EUR 24,170 
|| 
JPY 13,041 || 
USD 20,888 || Brno - Sjezd Sudetoněmeckého krajanského sdružení, který se příští týden poprvé uskuteční na českém území, představoval mimořádnou příležitost k prohloubení česko-německé spolupráce. Vzhledem k postoji...
Čas načtení: 2021-01-11 17:50:11
Kdo uteče, všechno ztratí, ale zachrání se. Kdo nestihne utéct, nezachrání si ani holý život… A ten, kdo pochopí, že po válce nemá smysl se vracet tam, odkud před ní utekl, bude mít náskok a ušetří si další rozčarování a potíže… Tak by se daly charakterizovat osudy členů židovské rodiny, jež novinářka Brigid Graumanová sleduje v průběhu dvou století. Všichni její předkové byli běženci. Chudí lidé, kteří se dokázali na konci 19. století rychle vyšvihnout a zaznamenat pozoruhodný společenský vzestup. Irský dědeček vyšel z chudé chalupy a stal se prvním velvyslancem Irska ve Velké Británii. Český dědeček, jenž vyrůstal v Brně nad ševcovskou dílnou otce, se stal kapacitou mezinárodního práva ve Vídni. Graumanové se podařilo shromáždit sedm memoárů od rodinných příslušníků, jimž vévodí vzpomínka na strýce Otto Flattera, nadaného malíře, kterému se podařilo včas utéct před Hitlerem z Vídně do Londýna. V roce 1932 vyřezal a omaloval lepenkové figurky znázorňující některé členy rodiny. Jeho loutkové divadlo přečkalo dramata exilu a zachovalo se dodnes. Loutkové divadlo strýčka Otta vychází v době, kdy umírají poslední svědkové holokaustu, což představuje hrozbu, že toto téma přestane být vnímáno skrze konkrétní příběhy konkrétních lidí. I nebezpečí, že bude docela zapomenuto, což může vést k tomu, aby se něco podobného v historii opakovalo. Dílo Brigid Graumanové vyvolává znepokojení a vyzývá k bdělosti. „Velká tragédie druhé světové války tkví v tom, že jednak dosadila osoby s psychopatickými sklony do mimořádně silných mocenských pozic, jednak živila a rozšiřovala zvrácenost společenských systémů do té míry, že i obyčejní lidé začali být schopni páchat zlé skutky, a to dokonce s velkým zápalem,“ vysvětluje britský historik Keith Lowe, proč během žádného jiného válečného konfliktu nezemřelo tolik civilního obyvatelstva. Proto taky druhá světová válka tak silně zasáhla do rodinných historií – a v prvé řadě do těch židovských, včetně předků Brigid Graumanové. Autorka v knize Loutkové divadlo strýčka Otta vypráví dramata sedmi rodinných příslušníků. Dílo můžeme vnímat coby další svědectví o tom, jak druhá světová válka a holokaust vykloubila životy rodin. Možná někdo řekne, že takových příběhů četl již řadu. Ale v tomto případě oněch sedm osudů tvoří dohromady velký panoramatický celek. V knize Brigid Graumanové kupříkladu najdeme zmínku o lodi Arandora Star, jež odvážela za války z Liverpoolu do Kanady nepohodlné cizince – Britové bohužel nedokázali rozlišit mezi německými nacisty a německy mluvícími Židy, a tak skončili absurdně ve stejných sběrných táborech. Tato loď byla torpedována a cestující zemřeli. Členové autorčiny rodiny tomuto osudu naštěstí těsně ušli… „Přízrak antisemitismu patrně nikdy nezmizí,“ píše Graumanová, „a jako doklad svých obav předkládám tento příběh příslušníků běžné židovské rodiny…“ Ukázka z knihy Kapitola dvacátá druhá 1938 Motýlí chlapec Bus byl drobný chlapec, na svůj věk malý, a rychle se zadýchával. Na základní škole v Brně ho šikanovali němečtí spolužáci, zárodeční nacisti, kteří mu říkali „krevetka“ nebo „typický židáček“. Ale v sedmnácti letech byl jedním z nejlepších plavců v Československu a připravoval se k účasti na Olympijských hrách v Berlíně 1936. Z deseti bratranců v mé rodině byl jediným opravdovým sportovcem. Lékař a kritik společenských poměrů Max Nordau, jenž s Theodorem Herzlem přišel s ideou sionismu, razil na konci 19. století termín Muskeljudentum (svalnaté židovstvo) ve smyslu cvičení na čerstvém vzduchu a rozvíjení tělesné zdatnosti mladých Židů. Inspiroval mimo jiné i zakladatele sportovního klubu Hakoah Vídeň s prvotřídním týmem fotbalistů, který cestoval po celém světě a měl své fanoušky od Ruska po Spojené státy. Židovští zlatí medailisté v zemích bývalého Rakouska-Uherska se vyskytovali ve všech sportech, počínaje tenisem přes veslování a šerm až po zápas a vodní pólo. Makkabi, zastřešující sportovní organizace v liberálním Československu, čítala tucty sportovních klubů a sponzorovala ji vláda. Sportovní jednotu Hagibor v Praze proslavili její plavci. V Hagiboru se Bus ocitl spíš náhodou. Když se rodiče přestěhovali z Brna do Prahy, aby tu otevřeli nový dům obuvi, dovolili mu odejít ze školy ve čtrnácti letech a pokračovat v samostudiu. Tak také učinil a trávil celé hodiny v městské knihovně. Zároveň navštěvoval poctivě atletický stadion. „Jednoho studeného dne v září, když jsem vyšel z převlékací kabinky v kraťasech a vestě, se do mě dala zima a vůbec jsem se cítil mizerně. Začalo pršet. ‚Co tady ksakru dělám‘? řekl jsem chlapci, který tam stál. ‚Atletika mi nejde a ještě tady mrznu. Co to má za smysl?‘ Usmál se a řekl: ‚Se mnou je to úplně stejné. Víš co? Umíš plavat?‘ Řekl jsem, že ano. ‚No tak proč nevstoupíš do Hagiboru, to je židovský plavecký klub? Je to pod střechou a v teple.‘“ Busova matka Klára ho naučila plavat v Dunaji, když byl malý, v zimě chodili plavat do lázní Diana s železnou kopulí. První léto v Praze trénoval po svém, ale napřesrok, když porážel dorosteneckého mistra republiky, všiml si ho trenér. František Getreuer, přezdívaný Getre, byl sportovní hvězda, suverénní polyglot, který držel všechny národní rekordy ve volném stylu i jeden evropský. Vzal Buse pod svá křídla, přinutil ho trénovat několik hodin denně a připravil ho pro pražské mistrovství seniorů. Zpočátku ještě nezažíval Bus dobré časy, ale byl rozhodnutý vytrvat. „Vypil jsem snad půlku vody ve Vltavě. Všechny svaly mě bolely a ramena jsem měl tak ztuhlá, že jsem chodil shrbený. ‚Tak dobrá,‘ řekl jsem si. ‚Ve škole jsem nestál za nic a v atletice jsem byl beznadějný. Ale plavat umím.‘“ V den mistrovství seděli rodiče v hledišti. „Mezi seniory, kteří byli skoro všichni nejméně o pět let starší, jsem vypadal jako dítě. ‚To budeš závodit s těmihle dospělými?‘ ptal se starostlivě otec. ‚Ovšem, a porazím je!‘ řekl jsem. A taky že jsem je porazil. Byl jsem teď nejlepší prsař v Praze.“ Při tréninku měl jednou příležitost sledovat dvě dánské plavkyně, kraulařku Ragnhild Hvegerovou a prsařku Inge Soerensenovou, v té době obrovský dvanáctiletý talent, jak plavou v plném tempu celých 200 metrů. Zjevně bez námahy pak vyskočily z vody a šly si kopat s míčem. Soerensenová se později stala dánským symbolem hnutí odporu proti německým okupantům. „Nikdy předtím jsem nic takového u nikoho neviděl. Zavedený způsob na 200 metrů znamenal plavat 150 metrů středním tempem a sprintovat až posledních 50 nebo i méně.“ Bus se zeptal trenéra Soerensenové, jaké má časy, ale ten mu to neprozradil. Když si chtěl její čas změřit sám na stopkách, vyhnali ho. „Věděl jsem jen to, že plavala o hodně rychleji než já. Jestliže to dokáže tahle dvanáctiletá, dokážu to také, rozhodl jsem se, a začal jsem plavat jako ona. Nebylo snadné udržet stejné tempo po celou dobu, ale viděl jsem, že to jde, a nakonec jsem to dokázal a znatelně si vylepšil čas.“ Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebbels spatřoval v berlínské olympiádě zlatou příležitost. Pouhých pár měsíců po přijetí norimberských zákonů zbavujících Židy základních práv byla zavedena diskriminační opatření. Český plavecký tým sestával téměř výhradně z Židů, členů pražského Hagiboru nebo bratislavského klubu Bar Kochba, a ti prohlásili, že se olympiády nezúčastní. To rozlítilo vedení Československé sportovní federace do té míry, že plavce na rok vyloučilo ze všech soutěží. Pak se ale za ně postavila řada českých herců i Kafkův přítel, spisovatel Max Brod, a zákaz byl zrušen, takže stihli národní mistrovství v roce 1937. Bus byl na prázdninách v Lublani a hned, jak se dozvěděl, že může závodit, spěchal domů. Pár minut před startem vyskočil z tramvaje, roztrhl si oblek, natáhl plavky, skočil do vody – a vyhrál. Bus sbíral dál medaile, ale Hitler rozdmychával nespokojenost mezi německy mluvící většinou v československém pohraničí a otevřeně Československu vyhrožoval. Hornatá oblast Sudet, kde žili Němci na okraji Československa, byla tvrdě postižena hospodářskou krizí a lidé zde byli snadnou kořistí populistického štvaní. Nálada v Praze byla odbojná. Hagibor zaslal všem členům dopis, v němž žádal, aby spolupracovali s policií při každé dobrovolné činnosti, již bude vyžadovat. Uprostřed noci 21. května 1938 vzbudila Klára Buse a řekla mu, aby se šel hlásit na policejní stanici. „Mluvilo se o německém napadení. V noci bylo přikázáno zatmění a armádní světlomety pročesávaly oblohu.“ Bus čekal s hrstkou dalších chlapců na stanici do rozednění, kdy uslyšeli rachot tanků, jak startovaly motory, a potom s rámusem projížděly kolem, za nimi dlouhé kolony nákladních aut s vojáky. Ulice byly plné vojáků a ozbrojených policistů. Vláda vyhlásila všeobecnou mobilizaci a tisíce vojáků a rezervistů se hlásily zázračně rychle a účelně ke svým jednotkám nebo v nejbližších kasárnách, aby odtud pokračovaly do obranných postavení na hranicích. Jeden četař zavedl Buse na křižovatku pod Pražským hradem a poručil mu řídit dopravu. „Bylo mi to teď jasné. Vykonával jsem důležitou práci, abych umožnil policii připojit se k vojsku na německých hranicích. Nakonec to bude hezký den. Měl to být poslední hezký den.“ Vojáci se od hranic brzo vrátili, pušky měli zabalené v černém flóru. Vypadali unaveně a poraženecky. Němci odtáhli. Bus se vrátil k tréninku, plaval bazény sem a tam, jenom paže, potom střídal krátké sprinty se středním prsařským tempem. Doma poslouchal s rodiči rozhlas. „Zprávy v češtině, zprávy z Německa, Británie, Francie. Věděli jsme, že bude válka, jenom jsme chtěli vědět kdy.“ Došlo mu tehdy, jak je strach nestálý. „Zjistil jsem, jako i později během války, že lidé se neumí bát dlouho. Někteří napětí neunesou a zhroutí se nebo spáchají sebevraždu, ale většina si zvykne docela rychle a strach potlačí.“ Podle Buse byla rodina blízko k emigraci do Bolívie. Nakonec se přece jen rozhodli odjet. Vnitrozemská andská země patřila k několika málo státům, které nabídly azyl tisícům utečenců, a přijala 20 000 Židů, jak se lze dočíst v knize Hotel Bolivia. Vyplnili žádosti a čekali, až dostanou víza, když celý plán ztroskotal; diplomat pověřený vystavováním víz byl propuštěn právě ve chvíli, kdy cestoval z La Pazu do Francie, a všechny papíry hodil do moře. Po tomto pokusu zůstat spolu jako rodina soustředil Fritz s Klárou veškeré úsilí k tomu, aby dostali do bezpečí jediné dítě. Pod pevnou rukou prezidenta Edvarda Beneše bylo Československo v roce 1938 poslední baštou proti nacistům. Hory kolem země znamenaly překážku německé expanzi na východ a pevnosti stavěné od roku 1936 s pomocí francouzských konstruktérů Maginotovy linie byly takřka nedobytné. Země měla také mocnou výzbroj a zbrojní průmysl, zásobovala mimo jiné i Brity těžkými kulomety Bren. Tanky a letectvo patřily v Evropě k nejmodernějším a nejúčinnějším. Němci ale pokračovali ve své kampani na odtržení sudetských území a Spojenci zapomněli na svůj slib bránit Československo proti německé agresi. Hitler vychrlil v projevu 12. září 1938 urážky na adresu Benešovy vlády a podnítil nacistickou revoltu v Sudetech, kde Němci rozbíjeli a ničili židovský majetek. Gedye z londýnských Timesů odjel do Karlových Varů a viděl tam hákové kříže, sklo a suť obchodů. Graumannovi měli ve Varech závod s obuví, ani ten nebyl ušetřen. Hitler varoval Čechy, že nepředají-li Sudety do 1. října 1938, zabere je německá armáda silou. Dvacátého třetího října Československo znovu mobilizovalo, rezervisté spěchali na frontu. „Češi se nebáli postavit se obrovské přesile na obranu svobody,“ psal Gedye. „Bylo to i tím, že měli skutečnou svobodu, za niž stálo bojovat. Republika Masaryka a Beneše byla opravdovou demokracií a každý věděl velmi dobře, za co je třeba nasadit život.“ Krátce po tom, co Bus překonal československý rekord na 400 metrů prsa, předal mu tajemník jednoty dopis z londýnského klubu Makkabi. „Pořádali plavecký galavečer v lázních Goulston Street v londýnském East Endu. Dopis byl pozvánkou k účasti a k představení nového stylu motýlek.“ Od této chvíle v září 1938 šlo všechno rychle. Česká národní banka poskytla Busovi jednu libru šterlinků, víc nebylo povoleno. Klára mu koupila zlatý prsten a zlaté švýcarské hodinky Schaffhausen. Obnovili mu pas, a protože si nestihl opatřit vlastní fotografii, použili jednu bratrance Johna. „Nejdůležitější ze všeho byl kufr. Muselo se do něj vejít dostatek oblečení, které mělo nějaký čas vydržet, protože jsem doufal, že v Británii nelegálně zůstanu. Neměl jsem povolení k emigraci, ani k návštěvě. Imigrační úřady měly rozhodnout, jak dlouho se mohu zdržet. Proto ta starost s kufrem: příliš mnoho věcí by vzbudilo podezření. Takže jeden dostatečně velký kufr s půltuctem košil a dvěma obleky, dva páry bot, nějaké spodní prádlo, plavky a moje alba a výstřižky z novin.“ Nějaký čas ještě běžel život normálně. Časně ráno chodil Bus na trénink, potom do Graumannova obchodu na rohu Příkopů a Václavského náměstí, poobědval, znovu šel trénovat na vojenskou plovárnu na Vltavě a zase do obchodu, kde zůstal do sedmi večer. A než se nadál, odjížděl z Wilsonova nádraží v Praze a vykláněl se z okna. „Máma stála na nástupišti, mávala na rozloučenou a usmívala se. Bylo deset hodin 27. září, studený slunečný den. Na sobě měla hnědý plátěný kabát s kožešinovým lemem, beztvarý hnědý klobouk a plstěné boty s gumovou podrážkou. V té chvíli jsem si uvědomil, že už ji nikdy neuvidím.“ Když Bus dojel do Calais, čekala v přístavu převozní loď. „Nebylo kam si sednout, loď byla přecpaná lidmi. Jakmile jsme vypluli, ozvalo se z amplionů hlášení, že se cizí státní příslušníci mají shromáždit na palubě k imigračnímu odbavení. Vznikla dlouhá fronta a postupovali jsme hrozně pomalu, s kufry v rukou. Jednoho po druhém nebo manželské páry volali do malé kanceláře. Zdálo se to nekonečné. Přede mnou byla jedna velice rozrušená Židovka. Zavolali ji dovnitř, a když za několik minut vyšla, plakala. Musí se vrátit toutéž lodí zpátky do Německa.“ Pak přišel na řadu Bus. „Vytáhl jsem pas. ‚Účel návštěvy?‘ ‚Byl jsem pozván na plavecké závody v Londýně.‘ ‚Jak máme vědět, že umíte plavat?‘ zeptal se imigrační úředník spíš zvesela. ‚Můžete se podívat do mého obrázkového alba, jsou v něm výstřižky z novin.‘ ‚Proč jste tak bledý, když jste tak dobrý plavec? Nemáte náhodou mořskou nemoc?‘ – znělo to znovu jako vtip, ale upíral na mě pátravý pohled. ‚ Trochu snad ano. V plaveckém bazénu nemáme vlny.‘ Dal mi do pasu velké razítko a zasmál se. ‚OK, věřím vám. Tři týdny. Jenom tři týdny. OK?‘“ Mořskou nemoc Bus neměl, ale už týden hladověl. Teď mířil do Londýna. Ostatní plavci z pražského Hagiboru takové štěstí neměli. V době, kdy se dalo uvažovat o vystěhování, zůstal plavecký šampion Getreuer v Praze, protože měl mentálně postiženého bratra a nechtěl ho opustit. Oba byli zavražděni v lágru, stejně tak skoro všichni z 300 členů klubu. Bus už nikdy nezávodil. 29. září září, dva dny po tom, co Busův vlak vyjel z Wilsonova nádraží, byly Sudety rozhodnutím Mnichovské mírové konference přisouzeny Hitlerovi, se souhlasem Británie, Francie a Itálie. Britští a francouzští diplomaté pak sdělili prezidentu Benešovi stanoviska svých vlád, že když se nepodřídí, bude Československo odpovědné za německou agresi. Vláda se raději rozhodla kapitulovat, než aby rozpoutala beznadějnou válku. „Když přišla zpráva o kapitulaci,“ psal Gedye, „všechen lid se rozplakal. Doslova na každém rohu, ve všech dveřích, v každé hospodě, muži a ženy, oči zarudlé slzami hanby a vzteku.“ Pokud Busovi rodiče Fritz a Klára plakali také, pak museli slzet i úlevou z toho, že jejich syn zemi opustil. Brigid Graumanová se narodila v roce 1953 v Ženevě irské matce a americkému otci. Dětství prožila ve Francii, Izraeli a Belgii. V Bruselu pracovala jako novinářka a dlouhé roky byla šéfredaktorkou anglického týdeníku The Bulletin. Vedla rozhovory s filmaři a architekty, spisovateli a hudebníky, a zprostředkovávala pro britská a americká média různorodá témata, jako je romská problematika, sociální politika nebo urbanismus. Z anglického originálu Uncle Otto’s Puppet Theatre, vydaného v Bruselu v roce 2019, přeložil Josef Moník. Vydalo nakladatelství Prostor roku 2020, 312 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-10-25 17:47:16
Jak vybrat ideální dámské šaty pro každou příležitost?
Objevte, jak vybrat perfektní dámské šaty, které lichotí vaší postavě a hodí se pro různé události. Získejte tipy, jak si zvolit správnou velikost, střih a barvu. Vybrat ideální dámské šaty není vždy jednoduchý úkol, ale se správnými radami a tipy se tato mise může stát zábavou. Od poznání vašeho typu postavy až po zohlednění nejnovějších módních trendů, výběr těch správných šatů dokáže proměnit váš celkový vzhled a sebevědomí. Tento článek vám poradí, jaké šaty se hodí pro různé typy postav, jaké trendy byste neměli přehlédnout, a jak zvolit vhodný materiál i barvu pro každou příležitost. Jak vybrat šaty podle typu postavy Při výběru šatů je důležité zohlednit svůj typ postavy, aby vám co nejlépe sedly a vy jste se cítila sebevědomě. Pro ženy s postavou obdélníkového tvaru se hodí šaty, které vytvářejí iluzi křivek, jako jsou šaty s páskem v pase nebo volnější střihy, které dodají objem na bocích. Pokud máte postavu ve tvaru hrušky, vsaďte na šaty s jednoduchým horním dílem a rozšířenou sukní, abyste vyvážili širší boky. Pro postavu typu jablko jsou ideální šaty, které zvýrazní dekolt a vytvarují pas, například zavinovací šaty. Máte-li postavu tvaru přesýpacích hodin, sáhněte po přiléhavých šatech, které zvýrazní vaše přirozené křivky. V případě atletické postavy, která je obecně rovná a štíhlá, vybírejte šaty s asymetrickými střihy a detaily, které dodají ženskost a objem. Pro další inspiraci nejen v oblasti šatů, ale i jiných módních kousků, si můžete prohlédnout naši nabídku. Další informace k tomuto tématu naleznete na https://www.bolf.cz/cze_m_Damska-moda_Damske-kalhoty_Dziny-11470.html. Moderní trendy v dámské módě Moderní trendy v dámské módě pro rok 2023 jsou fascinujícím spojením klasické elegance a odvážné inovace. V rámci stylového výběru se letos vracejí šaty s asymetrickými střihy a výraznými detaily, jako jsou volány nebo různé vrstvení, které dodávají každému kousku jedinečný vzhled. Populární jsou také trendy šaty s geometrickými vzory... Čtěte více Příspěvek Jak vybrat ideální dámské šaty pro každou příležitost? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení
Čas načtení: 2022-02-01 23:32:50
Neoddávejte se snění o občanské válce, je to noční můra
Milí čtenáři, tento týden jsem jako obvykle měl napsat úterní sloupek pro Echo24, a když jsem uvažoval nad tím, jaké téma zvolit, padlo mi do oka padesátileté výročí takzvané „Krvavé neděle“ v Londonderry. Nebo jenom Derry, protože Severní Irsko je dodnes tak šíleně rozpolcené, že dokonce i při pouhém vyslovení jména toho města ve skutečnosti zaujímáte nějaký postoj: Derry je název používaný irskými katolíky a Londonderry mu říkají protestantští loajalisté. Nazval jsem ten sloupek „Kulky, které nezajistily mír“. Oni tam sice žijí křesťané, ale vztahy mezi nimi si zas tak moc nezadají s nějakým sunnitsko-šíitským konfliktem v Iráku. No, a v téhle souvislosti jsem se odhodlal napsat něco na téma, které mi už nějakou dobu vrtá hlavou. Mám pocit, že příliš mnoho lidí má o válkách představu, která naprosto neodpovídá realitě. Nechci se sám tvářit jako nějaký veterán od Passchendaele nebo od Saigonu, ale o historii mám určité ponětí a myslím si, že tenhle článek je potřeba jak sůl. Občanskou válku chtějí lidé, kteří v životě nezabili ani rybičku Nebudu jmenovat žádná konkrétní jména, abych z toho nedělal ještě navíc osobní spor; ale ono si stačí vzít celkem libovolnou diskusi týkající se francouzských či jiných no-go zón (článek na iDnes na příbuzné téma), aby se v ní mluvilo o nadcházející občanské válce, a jak to tak čtete, tak máte dojem, že se na takovou událost někteří lidi přímo těší a mají pocit, že by se tím něco vyřešilo. Podobný sentiment jsem více než jednou slyšel v osobním rozhovoru i z úst intelektuálů, kteří jsou o něco opatrnější než běžný Franta Diskutér a většinou nic takového nikam nenapíšou (nebo aspoň nepodepíšou), aby si nezkomplikovali život. Ale sami jsou to lidé středního věku s bříškem, kteří v životě nezabili ani akvarijní rybičku. Trochu mi tohle uvažování připomíná jinou skupinu intelektuálů ze Sorbonny, kteří svého času ovládli Kambodžu a bohužel dostali příležitost ty svoje radikální knižní představy realizovat prostřednictvím jiných lidí, kterým už to zabíjení rybiček (a nejen rybiček) šlo celkem od ruky. Naopak jsem nikdy tenhle druh přání neslyšel od vojáků, kteří si odbyli nějaké ty mise v Iráku či Afghánistánu. Nemůžu říci, že bych takových vojáků znal desítky či stovky, ale pár jsem jich potkal a vesměs říkali, že něco takového se tu nikdy nesmí stát. Prosím vás, já jsem sám napsal Krvavé levandule, přičemž v některých detailech jsem čerpal z výpovědí svědků bosenské války, aby ta historická věrohodnost byla dostatečná. Ale ta kniha není žádný návod, to je dystopie, snaha varovat před scénářem, kterému se ještě v naší zemi určitě vyhnout můžeme. Všimněte si, že ta knížka končí dnem dobytí Nice a nic dalšího už nenásleduje, protože jsem popravdě řečeno nevěděl, jaký scénář bych tam mohl popsat, aby nebyl ještě depresivnější než všechny ty povídky předtím. „A pak žili všichni co nejdál od sebe a nenáviděli se až do smrti a do smrti svých vnuků a pravnuků”, to není moc příjemné zakončení knihy. Moderním mocnostem záleží na reputaci V zájmu historické přesnosti je nutno konstatovat, že staří Římané, Mongolové atd. občas vedli vysloveně genocidální druh válek, po kterých nezbyl z druhé strany nikdo, kdo by si mohl stěžovat, leda otroci, které vesměs nečekal nijak dlouhý život ani příležitost mít potomky. Váleční zajatci se v takových říších posílali do dolů apod., kde byli víceméně spotřebním materiálem s krátkou životností. Takhle skončilo třeba Kartágo, podobným způsobem válčil i Caesar v Galii nebo Iberii. Součástí standardu římského vedení války byl princip „Murum aries attigit“, který znamenal, že obležené město mělo šanci se vzdát přesně do okamžiku, než se první obléhací beran dotkl zdi, a pokud tu příležitost nevyužilo, bylo pak po svém dobytí zdevastováno nevýslovným způsobem. A jelikož Římani byli v dobývání různých opevnění nesrovnatelní mistři, protože dobře ovládali všelijaké ženijní práce, znamenalo to, že zavřít před nimi brány města byla v podstatě jistá smrt (daleko efektivnější byla guerilla někde v lese, tam mohly i slavné legie dostat ponižující výprask). O mnoho staletí později dával obleženým městům podobný druh ultimáta Čingischán a jeho mongolští kolegové. Tohle ale moderní mocnosti dělat nebudou, protože jim záleží na vlastní reputaci. Propaganda je dneska stejně důležitá jako zbraně a peníze, možná ještě důležitější. Dokonce i těm Číňanům záleží na jejich reputaci a v tom nadcházejícím velmocenském zápolení s USA se budou snažit přesvědčit neutrální země o tom, že ten jejich model je lepší než ten americký. I ten Írán nebo Severní Korea se snaží sama sebe navenek nějak přikrášlit. Jediná entita státního rozsahu a moci, která se rozhodla, že si bude kultivovat vnější image naprostých krvavých psychopatů, byl Islámský stát, a ten už taky není; jednotlivci nebo tlupy po něm sice zůstaly, ale ten polostátní útvar kontrolující území větší než ČR a s několika miliony původních obyvatel už zanikl. Podobně existuje i u jiných států snaha tak trochu zahrávat do autu špinavé okamžiky z vlastní historie. Existují sice takoví ti stereotypní sebemrskači, hlavně v akademické sféře, ale jinak se i bývalé koloniální mocnosti snaží v oficiální komunikaci tak trochu vyhnout tomu, aby se o těch nejhorších „Krvavých nedělích” z jejich dějin mluvilo. Žádné impérium světa, ani britské, ani portugalské, ani japonské, ani turecké, ani aztécké, nevzniklo tak, že by silnější zvali slabší na šálek horké čokolády a přesvědčovali je o tom, že pod novou vlajkou půjde všechno líp. Ale raději se to moc nerozmazává. Takže tento extrémní scénář není moc pravděpodobný. To by muselo dojít k opravdu hlubokému rozvratu civilizace, aby se evropské mocnosti ve velkém vrátily ke způsobům Caesara a Čingischána a přestalo jim úplně záležet na tom, jaké krvárny napáchané jejich jednotkami kolují někde po YouTube. Žádný Frankistán v Evropě nebude Pak jsou další možné scénáře, které jsou i v dnešním světě realističtější, ale od těch se taktéž nedá čekat žádný kladný konec. Scénář rozpadu na de facto dva státy, které mají organizované a funkční armády, je asi ten horší, ale zase o něco kratší. To byla americká nebo španělská občanská válka, kde na obou stranách sloužili profesionálové a obě strany si dokázaly sehnat adekvátní zbraně a vybavení. Tam se dá aspoň čekat, že dříve nebo později jeden druhého rozhodujícím způsobem porazí. (Co nastane potom, to je jiná věc. Jižanská rasová segregace se udržela dalších sto let a Ku-Klux-Klan taky, a spousta toho dnešního progresivismu v USA je pozdní křečovitá reakce na vývoj, který nastal až po občanské válce.) Tenhle scénář má hlavní nevýhodu v tom, že je opravdu extrémně devastující, protože moderní zbraně, i ty konvenční, jsou schopné proměnit libovolný kus krajiny v krajinu měsíční, a to během několika desítek minut. Úmrtnost na bojišti tomu odpovídá. Už za druhé světové války to bylo dost špatné a od té doby se ničivost zbraní ještě podstatně zvýšila. Osobně si myslím, že ten hlavní důvod, proč proti sobě velmoci přestaly válčit, není v tom, že by se k moci dostali lepší lidé (haha), dokonce za to nemůže ani svatý mírotvorný Brusel, který se tím rád chlubí; ale že hlavním důvodem je to, že dneska v podstatě nemáte co vyhrát. Potenciální vítěz dnešního konvenčního konfliktu získá hromadu trosek a popela, na které se nedá zbohatnout, a vynaloží na to dost peněz i úsilí. (Možné výjimky by mohly být u mimořádně cenných nalezišť nerostných surovin, ale i ty je většinou jednodušší si prostě koupit na světovém trhu. Další specifickou výjimkou mohou být náhradní konflikty velmocí v rozvojovém světě, kde hlavní škody nese místní obyvatelstvo.) Toto nicméně není v Evropě scénář moc reálný, protože i kdyby nějací džihádisti vyhlásili nakrásně emirát Frankistán, nebudou mít adekvátní zbraňové vybavení k tomu, aby se udrželi třeba rok nebo dva. Pro začátek nebudou mít asi žádné letectvo, možná tak pár dronů, a převaha ve vzduchu bývá v takových konfliktech rozhodující. Nezapomeňme také, že mládež vyrostlá někde na sídlišti a zvyklá odmalička na život financovaný sociálním systémem většinou nemá předpoklady k tomu, sama od sebe vytvořit kohezivní a disciplinované vojenské jednotky, které snesou i takové nepříjemnosti, jako je třeba hlad. Gangy jsou něco jiného, jejich jednotliví členové se můžou dopouštět velkých krutostí, ale k vedení skutečné války jsou potřeba skuteční vojáci, a udělat z řadových rekrutů skutečné vojáky, to je úkol na pár let i v zemích, které na to mají víceméně dokonalé systémy (třeba Izrael). Takže to bych v Evropě taky moc nečekal. Neřešitelný problém Co tedy ale skutečně zažít můžeme, je scénář zvaný „trable”, podle eufemismu, který se používal pro situaci v Severním Irsku asi třicet let (The Troubles). Endemické násilí, chvilka klidu, pak zase vyletí do vzduchu auto nebo pizzerie, sem-tam někoho pokropí ze samopalu na ulici, sem-tam někdo jiný záhadně zmizí a o pár let později se najde jenom hlava atd. Nízkoúrovňový konflikt, ale strašně vyčerpávající. Takový ten druh občanské války, která nikdy nevzplane podobně jako tehdy za Severu proti Jihu, ale neustále nějak doutná. Za celých těch třicet let problémů v Severním Irsku bylo „jenom” asi 3 500 obětí na životech čili v průměru dvě až tři týdně. Oblíbenou činností hlupáků je přepočítávat oběti terorismu na autonehody apod.; jenomže cílená vražda není autonehoda a žít v takovém permanentním stresu je peklo, protože víte, že ti vrahové chodí mezi vámi a možná si vybírají další oběť. A že ty vrahy někdo další podporuje, chrání, poskytuje jim úkryt a pomoc atd., protože je rád, že zabíjejí zrovna vás. V podobném stavu žije Stát Izrael, kde to sice mají pod kontrolou, ale stejně to nevypadá, že by situace mohla kdy mít nějaké rozuzlení. V podobném, o trochu míň intenzivním konfliktu, se nacházejí země jako Francie a Belgie s jejich „problémovými” čtvrtěmi typu Molenbeeku; připomínám, že po útocích v Bataclanu byl ve Francii vyhlášen výjimečný stav na dobré dva roky a nové protiteroristické zákony zafixovaly některá tvrdá opatření z výjimečného stavu natrvalo, i ve stavu takzvaně normálním. Tohoto druhu doutnajícího konfliktu se tedy můžeme dočkat v míře hojné, ale jestli se na to někdo těší nebo si od toho něco slibuje, tak … to nechápu. Ani ti Izraelci, kteří jsou v bezpečnostních věcech celkem pragmatičtí a netrpí iluzemi o krásách multikultury, nepřišli až dodnes na žádný způsob, jak takový chronický konflikt ukončit. Dokážou se od něj jakžtakž fyzicky izolovat, ale za cenu vysokých nákladů na bezpečnostní složky a také ztráty možnosti nějak hospodářsky využívat kus teritoria, které by jinak patřilo buď jim, nebo nějakému spřátelenému, neškodnému sousedovi. Taková Gaza by v lepším světě mohla být docela užitečný civilní přístav. Teď je to hnízdo teroristů z Hamásu a hnízdem teroristů z Hamásu taky patrně dlouho zůstane. Nemám žádný recept na problémy Francie, ale případná občanská válka jim nejspíš nijak nepomůže. Klidně je možné, že ten jejich stav je prostě v dnešním politickém a společenském kontextu neřešitelný, ať už se letos stane novým prezidentem kdokoliv. I kdyby se rozhodli k nějakým deportacím, kdo si ty deportované dobrovolně vezme? O další náboženské extremisty přece nestojí ani v tom Alžírsku, které je nejblíž. A co se České republiky týče, tak jediné, co mě napadá, je důsledná, důsledná prevence. Nenechat takové podmínky vůbec vzniknout. Vidíme, jak se to vyvinulo jinde. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2024-04-26 11:34:00
TeeTime odstartoval unikátní soutěž Golfové stezky
Praha 26. dubna 2024 (PROTEXT) - TeeTime SE spustil unikátní golfovou soutěž "Golfové stezky 2024", která hráčům nabízí příležitost vyhrát hodnotné ceny a zároveň prozkoumat golfová hřiště daleko za horizont svého oblíbeného hřiště. Vybízí hráče k cestování, poznávání krás golfu, golfových resortů po celé České a Slovenské republice a v oblíbených evropských destinacích. Cílem je podpora partnerských hřišť s navýšením golfových her a získáním nových golfistů. Do soutěže je zapojeno 58 hřišť a předpokládá se více než 15 tis. zapojených golfistů. Svým rozsahem jde o vůbec největší golfovou soutěž v zemi s cenami a benefity v hodnotě přes 1,5 milionu korun.Jak se zúčastnit?Účast v soutěži je jednoduchá. Stačí mít účet u TeeTime, objednat a zaplatit hru na některém z vybraných hřišť a hra může začít. Každé odehrané kolo golfistovi přináší body, které se načítají v jeho profilu TeeTime. Tyto body ho následně nominují k účasti v pravidelných slosováních o zajímavé ceny. Navíc každým nákupem hry získává i body do věrnostního programu.Jak vyhrát?Body získané při hře se promění v losy pro pravidelná slosování. Čím více golfista hraje, tím více bodů a šancí na výhru má. Slosování probíhá každých 14 dní o menší ceny, měsíčně o větší ceny, a nakonec na konci sezóny se uskuteční velké finální slosování o hlavní ceny.„Zcela nový koncept soutěže, Golfové stezky 2024, nabízí jedinečnou příležitost objevit nová hřiště, zažít golfová dobrodružství, potkat se s dalšími golfovými nadšenci, navázat možná i nová přátelství a spojit golf s návštěvou zajímavých památek nebo míst v blízkém okolí. Ideální příležitost pro blížící se letní prázdniny, vzít rodinu, děti a vyrazit za dobrodružstvím,“ komentuje Petr Šikoš, majitel společnosti TeeTime SE.Co vyhrát?Ceny od všech partnerů Golfových stezek jsou velmi atraktivní a zahrnují například luxusní hodinky Omega v hodnotě 175 000 Kč, tři golfové zájezdy od butikové cestovní agentury Snail Travel, v celkové hodnotě 150 000 Kč, golfový vozík od Golf Geum Technology v hodnotě 140 000 Kč, několik sportovních hodinek značky Sequent, kávovary Nespresso a nespočet golfového vybavení.Každý účastník soutěže také získává nárok na 5% slevu na zboží od předního prodejce golfového vybavení v ČR, Golf Lab.Závěrečný turnaj a finální slosováníNa konci soutěže, 14. 9., se uskuteční velký závěrečný turnaj, kam postoupí 48 hráčů s největším počtem bodů. Turnaj poskytne atmosféru soutěžního dne a zároveň proběhne i závěrečné slosování, které bude možné sledovat prostřednictvím online streamu.Kde hrát?Soutěž "Golfové stezky 2024" zahrnuje 12 stezek v České republice, 3 na Slovensku a 4 v zahraničí – v Itálii, Španělsku, Portugalsku a Švédsku. Každá stezka nabízí unikátní hřiště a další dobrodružství. Kompletní seznam hřišť a podrobnosti o soutěži najdete na webu TeeTime na adrese teetime.cz/Stezky.Poznámka pro médiaTato soutěž je otevřena pro všechny golfové nadšence, a navíc společnost TeeTime SE podporuje i letos mezinárodní sérii Tipsport Czech Ladies Open. Hráči, kteří si zakoupí green fee přes rezervační systém TeeTime mezi 1. květnem a 20. červnem, získají volnou třídenní vstupenku na letošní ročník Tipsport Czech Ladies Open, který se koná 21. – 23. června v Berouně.Více informací o soutěži a o společnosti TeeTime SE naleznete na webových stránkách TeeTime.O společnosti TeeTime SETeeTime SE je česká společnost s více než dvacetiletými zkušenostmi, specializující se na digitalizaci golfového světa. Společnost vytvořila první systémy pro golfovou federaci, online rezervační systémy a systémy pro správu golfových zařízení. Mimo jiné TeeTime spolupracuje s přední evropskou společností v oblasti golfových technologií, OnTee, a nabízí hráčům různé výhody. Poskytuje českým hráčům přímou rezervaci na více než 700 hřištích napříč Evropou. V rámci propojení s OnTee a partnery prezentuje česká hřiště více než 1,5 miliónu uživatelům.Pro další informace o soutěži a možnostech spolupráce, prosím, kontaktujte TeeTime SE prostřednictvím uvedených kontaktních údajů.Kontaktní osoba:Ing. Eliška SobotkováMarketing ManagerE: eliska.sobotkova@teetime.czW: teetime.czVíce informací k projektu Golfové stezky na teetime.cz/Stezky ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2024-07-30 15:03:00
Cathie Wood vidí příležitost v těchto 2 akciích kybernetické bezpečnosti. Proč byste měli také?
Kybernetická bezpečnost si díky problémům CrowdStrike prošla zatěžkávací zkouškou. V tomto článku se podíváme na společnosti, ve kterých vidí ARK Investment zajímavou příležitost. Článek Cathie Wood vidí příležitost v těchto 2 akciích kybernetické bezpečnosti. Proč byste měli také? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2024-09-25 19:08:20
Tyto 2 technologické akcie jsou nyní ve slevě: Nepropásněte masivní růstovou příležitost!
S poklesem cen akcií společností AMD a Alphabet se nabízí příležitost pro dlouhodobé investory. Díky silnému růstu v oblasti umělé inteligence a cloudových služeb mají obě společnosti velký potenciál pro budoucí zisky. Článek Tyto 2 technologické akcie jsou nyní ve slevě: Nepropásněte masivní růstovou příležitost! z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2024-11-23 16:46:30
Jak vybrat ideální pánskou bundu pro každou příležitost
Vyberte tu správnou pánskou bundu pro každou příležitost díky našim tipům. Objevte různé styly, materiály a funkčnost, abyste našli ideální kousek pro váš šatník. Výběr správné pánské bundy může být složitý úkol, zvláště když jsou možnosti téměř nekonečné. Každý muž by měl mít několik typů bund pro různé příležitosti – od sportovních událostí až po [...] Příspěvek Jak vybrat ideální pánskou bundu pro každou příležitost pochází z Její svět
Čas načtení: 2025-02-17 12:01:55
Proč nyní nastala ideální příležitost k nákupu akcií Nvidia?
Akcie Nvidia se jen málokdy obchodují se slevou a když už ano, tak z toho pokaždé kouká zajímavá investiční příležitost. Přesvědčte se sami, čísla nelžou! Článek Proč nyní nastala ideální příležitost k nákupu akcií Nvidia? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-02-27 21:52:49
Generační příležitost k nákupu Bitcoinu! Podle expertů brzy najde dno
Bitcoin čelí prodejnímu tlaku a propadl se až na 82 000 dolarů. Jeff Park z Alpha Strategies v tom však vidí potenciální nákupní příležitost, ale obavy z poklesu přetrvávají. Jaké faktory tlačí cenu BTC dolů? Článek Generační příležitost k nákupu Bitcoinu! Podle expertů brzy najde dno z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-02-28 07:09:45
Warren Buffett neinvestuje! Čeká na příležitost, nebo se bojí krachu trhu?
Berkshire Hathaway sedí na obří hotovostní rezervě, ale Buffett odmítá investovat. Znamená to, že trh je příliš drahý, nebo pouze čeká na příležitost? Článek Warren Buffett neinvestuje! Čeká na příležitost, nebo se bojí krachu trhu? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-03-10 19:07:29
Poslední příležitost! Šance koupit Xiaomi 15 Ultra až o 17 tisíc výhodněji brzy skončí
Špičkové Xiaomi 15 Ultra je po prvním týdnu prodeje velmi žádané. Velký vliv na to má i nevídaně štědrá zaváděcí nabídka u Mobil Pohotovosti, díky které ušetříte až 17 100 Kč. Ta však již brzy skončí a zbývá tak doslova poslední příležitost, kdy můžete využít extra slevu a srazit si cenu telefonu o několik tisíc korun. Přečtěte si celý článek Poslední příležitost. Šance koupit Xiaomi 15 Ultra až o 17 tisíc výhodněji brzy skončí
Čas načtení: 2025-03-13 09:05:09
Taková příležitost tu na akciovém trhu roky nebyla! Chopíte se jí?
Americké akcie padají, hlavní burzovní indexy jsou v korekci, ale historie nám říká, že se nám právě naskytla skvělá příležitost k zářivým ziskům. Jste připraveni se jí chopit? Článek Taková příležitost tu na akciovém trhu roky nebyla! Chopíte se jí? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-03-16 20:02:28
Tato akcie spadla za den o 10 %, je to příležitost?
Akcie Inpost se v souvislosti s novými ambicemi společnosti Allegro propadly. Není to ale díky rychlé evropské expanzi a bezkonkurenčnímu dosahu sítě Inpostu příležitost k nákupu? Článek Tato akcie spadla za den o 10 %, je to příležitost? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-03-17 14:01:56
Nabízí nyní kryptoměny investiční příležitost? Experti mají jasno!
Ari Paul vidí kryptoměny jako investiční příležitost navzdory krátkodobému negativnímu sentimentu. Jaké jsou jejich dlouhodobé vyhlídky a před čím varuje? Článek Nabízí nyní kryptoměny investiční příležitost? Experti mají jasno! z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-03-28 11:30:59
Bitcoin se obchoduje poblíž nákladů na jeho těžbu! Je to příležitost k nákupu?
Bitcoin se obchoduje blízko nákladů na jeho těžbu. Je to investiční příležitost? Portfolio manažer z T. Rowe Price se k tomu vyjádřil na konferenci Exchange v Las Vegas. Článek Bitcoin se obchoduje poblíž nákladů na jeho těžbu! Je to příležitost k nákupu? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-04-05 08:02:25
Krvavý pokles akciových trhů je největší investiční příležitost roku 2025!
Trumpova cla uvrhla akciové trhy do velké nejistoty, což se projevuje největšími kurzovými poklesy za posledních několik let. Jedná se o příležitost, na kterou jsme dlouho čekali? Článek Krvavý pokles akciových trhů je největší investiční příležitost roku 2025! z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-04-06 14:02:40
Megasleva na akcie Nvidia! Toto je příležitost, co tu dlouho nebude
Technologický gigant Nvidia nyní nabízí investorům vzácnou příležitost, protože se její akcie prodávají s 37% slevou oproti lednovým maximům. Přišel vhodný čas k nákupu? Článek Megasleva na akcie Nvidia! Toto je příležitost, co tu dlouho nebude z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-04-11 19:02:50
Tyto 3 akcie razantně oslabily: Je to příležitost pro nákup?
Akcie gigantů zábavního průmyslu se potýkají s výrazným cenovým propadem. Je to začátek jejich konce, nebo příležitost nakupovat ve slevě? Článek Tyto 3 akcie razantně oslabily: Je to příležitost pro nákup? z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-04-15 09:00:00
Pražský inovační institut hledá české inovátory pro evropskou obranu
Praha 15. dubna 2025 (PROTEXT) - O víkendu 9.–11. května 2025 se Praha stane jedním z osmi evropských měst, kde bude probíhat EUDIS Defence Hackathon – mezinárodní akce zaměřená na hledání technologických řešení v oblasti obrany a bezpečnosti. České kolo hackathonu se uskuteční v prostorách Impact Hubu Praha a organizuje ho Pražský inovační institut ve spolupráci s EU Defence Innovation Scheme.EUDIS Defence Hackathon se koná zároveň v osmi zemích EU a vytváří prostor pro setkání studentů, startupů, firem a dalších technologických nadšenců. Během jediného víkendu se účastníci zaměří na hledání rychlých, cenově dostupných a flexibilních technologických řešení – nejen pro ukrajinské bojiště, ale také pro širší oblast obrany a civilní využití.„Hackathon je skvělý způsob, jak rychle a smysluplně propojit technologické talenty s tím, co společnost skutečně potřebuje – v tomto případě s tématy bezpečnosti a obrany. Pro Prahu i naše partnery je to příležitost ukázat, že dobré nápady nemusí zůstávat jen na papíře nebo za zdmi výzkumných center. Věříme, že právě takové akce pomáhají rozvíjet inovační potenciál města, přinášet nová technologická řešení a propojovat výzkum, firmy i veřejný sektor v konkrétních projektech s přesahem do evropské i globální spolupráce,“ říká Tomáš Lapáček, ředitel Pražského inovačního institutu.Účastníci si na začátku akce vyberou jednu ze tří výzev, které se budou při vývoji svého řešení věnovat. Každá výzva se týká jiné oblasti obranných technologií:Vylepšení pokročilých informačních, taktických a komunikačních systémů – přenosná a cenově dostupná hardwarová či softwarová řešení, která jednotkám usnadní orientaci v terénu, zlepší přístup k informacím a umožní efektivní koordinaci.Prostředky osobní ochrany přizpůsobené pro nasazení na frontové linii – lehká, levná a snadno vyrobitelná řešení s vysokou mírou ochrany, která zároveň zajišťují uživatelský komfort a bezpečí.Pokročilé medicínské systémy využitelné ve vojenské polní medicíně – integrace umělé inteligence, dronů a dalších moderních technologií s cílem zvýšit kvalitu zdravotnické péče na bojišti i mimo něj.„EUDIS Defence Hackathon je jedinečná příležitost pro každého, kdo se chce podílet na řešení aktuálních výzev v oblasti obrany a bezpečnosti. Účastníci si mohou vyzkoušet práci na smysluplných projektech, získat cenné zkušenosti od mentorů nejen z oblasti obrany a potkat lidi, kteří sdílejí nadšení pro technologie. Není potřeba mít předchozí zkušenosti – jde hlavně o to ukázat svůj talent, přetavit vlastní myšlenky do konkrétních řešení a třeba tím odstartovat něco, co bude mít skutečný dopad. Za mě je hackathon především o spolupráci, inspiraci a hledání nových cest – a my se už teď těšíme na to, co společně vytvoříme,“ hodnotí přínos pro účastníky Albert Bouchal, organizátor EUDIS Defence Hackathonu.Nejlepší týmy si odnesou až 3000 EUR a získají příležitost představit své projekty zástupcům členských států EU. Další informace a registrační formulář jsou k dispozici na webových stránkách EUDIS Defence Hackathon.Partnery EUDIS Defence Hackathonu jsou CSG Aerospace, Future Forces Forum, Univerzita obrany a CzechInvest. Kontakt:Ing. Jaroslav Matyáš MatalMarketingový manažer Pražského inovačního institutu605 545 607matal@prahainovacni.eu
Čas načtení: 2025-04-29 15:02:07
Tyto akcie spadly o 60 %: Nákupní příležitost, která se nemusí opakovat!
Cena akcií SoundHound spadla o více než polovinu. Přesto v ní analytici vidí obrovský růstový potenciál. Je toto ideální příležitost k nákupu? Článek Tyto akcie spadly o 60 %: Nákupní příležitost, která se nemusí opakovat! z webového portálu Finex.cz.
Čas načtení: 2025-05-16 10:01:00
3 absurdně levné akcie, které představují lákavou investiční příležitost
Když se akcie kvalitních podniků ocitají ve slevě, je třeba to vnímat jako příležitost, nikoliv důvod ke strachu. Zde jsou 3 kandidáti, jejichž akcie jsou daleko od svých maxim! Článek 3 absurdně levné akcie, které představují lákavou investiční příležitost z webového portálu Finex.cz.