Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-05-06 20:52:42

LINA_ & Marco Mezquida oslavili portugalštinu emocemi

Svrchovaně stylová, uhrančivá zpěvačka (nejen) fada LINA_ a virtuózní španělský pianista Marco Mezquida, hladce překlenující jazz, latinskoamerické žánry, klasické inspirace i třeba flamenco, tohle spojení asi nemohlo dopadnout nezajímavě, natož špatně. Také nedopadlo, spíš se nedostává slov chvály. Koncert 5. května v pražské Novoměstské radnici končil opakovanými ovacemi vestoje. Oslavy Světového dne portugalského jazyka (který UNESCO vyhlásilo právě na 5. května) v podobě koncertů cyklu Jazz Meets World se zřejmě stávají příjemnou tradicí. Stačí připomenout výtečné loňské vystoupení Cristiny Branco a Joãem […] Zobrazit celý článek LINA_ & Marco Mezquida oslavili portugalštinu emocemi

Čas načtení: 2026-05-06 20:52:42

LINA_ & Marco Mezquida oslavili portugalštinu emocemi

Svrchovaně stylová, uhrančivá zpěvačka (nejen) fada LINA_ a virtuózní španělský pianista Marco Mezquida, hladce překlenující jazz, latinskoamerické žánry, klasické inspirace i třeba flamenco, tohle spojení asi nemohlo dopadnout nezajímavě, natož špatně. Také nedopadlo, spíš se nedostává slov chvály. Koncert 5. května v pražské Novoměstské radnici končil opakovanými ovacemi vestoje. Oslavy Světového dne portugalského jazyka (který UNESCO vyhlásilo právě na 5. května) v podobě koncertů cyklu Jazz Meets World se zřejmě stávají příjemnou tradicí. Stačí připomenout výtečné loňské vystoupení Cristiny Branco a Joãem […] Zobrazit celý článek LINA_ & Marco Mezquida oslavili portugalštinu emocemi

Čas načtení: 2019-08-09 11:55:08

Portugalština online: 5 skvělých aplikací a služeb pro začátečníky

Že je portugalština podobná španělštině, ještě neznamená, že pokud mluvíte španělsky, máte vyhráno. Jaké jsou rozdíly mezi evropskou a brazilskou portugalštinou? Vyzkoušejte vychytané appky, které vám pomůžou s výslovností i gramatikou. Pokud chcete začít studovat portugalštinu, pomůže vám pro začátek zapomenout, že je podobná španělštině. Klíčem k úspěchu je učit se jí jako nový jazyk....

Čas načtení: 2022-01-22 12:59:00

František Kalenda: Česko je nádherná země, ale místní klid může člověka někdy trochu ukolébat

Má slabost pro záhady a jejich řešení, zajímá ho historie a středověk jej přitahoval od dětských let. A právě do tohoto období zasazuje děje svých knižních příběhů. Na svém kontě má František Kalenda šest knih, a právě připravuje dva romány – jeden pro děti a druhý pro dospělé čtenáře. Psaní jej baví od dětství a k tomu je také velkým čtenářem.      „Psaní je pro mě celoživotní vášeň a nutnost,“ řekl jste v jednom rozhovoru a také jste přiznal, že jste psal odjakživa. Pamatuje si své první dětské „dílko“? Co to bylo? Co vás ještě v dětství bavilo a jaký jste byl kluk? Pamatuju, samozřejmě, že ano! Bylo mi nějakých jedenáct, dvanáct, když jsem strávil celé léto na chatě tím, že jsem na lavičce pod lípou popisoval jeden sešit za druhým. Dohromady možná dvě stě stran. Bylo to fantasy, nepokrytě vykrádající mého milovaného Tolkiena, takže se všemi elfy, trpaslíky a podobně. Takže jak je asi evidentní, bavilo mě v dětství psát. A číst, přečetl jsem všechno, co se dalo sehnat, od dobrodružných klasik od Karla Maye nebo Foglara až po romantické eposy Henryka Sienkiewicze. Nejspíš jsem se hlavně snažil utíkat z našeho světa, protože jsem byl malý, tělnatý a stydlivý kluk, který neměl mezi dětmi svého věku skoro žádné kamarády. Spíš mezi dospělými, a hlavně mezi těmi literárními postavami.   Proč jste si vybral studium na Fakultě humanitních studií UK, kde jste vystudoval humanitní vzdělanost a obecnou antropologii? Bylo to i tím, že vás vždycky zajímala historie? Určitě, do příběhů z historie, a hlavně ze středověku jsem byl zamilovaný odmalička. A na naší FHS se mi líbilo, že mi dovolí věnovat se i dalším zajímavým oborům, jako je sociologie, psychologie nebo právě antropologie. Takže mě lákala ta pestrost a taky jsem se nesmírně těšil na některé doslova legendární vyučující, jako byl pan profesor Sokol nebo můj pozdější školitel Martin C. Putna.   Během studií jste hodně pobýval na stážích v zahraničí v Anglii a v Brazílii. Co vám tyto pobyty daly? Hlavně rozhled. Měl jsem příležitost se seznámit s lidmi z celého světa, s jejich vlastními problémy a pohledy na život, prohlídnout si zblízka způsob, jakým fungují úplně jiné společnosti. To bylo nesmírně obohacující, protože Česko je sice nádherná a třeba oproti Brazílii velmi poklidná země, ale mám pocit, že ten místní klid může člověka někdy trochu ukolébat.   Působíte jako expert na Latinskou Ameriku. Spolupracujete také s Deníkem N, Forum 24 nebo ČRo Plus. Proč právě tato oblast? Do Latinské Ameriky, a především právě do Brazílie jsem se zamiloval už na první cestě v roce 2013. Je to oblast v tolika ohledech neuvěřitelně rozdílná od Česka, všechny prožitky a zkušenosti jsou v ní mnohem intenzivnější, což samozřejmě není vždycky dobře, jako například v případě nesrovnatelně rozšířenější kriminality. Ale miluju portugalštinu a španělštinu, miluju latinskoamerické spisovatele, hudebníky a umělce vůbec. A taky jsem měl vždycky slabost pro baroko, které je v Latinské Americe ještě o něco barevnější a dramatičtější, tak to jsou asi ty počáteční důvody mého okouzlení.   V roce 2011 jste debutoval historickým románem Despota, který se odehrává ve středověkém Řecku. Další román Ordál nás zavádí do středověké Transylvánie. Dětem jste věnoval román Pes, kocour a sirotek a vypráví o putování této podivuhodné trojice ze středověkých Čech skoro až na konec světa. Proč právě středověk? Čím vás toto období tak fascinuje, že se děje vašich knih v něm odehrávají? Jak už jsem naznačil, středověk mě přitahoval od dětských let. Nejdřív v tom bylo asi takové to typické klukovské nadšení pro odvážné rytíře, pak mě ale začaly fascinovat příběhy i všech možných dalších skupin, od mnichů až po kupce nebo právě pronásledované židy. Dnes mě středověk fascinuje hlavně tím, jak byla mentalita tehdejších lidí od té naší zároveň tolik vzdálená, a přesto v mnoha ohledech velmi podobná.   V letech 2016 až 2019 jste vydal trilogii Detektivní příběhy z doby Karla IV. (Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král a Šarlatové zmije) s „medikusem“ Siegfriedem z Wölfelsdorfu, jeho židovskou schovankou Rivkou neboli Klárkou a nevypočitatelným anglickým žoldákem Gabrielem z Yorku. Proč právě doba největšího českého panovníka a detektivní žánr? Detektivně laděné byly i moje předchozí příběhy, protože mám slabost pro záhady a jejich řešení, navíc jsem sám vždycky hrozně rád četl o vraždách a politických intrikách, ať už to bylo v historických románech nebo v kronikách popisujících skutečné události. No a období Karla IV. je samozřejmě neuvěřitelně vděčná doba, kdy jsme byli pro jednou tak trochu ve středu světa, kdy byla Praha centrem nejmocnější západokřesťanské říše, a kdy se tu setkávali lidé i myšlenky z celého světa.   Připravujete nový příběh? Píše se vám lépe pro dospělé nebo pro děti?  Připravuji dokonce hned dva – jeden pro dospělé a jeden právě pro o něco mladší publikum, který je inspirovaný starověkou řeckou mytologií. Takže pro jednou nepůjde o středověk. Psaní pro mladší čtenáře mě každopádně baví ještě o něco víc, protože mě u toho těší vidina, že z té knížky budu třeba zase jednou číst v nějaké škole, jako jsem to dělal u Psa, kocoura a sirotka. Asi nic mi nedělalo větší radost než právě číst pro děti a s dětmi.   Od dětství jste rád četl, jak jste někde přiznal, jako kluk jste měl rád Pána prstenů. A co rád čtěte dnes?   Fantasy už mě dnes moc nebaví, i když dodnes nedám dopustit nejen na Tolkiena, ale i na Zaklínače od Sapkowského nebo na úplně všechny knížky od Neila Gaimana. A nebude to asi moc originální, ale v posledních letech čtu ze všeho nejradši historické romány a detektivky. Třeba cokoli od Kena Folleta nebo Olgy Tokarczukové. Baví mě taky latinskoameričtí autoři, z nichž spousta byla přeložena do češtiny, třeba Mario Vargas Llosa píše neuvěřitelně čtivě.   Jak to máte s odpočinkem? Jak trávíte chvíle volna? Jelikož se psaním knížek primárně neživím, tak často právě tím, že buď píšu, nebo aspoň sbírám nějaké materiály a vymýšlím různé příběhové kličky. Pak se snažím co nejvíc číst a snad úplně nejradši v poslední době „čtu ušima“ – tedy poslouchám audioknihy a jsem taky obrovským fanouškem různých podcastů, například podcastu historiků Michala Stehlíka a Martina Gromana Přepište dějiny. A pokud to jen trochu jde, trávím co nejvíc času někde v přírodě. Na procházkách, projížďkách, výletech… Když jsem byl při prvním „lockdownu“ zavřený uvnitř betonového města, uvědomil jsem si, jak strašně moc mi příroda chybí. Nedokázal bych bez ní žít.   František Kalenda se narodil se 5. února 1990 v Praze. Vystudoval Fakultu humanitních studií UK v Praze (Bc. humanitní vzdělanost, Ph.D. obecná antropologie). Napsal knihy Despota, Ordál, Pes, kocour a sirotek, Vraždy ve znamení hvězdy, Zlomený král, Šarlatové zmije. Učí na vysoké škole a pracuje jako redaktor v nakladatelství Bourdon.

Čas načtení: 2021-02-08 22:45:13

Markéta Pilátová: Nejraději mám knihy, které mi otevírají okna do jiného světa

Do světa literatury vstoupila Markéta Pilátová v roce 2007 a od té doby napsala několik knih pro děti i dospělé. K psaní se dostala již za pobytu ve španělské Granadě, když přispívala cestopisnými reportážemi do časopisu Respekt. Pak strávila dvanáct let v Latinské Americe, kde učila české krajany. Vrátila se do Čech a píše stále, právě má rozpracované dva náměty a dokončuje knihu pro děti.   Vaše prateta byla knihovnice a vaše babička milovnice knížek. Knížky jste měla tím jaksi předurčeny. Jaké bylo vaše dětství v rodné Kroměříži? Bylo to dětství plné knížek a sportování. Můj tatínek byl a je velký sportovec, který mě učil hrát tenis a lyžovat, chodila jsem stejně jako moje maminka do gymnastiky a dětství jsem trávila na tenisových kurtech zvaných Bajda. A když jsem zrovna netrénovala na tenise, nebo na lyžích tak jsem si četla, nebo hrála divadlo v dramatickém kroužku.   Co vás přivedlo ke studiu latiny, románských jazyků a historie? Moje maminka mi vždycky vyprávěla, že můj děda chtěl studovat historii, ale že byl z chudých poměrů a nemohl. To ve mně možná nějak zůstalo, ta vzpomínka na dědu, kterého jsem sice nikdy nepoznala, ale který chtěl být historikem. Ale historie mě zajímala vždycky, ráda jsem četla tlusté historické romány, hlavně o starém Řecku a Římě a myslím, že i proto jsem se pak přihlásila na latinu v kombinaci s historií. Jenže po bakalářské zkoušce z latiny jsem si říkala, že bude lepší naučit se nějaký živý jazyk, a tak jsem přestoupila na španělštinu a později jsem si ještě přibrala portugalštinu. Tyhle jazyky vychází z latiny, takže mi jejich studium přišlo logické.   Po studiu na Univerzitě Palackého v Olomouci jste zde působila jako odborná asistentka a výměna učitelů vás zavála do španělské Granady, kde jste byla dva roky, pak jste dva roky učila v Brazílii a poté krajany v Buenos Aires a nakonec jste v Latinské Americe strávila dvanáct let. Jak na ten čas vzpomínáte?  Jako na čas, kdy se mi neskutečně rozšířil svět. A odnesla jsem si z toho pocit, že svět je ohromně zajímavý a plný nejrůznějších kultur a pohledů na skutečnost a že je obohacující se v té rozmanitosti smět pohybovat a vnímat ji.   Již za pobytu v Granadě jste začala psát cestopisní reportáže pro časopis Respekt. A v roce 2007 jste vstoupila do literatury románem Žluté oči vedou domů, za který jste byla nominována na Cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého. Román pojednává o hledání kořenů domova a je více autobiografický. Co vás vedlo k napsání první knihy? Asi pocit, že chci zachytit čas, který jsem trávila s českými krajany v Latinské Americe. Toužila jsem napsat jejich příběhy, které přede mnou ještě nikdo nezpracoval. Chtěla jsem, aby se neztratily, protože jsme měla a mám pocit, že jsou důležité, že jsou součástí naší české identity, našeho příběhu, přestože se odehrávali v dalekých zemích, kam tihle lidé museli z nejrůznějších důvodů odejít. A zároveň jsem věděla, že se většinou jedná o tzv. orální historii, která se nedá ověřit, že to, co mi moji známí a žáci vyprávěli, je částečně fikce, proto jsem se ty příběhy rozhodla zpracovat jako román.   Přišly další tituly a nejnovější kniha Senzibil vyšla v roce 2020. Podle čeho si vybíráte témata, o čem budete psát? A připravujete další literární dílo?  Témata si vybírám dost intuitivně. Něco mě zaujme, ale pak si hodně dlouho rozmýšlím, jestli s tím námětem chci strávit několik let. Nepíšu moc rychle, svoje texty nechávám občas dost dlouho zrát v čase, a tak z hodně věcí, které mne zaujmou, vyberu něco, o čem jsem si jistá, že mě bude bavit psát i několik let. Teď mám rozpracované dva náměty – jeden je z konce devatenáctého století a příběh se odehrává v komunitě českých Němců z Liberecka, kteří odcházeli na jih Brazílie, aby tam káceli prales a zakládali komunity tzv. bohemios v Brazílii. A druhý je z oblasti Jeseníků, o lidech, kteří dokázali žít sami v horách, aby nemuseli dělat kompromisy. A dokončuji dětskou knížku z období osvobozování Velkých Losin. Měla by se jmenovat Bába Bedla.   Ve své literární tvorbě nezapomínáte ani na nejmenší, kterým jste věnovala několik publikací. Jak se vám píše pro děti a jaké jsou jejich reakce na vaše knížky? Psaní pro děti mi dává větší svobodu. Můžu si v nich dovolit mnohem fantasknější způsob uvažování než v románech. Reakce mám hezké, některé děti prý moje knížky i sbírají, podle knihovnic, které moje knížky dětem půjčují, je čtou hloubavější děti, které jsou introvertnější a mají rádi trochu složitější čtení a náměty.   Na svém kontě máte také sbírku poezie Zatýkání větru, básně jsou inspirovány vaším pobytem v Brazílii a Argentině a věnujete se také překladům ze španělštiny, zmiňme román Normy Lazo Věřící nebo či knihy stripů Macanudo od Ricarda Linierse. Zkoušela jste sama psát španělsky? Zatím ještě ne, ale teď jsem do španělštiny přeložila svou knihu pro děti Jura a lama a mám nabídku na to, abych napsala španělsky dětskou knihu. Asi to zkusím.   A jaká jste čtenářka vy? Jaká knížka vám udělá radost? Vždycky mi udělá radost kniha, která mne zavede do světů, kam bych se jinak sama nikdy nevypravila. Knihy, které mi otevírají okna do jiného světa, mám asi nejraději, mnohem méně jako čtenářka vyhledávám knihy z prostředí, které dobře znám. Nehledám v knihách zrcadla, v nichž by se nějak zrcadlila moje realita.   Několik let jste žila v zahraničí. Co pro vás znamená domov? Kde jej máte dnes? Domov je místo kde si vždycky můžu odložit hůl a klobouk, to řekl spisovatel Bruce Chatwin. Pro mne je to můj dům ve Velkých Losinách a ještě víc moje zahrada, v ní se cítím nejvíc doma.   Markéta Pilátová se narodila 1. února 1973 v Kroměříži. Vystudovala Univerzitu Palackého v Olomouci (románské jazyky a historii), kde pracovala jako odborná asistentka. Působila jako učitelka ve španělské Granadě, v Brazílii a v Buenos Aires v Argentině. Napsala knihy Žluté oči vedou domů, Má nejmilejší kniha (nominace na Cenu Magnesia Litera a Cenu Josefa Škvoreckého), Tsunami blues, Kulaté rány slov, Hrdina od Madridu, S Baťou v džungli, Senzibil a sbírku poezie Zatýkání větru. Je také autorkou knih pro děti Víla Vivivíla a stíny zvířat, Kiko a tajemství papírového motýla (nominace na Magnesiu Literu), Víla Vivivíla a piráti jižního moře, Kiko a tulipán, Jura a lama.        {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-03 08:53:06

Wolves rozšiřují portugalsky mluvící kolonii, vyfoukli Chelsea talentovaného obránce z Brazílie

Jestli v některém z klubů Premier League zní portugalština v kabině opravdu na každém rohu, tak to je Wolverhampton Wanderers. Celek se silnými vazbami na známého portugalského agenta Jorge Mendese disponuje rovněž několika hráči z Brazílie, angličtina tak dost možná patří až na druhé místo. A skupinka hráčů, kteří mají za rodný jazyk portugalštinu, se zase rozšířila.

Čas načtení: 2025-02-07 09:00:00

Prosíme, podepište petici proti likvidaci katedry moderních jazyků na univerzitě ve velšském Cardiffu

Jak jsem vysvětlil v tomto článku, britští konzervativci mají dlouhou tradici v destabilizaci britských univerzit a než loni v létě ve volbách katastrofálně prohráli, dokázali anglické univerzity přivést skoro ke krachu. Vede to k propouštění univerzitních učitelů, Británie má hrdou tradici vyhazování univerzitních učitelů z práce. Katedra jazyků na cardiffské univerzitě je vynikající. Prosíme, podepište tuto petici protestující proti její likvidaci (musíte podpis potvrdit na svém emailu, jinak zůstává neplatný): https://www.change.org/p/save-mlang-at-cardiff-university/psf/share?share=1short_display_name=Jansource_location=petition_pageallow_actions=true Cardiffská univerzita je největším poskytovatelem studia moderních jazyků ve Walesu, vyučuje a zkoumá sedm jazyků (francouzštinu, španělštinu, němčinu, portugalštinu, mandarínská čínštinu, japonštinu, italštinu) a provozuje překladatelská studia.Cardiff Modern Languages tvoří více než 60 % všech studentů bakalářského studia  v oboru moderních jazyků, překladatelství a příbuzných programů  ve Walesu (2024), které ročně absolvuje více než 150 studentů.Cardiff Modern Languages podporuje výuku moderních jazyků na školách ve Walesu, přičemž spolupracuje s více než 80 % škol ve Walesu.Uzavření všech studijních programů v moderních jazycích v Cardiffu by bylo v rozporu s se závazkem velšské vlády ve vládním programu pro moderní cizí jazyky. Cardiffské centrum moderních jazyků je centrem excelence v oblasti výzkumu, které se umístilo na 14. místě z celkových  47 akademických jednotek moderních jazyků v britském žebříčku Research Excellence. Framework v roce 2021, přičemž byly zaznamenány silné stránky v oblasti aplikovaného výzkumu hodnocené jako jako přední na světě (4*). Uzavření oddělení moderních jazyků by výrazně snížilo výzkumnou základnu a infrastrukturu pro humanitní výzkum ve Walesu.

Čas načtení: 2025-09-10 08:00:34

Google zase navařil! Gemini rozšiřuje o audio, vyhledávání o jazyky a NotebookLM o reporty

Aplikace Gemini nově přijímá audio soubory, zdarma do 10 minut a 5 promptů denně, placené tarify až 3 hodiny AI Mode ve Vyhledávání přidává pět jazyků: hindštinu, indonéštinu, japonštinu, korejštinu a brazilskou portugalštinu NotebookLM umí generovat studijní přehledy, briefingy, blogposty, flashcards a kvízy ve více než 80 jazycích Google oznámil tři velké novinky pro ekosystém Gemini: mobilní i webová aplikace Gemini umí nově nahrát a analyzovat audio soubory, AI Mode ve Vyhledávání podporuje dalších pět jazyků a NotebookLM dostává nové formáty výstupů. Přečtěte si celý článek Google zase navařil! Gemini rozšiřuje o audio, vyhledávání o jazyky a NotebookLM o reporty

Čas načtení: 2025-10-20 06:00:00

Dr. Kary: Konopí má smysl vyzkoušet 

Někdo se konopím léčí, někdo ho užívá na relax a někdo o něm zpívá. Ondřej Háša alias Dr. Kary dělá úplně všechno – charismatický hudebník s hlubokým hlasem v mládí konzumoval od rána, aby s postupem let zjistil, že místo celodenního kouření je lepší jeden vapík k večeru. A před pár měsíci se mu konopí stalo lékem, ke kterému teď upírá své naděje na prodloužení pobytu na tomto světě. Co tě přivedlo k hudbě a kdy sis uvědomil, že by ses jí chtěl věnovat na plný úvazek? Moje láska k hudbě vychází z rodiny. S maminkou jsme odmalička zpívali a líbily se mi i lidovky z rádia. Někdy na gymplu jsem začal přemýšlet, že by bylo fajn se hudbou živit: bavilo mě šmidlat na kytaru, hrát folkovky a s kamarády jsme založili kapelu, kde jsem hrál na basu. V hlavě jsem to rozhodnutí udělal už na střední, ale realitou se stalo až o něco později. Co jsi dělal po střední a předtím, než ses vydal na profesionální hudební dráhu? Začal jsem studovat filozofii a psychologii na Institutu základů vzdělanosti, dnes je to Fakulta humanitních studií. Protože jsem vyšel z česko-španělského gymnázia, tak jsem si k tomu pak ještě přidal hispanistiku a další rok portugalštinu. Konopí je dar přírody a má smysl ho vyzkoušet. Celkem jsem na vysoké strávil čtyři roky, jenže současně jsem měl čím dál ... The post Dr. Kary: Konopí má smysl vyzkoušet  appeared first on Magazín Konopí.