Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2013-12-08 00:00:00

Notebooky v současnosti – Co nabízí trh?

Současný trh nabízí nepřeberné množství notebooků v různých cenových hladinách. Vyznat se v takovém množství a vybrat ten správný kousek, to je jako hledat jehlu v kupce sena. Pojďme se podívat na výběr nejprodávanějších kategorií notebooků, jejich výhody a nevýhody a specifické vlastnosti. Desktop ...

Čas načtení: 2021-02-26 19:25:19

Kniha rozhovorů Aleše Palána Nevidím ani tmu představuje šest nezdolných žen

Málokdo projde životem bez šrámů. Na někoho je toho ale naloženo tolik, že si říkáme, jak to jen může unést? Se šesti ženami, které si v životě vytáhly černého Petra, hovořil známý publicista Aleš Palán. Jsou to rozhovory o těch nejtěžších věcech, jaké mohou člověka potkat, přitom nejsou o bolesti a zklamání. Jsou o síle, která se rodí až v průběhu boje, a o naději, která je pevná tehdy, pokud je zkoušená. A zkoušek ty ženy zažívají celou řadu… Jedna je čerstvě plnoletá, druhé táhne na osmdesát, jedna žije ve městě, druhá na venkově, oporu hledají ve víře, v humoru, ve vzdoru… Jsou rozdílné. Spojuje je to, jak jsou nezdolné a otevřené. Šest niterných příběhů, které mohou sloužit jako inspirace čtenářkám i čtenářům. Málokdo přece projde životem bez šrámů… „Při rozhovorech se samotáři jsem se dostal nejen do hlubokých lesů a vysokých hor, ale i k životním postojům, které jsou opravdu hraniční a jedinečné. Mnoho jsem se při tom naučil. Mimo jiné mi došlo, že opravdová síla se rodí ze zkoušek a naděje často vzniká ze ztrát. Ženy, které si v životě vytáhly černého Petra, o tom taky vědí své. Tlakům, nemocem a ztrátám se nepoddávají a já se za nimi jezdil učit, jak se to dělá. Výsledek mé docházky je v téhle knize. Pověstnou 13. komnatu jsme nechali kdesi v nedohlednu, dostali jsme se mnohem dál. A tam, na samém konci, jsme našli sílu, někdy odpuštění, jindy vzdor. Pokaždé jsme našli cestu, která vede dál,“ říká o své nové knize rozhovorů Palán. Knihu ilustrují fotografie Alžběty Jungrové, držitelky řady ocenění v soutěži Czech Press Photo.   Ukázka z knihy Úvodem PŘESTO Ten rozhovor jsem viděl na jedné internetové televizi. S redaktorkou mluvil muž s velmi vážným fyzickým handicapem. Doslova sršel optimismem, usmíval se, mluvil o svých plánech, o odvaze a radosti. On nežil s postižením, ale s výzvou, se specifickými možnostmi, tak to vnímal. Tolik jsem mu fandil! Obdivoval jsem ho, ten člověk byl naprosto fascinující.      Zároveň jsem mu nevěřil ani slovo. Opravdu je tohle jeho svět? Respektive: je to celý jeho svět? Nejsou to jen občasné vrcholky, vytčené cíle, přivrácená strana věcí? Není to zkrátka jen dobrý způsob, jak se z toho všeho nezbláznit? Není ten bezbřehý optimismus naopak trochu popřením celé situace? Co se děje v duši toho muže večer před usnutím, ve chvílích, kdy nesvede něco, co je pro ostatní samozřejmé, kdy se za ním druzí otáčejí, když trpí bolestmi, smiřuje se s odmítnutím, když přemítá, co bude za deset patnáct let? Přál jsem mu tu jeho ochrannou slupku, taky se do ní balím, ale naděje, kterou se snažil šířit, se mě nedotkla. Zdála se mi příliš jednoznačná. Jen naděje, která projde trýzní, která se od ní neodvrací, má sílu zapálit. Uběhlo několik let. Přestal jsem jezdit s diktafonem za samotáři na Šumavu a na další skrytá místa po republice a začal jsem hledat podobně silné příběhy ve městech. Možná právě ve vedlejší bytovce žije člověk, který si vytvořil vlastní utopii, neopakovatelný osobní vesmír, a já o něm pouze nevím. Nebo ten chlapík, kterého občas vídám před rozpadající se secesní vilou v místě, kam jezdíme ke studánce pro vodu. Kdysi výstavní dům pomalu pohlcuje les a ten muž se tomu zjevně nesnaží příliš vzdorovat. To přece může být jedinečná osobnost.      „Jsem blázen ve své vsi,“ napsal kdysi jeden solitér. Nestěžoval si na to, počítal s tím, jak ho jeho okolí vnímá – a dál si dělal svoje. Začal jsem podobné samorosty vyhledávat, ve městech i na venkově, některé divoké a nápadné, jiné plaché a zcela přehlédnutelné. Jsou nadosah, a zůstávají přitom skryti. Byť nežijí úplně stranou civilizace jako Ruda na Šumavě nebo Bajza mezi jihočeskými rybníky, také si vytvořili vlastní území. Ten prostor se zpravidla nedá vyčlenit na mapě, o to víc je ale zasazený v jejich myslích. Systému se tito zdánliví outsideři dotýkají, ale stáhli se z něj, co to jen šlo. Žijí na svých vlastních planetách, kde platí jiná pravidla a cíle. Také smysl věcí je v něčem úplně jiném.      Jak jsem tak za nimi jezdil, nemohly mi uniknout dvě věci: jde bez výjimky o samé muže, a pokud mají něco společného, tak je to jistá forma útěku. Aby mohli stvořit vlastní svět, museli do jisté míry opustit ten náš.      Sám jsem mužskej a o útěku si nemyslím nic špatného, naopak, nejednou je to nejprogresivnější řešení situace. Kde ale zůstaly ty ženy?, napadla mě konečně ta správná otázka. Ne kvůli nějaké genderové rovnosti, ale kvůli samé podstatě věcí. Copak ženské neutíkají? Asi tolik ne. Vybavil jsem si starou lidovou moudrost: „Žena to prostě musí nějak vydržet.“ A ještě jednu: „Která ženská to nemá těžké?“ A citát, snad z Mistrala: „Ženy, to jsou ty tajemné bytosti prodchnuté vzácnou schopností milovat a trpět.“ Co zažívá člověk, který to má v životě opravdu složité, sám po večerech ve ztemnělém pokoji? Ve chvílích, kdy na něj nejsou upřeny žádné kamery ani oči? Jak se vyrovnává se ztrátou? A je opravdu možné nechat bolest za sebou, nebo musí stačit jen, že to už právě nebolí? Je naděje vůbec ten jediný způsob, jak se s těžkostmi vyrovnat? Optimismus není povinný a možná to není cesta úplně pro každého. Nespočívá někdy ta základní kvalita prostě v tom, že člověk „jen“ přežil? Navzdory všemu, co bylo, co je, co dost možná ještě přijde… Jak to říkala Matka Tereza? „Přesto.“ Knihy dělám zejména proto, abych něco pochopil, naučil se, odkoukal. A je už načase, abych si vyjasnil, jak žít se ztrátou a neztratit se. Začal jsem tedy jezdit s diktafonem za ženami s těžkým osudem, s mučivě bolavým příběhem, zároveň za takovými, které jsou otevřené a sdělné. Někdy se snaží zapomenout, ale dobře vědí, že to nejde. Poznaly, že prožité nejde popřít, a raději svou energii věnují způsobu, jak to překonat – odpuštěním, pochope ním, aktivitou, třeba i vztekem, jakkoliv. Tohle je škola, kde se i chlap může hodně naučit.      S formulací, s kým si to vlastně povídám, mi pomohl můj kamarád, šumavský samotář Tony, když jsem mu o téhle knize říkal. „Jsou to prostě ženské, které si vytáhly černého Petra,“ prohlásil. Ano, a zároveň takové, které přesto hrají dál.   Své chlapy na okrajích jsem ale neopustil (bude o nich další kniha). O tom, že si povídám se zdánlivými outsidery, jsem se zmínil v nějakém rozhovoru a stalo se cosi výjimečného. Ozvala se mi Míša: „Já jsem taky takový městský looser. Nenechte se zmást vizáží.“ Klidně by si prý se mnou o tom všem povídala. Osobně jsme se ještě ani neviděli, a ona mi o sobě napsala to, co se většinou snadno neříká ani nejbližším přátelům. Byla skutečně až sebevražedně otevřená. Když jsme se uviděli poprvé, musel jsem si připomenout, že se nemám nechat ošálit zjevem: potkal jsem se s ženou, které záleží na tom, aby vypadala dobře – a daří se jí to. V brněnské kavárně rozhodně nevypadala jako looser, to spíš já.      Míša měla čas, tak se mnou šla na besedu se čtenáři, kterou jsem večer měl. V řeči jsem se tam dostal i na Brnox, knihu, kterou jsem dělal před lety s výtvarnicí Kateřinou Šedou a která pojednává o brněnské vyloučené lokalitě. Z publika se začaly trousit předsudky a hlavně obavy. Čtenáři by tam nikdy ani nevystoupí-li z tramvaje, je tam přece jen špína, hluk a násilí. Vtom si vzala slovo Míša. V brněnském Bronxu podnikala, zná to tam dobře, je to tam divoké, ale skvělé. A vrací se vám tam to, s čím tam přicházíte. Takhle nějak to říkala.      Mluvila o vlastních zkušenostech, žádné věci z doslechu a domněnky, nic nelakovala na růžovo, její názory byly skutečně jen její. To už jsem věděl, že budeme blízcí kamarádi. Jen jsem ještě musel Míšu přesvědčit, že nepatří do knihy o ztracencích, ale o těch, co se nezlomí. Michaela je renesanční bytost, emotivní, a přitom tvrdá, racionální, a zároveň se srdcem na dlani. Její osobnost mě pohltila. Rozhovor s ní je obsáhlý, zároveň se tam spousta věcí nedostala: třeba to, jak měli s bývalým manželem loď za pár desítek milionů, nebo proč tak divoce hejtovala na Facebooku koronavirus, tedy strach z něj. A to ne až na podzim 2020, kdy se covidové brblání stalo národním sportem, ale v březnu, kdy měli nahnáno skoro všichni. Míša ovšem ne. Je to člověk, který se nebojí, a pro blízkého člověka by udělala všechno. Kdybych šel na výpravu do Hory osudu, vzal bych ji s sebou.      Zároveň bych neuměl říct, v čem přesně ten její černý Petr spočívá. Mafie ani kriminál to nebudou, nebo až jako důsledek něčeho vnitřního. Třeba na to přijdou čtenáři. Já vím jen to, že Míša jde těm černým Petrům občas naproti, život si rozhodně neulehčuje, spíš si ho někdy udělá těžší. Ale ví, proč to dělá – a neohne se. Na to můžu vzít jed.      Možná znáte někoho, o kom se říká, že je takové sluníčko. Světlo z tváře mu nezmizí ani v údolí stínu, ani tehdy, když se druzí nedívají. Denisa je taky taková. Usmívá se, směje a raduje, a přitom by mohla mít všechny důvody k tomu se mračit. Stěžovat si, rmoutit se, obviňovat Boha, proč právě na ni naložil tolik bolesti. Není to nic iluzorního, mluvíme o bolestech fyzických, protože Denisa je chodící seznam diagnóz.      Jedna z mých nejoblíbenějších knih Tři muži ve člunu začíná popisem toho, jak na vypravěče něco leze a on otevře lékařský tlustospis, aby se dopátral toho, co mu vlastně je. Postupně zjistí, že trpí všemožnými chorobami, bere to v abecedním pořadí, začíná Addisonovou chorobou a skončí žloutenkou. Kromě sklonu k samovolným potratům – což vnímá jako nepochopitelné opomenutí – má všechny ostatní nemoci známé lékařské vědě.      Denisa toho naštěstí tolik nemá, přesto má naloženo velice slušně. Co je jí ale s Jeromem Klapkou Jeromem společné, je ten setrvale optimistický pohled na svět. Ona se snad optimisticky dívá i na pesimismus! Přitom je ten úsměv nehraný a vše prostupující. Když mi vyprávěla o svých chorobách, ani já se kolikrát neubránil smíchu. Dost jsme se zkrátka těm všem nemocem nařehtali.      Jak se naučit takovému přístupu k problémům? (Denisa by mě opravila, že to nejsou problémy, copak je problém to, že člověk necítí čtvrtku těla, proč by měl být?) Nebo je to šťastlivcům vrozené a mají prostě kliku, že vidí hlavně tu lepší stránku věcí? Možná je to i otázka rozhodnutí, pevné vůle. Nad tím vším přemýšlím a snažím se Denisiným úsměvem infikovat. Někdy se mi to daří.      Pro Denisu může být jedním ze zdrojů jejího postoje rodina, zejména děti. Jana takové zázemí nemá. Měla ho, ale přišla o něj. Známe se dlouho, ještě z doby, než ten příběh, o kterém si nyní povídáme, začínal. Vídali jsme se v době, kdy se jí narodil malý Tadeáš, i po tom, kdy tu už najednou nebyl… Vzpomínám, jak jsme se potkali na nějaké mši a já nesvedl nic víc než ji obejmout a Jarkovi, jejímu muži, podat ruku. Až teď, po tolika letech, jsme si o tom dovedli pořádně promluvit.      Když jsem začal s novinařinou, těšilo mě, že se díky téhle profesi dostanu do prostředí a za lidmi, kam bych jinak nenakoukl. V knižních rozhovorech to tolik neplatí, je tu ale něco víc, dostanu se hlouběji. Uvědomuju si, že kdybych nedělal tuhle knihu, Janu s Jarkem bych sem tam potkal třeba na festivalu dokumentárních filmů, ale na to podstatné by řeč dost možná ani nepřišla. Že bych se tomu nějak instinktivně vyhýbal – nebo spíš zbaběle. Jako by stačilo, že máme rádi podobné filmy, muziku a knihy.      O rozhovor s Janou jsem hodně stál. Kvůli tomu, co to znamená už nebýt rodičem, čím nahradit ztrátu základní generační identifikace, ale zejména pro to, jak ona o věcech přemýšlí. Hluboce, v souvislostech a zároveň nekompromisně přímo. Naše nynější povídání vnímám i jako nový impulz pro naše kamarádství. A připomínku toho, že když se nebudu ostýchat mluvit o tom nejniternějším a nejpalčivějším, o tom, co trápí druhého i mě samotného, může to vztahu jen prospět. Každému vztahu. Dokáže ho obrodit.      Těch černých Petrů může být celá řada. Když jsem se zamýšlel nad koncepcí téhle knihy, chtěl jsem tam i nějakého řekněme politického. Přál jsem si povídat s ženou, které nezavařily poměry rodinné či zdravotní, ale ty společenské. Dvacáté století se svými totalitami bylo na tento úkaz obzvlášť bohaté. S oběťmi německého nacismu jsem už nejednou hovořil, s politickými vězni českého komunismu a s těmi, kteří před ním museli prchnout za hranice, jsem napsal několik knih. Nechtěl jsem se tedy opakovat, naopak jsem si přál ukázat něco, co je i tři čtvrtě století po konci druhé světové války v naší společnosti stále přijímáno velmi váhavě. Ano, mluvím o odsunu našich německých spoluobčanů. Divoký odsun, násilnosti, ztráta majetku, nový začátek v poražené zemi… I o tom bylo už naštěstí docela dost napsáno. Tím nejopomíjenějším příběhem se mi ale jeví situace těch, kteří tu museli zůstat. Německých rodin, které by rády odešly do Bavorska či jiné části Bundesrepubliky, ale nemohly. Čím vším si tady musely projít? Kdo všechno si na ně mohl najednou plivnout? A jaké to bylo pro děti, pro ty úplně malé, které ještě ani nemohly chápat důvody české nenávisti a které k ní nemohly zavdat ani tu nejmenší příčinu?      Znám několik takových příběhů – i ve svém příbuzenstvu – ale věděl jsem, že se chci vrátit na Šumavu. S paní Sieglinde jsem si poprvé povídal už v roce 2017, ale na stránky Katolického týdeníku se vešla jen malá část toho, co mi tenkrát pověděla. Nyní jsem za ní přijel znovu a v dialogu pokračoval. A zase jsem byl svědkem toho, jak odpuštění hojí rány a odlehčuje zraněnému. Paní Sieglinde se o to snaží i ve svém veřejném působení, jde za tím vytrvale a bez oklik. V uších mi zní, jak připomíná, že odpustit druhému je povinnost. Ano, je to úkol i pro mě, něco, čemu se nesmím vyhýbat.      Od Apoleny jsem se naučil něčemu zdánlivě menšímu: každý den se sprchovat studenou vodou. (Vlastně: sprchovat se normální vodou, nikdo ji kvůli mně neochlazuje, jak Apolena říká.) Jistě to prospěje mému zdraví a imunitě, zvlášť když k tomu přidám ono Apolenino chození naboso. Kdysi jsem bosý chodil, ale někam se to za ty roky vytratilo. Měl bych to znovu nalézt, Apolena je mi příkladem, co všechno to s člověkem dokáže udělat. Ale hlavně: ona je osobností, která dokázala to největší – žít. Tahle žena přestála neskutečné věci. To, čím procházela, nebylo domácí násilí, to bylo domácí mučení! Totální hrůza. Husí kůži dostanu pokaždé, když si jen letmo vzpomenu na slova, kterými o tom hovořila.      Když se sprchuju, husí kůži už nemívám. Vůbec to není tak studené. Hlavní je nebát se předem, neočekávat, že mě sevře chlad – když si nespustím v mysli ten program, nestane se to. Hluboce se skláním nad tím, že mi Apolena vypověděla svůj příběh, že mě k sobě pustila. A že mě přiměla znovu přemýšlet i nad tím, proč vlastně tuhle knihu dělám. I toho se týkal náš rozhovor.      Ve své knize jsem si přál mít i nějakou mladou ženu, možná dokonce dívku. Aby to nebylo jen o těch, co už mají za sebou nějaké ty roky. Takový rozhovor jsem přitom chápal spíš jako zpestření: co mi nějaká mladá holka může říct? – samozřejmě kromě popisu toho svého černého Petra. Na nějaké zobecnění a ponor do souvislostí je asi příliš brzo, bude to zřejmě krátké povídání.      Brzy se mi ale vyjevila platnost rčení Podle sebe soudím tebe. Na první schůzku s Anetou jsem jel bez přehnaných očekávání, spíš jsem byl zvědavý a těšil jsem se. Byla to ona, kdo si v předvečer schůzky ověřil, že všechno platí, byl jsem to já, kdo došel v mé rodné Jihlavě omylem na jiné místo, byla to ona, kdo na mě na tom správném už s předstihem čekal. A byla to opět ona, kdo po dvou a půl hodinách povídání musel vyrazit za dalšími povinnostmi. „V 11.40 budu muset odejít,“ napsala mi už s předstihem – a opravdu v ten čas odešla. Ne chvíli po půl, ne ve tři čtvrtě… Tahle osmnáctiletá dívka, která prošla nesmírně tvrdým domácím prostředím, drogami a pasťákem a na světě už nikoho nemá, opravdu odešla v 11.40. Byl jsem fascinován, jak dodržuje svůj harmonogram, ale zejména jejím vyprávěním. Když jsem ji poslouchal, mohl jsem mít dojem, že proti mně sedí na lavičce zralá žena. Když jsem se podíval, byla tu mladičká holka. Došlo mi, že někdy v tom nemusí být rozpor.      Příště už měla Aneta víc času a my mohli zajet k rybníku za město, kam jsme v různých dobách oba rádi chodili na procházky. Když jsem chodil za školu, trochu jsem se tu schovával, bývalo mi tu docela dobře, nebo aspoň snesitelně. Teď jsme se tu prošli spolu. Jsem rád, že štafeta tohohle místa pokračuje.      Do Jihlavy pojedu zase zítra. Mělo by být kolem patnácti stupňů. To bych přece mohl do toho rybníka ještě skočit, ne? Aleš Palán   PRAVIDLA NULA „Mám to přečtený a jsem z toho hotová: žádný výsledky, jen průsery. Prostě rozhovor s outsiderem.“ Právě tak zhodnotila Michaela Pazourková při autorizaci náš rozhovor. Nesouhlasil jsem s ní: „Myslím, že máš i spoustu výsledků. To, jak o světě přemýšlíš, je sám o sobě skvělej výsledek.“   Psali jsme si na Facebooku, dnes se vidíme podruhé v životě. A přesto mám dojem, že mi o sobě řekneš úplně všechno. Já se za sebe nestydím. Neříkám, že je to vždycky k chlubení, ale nemám s tím problém. Některé věci nejdou odčinit, i když byly špatné, ale proč je tajit? To by jen znamenalo, že s nimi člověk není vyrovnaný. Ty s nimi vyrovnaná jsi? Myslím, že s většinou ano. Jak mám nízké sebevědomí, když do mě někdo vyrejvá, začnu o sobě pochybovat. Když ale můžu vysvětlit, proč, co a jak mám, je to jiné. Samozřejmě jsou věci, které na mě dodnes dolehnou. Třeba? Třeba zazvonění, taková blbost, viď? Lekneš se, když někdo zazvoní u dveří? Vždycky si řeknu: Panebože, kdo to zas je? Když někoho čekám, je to v pořádku, ale pokud někdo zvoní nečekaně, hned přemýšlím, co bude. Navíc pošťačka, když zvoní, nosí nepříjemnou poštu. Já jsem měla třeba sedm exekucí zaráz, některé byly psané na mě, jiné na mého bývalého. Borec extrémně utrácel love a já místo toho, abych ho poslala do prdele, mu pomáhala, místo svých dluhů jsem platila jeho. On měl krizi středního věku, tak utekl s mladší holkou, se kterou si mimochodem teď píšu na Facebooku a jsme kámošky. Měli jsme odtahovku, byla psaná na mě. Auto, které on strašně moc chtěl, stálo milion dvě stě tisíc a kupovalo se na mě proto, že jsem byla plátce DPH. On s ním udělal za celou dobu dva byznysy a já za něj platila každý měsíc 22 058, 70 Kč. To si pamatuješ úplně přesně? Hodně to bolelo, byla to velká splátka. I když jsme se rozešli, platila bych to klidně dál, ale už jsem neměla z čeho. Tak přišla exekuce na milion sto tisíc, samotný dluh byl přitom asi jen 260 tisíc. Já jsem na exekutory hodně ostrá, oni jsou v podstatě horší než mafie, s mafií se domluvíš, s exekutory ne. Mohli ti vzít to auto. Auto oni samozřejmě nechtěli, chtěli barák. Protože se auto nedalo prodat? Dalo, ale barák se jim líbil víc. Dva roky jsem se s nima dohadovala, otec mě za ty extempore nesnáší. On je typický důchodce, poctivý, má strach úplně ze všeho, kdežto já jdu do extrému, jsem tvrdá jako prase. Otec by se sesypal, dal by jim ty peníze, ale naštěstí je neměl, protože pak by mi to do smrti vyčítal. Já se nedala a nakonec mě to stálo jen 295 tisíc. Jak se to podaří, když původně chtěli přes milion? Napočítají úrok, vypočítávají si procentuálně náklady řízení, odměnu a najednou je z toho milion. Podle mých zkušeností jsou 99 % exekutorů hajzlové, tenhle nebyl hajzl, navíc pochopil, že se mnou nehne. Byla jsem extra tvrdá, křičela jsem na něj do telefonu. Taky mi vyhrožovali, že mi sem nastěhují cikány. No a? Těch se nebojím, podívejte, jak řvu, s nima si poradím. Nechtěla bych vědět, co budou ti exekutoři žít příští život, jsou to fakt strašně špatní lidi. Neskloníš se nejen před exekutory, viď? Já mám obecně extrémní problém se zákony a projevuje se to na každém kroku. Když si člověk drží vlastní pravidla, svoji morálku, tak zákony nepotřebuje, protože já nebudu krást a lhát, ani kdyby to nebylo trestné. Nevím, čím to je, ten můj obrovský problém s pravidly, mám nějakou poruchu, asperger nebo ADHD, nevím. V podstatě jdu do konfliktu skoro s každým, protože to mám úplně jinak postavené. Jednu dobu jsem vymáhala pohledávky, tedy s lidmi, kteří jsou oficiálně mafie. A zjistila jsem, že mají lepší charakter než například mnozí zákonodárci, že drží slovo a nepotřebují zákony. Když tě respektují – což samozřejmě není jednoduché, ale mě respektovali –, tak ti nelžou a dané slovo platí. ¨ Jak ses dostala do tohohle byznysu? Zajímavě. Za tu dobu, co mám půjčovnu, nám ukradli čtyřicet sedm aut. Jednoho dne ti to začne lézt na hlavu, ty příběhy se hodně kříží. Máš zase nějaké roztomilé auto, roky platíš dvacet litrů měsíčně a čekají tě poslední dvě splátky. A oni ti ho ukradnou, třeba caravellu, v té době téměř za milion. Kde to auto hledat? Už jsme věděli, za kým jít, protože v Brně kradli auta Albánci, teď dělají spíš fety, ale tohle je osmnáct let zpátky. Ale Albánci, které jsme znali, naše auto neměli. Počkej, a co takhle jít na policii? Je vidět, že nemáš půjčovnu. To nemám. Obešli jsme celou brněnskou mafii, jestli něco nevědí. Auta se pak vykupují zpátky a ty seš rád, že si ho můžeš koupit. Ze začátku jsem to nechtěla dělat, protože je tím vlastně podporuješ, ale bohužel, když potřebuješ love, morálka se láme. Neříkám, že jsem to udělala vždycky, ale párkrát v komplikovaných situacích ano.   Publicista a spisovatel Aleš Palán (1965), dvojnásobný držitel ocenění Magnesia Litera (knižní rozhovory se samotáři Jako v nebi, jenže jinak a sborník Brnox, který připravil s K. Šedou), dvakrát byl na tuto cenu také nominován (rozhovor s bratry Florianovými Být dlužen za duši a román Ratajský les). Rozhovor s šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině se stal jedním z nejprodávanějších titulů a zvítězil v anketě Kniha roku Lidových novin, rozhovor s bratry Reynkovými Kdo chodí tmami byl oceněn výroční cenou Českého literárního fondu. Třikrát Palánova kniha zvítězila v anketě Katolického týdeníku Dobrá kniha roku. Covidové problematice se věnoval v charitativním sborníku Za oknem a v rozhovoru s Janem Konvalinkou Spánek rozumu plodí příšery. Pozornost vzbudily jeho eseje Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět.    Fotografka Alžběta Jungrová (1978) se v současnosti zaměřuje nejen na náročné dokumentární projekty, ale i na portréty, komerční a life­stylovou fotografii. V minulosti mj. fotografovala překupníky heroinu v pákistánském Chajbarském průsmyku, vrakoviště lodí v Bangladéši, útulek pro HIV pozitivní děti ve Vietnamu, železniční provoz v Kambodži nebo pouliční nepokoje v Pásmu Gazy. Opakovaně byla oceněna v soutěži české novinářské fotografie Czech Press Photo. Je jedním ze zakládajících členů skupiny 400 ASA. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-12 12:13:30

X100 Pro za nejnižší cenu na trhu. Nejlepší Vivo roku je o 3 tisíce výhodnější

Vivo X100 Pro je jeden z nejlepších smartphonů současnosti. I díky tomu jde o jednu z nejprodávanějších vlajkovek letošního roku. Teď se jeho koupě navíc extrémně vyplatí, jeho cenu si totiž můžete snížit o 3 tisíce korun, což je vzhledem k jeho parádní výbavě skutečně lákavá nabídka. Extrémní výkon a foťák pod taktovkou Zeiss Vivo…

Čas načtení: 2024-07-12 12:40:43

X100 Pro za nejnižší cenu v Česku. Nejlepší Vivo roku je o 3 tisíce výhodnější

Vivo X100 Pro je jeden z nejlepších smartphonů současnosti. I díky tomu jde o jednu z nejprodávanějších vlajkovek letošního roku. Teď se jeho koupě navíc extrémně vyplatí, jeho cenu si totiž můžete snížit o 3 tisíce korun, což je vzhledem k jeho parádní výbavě skutečně lákavá nabídka. Přečtěte si celý článek X100 Pro za nejnižší cenu v Česku. Nejlepší Vivo roku je o 3 tisíce výhodnější

Čas načtení: 2024-07-13 18:00:49

Brutálně výkonné X100 Pro za nejnižší cenu. Na vlajkovce od Viva ušetříte 3 tisíce

Komerční sdělení: Vivo X100 Pro je jeden z nejlepších smartphonů současnosti. I díky tomu jde o jednu z nejprodávanějších vlajkovek letošního roku. Teď se jeho koupě navíc extrémně vyplatí, jeho cenu si totiž můžete snížit o 3 tisíce korun, což je vzhledem k jeho parádní výbavě skutečně lákavá nabídka. Extrémní výkon a foťák pod taktovkou Zeiss Vivo X100 Pro představuje nejnabušenější smartphone z dílny čínského giganta. Kromě […]

Čas načtení: 2025-01-28 14:45:08

Český hit drtí světovou konkurenci. A to se ještě nezačal prodávat

Očekávaná videohra Kingdom Come: Deliverance 2 vyjde oficiálně až za týden, přesto je o ni v předobjednávkách už nyní takový zájem, že doslova drtí světovou konkurenci. Na herní platformě Steam se dokonce tento titul probojoval už na první místo v žebříčku nejprodávanějších her současnosti.

Čas načtení: 2025-03-26 18:45:00

Překvapivé rozhodnutí Radky Třeštíkové: Konec?!

Jedna z nejprodávanějších českých spisovatelek současnosti přišla po vydání své poslední knihy s překvapivým oznámením: „Už mám všeho dost!“ Znamená to, že končí s psaním?

Čas načtení: 2026-01-02 20:00:00

Slovensko je jako z Hunger Games. Píšu i díky němu, říká britský spisovatel Bryndza

Narodil se v přímořském městě na východě Británie, a ačkoliv už jako náctiletý vášnivě rád psal, pokusil se nejdřív o kariéru herce. Ta spisovatelská se mu zdála příliš nedostižná. Přesto se svého snu nevzdal a pár let nato, co se usadil ve slovenské Nitře, rodném městě svého životního partnera, stal se Robert Bryndza jedním z nejprodávanějších autorů knižních detektivek současnosti. I v Česku. V jeho poslední knize se kriminalistka Erika Fosterová po letech utká s vrahem svého manžela.

Čas načtení: 2026-01-02 20:00:00

Slovensko je jako z Hunger Games. Píšu i díky němu, říká britský spisovatel Bryndza

Narodil se v přímořském městě na východě Británie, a ačkoliv už jako náctiletý vášnivě rád psal, pokusil se nejdřív o kariéru herce. Ta spisovatelská se mu zdála příliš nedostižná. Přesto se svého snu nevzdal a pár let nato, co se usadil ve slovenské Nitře, rodném městě svého životního partnera, stal se Robert Bryndza jedním z nejprodávanějších autorů knižních detektivek současnosti. I v Česku. V jeho poslední knize se kriminalistka Erika Fosterová po letech utká s vrahem svého manžela.

Čas načtení: 2024-11-08 07:01:06

Vlajkový Samsung se vrací do žebříčku nejprodávanějších mobilů. Po šesti letech

Byl zveřejněn žebříček nejprodávanějších mobilních telefonů za třetí čtvrtletí tohoto roku s velmi zajímavým poznatkem. První místa jsou jasná, ta okupuje, jako již tradičně, iPhone, no po velmi dlouhé době se do Top 10 nejprodávanějších telefonů za Q3 vrátila vlajka od Samsungu. O jaký telefon se jedná a jak si…Přečtěte si celý článek: Vlajkový Samsung se vrací do žebříčku nejprodávanějších mobilů. Po šesti letech

Čas načtení: 2024-02-09 10:26:01

Do 10 nejprodávanějších mobilů 2023 se dostali pouze tři Androidi. Které to jsou?

Rok 2023 nebyl ve znamení zajíce, jak prorokoval čínský kalendář, ale ve tvaru jablka. Podle posledních zpráv analystické firmy Canalys se totiž Apple může pochlubit tím, že sedm z deseti nejprodávanějších smartphonů patří právě iPhonům. Tento úspěch vede až k historickému milníku, kdy se Apple po deseti letech opět vyšplhal na pozici nejprodávanějšího výrobce smartphonů, […] The post Do 10 nejprodávanějších mobilů 2023 se dostali pouze tři Androidi. Které to jsou? appeared first on Toply.cz.

Čas načtení: 2021-05-28 13:36:10

Michaela Burdová: Psaní mi stále vytváří místa, kde mohu prožívat neuvěřitelné věci

Od dětství ráda kreslila a zbožňovala jednorožce. Bylo jí šestnáct let, když začala psát knihu Strážci dobra, která je prvním dílem z poutavé fantasy série Poselství jednorožců a série byla přeložena do několika jazyků. Obrovský úspěch u fanoušků měla také fantasy série Křišťály moci. A kniha Dcera hvězd je jednou z nejprodávanějších knih a Michaela Burdová, pro kterou je psaní prací a zároveň i koníčkem, právě pracuje na jejím pokračování. Kromě psaní se věnuje také malování, právě probíhá výstava jejich obrazů v Kavárně kočičí v Praze.   Vyrůstala jste nedaleko Příbrami v Sestrouni a od dětství vás bavilo kreslení a malování. Jak jste prožívala svá dětská léta? Čím jste chtěla být? Na dětství vzpomínám moc ráda, bylo naprosto úžasné. Hodně jsem si hrála venku, běhala po lesích, trávila čas se svými pejsky a jako jediná holka mezi klukama jsem si užila dost legrace. Hodně jsme si také hráli s bráchou. Už odmala jsem milovala zvířata a chtěla být veterinářkou, ale pak jsem zjistila, že nesnesu pohled na krev. Dlouho jsem toužila být mořskou zooložkou a bavilo by mě to i dnes.   Někde jste přiznala, že vás do patnácti let literatura ani knihy nezajímaly. Pak jste zhlédla film Pán prstenů a vše se změnilo. Zamilovala jste se do světa fantazie. Čím vás tento svět tak okouzlil? Asi úplně vším, všechno bylo tak nádherné a kouzelné, ale především ta příroda… a elfové. Chtěla jsem tvořit podobné světy, nořit se do nich a prožívat podobná dobrodružství se svými vlastními hrdiny.   Coby studentka Střední ekonomické školy jste v 16 letech začala „spřádat“ vlastní fantasy příběh a tak vznikl první díl ze série Poselství jednorožců, nazvaný Strážci dobra, který vyšel v roce 2008 spolu s druhým dílem Zrádné hory. O rok později vyšlo pokračování Záchrana Lilandgarie a celá trilogie vám v roce 2009 vynesla nominaci na Zlatou knihu. Co vás přivedlo k napsání této poutavé fantasy série? Nápad jsem měla v hlavě už v dětství. Ráda jsem kreslila a tvořila spoustu komiksů a zbožňovala jsem jednorožce. Pamatuji si, že jsem zkoušela komiks právě s jednorožci a pak jsem si řekla, že zkusím napsat příběh. V hlavě se mi všechno rojilo úplně samo, bylo to úžasné.   Série Poselství jednorožců byla přeložena do několika cizích jazyků. A další série Křišťály moci měla obrovský úspěch u fanoušků. Kniha Dcera hvězd je jednou z nejprodávanějších knih. Pracujete na něčem novém? Ano, mám napsanou novou temnou fantasy, zatím ji ještě doupravuji a doufám, že by mohla příští rok z jara vyjít. Pracovní název je Spojení duší – Znamení draka. Na mém webu si můžete prohlédnout první ilustrace a také ukázky a spoustu novinek se objevuje i na mé facebookové stránce. Také mám rozepsaný druhý díl Dcery hvězd.   Čím je pro vás psaní? Prací, terapii, koníčkem, nebo vším dohromady? Určitě prací i koníčkem. Dříve to byl hlavně únik před realitou, střední škola a celkově dospívání pro mě bylo hodně těžkým obdobím. Dnes jsem šťastná a utíkat už nepotřebuji, ale psaní mi stále vytváří místa, kde mohu prožívat neuvěřitelné věci.   Kde nacházíte inspirace pro své příběhy? Tak různě, někdy při procházce přírodou, někdy mě inspiruje postava ve filmu nebo nějaká věta v knize, kterou zrovna čtu.   Obálky vašich knih ilustruje Petr Vyoral, ale od Syna pekel se na svých knížkách posílíte i svými ilustracemi. Co vás přivedlo k ilustracím a co malování obrazů? Ilustrovat si vlastní knihy jsem chtěla dávno, ale bála jsem se to zkusit, a navíc kniha pak vycházela i finančně nákladněji. Pár obrázků se ale objevit mohlo, a tak jsem do toho šla. Malování obrazů je moje druhá velká vášeň, hodně maluji na přání domácí mazlíčky. Momentálně probíhá výstava mých obrazů v Kavárně kočičí v Praze, kam se můžete zajít podívat.   Jaká jste čtenářka dnes? Někde jste přiznala, že vašim oblíbeným autorem a velkým vzorem je J. R. R. Tolkien… To opravdu je. Dnes ale čtu převážně thrillery, hlavně o psychopatech, sériových vrazích a tak podobně… Asi potřebuji od fantasy pauzu…   Jak ráda trávíte chvíle volna? Je o vás známé, že jsem velká milovnice pejsků a žijete na statku obklopena různou zvěřinou…   Ano, žijeme s manželem na zrekonstruovaném statku, manžel se zabývá líhňařskou činností, takže kolem sebe máme spoustu drůbeže… S pejsky ráda chodím na procházky, miluju práci na zahradě, která mi zabírá většinu času, rádi cestujeme a výletujeme, trávíme čas s rodinou, chodíme do kina a já už se nemůžu dočkat, až vyrazím na nákupy nových hadříků.   Michaela Burdová se narodila se 8. září 1989 v Příbrami. Vystudovala Střední ekonomickou školu v Sedlčanech. Vystupuje také pod pseudonymem Nelien. Kromě psaní se věnuje také kreslení a malování. Píše fantasy literaturu pro děti a mládež. Napsala sérii knih Poselství jednorožců (Strážci dobra, Zrádné hory, Záchrana Lilandgarie, Snížkova dobrodružství), Křišťály moci (Zrada temného elfa, Hněv Pána ohně, Věž zkázy, Minotaurus, Terienina minulost), Syn pekel (Vlčí krev, V moci démonů), Volání sirény (Prokletí, Pomsta), a samostatné knihy Dcera hvězd, 4 kroky jak napsat knihu, Spojení duší – Znamení draka. Získala 3. místo v ceně dětí ankety SUK za rok 2009 za knihu Záchrana Lilandgarie, nominaci na Zlatou knihu 2009 za trilogii Poselství jednorožců a nominaci na Zlatou knihu 2009 v kategorie Autoři. Je vdaná a s manželem žije na statku. Více informací najdete ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-03 09:00:00

Vítr ve vlasech se letos prodraží jen někomu, ojeté kabriolety většinou zlevnily

 Praha 3. dubna 2024 (PROTEXT)  Nabídka ojetých kabrioletů je oproti loňsku bohatší, největší výběr je u modelů BMW 4 a Mercedes-Benz E. Ceny většiny nejprodávanějších modelů meziročně klesly, ale BMW 4, Porsche 911, Ford Mustang a Mazda MX-5 zdražily až o 32 %. Nejdostupnějším kabrioletem zůstává Peugeot 206, nejdražšími jsou speciality Mercedes-Benz a Ferrari.Rostoucí teploty začínají lákat k projížďkám bez střechy nad hlavou. Řidičům, kteří by si rádi splnili sen o jízdě s větrem ve vlasech, nahrává letošní nabídka ojetých kabrioletů. V březnu měli na výběr z více než 800 inzerátů v cenách od 20 000 Kč do několika desítek milionů. Podle analýzy TipCars.com jsou přitom nejprodávanější kabriolety letos levnější než loni. Z deseti nejinzerovanějších modelů je dostupnějších šest. Naopak u čtyř průměrná cena narostla. Rekordmanem je Mazda MX-5 „Miata“, která je oproti březnu 2023 dražší o 32 %.„Kdo si chce splnit sen o kabrioletu, má letos šanci nakoupit za dobrou cenu,“ říká Ing. Marek Knieža, ředitel TipCars.com. Průměrná cena většiny nejprodávanějších ojetin se stahovací střechou vykazuje klesají trend. Nejvíce se projevil u Volkswagenu EOS, který zlevnil o 17 %. Již tak dostupný Peugeot 206 je meziročně dostupnější o 6 %. „Mezi výjimky patří především ikonické modely jako Porsche 911, Ford Mustang a Mazda MX-5. Zatímco německý vůz meziročně podražil o 12 %, americký stoupnul o 22 % a japonský si připsal 32 %.“Prim hrají dražší kabriolety z NěmeckaV desítce nejčastěji nabízených kabrioletů jsou nejsilněji zastoupené německé značky. Prvních pět pozic obsadily Mercedes-Benz SL, následovaný dvojicí BMW – modelem Z4 a řadou 4. Za nimi jsou Porsche 911 a Volkswagen EOS. Šestá příčka náleží japonské Miatě, tedy Mazdě MX-5. Sedmý je anglický Mini Cooper, osmý opět Mercedes, tentokrát třídy E. Deváté místo obsadil Ford Mustang. Desátým nejčastějším vozem je Peugeot 206. Ten také představuje nejdostupnější cestu ke kabrioletu.„Francouzská auta patří tradičně k těm dostupnějším. Dvěstěšestka je průměrně pod 50 000 korun. Další výhodou je koncepce kupé-kabriolet. Střechu má místo látky z plechu. Ta sice v létě omezuje zavazadelník, ale v zimě zajišťuje dobrý tepelný komfort,“ připomíná Ing. Marek Knieža.Na opačném konci cenového spektra jsou modely jako Mercedes-Benz SL a Porsche 911. U nich je průměrná cena inzerovaných aut zhruba 2 až 4 miliony korun. Oba jsou přitom v nabídce zastoupeny pětkrát častěji než Peugeot 206.O TipCars.comWeb TipCars.com zprostředkovává prodej ojetých i nových aut, a to jak mezi autobazary a zájemci o auta, tak i přímo mezi lidmi navzájem. TipCars.com nabízí autobazarům jedinečné řešení pro jednoduchý a efektivní prodej automobilů. Koncovým uživatelům pak poskytuje jak širokou škálu vozidel ke koupi, tak prostor, kde mohou svá vozidla úspěšně prodat. V současné době patří TipCars.com k jedněm z největších inzertních auto-moto webů na českém trhu s nabídkou více než 70.000 inzerátů od více než 1.500 autobazarů a soukromých prodejců.Výhody webu TipCars.com pro uživatele:Systém vyhledávání do nejmenšího detailu – podrobné hledání vozu na míruMožnost srovnání vybraných aut na „Parkovišti“Hlídací pes“ - služba, která za vás pohlídá nové vozy v nabídceKvalita a aktuálnost inzerce – možnost podat „námitku k inzerátu“Poradenství před nákupem vozu – články k jednotlivým modelům v magazínuČeský web s 25letou tradicí ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-12-20 11:44:12

Jeden z nejprodávanějších mobilů v Česku je past. Existují i lepší, jen musíte hledat

Samsung Galaxy A55 právem patří mezi nejoblíbenější telefony. Nicméně existují ještě lepší možnosti, jaký smartphone za dobrou cenu vybrat.Přečtěte si celý článek: Jeden z nejprodávanějších mobilů v Česku je past. Existují i lepší, jen musíte hledat

Čas načtení: 2025-02-20 11:31:49

Deset nejprodávanějších telefonů v roce 2024

Jaký model telefonu vlastníte? Trh s telefony loni ovládli dva ... The post Deset nejprodávanějších telefonů v roce 2024 appeared first on i15.cz.

Čas načtení: 2025-03-04 13:15:14

Výprodej drtí ceny nejprodávanějších smartphonů. Zlevnil Samsung, Xiaomi i Apple

Největší slevy předjaří odstartovaly! Mobil Pohotovost zlevnila top smartphony – Galaxy S24, Xiaomi 14T, Redmi Note 13 a dokonce i iPhony 16 a 16 Pro!Přečtěte si celý článek: Výprodej drtí ceny nejprodávanějších smartphonů. Zlevnil Samsung, Xiaomi i Apple

Čas načtení: 2025-04-10 09:02:30

Jaké telefony jdou v Česku na dračku? Toto je 10 nejpopulárnějších smartphonů

Češi nejvíce kupují iPhony a Samsungy. V žebříčku nejprodávanějších mobilů nechybí ani Xiaomi. Podívejte se na aktuální top desítku.Přečtěte si celý článek: Jaké telefony jdou v Česku na dračku? Toto je 10 nejpopulárnějších smartphonů

Čas načtení: 2025-11-13 11:38:37

Red Redemption 2 se stalo čtvrtou nejprodávanější hrou historie. Dočkáme se pokračování?

Podle nejnovějších čísel zveřejněných ve zprávě o výdělcích vydavatelské společnosti Take-Two Interactive, jež čelí kritice za oznámení dalšího odkladu očekávaného hitu Grand Theft Auto VI, získala gangsterka z prostředí divokého západu Red Redemption 2 čtvrté místo v žebříčku nejprodávanějších her všech dob. Není se čemu divit. Studio Rockstar Game dlouhodobě dominuje hernímu průmyslu se svým mimořádně silným portfoliem. V žebříčku nejprodávanějších titulů má hned dvě hry – Grant Theft Auto V a právě Red Redemption 2. Red Redemption 2 překonalo Mario Kart 8 Jak vyšlo najevo během posledního telefonního hovoru s investory společnosti Také-Two, celkem se prodalo 79 milionů kopií Red Redemption 2. Pokud se

Čas načtení: 2025-11-13 11:38:37

Red Dead Redemption 2 se stalo čtvrtou nejprodávanější hrou historie. Dočkáme se pokračování?

Podle nejnovějších čísel zveřejněných ve zprávě o výdělcích vydavatelské společnosti Take-Two Interactive, jež čelí kritice za oznámení dalšího odkladu očekávaného hitu Grand Theft Auto VI, získala gangsterka z prostředí divokého západu Red Dead Redemption 2 čtvrté místo v žebříčku nejprodávanějších her všech dob. Není se čemu divit. Studio Rockstar Game dlouhodobě dominuje hernímu průmyslu se svým mimořádně silným portfoliem. V žebříčku nejprodávanějších titulů má hned dvě hry – Grant Theft Auto V a právě Red Dead Redemption 2. Red Dead Redemption 2 překonalo Mario Kart 8 Jak vyšlo najevo během posledního telefonního hovoru s investory společnosti Také-Two, celkem se prodalo 79

Čas načtení: 2026-05-21 15:42:40

Vyhodili ho ze střední, tak se naučil programovat. A stvořil jednu z nejprodávanějších her všech dob

Čtverečková Terraria vznikla jako pokus vylepšit kostičkový Minecraft. Její tvůrce Andrew Spinks z této snahy udělal rekordy bořící videohru. Článek Vyhodili ho ze střední, tak se naučil programovat. A stvořil jednu z nejprodávanějších her všech dob se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2009-12-01 13:00:00

Nooka x Doratch Watch / Luxusní design hodinky

Hodinky Nooka neni potřeba až tolik představovat, u nás můžete najít celkem velký výběr na e-shopu Freshlabels.cz. Tentokrát tu máme kolabo Nooka x Doratch Watch. Matthew Waldman upravil jeden z nejprodávanějších modelů a na celé hodinky použil motiv Doratch Watch. U nás se nejspíše neobjeví, a ta ...

Čas načtení: 2009-08-05 00:00:00

Stussy x Shark Classic Watch Series

Tak tyto hodinky jsem sem prostě musel dát. Stussy jako jedna z nejprodávanějších lifestyle značek posledních měsíců společně s firmou Shark vytvořila trojici hodinek, které mě naprosto učarovaly. Stussy si s hodinkama vyhráli a hlavně prostřední blue/pink/yellow jsou velmi povedené. Bohužel pořídi ...

Čas načtení: 2013-12-08 00:00:00

Notebooky v současnosti – Co nabízí trh?

Současný trh nabízí nepřeberné množství notebooků v různých cenových hladinách. Vyznat se v takovém množství a vybrat ten správný kousek, to je jako hledat jehlu v kupce sena. Pojďme se podívat na výběr nejprodávanějších kategorií notebooků, jejich výhody a nevýhody a specifické vlastnosti. Desktop ...

Čas načtení: 2010-07-05 06:00:00

Hvězda mezi účetními programy – Účto 2010

Společnost Tichý & spol. vydala v letošním roce novou verzi účetního programu. Účto 2010 je velice rozšířený a oblíbený program pro vedení účetnictví, který se stal jedním z nejprodávanějších a nejoblíbenejších programů pro daňovou evidenci. Vyniká především inteligentním a úsporným zadáváním dat, p ...

Čas načtení: 2020-06-30 00:00:00

Pandora následuje principy udržitelnosti

Pandora je jedna z nejprodávanějších šperkařských značek. Již dlouhá léta nás obohacuje svými náramky, přívěsky, prsteny, prostě šperky. A je to také společnost, která klade důraz na udržitelnost, šperky vyrábí s respektem k životnímu prostředí a lidem. Díky zodpovědnosti k obchodním postupům a přís ...

Čas načtení: 2019-07-31 00:00:00

Seznamte se s nejoblíbenější kabelkou Louis Vuitton - Neverfull

Nové modely luxusních kabelek jsou představovány každou sezónu a většina z nich zmizí stejně rychle, jako se objevily. Pak jsou ale ikony, které se roky, nebo dokonce desetiletí drží na vrchních příčkách v žebříčku nejprodávanějších kabelek. Jedním z takových příkladů je Neverfull od Louis Vuitton, ...

Čas načtení: 2019-04-30 12:48:56

Nejprodávanější pánské peněženky za první čtvrtletí roku 2021

Statistiky nejprodávanějších pánských peněženek za první čtvrtletí roku 2019 značky ANTORINI.

Čas načtení: 2011-02-06 00:00:00

Prodejnost vozidel v ČR za rok 2010

Každá automobilka pečlivě sleduje svá čísla prodejností a porovnává je s konkurencí. V následujícím článku jsou zveřejněna prodejní čísla pěti nejprodávanějších vozidel v každé třídě, od minivozů až po velká MPV a SUV. Nepřekvapí, že vůbec nejvíce prodávanými vozy v ČR pocházejí z automobilky sídlí ...

Čas načtení: 2012-05-04 12:00:00

Nitroděložní tělísko – antikoncepce bez starostí

Antikoncepce je jedním z nejprodávanějších léků dnešních dob. Důvodem není zvrhlost lidí, avšak opatrnost, která se samozřejmě schvaluje a je na místě, neboť nechtěné těhotenství může způsobit nejenom spousty komplikací, ale také rozchod partnerů či komplikace s financemi. Antikoncepčních metod je d ...