůsobili se, jak se říká, protože jiné východisko nebylo. Samozřejmě, že vědomí neštěstí a utrpení měli pořád, ale nepociťovali už jeho drásavý osten (…), a to je právě největší neštěstí, přivyknout zoufalství je horší než zoufalství samo. (…) Ti, kdo měli zaměstnání, vykonávali je doslova v morovém tempu, úzkostlivě a bez jiskry. (…) O něco dále píše o izolačních táborech, sanitárních důvodech… Nakonec se odloučení stává samozřejmostí. Všichni jsou posléze odkázáni na svoji samotu. Nekoresponduje snad Camusovo poznání s tím, co právě prožíváme? A já už jen dodávám, že z této zkušenosti není vyloučen nikdo – nemoc zasahuje horní i dolní patra společnosti. Zasáhla i francouzského ministra kultury Francka Riestera, média hlásí, že z nejhoršího je prý venku. Zato lékař z Lille takové štěstí neměl, Jean-Jacques Razafindranazy zemřel v sobotu 21. března. Dalších několik podobných úmrtí následovalo, seznam začíná být dlouhý. Své nakažení veřejně oznámil i Michel Barnier, paradoxně člověk, který kdysi v Evropské unii usiloval o vytvoření společných záchranářských sil s názvem Europaid… Během několika dnů a hodin je Evropa v úplně jiné realitě, stovky mrtvých, zavřené školy, úřady, centra zábavy, parky i hranice; země, města i obce ochromuje karanténa. Naše požadavky, touhy „všechno mít“ se zredukovaly na paralen a roušky. Město nad Seinou na svůj poslední mor v podobě španělské chřipky z roku 1920 dávno zapomnělo, zapomnělo dokonce i na chřipku hongkongskou, která si v roce 1968 vyžádala životy více než 31 tisíc obětí; nyní se nebezpečná epidemie do země opět vplížila. Francie, druhý domov Alberta Camuse, postupně vyhlašuje couvre-feu (Nice, Arras i Perpignan…), zákaz vycházení, smí se jen na formulář a jen není-li zbytí… Stejně, jak to slavný autor a nobelista už dávno popsal ve svém Moru, v příběhu, který umístil do Oranu svého rodného Alžírska.   Francie je v poslední době sužována migrací, teroristy i masovými protesty, a protože neštěstí nechodívá samo, tak se přidala i rychle se šířící smrtelná infekce. Co nedokázaly Žluté vesty, zvládl hravě Covid-19: o reformách už ani muk. Na programu jsou jiné starosti, třeba co s těmi, kteří kromě metra a chodníku jiný domov nemají? Kam s dalšími, provizorně přežívajícími ve stanech na periférii? Představa, že dodržují hygienická nařízení, je iluze; že pokuty a jiné postihy nezaberou, je jisté… Povolat armádu? Zavřít výrobu? Zachránit Air-France? Naléhavé otázky, těžké odpovědi.  V okamžiku, kdy pětadvacátého března dopisuji tyto řádky, je ve Francii hospitalizováno 11 539 infikovaných pacientů, z toho 2 827 v kritickém stavu, a dosud zemřelo 1 331 postižených nešťastníků. Zvláště v tomto kontextu nelze opomenout opatření české vlády, průběh epidemie nenabyl zatím takových rozměrů jako jinde. Zabiják Covid-19 jednou ustoupí, a nastane jakási pravda věcí, podobně jako nastala u přeživších v Moru. A doufejme, že poučeni z této zkušenosti nebudou jen lidé, které tragédie skutečně postihla, ti, kteří ztratili někoho ze svých blízkých… Doufejme, že tato událost prvního řádu nás opět naučí žít tam, kde jsme, v našem městě, obci, ve svém domově…  A doufejme také, že všichni si vezmou k srdci slova doktora Rieuxe, vypravěče a hlavní románové postavy Moru, jimiž autor své dílo končí: (…) čemu se člověk uprostřed katastrof naučí, je totiž, že v lidech je víc věcí hodných obdivu než zavržení. I u nás to platí. A zejména o těch, pro které starostlivost a empatii nejsou břímě. Možná tak lze nejlépe zabránit, aby jedna tragédie nevyvolala druhou, jak se (pře)často stává. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-23 18:18:41

František Budín byl nejlepší herecký partner komika Felixe Holzmanna

František Budín (19. července 1924 – 15. března 2020) tvořil s Felixem Holzmannem (1921–2002) perfektně sehranou dvojici. Jeho více i méně hraná korektnost, normalita, „zdravá“ průměrnost a lidová „rozumnost“ seděla neopakovatelnému Felixovu humoru na míru všech mír. Dobrými přihrávači se Holzmannovi svého času stali také Viktor Maurer (1932–2010) a snad i Jiří Bruder (1928–2014). To ovšem byli – v obou případech - „páni herci“, zatímco František Budín neopustil nikdy svůj úřednický post v Ústí nad Labem (dokonce to striktně odmítal). S Felixem Holzmannem (občanem Litoměřic) sice vystupoval i v Německu, ale držel se jinak zcela v pozadí. Právě Budín uměl – ze všech Holzmannových partnerů – nejdokonaleji udržet až britskou „poker face“. Zkrátka a dobře, nerozesmál se, ani když se veškerý sál válel smíchy. Ano, tady byl zase on, de facto neherec, stoprocentní profík. Oproti tomu mistři typu Lubomíra Lipského to s Felixem třeba i jednou rádi zkusili – a odešli. Měli toho dost, nemohli se dostatečně projevit. Vedle Holzmanna totiž bylo třeba absolutní pokory, distinkce a souhry, která se – jinde než v případě Františka Budína – nevyskytla. Holzmann a Budín byli jin a jang. A snad jen Frigo – Buster Keaton by uměl Františka Budína zastoupit. Ani herec typu Milana Neděli nedokázal onu souhru ve správném poměru vyvážit, a tak snad pouze již zmíněný Viktor Maurer a také Milan Mach (1926–1995) bodovali, přičemž ten druhý to na Silvestra roku 1972 dokázal v nezapomenutelné scénce Vaše žena je podobná mé známé; avšak i on upustil od další spolupráce. Jak píše Ondřej Suchý v jediné doposud existující Holzmannově monografii Aluminiový klíček Felixe Holzmanna (2008), Felix a František se seznámili v Ústí nad Labem a padli si hned do oka. Do jaké míry ale byli skutečnými přáteli, zůstává otázkou, sám Budín vzpomínal, že třeba společné jízdy vozem na vystoupení Felix přečasto prospal. Pak se ale oba dokázali při – dokonale předem nazkoušené – scénce uvolnit lépe, než to „normální“ lidé umějí i v tom nejhlubším soukromí. Nejeden záznam jejich vystoupení to dokládá. (https://www.youtube.com/watch?v=rQv5Oiu7rWk). V soukromí spíše zasmušilý Felix Holzmann svůj humor propracovával „do mrtě“ a do značné míry s ním šetřil. Využíval jen toho, co absolutně zabíralo, aniž byl kdy sprostý. A teprve po jisté době vždy dovolil sám sobě, aby se scénka vynořila v televizi, obyčejně v nějakém Silvestru. To již byla dokonalá a Budín a Holzmann do sebe zapadali jako zuby dvou koleček. Vznikly tak – i právě pro Františka Budína – už dnes často klasické scénky jako Ukulele (neboli Huhulák), Svačina, Hřbitovní rozhovor, Náhodné setkání, Na lavičce, Vzorný vrchní, V restauraci, Domácí úkol, Kolegové, Alibi, Rozvod, Kvíz, Divácká soutěž, Klíček, Dotazník aneb Neviděli jste tu Františka Joudu?, O manželce, Ryba, Klobouky anebo Tak si na tom jevišti zůstaňte sám. Jenom v naposled jmenované získal přitom František Budín poněkud větší prostor, ale bylo to naprostou výjimkou. Je ovšem zároveň pravda, že existuje jen minimum dalších scének, ve kterých by František Budín nebyl s to každého konkurenčního Holzmannova partnera zastoupit; a pokud na to došlo, byl obvykle lepší. Pověstné hlášky z Budínových a Holzmannových partnerských setkání známe zřejmě všichni, ať už si to přiznáváme anebo ne. I když se tomu třeba fouňovsky a snobsky bráníme, vždy prostě některá vystoupí z podvědomí. I ptejme se namátkou (a souběžně si sami odpovídejme): z čeho vlastně byl vyroben onen „klíček“, který Holzmann ztratil? a) z aluminia b) z hliníku c) z cukrkandlu A co že to prováděl hrdina jiné Budínovy/Holzmannovy scénky? a) krájel tři dny staré housky b) kráčel tři dni k světlým zítřkům c) balil v kopřivách papír, protože to byl balič (což je narážka na rovněž poměrně známou scénku s Luďkem Kopřivou) Nu, a jak že se jmenoval pán z rozhovoru Alibi? a) Štumprle b) Štamprle c) Šúviks A co že to předvádí aktér dalšího jejich dialogu? Brečí dobře, ale... a) mohl by lépe b) „z hlediska vyššího principu mravního“ blbě c) na cizím hrobě Humoru, jaký provozovali, je i dnes třeba. Povýšeně jej přehlížet jako primitivní, je omyl, bohužel některými lidmi sdílený. Skutečně primitivní legrace vypadá přece jen poněkud jinak – a narážíme na ni přečasto, zatímco scének pánů Budína a Holzmanna nám vlastně zbyl až zoufale omezený počet... {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-19 19:52:43

Kanál ČT3 odvysílá kultovní seriál Dva písaři či Divadélko pod Věží s Marií Rottrovou

Připravovaný kanál ČT3 pro seniory bude vysílat seriály, komedie, hudební pořady a nový lifestylový magazín. Na obrazovku se také po patnácti letech vrátí hlasatelky. Vysílání ČT3 se bude opírat o tři základní pilíře: praktické rady přinesou tematické magazíny, které diváci naleznou v programu vždy v devět hodin ráno a ve tři a v pět hodin odpoledne. Zpravodajský blok, sdílený s Jedničkou a ČT24, vstoupí do vysílání vždy v poledne. Po zbytek dne bude pro diváky připraven výběr ze televizního fondu: seriály, komedie, talkshow nebo záznamy koncertů natočených od šedesátých do devadesátých let. V programu se objeví například na jeden z prvních seriálových počinů Jaroslava Dietla Eliška a její rod, který bude uveden v prvním týdnu, od pondělí do neděle vždy v devět hodin. V něm pod režijním vedením Františka Filipa hráli Olga Scheinpflugová, Josef Kemr nebo Iva Janžurová. Na diváky čeká denně od 15:15 hodin i seriál s napůl předtočenými záběry z hotelové kuchyně Rozpaky kuchaře Svatopluka, v němž mohli hlasovat o dalším ději a jednání postav, a také dnes již kultovní Dva písaři režiséra Jána Roháče s Miroslavem Horníčkem a Jiřím Sovákem v hlavních rolích. Na obrazovky vrátí populárně historická soutěž O poklad Anežky České, Hovory H po dvaceti letech, ve kterých se Miroslav Horníček potkával s Janem Werichem nebo Milošem Kopeckým, Marie Rottrová s hudebními osobnostmi v Divadélku pod Věží a hra Zajíc v pytli z divadla Semafor s Miloslavem Šimkem s Jiřím Krampolem. Z hudby na diváky čeká pořad Gramohit 68, koncert Karla Gotta nebo vystoupení Evy Pilarové s hosty. Jednotlivé programové bloky uvedou v rolích hlasatelek moderátorky pořadu Sama doma. V prvním týdnu jimi budou Lucie Křížová, Jana Havrdová nebo Martina Hynková Vrbová, pro kterou to bude zároveň návrat k dřívějšímu povolání. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Pro novou stanici se také bude v televizních studiích v Brně a Ostravě natáčet magazín Život na třetí. Jeho obsahem bude informační i lifestylový servis, od návodů k domácímu cvičení a dalšího trávení volného času až po praktické rady. Z Brna budou moderovat Aleš Zbořil a Petra Eliášová, z Ostravy tváře známé ze zpravodajství Petra Češková a Radek Erben. Program ČT3 bude vysílat od pondělí 23. března, denně od 9 do 17:25 hodin. Naladit jej bude možné již od pátku 20. března od 12 hodin v terestrickém vysílání, a to v novém vysílacím standardu DVB-T2. Do startu vysílání se bude na obrazovce objevovat statická grafika. V satelitním i kabelovém vysílání bude program rovněž dostupný, k dispozici bude dle možností jednotlivých operátorů, avšak s co nejkratším prodlením. V pozemním příjmu se program objeví v nabídce buď automaticky (při zapnuté funkci automatické aktualizace, kterou disponuje velké množství přijímačů i set top boxů), nebo jej bude potřeba naladit manuálně – diváci se mohou obracet pro pomoc na Divácké centrum České televize. Dle možností jednotlivých operátorů se program objeví automaticky také těm, kdo přijímají televizní vysílání přes satelit, nebo přes kabel.

Čas načtení: 2024-02-21 16:00:00

Balanc: Moderní láska: Moderní muž může klidně koukat na hokej a pít pivo, ale nemá být hovado

Kdo je dnes správný muž a správná žena? A má smysl se tím ještě zabývat? Odpovědi jsme hledali v sérii Moderní láska podcastu Balanc s novinářkou a autorkou knihy V pasti pohlaví Silvií Lauder. Všichni máme o rolí muže a ženy představy, které jsou po generacích předávány a do značné míry sdíleny celou společností. Jenže už nefungují, ženy muže nepotřebují, mohou být ekonomicky soběstačné. Muži, ale i stát, zase neví, co s tím.

Čas načtení: 2024-02-28 16:25:00

Technický ředitel Huawei Cloud Bruno Zhang: Budování základů inteligentního cloudu pro telekomunikace prostřednictvím systematických inovací

Barcelona (Španělsko) 28. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Na oficiálním představení nových produktů a řešení Huawei Product & Solution Launch 2024, které se konalo v rámci veletrhu MWC Barcelona 2024, uvedl technický ředitel Huawei Cloud Bruno Zhang: "Společnost Huawei Cloud se zavázala vybudovat základ inteligentního cloudu pro telekomunikační průmysl a urychlit inteligenci všech odvětví pomocí systematických inovací, které zahrnují jak AI pro cloud, tak cloud pro AI."AI pro cloud: Transformace odvětví pomocí modelů PanguModely Pangu od Huawei Cloud přinášejí inteligentní modernizaci oborů i cloudových aplikací.Bruno Zhang popsal, jakým způsobem je klienti z odvětví telekomunikací již aplikovali. Například model Pangu pro výzkum a vývoj pomáhá vývojářům generovat kód pomocí jediného promptu a testovat situace jediným kliknutím. Telekomunikační model Pangu automaticky odstraní 90 % síťových závad během několika minut. A konečně model virtuálních postav Pangu pro zákaznický servis či livestreaming se může pochlubit 95% přesností synchronizace pohybu rtů. Připravují se také další modely.Cloud pro AI: Překonávání výzev pomocí systematických inovacíNa podporu telekomunikačních společností v budování inteligentní cloudové infrastruktury poskytuje společnost Huawei Cloud sadu řešení zahrnující úložiště s podporou AI, GaussDB, konvergenci data-AI a distribuovanou architekturu QingTian. Tato řešení jsou nasazována a využívána v cloudu, síti, edge computingu i zařízeních.• AI nativní úložiště: Vysoká šířka pásma, vysoká souběžnost a nízká latence pro základní modelyTrénování základních modelů vyžaduje exabajty dat. Společnost Huawei Cloud tyto nároky dokáže snadno pokrýt díky trojímu přístupu. Za prvé, paměťová služba EMS ukládá petabajty parametrů s ultra velkou šířkou pásma 220 TB a ultra nízkou latencí až na hodnotu mikrosekundy. Za druhé, služba SFS Turbo cache zajišťuje vysokou propustnost a souběžnost. Díky IOPS v řádech desítek milionů již není třeba na přípravu 1 miliardy datových záznamů 100 hodin, ale pouze 5. A za třetí, datové jezero postavené na službě OBS (Object Storage Service) snižuje náklady na ukládání tréninkových a inferenčních dat o 30 %.• GaussDB: Robustní databáze, která pomáhá telekomunikačním společnostem zpracovávat data efektivně a zároveň bezpečněGaussDB je distribuovaná databáze podnikové třídy s více než 100.000 uzly. Co se týče dostupnosti, GaussDB zajišťuje silnou konzistenci ve dvou clusterech s nulovým RPO. V oblasti zabezpečení je certifikována na nejvyšší úroveň v oboru CC EAL4+. Pro automatizaci poskytuje GaussDB komplexní nástroje pro konverzi a migraci 95 % běžné syntaxe.• Platforma pro konvergenci data-AI: Robustní datový fond pro základní modelyData představují klíč k základním modelům. Specificky při vývoji telekomunikačních modelů je třeba sjednotit data z domén BSS, OSS a MSS do jednoho datového jezera. Robustní datovou základnu pro tyto modely poskytuje platforma pro konvergenci dat s informačními technologiemi společnosti Huawei Cloud. Díky LakeFormation lze sdílet jednu kopii dat bez nutnosti migrace. DataArts Studio umožňuje odborníkům v oblasti AI využívat vysoce kvalitní a kompatibilní data. V neposlední řadě jsou zde tři pipeline systémy - DataArts, ModelArts a CodeArts, které organizují a plánují datové a AI workflow pro zajištění online trénování modelů a odvozování závěrů v reálném čase.• První model nasazení více cloudů v oboru a Cloud on Cloud řešení pro operátoryVšechny výše uvedené funkce modelů Pangu a cloudových služeb na bázi Pangu se přizpůsobují každému zákazníkovi na míru pro možnost pro nasazení ve veřejném, privátním nebo hybridním cloudu. Telekomunikační společnosti mohou například vytvářet a provozovat dedikované AI platformy a základní modely ve svých stávajících datových centrech pomocí hybridního cloudu Huawei Cloud Stack.Společnost Huawei Cloud také nabízí poradenství, komplexní provoz a jednorázové migrační služby prostřednictvím svého řešení Cloud on Cloud.Na závěr svého příspěvku Zhang připomněl, jak se společnost Huawei Cloud angažuje ve sdílení technologického pokroku. Sdílené technologie jsou k dispozici prostřednictvím 150.000 API rozhraní. Zdrojem sdílených zkušeností jsou služby poskytované více než 3 milionům globálních zákazníků. A konečně 10.000 nabídek na KooGallery vytváří sdílený ekosystém. Všechny tyto benefity umožňují operátorům budovat nabídku B2B služeb a využívat dostupné možnosti k udržení konkurenceschopnosti.Veletrh MWC Barcelona 2024 se koná od 26. do 29. února ve španělské Barceloně. Společnost Huawei zde po celou dobu prezentuje své produkty a řešení na stánku 1H50 v hale Fira Gran Via 1. S výhledem na komerční spuštění sítí 5.5G v roce 2024 spolupracuje Huawei s operátory a partnery po celém světě na fascinujících inovacích v oblasti sítí, cloudu a inteligence. Společně se zasadíme o rozvoj podnikání v oblasti 5G a vybudujeme prosperující průmyslový ekosystém pro dosažení nové éry inteligentní digitální transformace. Další informace naleznete na https://carrier.huawei.com/en/events/mwc2024.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2347787/Bruno_Zhang_CTO_Huawei_Cloud.jpg Kontakt: Liang Xu, cyril.xuliang@huawei.com 

Čas načtení: 2024-03-01 16:43:00

Liu Kang ze společnosti Huawei: Přijetím 5.5G k nastartování průmyslových dividend

Barcelona (Španělsko) 1. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Liu Kang, prezident pro marketing a prodej ICT řešení společnosti Huawei (ICT Marketing & Solution Sales) přednesl v rámci veletrhu MWC Barcelona 2024 hlavní projev s názvem "Přijetím 5.5G k nastartování průmyslových dividend" (Embracing 5.5G to Unleash Industry Dividends) na konferenci 5G Advanced – dovršení příležitosti pro podniky (5G Advanced: Completing the Enterprise Opportunity). Podle Liu Kanga se síť 5G stala nezbytností pro digitalizaci průmyslu, přičemž upgrade na 5.5G možnosti sítí ještě desetinásobně rozšíří. Tento vývoj následně povede průmyslová odvětví k urychlení inteligentní digitální transformace a dalšímu rozproudění dividend.S podporou klíčových funkcí 5.5G, jako je 10 Gb/s downlink, 1 Gb/s uplink, deterministická síť, podpora 100 miliard připojení k internetu věcí a nativní inteligence, mohou operátoři poskytovat podnikovým uživatelům lepší služby připojení a širší škálu integrovaných ICT služeb. Tyto služby pak účinně podpoří základní výrobní procesy podniků, umožní propojení věcí ve všech scénářích či spolehlivější inteligentní dopravu a urychlí tak společenský i ekonomický rozvoj.Kvalitnější služby připojení zlepší konektivitu malých a středních podnikůS podporou 5.5G se bude standard FWA (Fixed Wireless Access, pevné bezdrátové sítě) dále vyvíjet směrem k FWA² s nízkou 20ms latencí a vysokou spolehlivostí. Operátoři nahradí mikrovlnné a nízkorychlostní měděné vedení lepšími službami konektivity, rozšíří služby FWA a domácích na podnikové scénáře, zlepší konektivitu malých a středních podniků a maximalizují tak hodnotu sítí.Širší nabídka integrovaných ICT služeb pro urychlení digitalizace průmysluDíky vylepšeným vlastnostem poskytují sítě 5.5G garantované rychlosti 300 Mb/s a latenci 20 ms při 99,999% spolehlivosti. Podporou dalších požadavků průmyslu, jako je například rozvoj sítí, výpočetních kapacit, cloudu a IoT, vytvoří sítě 5.5G „kapacity X", které do budoucna povedou k digitalizaci a automatizaci dalších aplikačních scénářů.Účinná podpora základních výrobních procesů podniků pro zvýšení efektivity produkceSíť 5.5G umožňuje rychlost uplinku až 1 Gb/s, latenci pouhé 4 ms a spolehlivost až 99,999 %. Tyto její schopnosti dokážou účinně podporovat klíčové výrobní procesy podniků a výrazně tak zvýšit jejich efektivitu produkce. Vezmeme-li jako příklad těžbu uhlí, mnoho podzemních dolů využívá plně mechanizovanou těžební plochu delší než 100 metrů. Mimořádně silný uplink sítí 5.5G v tomto scénáři umožňuje nasadit více než 100 HD kamer pro vysílání videa v reálném čase a pomocí AI sestavit panoramatický obraz celé mechanizované těžební plochy. Toto chytré řešení se sítěmi 5.5G umožňuje realizovat přístup „sledovat vše a získat přehled" v podzemních provozech. Technologie 5.5G tak mohou přispět k ochraně zdraví a bezpečnosti při podzemní těžbě.Adaptace na požadavky internetu věcí ve všech scénářích pro urychlení rozvoje trhu se 100 miliardami IoT připojení5.5 G přináší pokroky v řadě oblastí, jako např. šířka pásma uplinku, latence, určování polohy a pasivní označování, které následně dokážou splnit požadavky IoT ve všech scénářích. Klesající náklady na zařízení RedCap a pasivní zařízení IoT vedou k rychlejšímu rozšiřování trhu IoT a k dosažení 100 miliard připojení internetu věcí.Dosažení spolupráce vozidel s vozovkou pro zvýšení bezpečnosti jízdy a efektivity řízení dopravyKe konci roku 2023 dosáhl celosvětový počet připojených vozidel 350 milionů. Makro lokality 5.5G (5.5G Macro Sites) umožňují dosáhnout nízké 20ms latence a vysoké spolehlivosti 99 %, čímž urychlují spolupráci mezi vozidly a komunikacemi pro zvýšení bezpečnosti jízdy a efektivity řízení dopravy. Toto řešení, které již bylo komplexně odzkoušeno v Šanghaji, má podle předpokladů zvýšit efektivitu řízení dopravy o 30 % a zkrátit průměrnou dobu dojíždění do zaměstnání o 20 %. Liu Kang k tomu dodává, že zásadní podmínkou uvolnění těchto přínosů sítí 5.5G budou těsná průmyslová partnerství. Společnost Huawei je připravena spolupracovat se svými průmyslovými a ekosystémovými partnery při zkoumání širokého spektra aplikací technologie 5.5G a přinést novou éru inteligentního propojení průmyslových aplikací. Všichni zúčastnění pak budou moci těžit z vývoje 5.5G a vychutnat si sdílený úspěch.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2350429/Liu_Kang_delivering_a_keynote_speech.jpg  KONTAKT: Tao Ling, 020-18520121896, taoling1@huawei.com PROTEXT 

Čas načtení: 2024-03-08 11:32:00

Cognizant představuje vyspělou laboratoř umělé inteligence

Teaneck (New Jersey) 8. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Cognizant představuje vyspělou laboratoř umělé inteligence pro urychlení výzkumu a inovací v oblasti AI Laboratoř, která má 75 vydaných a přihlášených patentů, zahájí činnost s týmem specializovaných výzkumníků a vývojářů umělé inteligence, zaměří se na výzkum, inovace a výrobu špičkových AI systémů Společnost Cognizant (Nasdaq: CTSH), přední světová technologická společnost, dnes oznámila spuštění laboratoře pro rozvoj vyspělé umělé inteligence Advanced AI Lab. Laboratoř se sídlem v San Francisku se zaměří na rozvoj poznatků a praxe v oblasti umělé inteligence prostřednictvím inovací, vývoje duševního vlastnictví a podpůrných AI technologií. Zdejší tým výzkumníků a vývojářů – včetně průkopníků a držitelů akademických titulů v oblasti AI – bude spolupracovat s výzkumnými institucemi, zákazníky a startupy a již nyní má 75 vydaných a přihlášených patentů, které poskytují diferencovaný základ pro budování špičkových AI řešení. Laboratoř je součástí loni oznámeného závazku společnosti Cognizant investovat v následujících třech letech do vývoje generativní umělé inteligence (gen AI) jednu miliardu dolarů. Spuštění Advanced AI Lab připadá na dobu, kdy se podniky rychle snaží pochopit dopad umělé inteligence a naplnit rozšiřující se očekávání spojená s jejími přísliby. Podle nedávného průzkumu vnímá více než polovina (66 %) vedoucích pracovníků pokrok své společnosti v oblasti AI ambivalentně nebo je s ním přímo nespokojena a většina (85 %) plánuje v roce 2024 výdaje na AI a gen AI zvýšit. V dlouhodobějším horizontu by podle nedávné studie společností Cognizant a Oxford Economics mohla gen AI do roku 2032 přinést do americké ekonomiky až jeden bilion dolarů. "V době, kdy AI urychleně proniká do mainstreamového užívání, pracuje společnost Cognizant na neustálém posouvání hranic prostřednictvím strategických partnerství, školicích programů a investic do platforem, aby se stala společností primárně zaměřenou na AI," říká generální ředitel společnosti Cognizant Ravi Kumar S. "Spuštění Advanced AI Lab představuje pokrok v tomto snažení díky investicím do nejmodernějšího základního výzkumu AI, který upevňuje naši pozici jedničky v inovacích a v našem oboru. Vzhledem k tomu, že řešení pro klienty vytváříme od začátku až do konce sami, máme unikátní vhled do podniků a různých oborů i jejich potřeb v oblasti AI. Cíleně se zaměřujeme na výzkum a rozvoj umělé inteligence, abychom položili základy pro lepší obchodní výsledky a lepší budoucnost." Díky uplatnění síly velkých jazykových modelů (Large Language Models, LLM) jako schopných odborných pracovníků budou moci výzkumníci a vývojáři laboratoře využívat AI platformu Cognizant Neuro™ k orchestraci LLM do rozhodovacích systémů umělé inteligence, které dokážou pozitivně ovlivnit a optimalizovat výsledky podnikání. Tyto přizpůsobené aplikace umělé inteligence, které přesahují rámec pouhé tvorby promptů a jejich odlaďování, budou navrženy tak, aby podporovaly výsledky s vyšší hodnotou - od strategických obchodních rozhodnutí na úrovni představenstva přes podnikové operace včetně finanční, prodejní, produktové a IT podpory až po každodenní produktivitu jednotlivých zaměstnanců. "Laboratoř Advanced AI Lab společnosti Cognizant je pro nás důležitým partnerem v rámci výzkumné komunity, a my s ní již intenzivně spolupracujeme na simulaci dynamiky mozku u zdravé populace i u pacientů," uvedl Dr. Manish Saggar, odborný asistent a ředitel laboratoře dynamiky mozku na Lékařské fakultě Stanfordovy univerzity. "Nesmírně mě těší pokrok, kterého společně dosahujeme, i jeho potenciální dopad na rozvoj vědy a samozřejmě na vývoj nových intervencí v oblasti duševních poruch." Konkrétně se Advanced AI Lab společnosti Cognizant zaměří na tyto oblasti: • Výzkum, navrhování, vyhodnocování, vytváření a prezentace inovativních řešení umělé inteligence pro produktivitu podniků a rozhodování v různých oblastech. • Spolupráce s externími zúčastněnými stranami, včetně výzkumných institucí, zákazníků a startupů, a zapojení do výzkumných projektů AI-for-good (AI pro dobrou věc). • Globální šíření rozhodovacích řešení s podporou generativní AI a upevňování pozice společnosti Cognizant jako vědomostního střediska pro publikovaný, odborně recenzovaný výzkum v oblasti umělé inteligence. • Spolupráce mezi různými obchodními útvary a oblastmi společnosti Cognizant při školení a zvyšování kvalifikace spolupracovníků v oblasti nových řešení AI, jakmile budou k dispozici prostřednictvím platformy Cognizant Neuro™ AI. • Pěstování prostředí nepřetržitého vzdělávání, inovací a sdílení znalostí. Laboratoř povede podnikatel a vynálezce v oblasti umělé inteligence Babak Hodjat, přičemž výzkumné aktivity v oblasti umělé inteligence budou probíhat pod dohledem profesora umělé inteligence na Texaské univerzitě v Austinu a průkopníka neuroevoluce Risto Miikkulainena. Jejich tým výzkumníků a vývojářů publikoval jen za poslední rok 14 článků v odborných publikacích a na semináři o klimatické změně NeurIPS 2023 Climate Change Workshop získal cenu Best Pathway to Impact Award za příspěvek Hledání účinných zásad pro územní plánování (Discovering Effective Policies for Land-Use Planning). Kromě otevření laboratoře Cognizant Advanced AI Lab podporuje společnost Cognizant zavádění umělé inteligence v podnicích prostřednictvím svých inovačních studií (AI Innovation Studios) v Londýně, New Yorku, San Francisku, Dallasu a Bengalúru. Tato studia slouží jako prostor pro inspiraci a sdílený vývoj inovací, kde se mohou klienti a partneři setkávat pro společné objevování a spolupráci na nových obchodních řešeních. Společnost Cognizant je odhodlána udržovat nejvyšší standardy odpovědné a etické umělé inteligence se zaměřením na bezpečnost, ochranu dat, soukromí, transparentnost a inkluzi. Více informací o přístupu společnosti Cognizant ke generativní umělé inteligenci a o jejím závazku k odpovědnému využívání umělé inteligence najdete zde. Společnost Cognizant se rovněž věnuje rozvoji výzkumu a poznatků, které pomáhají vedoucím pracovníkům informovaně rozhodovat ve prospěch jejich společností. Ve spolupráci s agenturou Oxford Economics společnost Cognizant nedávno zveřejnila studii o ekonomickém dopadu AI New World, New Work (Nový svět, nová práce) a připravuje vydání dalších výzkumů o dopadu AI na produktivitu, úkoly, dovednosti, pracovní místa a profese. O společnosti Cognizant Společnost Cognizant (Nasdaq: CTSH) buduje moderní podniky. Našim klientům pomáháme s modernizací technologií, změnami interních procesů i transformací zkušeností, aby si v rychle se měnícím světě dokázali udržet náskok. Společně zlepšujeme každodenní život. Více se dozvíte na www.cognizant.com nebo @cognizant. Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2356554/Cognizant_Babak_Hodjat.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2356555/Cognizant_Risto_Miikkulainen.jpg Logo - https://mma.prnewswire.com/media/1794711/Cognizant_Logo.jpg KONTAKT: Gabrielle Gugliocciello, Gabrielle.Gugliocciello@cognizant.com PROTEXT

Čas načtení: 2024-03-24 18:00:01

Kdy nám společné prožitky spíš škodí

Určitě to znáte: Kamarádka se začne smát tak nakažlivě, až vás to taky rozesměje. Nebo kolega mluví o novém projektu tak nadšeně, že i vás náhle popadne pracovní zápal. Vědec by řekl, že náš mozek je nastaven tak, aby vytvářel sociální spojení a empaticky spolucítil s jinými lidmi. Sdílení prohlubuje zážitky Sdílíme-li s přáteli své běžné aktivity, ať již se jedná o jídlo, nakupování, sledování filmů, nebo náboženský obřad, začneme jim přikládat hlubší význam. V britské studii zjistili, že verbalizované pocity štěstí zvyšují a udržují pohodu účastníků daleko nad rámec pouhého zážitku. Sdílené zkušenosti nás povzbuzují k tomu, abychom si více uvědomovali sami sebe a své pocity. A díky tomu, že své emoce rozpoznáváme a mluvíme o nich, se stávají intenzivnějšími a to náš zážitek umocňuje a pevněji vtiskuje do paměti. Pozitivní sdílené zážitky posilují naše pocity sounáležitosti, smyslu a štěstí. Zvyšují naše sebevědomí a snižují pocity deprese, úzkosti a izolace. Lidé mohou vyhledávat sdílené zkušenosti i proto, že jim poskytují příležitosti ke srovnání svých pohledů na realitu s ostatními. To jim umožňuje vytvořit si společensky uznávané přesvědčení a světonázor. Osamělost, úzkosti a utrpení po koronaviru. Dánský recept na štěstí v období izolace Číst více Proč nás lákají velké skupiny Značná část akcí je na společné prožívání přímo zaměřena. Schválně, šli jste někdy do kina sami? Spousta lidí přímo vyhledává velké skupinové akce. Hudební koncerty, sportovní utkání nebo náboženské obřady nabízejí synchronizaci pohybů, hlasových projevů, pocitů a myšlenek, které posilují skupinovou soudržnost. Lidé se chtějí setkávat s těmi, kdo s nimi sdílejí podobné zázemí, podobně myslí a jednají.  Sice to stálo za houby, ale byli tam kámoši Sdílené prožívání je hodnota, která se dá ekonomicky změřit. Výzkum publikovaný v Journal of Consumer Psychology ukázal, že zákazníci si často vybírají služby nižší kvality, aby byli během aktivity fyzicky blízko svému společníkovi. Dokonce si zvolí i méně kvalitní nabídku v situacích, které nabízejí jen málo příležitostí k interakci, pokud vědí, že později budou mít spoustu příležitostí trávit čas společně (například při dlouhé společné dovolené). Lidé chtějí vzpomínat na svůj zážitek tak, že ho sdíleli s osobami, které znají, a věří, že jejich fyzická blízkost napomůže vytváření jedinečných vzpomínek. Mnoho lidí dokonce předem ví, že vybraný zážitek nebude až tak příjemný, i když ho budou sdílet s někým jiným – a přesto si ho zvolí. Proč? Chtějí si ho pamatovat jako sdílený. Láká vás aktivní dovolená? Na těchto místech si dobrodružství v přírodě maximálně užijete Číst více Hořká čokoláda vám ještě víc zhořkne Vše ale má i odvrácenou stranu. Sdílíme-li nepříjemnou zkušenost, například se společně díváme na špatný film, budeme svůj zážitek vnímat ještě negativněji. Platí to v případě, že s druhou osobou nekomunikujeme. Ve studii provedené na Yaleově univerzitě z roku 2014 účastníci ochutnávali nepříjemně hořkou čokoládu a zdála se jim nechutnější, než když ji jedli sami. Z výzkumů také vyplynulo, že zároveň více přemýšleli o osobě, která s nimi zkušenost sdílí. Zní to trochu překvapivě, protože k vyšší intenzitě prožívání zde dochází navzdory rozdělení pozornosti. Možná je to tím, že ten, kdo s námi sdílí zážitek, se stává jeho součástí. Oba máme pocit, že ten druhý uvažuje stejně jako my. Každý den lidé tráví čas společně, aniž by u toho rozmlouvali. I v této tichosti sdílejí své zkušenosti – tím se pro ně ty dobré zlepšují a špatné zhoršují. Podobná zkušenost zhoršuje porozumění Z výzkumu, který prováděla Annenberg School for Communication, vyplývá, že sdílíme-li s někým podobné životní zkušenosti, může to vést k tomu, že hůře porozumíme jeho pocitům i tomu, co skutečně prožil. Jak je to možné? Místo toho, abychom vnímali nezaujatě, co zrovna prožívá, nám naše minulá zkušenost může vytvořit jisté předsudky a na druhého se začneme dívat zkreslenou optikou. A to právě tehdy, když u nás hledá podporu a chce, abychom mu skutečně naslouchali a pochopili jeho pocity i detaily událostí. Tak tedy, kromě konzumace nechutné čokolády a dalších nepříjemných činností dělejte věci společně. Blízkosti druhých lidí si užívejte třeba i v tichosti. A když u vás někdo bude hledat podporu, buďte vnímaví k jeho pocitům a uvědomte si, že jeho životní zkušenosti jsou jedinečné a můžou se od těch vašich značně lišit. Zdroje: autorský text

Čas načtení: 2024-04-05 11:30:25

Konec sdílených účtů. Disney+ brzy zaklekne na všechny „šetřílky“

Disney+ je velmi populární streamovací služba Úspěšně funguje i v našich končinách Pokud využíváte sdílený účet, máme pro vás špatnou zprávu Streamovacích služeb je na trhu celá řada a Disney+ patří rozhodně mezi ty největší a nejpopulárnější. Stejně jako u několika dalších, i u této platformy funguje takzvané sdílení hesel, tedy možnost přihlásit se na…

Čas načtení: 2024-04-13 08:22:41

Pavlína Pořízková oslavila 59. narozeniny a sdílela odvážný snímek z postele

Pavlína Pořízková, světoznámá modelka s českými kořeny, oslavila 9. dubna své 59. narozeniny. Na sociální síti Instagram sdílela odvážný snímek z postele, který ukazuje, že i v tomto věku je plná krásy a sebevědomí. Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Paulina Porizkova (@paulinaporizkov) V osmdesátých a devadesátých letech byla Pořízková jednou z nejvyhledávanějších modelek na […]

Čas načtení: 2024-04-25 08:42:43

Paľo Habera předvedl své božské nohy v legendárních kraťasech

62letý Paľo Habera předvádí svou legendární kondici! I přes pokročilý věk je stále plný energie a života. Pravidelně cvičí a aktivně tráví čas, ať už běháním, jízdou na kole, lyžováním nebo posilováním ve fitku. Zobrazit příspěvek na Instagramu Příspěvek sdílený Pavol Habera (@pavolhabera) Na sociálních sítích nedávno sdílel fotografii v kraťasech, které má již téměř […]

Čas načtení: 2024-05-02 21:00:50

Takto jednoduše v Apple Music nastavíte, abyste byli pro ostatní neviditelní

Jak v Apple Music zajistit ještě lepší soukromí? Apple Music nabízí řadu funkcí pro objevování nové hudby, včetně těch, které využívají vkus ostatních uživatelů. Ačkoliv se někteří v této souvislosti obávají o své soukromí, tyto obavy bývají často přehnané. Pojďme se ale dnes společně přece jenom podívat, jak si v Apple Music nastavit vyšší úroveň soukromí. Někteří uživatelé mají například obavy z funkce s názvem Sdílený poslech, v jejímž rámci může být váš iPhone […]