Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-25 09:29:16

Policie prověřuje vraždu ženy a dvou dětí v Hořovicích, podezřelý je po smrti

Policisté a hasiči v sobotu našli v jednom z bytových domů v Hořovicích na Berounsku tři mrtvé lidi, zemřeli násilnou smrtí. Šlo o matku a dvě malé děti. Podezřelým je ženin partner, policie ho vypátrala mrtvého na Břeclavsku. Vyšetřovatel zahájil úkony trestního řízení pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu vraždy. Přesnou příčinu úmrtí by měla určit soudní pitva. Informovala o tom policejní mluvčí Michaela Richterová.

Čas načtení: 2024-04-05 17:00:01

Případ seniorky zavřené ve skříni dovedl kriminalisty na stopu sériového vraha

Malé městečko Týniště nad Orlicí se probudilo do chladného zimního rána. Onoho lednového jitra se zdálo být vše jako obvykle. Ovšem na okraji města v rodinném domku našel kamarád svou sousedku mrtvou. Pomáhal jí s nákupem, jak už to bývá na malých městech. Šel zkontrolovat, jestli se jí něco nestalo, když se neozývala. Přece jen, nedávno byla přímo doma přepadená. Navíc se toho času zotavovala z vážné operace. Vešel tedy do domu, který byl viditelně prohledán, a to mu stačilo, aby zavolal policii. Než dojela, všiml si, že na zemi před skříní leží klíč. Když dvířka otevřel, vypadla na něj jeho sousedka. Byla už bohužel po smrti.  Toflův gang: když policistům nestačil jejich plat, vrátily se praktiky z devadesátek Číst více Když se skříň stala rakví  Povolaní kriminalisté si také byli jistí, že se jedná o vraždu. Soudní znalec nenalezl na těle žádné stopy násilí, už na místě činu však někteří policisté předpokládali, že se paní ve skříni nejspíš udusila. Když byla posléze provedena pitva, tato domněnka se potvrdila. Také se mělo jednat o trýznivou smrt, znalci konstatovali, že dáma bojovala o život asi deset minut. Vyšetřovatelé v těchto případech soustředí svou pozornost hlavně na rodinu. Statistika říká, že vrah často bývá právě z domácího prostředí. Jenže to se v tomto případě ukázalo jako mylné.   Poprask na maloměstě  Kriminalisté přehodnotili směr vyšetřování a začali se zajímat o místní zloděje a feťáky. V Týništi v té době byla také přepadena čerpací stanice, pachatele tehdy ještě neznali a nabízelo se spojení obou případů. Ospalé městečko se ze dne na den dostalo do hledáčku kriminalistů. Ti se v utajení vydávali do tamních hospod, kde se místní „známé firmy“ scházely. Vyšetřovatelé si jednoho po druhém volali k výslechu a také jim odposlouchávali telefony. Na malém městě, připomínajícím spíše vesnici, kde se lidé navzájem znají, začala přítomnost kriminalistů vadit. Také vědomí, že mezi sebou má místní galérka vraha, na tuto skupinu lidí nepůsobilo dobře. Stalo se, že se jeden rozpovídal o jakémsi Michalu Semanském, který býval pořád bez peněz a v den vraždy všechny bohatě hostil. Kriminalisty začala jeho osoba zajímat.   Doporučení policie pro větší bezpečí seniorů: Podvodníci ke své činnosti využívají různé legendy: vrácení přeplatků, falešná revize plynu apod. Nikoho nepouštějte do domu ani bytu! Nikdy neotevírejte dveře, nevíte-li jistě, kdo je za nimi. Při požadavku na finanční pomoc pro rodinné příslušníky (i telefonickou formou) vždy ověřujte jejich pravost přímo u členů rodiny, kteří se mají dle požadavku nacházet v tísni. Nechte si vždy prokázat totožnost osoby nebo průkaz firmy a telefonicky ověřte, zda jejich pracovník má vykonávat danou práci u vás. (Osobu ale v žádném případě nevpouštějte domů.) Nikdy nepodepisujte žádné smlouvy a jiné dokumenty, nechte si čas na rozmyšlenou a poraďte se s důvěryhodnou osobou (dobrý známý, soused, člen rodiny, lékař, ošetřovatelka apod.). Osobu s legendou o přeplatcích hned odmítněte, přeplatky se nikdy nevyřizují touto formou. Kontaktujte policii. Pořiďte si kukátko, které vám umožní dobře si návštěvníka prohlédnout. Nečekané doznání  Vyšetřovatelé nic nepodcenili a udělali si kolem podezřelého detailní šetření. Zjistili, že měl bydliště v Týništi, kde žil v bytě se svou partnerkou. Když se napil více alkoholu, býval prý vznětlivý, jinak jej všichni popisovali jako hodného člověka. Policistům došlo, že je to člověk, kterého hledají, a k jeho zatčení použili zásahovou jednotku. Bezprostředně po svém zadržení se k vraždě ženy přiznal. Poté co dojeli na kriminálku, čekalo vyšetřovatele překvapení. Semanský se jim přiznal k dalším dvěma vraždám. Paní, kterou zavraždil, znal od vidění, další jeho oběti byly však z jeho rodiny – oba jeho strýcové zemřeli jeho rukou. Jeden byl nezvěstný, druhý zemřel během požáru, příčinu úmrtí tenkrát nešlo stanovit. Vyšetřovatelům se podařilo přimět Semanského, aby jim řekl, kde leží strýcovo tělo. Vyšlo najevo, že jej zabetonoval do studny.   Zasvětil Markoviče do myšlení sadistů. Vrah Tekverk se přišel udat sám Číst více Anděl smrti  Vyšetřovatelé mohli být spokojeni, měli objasněné tři násilné smrti. Zbývalo zjistit proč. Hlavním motivem byly peníze, ale jaký byl důvod, že jich najednou Michal Semanský potřeboval tolik? Jaká změna se stala v jeho životě? Mělo jít o otcovskou lásku k partnerčině dceři, kterou si osvojil, nedokázal ji však z peněz, které vydělával, uživit. Psychiatři, kteří na něj dělali posudek, potvrdili, že strach z přerušení kontaktů s jeho dcerou byl hlavní stimul jeho konání. Trojnásobný vrah svůj výslech ukončil tragikomickým prohlášením: „Třicet šest let nic a teď taková ptákovina.“ Semanský, kterému ve městě někteří přezdívali pro světlé kudrnaté vlasy „Anděl“, dostal doživotní trest. Tato věta se stala mezi členy mordparty oblíbenou a policisté ji často používají při odreagování, jak řekl vyšetřovatel Michal Hynek. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tihle lidé prý byli vlkodlaky. Jim podobní mohou být i dnes mezi námi

Čas načtení: 2024-04-06 10:59:00

Požár zdevastoval lakovnu kousek za Prahou: Napáchané škody šplhají přes miliony

V Nupakách u Prahy hořela v pátek část autolakovny, způsobená škoda činí 3,5 milionu korun. Příčinu vzniku ohně zjišťuje vyšetřovatel požárů. Dva lidé se nadýchali kouře, hasiči je předali do péče záchranářů. Evakuováno bylo 58 lidí, řekla ČTK mluvčí středočeských hasičů Vladimíra Kereková.

Čas načtení: 2024-04-06 10:53:10

U Prahy hořela autolakovna, škoda je 3,5 milionu korun

V Nupakách u Prahy hořela v pátek část autolakovny, způsobená škoda činí 3,5 milionu korun. Příčinu vzniku ohně zjišťuje vyšetřovatel požárů. Dva lidé se nadýchali kouře, hasiči je předali do péče záchranářů. Evakuováno bylo 58 lidí.

Čas načtení: 2024-05-04 13:18:02

Třetí stupeň poplachu, 13 jednotek hasičů. Na Zlínsku hoří kovošrot

V Tlumačově na Zlínsku hoří kovový šrot, na místě zasahuje 13 jednotek hasičů. Vyhlášen byl třetí ze čtyř stupňů požárního poplachu. Nikdo nebyl zraněn, příčinu požáru i výši škody zjišťuje vyšetřovatel, řekl mluvčí hasičů Pavel Řezníček.

Čas načtení: 2024-05-04 13:06:00

Třetí stupeň poplachu, 13 jednotek hasičů. Na Zlínsku hoří kovošrot

V Tlumačově na Zlínsku hoří kovový šrot, na místě zasahuje 13 jednotek hasičů. Vyhlášen byl třetí ze čtyř stupňů požárního poplachu. Nikdo nebyl zraněn, příčinu požáru i výši škody zjišťuje vyšetřovatel, řekl mluvčí hasičů Pavel Řezníček.

Čas načtení: 2024-05-04 13:18:02

Třetí stupeň poplachu, 13 jednotek hasičů. Na Zlínsku hoří kovošrot

V Tlumačově na Zlínsku hoří kovový šrot, na místě zasahuje 13 jednotek hasičů. Vyhlášen byl třetí ze čtyř stupňů požárního poplachu. Nikdo nebyl zraněn, příčinu požáru i výši škody zjišťuje vyšetřovatel, řekl mluvčí hasičů Pavel Řezníček.

Čas načtení: 2024-05-16 19:13:49

V Kladně hořel sklad olejů a autodílů, škoda se odhaduje na desítky milionů

V kladenské ulici Železničářů ve čtvrtek hořela průmyslová hala se skladem olejů a autodílů. U požáru zasahovala zhruba stovka hasičů, kteří vyhlásili zvláštní, tedy nejvyšší poplachový stupeň. Po 17. hodině už ho mohli snížit až na základní a aktuálně požářiště dohašují. Škoda bude v desítkách milionů korun. „Její výše bude ještě upřesněna,“ uvedl mluvčí středočeských hasičů Dominik Pěnička. Příčinu nadále zjišťuje vyšetřovatel požárů.

Čas načtení: 2024-05-16 18:57:00

V Kladně hořel sklad olejů, škoda činí 40 milionů Kč, příčinu vyšetřuje i policie

Kladno - V kladenské ulici Železničářů odpoledne hořel sklad olejů u prodejny autodílů. Vyšetřovatel vyčíslil škodu na 40 milionů korun. Příčinu vzniku ohně vyšetřuje také policie. Vyhlášený byl zvláštní,...

Čas načtení: 2024-06-04 10:24:55

Blesk sjel na Jindřichohradecku po stromě a zapálil dřevník

Požár dřevníku u domu likvidovali v pondělí odpoledne po bouřce hasiči v Klikově u Suchdola nad Lužnicí na Jindřichohradecku. Oheň způsobil škodu za 600 tisíc korun a vyšetřovatel určil jako příčinu požáru blesk.

Čas načtení: 2024-09-24 20:37:42

Bývalý policejní vyšetřovatel popsal, jak to bylo se Šichtařovou

Bývalý policejní vyšetřovatel popsal, jak to bylo s násilím bývalého manžela Šichtařové. (Foto: X) 🌿 Je to kampaň, není to kampaň, je, není… A... Článek Bývalý policejní vyšetřovatel popsal, jak to bylo se Šichtařovou se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2026-02-14 08:00:01

Případ Tersián. Bývalý číšník a šlendrián z Balkánu, co jezdil v bavoráku a pak se po něm slehla zem

Měl arménské kořeny a narodil se v Bulharsku. Díky své černé duši se hluboko zaryl do dějin zločinu. Loupil, kradl, podváděl a vraždil a nebyl na to sám. Rukám spravedlnosti se nakonec vyhnul, protože utekl neznámo kam.  Démon pražského podsvětí Protože nevlastní otec byl zasloužilý straník, dostal post ve Státní bezpečnosti v oboru sdělovací techniky na kontrarozvědce. Plat mu byl málo, a tak si našel velmi výnosný vedlejšák. Páchal závažnou trestnou činnost a stal se z něj pán pražského podsvětí. „Se svým bratrem a několika mladšími kumpány (…) tipovali a vykrádali byty. Kradli starožitnosti a umělecké předměty. Rozhodně se neštítili ani loupeže. Je zdokumentován případ, kdy přepadli jednu starší dámu v jejím bytě. Ten potom vyloupili. Tuto činnost páchal valnou část doby, kdy byl zároveň příslušníkem Sboru národní bezpečnosti. Rozhodně to nebyl běžný případ,“ vypověděl bývalý pracovník Archivu  bezpečnostních složek. Vandráci na Hřensku. Kdo byl vinen? A je ještě šance na vysvětlení tohoto případu? Číst více Při jedné z loupeží udělal osudnou chybu, která navedla kriminalisty na pravou stopu. Jednalo se o byt malíře Miroslava Hýbla, kde zloději ukradli starožitnosti a obrazy v hodnotě za více než 400 tisíc korun. Tersián se chtěl posichrovat a rozhodl se ujistit se na odboru vyšetřování, zdali po něm nejdou. Zároveň odnesl jeden z obrazů ke znalci a obraz si vzal zpět. Tyto dvě indicie si logicky dali dohromady vyšetřovatelé, a tím se Tersián stal podezřelým číslo jedna. „Tersiánova skupina byla už delší dobu, minimálně tří let, zapracovaná na tom, že tady vykrádala byty a ostatní místa, kde byly starožitnosti. Přes spřáteleného pracovníka pasové kontroly v Dolním Dvořišti je pašovala do Rakouska. Bylo to v ohromném množství. Takový obchod byli schopni udělat i desetkrát ročně,“ vyslovil se bývalý vyšetřovatel ÚDV.  Stopařky. Starý známý případ. Má snad ještě nějaké řešení? Číst více Zločin na libyjské ambasádě Jedna z loupeží Tersiánova gangu se poněkud vymykala normálu. Jednoho večera v zimě 1978 se tři muži vloupali na libyjské velvyslanectví. Při vyšetřování se objevila řada nejasností, ačkoliv pachatele časem dopadli. Motivy zůstávají dodnes nejasné! Lupiči vypáčili zásuvky a pokusili se zmocnit jednoho z trezorů, ale neúspěšně. Nejenže na následky zranění zemřel domovník Václav Šmídek, který měl tehdy na velvyslanectví službu, ale ani se nikdo z ambasády k případu nechtěl vyjadřovat. „Pokud jde o libyjskou ambasádu, tak je zajímavé, že právě tato ambasáda se v inkriminované době připravovala na změnu na takzvanou velkou ambasádu. Zástupce, který tam přijel změnu připravit, byl nejen dostatečně zásoben penězi a dárky, jako byly zlaté hodinky nebo zlaté zapalovače, ale měl u sebe i dokumentaci, jak vlastně z této ambasády udělat tu velkou. Znamenalo to i změnu fungování libyjských tajných služeb. Společně s diplomaty přicházela i agentura, takže je možné, že příchozí diplomat měl u sebe podklady pro agenturu, která byla řízena v té době z Vídně a nově měla být řízena z Prahy,“ vysvětlil bývalý vyšetřovatel ÚDV.  Stopa končí za hranicemi  Již zmíněný ukradený obraz, který vedl k Tersiánovi, jej usvědčil a dovedl k soudu. Následoval dost mírný trest za tak vážný zločin – zloděj, lupič, vrah a podvodník dostal pouze šestnáct měsíců nepodmíněně. Takovýto výsledek je svědectvím o černé sebejistotě tehdejších příslušníků Státní bezpečnosti, kteří žili v přesvědčení, že mohou všechno. Navzdory rozsudku zůstal Tersián na svobodě a odcestoval s rodinou na dovolenou, jako by se nechumelilo. Jeho „útěk za hranice“ proběhl na svoji dobu dost hladce – možná právě kvůli dobrým vztahům s pohraničníky v Dolním Dvořišti.  Samozřejmě už se Tersián z dovolené nevrátil a Státní bezpečnost si této skutečnosti všimla až po několika týdnech, což je alarmující, i když se nastartovala akce Lexa za účelem jeho dostižení. Bohužel bez kladného výsledku! Stopa vedla do Spojených států, kde zločinec údajně dlouhá léta beztrestně žil. Možná nad poměry. A jak skončil? „Pokud vím, ve druhé půli devadesátých let proběhl českými novinami velice malý článek o tom, že americký občan Alexandr Tersián zemřel v Bulharsku. Takže je možné, že se po roce 1989 vrátil do Bulharska, kde měl jak své rodiče, tak zbytek rodiny,“ uvedl bývalý vyšetřovatel ÚDV. Nad tímto krimipomníčkem je stále spoustu nerozluštěných otazníků. Byl to špión? Nebo neutekl a byl zavražděn? Pravdu již teď znají jenom ti, kdo se provinili. Na svědectví a spravedlivý trest je již pozdě. A možná je tomu tak lépe, než se hrabat v minulosti a otevírat staré rány.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Nevolnictví za hranicemi vlasti. A kde ještě? O obchodu s lidmi pár zajímavostí, příběhů a rad od právníka.

Čas načtení: 2021-12-12 19:06:36

Česká televize připravuje nové kriminální příběhy

Česká televize představí od začátku roku postupně šest premiérových seriálů a minisérií, mnoho nových dokumentů a pořadů pro děti. Divákům nabídne také svůj první webový seriál. Už na začátku ledna se představí tři programové novinky. Devadesátky Petra Bebjaka se inspirují vyšetřováním reálných klíčových případů první poloviny devadesátých let. Tedy doby, kdy kriminalita vyskočila do nečekaných výšin a kdy se rozhodovalo o tom, jestli policie najde a ustojí svoji roli. Na pražské 1. oddělení nastupuje Kryštof Bartoš coby mladý vyšetřovatel Tomáš Kozák. Zkušený operativec Václav Plíšek ztvárněný Martinem Fingerem novému kolegovi nevěří. Pracovat ale musí společně.  „Když jsem v roce 1990 nastupoval k policii, znal jsem policejní práci jen z dobových televizních seriálů. Učil jsem se za pochodu. Přesto se mi už v roce 1993 splnil velký životní sen a já začal vyšetřovat vraždy. Doba to byla ale překotná, nápor vražd a zločinu byl velký a policie na to nebyla dostatečně připravená. Tudíž jsem se i já, jako mladý začínající vyšetřovatel, který nic neuměl, dostal k případům, ke kterým bych se normálně nedostal. Díky tomu jsem se účastnil zásadních kauz,“ zpomíná Josef Mareš, jenž na scénáři spolupracoval s Matějem Podzimkem. Sérii doprovodí také dokumentární cyklus Polosvět, který na devadesátkové kriminální kauzy nahlíží zase z jiného úhlu. Komediální seriál Špunti na cestě přinese příběh podivných členů jedné normální rodiny a její poněkud nepovedené dovolené. Hrou osudu a několika nedorozuměními se tři generace ocitnou v upraveném obytném autobusu a projedou s ním půl republiky. V seriálu se objeví například Miroslav Donutil, Jiří Langmajer, Tatiana Dyková, David Novotný, Anna Polívková a další. „Tatínkové brousí školní lavice, aby dětem vylepšili prospěch, maminky balí k moři i mušle a děti se nemohou dočkat až budou na pláži. Vlny chorvatského Jadranu jsou téměř nadosah, tak co by se mohlo pokazit? No přeci úplně všechno! Jedna katastrofa stíhá druhou, a přesto rodina Veselých zažije prázdniny, na které nezapomene,“ popisuje seriál pro celou rodinu Josef Viewegh, v jehož tvůrčí skupině seriál vznikl. Dvanáctidílná krimi série režiséra Radima Špačka Stíny v mlze odehrávající se v Ostravě a okolí představí kriminalistku Magdu Malou v podání Petry Špalkové a jejího nového parťáka Martina Černého ztvárněného Jiřím Vyorálkem. Oba musí řešit nejen komplikované případy, ale také své složité osobní životy. „Umožníme divákovi blíže poznat, kdo jsou ti, jejichž prací je pátrat po vrazích. Co dělají, když nejsou v práci a jak se tahle, nejen časově, ale především psychicky náročná práce dá skloubit s běžným životem. Současně jsme se snažili jednotlivé kriminální případy zasazovat nejen do různých koutů Ostravska, ale i do rozdílných sociálních prostředí. Zajímaly nás pak nejen pachatelé, ale i oběti trestných činů,“ říká kreativní producentka Kateřina Ondřejková. Novinky hrané tvorby rozšíří postupně také minisérie Jiřího Svobody Vražedné stíny s Ondřejem Vetchým v roli poručíka Alana Kreinera, Podezření scenáristy Štěpána Hulíka s Klárou Melíškovou jako zdravotní sestrou Hanou Kučerovou. Minisérie byla již s úspěchem uvedena na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech či na festivalu Serial Killer. Dalším novým pořadem ČT bude Ultimátum s Jánem Koleníkem a Ester Geislerovou v hlavních rolích. Televizní premiéry se dočká řada dokumentů: snímek Anny režisérky Heleny Třeštíkové, který měl premiéru na mezinárodním festivalu v Amsterdamu. Sólomámy Eriky Hníkové představující tři samoživitelky, které se nacházejí v různých obdobích sólomateřství. Nová šichta jako intimní a zároveň humorný časosběrný portrét horníka Tomáše Hisema, jenž je donucen hledat si novou práci. Rázovitý padesátník Tomáš, přesvědčený fanda Baníku, se rozhodne rekvalifikovat na profesi programátora. Režisér získal díky dokumentu Cenu české filmové kritiky za objev roku a snímek bodoval také na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Na obrazovkách bude k vidění také film Karel režisérky Olgy Malířové Špátové, který nabízí vzhled do soukromí zpěváka Karla Gotta. ČT uvede i Technické památky českých zemí s Tomášem Hanákem mapující industriální a technologické památky České republiky. David Suchařípa v seriálu Klenoty s vůní benzínu se zaměří na známé i méně známé tuzemské automobilky. A Jaroslav Plesl navštíví se seriálem Skryté skvosty české historické památky: hrady a zámky, ale také hrobky, vily nebo doly. Česká televize bude i v další sezoně rozvíjet tvorbu ryze internetových pořadů. Uživatelům iVysílání nabídne premiéru seriálu TBH o hledání hranic v bolestném světě dospívání a manipulativních sociálních sítí. TBH je vítězem kategorie web seriál letošního ročníku festivalu Serial Killer. Na iVysílání se objeví i nový dokumentární formát Novinářky, který mapuje opomíjená sociální témata. Jeho hlavními protagonistkami jsou renomované novinářky Hana Čápová, Saša Uhlová a Jana Ustohalová, které se stanou zkušenými průvodkyněmi v problematickém terénu. V cyklu Protivný sprostý matky bude Tereza Dočkalová spolu se svými hosty mluvit upřímně, otevřeně a s nadhledem o rodičovství. Na záchodcích je pořad o sexu a sexualitě pro mladé lidi, kteří s touto sférou života teprve začínají. Provází jím dvě mladé ženy, Terezie a Zuzana, známé z podcastu Vyhonit ďábla, a probírají spolu různá témata týkající se intimity, tělesnosti a sebepřijetí.

Čas načtení: 2020-05-31 19:09:10

Kniha Smyčka Medúzy přináší další povídky, na kterých spolupracoval Howard Phillips Lovecraft

Po svazku Hemživý chaos vyšla letos i Smyčka Medúzy, tedy druhá část antologie příběhů, na kterých pouze autor hororů Howard Phillips Lovecraft pouze s někým spolupracoval. S oblibou revidoval díla jiných a snad na světě neexistuje spisovatel, který by se podobné práci věnoval natolik oddaně a skromně. Mnohdy se nakonec nejednalo pouze o revizi a přečasto měl na výsledku přímo lví podíl; ale většinou to po gentlemansku tutlal. Pravda nicméně po desítkách let vyplula na hladinu, a to především díky piplavého úsilí známého badatele Sunanda Tryambaka Joshiho (*1958), který po čtrnácti povídkách svazku předchozího komentuje i dalších osmnáct příběhů. Zealia Bishopová Autorkou nástinu dost nevalného titulního hororu Smyčka Medúzy byla Zealia Bishopová (1807–1968), kterou již známe z Hemživého chaosu jako spolupachatelku povídek Yigova kletba a Pahorek. Také tentokrát přenechala většinu práce Lovecraftovi, jenž dotvořil třetí z jejich společných prací mezi květnem a srpnem 1930. Tehdejší literární agent dotyčné dámy Frank Belknap Long (1901–1994) pak pořídil strojopis, aniž předlohu psanou Lovecraftovou rukou všude rozluštil, postrádáme tak z ní dnes nejen slova, nýbrž celé věty. Možná i proto povídku odmítl časopis Weird Tales a stejně jako Pahorek ji později přepracoval August Derleth; takže původní verze byla zveřejněna teprve roku 1989. Podobně jako už řada raných Lovecraftových textů obsahuje Smyčka Medúzy bohužel jistý prvek rasismu a opravdovou přemíru nadpřirozena. Vedle mytické Lemurie jsou však sem vetknuty i narážky na klasické hrdiny románů Jorise-Karla Huysmanse (1848–1907) Naruby (1884) a Tam Dole (1891). A rovněž odkazy na četné výtvarníky. Nejen Goyu, ale třeba i Aubrey Beardsleyho (1872–1898) či Henry Fuseliho (1741–1825), proslaveného obrazem Noční můra (1781). Děj se až zlověstně ovíjí okolo hrobu žijících hadích vlasů a portrétu titulní entity, který nesmí být porušen, aniž nastane kataklyzma. Samostatně v našem svazku zveřejněné Lovecraftovy poznámky pak odhalí až překvapivou racionalitu, s níž konstruoval příběhy na podstatě dvou synopsí. Jedna vykládala události chronologicky, druhá v narativním sledu. Henry Whitehead O dost rovnocenněji nežli se Zealií Bishopovou (chtivou především honorářů) probíhala Lovecraftova spolupráce se známým „pulpovým řemeslníkem“ Henrym S. Whiteheadem (1882–1932), kterého dokonce navštívil na Floridě. V květnu a červnu 1931 zde napsali prózu Past a v dopise, který objevil teprve Joshi, Lovecraft tvrdí, že vytvořil ústřední část textu a revidoval i „zcela přepracoval“ celek. Ten byl zveřejněn pouze pod Whiteheadovým jménem a Lovecraftových praktik znalý S. T. Joshi si myslí, že objekt jeho bádání napsal celé „poslední tři čtvrtiny“ textu, aby poté nad vlastní prací blahosklonně mávl rukou a co vzorově diskrétní gentleman odmítl být uveden jako spoluautor. Ale je faktum, že svébytné styly obou tvůrců k sobě křiklavě nepasují. Žoviálně konverzační expozice moc zhurta přechází do – předlouhých – Lovecraftových odstavců typických pro autora úplnou absencí dialogů, které samotáři z Providence nechyběly a neseděly. Ačkoli redaktor časopisu Strange Tales Harry Bates vždycky Lovecrafta povýšeně odmítal, v tomhle případě ho nevědomky akceptoval, protože jej dostal právě pod Whiteheadovým jménem. Jde o jediný (a ještě maskovaný) Lovecraftův příspěvek jeho krátkodechému magazínu, než zkrachoval. Existuje ještě jiná Whiteheadova povídka, u níž rovněž existuje podezření na Lovecraftovu spoluúčast, ale prokázána stoprocentně není – a v tom směru je Joshi jako vždy totálně akurátní. Příběh Lovecraft nazval Pohmoždění, dnes je známý pod titulem Bothon (vyšel roku 1946) a snad byl skutečně upraven, ale spíše Augustem Derlethem, což byl muž natolik svébytný, že kupříkladu vlastní – a ne špatnou – práci Tis na hřbitově roky úspěšně vydával za dílo Josepha Sheridana Le Fanu. William Lumley Spíše kuriozitou je Lovecraftova spolupráce s literárně nemohoucím okultistou Williamem Lumleym (1880–1960), který svého času napsal nevalný text Deník Alonza Typera nalezený po jeho záhadném zmizení. Náš svazek dílko přetiskuje – a také výslednou Lovecraftovu korekci. Lovecraft chtěl udělat Lumleymu jednoduše radost, ale jistěže mu tak dopomohl i ke slušnému honoráři. Ba slušnějšímu, než sám předpokládal, neboť Lumley dokázal text udat – za sedmdesát dolarů – poměrně prestižnímu časopisu Weird Tales. Joshi se pozastavuje nad tím, že z původního blábolu vůbec bylo možné něco vykřesat. A to Lovecraft navíc Lumleymu řekl, ať si celý honorář klidně ponechá. Kenneth Sterling Výjimečná byla taktéž Lovecraftova spolupráce na podivuhodném příběhu o bizarním, neviditelném bludišti kdesi na Venuši Ve zdech Eryxu (Weird Tales, říjen 1939). Tuto překvapivě ryzí sci-fi sepsali někdy v lednu 1936 spolu s Kennethem Sterlingem (1920–1995), který se zjara 1935 přistěhoval do Lovecraftova bydliště Providence a jenž už v únoru 1936 zveřejnil ve Wonder Stories povídku The Bipeds of Bjulhu. Téma (jak přelstít neviditelný labyrint) již ovšem předtím zpracoval klasik Edmond Hamilton ve slavné povídce The Monster-God of Mamurth (Weird Tales, srpen 1926), kde líčí nitro neviditelného objektu postaveného na Sahaře. Sterlingův nástin ale přece jen generuje poněkud odlišný příběh a Lovecraft jej navíc úplně přepsal a snad o polovinu prodloužil. Vznikl tím excelentní horor, jehož jediným výrazným nedostatkem je zapuštění děje do písčin už tenkrát dost „otřepané“ Venuše. A to autoři netušili, že je na té planetě takřka pět set stupňů Celsia a tlak na povrchu devadesátkrát vyšší než na Zemi. Duane Rimel S dalším spoluautorem Duane W. Rimelem (1915–1996) napsal Lovecraft dvě vysoce působivé povídky Strom na kopci (1934, zveřejněno 1940) a Vyzdvižení z hrobu (1935, zveřejněno 1937), zatímco Rimelova hříčka Aphlarova magie (zveřejněná zjara 1937) je Joshim odsunuta až mezi dodatky. Lovecraftův přínos v ní byl podle všeho minimální. Strom na kopci zachycuje – Lovecraftovými slovy – samu „esenci podivnosti“, ke které sám pouze přidal „pár užitečných emendací“ a „zesílil finále“. Tak se o tom aspoň vyjadřuje v jednom dopise. Sám Joshi míní, že ze tří částí povídky patří Lovecraftovi ta poslední, a dodejme jen, že Rimel sám za dalších šedesát let života už nikdy nic podobně působivého nestvořil, což je přinejmenším podezřelé. Hazel Healdová Hned pět povídek svazku vzniklo ze spolupráce s Hazel Healdovou (1896–1961), která ale v podstatě tvořila jen zárodky zápletek. Sama nikdy nic nepublikovala. Povídky se jmenují Muž z kamene, Okřídlená smrt, Hrůza v muzeu, Z hloubi eonů a Hrůza na pohřebišti a jistě můžeme souhlasit s Joshim, že je psal Lovecraft, a to pouze na podkladě synopsí. Jsou prodchnuty stylem, duchem i atmosférou jeho autorského díla. Muž z kamene byl díky editorovi Hugu Gernsbackovi zveřejněn roku 1932 v říjnovém čísle Wonder Stories a v jádru banální sen dětí o tom, že „lze zkamenět“, tu získává div že ne vědecké ospravedlnění. Povídka Okřídlená smrt se vynořila ve Weird Tales v březnu 1934 a Lovecraft později hrdě tvrdil, že ji napsal „z 95 procent“. Jde o bizarní příběh o mouše, která se namáčí do inkoustu, aby psala tělem a v angličtině vzkazy. Do hmyzu se totiž dostala mysl jednoho nebohého člověka. V případě povídky Hrůza na pohřebišti zasazuje S. T. Joshi vznik textu do let 1933–1934 a konstatuje, že je část příběhu vyprávěna buranským nářečím, které má nejspíš parodovat podobný slang Lovecraftovy Hrůzy v Dunwichi. Také v extravagantní Hrůze v muzeu (rovněž zveřejněné ve Weird Tales) dokázal Lovecraft brilantně parodovat sám sebe, přičemž si hraje s voskem a figurínami. Stvořil zábavný pastiš na vlastní horory Volání Cthulhu a Pickmanův model, přičemž psal podle synopse „tak chabé“, že ji „takřka celou zahodil“. Ještě spolutvůrce Supermana Jerry Siegel nemohl o jeho autorství nic tušit, a tak svého času paradoxně napsal: „Ani sám Lovecraft by neuměl překonat groteskní scénu, kdy na hrdinu vyskočí tvor z jiné dimenze.“ Nejlepší z patera povídek psaných spíš pro Healdovou než spolu s ní je próza Z hloubi eonů. Vznikala od začátku srpna 1933, a ač rovněž hraničí s parodií, ohromí. Spoluautorka přispěla jen představou mumie s živoucím mozkem, což je ovšem klíčové. Jak je vcelku patrno, Hazel Healdová se ve svých synopsích utkvěle vracela k motivu brilantně fungujícího mozku uvězněného ve zkamenělém či jinak zmrtvělém těle. Robert Barlow Healdová psát neuměla, což naopak nemůžeme říct o mladém muži, se kterým Lovecraft vytvořil ještě víc příběhů. Jmenoval se Robert Hayward Barlow (1918–1951) a seznámili se už roku 1931, kdy mu bylo teprve třináct. Spolupracovali hned na šesti povídkách: Skolení Monstra, Poklad zvěromága, Zápas, jenž ukončil století (Rukopis nalezený ve stroji času), „Spíš moře vyschnou“, na zlomkovitém skeči Kolabující kosmy (1935), který je skvělou satirou na „space operu“ (a dnešní Star Wars), a konečně na Nočním oceáně. O Skolení Monstra napsal Lovecraft chlapci v únoru 1933 mimo jiné: „Dovolil jsem si změnit mnoho slov tak, aby plně dosahovala dunsanyovského efektu kombinujícího prózu s poezií, o který se zjevně snažíš.“ Jedná se ovšem o nezralou práci, kterou je i následující Poklad zvěromága sepsaný Barlowem v září 1933. Zápas, jenž ukončil století vytvořili poté za první z Lovecraftových návštěv u Barlowa na Floridě, a totiž v květnu až červnu 1934, a jde spíš o vtip, ve kterém se – většinou pod jinými jmény – zmiňují o víc než třicítce osobností tehdejší makabrózní prózy. Tak například rohovník Dvouhlavý Bob alias „Postrach plání“ je Robert Ervin Howard a vynořují se taky Frank Belknap Long, Wilfred Blanch Talman, August Derleth, Seabury Quinnn, Edgar Hoffmann Price, Forrest Ackerman, Hugo Gernsback, C. A. Smith či Abraham Merritt (1884–1943). Rovněž Barlowovu povídku Spíš než moře vyschnou (psána 1935–1936) Lovecraft radikálně předělal a sepsal podstatnou část finále. Název pochází ze slavné Burnsovy básně Má milá jest jako růžička (1794). Fakt, že Robert Barlow začal psát lépe než jeho mistr, dokazuje teprve fenomenální povídka Noční oceán, který uzavírá celý svazek a nesporně se vymyká všemu, co kdy stvořil Howard Phillips Lovecraft i většina jeho napodobitelů. „A je vůbec možné,“ ptáme se dokonce, „že tu má Lovecraft i jen desetiprocentní podíl?“ Jistě si toho všiml i Paul Le Farge, když název příběhu převzal v roce 2017 převzal jako titul svého románu o vztazích mezi Lovecraftem a Barlowem.  Sám Robert Barlow, který se později stal vykonavatelem Lovecraftovy literární pozůstalosti, byl ovšem mužem vícera talentů (i výtvarného a hudebního) a předčasně zemřel jako antropolog zaměřující se na rané období Mexika. Slavná „štafetová“ povídka o magické krychli Ve svazku Smyčka Medúzy je také českému čtenáři poprvé představena „štafetová“ povídka Výzva z jiného světa, která se v září 1935 stala ve Fantasy Magazine duchovním děckem Julia Schwartze (1915–2004). Zahájila ji spisovatelka Catherine Lucille Mooreová (1911–1987) tím, že hrdina kdesi v kanadské divočině narazí na záhadnou kostku. Premisu rozvinul Frank Belknap Long, ale udělal to vágně, takže tehdy vysoce uctívaný Abraham Merritt na něj odmítl navázat s tím, že se Long odchýlil od tématu „výzvy z jiného světa“ naznačeného již titulem, a donutil Schwartze, aby druhé pokračování anuloval. Stalo se. Ale editor si nepomohl. Překvapeně totiž brzy četl ne úplně smysluplné pokračování Merrittovo, které děj nikam neposunuje, s výjimkou pointy, podle které je hrdina „vcucnut“ do nitra objektu. Anebo je tam snad vtažena pouze jeho mysl? Když nad tím stanul H. P. Lovecraft, chvíli dumal, a pak si kus zápletky jednoduše půjčil z jen pár měsíců předtím dokončeného vlastního příběhu Stín z času, tenkrát ještě nezveřejněného. Provedl ovšem úpravy a jeho část je vlastně jinou adaptací ústředního tématu Stínu z času, kterým je výměna myslí. Tu podle nové verze umožňují půvabné krychle, které dostávají obsah myslí do jakýchsi strojů na planetě obývané mimozemskými stonožkami. Mysl takové „stonožky“ naopak vždy vklouzává do lidského těla, které dosud patřilo mysli „ulovené“. Lovecraft pak i stanovil, že bude hrdina z jistých zlomků starého rukopisu už vědět o dotyčné pokročilé rase a o jejím zkoumání vesmíru prostřednictvím oněch krychlí. Lovecraftem vymyšlená část příběhu je až čtyřikrát delší než sekvence ostatních účastníků „štafety“ a nakonec představuje takřka polovinu povídky. Přípravné poznámky se zachovaly a jsou otištěny v závěru našeho svazku. H. P. Lovecraft si představoval jakési disky se záznamy umístěné uvnitř krychlí. Krychle vypadaly zvláštně proto, aby fascinovaly a přitahovaly k sobě nositele intelektu, a vyslány byly z jiné galaxie s tím, že jen několik se jich někam „trefí“. Na stěnách jisté budovy oné vzdálené planety viděl pak Lovecraft v duchu nespočet strojů, z nichž každý byl jinak laděn a fialově zasvítil v momentě, kdy vzdálená inteligence vstoupila do krychle. Na stroje dohlížel úřední vyšetřovatel schopný telepatie a vnímal vše, co bylo vstřebáváno z myslí, přičemž těla „zpovídaných“ se octla v komatu. A během „vysávání“ lapené mysli vyšetřovatel vždy vyslal do prázdného místa část mysli své vlastní rasy. „V řadě případů byly tou metodou planety zcela obsazeny a podmaněny, přičemž plenění vždy bylo ukončeno zabitím vzdáleného těla (kvazi-sebevražda) v okamžiku jeho návratu,“ poznamenal si Lovecraft. Těla zbavená mysl přitom vždy mířila do „stroje“ a sama o sobě byla likvidována, neboť ona moudrá rasa ze zkušenosti zjistila, že jiné bytosti bývají zhoubné a destruktivní, a ničila je, byť teprve v momentech, kdy bylo „pro historické záznamy“ přečerpáno všechno jejich vědění. A likvidováni tak jsou všichni, kdo vykazují jakékoli známky schopnosti cestovat vesmírem a tím jej snad ovládat. Lovecraft si navrch vysnil i to, že už „zpracovaná“ bytost může nosit krychli u sebe a lovit její pomocí další mysli a vykonstruoval u události dávnějších dob, kdy „moudří Velcí“ na Zemi uměli krychle ještě hlídat a pohotově zabíjely těla s uchvatitelskými myšlenkami. Ale v domovském světě uchvatitelů se díky obsahu mysli zajatých vše o Velkých rozkřiklo – a uchvatitelé zatoužili po pomstě. Jak je vidět, i úplně zdarma pracující Lovecraft věnoval své části povídky až neúměrné úsilí a vložil sem klíč ke všemu. K sepsání předposlední pasáže přemluvili Roberta Ervina Howarda (autora Barbara Conana) a on prostě vylíčil pocity mysli unesené do těla obří stonožky a během krvavé bitvy se slizkými nepřáteli. Na Lovecraftovu přímluvu pak celou povídku dopsal Long a hlavní postava se stala na vzdálené planetě bohem, zatímco „stonožníkova“ mysl uvedla lidské tělo do „tupé bestiality“. Revize a spolupráce se kvalitou nevyrovnají původní Lovecraftově tvorbě Badatel Joshi již jen letmo zmiňuje Lovecraftovy styky s Henry Kuttnerem (1915-1958) a Robertem Blochem (1917–1994), a jak se zdá, není dodnes známa žádná povídka, na níž by s těmito – později slavnými – autory prokazatelně spolupracoval. V podezření jsou leda Blochovi Satanovi služebníci (knižně 1949) a pouhé rady pak dostával mladý Kuttner v případě Hrůzy v Salemu (1936). Dodejme už jen, že dvoudílná antologie sice neshrnuje veškeré, ale jistě všechny pozornosti hodné Lovecraftovy „spolupráce“, anonymní i přiznané. „Celkově se nedá popírat,“ míní pak Joshi, „že se ty revize a spolupráce kvalitou nevyrovnají jeho původní tvorbě.“ To sice ne, ale co naplat! „Lovecraft takřka nebyl s to pustit z ruky kterýkoli rukopis, aniž by se v něm povrtal, a to i když o to nebyl vysloveně žádán.“   Smyčka Medúzy a jiné příběhy, revize a spolupráce H. P. Lovecrafta, svazek druhý. Uspořádal, úvodem a poznámkami opatřil Sunand Tryambak Joshi. Přeložili Richard Podaný a Linda Bartošková. Ilustroval Milukáš Podprocký. Odpovědná redakce Patrik Linhart a Petr Stejskal. Jako 114. svazek edice Fantastika řízené Martinem Šustem vydalo Argo. Praha 2020. 472 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-22 14:26:56

Vodič zrazil chodca priamo na priechode pre chodcov, ten na mieste utrpel ťažké zranenia (foto)

22.2.2024 (SITA.sk) - 59-ročný chodec pri nehode utrpel ťažké zranenia s dobou liečby viac ako šesť týždňov. Vyšetrovateľ v Rimavskej Sobote začal trestné stíhanie pre ublíženie na zdraví. Alkohol u vodiča zistený nebol, popisuje polícia s tým, že vyšetrovateľ v Rimavskej Sobote začal trestné.....

Čas načtení: 2024-04-19 19:17:00

O čem se mluví pod Ještědem: Vyšetřoval válečné zločiny, teď své zkušenosti předává dál. Naším hostem byl Vladimír Dzuro

V pořadu O čem se mluví byl tentokrát netypický host. V rámci svých přednášek pro studenty Technické univerzity totiž nedávno zavítal do Liberce někdejší vysoký činitel OSN a také vyšetřovatel zločinů v bývalé Jugoslávii Vladimír Dzuro. Autor knižního bestselleru s názvem Vyšetřovatel, podle kterého byl natočen také stejnojmenný film.

Čas načtení: 2024-04-30 16:00:01

Komunisté jako nacisté: Došlo i na pokání bývalého vysokého soudruha

Po únorovém převratu 1948 ovládli justici zcela komunisté. Ještě před samotným pučem ovládal ministerstvo spravedlnosti demokratický politik Prokop Drtina, který bránil komunistům v jejich snaze o zasahování do citlivých politických případů. Únor 1948 však otevřel plně stavidla ke vzniku takzvané kabinetní justice, kde vysoce postavení komunističtí činitelé diktovali soudcům v závažných politických kauzách rozsudky, které mají veřejně vynést. Kabinetní justice s sebou přinesla i praktiky, jež ještě před několika lety byly běžné v Petschkově paláci a které vyznávalo nechvalně známé gestapo. Do Státní bezpečnosti (StB) vstupovali fanaticky smýšlející komunisté, kteří byli připraveni udělat pro KSČ takřka všechno, a to doslova. Umučený páter Vyšetřovatelé StB pak patřili k těm nejobávanějším. Hovoříme zejména o Ladislavu Máchovi, Bohumilu Doubkovi či Aloisi Grebeníčkovi. První z jmenovaných, vystudovaný právník, si vzal na starost tzv. číhošťský zázrak z konce roku 1949. Komunisté potřebovali zdiskreditovat církev a využili toho, že se v obci Číhošť několikrát při mši pohnul kříž na hlavním oltáři. Událost vzbudila velké pozdvižení u místních obyvatel, ale také komunistů, kteří s největší pravděpodobností tuto provokaci sami vymysleli a posléze i uskutečnili. Seriál, který vládne internetu. Francouzský zloděj Lupin ukazuje českým kriminálkám, jak se to má dělat Číst více Do Číhoště se sjeli příslušníci StB v čele s Máchou a páter Josef Toufar byl zatčen a obviněn z toho, že úmyslně zinscenoval pohyby kříže. Mácha podrobil nebohého pátera brutálnímu mučení, po němž nemohl téměř chodit. Přesto nepodepsal vynucené přiznání. Komunisté neměli původně v úmyslu Toufara fyzicky zlikvidovat, protože s ním připravovali politický monstrproces, jenomže Mácha se „utrhl ze řetězu“ a páter nakonec 25. února zemřel v pražském sanatoriu na následky mučení. Komunista mučil komunistu Bohumil Doubek byl nedostudovaným lékařem, který ihned po osvobození Československa v roce 1945 vstoupil do KSČ. A plně se dal po roce 1948 do služby novým mocipánům. Doubek je především znám jako vyšetřovatel prominentního brněnského funkcionáře Otta Šlinga. Právě Doubek se staral o to, aby byl Šling, který byl židovského původu, podroben mučení, pobýval ve vězení ve svěrací kazajce a nebyl mu podáván dostatek jídla. Gottwald čistil vlastní stranu od likvidátorů, ale sám čelil útoku ještě větších radikálů Číst více Doubek hrál stěžejní úlohu v případu zatčeného generálního tajemníka ÚV KSČ Rudolfa Slánského. Zamlčoval veškeré nezákonnosti spojené s jeho případem a dohlížel na to, aby si Slánský v cele neublížil, protože se dvakrát pokusil o sebevraždu. Sám Slánského mučil a právě Doubek má hlavní „zásluhu“ na tom, že padlý vysoce postavený komunista přiznal vše, co nikdy neudělal. Po procesu se Slánským a spol. byl Doubek vyznamenán a dostal Řád republiky. Nicméně pak to s ním šlo už z kopce, když chtěl opustit ministerstvo národní bezpečnosti, postavili se proti tomu sovětští poradci. Doubek začal nadměrně pít a v roce 1955 jej vyloučili z KSČ. Následovalo jeho odsouzení za nezákonnosti, které úmyslně svou vahou kryl. Synovo osobní pokání Aloise Grebeníčka zná širší veřejnost jako otce kdysi známého politika KSČ Miroslava Grebeníčka. Grebeníček starší byl příkladem primitivně uvažujícího muže, který pracoval jako vyšetřovatel StB v Uherském Hradišti. Byl jedním z mnoha komunistických vyšetřovatelů, kteří vztáhli ruku na nespravedlivě odsouzené. Neváhal podrobit vyšetřované krutým několikahodinovým výslechům, fyzické mučení prokládal psychickým, hlavně výhrůžkami. Nicméně Grebeníček se rozhodl sám v roce 1952 opustit StB pro neshody se svými nadřízenými. Soudružky v revoluci aneb trpký úděl komunistických žen Číst více Po pádu komunistického režimu se Grebeníček dostal do hledáčku Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV). Úřad navrhl podat na kdysi brutálního vyšetřovatele žalobu. Nicméně i když se objektivně Grebeníček mohl soudního líčení účastnit, vždy se z něho omluvil pro svůj špatný zdravotní stav. V červenci 2003 zemřel a trestní stíhání bylo zastaveno. Nikdy tedy nebyl vyřčen verdikt o Grebeníčkově vině či nevině. Grebeníčkův syn vždy svého otce hájil a popíral, že by jeho otec byl brutálním vyšetřovatelem, který vězně osobně trýznil. Nicméně u něho došlo k jakémusi osobnímu pokání, když v roce 2009 v jedné ze svých knih přiznal, že jeho otec skutečně vězně mučil, což i nepolitickou veřejnost tehdy překvapilo. Praktiky komunistických vyšetřovatelů si vůbec v ničem nezadaly s těmi nacistickými. Ostatně Grebeníček, kterého nacisté zatkli za války, se jimi sám později při výsleších inspiroval. Je nicméně smutné, že se polistopadová justice nedokázala vypořádat s těmi, kteří porušovali veškeré myslitelné morální i zákonné normy jen proto, aby se zavděčili KSČ. Zdroj: autorský článek s využitím knihy Miloše Doležala „Jako bychom dnes zemřít měli“ KAM DÁL: Volby za minulého režimu: Parodie na svobodné hlasování. A ještě je soudruzi pro jistotu falšovali.

Čas načtení: 2024-06-20 18:00:01

Šéf Krátkého filmu odposlouchával cizí ambasády. Zakladatele StB Pixy se báli i v Ústředním výboru

Život Kamila Pixy měl dva životní vrcholy, jedním bylo jeho působení na ministerstvu vnitra, druhým pak práce pro Krátký film na pozici ředitele. Herci a režiséři na něj vzpomínají jako na člověka přísného, který však zvládl vše zařídit a nebál se dát zelenou i na svou dobu odvážným filmům. Například film Hra o jablko se dostal až na filmový festival do Chicaga. Režisérka tohoto snímku Věra Chytilová dostala předvolání na Státní bezpečnost na základě udání. Pixa tam šel nejdříve sám, poté si Chytilovou předvolal a s úsměvem jí řekl: „Už tam můžete jít.“ Estébáci se prý chovali velmi úlisně a vlastně nepochopila, co po ní chtěli. O Pixovi řekla, že ačkoliv byl přísný, připouštěl diskuzi. Zároveň ale patřil k zakladatelům StB a podílel se třeba i na pronásledování Jiřího Muchy.  Nepochopitelná poslední slova: Ať žije komunistická strana, volal šéf StB, když ho soudruzi věšeli Číst více Mládí v koncentráku  Sám Pixa o své rodině tvrdil, že má kořeny v Benátkách, kde jeho předci obchodovali s relikviemi. Narodil se v Plzni a byl jedním z těch komunistů, kteří byli s politikou konfrontováni již od raného dětství. Rodiče byli nejdřív sociální demokraté, později přešli ke komunistické straně. Tatínek byl úředník a maminka byla dělnice a divadelní herečka.  Ve 30. letech se přestěhovali do Prahy, nakonec se však ukázalo, že jim to více uškodilo, než pomohlo. Zde se do odboje přidal otec Jaroslav Pixa, nabídl úkryt komunistickému funkcionáři Janu Zikovi. Během heydrichiády k nim vpadlo gestapo, oba rodiče skončili v koncentračním táboře, stejně tak syn, kterému bylo teprve osmnáct let. Pixova maminka Milada se v Terezíně chovala velmi statečně, nakonec však byla popravena. Kamil Pixa se v dokumentu České televize zmínil, že jej naživu držela touha zjistit, co je s jeho rodinou. On sám skončil v táboře Dachau.   Mladičký estébák  V koncentračním táboře zažil hrůzy, které nejspíš utvrdily jeho charakter. V dokumentu Uvnitř vnitra říká doslova: „Já vím, co to je, někomu uříznout hlavu...“ Když byl nakonec osvobozen a dostal se zpět do Prahy, jeho otec již pracoval na ministerstvu vnitra. Nadřízený jeho otce Jaroslava se po setkání s Kamilem rozhodl, že jej chce do svého resortu, obdivoval, že tak mladý člověk dovedl všechny hrůzy nacistického koncentráku přežít. Tak začala neslavná kariéra Kamila Pixy v bezpečnostních složkách.  Celoživotní problém  Jeho prvním úkolem byla denacifikace, která však byla prováděna velmi svérázným způsobem. Vyslýchal bývalé gestapáky, dostal se také ke knize odchodů a příchodů vězňů z pankrácké věznice. Vyšetřovatel gestapa ji vyhodil do řeky, Pixův otec se k ní přesto dostal. Z údajů v ní zjistili, že Julius Fučík skutečně mluvil, což se dalo vyčíst z pořadí jednotlivých zatčení.   Tady začíná celoživotní zápas rodiny Pixů s Fučíkovými, jelikož komunistická strana razila mýtus o neoblomném Fučíkovi a naopak vyčítala Pixově mamince, že při výslechu mluvila víc, než bylo potřeba. Přitom to bylo evidentně naopak. Jeden vysoce postavený komunista se měl později vyjádřit, že Pixa zachránil komunistickou stranu před hroznou ostudou, že tenkrát svá zjištění nezveřejnil. Ještě v roce 2008 se v dokumentu ČT chlubil, že tuto knihu stále vlastní a má ji pečlivě ukrytou, co se s ní stalo po jeho smrti, lze jen odhadovat.  Strčíme tam trpaslíka  Dalším Pixovým úkolem bylo špehovat ambasády západních zemí. Bylo to období divokého působení Státní bezpečnosti, Pixova skupina přepadávala, vloupávala se do bytů a odposlouchávala. Fantazie, s jakou vymýšlel nové zpravodajské metody, udivovala jeho nadřízené. Jednou potřebovali dostat odposlouchávací zařízení do další ambasády. Pixa se velmi zajímal o historii a věděl, že budova, ve které ambasáda sídlí, podléhala za Marie Terezie příkazu o zrušení dřevěných stropů. Pixa tedy věděl, že mezi stropem a stěnou vznikla mezera, do které lze umístit mikrofon. Za tímto účelem vyslal člověka malého vzrůstu, dle jeho slov trpaslíka.  Hrdinný kněz Petřek nabídl parašutistům úkryt v kryptě, zaplatil za to životem Číst více Vražda poštovního úředníka Pixa si během výslechů neměl brát servítky a jednou to prý dokonce přehnal tak, že dotyčný zemřel. Jednalo se o brněnského poštovního úředníka a bývalého legionáře Ferdinanda Lotreka. Musel být v očích Pixy velmi důležitou osobou, když jej přivezli z Brna do Prahy. Jinak by jeho případ vyřešila místní StB. Pixa jej podezíral ze spolupráce s francouzskou ambasádou. Lotrek byl tvrdě vyslýchán, je doloženo, že odmítal podepsat protokoly, které mu vyšetřovatel předložil. Jeden takový výslech se mu stal osudným a na následky bití zemřel. Jeho poslední výslech trval neuvěřitelných 56 hodin.   V roce 1952 bylo Pixovi naznačeno, aby si podal žádost o propuštění. Byl jeden z těch estébáků, kteří se vymkli kontrole, StB začala být brána jako stát ve státě a KSČ se ji rozhodla znovu dostat pod kontrolu. Pixa byl přesunut na kriminálku, kde měl velké spory s proslulým ředitelem Karlem Kalivodou, přezdívaným pražský Maigret. Práce ho nebavila, byl zvyklý spíše případy vyrábět než je vyšetřovat. Odešel nejdříve k Československému filmu a poté ke Krátkému filmu. Pixa se dožil 85 let, zemřel v roce 2008. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Ivana Gottová naštvala fanoušky Mistra. Jde o peníze a vilu na Bertramce

Čas načtení: 2024-10-01 02:00:00

Akce: Výbuch: Poslechněte si druhý díl podcastové série Akce: Výbuch!

„Pamatuji si to jako dnes. Jako nový vyšetřovatel jsem začal pročítat spis, a když jsem zahlédl fotokopie pasů, říkal jsem si: „To už jsem někde viděl,“ vzpomíná vyšetřovatel David Olexa z NCOZ na lednový den roku 2020. Právě ten den přinesl do vyšetřování výbuchů muničních skladů ve Vrběticích zásadní zvrat. Pasy, o kterých Olexa mluví, byly falešné, a tváře na nich patřily agentům ruské vojenské rozvědky GRU. Právě ti se od toho okamžiku stali hlavními podezřelými.

Čas načtení: 2024-10-06 06:00:01

Invalidní šéf gangu orlických vrahů se při dramatickém zatýkání střelil do rozkroku

Vraždy jako forma byznysu. V divokých devadesátých letech nešlo rozhodně o nic výjimečného, vydělávání peněz na vraždění lidí nebylo vůbec neobvyklý byznys plán. Jedna skupina jej ale dovedla až do děsivé dokonalosti. Karel Kopáč, Ludvík Černý, Vladimír Kuna, Petr Chodounský a Irena Meierová se rozhodli, že se tomuto hrozivému „řemeslu“ budou věnovat. Jejich rukou zemřelo pět lidí, příliš peněz ale nevydělali a všichni skončili ve vězení. Nejhůře však dopadl první jmenovaný, Karel Kopáč, který byl hlavním organizátorem zločinecké skupiny. Od zásahovky ke kriminálníkům Kopáč zkoušel štěstí u policie, kde dokonce krátce působil v zásahové jednotce. Odešel od ní ale kvůli malému platu a rozhodl se, že se uchytí takřka na druhé straně barikády. Začal dělat bodyguarda bohatým pražským podnikatelům, kteří měli zálibu v divokých večírcích a prsty v organizovaném zločinu. Tady se zřejmě zrodil nápad na vydělávání peněz vraždami boháčů. Nejspíš i proto byl Kopáčovou první obětí podnikatel, kterého měl chránit. Vylákal ho na odlehlé místo, kde jej Ludvík Černý za jízdy autem střelil do hlavy. S nevinnou tváří chodil po Praze a nabízel vraždy. Příběh Mimíska, nejobávanějšího člena orlického gangu Číst více Každý dělal něco Podobně probíhaly i další vraždy. Kopáč vytipoval oběť, Černý zabíjel a celá skupina se pak podílela na odklizení těla. Mrtvých obětí se orličtí vrazi zbavovali v sudech s louhem, které shazovali ze Žďákovského mostu do vodní nádrže Orlík. Nenechali si to ale pro sebe a legenda o tělech v Orlíku se donesla až k policistům. Netrvalo dlouho a Kopáč s celou skupinou byli v jejich hledáčku. Rychlý zásah Když se rozkřiklo, že policie našla v Orlíku těla zmizelých byznysmenů, gang zachvátila panika. Všechny jeho členy se ale policistům podařilo v klidu zatknout při jedné akci, výjimka byl Karel Kopáč. Ten měl sice několik měsíců před zatčením autonehodu, po které zůstal odkázaný na invalidní vozík, nicméně kvůli jeho minulosti u policie bylo namístě podezření, že se bude zatčení bránit. A také že ano, zabarikádoval se v domě a držel zásahovou jednotku v šachu. Vyjednávání s pistolí v puse „Když se zatýkalo, vyrazily jednotlivé skupiny, mimo jiné i do Rudné u Prahy, kde žil v té době Karel Kopáč. Ten vyhrožoval tím, že se zastřelí, a pustil k sobě jediného člověka, mě,“ vypráví Josef Doucha v dokumentu Polosvět nájemných vrahů. „Seděl v zadní místnosti toho domku, v ruce měl pistoli, kterou si, když tam vstoupili příslušníci policie, namířil do pusy,“ líčí legendární vyšetřovatel. Venku mezitím čekal další známý vyšetřovatel kauzy, Jan Štoček. „Začal ho tam přemlouvat a přemlouval ho asi tři hodiny. Dal si podmínku, že před odchodem se chce rozloučit se svou přítelkyní. Já jsem měl v té době jiný názor, ale tenhle byl lepší,“ vzpomíná Štoček a Doucha dodává, že se necítil v ohrožení. „Když už i mně docházel dech a témata, protože ta debata se točila pořád dokola, zachránila to jedna z jeho sester. Zavolala mu, a jak si povídali, jeho pozornost se rozplynula a pistole mu začala klesat od hlavy,“ popisuje Doucha, jak poznal okamžik, kdy je třeba zasáhnout. Berdych se po propuštění choval divně. Má někde zakopaných 250 milionů, tvrdí expert Číst více Bez jeho svědectví by to nešlo „Ten kluk vyrazil od dveří, udělal dva skoky a byl u Kopáče. Srazil mu ruku s pistolí pod stůl a vyšla rána. Já jsem se podíval pod ubrus a viděl jsem, že policista drží Kopáče za ruku s pistolí, a pak už tam vrazili další kluci ze zásahovky,“ říká Doucha s tím, že Kopáč se střelil do rozkroku a kvůli svému postižení a faktu, že byl od pasu dolů ochrnutý, tu ránu ani nepostřehl. Kopáč se asi čtrnáct dní bránil a pak začal mluvit, jak odhaluje Josef Mareš v dokumentu Legendy kriminalistiky. Pouze na základě jeho svědectví se pak podařilo celou skupinu usvědčit. Za svůj podíl na vraždách dostal 21 let natvrdo, po šesti letech v kriminále však svůj život dobrovolně ukončil. Oběsil se na klice od dveří. KAM DÁL: Křesťan Výborný bojoval za zvyky židů a muslimů. Dokud mu to nezarazili ochranáři

Čas načtení: 2024-11-25 20:23:00

Soud se dál nemá zabývat obžalobou Trumpa, chce zvláštní vyšetřovatel

Zvláštní vyšetřovatel požádal soud, aby se dále nezabýval obžalobou Trumpa Zvláštní americký vyšetřovatel Jack Smith požádal federálního soudce, aby se dále nezabýval obžalobou Donalda Trumpa z pokusu zvrátit výsledky prezidentských voleb z roku 2020. Zdůvodnil to tím, že Trump se v lednu vrátí do funkce hlavy státu. Informují o tom v pondělí agentury Reuters a AP, které připomínají dlouhodobou politiku amerického ministerstva spravedlnosti, jež chrání úřadující prezidenty před stíháním.

Čas načtení: 2025-06-16 13:52:12

Kauza smrti generála Lučanského znovu ožívá: Vyšetřovatel zastavil řízení, ale právní bitva pokračuje

Případ smrti bývalého policejního prezidenta Milana Lučanského opět rozvířil veřejnou debatu. Vyšetřovatel odmítl nové trestní oznámení, ale právní kroky tím zdaleka nekončí. Rozhodnutí, které ještě nemusí být konečné Na konci dubna vyšetřovatel Úřadu inspekční služby (ÚIS) odmítl nové trestní oznámení týkající se okolností smrti generála Lučanského ve vazební věznici. Tuto informaci potvrdila mluvčí ÚIS Andrea […]

Čas načtení: 2025-12-04 05:00:00

Brutální vražda manželů Novakových v poušti! Únosci je nutili se dívat na vzájemné mučení

Vyšetřovatelé zveřejnili nové informace o brutální vraždě ruského kryptoměnového podnikatele Romana Novaka a jeho ženy Anny. Únosci je v Emirátech trýznili kvůli přístupu k digitálním peněženkám. Podle vyšetřovatelů se manželé museli dívat, jak mučí toho druhého. Když se ukázalo, že jsou jejich účty prázdné, únosci pár bez milosti zabili a těla ukryli v poušti u Hatty. Mezi zadrženými pachateli je i bývalý vyšetřovatel vražd.

Čas načtení: 2025-12-04 05:00:00

Brutální vražda manželů Novakových v poušti! Únosci je nutili dívat se na vzájemné mučení

Vyšetřovatelé zveřejnili nové informace o brutální vraždě ruského kryptoměnového podnikatele Romana Novaka a jeho ženy Anny. Únosci je v Emirátech trýznili kvůli přístupu k digitálním peněženkám. Podle vyšetřovatelů se manželé museli dívat, jak mučí toho druhého. Když se ukázalo, že jsou jejich účty prázdné, únosci pár bez milosti zabili a těla ukryli v poušti u Hatty. Mezi zadrženými pachateli je i bývalý vyšetřovatel vražd.

Čas načtení: 2025-12-17 15:00:00

Nelítostný zabiják! Bývalý kriminalista vzpomíná na spartakiádního vraha 40 let od odsouzení

Přesně před čtyřiceti lety, 17. prosince 1985, se uzavřela jedna z největších kauz československé kriminalistiky. Soud tehdy poslal za mříže Jiřího Straku – tedy spartakiádního vraha. Sériového vraha, který měl na svědomí tři životy a několik napadení. Jak na případ vzpomíná vyšetřovatel, který pomohl brutálního vraha poslat za mříže? Jak bylo složité přijít na stopu? A kdo vlastně by  Jiří Straka?  Nejen na to v Epicentru odpovídal bývalý elitní vyšetřovatel, dnes advokát Josef Doucha.

Čas načtení: 2026-01-10 05:30:00

Vyšetřovatel, který pomáhal Markovičovi: Vrah Straka si provaz zasloužil

Nekdejší vyšetřovatel Josef Doucha dnes patří mezi známé tuzemské advokáty. V osmdesátých letech to však byl jeden z nejbližších spolupracovníků legendárního kriminalisty Jiřího Markoviče, který vedl tým vyšetřující spartakiádního vraha Jiřího Straku. Děsivé činy tehdy šestnáctiletého učně nyní znovu připomněla televizní série Metoda Markovič: Straka, kterou uvádí platforma OnePlay. Doucha, který spartakiádního vraha vyslýchal, v exkluzivním rozhovoru pro Deník.cz vzpomíná na čtyřicet let staré události. Bývalý vyšetřovatel mimo jiné přiznává, že tehdy přál Strakovi šibenici. S odstupem času už tak přikrý není.  

Čas načtení: 2026-01-10 05:30:00

Vyšetřovatel, který pomáhal Markovičovi: Vrah Straka si provaz zasloužil

Nekdejší vyšetřovatel Josef Doucha dnes patří mezi známé tuzemské advokáty. V osmdesátých letech to však byl jeden z nejbližších spolupracovníků legendárního kriminalisty Jiřího Markoviče, který vedl tým vyšetřující spartakiádního vraha Jiřího Straku. Děsivé činy tehdy šestnáctiletého učně nyní znovu připomněla televizní série Metoda Markovič: Straka, kterou uvádí platforma OnePlay. Doucha, který spartakiádního vraha vyslýchal, v exkluzivním rozhovoru pro Deník.cz vzpomíná na čtyřicet let staré události. Bývalý vyšetřovatel mimo jiné přiznává, že tehdy přál Strakovi šibenici. S odstupem času už tak přikrý není.  

Čas načtení: 2026-01-15 00:12:13

Vyšetřovatel: Epstein byl agent CIA, Clinton znásilňoval děti

Video zveřejněné Jamesem O’Keefem z O’Keefe Media Group vyvolává v USA velkou vlnu diskuzí. (Foto: X / O’Keefe Media Group) Muž, který se představuje... Článek Vyšetřovatel: Epstein byl agent CIA, Clinton znásilňoval děti se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2026-03-30 11:28:55

Odhalil tajné operace proti Orbánově opozici. Z neznámého vyšetřovatele je hrdina

Před týdnem ještě nikdo neznal jeho jméno, ale bývalý policejní vyšetřovatel Bence Szabó se ze dne na den stal symbolem a hrdinou boje proti režimu premiéra Viktora Orbána, který je u moci nepřetržitě už šestnáct let. Krátce před parlamentními volbami v Maďarsku odhalil bývalý vyšetřovatel tajné operace namířené proti maďarské opozici.

Čas načtení: 2024-02-16 11:00:01

Zasvětil Markoviče do myšlení sadistů. Vrah Tekverk se přišel udat sám

Vladimír Tekverk se vracel z práce domů. Bylo chvíli před půlnocí, když jeho pozornost upoutala mladičká dívka. V autobuse, ve kterém jel, byla kromě něho jediná. Vystoupila a inženýr se vydal za ní. Nadběhl jí, schoval se za strom, a když byla dívka v jeho dosahu, vyskočil z úkrytu a bodal do ní jako smyslů zbavený.  Vrah běžkyně žil dvojí život: Lektor na VUML ve dne a zloděj v noci Číst více Zatmění  O pár chvil později probudil celý od krve svou manželku a oznámil jí, že „zabil ženskou“. Ta mu nejdříve nechtěla věřit, když se však na manžela blíže podívala, bylo jasno, že si legraci nedělá. Nastala absurdní situace – manželka vraha dovedla na místo činu, aby se doznal. V pražských Letňanech už byli kriminalisté a ohledávali tělo zavražděné 16leté dívky. Na místě činu byl i Jiří Markovič. Vladimír Tekverk přišel za doprovodu své manželky a oznámil, že onu dívku zavraždil a že je sadista.  Ten den přitom začal pro leteckého inženýra stejně jako každý jiný, na konec pracovní doby mu ale přece jen přichystal překvapení. Pozval si jej nadřízený, což většinou nevěstí nic dobrého. Vladimír ale mohl být klidný. Dostal pochvalu a byl mu zvýšen plat, ba co víc, nadřízený jej pozval večer na skleničku do baru. Vše bylo toho dne více než v pořádku, až na osudnou cestu domů. Co se tehdy v jeho mysli odehrálo, si však na rozdíl od většiny obdobných vrahů nenechal pro sebe.  Druhé přiznání  Vladimír Tekverk vše přiznal i před vyšetřovatelem, který zapsal jeho výpověď do protokolu. Kriminalisté si už v té chvíli mysleli, že mají před sebou sexuálního sadistu. Inženýra zavřeli zatím do vazby a podle zákona dostal advokáta, který ho měl zastupovat. Ten mu však poradil, aby své přiznání stáhl a raději tvrdil, že měl s onou dívkou poměr a ta jej později vydírala. Jelikož měl manželku a děti, vyřešil stresovou situaci takto. Tekverk měl strach z trestu smrti.  Kriminalisté vše prověřili a zjistili, že na sebe neměli žádné vazby, a vztah s ženatým mužem by neseděl ani do morálního profilu dívky. Vyšetřovatel Markovič se zachoval tehdy velmi lidsky. Vysvětlil Tekverkovi, že chápe důvod změny jeho výpovědi, ale touto novou výpovědí že si „říká o špagát“. Sadismus byl totiž jeho jedinou polehčující okolností, v opačném případě by podle jeho výpovědi šlo o připravovanou vraždu.   Poslední hodiny před smrtí: Poznáte je, tělo se připravuje na konec. Většinou neodvratně Číst více Sadismus je jako pavučina  Mladý inženýr svou novou výpověď stáhl a zůstal u první, původní, což mu nakonec zachránilo život. Uzavřel také s Markovičem zvláštní dohodu. Kriminalista se jej při výslechu neptal, co jej k činu vedlo. Chtěl po něm, aby mu vše podrobně popsal, až bude ve vězení. V něm mu popsal sadismus jako rakovinu (nebo pavučinu), kterou nelze zastavit – na jednom místě se jí zbavíte a začne bujet na druhém. Také se přiznal, že pocit špatného svědomí je mu cizí, zná jej jen z vyprávění druhých.   Jiří Markovič dostal mnohastránkový popis myšlení sadisty, který vypracoval 32letý inženýr s naměřeným IQ 140. Dostal 25 let žaláře, trest mu byl zkrácen na 16. Dobrovolně se nechal ve vězení vykastrovat. Žil dvojí život, nechodil tajně po parcích a nikoho nenapadal, ale s touto myšlenkou den co den v hlavě bojoval. To je také důvod, proč nosil v pracovní kabele kuchyňský nůž. Svůj boj sice prohrál, ale po návratu z vězení vede bezúhonný život a stal se respektovaným malířem. Často má výstavy v Královéhradeckém kraji. S Jiřím Markovičem, jehož vyšetřovací metody se staly námětem seriálu, měl po propuštění přátelský vztah, vzájemně se navštěvovali a jezdili spolu na chatu. Známého kriminalistu také portrétoval.   Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tělo malé královny krásy našli ve sklepě. Vrah ji uškrtil garotou, policii stále uniká