Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-12-30 19:31:33

Průzkum uživatelů valka.cz 2025 - vyhodnocení

Autor: Admin Datum: 30.12.2025 19:31:33 V letošním roce jsme provedli malý anketní průzkum mezi našimi čtenáři, a slíbil jsem jeho vyhodnocení. V první řadě děkuji všem, kteří se naší ankety zúčastnili! Bylo vás celkem 86 (platných hlasů) a anketu najdete i nadále v levém sloupci našich stránek, pokud jste snad zatím neodpověděli, ale chtěli byste nám dát o sobě trochu vědět. Stále hledáme cesty, jak pochopit, co naši čtenáři chtějí, proč k nám chodí a jak jim vyjít vstříc, a tak si dovolím parafrázovat známé to zvolání a konstatovat: "čtenáři sobě!". Nebo z vojenského "čtenář se stará, čtenář má" Samozřejmě nedokážeme nafouknout počty autorů článků lusknutím prstu nebo podobné zázraky, ale prosím bavme se o vašich i našich potřebách i touto formou.Zde jsou tedy syrová data k jednotlivým otázkám:1) Všech 86 doposud odpovídajících čtenářů jsou MUŽI. Komentář: Byť to není zas tak překvapivé číslo, přesto víme, že nejméně 15% našich čtenářů tvoří ŽENY. A budeme rádi, pokud se nám to číslo podaří ještě trochu navýšit. Znalost dějin, tedy naše část článků, je, řekněme slovy moderní doby, "genderově nevybíravá".2) Věková skupina našich čtenářůKomentář: stárneme. A naši čtenáři stárnou s námi. Mladší ročníky mají zábavu někde jinde, a mě osobně to velmi mrzí. Pamatuji báječné kolegy, tenkrát ještě -náctileté, kteří tu pomohli vybudovat to, co i po 27 letech nazýváme valka.cz. Bez nové krve to nepůjde. Ale na druhou stranu, i v důchodu se lidé internetu už nebojí a i tam se najde mnoho zdatných autorů, sběratelů a znalců! 3) Jak dlouho znáte server valka.cz?Komentář: I tady se ukazuje, že nové čtenáře nenacházíme v moderní době snadno.4) Jak často navštěvujete server valka.cz?Komentář: ani toto nepřekvapí. Kdo nás zná, ví, že kromě jednoho článku denně se tu každý den protočí desítky dalších témat a informací. Důležité je držet tep na prstu dějin!5) Kde jste se o nás dozvěděli?Komentář: Google a obecně vyhledávače, ale na stejné úrovni odkazy z jiných webů? To jsem upřímně nečekal. Statistiky návštěvnosti samozřejmě ukazují čísla trochu jiná, tam ten poměr je v nejlepším případě 80:20 ve prospěch vyhledávačů, ale také to ukazuje, že takoví lidé často přijdou jen pro tu jednu informaci a zase zmizí, zatímco příchozí z jiných, tématicky podobných webů, zůstávají.6) Víte, že na valka.cz jsou kromě článků i kategorizované skupiny témat?Komentář: Zde to beru jako jednoznačné potvrzení, že naše předchozí aktivita, zejména sloučení "fóra" a článků pod jednu doménu a střechu, se vyplatila, a že lidé vnímají tyto dvě části jako úzce propojené nádoby. Témat tu máme podstatně víc, než článků, ale často se jedná o datové karty, TTD, než o psaný text. Ale i syrová data jsou potřeba pro to, aby vznikla informace.7) Navštěvujete spíše články, nebo témata?Komentář: články vedou, jak by také ne. Ale ta datová analýza nad tématy je rozhodně něco, co budu dále rozvíjet a využívat to obrovské množství dat, které jsme tu již nashromáždili, a postupně budeme i dále doplňovat. Jen mě mrzí, že je to dost "buď, a nebo", tedy že se můžeme věnovat buď psaní nových článků, nebo doplňování témat. Není nás dost (a ruku na srdce, na takový objem dat nás nikdy dost nebude).8) Valka.cz vám slouží jako?Komentář: tady mě trochu mrzí, že se nenašel nikdo, kdo by připustil, že naše data využívá k další práci. Vím, že to tak v reálu určitě je, vím, že podle některých našich textů se i vyučuje, ale zajímalo by mě víc to praktické využití.9) Jste registrováni na valka.cz?Komentář: tak snad těch 20 zkonvertujeme brzy Samozřejmě, nemusíte se registrovat, valka.cz fungovala i bez toho (a pakliže, přežijeme dobu umělou (umělé inteligence), tak to tak i zůstane, byť přesun veškerého obsahu až za registraci je stále ve hře. Každopádně registrace přináší další možnosti, psát, komentovat, a nebo třeba pomocí Prémiového účtu mít valka.cz zcela bez reklam.Následující otázky byly podmíněny odpovědí "ano (jsem registrován)" u předchozího dotazu - bez registrace psát či vkládat logicky nemůžete... proto jsou počty odpovědí nižší.10) Přispíváte na valka.cz psaním článků?Komentář: pochopitelné. Ne každý má v sobě onoho básnického ducha, ne každý najde odvahu jít "se svou kůží na trh", byť jak dobře vím, vědomosti máte mezi sebou často takové, že při prostém osobním kontaktu zůstává nezřídka i čelist viset. Nedostatek autorů nás trápí asi nejvíc, a doufám, že doba se zas stočí od heslovitých výkřiků na sociálních sítích zpět k čitelnému psanému slovu.11) Přispíváte na valka.cz do témat?Komentář: potěšilo, že nikdo nenapsal, že neví, že to jde, nebo že neví, jak NATO. Vím, že to tak snadné samozřejmě není a pokud je tu někdo, kdo by se rád připojil, ale neví jak, stačí mi napsat na havelka@valka.cz email a rád vysvětlím a pomohu!12) Pokud byste se rozhodli přispívat na valka.cz psaním článků či témat, v jaké by to bylo oblasti?- útočná vozbaKomentář: jediný potenciální autor, jediná odpověď. A za mě, třikrát hurá, protože je to oblast, která se dá prozkoumávat snad do nekonečna!13) Na stupnici od 0 do 10, jaká je šance, že byste nás doporučili svému kolegovi či kamarádovi?Komentář: děkujeme. 14) Co se vám zde líbí?Komentář: nejčastěji se objevovalo "vše", "rozsah témat", "komplexní pokrytí", "kvalita a informační hodnota článků", "data a čtivost". Děkuji vám za odpovědi a všem kolegům za skvěle odvedenou práci!15) Pokud byste si měli vybrat jednu oblast, na kterou bychom se měli nově zaměřit, ať už technickou či obsahovou - libovolnou část z našeho spektra, jaká by to byla?- jazyk článků - více novějších článků- Rusko, Čína, Severní Korea- doplnění informací a článků- studená válka- druhá světová válka- gramatika - druhoválečné Japonsko- starověk, Řím, Egypt- Waffen SS- propojení s dalšími weby- faktické chybyKomentář: ano, tady jsme to slízli za ten náš "čechoslovakismus" - články česky, perexy slovensky, či naopak. Ale i o tom valka.cz je - jsme dva národy, které tu (co do počtu uživatelů) tahají jednou za ten delší konec, tu zas za ten kratší. Aktuálně je tu aktivních asi více kolegů slovenských, než českých (sic!), a každý pomáhá, kde to zrovna jde. A já jsem za to rád, že alespoň v této rovině zůstávají naše dva jazyky tak blízké, navzájem srozumitelné. Nepotřebujeme mít překladatele z jejich země a oni zas z naší, abych parafrázoval známou pohádku A tak nám to, prosím, odpusťte. I se zbytek postřehů a návrhů se zcela ztotožňuji a souhlasím! Nové články teď nejsou tak časté, jak bych si rád přál, ale o to víc jsem rád za "znovuobjevené" texty, napsané mnohdy před deseti, dvaceti lety, kolegy, kteří už tu s námi nejsou. Bez jejich vydání coby článků by zůstali zapadlé v hlubinách našich témat a dostalo by se jim pozornosti jen při přímém vyhledávání. A to by byla škoda. Nakonec i to propojení s ostatními weby - trochu to asi stojí na mě, ve vyhledávání a oslovování dalších kolegů "adminů", ať už od bunkrů nebo čehokoliv dalšího. Náš datový systém je v mnoha ohledech unikátní a myslím, že můžeme být nápomocni i v obsahové rovině, a nakonec i tím vzájemným "doporučením" si čtenářů držet náš menšící se zákop v zemi nikoho proti lavině umělé inteligence. A ad chyby - chyby se stávají, a kolegové vědí, jak jim dovedu leckdy některé "lajdáctví" pěkně omlátit o hlavu. Z chyb se člověk musí poučit, a v rámci systému, jako je ten náš, nastavit pravidla, abychom je maximálně eliminovali, ale nikdy to asi nebude úplně bez chyb, jakkoliv moc bych si to přál. Je to běh s časem, nově vznikající příspěvky kontrolovat po stránce obsahové, pravopisné, zdroje, data, ale i transkripci a transliteraci. A to je zase o lidech, rukou a očích. Nakonec já sám jsem více kontrolor, než třeba autor. A to mě, věřte, docela mrzí.16) Chcete nám vzkázat ještě něco?"děkuji", "jste super", "vydržte"...Komentář: my děkujeme! Nakonec je milé slyšet občas i to, že to děláme dobře, protože internet je v podstatě založen na tom, že se neustále poukazuje jen na to, co kdo kde má špatně. Poděkování se člověk dočká jen zřídka. Přitom napsat, že někdo něco dělá dobře, to dá jeho (často každodenní práci) úplně nový smysl. Všem kolegům tu veřejně vzdávám hold a dodávám, že pouze to, že budeme mít takto spokojené návštěvníky a pohodu mezi sebou, dává těmto stránkám smysl.No a to "méně článků ve slovenštině" jsem, věřím, vysvětlil v předchozím bodě

Čas načtení: 2025-11-27 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Personální obsazení nastupující vlády (komentář politologa); Jednání o americkém mírovém plánu pro Ukrajinu; Sníh; Mimořádná schůze Sněmovny ke střetu zájmů Andreje Babiše (komentář); Požár v hongkongském komplexu patří k nejtragičtějším ve světě za deset let (komentář odborníka); Priority nastupující vlády v průmyslu a energetice (komentář); EU o omezení sociálních sítí pro děti (komentář psychologa) [online-live]

Čas načtení: 2024-10-10 10:00:00

Studio ČT24

Hurikán Milton (aktuální situace) — Vývoj inflace v září (pohled ekonoma) — Hurikán Milton (komentář meteorologa) — Koalice ve Středočeském kraji (komentář) — Nárůst případů covidu-19 a očkování — Vývoj inflace v září (rozhovor) — Hurikán Milton (komentář) — Hurikán Milton (hodnocení meteorologa) — Prezidentské volby v USA (komentář)

Čas načtení: 2024-10-16 12:00:01

Tykání a arogance. Čunek ze sebe ve sporu s Filipem Nerudou udělal hulváta

Konzervativní lidovec Jiří Čunek se chce vrátit do politiky a ne všichni to vítají. Mezi takovými lidmi je i Filip Neruda, syn prezidentské kandidátky a europoslankyně za Starosty. Byl aktivní v její kampani a tu a tam oglosuje nějakou z politických myšlenek na sociálních sítích. „Ne asi, KDU je až moc liberální, chce to přitvrdit,“ komentoval sarkasticky Neruda příspěvek České televize na síti X, který Čunkovu kandidaturu oznamoval, stejně jako desítky dalších lidí. Čunek ale zřejmě z dřívějších neshod tušil, o koho jde, a nenechal si takový komentář líbit. Absolutní buzerace, říká syn Danuše Nerudové o zákazu smartphonů na jeho gymnáziu Číst více Arogantní odpověď „Tvůj politologický rozbor si, chlapče, vezmu k srdci, až v životě dokážeš i něco jiného než být synem,“ odpověděl Čunek na Nerudův komentář a nechtěně tak ukázal, že se na jeho populismu, hulvátství a nerespektu k mladší generaci za roky, co nebyl v celostátní politice, vůbec nic nezměnilo, spíše naopak. Jeho reakce na jeho, byť lehce ironický komentář totiž vykazuje několik faulů, kterých by se člověk v Čunkově postavení rozhodně měl vyvarovat. Pojďme si je postupně rozebrat. Oslovuje ho jako děcko Čunek zvolil tykání a oslovení „chlapče“. Obojí jen proto, aby zdůraznil, jak moc má nad osmnáctiletým studentem posledního maturitního ročníku navrch. Skutečně to má politický matador zapotřebí, zjednávat si respekt tím, že bude dospělému člověku tykat a oslovovat jej „chlapče“? Čunek zřejmě zapomněl, jak mladým lidem vadí, když z nich někdo dělá z pozice staršího člověka děti. Je to skrytý vzkaz pro mladou generaci, že na její názor nebere žádné ohledy. Co jsi dokázal? ptá se Čunek To je asi největší argumentační faul, jakého se kdokoliv v diskusi může dopustit. Ne, člověk skutečně nemusí být úspěšným politikem či politologem na to, aby měl vlastní názor na politiku a mohl jej veřejně projevit. Stejně jako nemusí být profesionálním kuchařem na to, aby mohl říci, že mu jídlo v restauraci nechutná. Naopak, Čunek tím projevuje slabost. Kdyby nechal Nerudův komentář bez odpovědi, rozhodně by udělal lépe. Je syn Danuše. No a co? Že je Filip synem Danuše Nerudové, je prostě fakt a Čunek by rozhodně nebyl správný populista, kdyby na to nepoukázal. Pokud by totiž někomu Nerudův názor mohl být sympatický, ještě by mu totiž nemusela být sympatická jeho máma. Upírá mu to snad právo na to mít názor? Jistě že ne. Podobný výkřik do tmy však Čunkovi pomáhá rozšířit počet lidí, kteří se proti Filipu Nerudovi postaví. Pomůže Čunkovi dělání ramen na Nerudu vyvolat sympatie u jeho fanoušků? Rozhodně. Jedná se z jeho strany o ukázkový příklad hulvátství? Nepochybně. Dělí je názor na telefony ve školách Není to poprvé, kdy se názory Jiřího Čunka a Filipa Nerudy dostaly do konfliktu. Naposledy Neruda veřejně kritizoval plošný zákaz mobilních telefonů na středních školách, který ho podle jeho slov jako dospělého člověka a studenta maturitního ročníku velmi omezuje, a to hlavně v učení. Čunek je na druhou stranu zastáncem absolutního zákazu smartphonů na školách a zamykání těchto zařízení do kovových skříní. Prosazuje to ve všech školách, které Vsetín, jehož je starostou, zřizuje. Je tedy možné, že Čunkova averze k Nerudovi začala už zde. Inkvizitor Čunek potírá telefony na školách Číst více Čunek chce pozvednout lidovce Čunek ohlásil svou kandidaturu na šéfa lidovců před několika dny. „KDU-ČSL jsem věnoval 30 let života a nehodlám se smířit s tím, že skončí v propadlišti dějin. Proto budu kandidovat na jejího předsedu. Co chci, nejspíš už víte – vrátit stranu zpět ke konzervativním, tradičním hodnotám, na nichž vznikla,“ ohlásil na svých sociálních sítích. Jedno je ale jisté. Pokud se ke všem mladým lidem s rozdílným názorem bude chovat jako k Filipu Nerudovi, jeho cesta zpět do nejvyšší politiky bude zbytečně složitější. KAM DÁL: Zaorálek: Prodavačka v Kalifornii bere 75 tisíc, potraviny stojí stejně jako u nás. Akorát že vůbec

Čas načtení: 2025-03-14 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Americký prezident Trump jednal s generálním tajemníkem NATO Ruttem (komentář); Jednání premiéra Fialy a zástupců stran o bezpečnosti a obranyschopnosti (komentář politologa); Koaliční jednání CDU/CSU a SPD o vytvoření nové vlády; Vývoj počasí v Česku; Jednání premiéra Fialy a zástupců stran o bezpečnosti a obranyschopnosti (komentář); Situace na Blízkém východě (živý vstup); Mark Carney ve funkci kanadského premiéra vystřídá Justina Trudeaua (komentář amerikanisty); Zimní počasí v Beskydech[online]

Čas načtení: 2025-09-24 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Jednání ministrů s odbory o růstu platů ve veřejné sféře (komentář ekonoma); Plány politiků v sociální oblasti; Kondice německé ekonomiky (komentář politologa); Chovatelé ruší omezení spojená s africkým morem prasat; Velká data a města budoucnosti; Jednání ministrů s odbory o růstu platů ve veřejné sféře (komentář politologa); RB OSN a NATO jednaly o válce na Ukrajině (komentář politologa); Bankovní rada ČNB rozhodne o nastavení úrokových sazeb (názor ekonoma); Serial Killer uvedl Gertu Schnirch a zve na Ratolesti (příspěvek TS Brno); Ochránci přírody potvrdili výskyt šakalů v národním parku Podyjí [online-live]

Čas načtení: 2025-09-29 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Česko před sněmovními volbami (komentář politologa); Jednání unijních ministrů průmyslu o automobilovém průmyslu; Parlamentní volby v Moldavsku (komentář); Oční klinika FNO operuje s helmou inspirovanou F-35; Česko před sněmovními volbami (komentář politologa); Plány politiků v zahraniční politice; Parlamentní volby v Moldavsku (komentář); Výhled počasí na týden [online-live]

Čas načtení: 2025-10-08 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Povolební vyjednávání (komentář); Povolební vyjednávání (živý vstup); Povolební vyjednávání (komentář); Výsledky maloobchodu za srpen; Povolební vyjednávání (reakce Spolu); Povolební vyjednávání (komentář); Ekonomické výzvy pro novou vládu (pohled ekonoma); Povolební vyjednávání (komentář); Německý kancléř chce, aby EU upustila od zákazu aut se spalovacími motory [online-live]

Čas načtení: 2025-10-10 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Povolební vyjednávání(reakce ANO); Nová vláda A. Babiše? (komentář politologa); Příměří v Pásmu Gazy (živý vstup z Istanbulu); Povolební vyjednávání (komentář); Vývoj ekonomiky v Česku (ekonomická analýza); Nová vláda A. Babiše? (reakce KDU-ČSL); Povolební vyjednávání (komentář politologa); Příměří v Pásmu Gazy (živý vstup); Nobelova cena za mír; Povolební vyjednávání (komentář) [online-live]

Čas načtení: 2025-11-06 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Nové složení PS (komentář politologa); Ruská agrese na Ukrajině; V amerických místních volbách zvítězili demokraté (komentář); 40 let od objevení relikviáře sv. Maura v Bečově; Nejvyšší správní soud o stížnostech na volby (přímý přenos TK); Demise vlády?; V amerických místních volbách zvítězili demokraté (komentář); Odklad emisních povolenek ETS2 na rok 2028 (komentář ekonoma) [online-live]

Čas načtení: 2025-12-02 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Prezident pokračuje v konzultacích s kandidáty na ministry (komentář politologa); Zmocněnec amerického prezidenta Steve Witkoff bude jednat s Vladimirem Putinem (komentář analytika); Priority budoucí vlády v resortu vnitra; Příjezd Zuzany Schwarz Bařtipánové na setkání s prezidentem (živě); TK Lubomíra Metnara po jednání s prezidentem (živě); Prezident pokračuje v konzultacích s kandidáty na ministry (komentář); Lubomír Metnar jako budoucí ministr vnitra (komentář hnutí KDU-ČSL); Zmocněnec amerického prezidenta Steve Witkoff bude jednat s Vladimirem Putinem (živý vstup z Ruska); Kvantové zabezpečení sítí v Česku; Příjezd Ivana Bednárika na setkání s prezidentem (živě) [online-live]

Čas načtení: 2025-12-12 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: V pondělí jmenuje Petr Pavel novou vládu (komentář); Postup Donalda Trumpa vůči Venezuele (komentář politologa); Dronové útoky na Rusko a Ukrajinu; Počasí o víkendu; Úkoly pro budoucí vládu (komentář politologa); 10 let Pařížské dohody a vyjednávání; Ruská válečná ekonomika (komentář); Úřad práce opět v ostravské huti. Odejde 250 lidí [online-live]

Čas načtení: 2025-12-16 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Nová vláda Andreje Babiše (komentáře); Vláda o rozpočtu na příští rok (komentář ekonoma); Ruská agrese na Ukrajině (živý vstup u Ukrajiny); SZÚ: chřipka v Česku na úrovni epidemie; Nová vláda Andreje Babiše (komentář opozice); Ceny výrobců v listopadu (komentář ekonoma); Slovenská média o vládě Andreje Babiše (živý vstup z Bratislavy); Obchvat u Vysokého Mýta uleví dopravě; Češka v komisi Evropské rady pro výzkum (komentář) [online-live]

Čas načtení: 2025-12-17 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Evropské řešení míru na Ukrajině (komentář); Nová vláda Andreje Babiše (komentář analytika); Brífink Andreje Babiše před odletem do Bruselu (živý vstup); Soudy kvůli vedlejším účinkům léků na hubnutí; Evropské řešení míru na Ukrajině (živý vstup z Bruselu); Státní rozpočet na rok 2026 (komentář ekonoma); Koalice sníží platby živnostníkům (komentář analytika); Rekordní výsledek pražské burzy; Bezpečnější cesta vlakem mezi Prahou a Plzní [online-live]

Čas načtení: 2026-01-13 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Hlasování sněmovny o důvěře vládě (komentář politologa); Brífink STAN před jednáním sněmovny; Brífink ODS před jednáním sněmovny; Brífink ANO před jednáním sněmovny; Hlasování sněmovny o důvěře vládě (komentář politologa); Opozice chce Okamuru odvolat z čela sněmovny (přímý přenos zahájení schůze); Hlasování sněmovny o důvěře vládě (komentář politologa); Hlasování sněmovny o důvěře vládě (přímý přenos z Poslanecké sněmovny, komentář) [online-live]

Čas načtení: 2026-01-27 10:30:00

10:30 Studio ČT24

Témata: Den památky obětí holocaustu (komentář historika); Napětí mezi vládní koalicí a prezidentem Pavlem (komentář politologa); Digitalizace vzácných archiválií; Schvalování státního rozpočtu na letošní rok (komentář ekonoma); ČEPS dokončí analýzu odstavení uhelných elektráren skupiny Sev. en; Brífink TOP 09 před jednáním PS; Napětí mezi vládní koalicí a prezidentem Pavlem (komentář politologa); Napětí po střelbě v Minneapolisu; Pieta na místě vypálené synagogy [online-live]

Čas načtení: 2020-07-19 10:04:22

Nejabsurdnější snahy o likvidaci lidí na sociálních sítích za poslední dobu aneb Tři případy majora Mazače

Gary Garrels byl až donedávna kurátorem oddělení maleb a soch v sanfranciském muzeu moderního umění. Už není, rezignoval pod nátlakem petice na serveru Change.org, která jej označila za rasistu a bílého supremacistu. Což dokládají tím, že řekl, že „budou i nadále kupovat díla bílých umělců“. Rozumíte, nikoliv jenom bílých umělců, ale i bílých umělců. A ještě prý použil slova o diskriminaci naruby. Jak praví petice: „Názory a činy jako tyto ještě stále tvoří skvrnu na našich komunitách.“ Komentář MK: Umělecká sféra je v USA silně doleva a San Francisco je neoficiálním hlavním městem amerického progresivního hnutí. Pravděpodobnost, že by umělecký kurátor v SF byl nějakým skrytým nacistou, je asi tak 0,0 nic. Nejspíš tedy právě „sežrali svého“, friendly fire, blue on blue. Toto je přesně ten moment, kdy si říkáte, jestli v pozadí celé akce náhodou nebyla snaha nějakého ctižádostivého soudruha o získání Garrelsova křesla. Mexičan bílým rasistou Emmanuel Cafferty je přes svoje irské příjmení tříčtvrtinový Mexičan, který na samotném jihu Kalifornie, v San Diegu, pracoval pro místní elektrárenskou a plynárenskou společnost. Někdo jej vyfotil na křižovatce, jak při řízení dělá údajné gesto bílých rasistů. Tím je míněno „OK“, takové to OK, které odedávna doprovází obrázky tlustých kuchařů na štítech restaurací. Fotka Caffertyho se ocitla na Twitteru (mezitím už je zase pryč) a začal klasický virtuální lynč. Cafferty tvrdí, že si jen protahoval prsty, ale stejně ho tohle foto stálo práci. Jeho případ zaujal i novináře Yaschu Mounka, který o něm napsal článek do The Atlantic. „Člověk se může poučit ze svých chyb,“ řekl mi. „Ale co si mám vzít z tohohle? Bylo to, jako když vás zasáhne blesk.“ Na podporu Caffertyho vznikla také petice na Change.org, nasbírala 6500 podpisů, tedy daleko více než ta zaměřená proti Garrelsovi. Požadavkem petice je, aby jej firma přijala zpět. Ale pokud je mi známo, neměla tato žádost žádný úspěch. Komentář MK: Mexický dělník na jihu Kalifornie – typický rekrut budoucích Waffen SS? V hlavách některých lidí očividně ano. A když už jsme u nacistického Německa, jehož stíny tak straší dnešní americké progresivce; při čtení petice, která se staví na Caffertyho obranu, jsem si zavzpomínal na pasáž z Remarqueovy knihy Čas žít, čas umírat, kde se opilý nacistický pohlavár chlubí Graeberovi, že dostat člověka do koncentráku pro něj není žádný problém. Pak se odmlčí a dodá, že zpátky už to tak snadno nejde. Drze usnula na protirasistické online akci Patricia Simon vyučuje (zatím ještě stále) na divadelní škole. I ona má ovšem budoucnost nejistou, i proti ní vznikla petice s cílem ji odvolat. Bezprostředním důvodem jmenovaným v textu bylo to, že drze usnula na protirasistické online akci a někdo ji u toho vyfotil. Jako vždy, i ona je obviňována ze systematicky rasistického chování, aniž by to bylo v textu petice nějak konkrétněji podloženo. Komentář MK: Zaujalo mě slovo sizeist, případně fatphobic, které se opakuje v komentářích signatářů (skoro 2000 podpisů). Zajímalo by mě, co to v dnešní nálepkovací atmosféře znamená. Dovolila si snad říci studentům herectví, že Bajaja a Sněhurka by neměli mít dohromady čtyři sta kilo? Kdo ví. Stejně jako v případě Garyho Garrelse, i zde silně pochybuji, že by učitelka herectví skutečně usilovala o vyhnání barevných studentů z fakulty. Takže se nejspíš zase snaží “sežrat svoji”, friendly fire, blue on blue. Skalpy bezvýznamných lidí Společným prvkem všech tří incidentů je, že jde o vcelku bezvýznamné lidi. V diskusních fórech občas narazíte na snahu romantizovat Digitálního Molocha coby hnutí utlačovaných, kteří po letech náhle získali hlas a pohánějí tímto způsobem ku zodpovědnosti ty velké, bohaté a mocné. Ach, kdeže. Ty skutečně mocné či proslulé lidi není zase tak snadné smazat ze světa. Mají peníze, nějaký vliv a také příznivce, kteří se za ně v nouzi postaví. Veškerý běs na Twitteru zatím nedokázal smést J. K. Rowlingovou do propadliště dějin, bez ohledu na zvolené prostředky. A takový Elon Musk také za svůj život natweetoval nemálo podivností či kravin – a je ve svých firmách šéfem dál. Zdaleka nejzranitelnější demografií, přímo ideálními obětmi Molocha, jsou lidé, kteří v životě dosáhli nějakého mírného úspěchu (dejme tomu toho kurátorského křesla v sanfranciském muzeu), ale od opravdových velkých ryb je dělí několik příček na sociálním žebříku a o jejich budoucnosti rozhoduje nějaký nervózní šéf nebo ustrašená dozorčí rada. A myslím si, že pachatelům je to přes veškeré ty obřadné kecy o privilegiích a sociální spravedlnosti ve skutečnosti jedno. Kill je kill, v Counterstriku i na Twitteru. Než byste udolali jednoho skutečně významného protivníka, posbíráte mezi bezbrannými jedinci těch skalpů třeba dvacet.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-14 08:35:19

Zemřela Eva Stehlíková, specialistka na antické a středověké divadlo

Ve věku 78 let zemřela 12. srpna Eva Stehlíková, filoložka, historička, překladatelka, teatroložka a emeritní profesorka Masarykovy univerzity v Brně a Univerzity Karlovy v Praze. Ve své vědecké práci se věnovala antickému a středověkému divadlu, intertextuálním vztahům (antická tradice v literatuře, divadle a filmu), moderním inscenacím antického dramatu a českému divadlu 60. let (Laterna magika, Radok). Abychom připomněli její význam pro obor, zveřejňujeme doslov k její knize Vetera et nova (Torst, Praha 2014), který napsal Martin C. Putna.   Eva Stehlíková a její napsané-nenapsané dějiny antické literatury Interpretaci způsobu, jakým Eva Stehlíková interpretuje antiku, je nutno začít připomenutím historických okolností, které způsobily jistou „nepravidelnost“ v její odborné dráze. Eva Stehlíková vystudovala latinu a češtinu, od roku 1966 byla zaměstnána v Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská. Za normalizace zažila jen „mírnou“ persekuci v tom smyslu, že nesměla přednášet, natož se habilitovat – k tomu došlo až po roce 1989. Do roku 1989 směla jen omezeně publikovat – mimo jiné několik úvodů k překladům antické literatury. Po roce 1989 se už pak věnovala především divadelní vědě a divadelní kritice, v tomto oboru se i habilitovala a získala profesuru. Pokud se Eva Stehlíková i nadále zabývala antickým divadlem – pak spíše sub specie divadelních dějin než antiky jako takové. Knihy A co když je to divadlo? Několikero zastavení nad středověkým latinským dramatem (1998) i Divadlo za časů Nerona a Seneky (2005) spočívají na tezi, že chápaní divadelnosti se pro středověk i pro samu antiku musí výrazně rozšířit oproti představě, že „divadlo = texty divadelních her“. Nejen tedy Senecovy tragédie – ale i Trimalchionova hostina, i Neronovy performance patří mezi „divadelní“ fenomény. V nejnovější knize Co je nám po Hekubě (2012), zabývající se dějinami produkcí antických látek v českém divadelnictví, pak jsou rovnoprávně přítomny obě složky – jak encyklopedicko-bibliografická složka, tak výkladová. Řečeno antickou metaforou: Knihou se jako Ariadnina niť vine motiv substituční role antiky. Skrze klasické a nezpochybnitelné a odtažité texty a postavy lze zvláště v nesvobodných dobách říkat to, co nelze naplno a v současných reáliích. V českých dějinách to platilo zejména za protektorátu a za normalizace. Samo o sobě to však nezaručovalo uměleckou hodnotu. Stehlíková píše o „nepříjemné prvoplánovosti“ některých aktualizací, jako když v lednu 1989, za Palachova týdne, přišla jedna Antigona na jeviště s nápadně mokrými vlasy: „Zmocnil se mne odpor: Proč se herci s obecenstvem ujišťují o svém vzájemném srozumění v bezpečí divadla, místo aby všichni stáli před hlavněmi vodních děl?“ Přes toto vnější omezení v první fázi a přes tento odlišný profesní důraz ve druhé fázi (a možná i právě proto?) však Eva Stehlíková vytvořila způsob výkladu antické literatury, který je v českém prostředí ojedinělý. Vložila jej ovšem do textů v žánru, který je z hlediska scientometrie, této Entartete Wissenschaft našeho věku, irelevantní: v úvodech a doslovech k překladům. V těch textech, které bylo autorce dovoleno tisknout i za normalizace. Dvakrát je publikovala v rámci Antické knihovny v nakladatelství Svoboda (úvod ke svazku Plautových her Amfitryon a jiné komedie, 1978, a úvod k Menandrovým Komediím pro všední den, 1983), ale častěji v Klubu přátel poezie v nakladatelství Československý spisovatel. Tam totiž bylo zjevně svobodněji. Ne ve smyslu politickém – ale ve smyslu interpretačním. Antická knihovna byla baštou překladů striktně filologických – kdežto v Klubu přátel poezie mohla Eva Stehlíková prezentovat překlady „jiné“. Prvním, „kanonickým“ dílem v tomto žánru je svazek Catullovy poezie s názvem Zhořklé polibky (1980). V úvodu autorka nejprve potvrdí Catullovu známou charakteristiku „Jediný skutečně spontánní lyrik v římské literatuře“ – aby však vzápětí toto klišé zproblematizovala poukazem na Catullovu učenost. Znovuvsazení Catulla do dějin římské literatury kulminuje fiktivním „manifestem neoteriků“ – textem, který „catullovci“ nenapsali, ale bývali by ho mohli napsat. „Bohemistický“ dovětek s názvem Vrabec aneb Catullus po česku končí otázkou, zda měl Catulla a jeho báseň o vrabci na mysli – či: v podvědomí - Josef Kainar, když psal blues „Jenom trochu sazí a trochu peří / v celém světě mi žádný neuvěří / že tam ležel na nároží / starý mrtvý vrabec.“ Překlad Catullovy poezie organizuje Eva Stehlíková sama. Jako její „dvorní“ překladatelé zde poprvé vystupují Dana Svobodová a básník Jiří Žáček – autoři, kteří jsou svobodni od klasickofilologické překladatelské machy. Vysvětlení této překladatelské „úchylky“ je přitom uvozeno reverencí vůči „starým“ překladatelům – a lze se jen dohadovat, kolik je v této reverenci upřímnosti a kolik ironie: „Poctivá a přesná filologická práce předchůdců, jimž jsme za mnohé zavázáni, umožnila tento nový, experimentální překlad. Pokud je volnější, než bylo zvykem, je tomu tak záměrně a čtenář jistě pochopí proč. Ostatně má možnost konfrontovat tento výbor s úplným překladem Catulla, který vyšel z pera filologů.“ Tímto „výborem s úplným překladem“ je míněn archaický překlad Otokara Smrčky, který vyšel ve svazku Antické knihovny Pěvci lásky roku 1973, vznikal však už na počátku dvacátého století. Konfrontace obou Catullů jasně ukazuje, co Stehlíková společně se svými překladateli s Catullem „provedla“, aby ho učinila znovu přitažlivým: Uvolnila rytmickou stavbu, aktualizovala lexikum a přidala rým – ten prvek, bez kterého je české ucho snad schopno vnímat poezii vážnou, hymnickou či meditativní, bez něhož však určitě není schopno vnímat poezii satirickou, epigramatickou a obscénní. A bez té by Catullus nebyl celým Catullem. Do druhého svazku v téže edici, tedy do Martialových Posměšků a jízlivostí (1983), Eva Stehlíková převzala již existující překlady Radovana Krátkého. Postavila se však za ně, protože oproti filologickým překladům vyvolávají onen základní martialovský účin – totiž smích: „Pokusy o zčeštění Martiala (a byly to pokusy seriózní a poctivé) byly dosud více méně neúspěšné. Čtenář se v nich dozvídal spíše kdo je kdo a co je co, méně už co tím chtěl básník říci. A především se nesmál. Epigramatikův smích zazněl česky teprve z překladu Radovana Krátkého, který sáhl po Martialovi odvážně, rukou rouhavou a bez piety.“¨ Mylné by však bylo domnívat se, že Eva Stehlíková si vybírá z antiky pouze texty „k smíchu“. Ve stejném roce 1983 vyšla i kniha Sbohem starý Říme. Výbor z pozdní římské poezie, v jejíž úvodní studii naopak dominuje topos pozdněřímské melancholie: „Čas, který dokázal i z pupku civilizace, z pyšného Fora Romana, udělat pouhé Campo Vaccino, pastvinu pro dobytek, nám zanechal z bohatství římské poezie jen ubohé zbytky. Z ptačí perspektivy našeho století se nám jeví už jen jako rozsáhlá barevná mozaika (...) jak na ni dopadají paprsky podvečerního slunce, zbylé kaménky se třpytí. Jsou to verše Galů, Řeků, Afričanů, Hispánců, jsou to verše neznámých a zapomenutých básníků, kteří pod plnými plachtami směřují k břehům středověku a ohlížejí se zpátky k Věčnému městu, jež bylo inspirací celé jedné epochy (...) sbohem, starý Říme...“ Ve svazku Sbohem starý Říme Eva Stehlíková překračuje jiný posvátný klasickofilologický mezník – tezi, že pozdní antická literatura je „úpadková“. To, co klasičtí filologové vykládávali jakožto výraz nejhlubší dekadence, totiž ona paignia, carmina figurata, centones a jiné „nevážné“ hříčky, Eva Stehlíková interpretuje jako umělecké projevy velmi „moderní“, v mnohém analogické postupům novodobých avantgard. Navíc, jakoby en passant, překračuje ještě další dotud obvyklou klasickofilologickou tezi, totiž že křesťanští autoři nepatří do dějin antické literatury. Ve výkladu Evy Stehlíkové jsou Paulinus z Noly či Prudentius napříč ideologickými přehradami součástí téhož kulturního světa jako Ausonius či Luxorius. Během více než čtvrtstoletí, které uplynulo od vydání antologie Sbohem starý Říme, se pohled české intelektuální scény na antiku a křesťanství zcela změnil. Pozdní autoři, pohanští i křesťanští, jsou oblíbeným, někdy až módním předmětem překladů a výkladů, z oborových hledisek filosofických, religionistických i literárních, viz Knihovnu raně křesťanské tradice v nakladatelství OIKOYMENH či edici Poslední Římané v nakladatelství Herrmann a synové. Právě proto by však nemělo být zapomínáno, jak iniciační význam měl pozdněřímský svazeček Evy Stehlíkové pro celý tento současný pozdněantický boom. Po roce 1989 na tyto práce navázal svazek Ovidiových erotik Umění milovat a nemilovat v novém překladu Dany Svobodové, vyznačující se opět aktualizovaným lexikem a rýmováním, navíc pak doplněný ironickými „odbornými“, sexuologicko-psychologickými poznámkami. Aktualizovaný je opět i úvod Evy Stehlíkové – tentokrát přímo s politickou aluzí: Nezodpovědný básník v době normalizace. Jestliže tedy interpretace Evy Stehlíkové šly záměrně proti klasickofilologické překladatelské maše a interpretační nudě – volba dalšího autora se může jevit překvapivá: Horatius přece platil přímo za kvintesenci „nudného autora“. Ale i toho se pokouší Eva Stehlíková oživit a rehabilitovat, kdyžtě píše Slovo k Horatiově Poetice: „Bývaly časy, a není to tak dávno, kdy každý absolvent gymnázia (...) uměl zarecitovat latinsky některou z Horatiových ód (...) většinou zapomněl na muka, která zažíval při školním cupování básníkova díla (...) na nudu, která se ho zmocňovala při představě, že by měl podle básníkova vzoru poklidně užívat radostí života (...) Ba po letech, kdy se sám protrpěl ke smířlivosti, ocenil i to, co se mu zdálo bezmezným hračičkářstvím.“ I v Horatiovi se Eva Stehlíková pokouší odhalit „to jiné“, „to nekanonické“: „Nebyl spontánním básníkem, ale spontánním vypravěčem. Kdyby žil později, nepsal by asi satiry, ale rozkošné, kousavé a jízlivé povídky.“ Jak ovšem již řečeno výše: Po roce 1989 se Eva Stehlíková více věnovala divadlu a většinou jen v divadelním rámci i některými antickými texty – viz překlady Senekových tragédií Thyestes a Faidra v Divadelní revui v letech 1992 a 2009, viz komentář k překladu Eurípidovy Ifigenie v Aulidě z pera Josefa Topola a Karla Hubky z roku 2010 a další texty. V témže divadelním rámci se zabývala pozdněantickými teatrologickými texty – viz doslov k osmnáctému svazku Isidorových Etymologií z roku 2002, případně texty z přelomu antiky a středověku, v nichž shledávala divadelní prvky – viz překlad a komentář Hostiny Cyprianovy v Divadelní revui roku 1994. Bylo by možno vypočítávat ještě četná další membra disiecta. Eva Stehlíková nenapsala souvislé dějiny antické literatury. Když se však složí dohromady autorčiny doslovy a doplní o některé časopisecké články – vznikají jakési „alternativní“ dějiny antické literatury. Skládají se, pravda, „jen“ z vybraných kapitol – Sofoklés, Eurípidés, Menandros, Plautus, Catullus, Horatius, Ovidius, Seneca, Martialis, básníci pozdního Říma, Hostina Cyprianova, irskolatinská poéma Hisperica famina. Není v nich sice jednota vyložené látky, ale zato jednota způsobu výkladu –ucelený koncept recepce antických textů, divadelních i nedivadelních. Koncept, který je „divadelní“ – protože v něm jde o „publikum“. Jde v něm o kontakt díla s těmi, kdo ho recipují „tady a teď“. Překlady i komentáře mají proto co nejvíce usnadňovat tento kontakt, tuto recepci. Klíčové jsou přitom tři momenty: 1/ Výběr autorů a textů: Prvotně se Eva Stehlíková zabývá texty divadelními, v nichž je tato „kontaktnost“ přirozeně největší. Z literárních textů pak volí ty, které mají podle jejího názoru tuto „kontaktní“ potenci, tuto „nadčasovost“. Proto je prezentován Catullus coby milostný lyrik a polemik, Martialis coby ironický epigramatik, Ovidius coby hravý erotik, pozdní básníci coby autoři literárních hříček, ale i opovrhovaný Horatius coby živý komentátor své doby a vypravěč příběhů. Proto zdůrazňuje Eva Stehlíková kupříkladu u Menandra jeho trvalou přítomnost v naší kulturní paměti, trvající skrytě až do současnosti: „Menandra, praotce evropské komedie, dávno známe – viděli jsme přece v divadle Goldoniho, Moliera, Ostrovského, Klicperu. A Menandros znal nás, aniž vytáhl paty z rodných Athén.“ 2/ Aktuálnost překladu: V zájmu čtenářské sdílnosti je nutno odhodit klasickofilologické normy, nebát se „anachronického“ lexika ani rýmu – ani balancování na samé hranici parafráze. Staré filologické překlady tím nejsou odvrženy – ale odkázány do pozice „podstročniků“, informujících o obsahu díla a vytvářejících předpolí k estetickému požitku, jejž mohou zprostředkovat teprve překlady nové. 3/ Literárnost komentáře: Komentář k literárnímu dílu má sám mít literární kvality. Úvod ke svazku Plautových her začíná Eva Stehlíková takto: „Popřejme svobodu své fantazii a představme si, co se stalo i nestalo. Vraťme se časem o více než 2150 let zpátky a přenesme se do Říma, na Palatin. Je teplý dubnový den. Před výstavným chrámem Velké Matky je živo.“ Když pak v oné imaginární scéně z římských her dav hlučí a nedbá začínajícího představení, Prologus je zklidní třemi magickými slovy: „Nesu vám Plauta“: „Stačila tři slova a vypukl nadšený řev. Principál si oddechl. Má je, má v hrsti to vzpurné a vrtkavé obecenstvo, na němž závisí jeho živobytí.“ Teprve po této „povídce“ z prostředí římského divadla následuje „seriózní“ výklad o Plautově o životě a díle, o předdějinách římské komedie a o Plautově „druhém životě“, trvajícím do čtenářovy současnosti. Pokud by se pak zdálo, že tato literární až beletristická stylizace komentářů je daní jejich žánru, totiž jejich určení pro široké, „neodborné“ publikum – budiž upozorněno, že srovnatelnou literárnost si autorka dopřává i v ryze „odborných“ monografiích. Tím dokazuje, že činí nikoliv proto, aby se zalíbila širokému publiku (jako onen prologus, závislý na vrtkavém římském obecenstvu), ale protože je to její vnitřní potřeba: Psát o literatuře tak, že je psaní o literatuře samo literaturou – aniž by se znehodnocoval odborný obsah. Ba, právě v odborných monografiích jako by ještě svobodněji než v úvodech vstupovala do výkladu sama osobnost autorky, její vzpomínky, její zkušenost. V úvodu knihy Divadlo za časů Nerona a Seneky se tak píše: „Tato kniha vznikla v mé mysli jednoho večera počátkem 80. let v pražské Ypsilonce. Hrála se Radzinského hra Divadlo za časů Nerona a Seneky (...) v setmělém sále mi najednou vyvstala paralela mezi římským divadlem císařské doby a koncem tisíciletí zcela jasně.“ V knize Co je nám po Hekubě praví přední česká teatroložka s božskou svobodou, nadsázkou a sebeironií: „Jako teatrolog jsem totální samouk. Vše, co vím o antickém divadle, mne naučilo živé divadlo mého života – a pár mých přátel.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Současně však má autorka na vědomí, že její zkušenost není žádný absolutní úběžník, nýbrž jen další bod na linii dějin vnímání: „Současná vize jakési panteatrálnosti a dominující zábavná a estetická funkce a popření funkcí jiných nás sice učí rozumět onomu ´úpadkovému období´, jak bývá divadlo císařské doby dodnes označováno (...), ale současně tu vzniká nebezpečí, že budeme ahistoricky přenášet jevy naší současnosti do minulosti. Na otázku po pravdivosti musíme odpovědět pokorně: Toto je obraz římského divadla, jak jej vidíme na počátku třetího tisíciletí naší éry z města, které leží na území, nazývaném Římany barbaricum.“ Nutno se tedy ptát, jaký je vlastně úhel pohledu této autorky? Pro odpověď nutno jít znovu zpět k historickému kontextu její profesní a lidské dráhy, ke kontextu její generace. Dětský a dívčí čas strávila uprostřed socialistického realismu, v němž byla klasická filologie pěstována jako jakási okrajová kulturní zahrádečka – za podmínky, že na ní nevyroste nic příliš živého. V mládí zažila a prožila pražská šedesátá léta - absurdní divadlo, malé formy a vůbec onu obnovenou avantgardu. Přátelsky se stýkala s řadou divadelníků této doby, zvláště úzce pak s nejvýznamnějším představitelem lyrického dramatu šedesátých let, Josefem Topolem. Toto zázemí zásadně ovlivnilo její „anti-klasickofilologické“ vnímání antiky. Proto pak lze číst mimo jiné její fiktivní manifest neoteriků, psaný uprostřed nudy normalizace, i jako protest ve jménu avantgardy šedesátých let proti nudě staré i nové: „Nevydali žádný manifest, ale jejich program byl jasný. Kdyby žili ve dvacátém století, zněl by asi takhle: Pryč s tradicí, která je mrtvá – Ať žije experiment! Pryč s Homérem a jeho římským epigonem Enniem! – Ať žije alexandrijská moderna, Kallimachos a naši řečtí učitelé a přátelé! Pryč s užvaněným a nabubřelým eposem! – Ať žijí malé epické útvary, ať žije lyrika! Pryč s chaosem! – Ať žije kompozice! Pryč s uniformitou římského hexametru! – Ať žijí řecká metra! Pryč s polopatismem, který se maskuje lidovostí a srozumitelností! – Ať žije učenost!“ Eva Stehlíková nebyla jistě v tomto úsilí o „zdnešnění“ antiky sama na světě. Při pohledu na její odpor k filologické nudě i na její vědomí vlastní časové podmíněnosti nelze nevzpomenout na Nietzscheovu „nečasovou úvahu“ My filologové, končící: „Třem věcem musí rozumět filolog, chce-li prokázat svou nevinu, rozumět – starověku, přítomnosti, sobě samému: jeho vina tkví v tom, že buď nerozumí starověku nebo přítomnosti nebo sobě samému.“ Přímější paralela než k Nietzschemu (na to není Eva Stehlíková dost zuřivá ani dost sebenenávistná) vede k tradici, kterou představují E. R. Curtius a G. R. Hocke. Ne že by se na ně Eva Stehlíková příliš často odvolávala (to se děje jen příležitostně) – ale že její chápání antiky se velmi podobá jejich: v důrazu na kontinuitu kultury od antiky k dnešku, v rehabilitaci literatury pozdní antiky, v docenění antické literární hravosti i v její paralelizaci s moderními literárními avantgardami. V českém prostředí představuje dílo Evy Stehlíkové – ona membra disiecta nenapsaných dějin antické literatury – analogii ke Curtiově Evropské literatuře a latinskému středověku a k Hockeho Manýrismu v literatuře. Je to dílo, jež nabízí rozevření klasické filologie do současné kultury, do jejích formulací otázek „co dělat“, „jak tvořit“ a „jak žít“. Je tudíž ve vnitřní logice práce Evy Stehlíkové, že její takto „rekonstruované“ dějiny antické literatury jsou doplněny i o několik studií o druhém životě antiky v novodobé kultuře. Z autorčiny vůle jde o krajně přísný výbor těchto studií. Dostaly se do něj články o antických motivech v díle Adalberta Stiftera, Karla Čapka, Maxe Frische, Johna Updika a Pera Olova Enquista. Nedostaly se do něj články o týchž motivech v díle Hermanna Brocha či autorkou tolik milovaného Julia Zeyera – ale taková je autorčina vůle. Ani v českém prostředí není dílo Evy Stehlíkové zcela bez kontextu. Za její přímý vzor lze pokládat její učitelku a přítelkyni Julii Novákovou, která prováděla experimenty s antickým veršem (viz její zkrácení Lucretiova hexametru v eposu O podstatě světa o stopu, nebo její překlad Musaiova epyllia Hero a Leandros alexandrinem). Za její vzdálenější vzor lze pokládat klasicky vzdělané avantgardní divadelníky, kteří inscenovali antické hry za použití modernistických postupů – zejména Jiřího Frejku. V Kabinetu pro studia řecká, římská a latinská měla Eva Stehlíková i v době normalizace několik spřízněných duší, zvláště medievistu Pavla Spunara a Alenu Frolíkovou, s níž spolupracovala na (nedokončeném) projektu výzkumu české literární recepce cest na antická místa. Na scéně překladů a výkladů antických děl v osmdesátých a do velké míry i devadesátých letech však byla Eva Stehlíková fakticky sama, kdo se pokoušel o tuto „jinou“ cestu interpretace. A byla to především ona, kdo pro následující generace otevřel cestu k porozumění antice coby kultuře vzrušujícně a šokujícně „současné“. Konečně: Pokud tedy Eva Stehlíková píše, že je třeba psát s vědomím, že i my máme své východiště, svůj podmíněný úhel pohledu – přiznávám, že i já mám své východiště, svůj úhel pohledu, z něhož píšu tento doslov k vybraně-sebraným doslovům. Jako gymnazista narazil jsem v písecké okresní knihovně na Catullovy Zhořklé polibky. Už se nedaly nikde koupit, i opsal jsem si je celé a naučil se jim téměř celým zpaměti (a dodnes jsem některé básně nezapomněl). Catullovy – či vlastně Evy Stehlíkové Zhořklé polibky byly knihou, pod jejímž vlivem jsem se rozhodl studovat klasickou filologii. Na studiích klasické filologie narazil jsem jen na klasickofilologickou nudu – a pod vlivem tohoto studia, mimo jiné pod vlivem hysterických reakcí svých tehdejších vyučujících na můj nápad překládat Prudentia, rozhodl jsem se pověsit klasickou filologii na hřebík. Až poté jsme se letmo sešli s Evou Stehlíkovou – k soukromé konzultaci, právě nad oním překladem Prudentia. Až po mnoha letech sešli jsme se k soustavnější spolupráci, ke společné přednášce o pozdně antické literatuře. Až po dalších letech vydal jsem knihu textů o druhém životě antiky s názvem Řecké nebe nad námi a antický košík, druhá část jejíhož názvu byla odvozena z jedné komické epizody z Eckermannových Hovorů s Goethem. A až poté jsem zjistil, že nápad s metaforou „antického košíku“ měla už dříve Eva Stehlíková... A ihned poté jsem si znovu vděčně uvědomil to, co jsem už dávno tušil: Že patřím k těm šťastným, kteří mohou přebírat některé z mnoha podnětů, jež rozesela mezi českou akademickou mládeží napříč obory Eva Stehlíková.   Autor je literární historik.

Čas načtení: 2024-03-14 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Poslanci o e-mailu Andreje Babiše; Plány na proměnu České pošty; Spor o budoucnost RTVS na Slovensku (komentář); Změna pylových alergenů; 85 let od okupace českých zemí; Situace v Izraeli a Gaze (komentář); Plány na proměnu České pošty (komentář); Světový den ledvin; Zámek Kroměříž zahajuje sezonu[online]

Čas načtení: 2024-03-20 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Mimořádná schůze PS k bezpečnostním hrozbám ČR; Požadavky protestujících zemědělců; Protesty českých zemědělců; Bankovní rada ČNB o nastavení úrokových sazeb; Budoucnost vodíku v Česku; Mimořádná schůze PS k bezpečnostním hrozbám ČR (komentář); Protesty zemědělců ve Francii (komentář); Bankovní rada ČNB o nastavení úrokových sazeb; Napětí v Jihočínském moři (komentář)[online]