Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-02 10:30:01

Diamant Naděje je prý prokletý. Vlastník drahokamu zemře, tak jako třeba Marie Antoinetta

Drahokam od svého objevení v 17. století mnohokrát změnil majitele. Údajně jej v nebroušené podobě koupil Jean-Baptiste Tavernier, francouzský obchodník s drahokamy. Už tady ale začíná „zápletka“, která kámen provází po celou dobu jeho známé existence. „Říká se, že Tavernier drahokam nikdy nekoupil, ale ukradl z hinduistické sochy v indickém chrámu. Odtud pramení historky o prokletí. Jakmile prý chrámoví starší zjistili, že diamant chybí, údajně uvalili kletbu na toho, kdo měl předmět v držení,“ vysvětloval Moravec. Školák šel kopat brambory a našel úžasný poklad. Kde se tam ale vzaly egyptské artefakty? Číst více Tragické události – opravdu jen náhoda? Ovšem Tavernier z toho vyšel v pohodě, kámen totiž stihl včas prodat. V roce 1668 ho od něj koupil Ludvík XIV. za 120 tisíc livrů, navíc obchodníka povýšil do šlechtického stavu. Kámen následně vybrousil dvorní klenotník Jean Pitau na 68 karátů, místo našel v ozdobné jehlici. „Zde už si můžeme říkat, že na prokletí něco může být. Král přišel o většinu potomků v době, kdy byli děti. On sám se naopak dožil požehnaného věku, což může být bráno jako prokletí. Dalším, kdo se drahokamem chlubil, byla Marie Antoinetta. A víme, že skončila na popravišti na dnešním náměstí Svornosti.“ Kámen byl ukraden v roce 1792 a putoval neznámo kde. V roce 1839 jej získal sběratel vzácných drahokamů jménem Henry Philip Hope, po kterém je diamant nyní pojmenován. Ten se ho však rychle zbavil, vlastnil ho pak jeho synovec Francis. Brzy přišel o veškerý majetek a nezbylo mu nic jiného než vzácný kámen prodat. „Koupil ho francouzský makléř Jacques Colot. Ale co osud nechtěl – krátce po uzavření obchodu zešílel a spáchal sebevraždu,“ uvedl Moravec. Koloběh smrti ale neskončil, naopak, roztočil se v dalším krvavém běsnění. Řecký obchodník Simon Montharides si klenot dlouho neužil. I s manželkou a dcerou přišel o život při nehodě, když se s nimi převrátil kočár. Pak tu máme mediálního magnáta Edwarda McLeana, který nechal diamant vložit do náhrdelníku a věnoval ho manželce. „Jejich syna brzy přejelo auto, dcera spáchala sebevraždu. McLean skončil v léčebně pro duševně choré, kde nakonec zemřel.“ Putin může použít jaderné zbraně. USA i Čína se válkou na Ukrajině učí, jejich střet by zasáhl i nás Číst více Na Titanicu nikdy nebyl Podle pověsti se mohl kolotoč smrti přetrhnout pouze v případě, že bude diamant nezištně darován. Což se stalo v roce 1958, když ho získal Smithsonův institut, což je komplex muzeí ve Washingtonu. „Daroval ho tam klenotník Harry Winston. Asi už nechtěl riskovat, že na kletbě třeba může být něco pravdy,“ dodal pro Čtidoma.cz Moravec. Navzdory své podobnosti s jiným, fiktivním diamantem – Srdcem oceánu, který nosila Kate Winslet v roli Rose DeWitt Bukater ve filmu Titanic z roku 1997 – diamant Naděje na osudné lodi nikdy neplul. Dnes je jeho hodnota více než 250 milionů dolarů, jak uvádí Chicago Diamond Buyer. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Ze skály nad Sázavou padá do řeky zlato. Kam se ještě můžeme vydat za opravdovými poklady?

Čas načtení: 2017-04-01 00:00:00

Jarnoletně barevně: s TOUS kolekcí

Za pár dní přivítáme voňavé a slunečné jaro a pro mnoho žen je to signál k nákupu jarních kousků oblečení, ale také k pořízení si originálních a stylových doplňků, které náš jarně letní outfit rozzáří jako drahokam. Bonjour Seňorita Žhavé slunce, moře a sladko něžná příchuť Francie, ale také ves ...

Čas načtení: 2008-11-30 00:00:00

Diamanty jsou věčné / Diamanty ALO

Pro chemika je to čistý uhlík, pro fyzika nejtvrdší přírodní látka se skvělými optickými vlastnostmi, pro klenotníky je to surový kámen, jehož vybroušením lze získat velmi ceněný drahokam používaný tradičně pro zásnubní prsteny a luxusní šperky, avšak pro většinu z nás je to symbol krásy, luxusu, bo ...

Čas načtení: 2021-08-30 13:54:10

ČT art bude patřit básníkům s Tomášem Klusem, historii televizní tvorby a festivalu Zlatá Praha

Kulturní stanice České televize ČT art slaví osm let. Speciální, týden trvající program, odstartuje již 30. srbna večer připomenutím padesátého výročí Divadla Sklep. Od 20 hodin uvede v přímém přenosu jeho kultovní Besídku. Ve středu 1. září uvidí diváci premiérový dokument Svět podle Muchy, čtvrtek bude patřit živému vystoupení Jiřího Suchého. Novým cyklem, který na Artu startuje, jsou Písně českých básníků s Tomášem Klusem v moderátorské roli. S premiérovými díly se vrací pořady Linka a Doupě Mekyho Žbirky. Tradiční součástí podzimního programu je také festival Zlatá Praha. Ten uvede například dokumenty Můj život s Bohuslavem Martinů a Štace Miloně Čepelky. „Za těch osm let, co ČT art vysílá, byly nejtěžší dva roky. Ten první, kdy Art po pár měsících příprav skočil rovnýma nohama do éteru, a pak ten poslední, kdy se kulturní život, tak jak jsme na něj byli zvyklí, prakticky zastavil. Rušili jsme spoustu natáčení, měnili program, ale přesto jsme dokázali divákům nabízet to, co nemohli vidět a slyšet v divadlech či hudebních sálech. Naše publikum to ocenilo a vysílání v době pandemie se stalo divácky nejúspěšnějším obdobím v historii kulturního kanálu,“ říká generální ředitel České televize Petr Dvořák „Tradice artových přímých přenosů loni dokonce zaznamenala rekord, představení Hvězda s Evou Holubovou zhlédlo sto třicet tisíc diváků. Divákům umíme zprostředkovati hůře dostupná, věčně vyprodaná představení. Po Dejvickém a loňském Národním divadle letos nahlédneme do kultovní Dobešky,“ dodává. „Kromě přímých přenosů nás na podzim čekají i dvě premiéry. Pořady, které jsou poučné, ale rozhodně nenudí. Prvním jsou Písničky českých básníků, ve kterých bude populární hudebník Tomáš Klus přibližovat současné generaci autory jako Orten, Hrabě nebo Seifert. Druhým pak Na programu televize mapující historii československé televize od padesátých let až po vznik České televize. Jsem přesvědčen, že práce s obsáhlým archivem a stovkou výpovědí nejen osobností, které jsou s vysíláním spojeny, bude na výsledku vidět,“ doplňuje výkonný ředitel ČT art Tomáš Motl. Nejdřív Sklep a Mucha, potom opera a krátké filmy ČT art slaví výročí zahájení svého vysílání tradičně tzv. Týdnem dárků. „Besídka k padesátému výročí bude speciální oslavou toho, že už to máme v práci i v životě fifty-fifty. Se Sklepem je mi jedno, jestli vystupujeme před kamerou, nebo na jevišti. Když mi bylo těžko, vrátil jsem se do Sklepa na plný úvazek a zjistil, že energie v souboru je léčivá,“ říká spoluzakladatel souboru Milan Šteindler. Středečním dárkem bude dokument o Alfonsu Muchovi, který neváhal opustit Paříž na Slovanská epopej. Snímek Romana Vávry Svět podle Muchy se tak po loňském krátkém uvedení v kinech dostává v premiéře i na televizní obrazovku. Mezi podzimní premiérové pořady se zařadí také Krátké čtvrtstoletí Divadla v Dlouhé a inscenace Lidská tragikomedie, které připomenou výročí zavedené pražské scény. Cyklus Státní opera, jak ji neznáte zase naváže na epizodický exkurz do historie a architektury Národního divadla. Roli průvodkyně převzala od Taťjany Medvecké sopranistka Kateřina Kněžíková. A už v půlce září se představí během jediného večera sedm talentovaných českých filmařů, kteří získali za své krátké filmy ocenění nebo dokázali svá díla dostat na mezinárodní festivaly. Během pásma Velké malé příběhy uvede ČT art snímky jako Anatomie českého odpoledne či Nosorožci. Zlatá Praha po roční pauze s doprovodným programem „Po kulturně utlumeném roce se mezinárodní televizní festival Zlatá Praha hlásí o slovo se vší parádou a opět bude o skvělých pořadech, uměleckých výkonech i velkých jménech,“ říká ředitel festivalu Tomáš Motl. „Kromě předních českých umělců jsem třeba nesmírně rád, že předsedou mezinárodní poroty se stala legenda mezi režiséry koncertů a oper Brian Large, který mimo jiné celosvětově proslavil fenomén Tří tenorů, když režíroval přenos onoho slavného prvního společného vystoupení Pavarottiho, Dominga a Carrerase v Římě.“ O zahájení festivalu se na Nové scéně Národního divadla ve středu 22. září postará houslista Václav Hudeček se svými hosty. Následující den je na programu premiéra dokumentu Ondřeje Havelky My tancujem swing o historii tohoto žánru v Československu a první uvedení portrétu Štace Miloně Čepelky. „Chceme divákům ukázat, že Miloň není pouze hercem Divadla Járy Cimrmana. Představíme ho taky jako hudebníka a literáta,“ popisuje režisér Patrik Ulrich. Jakub Sommer se zase v dokudramatu Můj život s Bohuslavem Martinů věnuje osobnosti významného hudebního skladatele: „Až při přípravách na natáčení jsem ho začal poslouchat a byl jsem překvapen, jakou bohatostí jeho hudba oplývá. Sám pro sebe jsem si objevil drahokam a jsem přesvědčen, že i v budoucnu mě jeho dílo nepřestane fascinovat.“ V tentýž den návštěvníci Nové scény Národního divadla uvidí i ukázku z velkého projektu Šest symfonií Bohuslava Martinů, který Česká televize natočila ve spolupráci s Českou filharmonií. A ani letos nebude na festivalu chybět doprovodný program. Na odpoledne se StarDance se představí známé tváře uplynulých ročníků, ale i chystané jedenácté řady, která odstartuje v polovině října. Kompletní program Zlaté Prahy je dostupný na webu festivalu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-09-24 15:11:04

Celibát katolických kněží by měl být zrušen, píše ve své nové knize církevní historik Hubert Wolf

Katolická církev zavazuje své kněze k životu bez manželství a bez pohlavního styku. To má však fatální vliv na nedostatek kněží. Odhaduje se, že od šedesátých let se jich na celém světě vzdalo svého úřadu kvůli celibátu zhruba dvacet procent. Počty kněžského dorostu již celá desetiletí masivně klesají, studenti teologie uvádějí často jako důvod, proč nevstupují do kněžského semináře, právě celibát. Stále více farností už nemá vlastního faráře. Kniha münsterského církevního historika Huberta Wolfa Celibát podrobuje celibát analýze. Sleduje historii celibátu, zpochybňuje jeho ospravedlnění a nachází důvody, proč by měl být zrušen.  Wolf v knize Celibát zaměřil svoji pozornost na problematiku tohoto mocenského nástroje katolické církve. „Jeden z důvodů k celibátu, o němž se zřídka hovoří otevřeně, je stabilizování hierarchického systému katolické církve. S mužem, který by měl ženu a děti, by církevní vrchnost nemohla hýbat jednoduše jako se šachovou figurkou a přesouvat ho celé roky bez udání důvodů z jednoho místa na druhé,“ píše Wolf. „V dnešní době je tato poslušnost sice povýšena na spirituální úroveň, jenže zůstává stejně jako dříve nevysloveným nosným sloupem systému katolické církve.“ Wolf poukazuje na to, že celibát v římskokatolické církvi nebyl vždy jedním ze základních aspektů kněžství, a připomíná, že apoštolové a poté biskupové, kněží a jáhni, již byli povoláni Ježíšem a posléze řídili vývoj rané církve, byli obvykle ženatí. Celibát se začal výrazně prosazovat až 300 let po Kristu. Nový zákon se pro celibát nijak nevyslovuje; proto postoj církve od raného středověku prochází četnými proměnami: od akceptování manželského svazku přes omezení sexuálního styku manželů v souvislosti s přijímáním svátosti a přes přijetí skutečnosti, že východní křesťanské církve kněžím sňatek povolují, až k definitivnímu utužení celibátu, jež spadá do 19. století, respektive na přelom 19. a 20. století. Celý klerický systém katolické církve je podle Wolfa zpochybnitelný: katolická církev jako absolutní monarchie je výmyslem devatenáctého století, jenž za současných podmínek ztrácí svou důvěryhodnost. Vedle církevně-ekonomických důvodů – nejsou-li potomci, nemá kdo dědit – nachází Wolf další zdroje celibátu jednak v židovských předpisech týkajících se čistoty, jednak v pozdní antice, zejména u stoiků a u gnostiků s jejich dualismem hmoty a ducha. Tento asketický ideál však podle něj není s postavou Ježíše vůbec v souladu.   Ukázka z knihy 1 Tabu padlo Nedostatek kněží a obvinění ze zneužívání nutí Vatikán začít mluvit o celibátu. Řím, 4. dubna 2014. Papež František poskytuje audienci biskupovi brazilské diecéze Xingu Erwinu Kräutlerovi. Oba muži si navzájem políbí ruku a prsten, jak je v Jižní Americe při pozdravu zvykem. Atmosféra je víc než uvolněná a biskup informuje papeže o situaci původního obyvatelstva v Amazonii: devadesát procent křesťanských obcí jeho diecéze nemůže v neděli pravidelně slavit eucharistii, sedmdesát procent tak může dokonce činit jen třikrát do roka, protože prostě nejsou kněží. Poté Kräutler vypráví Františkovi o vysvěcení jedné kaple v odlehlé farnosti, kam sám jako biskup odcestoval. Když se otevřely dveře malého kostelíka, ocitl se Kräutler v šoku, protože tu chyběl oltář. Okamžitě upozornil na to, že slavnost eucharistie přece stojí v centru víry i katolického života v obci; na to mu představená obce odpověděla, že to ví samozřejmě taky. „Jenže my tu máme slavnost eucharistie dvakrát třikrát do roka … takže žádný oltář nepotřebujeme.“ Pro těch několik případů se může dát dovnitř stůl.      Biskup a papež se shodnou na tom, že „se tu něco rozpadá“, že v oblasti Amazonie dochází k „fatálnímu odvykání eucharistii“. Jednatřicet kněží se nemůže na území větším než Spolková republika Německo starat o osm set křesťanských obcí. František a biskup zvažovali možnosti řešení. Kräutler připomíná návrh jihoafrického biskupa Fritze Lobingera, aby byly obce bez kněze v budoucnu vedeny kolektivně jakýmisi teams of elders, variantou rady starších, a tyto muže a ženy „pak rovněž vysvětit na kněze, aby mohli spolu se svou obcí také slavit eucharistii.“ Řeč přijde i na téma viri probati – tedy ženaté muže, kteří se osvědčili v manželství i povolání a kteří by měli být vysvěceni na kněze. Audience končí slavnou papežovou větou, aby mu biskupské konference připravily „odvážné“ návrhy.      Soukromá audience v této atmosféře a otevřený rozhovor o nedostatku kněží, celibátu a svěcení ženatých kněží a vdaných žen by za předchůdců papeže Františka byly sotva možné. Celibát byl považován za „zářící drahokam“ v koruně církve, jenž principiálně nesměl být zpochybňován. Dobří katolíci se o něm nebavili. V debatě mezi pastýři a nejvyšším pastýřem beztoho nebyl tématem. Kdo se odvážil byť jen promluvit o povinnosti kněžského celibátu, tomu bylo rychle upřeno právo na pravověrnost. To bylo téma pro kritické teology, pro „neoficiální církev“, pro kněze-odpadlíky, kteří se vzdali svého úřadu kvůli ženě, pro ženy kněží, pro děti kněží a v neposlední řadě pro romány a filmy.      Intimní vhledy do sexuálního života andělů v sutaně a s kolárkem jsou zárukou řvavých titulků nejen bulvárního tisku. Filmy a filmové série o kněžích, kteří se musejí rozhodnout mezi láskou k nějaké ženě a láskou k Bohu, se stávají výnosnými trháky. Katolická církev by tento problém ráda zamlčela, faktem ale je, že svůj úřad kvůli nutnosti dodržovat celibát opustilo mnoho tisíc kněží po celém světě. Pokořujícímu procesu zbavení kněžských povinností a převedení do laického stavu se přitom podrobí jen minimum z nich. Jenom tímto procesem, probíhajícím na úrovni diecéze a vedeném římskou Kongregací pro bohoslužbu a řád svátostí, jež nakonec předkládá papeži své doporučení oficiálního rozhodnutí, lze konstatovat neplatnost svěcení a kněz může být navrácen do laického stavu. Teprve poté je knězi – již coby laikovi – dovoleno uzavřít platný církevní sňatek.      Odhaduje se, že se od šedesátých let vzdalo na celém světě svého úřadu kvůli celibátu zhruba dvacet procent kněží. Jenom v Německu by to bylo, vycházíme-li z celkového počtu okolo 14 000 duchovních, několik tisíc. Oficiální čísla nejsou, což je příznačné, k dispozici. Počty kněžského dorostu již celá desetiletí masivně klesají, kněžské semináře doslova vymírají, řada diecézí nemá proto mnoho let vlastní kněžské svěcení. Studenti teologie uvádějí často jako důvod, proč nevstupují do kněžského semináře, právě celibát. Pastorační situace se mezitím drasticky zhoršila, stále více farností už nemá vlastního faráře. Těch několik málo zbývajících duchovních si stále častěji připadá jako „pastorační velkopodnikatelé, cestující se svátostmi a držitelé celibátu“. Místo aby přemýšleli o podmínkách přístupu k úřadu, hledají biskupové spásu ve stále větších duchovních jednotkách, pastoračních prostorech a katolických spolcích – nebo v kněžích z Indie, Polska a Afriky, kteří přicházejí z naprosto odlišného kulturního okruhu a jen zřídka dostatečně ovládají němčinu.      Jinak tomu bylo ještě na druhém vatikánském koncilu, který probíhal v letech 1962 až 1965. Tehdy se biskupové, minimálně během neveřejných diskusí v příslušných komisích, zeširoka dohadovali o spojení celibátu s kněžským úřadem a uvažovali o flexibilnějším pojímání závazku celibátu. Když však poté chtěli pojednávat o celibátu na koncilním plénu samotném, zasáhl papež Pavel VI. a dal zřetelně najevo, že pokládá za nevhodné mluvit o něm veřejně. Tímto krokem papež znemožnil biskupům shromážděným na koncilu, aby o tématu rozhodovali, a toto rozhodnutí strhl na sebe. Rok a půl po konci koncilu prohlásil papež, odvolávaje se na jemu náležející učitelský úřad, zcela lapidárně, „že stávající závazek celibátu musí být také i nyní spojen s kněžským úřadem“.      Němečtí biskupové se měli zcela držet tohoto předpisu. Typické je jejich chování během synody ve Würzburgu, která se konala jako „společná synoda biskupství Spolkové republiky Německo“ od roku 1971 do roku 1975 s cílem realizovat závěry druhého vatikánského koncilu. Poté, co došlo během katolického dne v Essenu roku 1968 k bouřlivým sporům mezi katolickými laiky a německými biskupy kvůli naléhavým a nezbytným reformám – šlo zejména o povolení antikoncepční pilulky, její regulaci a odstranění závazku celibátu –, chtěli biskupové na würzburské synodě dostat všechno znova pevně pod kontrolu.      Když synoda připravovala závěr týkající se pastorační služby v obci, objevil se nepřeklenutelný rozpor mezi většinou synody a německými biskupy. Laikové argumentovali tím, že se katolická církev v Německu nachází, pokud jde o pastoraci, v nouzové situaci, protože je příliš málo kněží a mnoho duchovních má „lidské problémy“ s celibátem. Požadovali proto svěcení viri probati. Německá biskupská konference nato povolila o zamýšleném závěru vůbec diskutovat jenom v „závislosti na tom, že bude otázka přístupu ženatých mužů ke kněžství“ prozatím pominuta. V závěrečném textu samém musela proto synoda vysvětlit, že na podkladě pokynu německých biskupů z 13. dubna nesmí „v této otázce přijmout žádné rozhodnutí“. Zcela obecně se tam proto mluvilo o přezkoumání nových přístupů ke kněžství a zazněla formulace: „Obecně se proto uznává, že si výjimečné a nouzové pastorační situace mohou žádat svěcení mužů, kteří se osvědčili v manželství a povolání.“      A tak němečtí biskupové úspěšně nasadili náhubek, předepsaný Pavlem VI., také laikům. Ani na velkých sebeprezentacích německého laického katolicismu, na katolických dnech, se už po würzburské synodě téma prakticky neobjevilo. Pokud vůbec přišlo na přetřes, pak spíše během „katolického dne zespoda“.      Jenže celibát nebyl tématem pouze v Německu. Na skoro všech národních synodách po druhém vatikánském koncilu bylo slyšet hlasy požadující svěcení ženatých mužů na kněze, od Jižní Ameriky přes Švýcarsko a Rakousko až po Nizozemsko. Na rozdíl od Německa se nizozemští kardinálové důrazně vyslovili pro to, aby byli „ženatí muži připuštěni ke kněžskému úřadu a kněží, kteří byli vyloučeni kvůli sňatku, byli znova navráceni svému úřadu“. Řím reagoval ostře, nizozemské biskupy usadil, krok za krokem vyměnil celý episkopát země a nahradil ho zastánci celibátu. Strategie Říma nakonec vyšla.      Převažující většina biskupů se totiž v následujících desetiletích držela kurií předepsané linie, jak dokládá množství pastýřských listů, prohlášení a rozhovorů. Podpory se jim dostávalo především od Jana Pavla II., jenž opakovaně podtrhoval, že církev bude trvat na „drahokamu“ celibátu, a všechny námitky proti svobodnému stavu kněží odmítal jednoduše s argumentem, že jsou „cizí evangeliu, tradici i učení církve“. Objevily se jen osamocené výjimky jako např. rottenburský biskup Georg Moser, jenž připustil vótum své diecézní synody z let 1985/86, v němž byl vznesen požadavek k Německé biskupské konferenci, „aby znova promyslela kněžské svěcení mužů osvědčivších se v manželství a povolání a podnikla nezbytné kroky“.      Padesát let bylo téma zrušení příkazu celibátu a alternativních přístupů ke kněžství přinejmenším pro hierarchii katolické církve tabu. Podíváme-li se přece jen na několik náhodně zvolených vyjádření vrchních katolických pastýřů z října 2018, jako bychom se ocitli v alternativním filmu: kardinál státní sekretář Pietro Parolin, druhý muž ve Vatikánu, vysvětluje v rozhovoru z 2. října 2018, že „celibát kněží … lze docela dobře zpochybnit“. Parolin zdůraznil, že církevní učení není monolit, nýbrž „živoucí organismus, který roste a vyvíjí se“. Už v roce 2013 potvrdil, že celibát nepředstavuje „žádné dogma“, nýbrž „tradici církve“, pročež je diskuse o něm veskrze možná. Předseda Německé biskupské konference kardinál Reinhard Marx žádal 5. října 2018 v Římě u příležitosti zahájení magisterského studijního programu Safeguarding of Minors, aby se o celibátu vedla otevřená debata. Arcibiskup mnichovský a freisinský uvedl skandál se zneužíváním jako příčinu toho, že se církev musí v poctivé diskusi postavit mnoha otázkám, k nimž patří „zneužívání moci a klerikalismus, sexualita a sexuální morálka, celibát i výchova kněží“. Arcibiskup bamberský Ludwig Schick uvedl 8. října 2018, že je možné uvažovat o dispenzi od celibátu; osvědčení muži by mohli být tímto způsobem zbaveni překážky manželství, jež stojí v cestě svěcení. A dokonce apoštolský nuncius v Německu, arcibiskup Nikola Eterović, prohlásil v jednom interview pro Herder Korrespondenz: „Celibát není tabu.“ On osobně je sice proti odstranění celibátu, ale „v této otázce“ neexistuje „žádné jednoznačné řešení. Musíme prostě diskutovat o tom, co je pro církev nejlepší.“      Pokud jde o důvody, proč by se tak najednou mělo diskutovat o tomto tématu, můžeme na základě vyjádření kardinálů a biskupů uvést konkrétně především tři motivy: nutnost vyrovnat se se skandály vyvolanými sexuálním zneužíváním, potřebu odstranit prudce narůstající nedostatek kněží a zmírnit systémovou a strukturální krizi katolické církve.      Výzvy papeže Františka k odvážným návrhům se chopili alespoň latinskoameričtí biskupové z oblasti Amazonie. V Římě půjde na podzim roku 2019 na biskupské synodě s názvem „Amazonie – nové cesty pro církev a komplexní ekologii“ rovněž o katastrofální nedostatek kněží na severu Brazílie. Biskupové by měli navrhnout kněžské svěcení minimálně ženatých mužů. Bude-li se debatovat také o připuštění žen k církevním úřadům, není zřejmé.      Tabu padlo. V katolické církvi se má opět otevřeně a bez předsudků debatovat o svobodném stavu kněží i o odstranění závazku celibátu – a sice v celé církvi počínaje papežem přes kardinály, biskupy, teoložky i teology až po věřící. V tomto smyslu je třeba následujícím tezím z církevních dějin rozumět jako příspěvku vyzývajícímu k poctivé diskusi ve smyslu „platonsko-aristotelské a scholastické praxe argumentace“, podle níž „je nějaké mínění označeno jako ‚teze‘ pouze tehdy, je-li zastáváno někým, kdo je připraven je racionálně obhájit“.   Hubert Wolf (1959), německý církevní historik, vystudoval na univerzitách v Tübingenu a v Mnichově katolickou teologii se zaměřením na středověké a moderní církevní dějiny. V roce 1992 se stal profesorem na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem a později také v Münsteru. Dlouhodobě se věnuje výzkumu římské inkvizice a studiu významných církevních osobností. V roce 2003 získal cenu Gottfrieda Wilhelma Leibnize a o tři roky později Gutenbergovu cenu. Kromě jiného je autorem několika monografií, některé z nich byly přeloženy také do angličtiny, francouzštiny, italštiny a dalších jazyků. jako příklad uveďme knihy Index. Der Vatikan und die verbotenen Bücher (2006, Vatikánský index zakázaných knih), Papst und Teufel. Die Archive des Vatikan und das Dritte Reich (2008, Papež a ďábel. Vatikánské archivy a třetí říše). V českém překladu vyšly knihy Případ Sant’Ambrogio. Utajený skandál římských řeholnic a Konkláve. Tajemství papežské volby.   Z německého originálu Zölibat. 16 Thesen, vydaného nakladatelstvím C. H. Beck. v Mnichově roku 2019, přeložila Daniela Petříčková, 200 stran, nakladatelství Prostor 2020, první vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  

Čas načtení: 2024-03-13 11:56:50

Nefrit fascinuje lahvově zelenou barvou. Odedávna mu přisuzovali magickou moc

Mezi oblíbené kameny, které se využívají pro výrobu šperků, patří také nefrit. Tento drahokam má ale i své magické a léčebné účinky. Pojďme si je představit. Jak vypadá nefrit a co o něm víme? Nefrit patří mezi drahokamy. Jde o silikát, odrůdu amfibolu nebo aktinolitu. Má podobnou tvrdost jako křemen, tedy kolem šesti na stupnici...

Čas načtení: 2024-04-08 00:00:00

Legendární srub už posloužil pro natočení řady kultovních seriálů

Okouzlující farma Blackberry Creek je jako vzácný drahokam „uhnízděná“ přibližně dvaceti minut jízdy autem od centra Los Angeles v kouzelném Topanga kaňonu. Ten propojuje San Fernando Valley s pobřežím Malibu. Farmu si zamilovali nejen filmaři.

Čas načtení: 2024-05-05 07:15:17

V Dubaji plánují vysadit 100 milionů stromů. Pomůže to dostatečně v kompenzaci emisí uhlíku?

Připravte se na novou podobu Dubaje. Město, které již teď září jako drahokam na Blízkém východě, nyní plánuje projekt, který ho nejen povznese, ale také obohatí jeho ekosystém. Dubaj Mangroves, ambiciózní iniciativa od společnosti URB, slibuje transformaci 72 kilometrů pobřeží v zelený ráj s 100 miliony stromů. Dubaj už dlouho vyniká svou ikonickou siluetou a

Čas načtení: 2024-05-14 15:45:00

Diamanty jsou věčné, jejich cena ale prudce klesá. Může za to konkurence z laboratoře i generace Z

Diamant, nejlepší přítel ženy. Nebo také mafiána, který diamanty s nezjistitelným původem akceptuje jako platidlo možná raději než bitcoin. Pár diamantů, co zajistí budoucnost celé rodině. Krvavé diamanty. Neexistuje žádný jiný drahokam, kolem...

Čas načtení: 2024-05-27 09:17:00

Hodně velké fitko připomíná zaoblený drahokam

Jako obří drahokam vypadá sportovní centrum nazvané Cloud 9, které začali stavět v čínském městě Š'-ťia-čuang v provincii Che-pej na východě země. Je umístěné v Centrálním parku a jeho výstavba je součástí revitalizace obchodní čtvrti města. Autory budovy s povrchem zrcadlícím své okolí jsou architekti z místního atelieru MAD Architects.

Čas načtení: 2024-06-19 14:57:24

Tanzanit - kámen vzácnější než diamant

Tanzanit najdete jen na jednom místě na světě Tanzanit má pouze jedno naleziště - oblast pohoří Merelani na severu Tanzanie, poblíž ikonického Kilimandžára. Jeho vzácnost a exkluzivita z něj činí velmi vyhledávaný drahokam, který je často označován za cennější než diamant. Šperky s tanzanitem jsou proto velmi populární a žádané.  Klenoty Amber Stříbrný prsten s tanzanitem a topazy Legenda o prvním nálezu Historie tanzanitu je spojena s legendou, která říká, že první kus tohoto drahokamu objevili masajští pastevci. Po velkém požáru způsobeném bleskem narazili na lesknoucí se modré krystaly. Masajské kmeny věří, že tanzanit má mystické a léčivé vlastnosti. Masajské ženy dostávají při porodu fialový šál, symbolizující tanzanit, který má přinést štěstí a ochranu novorozence. Pleochroismus tanzanitu - výjimečná vlastnost barev Tanzanit je známý svou silnou pleochroicitou - optickým jevem, při kterém se barva minerálu mění v závislosti na směru pozorování. Tento efekt je způsobený tím, že pleochroické minerály absorbují světlo různých vlnových délek různě v závislosti na směru krystalové osy. Tanzanit při různých úhlech pohledu může vykazovat tři odlišné barvy: modrou, fialovou a někdy červenohnědou. Kombinace jeho jedinečných barevných změn, vzácného naleziště a bohaté historie přispívá k jeho prestiži na trhu s drahokamy. Canva Set šperků s tanzanitem (Canva) Tanzanit mezi top 4 modrými drahokamy Tanzanit se stal jedním z nejoblíbenějších modrých drahokamů. Konkuruje akvamarínu, topazu a safíru, i když každý z těchto kamenů má svou jedinečnou barvu a vlastnosti. Po svém objevení získal tanzanit rychle celosvětovou pozornost. Společnost Tiffany & Co. hrála zásadní roli při jeho uvedení na trh, když mu dala název odkazující na jeho jedinečný původ.  Jak poznat pravý tanzanit Běžným okem tanzanit snadno zaměníte za už zmíněné jiné drahé kameny modré barvy. Ten pravý tanzanit se vyznačuje intenzivním odstínem modré s leskem až do fialova.  Pixabay Stříbrný náhrdelník s tanzanitem Beyoncé i vévodkyně Kate jej milují Šperky s tanzanitem si oblíbilo mnoho slavných žen. Sarah Jessica Parker, hvězda seriálu Sex ve městě, nosí často výrazné šperky s tanzanitem. Beyoncé dostala masivní prsten s tanzanitem od svého manžela, rappera Jay-Z. Tanzanit podtrhuje krásu hereček Anne Hathaway a Cate Blanchett. Vévodkyně Kate byla spatřena před lety ozdobena krásným přívěskem a náušnicemi s tanzanitem ve tvaru hrušky. Odhadovaná hodnota jejích šperků byla tehdy asi 8400 liber (asi 245 tisíc korun). Zajímá vás styl světových celebrit? Určitě vás bude bavit článek o oblíbených parfémech slavných hereček a zpěvaček. Překvapí vás, jaká vůně vede právě například u Beyoncé. Přidejte tanzanit ke svým šperkům Tanzanit není jen krásným drahokamem, ale také fascinujícím kouskem přírodní historie s bohatými legendami. Jeho původ, spojený s krásnou a divokou přírodou Tanzanie, spolu s jeho magickými vlastnostmi a oblibou mezi celebritami, z něj činí skutečný poklad mezi drahokamy. Jeho krása a vzácnost zaručují, že tanzanit bude i nadále fascinovat a přitahovat pozornost klenotníků i milovníků drahokamů po celém světě.    

Čas načtení: 2024-07-10 15:30:12

Laco išiel na hríby, namiesto nich objavil žiariaci poklad. Kamene mudrcov môžete nájsť na tomto mieste

Drahokam, o ktorom liečitelia hovoria ako o kameni múdrosti, zatiaľ nemá meno.

Čas načtení: 2024-08-23 19:17:00

Obří přírodní diamant potěšil těžaře. Co pomohlo k nálezu vzácného drahokamu v Botswaně?

V Botswaně nalezli třetí největší diamant historie. Podle jedné z metrik dokonce druhý největší. Každopádně to byl ten úplně největší diamant za posledních sto let. Drahokam váží necelého půl kilogramu (498 gramů neboli 2492 karátů). Nález připoutal pozornost k oboru, který prochází složitým obdobím.

Čas načtení: 2024-08-24 11:39:55

V Botswaně byl nalezen obrovský, téměř 2500 karátový diamant

Významný objev v diamantovém dole Karowe V diamantovém dole Karowe, který se nachází v Botswaně, byl objeven jeden z největších nebroušených diamantů na světě. Tento obrovský drahokam váží 2492 karátů a jedná se o druhý největší diamant, který byl kdy nalezen. Zásadní roli v objevu sehrála moderní rentgenová technologie společnosti Lucara Diamond z Kanady. Tento […]

Čas načtení: 2024-09-15 08:15:00

Sídlo slavného golfisty, které navrhl Frank Lloyd Wright, je na prodej. Nechybí zde ani jamky

Podle návrhu proslulého architekta Franka Lloyda Wrighta byl postaven dům, který lze objevit jen 15 minut jízdy od centra St. Louis. Je ze všech stran obklopen listnatými lesy, a tak není divu, že mu bývá přezdíváno „skrytý drahokam“. Jeho posledním slavným majitelem byl golfista Bob Goalby. Sídlo je nyní na prodej v přepočtu za 57 milionů korun.

Čas načtení: 2024-10-10 16:00:54

Ledňáček, létající drahokam

Ledňáček říční, který je jen o něco málo větší než vrabec, dostal svůj český název zřejmě pod vlivem jeho německého pojmenování „Eisvogel“, tedy v překladu do českého jazyka doslova „ledový pták“. Jeho pojmenování velice pravděpodobně souvisí rovněž i se skutečností, že ledňáčci kladou vejce ještě za velice chladného počasí. Létající drahokam Vzhledem ke svému výraznému

Čas načtení: 2024-11-15 19:00:00

Video: Nejdražší smaragd na světě prodali v aukci za bezmála čtvrt miliardy

Ve švýcarské dražbě se po více než půlstoletí ocitl raritní zelený drahokam, který za tu dobu dokázal zestonásobit svoji hodnotu, až dosáhl rekordní ceny. Původní majitelce zůstal po rozvodu.

Čas načtení: 2024-12-09 11:09:32

Lamine Yamal - Zázrak fotbalu [Petr Čermák / Book Star]

„Vzpomínáte si, když bylo Messimu nebo Maradonovi 16 let? Lamine je stejný. Máme v péči drahokam.“LUIS DE LA FUENTEtrenér Španělska

Čas načtení: 2025-01-05 10:38:00

Cross Blitz – prozkoumejte svět Crossdawn

Cross Blitz je jednou z novějších her na PC, která za poslední dobu upoutala pozornost nejen hráčů, ale i kritiků. Cross Blitz je takovým drahokam mezi deckbuilderovými hrami (Nadir, Menace From the Deep, Tainted Grail a mnohé další), momentálně se nachází v předběžném přístupu a za jeho vývojem stojí společnost Tako Boy Studio. Článek Cross Blitz – prozkoumejte svět Crossdawn se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2025-01-26 15:25:00

Co dělají minulí vítězové TOP 50 talentů: opory, druhé ligy či konce

Největší žebříček mládežnických talentů v České republice má nového krále. Stal se jím teprve sedmnáctiletý drahokam Viktorie Plzeň, Jiří Maxim Panoš. Nadaný středopolař je přitom tak mladý, že může anketu ovládnout i v následujících dvou letech. Přesně to se povedlo Václavu Černému a nebýt pandemie COVID-19, zadařilo by se to téměř jistě i Adamu Hložkovi. Oba hráči jsou bezpochyby i nejúspěšnější z vítězů posledních jedenácti ročníků. Další tak úspěšní nejsou. V článku iSport.cz se podívejte na osudy někdejších nadaných mladíků.