Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-09-19 21:43:00

Nebezpečí statinů: Jak nás klamou a co s tím můžeme dělat?

Statiny jsou jedny z nejrozšířenějších léků na světě, určené ke snižování hladiny cholesterolu v krvi. Jsou však opravdu tak účinné a bezpečné, jak nám tvrdí farmaceutický průmysl a někteří lékaři? Alternativní Doktorka, která se specializuje na přírodní přístup ke zdraví, nabízí jiný pohled na problematiku cholesterolu a statinů. Pojďme společně prozkoumat, proč jsou statiny nejen často zbytečné, ale také potenciálně škodlivé. Co jsou statiny a proč jsou předepisovány? Statiny jsou léky, které blokují enzym zvaný HMG-CoA reduktáza, který se podílí na produkci cholesterolu v játrech. Jejich hlavním cílem je snížit hladinu „špatného“ LDL cholesterolu a tím údajně chránit před srdečními chorobami, jako je infarkt nebo mrtvice. Na první pohled to zní jako skvělý lék. Problém však spočívá v tom, že cholesterol není nepřítel, za kterého je považován, a snižování jeho hladiny může mít vážné vedlejší účinky. Cholesterol: Hrdina, ne padouch Alternativní Doktorka zdůrazňuje, že cholesterol je pro lidské tělo nezbytný. Je stavebním kamenem buněčných membrán, prekurzorem důležitých hormonů (například kortizolu, estrogenu a testosteronu) a hraje klíčovou roli v mozkových funkcích. Bez cholesterolu by náš mozek nemohl správně fungovat – synapse, které zajišťují přenos signálů mezi neurony, jsou na cholesterolu přímo závislé. Navíc není žádný přímý důkaz, že by snížení hladiny cholesterolu pomocí statinů zabránilo úmrtí na srdeční choroby. Ve skutečnosti může být nízký cholesterol nebezpečnější než vysoký. Vedlejší účinky statinů Používání statinů je spojeno s mnoha vedlejšími účinky, které mohou vážně ovlivnit kvalitu života. Tyto účinky lze rozdělit do dvou skupin: ty, které pacient přímo vnímá, a ty, které se projeví skrytě. 1. Viditelné vedlejší účinky: Bolest svalů a záněty Únava Psychiatrické a neurologické problémy: deprese, ztráta paměti, zmatenost nebo podrážděnost Problémy se spánkem 2. Skryté vedlejší účinky: Diabetes 2. typu Poškození jater a ledvin Neurologická onemocnění: Parkinsonova choroba, ALS Rakovina Proč jsou statiny tak rozšířené? Statiny patří mezi nejvýnosnější léky v historii farmaceutického průmyslu. Farmaceutické společnosti investovaly obrovské prostředky do jejich propagace a vytvořily kolem cholesterolu „strašáka“, aby přesvědčily lékaře i pacienty o nutnosti jejich užívání. Tento marketingový tlak často ignoruje skutečné zdravotní potřeby pacientů a zaměřuje se spíše na zisk. Jak se chránit před škodlivými účinky statinů? Alternativní Doktorka navrhuje přirozené způsoby, jak udržet zdravou hladinu cholesterolu a podpořit zdraví srdce: Zdravá strava: Potraviny bohaté na vlákninu, zdravé tuky a antioxidanty. Pravidelný pohyb: Zlepšuje krevní oběh a podporuje zdravé cévy. Doplňky stravy: Například koenzym Q10 (CoQ10). Stresová hygiena: Relaxace a meditace. Přirozené látky: Dezintegrovaná chlorella a další přírodní produkty. Závěr Statiny nejsou univerzálním řešením pro prevenci srdečních onemocnění. Jejich vedlejší účinky mohou být závažné a často převažují nad jejich přínosy. Alternativní Doktorka nabízí osvědčené a přirozené přístupy k udržení zdravého cholesterolu a celkové pohody. Klíčem je porozumět svému tělu, hledat přírodní řešení a nenechat se zastrašit marketingovými kampaněmi.

Čas načtení: 2019-09-01 07:12:38

František Kotleta: Hanba by mne fackovala, kdybych napsal to, co Petra Hůlová

Tento text je i není dvojrozhovor. Na otázky odpovídají František Kotleta, „řezník z Bruntálu“, populární autor akční sci-fi a fantasy literatury, v jehož knihách se na nějaké ty potoky krve nehledí, a Leoš Kyša, dlouholetý novinář a propagátor žánru fantastické literatury. Dlouho se nevědělo, kde se Kotleta vlastně vzal, až před dvěma roky se definitivně potvrdilo, že oba pánové jedno jsou. „Já myslím, že každý autor má svého Kotletu. Je to bezpečné, protože se tolik neostýchá psát, a také zábavné, protože si ve dvou užiješ víc srandy. Navíc na Kotletu letí holky, na Kyšu jenom manželka,“ říká k tomu ten serióznější z nich.   Ve světě je fantastická literatura součástí mainstreamu. Někteří autoři jako například u nás známý Kurt Vonnegut, jr., prolínají vážná témata s kulisami sci-fi, další jako Iain Banks střídají mainstreamové a sci-fi romány a obě části jeho tvorby jsou brány stejně vážně. Nemluvě o tom, že podle mnoha dalších se točí filmy, které se stávají součástí populární kultury. Ale u nás jako by fantastická literatura neexistovala: literární kritici o ní až na výjimky nepíšou, a ačkoliv její prodeje mnohdy mnohonásobně převyšují „vážnou“ literaturu, spíše se dočtete o románu mladé autorky, jejíž nakladatel nakonec prodá 300 výtisků jejího „zásadního románu“. Čím to je? Existují tři nejdůležitější hybné sliby ve vesmíru: sex, peníze a pozérství. Zvláště to pozérství je důležité. Když jsi představitel kvalitní literatury, musíš se na někoho povyšovat. A nejsnazší cestou k tomu, jak být ve svých očích lepší, být hoch, je ukázat na někoho, kdo je pod tebou. To je jako u rasismu: když jsi hloupý a chudý běloch a nemáš, jak se nad někým povyšovat, řekneš, že jsi sice bílá spodina, ale furt lepší než kdejaký negr. Stejně tak si můžeš jako autor mainstreamové literatury říci: jsem sice neúspěšný, nečtený a vlastně možná až tak neumím psát a nikdo to číst nechce, ale pořád jsem lepší než nějaký Kotleta, protože nepíšu o upírech, ani o létání ve vesmíru. Samozřejmě přeháním, ale myslím si, že opravdu to tak trochu funguje. Literatura se prostě trochu podivně rozdělila. Ale ono to bylo i za komunismu: sci-fi, s výjimkou té sovětské, pokrokové, se brala jako pokleslý žánr, který není hoden socialistického člověka, tedy nezaznívají-li z ní budovatelské tóny. A to se nás stále drží. Existují dva literární časopisy zabývající se literární fantastikou, a kdyby zkusily požádat o dotaci, tak se jim všichni vysmějí. Zažil jsem, když můj potenciální polský nakladatel požádal o dotaci, která se běžně dává českým knihám na podporu překladu do polštiny, a samozřejmě dopadl špatně. Lidé, kteří o těchto penězích rozhodují, fantastickou literaturu neznají, nerozumí jí a nemají důvod ji podporovat. Když se přitom podíváte do světa, státy jako Japonsko nebo Spojené státy americké svoji žánrovou literaturu podporují, protože jde o vývoz, který šíří jejich kulturu. Japonsko se snaží dostat své komiksy do celého světa, a ještě na tom v posledku vydělává dost peněz, protože nejde jen o komiksy a knížky, ale i o všechno kolem, jako jsou figurky či licence. A to samé Američané, kteří na vývozu své populární kultury vydělávají hromadu peněz. Ale vysvětlujte to někomu v Čechách.   Čeho si na fantastické literatuře ceníte? Jednak toho, že přináší ohromné množství námětů, a za druhé, že je ze samé podstaty svobodná a nekorektní. Můžete mít hlavního hrdinu Roma, vozíčkáře či transsexuála a nikdo to neřeší stejně jako nekorektní hlášky na všechna náboženství, židy, bělochy, černochy, nacisty, komunisty... Sám pro sebe tomu říkám paradigma černošské holčičky na vozíčku: fantastika musí být tak svobodná, abys vždycky jako autor mohl ve svém románu upálit černošskou holčičku na vozíčku, když to má smysl pro děj. A nikdo ti neříká, že je to přes čáru, prostě ji necháš upálit, vezmeš popel a necháš skupinu nacistů, aby ho vyšňupali. Stejně tak ale můžete mít jinou černoškou holčičku na vozíčku, která si k němu přidělá dva rotační kulomety, postřílí všechny nacisty, konzervativce, katolíky, pravoslavné, buddhisty, hinduisty či muslimy a počůrá jejich hroby. Můžete prostě cokoliv, je-li to funkční pro děj. Jen za tím nesmí být nějaký ideologický záměr, na politický aktivismus jsou čtenáři dost hákliví. I já jako autor to nemám rád. Základním aktivismem fantastiky je absolutní svoboda, a to se snažím maximálně podporovat. Takže jsem vlastně v tomhle aktivistou absolutní literární svobody.    Váchal v Krvavém románě píše, že braková literatura byla ve své době nositelem českého jazyka a kultury, vnímáte to stejně u fantastické literatury, kde vycházejí knihy v takových nákladech, o kterých se většině autorů české mainstreamové literatury ani nesní? Nemám žádnou prvoplánovou pohnutku, že bych psal o upírech proto, že chci učit lidi česky. Na druhou stranu je to tak, že když se setkávám s knihovníky, zjišťuji, že mne mají fakt rádi. Ještě jsem nezažil, že by mi někdo z nich řekl, že mne nesnáší, protože odvádím čtenáře od lepší literatury. Jednou mi na jednom setkání říkali, že třináctiletí čtrnáctiletí kluci si chodí do knihovny číst Kotletu, kterého si nesmí brát domů, protože název Příliš dlouhá swingers party a poodhalené ženy na obálce by maminky pohoršily. Takže čtou v knihovně na nějaké sedačce, a to jsou kluci, o kterých knihovníci říkají, že byli naposledy v knihovně v šesti letech s babičkou a pak četli maximálně návody k počítačovým hrám. A teď díky fantastice znovu získají čtenářské zážitky a postupem času se mohou dostat k nějaké další literatuře. Můžete literaturu rozdělit na vysokou a nízkou, ale ta první se bez té druhé neobejde. My jsme literární černoši, kteří učí lidi číst, a oni si pak třeba najdou Hakla nebo, jak se jmenuje taková ta hipsterská buchta z Facebooku, co ji teď všichni žerou? Jo, Horáková, to je docela kočka, té třeba také dělám nové čtenáře (pozn. red.: řeč je o Pavle Horákové a její poslední knize Teorie podivnosti).  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Další velkou skupinou čtenářů jsou lidé, kteří mi říkají, že nečetli deset dvacet let a moje knihy, které jim obvykle někdo doporučil, je ke čtení vrátily. O to je smutnější, když nějaký kritik přistupuje k fantastické literatuře s pohrdáním. Knihy fantastické literatury mnohdy vyhledávají i ti, kteří jsou něčím frustrovaní či zničení, potřebují „vypnout“ a pak jim tyto romány slouží jako terapie. Často mi píšou lidi neuvěřitelné příběhy o tom, jak jim četba knihy zachránila psychické zdraví po rozvodu, rozchodu, úrazu, smrti partnera... To mne opravdu těší, že mohu pro lidi něco udělat: nemusíte jim kázat o morálce nebo radit, co mají dělat, ale dáte jim nějaký zážitek, který jejich život nějak ovlivní, a to není málo.  Já vidím určitý význam i v tom, že lidé, kteří čtou, a to vlastně cokoliv, mají nakonec o něco lepší vyjadřovací schopnosti. Pozoroval jsem to na diplomkách studentů: často narazíte na ty, které jsou odborně správně, ale jsou napsány nesmírně chudým jazykem.  Vždy je obrovský rozdíl mezi vyjadřováním těch, kteří čtou a kteří nikoliv. A kromě toho, že fantastická literatura stojí na příběhu, na dobrodružství, tak ona přece není hloupá. Často mají tyto knihy výrazně větší slovní zásobu a kvalitnější stylistiku než knihy mainstreamové literatury, které chválí recenzenti v literárních časopisech. Nejde o literaturu hloupých lidí pro hloupé lidi, ale o literaturu chytrých lidí pro všechny lidi, pro které je důležitější příběh a dobrodružství než zaujímání nějakého stanoviska. Autoři fantastické literatury jsou často velmi vzdělaní lidé – dělají jadernou fyziku, učí na univerzitách, nejsou to sípající úchyláci z bufáče.  A co ti, kteří vysokou a nízkou literaturu „smířili“, třeba Ray Bradbury či Stanisław Lem? Máme někoho takového u nás? V Česku máme takové autory dva: jedním z nich je František Novotný, který mimo jiné napsal knihu Ramax. Je o robotech, ale člověk se v ní dozví víc o podstatě náboženství, zvláště křesťanství než ze všech textů Tomáše Halíka. Na pozadí sci-fi příběhu podává poselství o jednom ze základních mýtů naší civilizace. A druhým je Štěpán Kopřiva, jehož Holomráz předává v kulisách fantasy silnou a syrovou zprávu o lidském životě, rodině a pátrání po tom, odkud jdeme a kam. Po přečtení této knihy nepřemýšlíte o krásných čarodějkách a kouzlech, ale nad smyslem lidské existence. Za vtipné pak považuji, když nějaký autor z mainstreamu začne používat kulisy a motivy ze sci-fi či fantastické literatury. Často má pocit, že objevuje něco úplně nového, jenže my víme, že takto se psalo před třiceti lety a dnes už ne, protože by to bylo trapné. Čtenáři fantastické literatury, kteří jsou zvyklí na úplně jinou kvalitu sci-fi kulis, na přemýšlení nad paralelní realitou, budoucností, vlivu technologií na člověka, se zděšeně dívají na knihy, jejichž autoři se přeceňují. Třeba Petra Hůlová napsala knihu Stručné dějiny hnutí o tom, jak feministky ovládnou svět. Takhle stokrát ohrané téma by ve fantastice už nikdo nepoužil. Každému by přišlo, že je hrozně neoriginální a trapný. Mě by tedy hanba fackovala, protože o tom už přede mnou napsalo tolik lidí, že bych nosil dříví do lesa. Ale samozřejmě jsou i výjimky, třeba Emil Hakl s Uminou verzí byl chytrý a zajímavý, toho bychom do toho našeho ghetta fantastické literatury vzali. Obecně lze říci, že mainstreamoví autoři vnímají žánrovou literaturu jako podřadnou, „smrdí“ jim, nechtějí si s ní špinit ruce, ale v okamžiku, kdy použijí její postupy, začnou vysvětlovat, že jejich dílo rozhodně není sci-fi, ale jen kniha o budoucnosti, cestování v čase a létání v kosmických lodích. Tak bych jenom rád vzkázal, že to je sci-fi, vy volové.  Ale vždyť někteří dnešní klasičtí autoři jsou vlastně průkopníci sci-fi, třeba Jules Verne.  Jasně, třeba i H. G Wells či náš Karel Čapek. Ale k základnímu kánonu moderní literatury patří nejen sci-fi a fantastická literatura obecně, ale třeba i horory, jako jsou Frankeinstein od Mary Shelleyové či Drákula od Brama Stokera. Autoři těchto knih přinesli do moderní literatury postupy, které jsou dodnes využívány a dodnes oslovují čtenáře. Koneckonců, když si přečtete Alexandra Dumase, je jasné, že jde o dobrodružnou literaturu. A jeho příběhy jsou přitom stále zajímavé i pro dnešek. I žánrová literatura tedy dokáže lidem předat poselství. Podívejte se, na co dnes mladí lidé chodí do kin a co sledují v televizi. Buď tam běhají lidé ve vesmíru s meči, nebo někdo lítá na dracích. Fantastická literatura prostě lidi oslovuje: přináší jim velký mýtus, dobrodružství i morální poučení. Navzdory tomu je u nás v určitém ghettu – a většina literárních kritiků má pocit, že není dost hodnotná. Na druhou stranu si přiznejme, že z pohledu z vnějšku se může zdát, že někdo něco ve fantastické literatuře vymyslí a desetiletí pak vycházejí díla jeho napodobitelů. Mnoho lidí si pak myslí, že jde o literaturu, která má potenciál oslovit jen své fanoušky. Dřív všichni dokola říkali, že nic lepšího než Tolkien nevznikne, ale když nedávno vysílali seriál Hra o trůny, tak se o ničem jiném nemluvilo. V mé facebookové bublině se víc řešili draci než hokej a pomalu bych ani nevěděl, že jsou nějaké evropské volby. Vždycky tedy může přijít nový autor, který do žánru přinese něco nového a objevného. Zatímco v zahraničí se tito autoři dostanou do povědomí novinářů, nabídnou se jim televize atd., u nás nikdo nevnímá, že vzniká mnoho kvalitních knih české fantastiky a kdyby Česká televize měla trochu odvahy, mohla by točit v tomto žánru seriály a filmy, se kterými by prorazila do světa. Momentálně třeba vyšla prvotina Kristýny Sněgoňové Krev pro Rusalku, což je skvělý noirový román, který pracuje s motivem, že mezi námi žijí rusalky s magickou mocí. Kolem tohoto základního motivu Sněgoňová vystavěla unikátní alternativní realitu s opravdu zajímavou detektivní zápletkou, která nás přivede až na dno lidské duše. Román má potenciál, aby podle něj někdo natočil dvouhodinovou detektivku, ze které by si všichni sedli na zadek. Ale protože se jmenuje Krev pro Rusalku, nemá šanci. Ale je tu hodně dalších autorů, jejichž příběhy by stály za filmové či televizní zpracování. Třeba Český rozhlas zdramatizuje kdejakou blbost, ale na typickou českou fantastickou literaturu tam v životě nikdo nesáhl, zřejmě by někomu upadly ruce. Naštěstí se poměrně hodně natáčejí audioknihy, což je dáno rozvojem velkých platforem, jako jsou Audiotéka a Audiolibrix a další, takže nakonec i ta fantastika se dočká alespoň nějaké dramatizace.  Takže podle vás nedochází ve fantastické literatuře k určitému zacyklení? Vždyť používá určité kulisy, kterých je omezené množství. Vůbec ne. Mnoho lidí, kteří fantastickou literaturu neznají, si neumí představit, že by v ní bylo něco nového než bodří hobiti, drsní trpaslíci, vznešení elfové a zlí čarodějové. Ve skutečnosti existuje nespočítatelné množství námětů. Mne to až fascinuje. Vždycky jsem překvapen, kolik knih je naprosto originálních. Autory omezuje jen vlastní fantazie a schopnost téma dobře napsat. Nedávno jsme udělali antologii Ve stínu říše, ve které se současní nejlepší čeští autoři mladé a střední generace vyrovnávají s nacismem a třetí říší a rozptyl jejich stylů a námětů je obrovský. Pro mne bylo zajímavé zjistit, jak se autoři mladší generace dokážou vypořádat s odkazem naší historie. Samozřejmě je jednoduché říci, že v některých typech příběhů hraje roli magie, ale tím jejich spojitost končí. Jak jsem říkal, neexistují žádné bariéry, záleží jen na odvaze autora. Ukažte mi české mainstreamové autory, kteří by se do takového tématu tak velkolepě pustili.  Chtěl jste někdy psát něco jiného než sci-fi? Mám to v plánu, ale mám vymyšlených mnoho krásných knížek s fantastickými zápletkami, takže v nejbližších minimálně dvou letech se k tomu nedostanu. Myslíte někdy na to, co z vašeho díla přežije? Píšete s tím, aby vás četli za třicet padesát let? Stále čekám na sochu na Olšanech… Píšu proto, že mne to baví, a chci předat nějaký zážitek čtenářům, a netrápím se tím, zda moje knihy budou číst budoucí generace. Až budu mrtvý, tak budu mrtvý, a jestli si někdo za padesát let otevře Kotletu, nebo budu jen poznámkou pod čarou, je mi vlastně úplně jedno. Prostě teď chci bavit sebe i své čtenáře. Odkazem jsou děti, které zplodíte a něco jim předáte. Proto je dobré mít spoustu milenek, abyste dětí měl co nejvíce. Ptám se, protože řada autorů mainstreamové literatury takto přemýšlí: chce napsat dílo, které ostatní překoná. Když někdo takto uvažuje, určitě to tak nedopadne. Alexandre Dumas nestvořil Tři mušketýry s tím, že ještě za 180 let je lidé budou číst. Chtěl prostě napsat zábavný příběh a také potřeboval peníze na víno a lehké ženy. Podle mne ani Ernest Hemingway nenapsal Starce a moře s jinou ambicí než přinést dobrý příběh. Autor nemá právo hodnotit své dílo, já si o každé své knize myslím, že je špatná, a vlastně mne vždycky překvapí, že si to čtenáři nemyslí. Dobrý autor píše pro čtenáře, ne pro svých deset centimetrů čtverečních v učebnici literatury a je jedno, jestli píše o trpaslících nebo partě hipsterek z Letné. {/mprestriction}  František Kotleta – rodák z Bruntálu, mix fantasy, hororu, sci-fi a akčního thrilleru v jeho knihách z něj udělal nejúspěšnějšího autora české fantastiky. Zaujal trilogií Bratrstvo krve, kde upíři svádějí boj s mimozemšťany o planetu Zemi. Mezi nejslavnější série patří Perunova krev, ve které se potýkají vojenští veteráni se slovanskými bohy či paranormální detektivky s vyšetřovatelem Tomášem Koskem. Největšího ohlasu u čtenářů se však dočkala čtyřdílná série Spad, popisující události po třetí světové válce v Evropě. Leoš Kyša (*1979, Dvorce na Opavsku) je bývalý novinář, spisovatel, scenárista a vysokoškolský pedagog. Začínal s psaním sci-fi povídek, je autorem knih Poutník z Mohameda a Alláhův hněv o budoucím světě, ve kterém většinu planet ovládají muslimové – jejich nedávné nové vydání si přivlastnil František Kotleta. Je členem společnosti skeptiků Sisyfos a přednáší mimo jiné o konspiračních teoriích. Se svou manželkou Ludmilou Hamplovou napsal knihu Jak přežít manželství o partnerských vztazích.

Čas načtení: 2025-02-03 19:39:33

De Havilland Gipsy Major (přehled verzí)

Autor: Janko PALIGA Datum: 03.02.2025 19:39:33 Rôzne verzie motora Gipsy Major možno rozdeliť do troch skupín:1. Gipsy Major I- Gipsy Major I - Základný motor Gipsy Major. Vybavený hliníkovými bronzovými hlavami valcov a vhodný len na používanie s bezolovnatými palivami. Varianty tohto motora boli vyrobené špeciálne pre lietadlá Tiger Moth a Magister a boli označené ako Gipsy Major I Trainer a Gipsy Major I Magister. Výkon 122 hp pri 2100 ot/min.- Gipsy Major IF - Ako GM I, ale vybavený hlavami valcov z hliníkovej zliatiny na použitie s olovnatými palivami. Vyvinutý pre vlečné lietadlá Tiger Moth pôsobiace v povojnovom Francúzsku.- Gipsy Major I Auster III - Podobný ako IF, má tienené zapaľovanie a inštalačné rozdiely pre Taylorcraft Auster Mk.III.- Gipsy Major HC - Podobný ako 1F, ale má iné piesty, piestne čapy a ojnice na dosiahnutie vyššieho kompresného pomeru 6:1. Výkon 130 hp pri 2100 ot/min.- Gipsy Major IC - Ako GM HC, ale vyrobený podľa neskoršieho štandardu úprav.- Gipsy Major ID - Podobný ako IC, ale vybavený palivovými čerpadlami, tieneným zapaľovaním, plnením vstrekovacieho systému a dvojitými odkaľovacími čerpadlami. Výkon 142 hp pri 2400 ot/min.- Gipsy Major IG - Podobný ako IC, ale obsahuje pohony príslušenstva a kryt rozvodovky z - Gipsy Major 10 Mk 1-3. Výkon 130 hp pri 2100 ot/min.- Gipsy Major IZ - Motory Gipsy Major I upravené na použitie kľukového hriadeľa s drážkovaním, ktorý je namontovaný na Gipsy Major 10 Mk 2, sa označujú ako Gipsy Major 1Z. Tieto motory sú vo všetkých ostatných ohľadoch zhodné s pôvodným štandardom.2. Gipsy Major 10 Mk 1- Gipsy Major 10 Mk 1-1 - Vyvinutý z Gipsy Major I a podobný modelu 1D. Výkon 142 hp pri 2400 ot/min. Civilná verzia vojenského modelu Mk 7.- Gipsy Major 10 Mk 1-3 - Podobný modelu Mk 1-1, ale má prepracovaný kryt rozvodovky s pohonom príslušenstva.- Gipsy Major 10 Mk 1-4, Mk 1-7 - Oba motory sú podobné motoru Mk 1-3, ale upravené pre konkrétne inštalácie v lietadlách.- Gipsy Major 10 Mk 1-1A, Mk 1-3A, Mk 1-4A, Mk 1-7A - Rovnaké ako Mk 1-1 atď., ale upravené na použitie kľukového hriadeľa s drážkovaním z motora Gipsy Major 10 Mk 2 s hlavnými ložiskami Hoyt z bieleho kovu.3. Gipsy Major 10 Mk 2- Gipsy Major 10 Mk 2 - Model Gipsy Major 10 Mk 2 je vývojom modelu Gipsy Major 10 Mk 1 a je vybavený zosilneným kľukovým hriadeľom s drážkovaným hriadeľom vrtule. Hlavné ložiská sú tenkostenné typu Vanderval namiesto ložísk Hoyt z bieleho kovu v predchádzajúcich verziách Gipsy Major. Medzi ďalšie rozdiely patrí prepracovaný pohon otáčkomera, výfukové ventily a sacie potrubie. Výkon 145 hp pri 2550 ot/min.- Gipsy Major 10 Mk 2-1. Podobný motoru 10-2, ale upravený tak, aby bol zameniteľný s motorom Gipsy Major 10 Mk 1-3 v Auster J5/1.- Gipsy Major 10 Mk 2-2 - Zavedený úpravou G 2901 pre Auster 6A a A61.- Gipsy Major Mk 8 - Vojenská verzia modelu 10 Mk 2 s tým rozdielom, že je vybavená hlavnými ložiskami Hoyt z bieleho kovu.Od roku 1931, keď bol zalietaný prvý motor Gipsy Major, prešiel motor mnohými vývojovými zmenami, ktoré viedli k niekoľkým modelom so zvýšeným výkonom. V súčasnosti používané motory Gipsy pokrývajú celú škálu štandardov úprav a pri redukcii starého motora na náhradné diely sa môže stať, že niektoré diely nebudú zodpovedať najnovšiemu štandardu. Podrobnosti o kompatibilite modifikačných štandardov rôznych komponentov nie sú uvedené v príručkách pre údržbu motora, ale možno ich nájsť v starých modifikačných listoch, technických informačných listoch atď.Hlavy valcov možno rozdeliť do troch skupín a je dôležité, aby sa nemiešali, ale aby sa montovali v sadách:- Hliníkový bronzHliníkové bronzové hlavy valcov sú určené len pre motory Gipsy Major I. Nie sú kompatibilné s olovnatými palivami, hoci ich možno upraviť namontovaním oceľových sediel ventilov. Upravené motory úspešne fungujú s olovnatým palivom (100LL).- Hliníková zliatinaHlavy valcov z hliníkovej zliatiny sa môžu namontovať na akúkoľvek značku motora Gipsy Major a sú kompatibilné s olovnatým palivom 100LL. Tieto hlavy sú bežne vybavené 12 mm vložkami zapaľovacích sviečok, ale môžu byť upravené na použitie so 14 mm sviečkami podľa Mod G1989. Hlavy z hliníkovej zliatiny používané na motoroch GM 10 Mk 2 majú väčšie vodiace lišty ventilov, aby mohli prijímať sodíkom chladené výfukové ventily.Hliníková zliatina - zosilnená konštrukciaNajnovšie hlavy valcov zavedené modifikáciou G2197 sú vyrobené zo zliatiny „Y“ a môžu byť namontované na akúkoľvek značku Gipsy Major. Tieto hlavy sa musia montovať v súpravách a nesmú sa miešať s hlavami staršej normy. Boli prepracované tak, aby obsahovali pásy na spevnenie platformy vahadla ventilov. Nový držiak vahadla je k hlave pripevnený tromi čapmi a jednou skrutkou a kryt vahadla ventilov sa pripevňuje priamo k držiaku vahadla, čím odpadá strmeňový držiak predchádzajúcich hláv valcov.Sodíkom chladený výfukový ventil je štandardom pre všetky značky. Štandardne sa montuje 14 mm adaptér zapaľovacej sviečky. Ak sú tieto hlavy valcov určené na použitie v motoroch s netieneným zapaľovaním, stále sú potrebné tienené koncovky. Verzia tejto zosilnenej hlavy valcov s 12 mm adaptérmi zapaľovacích sviečok bola zavedená úpravou G2282, ale je ich nedostatok.Počas životnosti motora prešli zostavy hlavy valcov viac ako 60 úpravami. Hoci väčšina z nich je menšieho charakteru a zavádza zmeny materiálu a konštrukcie s cieľom zlepšiť výkon, niektoré sú dôležité z prevádzkového hľadiska a poskytujú zvýšenú spoľahlivosť. Rôzne normy sacích a výfukových ventilov možno rozdeliť do skupín, ktoré sa všeobecne vzťahujú na tri normy hlavy valcov. Úpravy sa vo všeobecnosti vzťahujú na všetky skupiny a hlavné rozdiely medzi ventilmi spočívajú v zmene materiálu, zmene rozmerov alebo pri výfukových ventiloch v obsahu sodíka. Obsah sodíka. Výfukové ventily so stopkami plnenými sodíkom na chladenie boli zavedené podľa Mod G 1861. Pôvodný obsah bol znížený v Mod G 2691, aby sa umožnil rýchlejší rozptyl tepla a zabránilo sa nadmernému hromadeniu uhlíka okolo drieku ventilu. Všetky ventily sú zameniteľné v rámci troch skupín.Zdroj:www.dhmothclub.co.uk

Čas načtení: 2025-11-06 20:34:34

Putin: Západ nedokáže oslabit a rozdělit Rusko

Podle Vladimira Putina selhaly snahy Západu rozdělit Rusko a způsobit mu „strategickou porážku.“ Putin tyto výroky pronesl ve středu na zasedání Rady pro mezietnické vztahy, kde varoval, že mimo Rusko vznikají takzvané mezinárodní organizace a „pseudonárodní centra“ jako nástroje „informační… The post Putin: Západ nedokáže oslabit a rozdělit Rusko first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2022-04-24 10:22:59

Přemítání nad bojištěm I. – o číslech, která je nutné brát s rezervou

Milí čtenáři, je zase čas na „válečný” článek. Tentokrát se mi ovšem roztáhl do takové délky, že bylo nutno jej rozdělit na dvě části. V prvním díle se podíváme na téma čísel, jak se někdy také používají ve válečném zpravodajství … eh, propagandě … eh, zpravodajství. (Hranice je notně neostrá.) Čísla mají na první pohled „tvrdý“ charakter a člověk si je spojuje s takovými vznešenými a čistými vědami, jako je matematika. Realita za nimi je podstatně složitější. Vybral jsem pro tento článek tři zastavení. Jedno se týká čistě Ruska, to druhé je namíchané, a to třetí je ukrajinsko-západní. Zastavení první: kolik má vlastně Rusko tanků? (Místo „tanků” se lze ptát i po jiných vozidlech nebo třeba letadlech, ale nejhezčí příklad jsou právě tanky.) Tato jednoduchá otázka má překvapivě nejednoduchou odpověď. Běžně narazíte na čísla mezi třemi tisíci a 15 tisíci tanky, ale není to tím, že by každý institut měl jinou aritmetiku. Rusové samotní samozřejmě raději prezentují ta větší čísla, která více odpovídají jejich image mocného medvěda. Jádrem pudla je daleko subtilnější otázka, kolik má ve skutečnosti Rusko bojově nasaditelných tanků. Není to jen výlučně ruská otázka. Položte si ji pokaždé, začne-li někdo šermovat nějakými hausnumery. Ony tanky, které celkově v součtu tvoří „papírový stav”, můžeme totiž rozdělit zhruba do čtyř kategorií: 1. Tanky v aktivní službě, okamžitě (nebo jen s minimálními zásahy) nasaditelné do akce. 2. Tanky, které vyžadují nějaké opravy, než je možné s nimi vyrazit na bojiště. Řekněme v rozsahu několika týdnů a v ceně do padesáti tisíc dolarů. 3. Tanky, které vyžadují důkladné opravy až generálku. Měsíce práce a podstatně vyšší částky na jeden kus. 4. Šrot s vnější podobou tanků, vhodný jen ke kanibalizaci na náhradní díly nebo jako (stojící) rekvizita do válečného filmu, nebudou-li vyžadovány příliš blízké záběry na jednotlivá vozidla. Té poslední kategorie jsou plné takzvané tankové hřbitovy, které má jak Ukrajina, tak Rusko (ostatně i řada jiných států). Ve vlhkém podnebí a pod širým nebem jde proces chátrání velice rychle. Není úplně jisté, které z těchto tanků jsou přitom již oficiálně vyřazeny ze stavu a které ještě ne. (Vlhkost je vůbec velký problém s dochováním čehokoliv, a to už tisíce let. Malá odbočka do historie: každý ví, že staří Egypťané psali na papyrus. Málokdo ví, že to běžně dělali i staří Řekové a Římané, protože Egypt byl koneckonců blízko a Egypťané vyráběli papyru tolik, že jej vyváželi ve velkém. Rozdíl je v tom, že v suché egyptské poušti se papyrus zachová tisíce let, kdežto ve vlhčím Řecku a Římě bylo i 200 let považováno za mimořádnou trvanlivost. Všechny evropské spisy na papyrech dávno sežrala plíseň.) Nu, a žádný veřejný zdroj, který jsem našel, není schopen či ochoten vám sdělit, jaké je aspoň hrubé rozdělení současné ruské tankové flotily do oněch čtyřech kategorií podle použitelnosti. V CSIS píšou, že Rusové mají 2800 tanků u jednotek (to by byla zhruba kategorie 1) a dalších 10 tisíc ve skladech; ale jak se ty skladové zásoby dělí podle použitelnosti, to možná přesně nevědí ani v Moskvě samotné. Kdyby (a to je velké „kdyby”) mohlo Rusko reálně nasadit opravdu jen 2800 tanků, znamenalo by to, že míra opotřebení ruské armády v současné válce už je značná. OSINTový zdroj Oryx, o kterém se zmiňoval jiný předešlý článek, totiž k dnešnímu dni (23. dubnu) napočítal 531 ztracených ruských tanků, z čehož můžeme usuzovat na reálné ztráty zhruba 700 a více kusů. Jednak má Oryx neustálé zpoždění za skutečným stavem, protože těch fotek chodí z bojiště tolik, že těch pár lidí to prostě nestíhá zpracovat; jednak ne každá ztráta je zdokumentována fotograficky. Například samotní Rusové, odtáhnou-li nějaké poškozené tanky pryč k opravě, se tím určitě na internetu chlubit nebudou. A kdo ví, kolik zničené techniky tiše hnije někde v bažinách kolem Kyjeva, aniž by ji někdo vyfotil. Těch 700 ze 2800 by už byla celá čtvrtina stavu – velké ztráty za pouhé dva měsíce bojové činnosti. Pokud to číslo 2800 je pravdivé, musejí už nutně Rusové oživovat nějaké tanky ze skladů, aby během dalších pár měsíců neskončili na suchu. To bude stát peníze a odbornou práci navíc; mechaniků schopných opravit tanky není nekonečně mnoho. (Pamatujte, že při velikosti Ruska a délce hranic, které se musejí hlídat, není možné vrhnout na jedno bojiště všechny jednotky, které máte k dispozici. Vždycky musí někdo zůstat hlídat Arktidu, Petěrburg, Moskvu, Ural, čínské hranice, Čukotku, Sachalin atd. To je daň placená za 17 milionů kilometrů čtverečních teritoria.) Zastavení druhé: kdo že je to tedy vlastně největším dodavatelem techniky pro Ukrajinu? Tím narážím na takové ty zprávy, založené dílem opět na OSINTu a dílem na vlastních prohlášeních Ukrajinců, že ukořistili Rusům tolik bojové techniky, že se Rusko vlastně stává hlavním dodavatelem ukrajinské armády. Podtón „cha-chá, blbci” je nepřeslechnutelný. Situace, kdy obě válčící strany používají zcela stejnou nebo aspoň vysoce kompatibilní techniku, je historicky poměrně vzácná (občanské války teď nepočítejme). Když už tedy nastala, snaha o obrácení ukořistěné techniky proti jejímu původnímu majiteli („bylo vaše, teď je naše”) je celkem logická a bylo by divné, kdyby se to aspoň občas nepodařilo. Zdá se (ale úmyslně píšu „zdá”, protože jde o dojem z dostupných OSINT zdrojů), že Rusové mají na Ukrajině skutečně výrazně větší tendenci opouštět dosud nezničené vybavení než Ukrajinci. Kde je ale zase jádro pudla: z pouhých čísel nemůžeme vědět, v jakém stavu ty ukořistěné tanky, náklaďáky či bojová vozidla pěchoty vlastně jsou. Některé z nich byly skoro určitě opuštěny kvůli tomu, že jsou nepojízdné. Příčiny této nepojízdnosti mohou sahat od zcela banálních (došla nafta, zapadli jsme do bahna) až po docela závažné (kaput převodovka), přičemž na první pohled – nebo na fotografii – není možné mezi nimi rozlišit. Navíc mohli ustupující Rusové některé z nich poškodit, zaminovat atd. Určité opuštěné vybavení, například pohyblivé protiletadlové systémy, může být zakódované, aby jej nemohl protivník použít, a ne do všeho se dokážete „hacknout”. Suma sumárum: dvacet tanků ze zásob středoevropských armád, které předtím byly udržovány v dobrém stavu a před odesláním byly ještě podrobeny důkladné revizi, může mít daleko větší bojovou hodnotu než padesát opuštěných tanků nepřítele vysbíraných z lesa. Podobně jako kvalita lidí, ani kvalita tanků se nedá měřit na jejich pouhé počty, a přírůstky kořistného vybavení je nutno brát s rezervou. Zastavení třetí: Javeliny, Javeliny, více Javelinů! Když minulý měsíc ukrajinský prezident Zelenský prohlásil, že Ukrajina bude potřebovat zhruba 500 střel Javelin každý den, zaujalo mě, jak málo novinářů bylo ochotno tento číselný požadavek podrobit bližšímu rozboru. Moderní válka je velký žrout munice, to je nepochybně pravda. Zvláště při takové intenzitě bojů. Spojené státy mají zásobu odhadem 20 až 25 tisíc Javelinů, z nichž zhruba sedm tisíc už Ukrajině poskytly. I kdyby byly ochotny vyprázdnit své sklady úplně (což spíš nebudou, protože vždycky se musí myslet i na možnost, že vypukne jiná válka někde jinde), při dodávkách 500 kusů denně by tak šlo činit zhruba měsíc. Samozřejmě, lze vyrobit i nové Javeliny, ale jejich výrobní cyklus trvá 32 měsíců (tamtéž), běžně se jich vyrábí jen tisíc za rok a maximální kapacita továren je 6480 kusů ročně. Šlo by ji rozšířit, ale zase nikoliv ihned. Požadovat pět set Javelinů denně je tedy zcela nerealistické. Ani při nejlepší vůli není možné je v takovém množství vyrábět, leda by se ta válka táhla několik let. Zároveň je to trochu absurdní požadavek, protože ono popravdě pět set Javelinů denně ani není potřeba. Javeliny jsou nejtěžší ruční protitankové střely, které Ukrajina používá, a málokdy minou cíl. Kromě nich má Ukrajina k dispozici střely NLAW, Stugna, Panzerfaust 3 atd., kterých jsou tisíce, jsou levnější, a zvlášť proti měkčím cílům (nákladní auta, bojová vozidla pěchoty) mají daleko lepší poměr cena/výkon. Jinými slovy: spotřebovávat pět set Javelinů denně by byl overkill, z hlediska válečné ekonomiky jen velmi těžko obhajitelný. Tolik těch nepřátelských tanků prostě není. V příštím dílu článku opustíme čísla a zamyslíme se nad východní frontou. Tam určitě klid panovat nebude, ale celá situace se bude výrazně lišit od toho, co se odehrálo v oblasti Kyjeva.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-06-29 08:22:01

Poválečné kádrování českých Němců: Fandové Hitlera chtěli k sociálním demokratům a do KSČ

V souvislosti s koncem války v květnu 1945 se každoročně uvažuje například o osudu českých Němců. Ale v podstatě lze jejich jednání shrnout do jedné věty: Když koncem 30. let se jevit Hitler jako superman, šli většinově čeští Němci za ním, a když nacistické Německo bylo rozbombardováno a rozstříleno, rádi by se stali ihned dobrými československými sociální demokraty nebo komunisty. O tom se ale příliš nehovoří. Psal se rok 1945, květen končí, k životu se klubal červen. Obnovená československá administrativa ustavila antifašistické komise. V okresech komise prověřovaly chování místních Němců za války. Kdo neprošel úspěšně kádrováním, nebyl uznán antifašistou a měl před sebou odsun do Německa. Místní Němci by udělali doslova cokoliv, aby nemuseli do odsunu. O tomto fenoménu jsem napsal knihu Ústecké kádrování (AOS Publishing 2016) o prvních poválečných čistkách a o kádrování desítek tisíc Němců žijících v okresu Ústí nad Labem v roce 1945. Důležité je jenom žít co nejpohodlněji Pročetl jsem stovky dotazníků nazvaných Komise. Antifašistický okres Ústí nad Labem. Ze studia dotazníků jsem porozuměl tvrzení, že lidé udělají cokoliv, aby si zachovali život tak, jak jim vyhovoval. Důležitá není idea, kterou do včerejška zastávali, ale dlouhodobé přežití v určitě kvalitě, kterou nechtějí ztratit. Po roce 1989 řada česko-slovenských úředníků a různoobčanů zmutovaných do podoby politiků též vystřídala řadu politických idejí/stran. Lidé jdou prostě za momentálně lepším. Co jim vyčítat, když na světě není žádné jistoty – pokud ovšem v nějakou specifickou jistotu nevěříte? Prostě lidé se chovají stále stejně – podle momentální potřeby. Typologie „dotazníkových“ Němců Je-li člověk při změně mocenského stavu vydán na milost vítězi, snaží se vydávat signály, které mu zaručí pokud možno klidný běžný život „neviditelného“ člověka. To platilo i pro české Němce v roce 1945. Z tohoto hlediska lze ústecké Němce podle antifašistických dotazníků rozdělit do několika skupin, a sice na: - typické antifašisty – členy komunistické strany, sociální demokracie, - antifašisty vzhledem k prokázané odbojové činnosti, - slušně se chovající Němce s dobrozdáním Čechů, - Němce, kteří zdůrazňovali, že se ničeho nedopustili, v žádné fašistické straně nebyli, nic špatného Čechům neprovedli, tedy byli v pozici mrtvého brouka, a proto jsou vlastně antifašisty, - Němce, kteří byli v nějaké fašistické organizaci (ale jen krátce), nebo tam údajně museli být kvůli svému zaměstnání, - Němce organizované v SPD či NSDAP nebo „opferring der NSDAP“ – čekatele (kandidáty) členství v NSDAP. Typickým „českým“ Němcem byla například Anna Grunichová z Ústí nad Labem (narozena 6. 10. 1883), bydlící v ulici dr. Ed. Beneše 42. Všechny kolonky v dotazníku proškrtala. Ničeho pronacistického se nikdy nezúčastnila – ani do roku 1938, ani po obsazení Sudet nacistickým režimem. Její profesí byla starost o domácnost. Připojena je fotografie starší ženy v prostém oblečení s domácí kočkou. Grunichovou považujeme za typického místního Němce z pohraničí. Žila svůj nenápadný tichý život tzv. bezvýznamného jedince v obrovském soukolí. Ale ani nenápadnost nikoho neochraňovala. Byla Němkou, tedy podléhala kolektivní odpovědnosti za kolektivní politiku tzv. sudetských Němců. Proto i neviditelný Němec měl narýsovaný jasný osud – odsun z Československa. Protože neviditelný Němec nebyl v odboji proti nacismu (jako drtivá většina Němců) vlastně pasivně souhlasil s konáním nacistů. Tím spadal do kategorie kolektivní viny. Katalog svatouškovství Jak se čeští Němci snažili sbírat antifašistické body, bylo zřejmé z vyplněných dotazníků antifašistické komise. Pokud ústečtí Němci nebyli před válkou sociálními demokraty, komunisty nebo nebyli v odboji. Přesto doufali, že získají výjimku z poválečného německého osudu (odsunu) s pomocí drobných zásluh a kádrových bonusů v životopisu. Měli ale smůlu, protože členy antifašistické komise byli také němečtí antifašisté, kteří dobře znali situaci v regionu, a chování svých německých spoluobčanů. Ředitel ústeckého muzea Václav Houfek k tématu uvedl: Na identifikaci nacistů na Ústecku významně pomohli němečtí antifašisté. Lze přímo říci, že organizovali čistky mezi Němci a nahlašovali je ústeckému českému revolučnímu národnímu výboru. Příkoří, kterému byli antifašisté během války vystaveni, nacistům s koncem války vraceli. V knize jsem uvedl, že uváděné pozitivní informace v dotazníku ve prospěch prověřovaných Němců lze rozdělit do několika skupin: poslouchání zahraničního rozhlasu 1a. prosté poslouchání zahraničního rozhlasu potvrzené svědky 1b. k tomu ještě aktivní rozšiřování zpráv mezi lidmi potvrzené svědky slušné chování vůči Čechům 2a. slušné chování vůči Čechům s podpisy svědků 2b. doplněné o slušné chování vůči zajatcům, případně židům pomoc perzekuovanému člověku 3a. přímluvou či svědectvím ve prospěch nacisty ohroženého člověka 3b. skrývání osoby nebo věci patřící člověku z odboje 3c. hmotná pomoc perzekuovanému člověku 3d. pomoc perzekuovanému člověku formou zaměstnávání Čechů, židů, sociálních demokratů a komunistů, což spojoval s ústrky, které kvůli tomu měl ze strany nacistických organizací manželství jako alibi 4a. jeden z manželů v širší rodině byl Čech 4b. žena měla dítě s Čechem (František Roček, Ústecké kádrování, str. 99-101) Ani antifašisté neměli na růžích ustláno Protiněmecké nálady byly na konci války natolik silné, že je pociťovali i němečtí antifašisté, kteří nemuseli do odsunu. Antifašisté se setkávali: 1. s vypočítavou protiněmeckou hysterií zakrývající cílevědomé rabování českými „revolučními“ zloději, 2. s liknavostí až lhostejností československých úřadů při napadání německých antifašistů, 3. byli sice v dobrém vztahu s místními Čechy, ale museli být ve střehu vůči českým novo-osídlencům z vnitrozemí, kteří v německých antifašistech viděli jenom Němce – čili pakáž, která zapříčinila druhou světovou válku, 4. byli v dobrém vztahu s místními Němci, které osobně znali a věděli, že během války, byť nebyli uznáni antifašisty, se chovali slušně. Měli mezi nimi i přátele. Podobně, jako mnohým místním Čechům – sousedům, jim bylo líto, když museli jejich němečtí sousedé jít do odsunového transportu. Proto jim pomáhali, čímž se dostali do střetu s protiněmecky orientovanou československou státní mocí. Typickým příkladem problému, naznačeného ve čtvrtém bodu, je článek nazvaný „Antifašisté – náš stálý problém“. Noviny Sever (číslo 5, 30. října 1945, str. 3.) v něm informovaly, že na Mostecku v Janově a v Horním Litvínově proběhly domovní prohlídky u některých antifašistů. Byla u nich nalezena jízdní kola, rádia, zásoby ovoce a potravin – uložili si je u nich evakuovaní Němci. Proč i potraviny? Protože nikdo z nich nevěřil, „že to tak zůstane, jak to nyní je, a chtějí se se svými věcmi shledat, až se zase vrátí“, jak uváděli antifašisté. Několik antifašistů bylo zatčeno. Na toto téma ředitel ústeckého muzea Václav Houfek řekl: „Němečtí antifašisté byli loajální vůči československému státu. Spolu s Čechy přebírali 8. a 9. května moc v Ústí n. L. Bohužel, protiněmecké nálady následkem války a represí byly vyhraněné. Proto raději v letech 1945 a 1946 požádala většina antifašistů o dobrovolný odsun do Německa.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-05 17:17:51

Časy se mění, řekl Nejvyšší soud a nařídil rozhádaným manželům prodat dům

Jak ukončit tahanice o dům, který nelze spravedlivě rozdělit na dvě půlky, a přitom ani jeden ze znesvářených rozvádějících se manželů, kteří ho mají ve společném vlastnictví, nemá dost peněz na vyplacení protistrany? Prodat v dražbě a peníze rozdělit! Přelomové rozhodnutí justice, které mění dosavadní zvyklosti, posvětil už i Nejvyšší soud.

Čas načtení: 2024-05-07 02:26:23

Malý byt? Jak rozdělit dětský pokoj pro dostatek soukromí dětí

Život v malém bytě může být výzvou, zejména pokud sdílíte prostor s dětmi. Jeden z hlavních problémů spojených s malým bytem je nedostatek soukromí, zejména pokud děti sdílí jeden pokoj. […] Příspěvek Malý byt? Jak rozdělit dětský pokoj pro dostatek soukromí dětí pochází z Príma receptář.cz

Čas načtení: 2024-05-21 16:25:02

Jak společný dětský pokoj rozdělit na dva? Víme to!

Pokud byly vaše děti malé, byl společný pokoj skvělou cestou k tomu, jak si mohli společně hrát a užívat si života. S postupem času to může být na obtíž. Jak postupně rostou, každé potřebuje svůj vlastní prostor a soukromí. Toho ve společném pokoji nelze dosáhnout. Pokud je dětský pokoj velkou místností, lze se uchýlit k […] The post Jak společný dětský pokoj rozdělit na dva? Víme to! appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-06-10 05:06:59

Praha chce rozdělit ceny parkování dle rozměrů aut. Za SUV si připlatíte, ale reálné rozměry ukazují, že je to hloupost

Ulice jsou pořád stejně velké, ale aut je čím dál víc a jsou stále větší. Praha s tím pár let zkusila bojovat pomocí placených parkovacích zón, ale ukázalo se, že to moc nepomohlo. Rezidenti stále nemají kde parkovat a platby za parkování jsou navíc z pohledu politiků, ale i řady občanů velmi nízké. Pražský magistrát […]

Čas načtení: 2024-09-26 23:05:23

Vojenské konvence 1862-1886

Autor: RoBoT Datum: 26.09.2024 23:05:23 Vojenské konvenceJako vojenské konvence jsou označovány státní smlouvy, které upravují vojenské vztahy mezi Severoněmeckým spolkem v čele s pruským králem a spolkovými státy. Uzavřeny byly v letech 1862 až 1886. Jednotlivé státy v nich více či méně podřizovaly svá vojska Prusku, které bylo dominantní silou spolku a mělo tzv. rezervátní právo na císařskou korunu. Vojenské konvence z této doby lze rozdělit do dvou skupin. A to na smlouvy uzavřené s královstvími a smlouvy uzavřené s ostatními státy, přičemž druhou skupiny lze dále rozdělit na dvě podskupiny. Zvláštní postavení mělo Bavorské království, jehož vztahy nebyly upraveny vojenskou konvencí, ale přístupovou smlouvou, která obsahovala i články vztahující se k vojenským záležitostem. Bavorsko si vymohlo řadu výjimek, které rozšiřovaly jeho vojenskou suverenitu oproti tomu, co předpokládala ústava. Mohlo si zachovat vlastní vojenské zákony, předpisy a nařízení do chvíle, než by je nahradily říšské předpisy. Zachovalo si také vlastní vojenskou správu. Bavorská armáda byla v míru podřízena bavorskému králi a teprve od vyhlášení mobilizace byla podřízena císaři, přičemž vyhlásit mobilizaci bavorského vojska mohl jen bavorský král. Vojenské konvence uzavřené s Saským a Württemberským královstvím také rozšiřovaly jejich vojenskou suverenitu, avšak méně výrazně. Zatímco pro Bavorsko některé články ústavy přímo neplatily, pro zbylá dvě království byly některé články jen lehce modifikovány. Velitel saského vojska byl jmenován císařem na návrh saského krále. Ve Württembersku byl jmenován králem po císařově souhlasu. Umístění cizích jednotek v těchto dvou královstvích stejně jako vyslání jejich jednotek mimo obě království vyžadovalo jejich souhlas, přičemž dislokaci jednotek ve svých státech by určovali jejich panovníci. Vojenské konvence uzavřené s ostatními státy naopak jejich vojenskou suverenitu, především co se týče vojenské správy či jmenování důstojníků a vojenských úředníků, ještě více omezovaly ve prospěch pruského krále. Panovníci těchto států si udržela spíše jen některá čestná práva. Do první podskupiny lze zařadit Bádensko, Hesensko, Meklenbursko-Zvěřínsko, Meklenbursko-Střelicko, Oldenbursko, Brunšvicko, Sasko-Výmarsko, Sasko-Meiningensko, Sasko-Altenbursko, Sasko-Kobursko-Gothu, Schwarzbursko-Rudolstadtsko, Reuß obou linií a Anhaltsko. Jejich vojenské kontingenty byly reorganizovány podle pruského vzoru a zařazeny do jejího stavu. Zachovaly si ale některé odlišovací prvky jako označení státu v názvu pluků, zemský znak na přilbě a zemskou kokardu na uniformě. Doplňování jednotek mužstvem probíhalo primárně na základě odvodu z dotyčného státu a jednotky sídlily v kasárnách v daných státech. Kontingenty z Bádenska, Hessenska, Meklenburska a Brunšvicka tvořily do jisté míry uzavřené celky (Bádensko sbor, Hesensko divizi), zatímco ostatní menší státy jen vlastní pěší pluky, zatímco muži odvedení do ostatních druhů vojska sloužili v pruských jednotkách.Druhou podskupinu tvořily vojenské konvence s Schwarzburg-Sondershausenem, Waldeckem, Schaumburgem-Lippe, Lippe, Lübeckem, Brémami a Hamburkem. Vojenské jednotky těchto států byly kompletně zrušeny a odvedenci z těchto států sloužili v pruských jednotkách. Tyto státy tedy byly z vojenského hlediska plně začleněny do Pruska. Výše uvedené vojenské výsady patřily mezi tzv. rezervátní práva, která si zajistily Prusko, Bavorsko, Sasko, Württembersko, Bádensko a hanzovní města. Přehled vojenských konvencí:8. 1862 - Waldecko-pyrmontské knížetcví2. 1867 - Sasko-výmarsko-eisenašské velkovévodství, Sasko-meiningenské vévodství, Sasko-altenburské vévodství, Anhaltské vovdství, Schwarzbursko-sonderhausenské knížectví, Schwarzbursko-rudolstadtské knížectví, Reußské knížetcví starší linie, Reußské knížectví mladší linie, Lippské knížectví, Schaumbursko-lippské knížectví2. 1867 - Saské království4. 1867 - Hesenské velkovévodství6. 1867 - Sasko-cobursko-gothské vévodství6. 1867 - Brémy, Lübeck7. 1867 - Hamburk7. 1867 - Oldeburské velkovévodství7. 1868 - Meklenbursko-zvěřínské velkovévodství11. 1868 - Meklenbursko-střelické velkovévodství11. 1870 - Württemberské království11. 1870 - Bádenské velkovévodství3. 1886 - Brunšvické vévodstvíZdroje:www.zeno.orgde.wikipedia.orgwww.verfassungen.dewww.verfassungen.dehttps://hubert-herald.nl/DeuWaldeck.htm

Čas načtení: 2024-11-11 18:33:00

750tisícová pokuta pro Prahu 10: Opozice volá po vyvození odpovědnosti, vedení se chce bránit u soudu

Vedení Prahy 10 visí na krku třičtvrtěmilionová pokuta kvůli stěhování radnice. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) radnici vyměřil pokutu za to, že měla účelově rozdělit zakázku spojenou se stěhováním úřadu na dvě menší, aby na její plnění nemusela vypisovat veřejnou soutěž. Konkrétně mělo vedení Prahy 10 rozdělit zakázku na úpravy kancelářské budovy, kam se v minulém roce přestěhoval úřad městské části. Úřad městské části v pátek vydal prohlášení, ve kterém uvádí, že se proti rozhodnutí ÚOHS chystá podat žalobu. Podle opozičních zastupitelů je to však předem prohraný soudní spor, který městskou část bude jen stát další peníze.

Čas načtení: 2024-11-21 07:19:22

Americká vláda chce rozdělit Google. Po soudu požaduje, aby mu kvůli monopolu nařídil prodat Chrome

Přetahovaná o postavení Googlu ve světe online vyhledávání nabírá obrátky. Pokud úřad se svými požadavky uspěje, půjde o historický zásah. Článek Americká vláda chce rozdělit Google. Po soudu požaduje, aby mu kvůli monopolu nařídil prodat Chrome se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-11-25 05:45:00

Rusku unikl plán rozdělení Ukrajiny. Putin se chce podělit s jinými zeměmi

Ukrajina by se měla rozdělit na tři části. Podle ukrajinských médií to vyplývá z uniklého ruského strategického dokumentu. Východ by se měl připojit k Rusku, střed proměnit v "proruský státní útvar" a západ by si měly rozdělit evropské státy.

Čas načtení: 2025-01-26 21:00:05

Jak na iPhonu rozdělit prvky v Ovládacím centru na stránky

Jak na iPhonu rozdělit prvky v Ovládacím centru? S příchodem iOS 18 získalo Ovládací centrum ještě větší flexibilitu. Nyní můžete své nejpoužívanější funkce rozdělit na jednotlivé stránky a mít tak vše důležité vždy po ruce. Podívejte se, jak snadno si můžete Ovládací centrum přizpůsobit svým potřebám. Ovládací centrum je jedním z nejpoužívanějších nástrojů na vašem iPhonu. Díky němu máte rychlý přístup k nejdůležitějším funkcím svého zařízení. S iOS 18 se jeho možnosti ještě […]

Čas načtení: 2025-03-09 12:14:30

Google v ohrození? USA chcú rozdeliť technologického giganta a zmeniť internet, ako ho poznáme!

Ministerstvo spravodlivosti Spojených štátov amerických zintenzívňuje tlak na rozdelenie technologického giganta Google. V piatok (7. 3. 2025) predloženom súdnom podaní Ministerstvo spravodlivosti opätovne ... The post Google v ohrození? USA chcú rozdeliť technologického giganta a zmeniť internet, ako ho poznáme! appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.

Čas načtení: 2025-04-07 06:00:00

Růstová a květová fáze 

Životní cyklus konopí zahrnuje několik vývojových fází. Nejdelší z jich jsou vegetativní a generativní fáze, které se častěji označují jako fáze růstu a fáze kvetení. V každé z těchto fází ocení rostliny jiné pěstební podmínky, bez ohledu na to, jestli pěstujete odrůdy fotoperiodicky senzitivní nebo samonakvétací. Otázka tedy zní, na co konkrétně se má pěstitel zaměřit? Život rostlin většinou začíná embryonální fází, kdy se semínko probudí k životu a začne klíčit. Po vyklíčení přechází do vegetativní fáze, a tu lze rozdělit na fázi prodlužovací a rozlišovací. Při prodlužovací fázi se buňky zvětšují a prodlužují a současně s tím klesá rychlost jejich dělení. Během rozlišovací fáze se buňky rozdělují na různé typy, které zastávají specifické funkce. V tu chvíli už můžete rozlišit listy, větve a tak dále. Během vegetativní fáze je možné rostliny dělit pouze nepohlavně, tedy řízkováním.  Předkvětová fáze Po vegetativní fázi následuje fáze kvetení, kterou lze rozdělit na fázi předkvětovou a hlavní. Během předkvětové fáze se rostlina připravuje na tvorbu pohlavních orgánů určených k pohlavnímu množení. V této době ještě nejsou viditelné žádné fyzické známky samčích ani samičích květů. Jakmile se začnou objevovat první pestíky samičích květů a květní pupeny samčích květů, nastává hlavní fáze kvetení a rostliny postupně dospívají.  Při pěstování v květináčích je vhodné použít dvou- až třícentimetrovou drenážní vrstvu z keramzitu, štěrku či perlitu. Po dozrání květů začínají převládat degenerativní ... The post Růstová a květová fáze  appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2025-04-09 06:14:41

Je mu třiadvacet, svými fotkami už ale stihl oslnit svět a rozdělit Česko. Stačilo k tomu pár hodin

Jakub Zeman není známý jen jako fotograf olympijské kolekce, která způsobila velký mezinárodní rozruch. Jeho příběh je mnohem pestřejší. Článek Je mu třiadvacet, svými fotkami už ale stihl oslnit svět a rozdělit Česko. Stačilo k tomu pár hodin se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-06-13 16:29:00

Radnice Prahy 10 s žalobou na ÚOHS neuspěla! Za chybně zadanou zakázku zaplatila tučnou pokutu

Krajský soud v Brně ve čtvrtek rozhodnul o žalobě, kterou městská část Praha 10 podala proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Úřad radnici vyměřil pokutu ve výši 750 tisíc korun za to, že měla účelově rozdělit zakázku spojenou se stěhováním úřadu na dvě menší, aby na její plnění nemusela vypisovat veřejnou soutěž. Konkrétně mělo vedení Prahy 10 rozdělit zakázku na úpravy kancelářské budovy, kam se v minulém roce přestěhoval úřad městské části. Soud žalobu ale shodil ze stolu.

Čas načtení: 2025-08-05 13:27:41

commander

Je možné rozdělit stránku na více než dvě pole? Je možné rozdělit stránku na více než dvě pole? The post commander first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2025-09-26 09:14:33

Gamifikované koníčky: Jak proměnit kutilské výzvy v odměňující „úrovně“

Gamifikované koníčky: Jak proměnit kutilské výzvy v odměňující „úrovně“ redakce Pá, 09/26/2025 - 09:14 Zábava Klíčová slova: nejlesiceskacasina.cz mezinárodní online kasino Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Co je gamifikace a proč funguje Gamifikace je metoda, která převádí zásady zábavných her do neherních aktivit. Ve videohrách hráče drží u obrazovky jasné cíle, okamžitá zpětná vazba a pocit pokroku. Když sebemenší úkol odemkne další mapu, mozek vyplaví dopamin a motivace roste. Ten samý princip využívají věrnostní programy v obchodech i stejné online kasino turnaje. Hráči vidí, kolik bodů získali, kolik chybí k bonusu a co dostanou, pokud splní další úroveň. Pro kutila může být obdobou seznam drobných úkolů: přesné naměření prkna, perfektní brus, finální nátěr. Každý krok je jako samostatná mise. Díky tomu je celkový projekt méně strašidelný a úspěchy jsou na dosah ruky. Psychologové dodávají, že struktura „výzva–odměna“ vytváří v mozku návykovou smyčku. Člověk se tak snáze vrací k rozdělané práci, místo aby ji odkládal. Gamifikace tedy není jen hra na body, ale nástroj, který pomáhá rozložit velké cíle do spravovatelných částí a zvýšit šanci, že je dotáhneme do konce. Navíc se do hry zapojuje prvek soutěživosti, i když soupeřem je pouze stopky nebo vlastní včerejší výkon. Přenesení herních „úrovní“ do domácí dílny Jak tedy proměnit obyčejnou sobotní opravu poličky v napínavé dobrodružství? Nejprve je dobré rozdělit celý projekt na jasně měřitelné úrovně. Úroveň 1 může být nákup materiálu, Úroveň 2 správné měření a řez, Úroveň 3 montáž a Úroveň 4 dokončovací detaily. K každému kroku se dá přiřadit bodové skóre nebo hvězdičky. Důležité je, aby hráč – tedy kutil – viděl, kolik bodů už získal a kolik ho čeká. Pomoci může obyčejná tabulka na lednici nebo aplikace v telefonu. Po dosažení každé úrovně následuje rychlé „vyhodnocení“: fotka hotové části, porovnání s plánem a malá odměna. Ve hrách bývá odměnou nový meč, v dílně to může být hrnek teplé kávy nebo pětiminutová pauza na slunci. Tím se aktivuje okamžitá zpětná vazba, která drží motivaci nahoře. Pokroku prospívá i vizuální reprezentace, třeba barevné samolepky, které se postupně přesouvají z kolonky „čeká“ do kolonky „hotovo“. Jakmile se samolepek nahromadí plná řada, otevře se „bonusová mise“, například vylepšení celé stěny nebo stavba nové police.   Odměny místo žetonů: jak motivovat sám sebe Bez odměn by kasinová hra rychle omrzela a stejné je to i s kutilstvím. Jenže místo žetonů stačí drobné radosti, které nevyprázdní peněženku. Mohou to být čerstvě upečené sušenky, deset minut sledování oblíbeného seriálu nebo krátká procházka. Klíčem je, aby odměna odpovídala náročnosti úrovně. Malý úkol – malá radost, velká výzva – velká odměna. Psychologové mluví o teorii přiměřenosti: příliš velký dar za snadnou práci ztrácí motivační efekt. Proto se vyplatí sepsat si „katalog odměn“ předem, stejně jako kasino vypisuje pevné bonusy. Vidina odměny na konci úrovně drží pozornost a zabraňuje prokrastinaci. Důležité je také veřejné potvrzení. Sdílení fotky hotového výrobku na sociální síti funguje podobně jako virtuální žebříček v hazardu. Přátelé lajky a komentáři přidají další dávku motivace. Kombinace vnitřních i vnějších odměn vytváří silnou zpětnou vazbu, která pomůže dotáhnout projekt do finále s úsměvem. Pokud někdo touží po hmatatelném důkazu, může si vystavit medaili z kartonu nebo připevnit ke stěně „pohár“ ze staré plechovky – fantazii se meze nekladou. Tipy, jak začít gamifikovat vlastní DIY projekty Začít s gamifikací není složité. Stačí pět základních kroků. Vybrat konkrétní projekt: třeba výrobu dřevěného stolku. Rozdělit projekt na dílčí úkoly, každý s časovým odhadem a bodovým hodnocením. Vytvořit přehledný „herní panel“. Může to být papír na nástěnce nebo tabulka v mobilu, kde se zaznamenává postup. Nadefinovat odměny a určovat momenty pro jejich vyplacení. Sdílet pokrok: s rodinou, kamarády nebo online komunitou. Pokud se někdo bojí, že ho to zbrzdí, statistiky ukazují opak: rozdělení práce zvyšuje efektivitu až o 30 %. Důležité je začít zlehka. Příliš mnoho úrovní nebo složitá pravidla mohou odradit, stejně jako přestřelený vklad v ruletě. Postupně se dají přidávat „vedlejší questy“, například bonusové body za používání recyklovaných materiálů. Tím se do hry dostane i ekologický rozměr a další příležitost k odměnám. Když se pravidla stanou jasným rituálem, motivace roste automaticky. Lidé také často zapisují krátké denní poznámky, aby viděli, co se povedlo a co zlepšit při příštím „tahu“, což podporuje reflexi i plánování. S trochou chuti se tak každá drobná oprava promění v dlouhodobou kampaň, která baví a učí zároveň. Přidat komentář foto Game Console Controller Video - Free photo on Pixabay   Většina lidí chápe koníčky jako příjemné odreagování, ale jen málokdo ví, že z nich může být také napínavá hra se skutečnými „úrovněmi“, body a trofejemi. Koncept gamifikace, tedy převzetí principů z videoher a kasin, se už dávno osvědčil v digitálním světě. Na internetu sbíráme odznaky za přečtení článku, měříme kroky nebo soutěžíme s kamarády ve vědomostních kvízech. Není proto divu, že mnoho lidí sahá po inspiraci tam, kde už jsou „úrovně“ a body samozřejmostí: kvalitní zahraniční kasina, jako je mezinárodní online kasino na nejlepsiceskacasina.com, která umějí připravit celé turnaje a bonusy pro české uživatele. Pokud stejnou logiku aplikujeme na kutilské výzvy, může se rutinní opravování police, šití nebo stavba ptačí budky proměnit v dobrodružství plné bodových skóre a odměn. Tento článek ukáže, jak si nastavit jednotlivé „levely“, proč to funguje a co si můžeme vzít z kasinového prostředí, aniž bychom utratili jedinou korunu. Stačí papír, tužka a trocha fantazie – a domácí dílna se rázem stává hracím polem plným výzev, statistik i sladkých odměn. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2026-01-05 23:01:00

Jak rozdělit PDF na jednotlivé stránky

Rozdělení PDF souboru na jednotlivé stránky se hodí v mnoha situacích. Typicky ve chvíli, kdy potřebujete poslat jen jednu stránku z dokumentu, uložit každou stránku zvlášť nebo upravit pouze konkrétní část PDF. Dobrá zpráva je,