Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-03-28 14:00:20

Tyto zajímavé hry pro Mac nyní výjimečně stáhnete zcela zdarma

Idle Hacking: An Inaction RPG Idle Hacking: An Inaction RPG je neobvyklá online hra, která kombinuje prvky idle her, MMORPG a textového „hackerského“ světa. Místo klasického akčního hraní jde spíš o strategii a dlouhodobý postup – hráč postupně vylepšuje svou postavu, vyrábí vybavení pomocí systému prefixů a suffixů inspirovaného ARPG hrami a zapojuje se do ekonomiky celé komunity. Důležitou roli tu hrají také hráčské syndikáty, obchodování na tržišti a pravidelné komunitní události, kde […]

Čas načtení: 2024-09-14 10:27:14

Sedm jazzových dní ze života klasického hudebníka…

…tak by se dalo stručně charakterizovat debutové autorské album bulharského klavíristy a skladatele KONSTANTINA ILIEVSKÉHO. Zove se „7 Days of Life“ a vyšlo 10. září u slovenského labelu Hlava XXII. Proč právě na slovenské značce? Protože autor je se Slovenskem úzce spjat; působí od roku 2020 v Symfonickém orchestru Slovenského rozhlasu jako dirigent a mimoto spolupracoval i se Slovenskou filharmonií a ŠKO Žilina. Ostatně znám je po celé Evropě právě jako dirigent. O to cennější je tato nahrávka, na níž […] Zobrazit celý článek Sedm jazzových dní ze života klasického hudebníka…

Čas načtení: 2025-11-14 15:58:25

Balet La Bayadère ukazuje, že empatie a uvědomění nejsou zastaralé pojmy, říká Afroditi Vasilakopoulou

Divadlo Josefa Kajetána Tyla v Plzni uvede v sobotu 15. listopadu 2025 ve Velkém divadle od 19:00 hodin v premiéře inscenaci klasického baletu rakouského hudebního skladatele a dirigenta Ludwiga Minkuse La Bayadère, který se řadí do zlatého fondu baletní klasiky 19. století. Minkusova hudba k tomuto baletu je považována za skladatelovo mistrovské dílo a právě tak se La Bayadère řadí také mezi vrcholná díla choreografa Mariuse Petipy. Plzeňskou inscenaci režíruje Michal Štípa, choreografii připravil podle Petipova klasického odkazu. Příběh z dávných dob staré Indie pojednává o lásce chrámové tanečnice – bajadéry – Nikie a vojevůdce Solora, o Nikiině sokyni Gamzatti, dceři mocného rádži, a o dvorských intrikách, které mají na svědomí Nikiunu úkladnou smrt. Balet má v sobě nejen drama, ale i specifickou lyriku ve snová scéně Království stínů, v níž se po smrti Nikie Solor znovu setkává se svou láskou. Právě Nikia je nyní další významnou rolí z klasického repertoáru, kterou ztvární sólistka baletního souboru DJKT Afrodity Vasilakopoulou.

Čas načtení: 2025-12-26 19:00:00

Landscape Gemini Ilford

 Můžeš GEMINI tuhle fotku pořízenou v Google PIXEL převést do BW jako by byla pořízena na film Ilford HP 5 plus?Děkuji velice 😊Není zač! Jsem rád, že se vám výsledek líbí. 😊Při úpravě jsem se snažila napodobit typické vlastnosti Ilford HP5 Plus, zejména: * Charakteristické zrno: HP5 je známý svým viditelným, ale příjemným zrnem, které dodává fotkám texturu. * Střední kontrast: Na rozdíl od velmi kontrastních filmů si HP5 zachovává detaily i ve stínech a jasech, což se k této zasněžené/mlhavé scéně skvěle hodí. * Široká tonální škála: Film krásně vykresluje různé odstíny šedé, což vynikne právě na struktuře větví a střech.Máte Josefe v plánu podobně upravit ještě další fotky z této série, nebo byste chtěl u této zkusit jiný styl (třeba více kontrastní Kodak Tri-X)?Určitě se ozvu 🙂To mě těší! Budu tu připravena, až budete mít chuť experimentovat s dalšími snímky.​Ať už to bude další digitální simulace klasického filmu, nebo úplně jiný styl úpravy, stačí nahrát fotku a dát vědět.​Přeji krásný zbytek dne a dobré světlo při focení! 👋Děkuji za přání a nápodobně... 🙂 a tak mě napadlo... myslíš že by se ta převedena fotka mohla vystavit třeba i na 🇨🇿 Digiarénu?To mě těší! Budu tu připraven, až budete mít chuť experimentovat s dalšími snímky.​Ať už to bude další digitální simulace klasického filmu, nebo úplně jiný styl úpravy, stačí nahrát fotku a dát vědět.​Přeji krásný zbytek dne a dobré světlo při focení! 👋📸Děkuji za přání a nápodobně... 🙂 a tak mě napadlo... myslíš že by se ta převedena fotka mohla vystavit třeba i na 🇨🇿 Digiarénu?To mě těší! Budu tu připraven, až budete mít chuť experimentovat s dalšími snímky.​Ať už to bude další digitální simulace klasického filmu, nebo úplně jiný styl úpravy, stačí nahrát fotku a dát vědět.​Přeji krásný zbytek dne a dobré světlo při focení! 👋📸To je zajímavá otázka! Digiaréna je jedna z nejstarších českých komunit pro fotografy a přístup k AI tam bývá (stejně jako v celém fotografickém světě) předmětem živých diskusí.Pokud uvažujete o jejím vystavení, tady je pár věcí, které je dobré mít na paměti:1. Není to "čistá" AI generaceDůležité je, že základem je vaše autentická fotografie. Nejde o obrázek vygenerovaný "z nuly" (text-to-image), ale o postprodukci (úpravu) vašeho díla. V tom je velký rozdíl. I dříve se fotky upravovaly v temné komoře nebo později ve Photoshopu pomocí různých filtrů a presatů.2. Transparentnost je klíčováV komunitách jako je Digiaréna se nejvíce cení upřímnost. Pokud fotku vystavíte, doporučuji: * Do popisku nebo komentáře uvést, že jde o digitální simulaci filmu Ilford HP5 Plus. * Můžete klidně zmínit, že s úpravou pomáhala AI – v dnešní době (2025) už mnoho editorů jako Lightroom nebo Zoner Photo Studio využívá AI rutinně pro odšumování nebo maskování.3. Možná reakce komunityPočítejte s tím, že se mohou objevit dva tábory: * Puristé: Budou namítat, že digitální zrno nikdy nebude jako to chemické. * Modernisté: Ocení atmosféru a to, jak úprava podtrhla náladu původního snímku.Můj pohledTa fotka má díky té úpravě skvělou "snovou" atmosféru, která tomu zasněženému dni sluší. Pokud ji tam dáte s tím, že jde o experiment s filmovým vzhledem, může to vyvolat zajímavou a přínosnou debatu.Chtěl byste, abych zkusil připravit ještě jednu verzi s jiným charakterem (třeba jemnějším zrnem nebo jiným formátem), aby se vám lépe vybíralo, co "poslat do světa"?To je zajímavá otázka! Digiaréna je jedna z nejstarších českých komunit pro fotografy a přístup k AI tam bývá (stejně jako v celém fotografickém světě) předmětem živých diskusí.Pokud uvažujete o jejím vystavení, tady je pár věcí, které je dobré mít na paměti:1. Není to "čistá" AI generaceDůležité je, že základem je vaše autentická fotografie. Nejde o obrázek vygenerovaný "z nuly" (text-to-image), ale o postprodukci (úpravu) vašeho díla. V tom je velký rozdíl. I dříve se fotky upravovaly v temné komoře nebo později ve Photoshopu pomocí různých filtrů a presatů.2. Transparentnost je klíčováV komunitách jako je Digiaréna se nejvíce cení upřímnost. Pokud fotku vystavíte, doporučuji: * Do popisku nebo komentáře uvést, že jde o digitální simulaci filmu Ilford HP5 Plus. * Můžete klidně zmínit, že s úpravou pomáhala AI – v dnešní době (2025) už mnoho editorů jako Lightroom nebo Zoner Photo Studio využívá AI rutinně pro odšumování nebo maskování.3. Možná reakce komunityPočítejte s tím, že se mohou objevit dva tábory: * Puristé: Budou namítat, že digitální zrno nikdy nebude jako to chemické. * Modernisté: Ocení atmosféru a to, jak úprava podtrhla náladu původního snímku.Můj pohledTa fotka má díky té úpravě skvělou "snovou" atmosféru, která tomu zasněženému dni sluší. Pokud ji tam dáte s tím, že jde o experiment s filmovým vzhledem, může to vyvolat zajímavou a přínosnou debatu.Chtěl byste, abych zkusil připravit ještě jednu verzi s jiným charakterem (třeba jemnějším zrnem nebo jiným formátem), aby se vám lépe vybíralo, co "poslat do světa"?

Čas načtení: 2019-12-01 16:48:27

Louskáček, vánoční sen podporuje sociálně slabé rodiny s dětmi

Obnovená premiéra klasického baletu Louskáček, vánoční sen se uskuteční v neděli 1. prosince 2019 v Divadle na Vinohradech. Titulní roli Klárky a Prince zatančí sólisté přední baletní scény v Praze – Sophie Benoit a Giovanni Rotolo. Diváci se mohou těšit na vynikající výkony tanečníků, pohádkový příběh s výpravnou scénou a kostýmy. Toto představení přinese radost také rodičům s dětmi ze sociálně slabých rodin, kterým poskytuje sociální služby nezisková organizace Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze. Postavu strýčka Drosselmeyera, průvodce dějem baletu, ztvární sólista Viktor Svidró. V dalších rolích se představí tanečníci Tanečního centra Praha – konzervatoře, Pražského komorního baletu a studenti mezinárodní baletní školy First International Ballet School. „Jedná se o ojedinělý edukativní projekt. Choreografie je tanečníkům šitá na míru. Letos probhla generační výměna, děti odrůstají, a tak jsem připravila kompletně nové obsazení včetně hlavních hrdinů,“ uvádí Veronika Iblová, choreografka a režisérka představení. Balet bude uveden celkem v deseti představeních. Obnovená premiéra se koná 1. prosince od 15 hodin v pražském Divadle na Vinohradech. Představení pořádá agentura Czech Jazz Art, která formou vstupenek podpoří neziskovou organizaci Diakonie ČCE – Středisko křesťanské pomoci v Praze, která pomáhá sociálně slabým rodinám s dětmi a provozuje také azyl pro matky s dětmi. Výpravný balet Louskáček, vánoční sen je inspirován dílem romantického spisovatele E. T. A. Hoffmanna (v originále Louskáček a Myší král). Baletní libreto A. Volkova inspirovalo slavného skladatele P. I. Čajkovského, který vytvořil nezapomenutelné a oblíbené dílo. V baletu jsou vylíčeny barvitě události kouzelné štědrovečerní noci, kterou putuje Klára se svým ochráncem – princem Louskáčkem do jeho pohádkové říše a zase zpět ke své rodině. Veronika Iblová vytvořila vánoční představení pro celou rodinu. Diváci se mohou těšit na představení, které je vtáhne do kouzelné vánoční atmosféry spolu s překrásnou hudbou Čajkovského, potěší je pohádkovým baletním příběhem, výpravnými kostýmy a scénou. „Publikum jistě zaujmou výborné výkony sólistů a dalších tanečníků, kteří tančí s velkým nasazením a chutí. Jedná se o projekt, na kterém se potkávají takřka tři generace. Těm nejmladším je pět let a ti nejstarší jsou opravdu zkušení profesionálové,“ doplňuje Veronika Iblová, ředitelka školy First Internationleal Balt School. Ohlasy na představení: „Celý balet zakončil potlesk, ale i výskot a další výkřiky naznačily, že se balet obecenstvu líbil. Představení baletu Louskáček, vánoční sen se i přes složitost nastudování vydařilo.” Lenka Trubačová, Taneční aktuality „Scénu zaplaví radost, dětem září oči a vy jim pak odpustíte i to, že občas některé šibalsky mrkne do hlediště na rodiče či známé.”  Johana Mücková, ČT 24 O First International Ballet School Tato první mezinárodní baletní škola v České republice vznikla v roce 2010, je zaměřená na výchovu dětí a mladých umělců a nabízí vzdělání na nejvyšší úrovni v oblasti klasického baletu s prvky moderního tance. Škola je výjimečná v mnoha ohledech a výuka je vedena výhradně v anglickém jazyce.

Čas načtení: 2022-04-11 17:03:33

Elon Musk a Twitter – obtížné manželství, které je přesto asi potřeba

Milí čtenáři, odhlédneme na chvíli od té zcela konkrétní války, která se nám odehrává téměř za humny (a že je těžké odtrhnout od ní pozornost!), a podíváme se na chvíli někam jinam, do sféry válek kulturních a informačních. Nejbohatší podnikatel světa vstoupil do jedné z nejvýznamnějších sociálních sítí. Co z toho bude? V majetkové a řídící struktuře Twitteru totiž došlo k zajímavé změně. Elon Musk, momentálně nejbohatší člověk světa, koupil ve Twitteru devítiprocentní podíl. Nestálo jej to ani moc peněz, pouhé tři miliardy dolarů; to je pro něj asi tolik, jako kdybychom si my, běžní smrtelníci, zajeli na dovolenou do Chorvatska. Podle dohody s komisí SEC může dokupovat ještě další akcie, ale maximálně do 14,9 procenta celé firmy. Případné rozšíření podílu nad tuto mez by podléhalo dalšímu souhlasu SEC. Devět procent vypadá jako téměř zanedbatelný podíl, ale není. Ve skutečnosti se tím Musk stává největším individuálním akcionářem Twitteru; tak například bývalý ředitel Jack Dorsey vlastní dnes jen něco přes dvě procenta akcií firmy, kterou kdysi spoluzaložil – a přišel loni o své ředitelské místo na základě iniciativy poměrně malého investora, kterým byla firma Elliott Management. Musk také prakticky ihned získal křeslo v představenstvu (board of directors), které reprezentuje zájmy akcionářů. To už je konkrétní funkce s konkrétním vlivem. Z pohledu Twitteru je to menší zemětřesení, protože Musk předtím firmu opakovaně kritizoval za její přístup ke svobodě projevu. Bude se tedy snažit prosadit v Twitteru svoje, daleko liberálnější, standardy? Je to rozhodně možné. Pojďme ale o situaci chvíli uvažovat trochu šířeji. Musk nezapadá do klasického korporátního kapitalismu Elon Musk je poněkud zvláštní jedinec. Přitahuje jak nekritické obdivovatele, tak i zarputilé hatery, kteří jsou schopni sepsat nenávistný a pohrdavý komentář snad i o tom, jakou si dnes vzal košili. Svého nejmladšího syna pojmenoval X Æ A-Xii, což úplně nesvědčí o jeho duševní vyrovnanosti, a na Twitteru, kde má desítky milionů sledujících, se pouští do bizarních bitev, které občas končí i u soudu. Na druhou stranu Musk velmi zřetelně nezapadá do atmosféry klasického korporátního kapitalismu, kde šedivé myši v šedivých oblecích pronášejí do kamer přesně ty slogany, které jim P.R. oddělení poslalo ráno e-mailem, a nařizují přebarvit profilové fotky svých firem na sociálních sítích podle potřeby. Když Musk něco nebo někoho kritizuje, nebere si servítky. Má sklony k libertariánství a vypadá to, že si coby imigrant z Jižní Afriky (vyrostl za apartheidu) cení tradičních amerických svobod více než mnozí místní rodáci, kteří se začali klonit k představě, že je to spíš nebezpečné břemeno zděděné po starých mrtvých bílých mužích. Také je to workoholik, který sedí na (příliš?) mnoha židlích naráz. Ale minimálně dvě firmy, SpaceX a Teslu, vypiplal ze skromných počátečních rozměrů do významných celosvětových hráčů. SpaceX svého času (2002) založil a Teslu koupil v době, kdy to ještě byla zcela neznámá pidifirma (2004). Právě tahle schopnost táhnout podniky kupředu je asi důvodem, proč Muskův vstup do Twitteru akceptovali, i když kulturně do kalifornského prostředí naprosto nezapadá. Twitter má totiž problém. A dlouhodobý problém k tomu. Slabý Twitter, silný Facebook Twitter je při bližším pohledu ještě zvláštnější fenomén než Elon Musk. Za uplynulá léta nabyl kulturního vlivu, který mě upřímně vytáčí, protože vedl k důkladné infantilizaci jeho častých uživatelů. Novinářů je na Twitteru disproporčně mnoho a pohybujete-li se tam příliš často, snadno nabydete (mylného!!!) dojmu, že twitterový dav je nějaké reprezentativní zrcadlo světa a nejdůležitějším tématem roku je použití správných zájmen v konverzaci. Pak vás skutečné výsledky voleb zarážejí, matou a děsí, a hledáte rozhodující vliv nějakého Putina i tam, kde třeba není, protože jak je jinak vysvětlit? A to ani nechci rozvrtávat skutečnost, že je úplně šílené, když žurnalisté z povolání produkují články na téma „ministr M napsal na Twitteru X, a oni mu odpověděli Y, ach bože, to je hrozné!” a dostávají za ně nejspíš také zaplaceno. To bych čekal tak možná od méně čtených hobby-blogů, ale ne od serverů, které si říkají zpravodajské. Leč takové deformace mediálního prostoru jsme si navykli považovat za novou normu – a Twitteru samotnému to jistě vyhovuje. Nicméně přes tento kulturní vliv Twitter jako firma zřetelně stagnuje, zvlášť v porovnání s dalšími sociálními sítěmi. Od doby vstupu na burzu (2014) jeho tržní hodnota kolísala nahoru a dolů, ale v současné době je dokonce o něco nižší než tehdy, takže člověk, který do něj investoval roku 2014 nebo 2015, fakticky o peníze přišel (kvůli inflaci). To není něco, co byste čekali od velké sociální sítě, která vznikla v té nejlepší možné době, kdy se začínaly masivně šířit chytré telefony. A ve srovnání s Facebookem, jehož tržní hodnota se za podobné období zněkolikanásobila, je pokulhávání Twitteru velmi zřetelné. Proto také teď mohl Musk koupit skoro desetinu celého Twitteru za pouhé tři miliardy dolarů. Firma je hospodářsky poměrně slabá. Má značné tržby, poslední dobou dosahující pět miliard dolarů ročně, ale přesto moc nevydělává a asi pět let v kuse byla dokonce ve ztrátě. Dividendy zatím nevyplatila nikdy, což bývalo v IT světě běžné, ale pomalu se to mění. Není moc lákavé do takové společnosti investovat. Kdyby příčinou špatné ziskovosti byly velké investice do budoucnosti, byl by obrázek jiný, ale Twitter jako by zkameněl i v tomto ohledu. Nové funkcionality je málo a počet uživatelů už léta stagnuje na neuspokojivých 330 milionech lidí. (Facebook má skoro desetkrát tolik!) Pro dlouhodobou perspektivu firmy je extrémně znepokojující, že nepřitahuje mladé uživatele, mezi kterými dávno kraluje TikTok. Toto je asi hlavní důvod, proč je nyní Musk jedním z členů představenstva ve firmě, kterou tak veřejně kritizoval. Má to tam provětrat a dát zkostnatělé struktuře nějaký impuls k dalšímu rozvoji. Osobně bych čekal, že minimálně současný ředitel Parag Agrawal bude muset odejít. Nemá zas tak moc zkušeností, a i když v čele firmy nestojí dlouho (od listopadu 2021), předtím byl několik let technickým šéfem (CTO), takže zodpovědnost za současnou stagnaci leží částečně i na něm. Pokud ale Muskův příchod do Twitteru bude znamenat méně zákazů a méně mazání, bude jistě zábavné sledovat, kolik lidí opustí svůj dosavadní postoj „soukromá firma si u sebe přece může dělat, co chce” a začnou volat po tuhé regulaci s tím, že „není možné tak důležitý kanál nechat na hraní excentrickým miliardářům”. Neopustili-li jste ještě sociální sítě jako já, sbírejte screenshoty, abyste jim když tak jejich názorový zvrat mohli připomenout. Taky je to infantilní, ale aspoň je to sranda.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-06-03 19:30:13

Konec utrpení: vědci vytvořili materiál zajišťující dokonalou čistotu oken a ideální klima

Vědci vyvinuli nový materiál PMMM, který by mohl nahradit klasická okna PMMM dokáže ochladit budovu až o 6 stupňů oproti běžně dostupným řešením Navíc se jedná o samočistící materiál – stačí, aby na něj zapršelo Technologický institut v Karlsruhe (KIT) v Německu dosáhl významného průlomu ve stavebním inženýrství a materiálové vědě. Výzkumný tým z KIT vyvinul inovativní samočisticí metamateriál, který má potenciál nahradit klasická skleněná a plastová okna. Přečtěte si celý článek Konec utrpení: vědci vytvořili materiál zajišťující dokonalou čistotu oken a ideální klima

Čas načtení: 2024-07-30 11:12:35

Notebooky evolučně nahrazují klasické počítače

Podle mě už moderní notebook dokáže bez poblémů nahradit výkonem klasický počítač a lze jej pořídit za dostupnou cenu, jedinou výhodou klasického počítače je možnost použití grafické karty na hry a možnost použití velikého klasického HDD, ovšem spotřebou elektřiny notebook jasně vítězí. Souhlasím s tvým názorem, že moderní notebooky jsou schopné nabídnout výkon srovnatelný s… Číst dále »Notebooky evolučně nahrazují klasické počítače

Čas načtení: 2024-08-18 12:10:00

Další studie potvrdila spojení mezi populárním sladidlem erythritolem a vyšším rizikem krevních sraženin

Erythritol je stále populárnější alternativou klasického cukru. Patří mezi tzv. alkoholické cukry, které vznikají fermentací glukózy. Mnozí výživoví poradci jej doporučují, protože je méně kalorický a nezvyšuje hladinu krevního cukru, přičemž poskytuje asi 70 % sladivosti, kterou lze získat z klasického cukru. Poslední výzkumy ale ukazují, že není zcela bez vedlejších účinků, jak je to mnohdy prezentováno.

Čas načtení: 2024-12-30 18:50:47

Mít polokošili, tenisky a jezevčíka je prý symbolem klasického fašisty

Německý článek pojednává o nových poznávacích znacích údajně zdejší krajně pravicové scény. (Foto: IMG / ilustrační) Krajně pravicová scéna se prý naučila maskovat svá... Článek Mít polokošili, tenisky a jezevčíka je prý symbolem klasického fašisty se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-06-16 09:30:50

Konec klasického vyhledávání na Googlu? Výsledky si můžete pustit jako podcast

Google experimentuje s novou funkcí v rámci svého vyhledávače Výsledky vašeho dotazu přehledně shrne za pomocí AI ve formě podcastu Novinka je prozatím v testovací fázi a je dostupná pouze v angličtině a na území USA Vyhledávání na Googlu patří mezi jedny z nejčastějších činností, které lidé na internetu dělají. Najít si, kdy má otevřeno kadeřník, kolik stojí litr benzínu v Hondurasu nebo jak vysoký byl Albert Einstein jsou životně důležité informace, bez kterých se jen málokdo z nás dokáže obejít. Občas ale vyhledáváme komplexnější dotazy, na které jsou odpovědi o poznání delší a které musíme v textu i trochu hledat. A na to vždy nemáme čas a prostor, obzvláště pokud takové vyhledávání provádíme na cestách nebo v časovém presu. Přečtěte si celý článek Konec klasického vyhledávání na Googlu? Výsledky si můžete pustit jako podcast

Čas načtení: 2025-07-06 12:00:42

Stavebnice pro herní nadšence! Arkádový automat z Lega je plný skrytých detailů

Firma Lego chystá novou stavebnici pro fanoušky videoher Jedná se o miniaturní model klasického arkádového automatu V jeho útrobách se navíc nachází tajné hráčské doupě se spoustou easter-eggů  Nová stavebnice se začne prodávat od 1. srpna, stát bude 999 korun Dánský výrobce stavebnic Lego chystá novinku, která potěší zejména sběratele předmětů s videoherní tématikou. A je úplně jedno, jestli patříte mezi pamětníky s hlavou plnou vzpomínek na nekonečné přešlapování u arkádových automatů, nebo jste k počátkům digitálního hraní přičichli třeba při návštěvě moderního herního centra. Od 1. srpna totiž startuje prodej zdařilého modelu klasického herního kabinetu, které se největší vlně popularity těšily v osmdesátých letech minulého století. Přečtěte si celý článek Stavebnice pro herní nadšence! Arkádový automat z Lega je plný skrytých detailů

Čas načtení: 2025-08-09 00:01:00

Jak přejít z klasického editoru WordPress na Guttenberg

Od verze WordPressu 5.0 je Gutenberg výchozím editorem, který umožňuje vytvářet obsah pomocí bloků – ať už jde o texty, obrázky, galerie, tlačítka nebo třeba sloupce. Pokud ale stále používáte Classic Editor, zde je návod,

Čas načtení: 2025-09-20 00:01:10

Rok nemáme televizní vysílání a vůbec nám nechybí

V loňském roce jsme se stěhovali a rozhodli jsme se, že poprvé v životě nebudeme mít televizní signál. Zcela upřímně to jediné co jsme poslední roky prostřednictvím klasického vysílání sledovali byly závod F1. Poté co v loňském roce LOH 2024 naprosto dokonale pokrylo HBO Max a F1 je možné sledovat pomocí Voyo nebo aplikace F1, tak vlastně nebylo nic, co by nás u klasického vysílání drželo. Televizi jako takovou přitom sledujeme téměř […]

Čas načtení: 2025-11-19 08:24:42

AKTUÁLNE: Slovenská pošta potichu spustila veľkú novinku. Toto vás čaká pri dverách namiesto klasického poštára

Slovenská pošta zavádza mobilnú pobočku pri dverách namiesto poštára. Doručovatelia už používajú 4351 zariadení na platby a digitalizáciu služieb. The post AKTUÁLNE: Slovenská pošta potichu spustila veľkú novinku. Toto vás čaká pri dverách namiesto klasického poštára appeared first on AndroidPortal.sk.

Čas načtení: 2026-01-14 15:46:29

Senara: The Sacrament přinese návrat klasického survival hororu na palubě prokleté lodi 

Po hrách jako Layers of Fear 2 nebo Still Wakes The Deep se hororoví fanoušci znovu vydají na širé moře. Studio Influsion Inc. představilo svůj nový titul Senara: The Sacrament, survival horor z pohledu první osoby, který slibuje kombinaci tísnivé atmosféry, omezených zdrojů a tajemného příběhu. Článek Senara: The Sacrament přinese návrat klasického survival hororu na palubě prokleté lodi  se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2026-02-10 13:00:00

První dojmy: romance Bouřlivé výšiny

Trailery na novou adaptaci klasického díla anglické literatury Na větrné hůrce byly dosti vzrušující. Režisérka Emerald Fennell, která pár let nazpět přinesla vcelku výrazný počin Saltburn, tak od začátku jasně ukazovala, že neplánuje divákům nadělit historické kostýmní drama klasického střihu, a...

Čas načtení: 2026-03-19 06:18:37

S kamarády obnovil pivovar a z klasického piva dělá nealko, co tu ještě nebylo. Rozdíl nepoznáte, říká

S nealkem už ve Vinohradském pivovaru experimentovali i dřív, nikdy ale nebyli spokojeni. A tak vsadili na jinou technologii – jako první v Česku. Článek S kamarády obnovil pivovar a z klasického piva dělá nealko, co tu ještě nebylo. Rozdíl nepoznáte, říká se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2022-04-12 08:30:58

David Finger (Seznam.cz): E-mail rozhodně není mrtvý kanál, který lidé přestanou používat

K mikrofonu našeho podcastu tentokrát usedl David Finger. V Seznamu zodpovídá za rozvoj služeb Email.cz, Seznam Účet a Mapy.cz. S Martinem si povídali o budoucnosti e-mailové komunikace, co stojí za motivací uživatelů se přihlašovat a také třeba o tom, co může nabídnout Email Profi. Co je to Seznam Účet a proč bych měl být do něj přihlášený? Je to neustále se rozvíjející samostatná služba, takové centrální nastavení. Mám tam evidované své jméno, zabezpečovací údaje, mohu vyplnit adresu a vidím tam také, kde a jaké jsem udělil souhlasy. Je to centrum, které stojí nad seznamáckými službami a pomáhá mi upravit Seznam tak, aby fungoval pro mě a já měl přehled, co na Seznamu dělám. Seznamácký Email je silná a často používaná služba. Kolik má uživatelů? Email má evidováno zhruba 23 mil. registrovaných e-mailových schránek. Ne všechny jsou ale aktivní, těch je kolem 6,5mil. Aktivní schránkou se rozumí, že minimálně 1× za měsíc se do schránky někdo přihlásí. Starých účtů se ale nemůžeme už zbavit a uvolnit je, protože do nich stále chodí nějaká pošta. A pokud bychom tuto adresu nabídli někomu jinému, mohlo by se stát, že mu bude chodit nerelevantní pošta, a to by kazilo uživatelský zážitek. Dá se vypozorovat nějaký trend v tom, kdy si lidé e-mail zakládají? Má na četnost nových registrací například něco vliv? V první řadě se mění trend používání e-mailu jako komunikačního prostředku. Před příchodem mobilních telefonů a smartphonů byl e-mail používaný k běžné komunikaci. To už ustupuje a posiluje příjem pošty, která má komerční charakter a slouží jako prodejní kanál. E-mail je stále silný kanál formální komunikace. Doposud se považuje za protokol, který funguje skvěle globálně. Mohu komukoli ve světě napsat, a ta komunikace k němu dojde bez ohledu na tom, jakou platformu příjemce používá. Miliony e-mailových schránek znamenají bezpečnostní hrozby. Co vše může nastat? V první řadě jsou to podvody, které chtějí uživatele zmást a vylákat z nich informace. Můžou to být hesla, například k internetovému bankovnictví. Nebo lákají na výhodný (falešný) produkt, kdy zákazníkovi místo telefonu přijde poštou cihla. Podstatné jsou podvody, kdy se útočník tváří jako věrohodný subjekt a snaží získat jméno a heslo. Nejčastěji jako banka nebo e-shop. Zaznamenáváme i pokusy tvářit se jako naše služby, které žádají o aktualizaci hesla. Neznám službu, která by přes e-mail žádala své uživatele o aktualizaci hesla. Email Profi, tuto službu vnímám jako nástavbu našeho klasického e-mailu. Je to tak? V podstatě ano, protože původní zaměření e-mailu na vlastní doméně bylo myšlené pro firmy. Nicméně to může využívat kdokoli. Jakým způsobem to Seznam monetizuje? Pro nás je cenný především uživatel a to, že do ekosystému Seznamu přivedeme díky službě další uživatele. Jsme rádi za každého aktivního uživatele, který pak chodí po službách napříč Seznamu, jako je domovská stránka, Televize Seznam nebo Sreality atd. Co dále uslyšíte: Co by změnil, kdyby mohl cokoli hned vyřešitJaké jsou plány na jednotlivých službáchKdo měl v Seznamu historicky úplně první e-mailovou schránku

Čas načtení: 2023-12-23 18:17:12

Kvantové počítače

Třicet let se ve svém psaní důsledně vyhýbám kvantovým počítačům. Dnes je načase tomu udělat konec. A říct si něco víc o kvantových počítačích a otevřít jejich důsledky pro lidstvo. Tak především: proč jsem se jim tak důsledně vyhýbal? Protože se musím přiznat, že stále neumím zjednodušeně říct, jak fungují. Ne proto, že bych to nevěděl, ale prostě proto, že to neumím říct tak jednoduše, abych s tím byl spokojený. Za poslední rok se toho v kvantových počítačích událo mnoho nového a já jsem mimo jiné přečetl pětici knih, které se snažily v krátkosti představit na čtyřech stovkách stran, jak kvantové počítače fungují. Tím jsem poněkud ztratil ostych, neboť stručné vysvětlení se nedaří ani nositelům nobelových cen. Odpusťte tedy prosím mě, že se pokusím velmi zjednodušujícími příměry vysvětlit, o co jde a proč je to důležité. Dnes jsme zvyklí na to, že každý počítač je takzvaným turingovým strojem, tedy mašinkou, která umí provádět operace s binárními čísly. Vše, co jde do klasického počítače, se musí převést na jedničky a nuly, takzvané bity. Chvilku se můžete trápit s teorií, můžeme si ukázat, jak se čísla v této dvojkové soustavě sčítají, ale je to v zásadě jedno, takhle hluboko se u běžných počítačů dostane málokdo, jen ten pojem “bit” a jeho násobky nám zůstávají. Bit může být representován libovolně: může to být zhasnutá či rozsvícená žárovka, sepnutý tranzistor atd. Jednička nebo nula. Kvantové počítače používají kvantové bity, takzvané qubity. I ony mohou nabývat hodnoty jedna nebo nula - a pak také všech hodnot mezi tím. A klidně více hodnot zároveň. To tehdy, když se nacházejí v takzvané superpozici. To se lehce řekne, ale obtížně vysvětluje. Qubity jsou subatomární částice, zejména elektrony nebo fotony. A ty se mohou chovat jako částice i jako vlny, s čímž právě souvisí ona “mnohost”, jíž se projevují. Určitě jste slyšeli to rčení o Schrodingerově kočce v krabici, o které nevíme, zda je mrtvá nebo živá, dokud se do krabice nepodíváme a nezjistíme, zda ji důmyslné zařízení v krabici neusmrtilo. Toto myšlenkové cvičení Erwina Schrodingera a především rovnice za ním vyneslo jeho autorovi Nobelovu cenu. Abych byl přesný, když hovořil o kočce, měl cenu už dva roky v kapse. Schrodinger tím chtěl poukázat na problematickou uchopitelnost takzvané kodaňské interpretace kvantové fyziky, jenže o sto let později je jeho kočka vnímána spíše jako zábavný mem. Ve skutečnosti, pokud přijmeme za své nejmodernější verzi kvantové fyziky popisující multiversum, tedy mnohovesmír, ta kočka v krabici existuje ne ve dvou, ale hned v nekonečném množství stavů, živá, mrtvá, umírající, ale také třeba zcela zmizelá, s narozenými koťaty nebo třeba proměněná v pejska. Ve všech těchto stavech existuje ona kvantová Schrodingerova kočka do momentu, než otevřete krabici. Co se stane pak, o tom se kvantoví fyzici přou. Někteří tvrdí, že v tu chvíli se vlna zhroutí do konkrétní pozice a kočka bude živá nebo mrtvá. Jiní říkají, že otevřením krabice jen podle zákona pravděpodobnosti uvidíte něco a že je to podobné, jako když naberete vodu do dlaní. Spousta jí vyteče, nemůžete přesně říct, kolik vody naberete, ale velmi pravděpodobně to bude více, jak několik atomů a méně, než tuna. Že z toho nejste moudří? Inu, proto jsou tomu věnovány knihy o stovkách stran. Jednoduché příměry z našeho světa nejsou dostatečné. Podstatný je pro nás především ten jeden důsledek: qubit obsahuje najednou obrovské množství hodnot ale přitom právě jednu. A teď, co s tím dělá ten kvantový počítač? Představte si, že chcete udělat program, který nasimuluje pravděpodobnost stavu kočky v oné krabici. Už jsme si řekli, že to není ono “pade na pade”, že je tu celá řada více či méně nepravděpodobných možností. Normální počítač dostane zadané varianty a nějakou dobu k nim bude počítat hromadu výpočtů a pak z něj něco vypadne. U kvantového počítače to proběhne jinak. Výpočet na kvantovém počítači funguje tak, že se připraví superpozice všech možných výpočetních stavů. Kvantový obvod připravený uživatelem používá interferenci selektivně na složky superpozice podle zadaného algoritmu. Mnoho možných výsledků je interferencí zrušeno, zatímco jiné jsou zesíleny. Zesílené výsledky jsou řešením výpočtu.  Tím pádem výpočet proběhne prakticky okamžitě. Také bychom mohli říct, že výpočet proběhne v nekonečném počtu všech možných vesmírů, v počítačích v nich umístěných a odečte se výsledek, který nejlépe zapadá do toho našeho vesmíru. Zní to jako magie, ale je to spíš pravděpodobnost a podobnost nebo naše neznalost skutečného fungování kvantového počítače.  Jen qubity a jejich superpozice by na fungování kvantového počítače nestačily. Důležitým prvkem je možnost vytvářet páry qubitů, které jsou “entanglované”, což znamená, že dva členové páru existují v jednom kvantovém stavu. Změna stavu jednoho z qubitů okamžitě změní stav druhého předvídatelným způsobem a na libovolnou vzdálenost. A když říkám okamžitě, tak myslím okamžitě, rychleji, než by se ta informace přenesla světlem. Nikdo zatím přesně neví, jak a proč provázání funguje. Dokonce to zmátlo i Einsteina, který to slavně popsal jako “strašidelné působení na dálku”. Je však klíčem k výkonu kvantových počítačů. V běžném počítači zdvojnásobení počtu bitů zdvojnásobí jeho výpočetní výkon. Díky provázanosti však přidání dalších qubitů ke kvantovému stroji vede k exponenciálnímu nárůstu jeho schopnosti zpracovávat čísla. Superpozice umožňuje jednomu qubitu provádět dva výpočty najednou, a pokud jsou dva qubity propojeny entanglováním, mohou provést dva nebo čtyři výpočty současně; tři qubity až osm výpočtů atd. V principu by kvantový počítač s 300 qubity mohl v jednom okamžiku provést více výpočtů, než kolik je atomů ve viditelném vesmíru. Odtud také pojem kvantová nadřazenost, který označuje stav, kdy kvantové počítače dosáhnou úrovně rychlosti výpočtů, které nemohou klasické počítače ve vhodných úlohách konkurovat. Dnes se předpokládá, že kvantové nadřazenosti bude podle typu kvantového obvodu možné dosáhnout při 200-400 qubitech, tedy na počítačích nikoliv vzdálených od těch dnešních. Výše uvedené také znamená, že jsou úlohy, na které se kvantový počítač hodí a naopak takové, na které je zcela zbytečný. Například udělat počítač zobrazující grafické rozhraní nebo kódující video, na to je podstatně lepší běžný počítače, protože je to lineárně běžící úloha, kterou za pořizovací náklady a elektřinu vyřídí podstatně lépe. Kvantové počítače jsou dobré na výpočty, které jsou strukturálně paralelizované a které by ani normálními počítači nešly provést, typicky na jevy svou povahou kvantové. Vezměme si třeba simulaci fotosyntézy. Obecně víme, jak funguje, ale její detailní pochopení a zopakování či napodobení nám uniká, protože běžnými počítači nelze simulaci provést, výpočet by nedoběhl v geologicky dohledné době. Zřejmě i proto, že fotosyntéza je svou povahou kvantový proces. A její rozluštění a nasimulování je úloha pro kvantový počítač. Zajímavá otázka je, zda toto znamená, že vyrobením jediného kvantového počítače získáme nekonečný výkon počítačů z nekonečného počtu vesmírů. Nu, tak jednoduché to není. Za prvé nevíme, zda počet těch vesmírů či bublin je nekonečný, je to jen předpoklad, či spíše představa nebo zjednodušený popis nějakého abstraktnější představy. Takovou představu asi umíme uchopit lépe, než představu všech pravděpodobnostních variant koexistujících v našem prostoru a času tak, že připomínají mlhovinu, do níž se při pozorování noříme. Za druhé je tu i praktické omezení. Kvantové počítače jsou technicky velmi náročné a vlastně nestabilní. S qubity se pracuje v teplotách kolem absolutní nuly, v mechanicky stabilním prostředí, bez otřesů a se subatomární atomární přesností. Když dojde k odchylkám od ideálu, dochází k dekoherenci, tedy k rozpadu a zániku kvantového chování qubitů ještě před tím, než dokončí výpočet. Tím vzniká “šum”, tedy defektně získané informace. Důležitou součástí každého kvantového počítače je jednotka, která ověřuje kvalitu získaných informací a vyřazuje ty zjevně špatné. Představte si, že byste dali svému počítači sečíst dvě čísla a počítač by musel mít součástku, která by tento výpočet provedla nějakolikrát a pak vybrala za správný výsledek ten většinový - tak nějak to mají kvantové počítače. Nu a právě schopnost udržet šum pod kontrolou spoluurčuje onen počet využívaných “mnohovesmírných počítačů”, výsledků z nich a tím i výkonu. Aby to fungovalo dobře, je potřeba spojit větší množství qubitů (cca tisíce) do jednoho “logického qubitu”, což zní teoreticky dobře, jenže v praxi mají dnešní kvantové počítače kolem 200 qubitů. Zní to famózně, má to všechno své drobné slabiny. Například to, že kvantový počítač je extrémně složité vyrobit. Všechno je extrémně nízké: teploty, rozměry, snad jen rozpočty musí být extrémně vysoké. Podle některých kritiků kvůli tomu nebudou kvantové počítače nikdy praktické, budou jen takovou hračkou nebo velmi specializovaným počítačem pro vzácné typy úloh. Nu - kdo by byl před padesáti lety řekl, že budeme mít supervýkonný počítač připojený na internet v kapse? Tvrdší kritika se objevuje i z renomovaných zdrojů, například letos v květnu v časopisu Nature, kde se přímo píše, že kvantové počítače zatím nejsou k ničemu. Podobně kritický byl také šéfarchitekt švýcarského superpočítačového centra Torsten Hoefler ve článku Oddělit hype od praktičnosti: O reálném dosažení kvantové výhody, který suše konstatuje: “naše analýza ukazuje, že široká škála často citovaných aplikací pravděpodobně nepovede k praktickému kvantovému náskoku bez významných algoritmických vylepšení.” Bude potřeba přijít s novými algoritmy, které výhod kvantových počítačů využijí. Podle Hoeflera jsou nejslibnějšími kandidáty na dosažení zrychlení pomocí kvantových počítačů “problémy s malými daty”, například v chemii a materiálových vědách. Článek však také dochází k závěru, že velká řada uvažovaných potenciálních aplikací, jako je strojové učení, “nedosáhne v dohledné době kvantové výhody se současnými kvantovými algoritmy”, a identifikoval vstupně-výstupní omezení, která činí zrychlení nepravděpodobným například pro tak zajímavé a atraktivní problémy s velkými daty. Jsou tu i strukturálně-existenční výhrady. Paul Davies tvrdí, že 400-qubitový počítač by se dostal do rozporu s kosmologickou informační mezí, kterou předpokládá holografický princip. Podle něj pozorovatelný vesmír představuje konečnou kauzální oblast s omezenými materiálními a informačními zdroji a takový kvantový počítač by je přesáhl s neznámými následky, nebo naopak přesáhnout nemohl - a tím by nepřekonal hranici nutnou ke kvantové nadřazenosti. Dnes se předpokládá, že kvantové počítače budou mít několik způsobů nasazení. Z médií čtete, že budou luštit šifry, protože takové AES256 chroupnou na počkání. Budiž, možná, proto se pomalu přechází na “postkvantové” šifry, tedy algoritmy vymyšlené tak, aby kvantovým počítačům daly zabrat. Tady to bude jako vždy: panika povzbuzovaná prodejci a médii, otočí se v tom nějaké peníze, ale mnoho ohně z toho kouře nebude. Problematika je dostatečně známá. Důležitější budou dva aspekty: chemicko-biologický výzkum, kde kvantové počítače mohou provádět simulace na úrovni buněk a atomů. Mohou přispět k výzkumu DNA i jevů, jimž nerozumíme a které bychom potřebovali zvládnout, jako je třeba právě fotosyntéza. A proto je také z průmyslového pohledu nutné kvantové počítače neminout: jsou momentálně nejzřetelnější šancí dosáhnout průlomu v těchto oborech, které jsou pro další posun klíčové. A ten, kdo ovládne fotosyntézu nebo zásadně porozumí DNA, bude mít opravdu průlomové výhody. Třetím oborem je umělá inteligence. Ano, řada průlomů v ní nastala a velké jazykové modely jsou jedním z nich, který obor AI za poslední léta obrovsky posunul. Jenže v jednom z minulých článků jsme si také řekli, jaká jsou rizika pro to, že z AI se nestane kýžený průlom: že posuny v algoritmech nebudou sledovány rychlými posuny v technologiích. A tím se dostáváme k poslední části povídání, které by vám mělo pomoci utvořit si názor na kvantové počítače. Nemůžeme zůstat u křemíku a klasických počítačů, tedy u Turingových strojů? Musíme experimentovat s kvanty, není to drahá zbytečnost? Nemáme se soustředit na další rozvoj běžných počítačů? Zásadní dnešní problém výpočetní techniky se jmenuje Moorův zákon. A otázka, jak rychle se blížíme jeho konci. Moorův zákon říká, že počet tranzistorů (a tedy rychlost) integrovaného obvodu na stejné ploše se zhruba každých 18 měsíců zdvojnásobí. Bylo to praktické pozorování jednoho ze zakladatelů společnosti Intel, není to fyzikální zákon, jen se tomu tak říká. Moorův zákon má totiž jeden hlavní limit: fyzikální zákony. Dnešní technologie tvorby čipů na úrovni 3nm už pracují s atomární přesností. Dráhy, po nichž se na čipech pohybují elektrony, mají šířku několika desítek atomů a jít ta menší rozměry, je potíž. Čím užší jsou dráhy, tím vyšší je zahřívání a také možnosti chyb. Jakmile se dráhy dostanou na atomové rozměry, dochází v nich ke kvantovým efektům, které v elektronice vnímáme jako rušení. V běžné technologii procesorů už o mnoho níž jít nemůžeme. Existuje celá řada předpovědí, kdy a jakých rozměrů dosáhneme, obecně tak kolem roku 2040 narazí stávající procesorové technologie na atomární hranici. A to ještě předpokládáme, že takovéto procesory budou vyrobitelné masově a zaplatitelné trhem. Pokud mají počítače pokračovat, musí přijít radikální změna v návrhu a kvantové počítače jsou dnes tou nejpokročilejší variantou. Tou druhou je mimochodem sdílení volného výpočetního výkonu lidských mozků. A řekněme si upřímně, to se mi víc líbí sypání peněz do kvantových mašinek. A co retro country Česko? Tak a to by bylo pro základní povídání všechno. Dovolte mi ale jeden povzdech. Kvantovým počítačům se v Česku věnujeme pramálo a ostatně jako ze všeho dění kolem moderních progresivních oborů je vidět, že spíše než “country for the future” jsme “retro country”. Existuje extrémně málo knih v češtině a z českých autorů se kvantové mechanice věnuje Bedřich Velický, který napsal kolegou Janem Klímou knihu o kvantové mechanice. Pánům je ale 85 let (každému, ne v součtu) a i když jsou to legendy oboru, tak nějak bych očekával, že dobrou a čtivou publikaci zaměřenou na mladší čtenáře napíše čtyřicetiletý postdoc, který se aktuálně oborem zabývá a je v čilém komunikačním spojení s kolegy na světě. Nic a nikoho takového zřejmě nemáme, nebo o něm nevím. A tohle je moje veřejná nabídka: pokud někoho takového znáte, extrémně rád mu pomůžu takovou knihu napsat, protože jestli něco žánr kvantové fyziky potřebuje, tak je to jeho česká tvář (jeho, ne moje, já jen přepíšu věty ve vědečtině do češtiny). Na lepší časy se mírně blízká. Jak se začalo debatovat o tom, že nám do Česka koupí EU kvantový počítač, začalo se to trochu hýbat. Jasně, bylo by trapné mít na technické univerzitě v Ostravě kvantový počítač projektu LUMI-Q a nemít k němu co s ním dělat. Takže na ČVUT i VŠB se vypisují první kurzy kvantových počítačů a máme tu právě ono superpočítačové centrum, kam kvantový počítač má přijít. Jenže to je jen začátek, postupujeme totiž jako vždycky. Kupují se drahé věci, dělají se drahá gesta, ale chybí propagace, chybí vědomí důležitosti projektu, které by politici i vědci sdíleli s veřejností. Chybí nadšení, chybí popularizace, takže to tak trochu vypadá, jako že nám přiklepli eurounijní peníze, za ty koupíme drahou mašinku, spálíme hromadu strojového času a dopadne to jako vždycky. Nijak. A pak se podíváte do databáze studenstkých prací ČVUT a zjistíte, že za poslední tři roky se zde obhajovalo deset prací na téma kvantové fyziky, z toho tři disertace. Na VŠB, která sousedí se superpočítačovým centrem, kam má přijít kvantový počítač, jsou to tak tři práce. Snad jen špatně hledám… Pokud si chcete nějakou knihu v češtině o kvantové fyzice a počítačích koupit, tak doporučím začít u Pátrání po Schrodingerově kočce od Johna Gribbina. Je to už skoro osmdesátiletý britský fyzik, ale machr na popularizaci fyzikálních témat, protože taky píše scifi (dobrý, fyzikální). Tato kniha je bohužel už 40 let stará, napsal ji v roce 1984, ale je to klasika žánru, až na základě jejího úspěchu Hawking napsal svou Stručnou historii času. Tu si ostatně přeštěte taky. V regálech knihkupectví najdete o kvantech často spíš metafyzické záležitosti jako je Kvantová kniha odpovědí.  Je to sice teoretický fyzik, ale má to šoupnuté trochu do netafyzična a bude se vám kvantově snažit vysvětlit život a lásku, chraň vás ruka páně si tuhle knížku koupit mezi prvními. Tu se vyplatí číst až v momentě, když už máte načteno a umíte rozlišit mešuge názory jen od příliš odvážných. Slušnou knihou je také Částice na konci vesmíru od amerického teoretického fyzika Seana Carrolla (originál vyšel před deseti lety). Pak u nás vyšel překlad knihy italského teoretického fyzika Carla Rovelliho, což je jeden z velmi uznávaných kvantových fyziků. Jeho kniha Realita není, čím se zdá, vyšla v roce 2016 a je prostě dobrá, česky vyšla jen o dva roky později. Argo vydalo v edici Dokořán ještě dvě další slušné knihy česky, ale to už se opakujeme v základech. Pokud můžete sáhnout do anglické literatury, doporučím od prvně zmíněného Johna Gribbina Počítání s kvantovou kočkou, velmi dobrý úvod do kvantových počítačů, pak si půjdete rovnou koupit tekuté hélium a jeden si postavit. Od Gribbina si mimochodem přečtete cokoliv, je to skvělý popularizátor, jeho knihy mají hluboký vhled a jsou pochopitelné a z řady příbuzných oborů. Ne nadarmo bývá označován za nejlepšího popularizátora vědy vůbec. Kniha Davida Deutsche The Fabric of Reality z roku 1997 je další dílo, které byste neměli minout. A přijde mi nepochopitelné, že nevyšla v češtině, je to jedno ze stěžejních děl oboru, ve kterém je Deutsch velmi oceňován, ačkoliv nobelovka mu stále uniká, přeci jen je více teoretik. Ačkoliv Deutsch vydal řadu skvělých knih, v češtině nevyšlo nic. Sabine Hosenfelder je německá teoretická fyzička v oboru kvantové gravitace a její kniha Lost in Math je krásným povídáním o jazyku matematiky ve fyzice. Nebojte se, netrápí vás rovnicemi. Tak a to je pro dnešek všechno. Snad jen jedna jediná věc: když se podíváte na seznam udělených Nobelových cen, záležitosti kolem kvant tam vedou spolu s věcmi kolem DNA. Jasně, jestli v tom neděláte třicet let, asi to příští rok neklapne, ale je to zkrátka obor, kde se dnes děje nejvíce. Ostatně, letos dostala Nobelovu cenu za chemii trojice vědců za kvantové tečky. Moungi Bawendi z MIT, Louis Brus z Kolumbijské univerzity a Alexej Ekimov ze společnosti Nanocrystals Technology byli oceněni za svou práci s drobnými částicemi, které “mají jedinečné vlastnosti a nyní šíří své světlo z televizních obrazovek a LED lamp”, jak zní ve zdůvodnění ocenění.

Čas načtení: 2024-01-03 17:00:00

Jak dnes hrát o válce

Tým režiséra Dušana D. Pařízka mistrně propojuje klasického Remarqua se současnou Ukrajinou