Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-09-17 15:30:00

Následky dešťů na Brněnsku: silnice v Bílovicích by mohla zůstat uzavřená až rok

V Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku se o víkendu po komplikacích spojených s dešti sesunul svah pod krajskou silnicí. Řidiči po vozovce neprojedou, silničáři aktuálně hledají řešení. Podle bílovického starosty by uzavírka mohla trvat až několik měsíců nebo rok. Alternativou je doprava v jednom pruhu.

Čas načtení: 2025-09-15 14:38:00

D52 překoná Novomlýnské nádrže po násypu, vyjde to levněji než estakáda

Úsek dálnice D52 z Pohořelic na Brněnsku do Mikulova na Břeclavsku překoná Novomlýnské nádrže po násypu. Centrální komise ministerstva dopravy dala tomuto řešení přednost před estakádou, která by si vyžádala téměř dvojnásobné náklady. Zatímco násyp by měl stát 3,1 miliardy, estakáda by vyšla na 6 miliard korun.

Čas načtení: 2025-11-14 20:39:00

Spor Babiše a Pavla rozdělil Čechy. Co si to dovoluje, kritizují někteří prezidenta

Jak lidé vnímají spor mezi prezidentem Petrem Pavlem a Andrejem Babišem (ANO) ohledně řešení střetu zájmů a doplnění programu vlády? Štáb televize Nova se ptal na Sokolovsku, Brněnsku a Ostravsku. Většina oslovených stojí spíše na straně Andreje Babiše a říká, že prezident podle nich překračuje své pravomoci.

Čas načtení: 2026-05-07 16:50:00

Chov více než 300 koz sužuje obec na Brněnsku, starosta se marně domáhá řešení

Chov více než 300 koz, kozlů a kůzlat v nevyhovujících podmínkách už řadu let sužuje obyvatele Unkovic na Brněnsku. Chovatel podle starosty Zdeňka Pospíšila (Společně za Unkovice) léta nerespektuje nařízení státních institucí, které se však řešení podle něj spíše vyhýbají. Nyní je odhodlaný dotáhnout případ do konce, aby sousedy přestal obtěžovat jak zápach, tak prakticky neustálý hluk, řekl ČTK.

Čas načtení: 2025-12-22 17:10:20

Hej Siri, pomoc! Trojice lidí na brněnsku uvízla v sauně, zachránil je hlasový asistent

Policie na Brněnsku v neděli večer vysvobodila 3 osoby uvězněné v sauně Zajímavé na tom je, že pomoc si zavolali přes hlasového asistenta Není jasné, zda šlo o Siri či Google Assistanta – oba tuto funkci nicméně podporují Další případ, kdy moderní technologie zachránily lidský život, nebo alespoň pomohly nešťastníkům z velmi svízelné situace. Trojice návštěvníků sauny na Brněnsku totiž uvízla ve vnitřních prostorách a nešlo se jim dostat ven. Pomoc si zavolali z telefonu v druhé místnosti – a to pomocí hlasového asistenta. Přečtěte si celý článek Hej Siri, pomoc! Trojice lidí na brněnsku uvízla v sauně, zachránil je hlasový asistent

Čas načtení: 2024-06-05 00:57:00

Senzor a drony pro odhalení zvířat mají na farmě univerzity zcela zabránit ztrátám na divoké zvěři při seči

Brněnská Mendelova univerzita začíná ve svém zemědělském podniku v Žabčicích na Brněnsku využívat senzor odhalující při sečení mláďata v porostu. Systém doplňuje drony pro mapování terénu a cvičeného psa, jenž také dokáže mláďata najít. Kombinací těchto metod chce podnik ztráty na divoké zvěři při senosečích úplně eliminovat, uvedla mluvčí univerzity Tereza Pospíchalová. Speciální senzor již na Brněnsku využívá například podnik Bonagro. Díky němu se daří zachránit desítky zvířat, řekl ČTK předseda představenstva Roman Zvěřina.

Čas načtení: 2024-09-20 08:56:00

Povodňový souhrn v Brně i okrese: hrozba povodní v Brně-jihu i podemleté silnice

/FOTO, VIDEO/ Hladina řek v Brně a na Brněnsku pomalu rostoucí o desítky centimetrů, upouštění přehrad pro vytvoření dostatečné zásoby a neustávající déšť. Pátek 13. září jako by se stal předzvěstí situace, jaká v Brně či okolních městech a vesnicích za několik málo hodin nastane. Vylejí se Svratka a Svitava z koryt? Zasáhne Brno-jih stoletá povodeň? Množství jihomoravských obyvatel mělo o kritickém víkendu v polovině září připravené evakuační zavazadlo. V Brně ani na Brněnsku jej ale naštěstí nemuseli použít.

Čas načtení: 2024-12-16 05:00:00

Čím jezdí primátorka a starostové na Brněnsku? Vaňková má elektroauto s řidičem

/PŘEHLED/ Jakým autem jezdí brněnská primátorka a starostové na Brněnsku? Jasně ve vedení je v jihomoravské metropoli a okrese značka Škoda. K dispozici mají političtí představitelé dokonce elektromobily, jezdí v něm například brněnská primátorka Markéta Vaňková. Brněnský deník Rovnost zjišťoval, jakým autem jezdí brněnská primátorka a starostové velkých měst i menších obcí na Brněnsku.

Čas načtení: 2025-02-20 05:00:00

Čeština v nejúspěšnější škole na přijímačkách: ve dvojicích i pravopis za tabulí

/VIDEO/ Slunce prosvítá do třídy, ve které právě začíná druhá vyučovací hodina. Plakát s pravidly shody podmětu s přísudkem vypadá mezi uměleckými výtvory studentů nenápadně, ale jasně přibližuje hlavní téma následujících pětačtyřiceti minut. Deváťáci základní školy v Bílovicích nad Svitavou na Brněnsku pozorně poslouchají, co je bude v hodině českého jazyka čekat. Hodiny se zúčastnila i redaktorka Brněnského deníku Rovnost. Právě deváťáci z tamní základní školy loni dosáhli v přijímačkách z českého jazyka na střední školy nejlepších výsledků ze všech škol v Brně a na Brněnsku.

Čas načtení: 2025-03-30 14:05:54

Symbol přírodního parku Bobrava na Brněnsku se dočkal opravy (video)

Symbol přírodního parku Bobrava na Brněnsku se dočkal opravy ???. Historický most u Spáleného mlýna na Brněnsku chátral více než 70 let. Obec jej proto v minulém roce odkoupila a začala s rekonstrukcí. Přispět na ni mohou i lidé skrze sbírku....

Čas načtení: 2025-04-10 16:40:00

Švancara zná trest za urážky Ukrajinců. Pokuta 150 korun, o víkendu už může hrát

Hrozilo mu, že si od fotbalu odpočne klidně i několik měsíců. Však vedoucí mužstva Velkých Přílep Ján Kotvas za urážky ukrajinských protihráčů vyfasoval dokonce čtyřletý trest. Bývalý hráč Zbrojovky a Slavie Petr Švancara, který aktuálně obléká dres Říčan na Brněnsku, si však může pořádně oddechnout. Za slovní napadení fotbalistů z Ukrajiny vyfasoval jen dvouzápasový trest, o víkendu už se tak může vrátit na trávníky. „Uvedená kauza byla v některých případech medializována neúplně a nepřesně a do značné míry i jednostranně,“ popsal předseda disciplinární komise na Brněnsku Marian Kokeš.

Čas načtení: 2025-07-01 10:40:05

Řidička po nehodě nadýchala skoro tři promile, v autě vezla své malé dítě

Šokující výsledek měla o víkendu dechová zkouška na alkohol u třiadvacetileté řidičky, která na Brněnsku narazila do zaparkovaného auta. Žena nadýchala 2,75 promile, v autě přitom vezla své ani ne tříleté dítě. Jinde na Brněnsku nadýchal řidič dokonce 4,5 promile. Policisté jej zastavili poté, co se v hospodě vychloubal, že ví, jak se kontrolám vyhnout.

Čas načtení: 2025-07-08 15:10:00

Opilý kombajnér strhl na Brněnsku elektrické dráty

Zřejmě až příliš hasil žízeň při žních jednačtyřicetiletý muž na Brněnsku. Notně pod parou totiž sedl za volant kombajnu, a ačkoli jel jen krátký úsek po polní cestě za domy v jedné z obcí na Brněnsku, podařilo se mu povalit hned dva sloupy elektrického vedení. Policistům pak nadýchal přes dvě promile.

Čas načtení: 2025-11-07 08:21:00

Peníze z radarů nově do státní kasy? Židlochovice a Ivančice by přišly o miliony

Rychlost řidičů na silnicích kontroluje stále víc radarů. Přibývají i na Brněnsku. Výnos z vybraných pokut si nyní obce ponechávají v rozpočtu, to by ale chtěla budoucí vláda změnit. Peníze mají skončit ve státní kase. Představitelům obcí, které redakce Brněnského deníku Rovnost oslovila, se to nelíbí. Na Brněnsku by to zasáhlo zejména Židlochovice.

Čas načtení: 2026-01-29 05:00:00

TOP 10 středních škol Brna a okolí: kde je potřeba na přijímačkách nejvíc bodů

Nejvíc bodů z přijímaček museli loni získat žáci, kteří se hlásili na matematické zaměření gymnázia na brněnské třídě Kapitána Jaroše. Mezi konkurencí v Brně a na Brněnsku bylo pro uchazeče největším oříškem uspět právě na této střední škole. Deník.cz po roce opět získal zajímavá data, která ukazují, jaký minimální počet bodů u přijímacích testů z matematiky a českého jazyka musel uchazeč získat, aby se dostal na vybranou střední školu v Brně nebo na Brněnsku.

Čas načtení: 2026-02-12 05:00:00

TOP 10 základek Brna a Brněnska: zde žáci nejlépe zvládají přijímačky na střední

Nejlepších výsledků v jednotných přijímacích zkouškách na střední školy dosáhli loni v Brně a na Brněnsku žáci základní školy v brněnské Sirotkově ulici. Díky spolupráci s Cermatem získal Deník.cz znovu po roce unikátní data, která ukazují, na kterých základních školách v Brně a na Brněnsku zvládli žáci nejlépe přijímací testy na střední školy.

Čas načtení: 2026-02-17 12:07:00

Husté sněžení přemohlo sypače na Brněnsku. Dva stroje skončily zapadlé v příkopu

Hned dva sypače skončily na Brněnsku zapadlé v příkopech kvůli pondělnímu hustému sněžení. Se zapadlými pluhy se potýkali v Rosicích nebo v Řícmanicích na Brněnsku, u prvního případu zasahovali také jihomoravští hasiči. Silné sněžení potrápilo v pondělí a úterý ráno zejména řidiče v severních částech Brněnska a vyšších polohách Brna.

Čas načtení: 2026-02-26 05:55:00

Místo smekání čepic jimi oceňují dobré jídlo. Na Brněnsku u D1 nebo kláštera

Sedm špičkových či oblíbených podniků na Brněnsku vyčlenil pro letošní ročník nový gastronomický průvodce Gault&Millau. Na rozdíl od michelinských hvězd uděluje Gault&Millau kuchařské čepice, po jedné získaly na Brněnsku hned dvě restaurace. Další podniky se zařadily do výběru takzvané dobré kuchyně bez čepice nebo mezi trendy gastrozastávky.

Čas načtení: 2026-03-09 05:16:00

Nový supermarket na Brněnsku: teprve druhá pobočka známého řetězce nedaleko Brna

Nový supermarket vyzikne v Rosicích na Brněnsku. Stavět ho začnou už letos, zařadí se mezi obchody s potravinami Lidl a Penny Market, které se již v lokalitě nacházejí. Chystaný supermarket, který bude mít na Brněnsku teprve svou druhou pobočku, nahradí stávající areál autobazaru a servisu motocyklů a čtyřkolek.

Čas načtení: 2026-03-12 05:00:00

Top 10 škol Brna a okolí: tady zvládají maturitu z češtiny a angličtiny nejlépe

Maturitní testy z češtiny zvládli v Brně a na Brněnsku ze všech čtyřletých a šestiletých oborů nejlépe studenti z gymnázia v brněnské Křenové ulici. Maturitu z anglického jazyka zase ti ze šestiletého všeobecného oboru na gymnáziu ve Vejrostově ulici v brněnské Bystrci. Vyplývá to z loňských dat, která má Deník k dispozici od společnosti Cermat, a díky nimž sestavil žebříčky deseti nejúspěšnějších maturitních oborů středních škol v Brně a na Brněnsku jak pro český, tak anglický jazyk.

Čas načtení: 2026-04-05 05:19:00

Top 3 projekty Rosic: čvachtání v Zátoce, obchodní trojlístek a konec kroužení

Pohodlnější nákupy i parkování zažijí v budoucnu obyvatele Rosic na Brněnsku. Rozvoj čeká město nejen v oblasti dopravy, ale také v případě možností trávení volného času. Rozšíří se i nabídka obchodů. Brněnský deník Rovnost vybral tři nejzajímavější projekty, které sedmitisícové město na Brněnsku v nadcházející době promění.

Čas načtení: 2020-10-10 10:12:46

Stanislav Češka: Při psaní každé knížky myslím především na čtenáře, který investuje svůj čas do mého příběhu

Zločiny na Velké Moravě, Brněnská mordparta vyšetřuje a Stanislav Berka, jsou tři série detektivní tvorby spisovatele Stanislava Češky, který je také autorem pohádek O Mlsálkovi a knížky O plyšáčcích, která čeká na vydání. Třináctý příběh ze série Zločiny na Velké Moravě, nazvaný Případ mrtvého krále a věnovaný úmrtí krále Svatopluka, vychází před Vánoci.    Vyrůstal jste ve Šlapanicích u Brna a své první literární pokusy jste zaznamenal na škole, když jste psal poezii, texty písniček a krátké povídky. Už tehdy vás psaní bavilo? Čím jste chtěl být a jak vzpomínáte na své dětství? Na dětská léta ve Šlapanicích, městě východně od Brna s necelými 8000 obyvatel, vzpomínám moc rád. Odstěhovali jsme se odsud v roce 1969, když rodiče dostali družstevní byt v nově budovaném krásném brněnském sídlišti Lesná. Tehdy jsem chodil do osmé třídy ve šlapanické základce a mohl přestoupit do nové, supermoderní školy v Brně-Lesné. Ovšem k údivu všech kolem mě jsem to odmítl, byl za exota a půldruhého roku brzy vstával a pozdě odpoledne se vracel domů, protože jsem denně strávil dvě hodiny v autobusech a trolejbusech brněnské MHD cestami mezi Lesnou a Šlapanicemi. V té tehdy obstarožní šlapanické škole jsem se prostě mezi spolužáky a vynikajícími učiteli, kteří nám toho dali strašně moc, cítil náramně dobře. A do dneška na Šlapanice a jejich základní školu vzpomínám moc rád a rád se tam vracím. I když dnes už to je většinou pouze na hrob rodičů. Pokud jde o to psaní, tak v dobách základky to bylo spíš čtení všeho možného. Číst jsem uměl už při nástupu do první třídy a třeba v takových deseti letech se zájmem louskal příběhy Raymonda Chandlera. Ovšem četl jsem všechno možné. Ke psaní jsem se dostal až v dobách studií na brněnském gymnáziu na Křenové ulici. Byly to ovšem spíš takové neumělé pokusy – básničky, texty písniček na školní ples, také mi jednou četli povídku v brněnském rozhlase. Pak s maturitou tyhle pokusy ustaly. No, a čím jsem chtěl být? Už od dětských let mě moc bavilo vše kolem trolejbusů, autobusů, tramvají a vlaků. A potom také vše kolem cestování a poznávání cizích zemí. Ovšem nebyl jsem nějak vyhraněný humanitně nebo technicky. Když se blížil konec mých středoškolských studií a já se rozhodoval, co dál, měl jsem takové tři favority – studium geografie, žurnalistiky a matematiky, či fyziky. Všechno ovšem dopadlo trochu jinak.   Po gymnáziu v Brně jste vystudoval technickou kybernetiku na VUT v Brně a řadu let jste působil jako softwarový specialista a nějakou dobu jste pobýval také ve Vídni. Co Vvs přivedlo právě ke studiu tohoto oboru?   Do mých úvah o dalším studiu zasáhl strýc, který byl profesorem na strojní fakultě brněnské techniky. Upozornil mě na tehdy nový obor na elektrofakultě VUT Brno, technickou kybernetiku. S tím, že se jedná sice o jeden z tehdy nejtěžších vysokoškolských oborů, který nebude jednoduché vystudovat, mimochodem víc matematiky se tehdy učilo snad pouze na odborné matematice na univerzitě, ovšem pokud to zvládnu, budu mít o zajímavou budoucnost postaráno, jak mi strýc řekl. Byl to moudrý muž a já posléze pochopil, jak dobře jsem udělal, když jsem se řídil jeho radou. Toto studium opravdu lehké nebylo a jeho „specialitou“ bylo také to, že když jste „přežili prosívací síto“ v prvním ročníku, čekalo vás něco podobného ještě jednou v ročníku třetím, kde se začala učit tzv. „teorie řízení“, tedy řízení technologických procesů. To bylo něco, co se nedalo naučit, to jste museli pochopit a zkouška byla přímo „lahůdkou“. Několik hodin jste počítali návrh nějakého řídícího průmyslového systému, načež vás čekala ústní část, kde vás vyučující důkladně „rozebral“ a neomylně poznal, jestli „na to máte“. Nicméně studium to bylo náramně zajímavé, které nám skutečně dalo dobré základy pro náš další odborný život. Měl jsem navíc i to štěstí, že prvních deset let, co jsem pracoval doma, jsem uplatnil přesně to, co jsem se na technice naučil. Byl jsem například jedním z otců prvního plně automatického stroje, barvicího aparátu, v československém vlnařském průmyslu, který jsme vyvinuli na dnes už neexistujícím Výzkumném ústavu vlnařském, kde jsem tehdy pracoval. No, a když jsem posléze strávil osmnáct let u jednoho velkého mezinárodního koncernu ve Vídni, pracoval jsem už v trochu jiném oboru, ovšem díky základům z domova jsem s tím neměl nejmenší problém. Důkazem kvality studia v 70. letech na brněnské elektrofakultě bylo i to, že jsem si na přání zaměstnavatele také bez problémů nostrifikoval svůj inženýrský diplom na vídeňské Technické univerzitě.   K psaní jste se vrátil a napsal 26 pohádek o zajíčkovi a jeho kamarádech v knize O Mlsálkovi a na vydání čeká knížka O plyšáčcích s deseti příběhy sourozenců Haničky a Staníčka a jejich plyšových přátel. Jak se vám píše pro děti?  K tomu návratu došlo někdy v 80. letech minulého století, po seznámení s mojí manželkou, kdy vznikly pohádky o zajíčkovi Mlsálkovi. Nejprve jich bylo osm. Když je manželka četla dětem ve školce, kde učila, a pohádky se dětem líbily, psal jsem další, až jich nakonec bylo dvacet šest. Při tom psaní jsem ovšem zjistil, že psaní pro děti, pokud k němu tedy přistupujete zodpovědně, je ta nejtěžší spisovatelská disciplína. Musíte si dávat pozor na každé slovo. Příběh by měl být alespoň trochu výchovný, ovšem ne moc, aby děti nenudil. Měl by je především pobavit. A musíte si také dávat pozor na slovník, který používáte. Dobrá pohádka by měla přispět i k tomu, aby si děti rozšířily a osvěžily slovní zásobu. Když jsem ty pohádky napsal, narazil jsem ovšem na drobnou potíž. Věděl jsem, že jsou dobré, protože mi to jednak potvrdila jako expertka v oboru má paní jako učitelka, ovšem především měly úspěch u dětí. Opačné to však bylo u nakladatelů. Vzhledem k tomu, že jsem nevládl ani penězi, ani styky, nikdo o pohádky neměl zájem. Nakonec se však na mě usmálo štěstí, když začátkem tisíciletí začínalo vysílat Rádio Proglas. Tam pohádky moc krásně načetli a od té doby už několikrát reprízovali se slušným ohlasem u svých malých posluchačů. Část těch pohádek posléze zpracovali i v TV Noe.   Jako spisovatel jste se představil v roce 2010 knihou Starožitná smrt a tehdy se poprvé také objevil soukromý detektiv Stanislav Berka, který svůj zatím poslední 13. případ řeší v knize Smrt místostarosty (2020). Co vás přivedlo k psaní detektivek a jak se zrodil Stanislav Berka? Máte spolu něco společného kromě křestního jména Stanislav? Nápad na psaní detektivek a prvních 40 stran Starožitné smrti vznikl už ve Vídni. Když jsem napsal 26 pohádek, tedy povídek, řekl jsem si, že se zkusím pustit do románu. A když jsem přemýšlel, o čem budu psát, bylo rozhodnutí jednoduché – detektivka. Protože ten žánr miluji. A protože mám rád americkou drsnou školu, tak jsem si řekl, že zkusím napsat knihu tak, jak ji mám rád, ovšem „po brněnsku“. Protože prostě nemám rád takové to hraní si na světovost, když u nás vznikne detektivka „severská“ nebo třeba „z New Yorku“. Jsme prostě, jací jsme a měli bychom psát po našem a o sobě, protože v Americe nebo ve Skandinávii je dost místních autorů. Navíc jsem se rozhodl, že se mé knihy musí co nejvíc blížit realitě a musím se vystříhat nepřesností a někdy i pitomostí, kterými se detektivky mnohdy jen hemží. Takže jsem si něco nastudoval o policejní práci a při psaní mám vždy po ruce vysokoškolské učebnice kriminalistiky, soudního lékařství a případně i literaturu z jiných oborů, kterých se mé případy týkají. Když třeba „vraždím“ jedem, vždy si nastuduji maximum o dané problematice. A tak se zrodil Standa Berka. Bývalý šéf brněnské mordparty, který v turbulentních 90. letech podobně jako mnoho jiných schopných policistů znechucený věčnými „reformami“ od sboru odešel a stal se soukromým detektivem. Nechtěl jsem ovšem upadnout do obvyklých klišé žánru, takže Berka není chudý, rozvedený alkoholik, který je na kordy s policií, jak tomu zhusta u románových „soukromých oček“ bývá. Naopak, díky svému soukromničení můj Berka přišel k velkému majetku, takže může pracovat pro radost a dělat, co jej baví. Žije ve spokojeném vztahu se svojí partnerkou a se svými bývalými kolegy udržuje ty nejlepší vztahy a v posledních románech se dokonce k policii vrací. Tenhle odklon od klišé žánru mi mimochodem vytkl před lety jakýsi literární vědátor ve své bakalářské práci a dost mě tím pobavil. Původně jsem zamýšlel takovou hru se čtenářem v tom, že se Berka nebude jmenovat Berka, nýbrž Češka. Ovšem pak jsem zůstal pouze u stejného křestního jména. A společného toho máme dost, oba léta žijeme spokojeně se svojí partnerkou, Berka s přítelkyní, já s manželkou, oba máme rádi ony autobusy, trolejbusy, tramvaje, vlaky a jejich modely, oba máme rádi dobré jídlo a pití a oba také máme podobný náhled na svět kolem nás. Pouze má kariéra u policie trvala na rozdíl od Berky pouhou asi jednu minutu, což by bylo na jiné vyprávění.   Další detektivní sérii jste, díky svému velkému zájmu o historii, nazval Zločiny na Velké Moravě, kdy se v historické detektivce Případ úzké dýky v roce 2012 poprvé představili kníže Slavomír a jeho přítel viking Erik a svůj nejnovější případ řeší v knize Případ mrtvého krále, která vychází letos. Proč jste si vybral právě období Velké Moravy? Odpověď je jednoduchá. Když vyšly první dva příběhy Standy Berky Starožitná smrt a Hořká smrt a setkaly se vcelku se slušným ohlasem, řekl jsem si, že zkusím zabrousit také do žánru historické detektivky, která zažívá docela rozkvět. A protože jsem Moravan, Brňan, zajímám se nejen o politiku, kriminalistiku, ale i historii, vždy mě štvalo to, že Velká Morava je v dějepise takovou polozapomenutou kapitolkou mezi Sámem a svatým Václavem. A že pro většinu lidí začínají dějiny našeho státu někdy v desátém století na pražském Hradě. Jenže už o pěkných pár let dřív tu byla mocná říše s centry na Moravě a Slovensku, která se za dob krále Svatopluka stala dost významným hráčem i v celoevropském měřítku. A historie Velkomoravské říše pro nás může být poučná i dnes po téměř 1200 letech. Je totiž příkladem vlastenectví svých obyvatel, kteří dokázali obětovat své životy ve věčných bojích s Franky a posléze i Maďary za svobodu a suverenitu své země. Je ale také ukázkou toho, jak politikaření a bezohledný kariérismus některých jedinců dokáže škodit a ubližovat. A také je hodno našeho obdivu to, jaká umělecká díla tehdy dokázali naši předci vytvořit. Jak píše docent Galuška, úrovně řemeslné výroby, jaká byla na Velké Moravě, se v Čechách dosáhlo snad až o tři sta let později. K tomu všemu je historie té doby, byť o ní nevíme mnoho, nebo možná právě proto, prošpikována řadou tajemství. Jako je třeba to, které zmiňuji v 10. dílu svých velkomoravských příběhů Případu českého knížete. Že totiž možná Přemyslovci jsou vlastně potomci Mojmírovců, vládců Velké Moravy. Tedy, aby bylo jasno, zdůrazňuji to „možná“ a netvrdím, že tomu tak opravdu bylo. Bližší vysvětlení čtenář najde v historickém doslovu na závěr knihy. A tak jsem se rozhodl, že nebudu psát klasické historické detektivky, na jaké jsou čtenáři zvyklí. Že vytvořím sérii příběhů, které vás provedou nejvýznamnějšími padesáti lety historie Velkomoravské říše. Vždy si zde vezmu nějakou významnou historickou událost, kolem které vystavím kriminální příběh, který vám tu dobu zábavným způsobem přiblíží. Průvodci vám bude dvojice přátel – mojmírovský kníže Slavomír, skutečně zmiňovaný ve Fuldských letopisech, a viking Erik, věrný Slavomírův druh. Každou knihu vždy navíc uzavírá historický doslov, ve kterém čtenáři prozradím, co vzniklo v mé fantazii a jaká byla historická skutečnost.   Letos před Vánoci by měl vyjít třináctý díl této série Případ mrtvého krále věnovaný úmrtí krále Svatopluka.   Třetí série Brněnská mordparta vyšetřuje je inspirovaná současnými případy, které řeší brněnská krajská kriminálka v čele s šéfem Jaroslavem Motlem, která má zatím šest příběhů od Nezralé vraždy z roku 2016 po Oprávněnou vraždu (2020). Co vás přivedlo k psaní této série, v níž se inspirujete případy, které se odehrály v současné době? Už jsem řekl, že se ve svých knihách, současných i historických, snažím maximálně držet reality. V pátém Berkově příběhu, románu Krutá smrt zavedlo Berku vyšetřování do Bad Tölzu v Bavorsku. Potřeboval jsem si ujasnit práci bavorské kriminálky, abych o ní prostě nepsal nesmysly. Poslal jsem tedy zdvořilý dotaz prostřednictvím webového formuláře bavorské policie. Do dvou dnů mi přišla odpověď od šéfa „Polizeiinspektion“, tedy obvodního policejního oddělení z Bad Tölzu. Evidentně pobavený vrchní komisař mi ochotně zodpověděl mé dotazy a já mu pak napsal věnování do knížky, které jsem mu po vydání knihy ofotil a poslal, načež následovalo nadšené poděkování pana vrchního komisaře. O dva příběhy dál to potom byla Smrt z minulosti, která se odehrává v současnosti, ale také na konci 80. let minulého století, kdy byl mladý Berka už náčelníkem brněnské krajské mordparty v tehdy Veřejné bezpečnosti. Mám čtyřdílné Dějiny četnictva a policie, ze kterých jsem vyčetl tehdejší organizaci kriminálky u Veřejné bezpečnosti. Román se týká také Státní bezpečnosti, o které jsem literaturu také našel, takže se čtenář třeba podívá do skutečné kanceláře náčelníka II. správy StB. Jenže jsem zjistil, že vlastně nevím, jaká je struktura kriminálky dnes. Policie ČR sice má rozsáhlé webové stránky, ovšem tohle tam není. Tak jsem si řekl, že když mi odpověděla bavorská policie, jistě se na mě nevykašle policie jihomoravská. A nezklamal jsem se. Odpověď s požadovanými informacemi přišla od paní tiskové mluvčí do půl hodiny! A za dva dny následoval telefonát od šéfa brněnské mordparty, tedy brněnského „1. oddělení“, který mě pozval na návštěvu. Vzal jsem na ukázku pět svých románů s detektivem Berkou. Za dva týdny jsem přišel znovu a kolem mě se posadil pan plukovník a čtyři jeho kolegové, kteří mě zahrnuli chválou, až jsem se červenal. A od té doby si už tykáme a já chodím na brněnskou mordpartu na návštěvy více méně pravidelně. Skutečné případy brněnských kriminalistů se staly také inspirací pro některé z románů o detektivu Berkovi   Knížky vám vynesly také několik ocenění jak v literární soutěži nakladatelství MOBA O poklad byzantského kupce (3. cena za knihu Starožitná smrt v 6. ročníku, opět 3 cena v 8. ročníku za knihu Mnohomluvná smrt a kniha Hořká smrt vyhrála 7. ročník soutěže). Případ úzké dýky získal 3. místo v 2. ročníku literární soutěže nakladatelství MOBA Brněnský dukát. Co pro vás tato ocenění znamenají? Píše se vám lépe současná nebo historická detektivka? Ocenění jistě potěší. Co si budeme nalhávat, pochvala je milá. Ovšem, a teď nechci, aby to znělo namyšleně, ale co vám je platné hejno cen, když si vaše knihy nenajdou čtenáře. Knihy prostě nemůžete psát pro ceny nebo pro kritiky. Knihy se píší pro lidi, kteří si je půjčí v knihovně, dokonce do nich investují vlastní peníze a koupí si je v obchodě, a hlavně věnují čas jejich četbě. A já při psaní každé knížky myslím především právě na toho čtenáře, či čtenářku investující svůj čas a peníze do mého příběhu, cítím před nimi velkou zodpovědnost a snažím se je nezklamat. Ovšem pro mě to první ocenění románu Starožitná smrt mělo význam přímo osudový, protože odměnou byla smlouva na vydání románu. A já tak měl to štěstí, že jsem mohl nastartovat svoji spisovatelskou kariéru. Pokud jde o to, jaká detektivka se píše lépe. Samozřejmě ta současná a vymyšlená. Pokud jde o příběhy historické, vzhledem k tomu, že jsem elektroinženýr a pouze historik-amatér, znamená pro mě historická detektivka někdy i přímo detektivní práci navíc s nastudováním příslušných reálií.   Knížky věnujete své manželce Hance, která, jak jste někde řekl, je vašim prvním čtenářem a rádcem, ale i přísným a zároveň laskavým kritikem…  Přesně tak. Jak říkám, každý umělec potřebuje svoji múzu. Tou mojí múzou je má paní, se kterou se známe 37 let a letos před Vánoci oslavíme 36 let našeho manželství. Moje Hanka mi nejen poskytuje cenné rady a připomínky k mému psaní a je také vždy prvním čtenářem mých románů. Ona také vlastně může za to, že jsem spisovatel. Když jsme totiž byli v roce 1983 na svém třetím rande, vraceli jsme se vlakem z Nedvědice z výletu na hrad Pernštejn. Já se tehdy kasal, že dokážu promluvit na jakékoliv téma, aniž bych o něm něco věděl. Což je pravda, ukecaný jsem od mala. Hanka, už tehdy učitelka mateřské školy, mi řekla, ať jí na místě, v kupé vlaku, vymyslím pohádku. A tak vznikl Mlsálek. Původně to ovšem byl dospělý zajíc, postava vcelku odpudivá, opilec, přímo ožrala, odpovědný vedoucí hospody Pod drnem. Jeli jsme totiž zrovna kolem jakéhosi pole. A později se potom ten opilec zmenšil a stal se z něj roztomilý zajíček, jedno oušku nahoru, druhé dolů, student zaječí mateřské školy.   Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? No jéje. Teď jsem už v penzi, takže bych odpočíval pořád. Do práce mě ovšem spolehlivě dokope blížící se termín u nakladatele. Rád chodím po procházkách, kolem Brna je moc pěkně. Také se rád podívám na zajímavý film, či seriál, hlavně detektivku. A manželka ze mě má legraci, když jí vždycky vysvětluji, že to či ono je pitomost a dělá se to jinak. Také se rád věnuji svému už zmiňovanému koníčku, hromadné dopravě a jejím dějinám. Což znamená, že se s chutí probírám také odbornými časopisy a knihami z oblasti dopravy. Čas si najdu také na zajímavou detektivku nebo jiný román. A samozřejmě je svátkem pro mě i moji paní výlet někam za Velkou Moravou.       Stanislav Češka se narodil v Brně 30. dubna 1955. Vystudoval technickou kybernetiku na Elektrofakultě VUT v Brně. Pracoval jako softwarový specialista a od roku 2010 je spisovatel detektivek. Série – Zločiny na Velké Moravě, Brněnská mordparta vyšetřuje a Stanislav Berka. Napsal 26 pohádek o zajíčkovi (O Mlsálkovi) a na vydání čekají pohádky O plyšáčcích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-18 13:45:26

Ireny Křivánkové malířská abstrakce reality a realita malířského umu

Soukromá rustikální Galerie z ruky majitelky Stanislavy Macháčkové ve vesničce Křížovice, části městyse Doubravník na Brněnsku,ve Svratecké hornatině, zahájila činnost zjara 1992. Otevírací výstavu zde tehdy měli malíři Božena a Karel Rossí. Aktuální komorní kolekce obrazů pražské autorky Ireny Křivánkové má v evidenčním úhrnu úctyhodné číslo sto čtyřicet tři. Křivánková, brněnská rodačka, v roce 1999 absolventka Fakulty výtvarného umění VUT v Brněv ateliéru prof. Jiřího Načeradského, od roku 2014 odborná asistentka ateliéru Intermedia na soukromé vysoké škole Art & Design Institut v Praze, se představuje v Galerii z ruky podruhé. Premiéru tu měla před dvanácti roky, v nichž bylo dost času na vývoj, proměny tvůrčí orientace. Co „odložila cestou“, co nového přijala za své? V roce 2007 jsem měl příležitost napsat v recenzi pro Literární noviny č. 20: "Jsou-li východiskem výtvarné tvorby představy, neznamená to, že tvůrce je nadobro oddělen od věcné skutečnosti. Často je v takových dílech více nápodoby předmětného světa, než je v realismu. Jde ovšem o nápodobu sjednanou prostředky, jež neplní umělcovu ambici přepisu, nýbrž mnohé touhy po svébytném vyjádření. Právě tak tvoří Irena Křivánková." Na tomto mínění nezměnilo se nic. V polovině čísel aktuální výstavy k tomu přidala širší zření svého nitra, skrze náměty a jejich formu je více pootevřela. V umění není nic vyčerpáno, žádný námět, žádný materiál, žádná technika. Rozvíjejícím způsobem lze navázat i na formy, jež byly tvorbou zrozeny už před desetiletími. Křivánkové malířský projev v souvislostech upomíná, že české výtvarné prostředí 60. až 80. let minulého století zřetelně ovlivnil americký abstraktní expresionismus čtyřicátých a padesátých let. Už ve druhé polovině 30. let rozlišil kritik Alfred Barr dvě tendence abstraktního umění. První byla, geometricko–strukturální, vedla přes kubismus až po různá geometrická a konstruktivistická hnutí. Druhou tendenci označil za spíše intuitivní a emocionální, užité formy za spíše organické a biomorfní než geometrické, spíše zakřivené než hranaté, spíše dekorativní než strukturální, a protože Barr měl zaujetí pro mystické a iracionální, napsal ještě o oné druhé tendenci, že je spíše romantická než klasická. Barrovo shrnutí druhé abstraktní tendence je v přenesení detailně vystihujícím náhledem na formu Křivánkové, již uplatňovala v předešlém desetiletí a rovněž před půlkou desátých let. Toto období nyní připomíná v Galerii z ruky kolekce malých pláten z cyklu s titulem Fragmenty. Rozsahem je to více než polovina výstavy. Čeho částmi jsou ta plátna se zpřítomněným barokním nádechem? Příbuzné skladby malířka užila na rozměrnějších obrazech uvedených v minulých letech ve větších interiérech. Na nich je více evidentní záměr iluzívní výstavby třetího rozměru, který zvyšuje oněch repetičních, naturálně duchovních kompozičních fragmentů přitažlivost. Druhá část přítomné křížovické výstavy je rozdílná. Jsou to malby mladší. Obsahem, formou i vyzněním odkazují na odlišná východiska. Především je to Křivánkové návrat k někdejšímu figurativnímu (zobrazujícímu) projevu, náplní a duchovním zázemím však nesoucímu odlišná svědectví o malířčině existenci. Odlišná ve smyslu větší otevřenosti, tím možnosti k širšímu divákovu nahlédnutí do malířčiny duše. Akcentujme však fakt, že z hlediska volby formy šla Křivánková nazpět, proti vývojové posloupnosti. Nazpět i uvnitř vlastního vyjadřování. Z aspektu generalizace zde jistě nutno přidat poznámku: Mínění Vasilije Kandinského – Abstrakce se stane nejrozšířenějším způsobem malířského projevu – nedoznalo naplnění. Rozličně stylizované způsoby věcnosti trvale vyznává nemalá část jistým způsobem poučené výtvarné veřejnosti. Jsou tu dvě vztahová témata, k nimž Křivánková vnitřně dozajista připojuje atribut podstatná – vztah ke specifickým lyrickým situacím v přírodě, jež vyhledává pro podmanivé tonutí v pocitech okouzlení, a vztah ke kočičímu plemenu Sphynx, které je jí blízké pravděpodobnou denní přítomností. Obé, míněná příroda a kočky, je pak ve dvou realizacích originálně sdruženo v náznakově narativním sdělení. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Lze myslím předpokládat, že malým, víceméně realistickým portrétům koček se jmény Barnie a Pepi nebude ze strany návštěvníků Galerie z ruky věnován zvláště velký zájem. Avšak rozměrnější artefakty s tituly Akvárium a Pepi a světlušky mají potenciál upoutat zrak i mysl zvláštnostmi podání obsahových spojnic. Na celé ploše prvního plátna tyčí se nad dvojicí nevelkých přesto dominantních koček čelní sklo akvária s četnými rybami, i bizarními. Snová tajemnost a poetika druhého plyne z bezpočtu světlušek vznášejících se nad spící kočkou. Syžet rámcově figurativních světlušek přičiňuje se na sledované výstavě o divákův zájem ještě na třech dalších obrazech – Čekání na světlušky, Světlušky a I světlušky mají svoje prasátka pro štěstí. Přičemž posledně jmenovaný má vedle jisté naturální lyričnosti přesah k nápaditému jemnému humoru. Světlušky a kočky z plemene Sphynx snad ani nejsou Ireny Křivánkové hlavním novým tvůrčím programem, jakkoli to tak nyní v Křížovicích může působit. Ovšem s přihlédnutím ke skutečnosti, že u četných příslušníků střední malířské generace je dnes upřednostňována (ze vzdoru, z beznaděje či jen z recese) ošklivost, tedy rezignace na krásu, je tu Irena Křivánková (a šťastně není sama) se svým optimismem a snem, s realitou malířského umu, s pomíjivou krásou svitu světlušek a s láskou ke zvířatům. Co načala, může rozvinout. A my můžeme od ní očekávat další projevy tvůrčí osobitosti.             Irena Křivánková, Obrazy, Galerie z ruky, Křížovice (Doubravník). Výstava je přístupná do neděle 28. července, otevřena je ve čtvrtek a pátek od 13. do 18. hodiny a v sobotu a v neděli od 10. do 12. a do 13. do 18. hodiny.

Čas načtení: 2024-02-18 15:00:00

Najde se dárce pro Artura? Chlapec bojuje o život, čelí vážné nemoci

/FOTOGALERIE, VIDEO/ Zatímco kluci v jeho věku objevují napínavé hry, šestiletý Artur z Pohořelic na Brněnsku už ví, co je to transplantace. Vážně nemocný chlapec trpí poruchou imunitního systému. V České republice se pro něj zvedla vlna pomoci, která v úterý 20. února doputuje také do Kolína. V Kavárně Vila se od 11 do 16 hodin uskuteční nábor hrdinů do registru dárců kostní dřeně.