Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-10-04 19:36:00

Proč Stačilo! propadlo? Procenta nám sebralo ANO, řekl starosta Kozojídek

Starosta Kozojídek na Hodonínsku Otakar Březina se navzdory tisícovce preferenčních hlasů poslancem nestane. Hnutí Stačilo! totiž nedosáhlo potřebné pětiprocentní hranice pro vstup do sněmovny. Březina neúspěch přisuzuje hnutí ANO a jeho lídrovi Andreji Babišovi, který podle něj přetáhl voliče toužící po změně.

Čas načtení: 2025-04-07 10:00:21

Vědci z ČVUT našli způsob, jak až 100krát zlepšit přesnost měření vzdáleností ve vesmíru 

Tým z laboratoře CAPADS na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze provedl průlomové měření v oblasti intenzitní optické interferometrie, která je zásadní pro přesné měření směrů a vzdáleností ve vesmíru. Zlepšení v přesnosti by mohlo dosáhnout až několika řádů a výrazně přispět k hlubšímu pochopení kosmických struktur a jevů. Výzkum týmu se zaměřil na tzv. Hanbury

Čas načtení: 2019-08-05 07:14:29

Zemřel Petr Holman, editor díla Otokara Březiny a znalec Jakuba Demla

V neděli 4. srpna zemřel literární historik, editor a bohemista Petr Holman, známý především jako badatel, editor a autor literatury o Otokaru Březinovi. Bez něj bychom například dosud neměli kritická vydaní Březinových esejů a korespondence. Důležitou práci také vykonal pro vydávání korespondence Jakuba Demla. Březina byl Holmanovým celoživotním tématem, důležité pro něj bylo očistit básníkův život od nánosů mýtů, pomluv a ideologických výkladů. „Na první pohled by se mohlo zdát, že současná pozornost – a jak často už v historii k podobné situaci docházelo! – je spíše než dílu věnována životu básníka a všem těm jeho momentům, které ještě nebyly a ani dosud nejsou uspokojivě vysvětleny. Nikoliv bez zjevného překvapení, s očima doširoka otevřenýma a jen s nadlidskou námahou tak po sto letech můžeme číst jakési zmatené a podivně nelogické konstrukce a bez jakýchkoliv skrupulí jedině správné interpretace básníkovy domnělé homosexuální orientace … Zdá se ale také, že napříště už nebudeme nikým nuceni prohlížet pouťově řvavé barvotiskové obrázky typu Březina – pravověrný katolík, Březina – antisemita, Březina – národní socialista, bolševik nebo komunista, básník – mystik a chaosem dne vyrušovaný kontemplátor, či meditovat před staticky nedůvěryhodným obrazem Mistra zpodobeného jako téměř ortodoxního hinduistického svatého muže nebo buddhistického mnicha," napsal v Bulletinu Společnosti Otokara Březiny v roce 2003. A takto se k Březinovi vyjádřil před deseti lety v rozhovoru pro Lidové noviny: „Březina je obecně považován za básníka kosmu a země – jak tu nevzpomenout kritika Bedřicha Fučíka a jeho studii Píseň o Zemi –, ale i podzemí, všeho, co se nachází v neustávajících procesech a stálých dynamických proměnách pod povrchem, ztajeně, skrytě. Zcela konkrétně i v přeneseném smyslu se stal básníkem univerzality. Ta, jak víme, obsahuje také nekonečné množství protikladů – a snad právě těm odpovídá i mnoho oxymór v Březinově díle. Básník se tyto, mnohdy jen umělé, protiklady snaží rušit, ponechává je svobodně žít vedle sebe, jsou pro něj zcela přirozenou součástí hmotné i duchovní existence, přirozenou součástí svobody. Nerozděluje. Spojuje. Míra jeho tolerance je nekonečná. Daleko – blízko, vysoko – hluboko, dlouhý – krátký, světlo – tma, ticho – hřmot světa, mlčení vnitřní i vnější reality – řev samoty, řád – chaos atd., vše, a ještě mnohem víc, říká se, je v Březinových textech permanentně obsaženo." Dalším důležitým autorem byl pro Petra Holmana Jakub Deml, podílel se na vydání jeho korespondence. „Snad vůbec první kniha, která se mi kdy dostala do rukou, byl výbor Rodný kraj v uspořádání Bedřicha Fučíka a Miloše Dvořáka z roku 1967. Vše ve Dvořákově doslovu Básnické drama Jakuba Demla bylo pro mě objevem zásadního významu, jakýsi první, prvotní impuls… Později Miriam, Tanec smrti, Hrad smrti, pak třeba Tasov, některé svazky Šlépějí a další a další a další… Ovšem pozdější seznámení s Mislou a Vladimírem Binarovými, s Jitkou a Bedřichem Fučíkovými nebo Stanislavem Vodičkou mi v jistém smyslu (možná ještě významnějším, silnějším, rozhodnějším, rozhodujícím!) dalo mnohem víc než jakékoliv knihy…," odpověděl Petr Holman na anketní otázku webu Literární bašta Dobré češtiny.  O obou těchto autorech píše ve svém deníku z roku 1973, který vyšel v knize Cožpak to jsem chtěl, aby mne zařadili do literatury? Jakub Deml a literární tradice vydané v  roce 2018 Ústavem pro českou literaturu.    Ukázka z deníku Petra Holmana 25. července První ráno v Tasově. Vstával jsem brzy, abych zachytil krásu probouzejícího se dne.      Hrob Jakuba Demla. Přes noc na něm přibyly čtyři svíčky, které někdo hned ráno, ještě před mým příchodem, zapálil a zbavil mě tak vůle učinit někdy v budoucnosti totéž. – Zvuky varhan z kostela. – Ticho. Lány obilí. Skřivánci.      Odpoledne setkání s Josefem Demlem, synovcem Jakuba Demla. Vysoká postava, šedivý vlas, ostře modelovaná tvář (místy se zdá tvrdá), důstojná chůze. – Zahrada, češeme rybíz, vyprávění. U Demlů na návštěvě příbuzní; malá Alenka Gáliková a její slovenské pohádky (O motýlovi a o kvetinkách, O farbách a červenej astre, Príhody kocúrika Honzíčka), hry, diktáty, aforismy, otázky a odpovědi…      Demlovo vyprávění. Jakub Deml a Bílek. Přátelé… V roce 1914 Bílek vystupuje z katolické církve a syn vstupuje do církve československé. Deml jej proto ostře napadá – neutěšená situace do roku 1929 – smrt Otokara Březiny – neshody kvůli poslednímu pomazání – Březina odmítá…      Josef Deml – setkání v Mariánských Lázních s jakýmsi doktorem, který tvrdí, že Březina byl ateista (?).      Vyprávění pokračuje… Demlova cesta na Březinův pohřeb. V Třebíči přesedal na vlak znojemský, Bílek z vlaku pražského na Znojmo. – Vzájemné setkání, vřelé, „objali se“ a srdečnost etc. – Pohřeb v Jaroměřicích – po pohřbu se Deml Bílka straní, nevšímá si ho, nemluví na něj etc. – Rys jeho povahy – vznětlivost – zapomnění. – Bílek: tvůrce, pracovitost, práce v Pelhřimově. – Paní Bílková posílá skrze prostředníka v Jinošově návrh na smíření. Deml ANO…, ale musíte (i syn) přestoupit do katolické církve. NE…      Pomník Jakuba Demla, špatný stav. Snaha Josefa o zlepšení, žádost na Svaz čs. spisovatelů, žádáno 15 000 korun, příspěvek (dr. Ivan Kříž, Osová Bítýška, člověk s tituly, výkup kožek, nemůže dělat nic, co by odpovídalo jeho kvalifikaci).      Miriam, nikoli vliv Georga Trakla, Demlova zamilovanost do jisté ženy, žili spolu v Jinošově před válkou.      Březina – vyprávění – skromnost. Setkání s prezidentem Masarykem, Březina je zván na Hrad, nepřijímá. „Pan prezident má ke mně stejně daleko jako já k němu.“ – Krátce před Březinovou smrtí jej Masaryk navštěvuje v Jaroměřicích. (...)   29. července Stanislav Vodička za mnou přijel do Tasova! Krásná návštěva! Ve tři čtvrtě na devět setkání u Demlova hrobu (květinka!).      Potom dlouhá rozmluva u Rousků, kde jsem v tu dobu od začátku bydlel. I tohle setkání bylo zázračné. Hospoda U Prokšů už skoro zavírala, všude tma, já neměl nocleh, a jen náhodné setkání před hospodou způsobilo, že jsem pak na výměnku u Rouskových mohl pár dní zůstat. Stanislav vyprávěl o svém životě, o knižních vazbách…, ale i tady se hovor brzy stočil k Janu Zahradníčkovi.      Nezměrná tragika Zahradníčkova života – osud katolického básníka – po roce 1945 komunisty dlouho vězněn – tři děti – manželka. Dva měsíce před smrtí je na čestné slovo na dva dny propuštěn na pohřeb svých dvou holčiček, které zemřely na otravu houbami. Zpět do vězení – propuštěn po dalších čtyřech letech, za pět měsíců umírá.      Pohřeb Jana Zahradníčka. Bydlel na výměnku v zabraném statku – vyháněli ho neustále i z tohoto skromného útulku („kriminálník“). – Podzim! V den pohřbu byly vyneseny máry s jeho tělem z domu a postaveny na dvorek, mírně skloněný, po kterém tekla močůvka z blízkého, výše umístěného obecního hnojiště. Podzimní den. Kněz, který promlouval nad zemřelým, se musel brodit v močůvce, přičemž z hnojiště se kouřilo – sloupy páry, hnusné a slizké… Nestatečnost lidí. Všichni byli zalezlí ve svých norách, nikdo se neodvážil doprovodit „kriminálníka“ na poslední cestu…      Po převratě komunisti zničili Muchovu tiskárnu v Medřiči – sesypávání typů, ničení strojů atd. Pan Mucha jen bezradně a zoufale přecházel po chodníku. Blbost lidská! Tasov, dědici faráře – všechny Demlovy knihy do sběru, ručně malované lidové malby na skle (v dřevěných rámech) byly rozřezány na cirkulárce… Album klasiků, Březinův překlad Goethova Krále duchů – text shodný v Hýskových Prvotinách?      Společná návštěva Karla Švestky, předsedy MNV. S neobvyklou laskavostí a ochotou mi k Rouskovým zapůjčil kroniku Tasova s téměř neznámými zápisy Jakuba Demla. Vidím vůbec poprvé! – Švestkové koláče paní Švestkové! – Také domluva brigády: přidavač při opravách obrubníků na tasovském hřbitově (chleba a špek a sádlo a svačiny a stopečky slivovice na márách) a při stavbě tasovské hasičské zbrojnice…      Návštěva u Františka Pospíšila v Bosně. Knihy Jakuba Demla i jiných autorů, velké množství krásných Vodičkových vazeb. Studium kroniky. – Večer, kolem osmé hodiny, ještě jednou na „pionýru“ přijíždí Stanislav, další dlouhé rozhovory…   (...) {loadmodule mod_tags_similar,Související} 7. srpen, Tasov – Třebíč – Jaroměřice Dnes, sedmého srpna 1973, asi o deváté hodině dopolední, jsem dospěl k cíli své letošní cesty – k hrobu Otokara Březiny do Jaroměřic nad Rokytnou.      Stoje před hrobem básníkovým, pociťuji tentýž stav jako před nedávnem při poslechu hudby Musorgského – stav krásy, opojení 434 435 přítomnou chvílí, která se dostavuje – jak myslím – asi jen na výslovné přání Tvůrce.      Mystické vytržení, chvění celého těla, které současně probíhá prostorem kolem, určitá lehkost, lehkost světelná, přecházející v závrať – rozplývání Světla Všehomíra v Duši člověka, která již léta cítí blízkost jiné Duše, také tak lehké, také tak vnímající bolesti a krásy životního běhu v Přítomnosti…      Význam Sounáležitosti a jeho hluboký smysl nemůže zůstat skryt tomu, kdo podobně jak onen předcházející porozuměl věcem tohoto světa.      Chvění, rozechvění, zrychlený dech, věci, na které nezaostřuji pozornost, které tvoří jen pozadí, velebné pozadí této chvíle, se míhají šílenou rychlostí kolem mne, však v majestátném klidu, pohybují se, letí, stoupají, a přece zůstávají nehybny – není možné znát a identifikovat tento stav bez předchozího jeho prožitku, tak radostného, povznášejícího, naplňujícího Světlem, oddaností Tomu, Jenž Ví… Láska je to, snad bhaktická láska, láska bez mezí, obsahující v sobě i onu Bolest, která kdysi byla předchozím jejím stadiem. Aby člověk (pouze vyvolený?) této Lásky mohl dosáhnout (stačí jen jeden život?), musí nejprve trpět, trpět nevýslovně, snad jako Zeyerova Kristina, musí poznat bolest lidí a věcí a zvířat, bolest země, bolest oblaků, musí se protrpět bolestí nebes, stromů, bolestí chvějícího se přiznání a splynutí těl milenců, jež je tak blízko Smrti, i Smrt samu musí poznat (zná Smrt bolesti loučících se?) – a teprve potom se přiblíží tajemství Lásky…      Mistře, dříve tak vzdálený a nyní mnohem bližší, věřím Vám, věřím, že Vy mi pomůžete přiblížit se všem tajemstvím Země a Nebes. Odpusťte prosím, že jsem Vaše dílo dosud studoval příliš málo a že to, co jsem z něho do dnešního dne načerpal, jako čerpáme ze studnic moudrosti posvěcené věky, staletími i tou nejpřítomnější současností, je jenom příliš nedostatečná daň Vám, který jste mi ukázal Cestu. Když jsem dříve četl a rozjímal některý Váš verš, neměl jsem ještě onu potřebnou víru, jež by mi pomohla pochopit…      Prosím Vás tedy zde, na tomto místě, pokorný a kající se za všechny své minulé činy, s kterými jsem nesouhlasil, ale přesto jsem se jim nedokázal (já tehdy bez vůle!) vyhnout, dejte mi vždy sílu a odvahu…      Zdá se mi náhle, že jsem klidnější, i když tak rozrušen…      Vidím, vidím Vaši tvář…      A děkuji, děkuji Vám…      Je možné chtít víc než občasné chvíle, ve kterých se zjevuje Život, po kterém tolik toužím, Život, který – aby jej bylo možno naplnit – je nutné pochopit jen jak předobraz. Je možné chtít víc? Je možné vůbec něco chtít, něco žádat?      Sluníčko sedmitečné, hálinko, rozumíš snad ty těmto věcem tak dobře, že právě ve chvíli, kdy jsem o nich rozjímal, jsi mě přišla navštívit a povzbudit v mé cestě? Děkuji i tobě.      Teď už snad tomu všemu dokážu porozumět lépe. Ano, jak říkáte: Největší výtvory člověka mohly vzniknout a vznikly ve chvílích největší bolesti. Nejsou Bolest a Radost jen dvě jaksi zvnitřku se třpytící plošky téhož krystalu?      Je čas odejít – – – Proto odcházím…   Návštěva muzea, okouzlení… Jaroměřický zámecký park… Chrám Páně sv. Markéty… Škola v Jaroměřicích…      Seznámení s Klenovými. – Pan Klen cituje vzpomínku Březinova osobního holiče Čapka na jeden z básníkových aforismů: „Komunismus, to je idea. K jejímu uskutečnění by musili být lidé andělé. A kdyby byli andělé, nepotřebovali by komunismus.“ – Paní Klenová mi ukazuje zápis Březinova citátu z Maeterlincka do svého památníku:        Mlčení jest živel, v němž se utvářejí veliké věci, aby konečně mohly vyjíti dokonalé a velebné na světlo života, jež ovládnou. Včely pracují jen ve tmě, myšlenka jen v mlčení a ctnost v skrytu.      Václav Jebavý      Jaroměřice 15. II. 1917   Mnohahodinová rozmluva s Klenovými u nich doma, k večeři brambory a podmáslí, knihy, časopisy, fotografie (mj. Březina a Masaryk v Jaroměřicích), vyprávění o jaroměřické historii, hudebních tradicích, vzpomínky, citáty z posledního období života, například komentář k básníkovu uměleckému odmlčení: „Co jsem chtěl národu dát, to už jsem dal. A kdybych psal dál, bylo by to totéž, ale jinými slovy.“      „Čistý víc vidí…“      Při nabízení profesorské stolice v Brně: „ – Pavouček na dlani – třese se a celý nesvůj.“      „Vše, co jsem měl, jsem přečetl, s mnohými autory mluvil, a všichni, když chtějí mluvit pravdu, musí říci: My víme, že nic nevíme, a Tajemství zůstává…“      „Celé moje dílo obsahuje: abychom se milovali, jeden druhému odpouštěli a za nepřátele se modlili.“ [Zima 1928–1929.]      Dárek – originální exemplář parte Otokara Březiny.      Večer u bratří Krulových (Jaroslav sochař a kovotepec, žák Jaroslava Horejce, Bohuslav lidumilný právník, právní poradce…), kteří oba Březinu navštěvovali, pamatovali… Opět dlouhé rozhovory, vzpomínky, prohlížení fotografií a památek na Jakuba Demla i Otokara Březinu, hudební rod Míčů, František Antonín Míča a italská opera v Jaroměřicích. – Březinovské písemné vzpomínání Drahušky Krulové!      V přízemí vybavený ateliér přeplněný „věcmi“, náčrty, modely, hotové práce (Anna Pammrová!), Štursa, odlitky Michelangela (koleno, ruka), fragmenty barokních prací atd. – V prvním patře velká a bohatá česká i cizojazyčná knihovna, kunsthistorie, dějiny, literatura, Březina, Deml, Florian a Stará Říše, Zahradníček, Durych, Bílek (originální alba), Váchal (rovněž originály), Reynek, Blake, Novalis, Hölderlin, Portmanovy výlučné bibliofilské tisky, Konůpek… [Kde tyhle všechny památky jsou? Po smrti obou bratří zmizely neznámo kam. – Poznámka z roku 2017.]      Nocleh v knihovně na dřevěné pryčně, světlo, bezesná noc, komáři…   Petr Holman (* 1951) byl literární historik a editor, bohemista, indolog, hudebník a cestovatel. Prošel mnoha dělnickými, pedagogickými i jinými profesemi, po roce 1989 absolvoval stáž v Oxfordu a jako učitel hostoval na univerzitách v USA a Indii. Byl čestným předsedou Společnosti Otokara Březiny. Tomuto básníkovi zasvětil podstatnou část své práce. V samizdatu uspořádal a vydal Frekvenční slovník básnického díla Otokara Březiny (1974–1986; knižně 1993) a řadu jeho doposud nepublikovaných textů. Knižně pak v edici Petra Holmana vyšla mj. Březinova Hudba pramenů a jiné eseje (1989, 1996 rozšířeno pod titulem Eseje), celoživotní Korespondence I a II (2004), podílel se též na zrcadlovém česko-latinském vydání Básnických spisů / Opera poetica (2014). Uspořádal březinovskou bibliografii, řadu sborníků a březinian – tyto jeho snahy vyvrcholily monumentální textovou koláží Březiniana II (2012). Petr Holman též publikoval několik drobnějších edic dopisů Jakuba Demla (Marii Tischlitzové, Marii Bačákové aj.) a spolupracoval na přípravě edice vzájemné korespondence Jakuba Demla a Otokara Březiny (2018).

Čas načtení: 2025-05-13 10:08:58

Vědci z ČVUT našli způsob, jak až 100krát zlepšit přesnost měření vzdáleností ve vesmíru

Tým z laboratoře CAPADS na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze provedl průlomové měření v oblasti intenzitní optické interferometrie, která je zásadní pro přesné měření směrů a vzdáleností ve vesmíru. Zlepšení v přesnosti by mohlo dosáhnout až několika řádů a výrazně přispět k hlubšímu pochopení kosmických struktur a jevů. Výzkum týmu se zaměřil na tzv. Hanbury

Čas načtení: 2024-04-04 05:45:00

Jakub Sláma: Trolling přírody Ivana Breziny aneb skutečně vadí trampská tábořiště?

Po zadání jména Ivan Brezina do internetového vyhledávače se z různých zdrojů, například z Wikipedie, čtenář dozví, že jde o českého novináře a publicistu, který píše o životním prostředí, cestování a kultuře. Poslední odstavec hesla Ivan Brezina je věnován ochraně přírody na Kokořínsku, konkrétně snaze zničit trampská tábořiště. Celé heslo na Wikipedii je ovšem nutné brát se značnou rezervou, jelikož si jej bedlivě spravuje sám Brezina, jež taktéž úzkostlivě zasahuje do editací ostatních uživatelů.

Čas načtení: 2014-03-22 12:51:00

V Březině mají sklářskou galerii i bobry

Březina – Umění není jen výsadou velkých měst. Březina na Tišnovsku, kde žijí necelé tři stovky lidí, má vlastní galerii. A místní znají i všechny zajímavosti, které lze v Březině najít – například tank, vodní elektrárnu nebo dva kříže. Co vesnici naopak chybí, je obchod.

Čas načtení: 2021-08-03 08:54:03

Diktátor na jevišti. Chaplinova filmová klasika poprvé v české divadelní adaptaci

Výsměch tyranům opilým mocí, ale také varování před ničivou silou zfanatizované masy. Slavnou Chaplinovu satiru Diktátor uvádí poprvé v české divadelní adaptaci Městská divadla pražská v režii Martina Čičváka. V hlavní dvojroli antisemitského diktátora Adenoida Hynkela (alias Adolfa Hitlera) a chudého židovského holiče se představí Filip Březina. Předzvěst děsivé ideologie tušil Charlie Chaplin již před začátkem války, kdy se zrodil i námět Diktátora. Ten byl založený na nesporné podobě Adolfa Hitlera s postavou tuláka z Chaplinových grotesek, která přímo vybízela k parodování. Svou kontroverzní komedii uvedl v USA do kin v roce 1940. Za války byl v okupované Evropě film zakázán, po válce se rychle stal celosvětovým komediálním triumfem a kasovním trhákem, v Německu se ale promítal až sedmnáct let po premiéře. Inscenace Městských divadel pražských vychází velkou měrou z původního Chaplinova filmu. „Divadelní adaptace filmové grotesky Charlie Chaplina Diktátor není žádná legrace. Když se podaří režisérovi najít vlastní divadelní řeč příběhu a přirozeně herce, který dvojroli diktátora a židovského holiče zvládne tak, aby mu byla přiznaná jeho herecká autonomie, může legrace teprve začít. Divadelní a filmový gag nemá moc společného. Filmový a divadelní čas není jeden a na jevišti se nedá kouzlit a zpřesňovat střihem, zkratkou a detailem. Najít neiluzivní vyjádření příběhu parodujícího Hitlera a jeho zrůdnou a současně komickou ekipáž, bylo skutečnou výzvou. Ideologie nacionalismu a žvásty o nadřazených rasách jsou pádným důvodem, proč se do příběhu pustit na divadle právě teď,“ vysvětluje dramaturgyně inscenace Kristina Žantovská. „Zkoušení Diktátora pro mě bylo zatím nejintenzivnější a nejnáročnější, jaké jsem kdy zažil. Hrát takovouto dvojroli je obrovská výzva. Naučit se imitovat Chaplinova tuláka bylo nakonec vlastně jednodušší, než parodovat Adolfa Hitlera (Adenoida Hynkela), jelikož toho textu, který se vydává za němčinu, ale je jen obyčejnou hatmatilkou, tam je opravdu hodně. A možná to tak nevypadá, ale Hynkel je pohybově i fyzicky náročnější. Jsem vděčný za to, že jsem dostal tuto příležitost a jsem vděčný, že to bylo zrovna s tímto inscenačním týmem,“ komentuje svou dvojroli Filip Březina. Diktátor bude mít premiéru 14. srpna v šapitó Azyl78 na pražském Výstavišti, kde je připravený i tematický doprovodný program v podobě tanečního workshopu pod vedením profesionálních tanečníků z inscenace. V Azylu78 budou následovat ještě tři reprízy 15., 16. a 17. srpna. Od září bude možné titul v interiérové verzi vidět v divadle ABC. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-01-05 17:37:03

Jiří Březina: Detektivka nabízí široký prostor pro zkoumání morálních témat

Psát začal v sedmi letech. Pak jej uchvátila hudba, která jej opět přivedla k psaní a dnes patří Jiří Březina mezi oblíbené autory detektivní tvorby a jeho knížky mu vynesly již dvě Ceny Jiřího Marka. Kniha Promlčení, která je první ze série se svérázným policistou Tomášem Volfem, vyšla také jako audiokniha a na čtvrté právě pracuje.    Pocházíte z Českých Budějovic a svůj první román o pravěkých lovcích jste začal psát v sedmi letech, ale nedokončil jste jej. Uchvátila vás hudba. Jak jste prožíval svá klukovská léta, co vás bavilo? Jako kluk jsem hodně četl. Rodiče nás obklopovali knihami a já je louskal jednu za druhou. Že jsem toho přečetl tolik, jsem si uvědomil až zpětně, při semináři z dětské anglické literatury. Znal jsem většinu titulů, které přednášející zmiňovala. Přečetl jsem snad všechno od Karla Maye nebo třeba Eduarda Štorcha, díky kterému jsem začal psát svůj první pokus o knihu. Z té doby si asi nesu také fascinaci pravěkem. Během dospívání mě okouzlila elektronická muzika. S kamarády jsme začali kupovat vinylové singly, učili se DJingu na gramofonech, začali jsme hudbu vytvářet na počítači. Tahle vášeň na dlouhou dobu upozadila knížky. I když číst jsem nikdy nepřestal, nebyl jsem ten typ, který v pubertě píše básničky.   K psaní jste se vrátil až v roce 2010, když jste stál u zrodu českého vydání knihy Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Co vás k tomu přivedlo? Byla to vlastně taková oklika přes hudbu. Můj iniciační moment v hudbě přinesl projekt KLF. Bylo to první CD, které jsem vlastnil. Vůbec jsem tenkrát netušil, že ty geniální hitové tracky jsou jen špičkou ledovce bláznivých nápadů ústředních postav KLF, Billa Drummonda a Jimmy Cautyho. Že ještě před vznikem KLF napsali tihle dva ironický a subversivní Manuál. A já jsem na ten text v roce 2009 narazil a uchvátil mě. A protože je to vlastně taková příručka o tom, jak se nebát vlastní kreativity, rozhodl jsem se, že se spojím s Billem Drummondem, koupím od něj práva na vydání a pustím ji do světa. Zkušenost s přípravou knížky mi pak asi dodala odvahu pustit se do psaní.   V roce 2013 jste debutoval na poli detektivní tvorby knihou Na kopci. Někde jste přiznal, že to byla sázka, že dokážete napsat podobně silnou detektivku jako severští spisovatelé Stieg Larsson nebo Jo Nesbo. A podařilo se, kniha měla kladné ohlasy a vynesla vám Cenu Jiřího Marka. Proč jste si vybral právě detektivku? Vlastně to bylo proto, že jsem v té době detektivky hodně četl a že právě tento žánr byl součástí zmíněné sázky. Detektivka je hodně zajímavý žánr, kdybych ji měl přirovnat k hudbě, nabízí se metal: v rámci jedné škatulky se nabízí barevná škála nálad a přístupů. Detektivka nabízí široký prostor pro zkoumání morálních témat, která mě vždycky v literatuře přitahovala. Ale činí tak přístupným způsobem, klade důraz na příběh, na dějový oblouk. Měl jsem také pocit, že žánrové mantinely mi nedovolí příliš se do psaní zamotat.   V roce 2015 vám vyšla druhá kniha Promlčení, v níž se poprvé setkáváme se svérázným policistou Tomášem Volfem, který řeší zapeklité kriminální případy i v Polednici a ve Vzplanutí. Kde nacházíte inspiraci pro své příběhy? Inspirace přichází sama. Většinou je to útržek z novin, historka, pocit nebo místo, jakýkoli vjem, který se mi v hlavě začíná přetvářet v zápletku. Nápadů je hodně. Těžké je se s nimi poprat a pokusit se na nich vystavět fungující příběh.   Kniha Vzplanutí se stala českou detektivkou roku 2019 a získala Cenu Jiřího Marka. Tehdy jste řekl: „Je to radost a velká čest. A ohromná motivace pro další psaní!“ Pracujete na dalším případu s Tomášem Volfem? Pracuji. Podepsal jsem smlouvu na novou knížku. Tomáš Volf se opět setká s těžkým případem. A pokud vše dopadne tak, jak to mám vymyšlené, protne se jeho cesta i s bývalou parťačkou Evou Černou, se kterou pracoval na případu Polednice.   Kniha Promlčení vyšla také jako audiokniha a načetl ji Jakub Saic. Vyjdou i další knihy jako audio? To je spíše otázka na nakladatelství Motto. Vím, že na audioknihu jsou dobré ohlasy, tak doufám, že v tomto formátu vyjdou i další knížky.   Vystudoval jste Pedagogickou fakultu UK a po studiích pracoval jako úředník. Řadu let se věnujete textování webových stránek. Zpracováváte reklamní a marketingové články. A vlastně se psaní věnujete stále. Co vás na práci baví a co pro vás znamená psaní knížek? Na první pohled to vypadá jednotvárně, ale pro mě není psaní jako psaní. Při práci na webovém obsahu řeším úplně jiné cíle než při psaní prózy. Nevím, jestli teď nerozesměji nějakého neurologa, ale mám pocit, že vždy zaměstnávám jinou část mozku.   Jaký jste čtenář? Máte oblíbené autory? V posledních letech jsem špatný čtenář. Moc toho nenačtu, spíš bych řekl, že doháním resty. Také mám teď takové neprozaické období, čtu naučné knížky hlavně o lidském druhu a jeho vývoji, o pravěku a přírodních národech. Oblíbené autory bych vyjmenovával asi dlouho, ale co se týče detektivek, tak z těch českých už dlouhá léta jmenuji vždy Michaelu Klevisovou. Nedávno jsem dočetl její novinku Drak spí a opět v mých očích potvrdila své mistrovství. Její postavy jsou živé, mají své touhy, tajná přání – a také dost zřejmý motiv vraždit.   Jak trávíte chvíle volna? Někde jste přiznal, že rád chodíte po lese, po horách… Od té doby, co mám rodinu, moc volna nemám. Na dlouhé toulky není čas, musel jsem tedy zrychlit. Teď po lesích spíš běhám anebo vyrážím na vyjížďky na kole, když to vyjde, tak někde venku přespím. Prostě když to jde, chci být v přírodě.   Jiří Březina se narodil se 3. října 1980 v Českých Budějovicích. Vystudoval PedF UK a pracuje jako copywriter webových stránek. Je dvojnásobným držitelem Ceny Jiřího Marka (za knihy Na kopci a Vzplanutí). Přeložil knihu Jimmyho Cautyho Manuál (Jak se dostat na vrchol hitparády). Je ženatý, má dva syny a s rodinou žije v Českých Budějovicích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-09-30 12:52:43

Nejlepší detektivkou loňského roku je Vzplanutí od Jiřího Březiny

V kavárně pražského Činoherního klubu proběhlo v úterý 29. září udílení cen za českou detektivní literaturu. Oceněny byly nejlepší knihy tohoto žánru – a také jednotlivé povídky. Autorem detektivní knihy roku se stal Jiří Březina. První místo v soutěži o nejlepší detektivní povídku roku 2019 Cena Havran patří příběhu Letní kachna z Polky z pera Zuzany Rampichové. Autorka cenu získává již počtvrté. „Marek a Václav se rekreují na Šumavě, když se ve stejném penzionu ubytuje Václavův dávný společník Hubert s rodinou. Společné podnikání jim tehdy zkrachovalo, ale je zjevné, že Hubertovi se v něm po letech nějak podezřele dobře daří… Napínavý a poutavě napsaný příběh, který se inspiruje současností, ze které mrazí,“ uvádí o letošním vítězné povídce porotkyně B. M. Horská. Druhé místo získal Miloš J. Blažej za vtipnou povídku ze současné Prahy Základní instinkt řidiče Uberu. Třetí místo bylo uděleno syrovému příběhu Zdeňka Hledače z doby před třiceti lety Vesnická neromance. Jihočeský autor Jiří Březina získal hlavní Cenu Jiřího Marka už podruhé, tentokrát za detektivku Vzplanutí (Motto), ve které vyšetřování vede opět sympatický policista Tomáš Volf. Ten má tentokrát za úkol rozřešit případ, nad nímž zůstává rozum stát – samovznícení člověka. Jedná se o nadpřirozený jev, nebo o rafinovanou vraždu? Autor si zvolil neobvyklé téma a dokázal se s ním podle poroty důstojně vypořádat. Druhé místo obsadil Pavoučí případ (Klika), do nějž Jan Frána, autor zjevně odkojený trampingem, zakomponoval dva navzájem propojené tajuplné příběhy, které potěší milovníky únikových her, tajných chodeb a záhad z minulosti. Na třetím místě se umístil detektivní román Přiznat vinu (Kalibr) Martina Goffy, který řeší případ před lety ztracené dívky, přičemž čtenáři velmi realisticky demonstruje metody policejní práce. O čestná uznání se podělili tentokrát dokonce čtyři autoři – s ohledem na to, že do letošní soutěže byl přihlášen rekordní počet knih (celkem 25). Špionážní thriller Chamtivost (Kniha Zlín) se točí kolem zvěrstev, jež se odehrály ve skutečné válce v Jugoslávii, takže čtenáře nejednou šokuje a předkládá mu situace, které nikdy nemohl zažít. Jeho autor jej vydal pod pseudonymem Berg. Strach za oponou Viléma Křížka (Mystery Press) je v podstatě retrodetektivka ve stylu Sherlocka Holmese, napsaná kultivovaným stylem. Autor však krom toho skvěle vystihl předválečný svět pražských divadel a zákulisí operní scény. Román Nekompromisně (Paseka) spisovatelky Ivy Procházkové, která píše také pro děti, je v podstatě politický thriller nahlíženým z úhlu několika postav. Spojení fikce a reality českého politického života i jeho podsvětí funguje podle poroty velmi věrohodně. V detektivce Martina Stručovského Zavátá sněhem (Motto) vystupuje osamělý mstitel, kolem něhož se to hemží zločinem. On však, zjevně poučen z drsné detektivní školy, všechno své úsilí nekompromisně podřídí jedinému cíli – odhalit vraha. Společnost Agathy Christie v rámci 22. ročníku své literární soutěže udělila první místo Davidu Urbanovi za povídku Dobrá partie. Druhé místo získal Zdeněk Hledač za povídku Vesnická neromance. Třetí místo patří Zuzaně Rampichové za povídku Letní kachna z Polky. Česká společnost Sherlocka Holmese ocenila povídku Vítězslavy Felcmanové Případ putující pralinky. Ceny tradičně vyhlašuje Česká asociace autorů detektivní literatury (AIEP). Nejstarší soutěží je Cena Havran o nejlepší povídku roku, jež byla udělena již pošestadvacáté, o rok kratší dobu se udílí Cena Jiřího Marka za nejlepší knihu roku. Později přibyly povídkové soutěže čtenářských organizací, vycházející z havranovského klání. Od roku 1999 se udílí Cena Společnosti Agathy Christie, od roku 2003 Cena České společnosti Sherlocka Holmese. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-25 05:00:00

Milovník Filip Březina ze Smyslu pro tumor: Po sexu 45 minut ve sprše!

I jeho kamarádi si mysleli, že milostné scény s nádhernou kolegyní Alžbětou Malou (26) alias Hankou byly za odměnu. Zadaný Filip Březina (28) coby Filip Kalina by se ale prý raději stokrát rozbrečel před kamerou, než hrál vášnivý sex.

Čas načtení: 2024-04-15 15:36:41

Obžalovaný Březina obvinil v „celní“ větvi lihové kauzy tři svědky ze lži

Organizátor rozsáhlých obchodů s nezdaněným lihem Radek Březina, obžalovaný také v lihové kauze celníků, u zlínského krajského soudu obvinil tři svědky ze lži. Tvrdí, že po dohodě s orgány činnými v trestním řízení vypovídali v jeho neprospěch. Státní zástupce Radim Obst to odmítl. Případ je vedlejší větví lihové kauzy, v souvislosti s níž si Březina odpykává třináctiletý trest. Spolu s ním jsou nyní obžalovaní bývalí celníci Světlana Ťavodová, Zdeněk Minařík a František Podešva. Dalším obžalovaným je Ivan Kovářík, správce Březinových nemovitostí, jemuž soudy v minulosti uložily devět let a dva měsíce vězení.

Čas načtení: 2024-04-15 16:58:04

Lihový boss Březina nařkl žalobce, že ovlivňují svědky. Zastal se celníků

Ve prospěch tří obžalovaných celníků u soudu ve Zlíně vypovídal lihový boss Radek Březina. Právě jemu měli celníci umožňovat, aby jen fiktivně denaturoval potravinářský líh a dopouštěl se tak miliardových daňových úniků. Březina obvinil svědky ze lži a státní zástupce z toho, že je měli ovlivňovat.

Čas načtení: 2024-04-15 17:07:59

Lihový boss Březina nařkl žalobce, že ovlivňují svědky. Zastal se celníků

Ve prospěch tří obžalovaných celníků u soudu ve Zlíně vypovídal lihový boss Radek Březina. Právě jemu měli celníci umožňovat, aby jen fiktivně denaturoval potravinářský líh a dopouštěl se tak miliardových daňových úniků. Březina obvinil svědky ze lži a státní zástupce z toho, že je měli ovlivňovat.

Čas načtení: 2024-04-15 16:55:00

Lihový boss Březina nařkl žalobce, že ovlivňují svědky. Zastal se celníků

Ve prospěch tří obžalovaných celníků u soudu ve Zlíně vypovídal lihový boss Radek Březina. Právě jemu měli celníci umožňovat, aby jen fiktivně denaturoval potravinářský líh a dopouštěl se tak miliardových daňových úniků. Březina obvinil svědky ze lži a státní zástupce z toho, že je měli ovlivňovat.

Čas načtení: 2024-04-15 17:07:59

Lihový boss Březina nařkl žalobce, že ovlivňují svědky. Zastal se celníků

Ve prospěch tří obžalovaných celníků u soudu ve Zlíně vypovídal lihový boss Radek Březina. Právě jemu měli celníci umožňovat, aby jen fiktivně denaturoval potravinářský líh a dopouštěl se tak miliardových daňových úniků. Březina obvinil svědky ze lži a státní zástupce z toho, že je měli ovlivňovat.

Čas načtení: 2024-04-29 16:58:00

Lihový boss Březina se ve vězení napravil a změnil hodnoty, tvrdí znalkyně

Lihový boss Radek Březina, který si odpykává třináctiletý trest vězení za obří daňové podvody, se pokusil v minulosti dosáhnout podmínečného propuštění. Jenže neuspěl. Argumentoval mimo jiné znaleckým posudkem z oboru psychologie. Znalkyně Jana Telcová v něm konstatovala, že Březina prošel za mřížemi vnitřní obrodou.

Čas načtení: 2024-04-29 16:55:00

Lihový boss Březina se ve vězení napravil a změnil hodnoty, tvrdí znalkyně

Lihový boss Radek Březina, který si odpykává třináctiletý trest vězení za obří daňové podvody, se pokusil v minulosti dosáhnout podmínečného propuštění. Jenže neuspěl. Argumentoval mimo jiné znaleckým posudkem z oboru psychologie. Znalkyně Jana Telcová v něm konstatovala, že Březina prošel za mřížemi vnitřní obrodou.

Čas načtení: 2024-07-22 13:40:42

Hlava nelegálních obchodů s lihem Březina tvrdí, že celníci skupině nepomáhali

Organizátor rozsáhlých obchodů s nezdaněným lihem Radek Březina odmítl, že by tři pracovníci Celní správy, kteří jsou spolu s ním obžalovaní v lihové kauze, pomáhali jeho zločinecké skupině. Uvedl to v závěrečné řeči u zlínského krajského soudu, který kauzu od loňska projednává. Případ je vedlejší větví lihové kauzy, v souvislosti s níž si Březina odpykává třináctiletý trest. Všichni obvinění vinu odmítají.

Čas načtení: 2024-11-21 13:01:00

Videoklip Pavla Březiny z Olympiku je o spojení duší člověka a zvířete

Pavel Březina, hráč na klávesy ve skupině Olympic, představuje svůj nový videoklip. Vznikl k písničce Ozvěny minulosti a vypráví o hlubokém spojení mezi člověkem a jeho zvířecím přítelem. Hudbu složil Březina, text napsala Helena Machová. Na Novinkách.cz má klip premiéru.

Čas načtení: 2025-02-17 11:08:00

Zemřel legendární plzeňský DJ Petr Březina, pomáhal přežít marasmus komunismu

V neděli po krátké nemoci zemřela legenda západočeských diskoték Petr Březina. Informovala o tom jeho rodina na sociální síti. Březina se hudebním akcím věnoval od roku 1970, na svém koně měl tisíce diskoték. Bylo mu šestasedmdesát let.

Čas načtení: 2025-03-14 06:00:00

Výhody krasobruslení v USA? Konkurence a dostupnost ledu, říká Březina

Krasobruslení se jej drží i po konci závodní kariéry. Michal Březina působí jako trenér ve Spojených státech, kde se již za dva týdny uskuteční mistrovství světa. V čem se liší americké krasobruslení od toho českého? A jak probíhají přípravy na šampionát? Michal Březina byl hostem nového vydání Fokus podcastu.