Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2015-11-17 20:39:37

Levné a spolehlivé automatické otevírání garážových vrat

Žádné dálkové ovládání, žádný elektro ani hydraulický pohon. Přesto funguje tohle automatické otevírání garážových vrat velmi spolehlivě. Stačí dvakrát zatroubit. Reklama

Čas načtení: 2024-04-22 07:04:37

Solidní úvěry spolehlivě

Solidní úvěry spolehlivě Spolehlivé a solidní finanční úvěry pro celou Českou republiku právě nyní. Nabízím vám úvěry od 30.000 Kč až do 10.000.000 Kč bez nutnosti zástavy nemovitosti. Rychlý a efektivní schvalovací proces s velkou průchodností schválených žádostí. Osobní schůzku Read More Solidní úvěry spolehlivě The post Solidní úvěry spolehlivě first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2021-12-15 09:15:21

Chcete tepelné čerpadlo, které vám bude spolehlivě sloužit dlouhá léta?

Kvalitní a vhodné tepelné čerpadlo vám zajistí dostatek tepla a teplé vody bez ohledu na aktuální venkovní teploty. Zároveň, takové tepelné čerpadlo vám bude spolehlivě sloužit několik let i bez povinných ročních revizí či servisních prohlídek, za které u […] Příspěvek Chcete tepelné čerpadlo, které vám bude spolehlivě sloužit dlouhá léta? pochází z Bydleni-z.cz

Čas načtení: 2024-11-28 09:00:26

Aktuální akce na Google Play: legendární KOTORy, spolehlivé mapy a zlatá hodinka

Čtvrtek je tady a s ním i náš pravidelný seriál, který vám doporučuje ty nejzajímavější aplikace a hry, které se objevily zdarma či ve slevě na Google Play. Tentokrát za zmínku stojí třeba dvojice titulů ze světa Hvězdných válek, konkrétně Star Wars: KOTOR 1 a 2, spolehlivé mapy s GPS navigací OsmAnd+ — nebo třeba aplikace pro sledování zlaté hodinky Golden Hour+. Přečtěte si celý článek Aktuální akce na Google Play: legendární KOTORy, spolehlivé mapy a zlatá hodinka

Čas načtení: 2017-01-27 15:01:19

Jak poslat balík do zahraničí? Zn. Rychle, spolehlivě a levně!

Provozujete e-shop a chystáte se expandovat do zahraničí? V tom případě budete muset vyřešit zásadní problém. Zákazníci si potrpí na rychlou, levnou a spolehlivou dopravu.… The post Jak poslat balík do zahraničí? Zn. Rychle, spolehlivě a levně! first appeared on Online-podnikani.cz.

Čas načtení: 2012-09-30 00:00:00

Suzuki: Kvalitní a spolehlivé stroje z Japonska

Japonská značka Suzuki je známá nejen ve světě automobilů, ale i motocyklů. Specializuje se – kromě motocyklů – na výrobu kompaktních aut, vozů s pohonem 4×4, terénní auta a tyto vozy jsou obecně vnímány jako kvalitní, odolné a spolehlivé. Japonsko, které je domovem pro Suzuki, je velmocí co se výr ...

Čas načtení: 2018-11-25 18:44:36

Jak si nechat poslat balík do Anglie výhodně a spolehlivě

Autor článku: Balík do zahraničí Pokud žijete v Anglii delší dobu, patrně jednou za čas potřebujete nechat si zaslat něco z Čech. Nejprve je potřeba zvážit, kterou přepravní službu zvolit. Stanovte si nejdříve několik základních bodů, na základě kterých danou službu zvolíte. Budete váhat, zda je rozumné zvolit služby České pošty nebo soukromé firmy. Důležité pro vás určitě budou informace, [...] Příspěvek Jak si nechat poslat balík do Anglie výhodně a spolehlivě pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE

Čas načtení: 2022-05-03 18:23:21

Das ist (noch) kein totaler Krieg – polemika s D-Fensem

Vážení a milí, dostal jsem hned od několika čtenářů odkaz na D-Fensův prvomájový článek „Wollt ihr den totalen Krieg?“, ve kterém se provozovatel serveru vypořádává se současnou situací. A k tomu samozřejmě dotazy, co si o něm myslím. Jelikož nemá moc smysl na tak opakované otázky odpovídat separátně, a jelikož ten výše zmíněný článek podle mého názoru reprezentuje sice asi menšinovou, ale nezanedbatelnou perspektivu na pravici, rozhodl jsem se na něj zareagovat určitou polemikou. Nebude to kompletní rozbor „řádek po řádku“, to by byla nuda, a navíc by to bylo zbytečně nepřátelské. Ale některé ty věci vidím zásadně jinak a pokusím se vyargumentovat „proč“. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů Začněme těmi několika položkami, na kterých se shodneme. O těch nemá moc cenu se rozepisovat, „ano“ je kompletní věta. Dodám ale aspoň nějaké zpřesňující detaily. Text z původního D-Fensova článku bude vždy vysázen jako citát. „Doufám, že Ukrajinci Rusáky z jejich země vyženou, a to čistě jen proto, že tak je to správně.“ Yep. „A pokud chce někdo válčit tady v Čechách, ať se sebere a odjede tam, není to tak daleko a pan premiér slíbil abolici.“ Však jo, ostatně se tak i děje. Pokud vím, dobrovolníků je relativně málo, oni ostatně Ukrajinci berou jen lidi s vojenským výcvikem – což je v mladších generacích české populace vzácnost. „Vzhledem k antagonistické povaze konfliktu skončí konflikt, až jedné ze stran dojdou síly.“ Ano, je to opotřebovávací válka a ty vesměs končí vyčerpáním jedné ze stran. „To je ale zase než spekulace, ve skutečnosti nikdo neví, kde se soudruh Putin zastaví, stejně jako před třemi měsíci nikdo spolehlivě nevěděl, zda napadne Ukrajinu.“ Pravda, byť zde nutno říci, že toto je věc, kterou můžou ostatní státy svou aktivitou ovlivnit a také tak činí. Spekulacím se ale stejně nelze úplně vyhnout. D-Fens sám za chvíli spekuluje o tom, že nově vzniklá až pětiprocentní menšina Ukrajinců se už domů nikdy nevrátí. Taky je to spekulace, a ne zas tak jistá k tomu; hodně to bude záležet na tom, jak dlouho ta válka potrvá, jaký bude její výsledek, a kolik peněz se nalije do následné obnovy země. Pokud hodně, tak tam vzniknou zajímavá pracovní místa a zcela nová infrastruktura – může to hrát roli pull faktoru zpět. Život někde v Praze nebo Brně je proti Kyjevu či Charkovu dost drahý, a část těch lidí tam má (nepoškozený) nemovitý majetek. „…cenzuru prováděnou soukromými subjekty za laskavého dohledu bezpečnostních složek a provládních NGO v pozadí, vytváření Českomandnazoru, podporu udavačství a pronásledování lidí s nepovolenými názory včetně chlebíčkového teroristy.“ Ano, a kvůli tomu jsem se rozhádal i s řadou jinak solidních liberálů, protože tenhle proces, nebude-li zabrzděn, rozhodně neskončí u Ivanů šířících bludy na povel. Ten skončí mazáním skutečností a názorů nepohodlných panu ministrovi, tady funguje princip šikmé plochy docela spolehlivě. Čím víc toho zakážete, tím se posouvá mez „hraničních“ názorů, které jsou dalšími kandidáty na likvidaci. Rusové překročili Rubikon Dobrá, tak se trochu podívejme na ty body, kde se naše perspektivy rozcházejí. Zásadní otázky na té celostátní úrovni jsou dvě. Otázka číslo 1: Je ve středně- až dlouhodobém zájmu ČR a potažmo i jiných států zpoza bývalé železné opony, aby si Rusko v té současné takzvané speciální operaci nabilo pěkně hubu a přišlo při ní o značnou část svých konvenčních sil? Na to já osobně říkám „ano“, jednak vzhledem k naší dlouhodobé historii s východem (však i D-Fens sám konstatuje, že z tohoto rohu nikdy nic pozitivního nepřišlo), jednak proto, že v tom Rusku se poslední léta systematicky kultivovala stará imperiální kultura, která ve zbytku Evropy dávno vymřela. Přečtete-li si například aspoň kus Základů geopolitiky od Alexandra Dugina, je to docela svistot, a přitom Dugin patří ke dvorním intelektuálům dnešní Ruské federace. Kdyby se reálně Moskva ve svém snažení omezila na nějakou tu Transnistrii, Krym a Donbas, asi by situace byla jiná. Ale po letech, kdy se celkem úspěšně soustředili na pouhé „rozesírání” v podobě drobných místních konfliktů, teď rozjeli mnohem větší válku a tím překročili Rubikon, který se nedá jen tak odpřekročit. Mají podstatně větší ambice, než by odpovídalo jejich schopnostem, což je u mocností vždycky průšvih. Tahle situace se dá korigovat v podstatě jen jedním způsobem, a to, že na té Ukrajině utrpí jejich staronové impérium porážku podobně jako v rusko-japonské válce (1905) nebo v první světové válce (1917). Taková porážka může, i když nemusí, vést k nezbytným reformám i přes jinak silně zakořeněnou potřebu zachovat tvář. Tak například o kus dál na Blízkém východě se sousední arabské státy nakonec naučily, že navážet se vojensky do Izraele se prostě nevyplatí. Bylo k tomu sice potřeba několik pokusů, ale nakonec tam ten mír, byť třeba chladný, přece jen nastal. Nicméně co se této otázky týče, skutečně lze mít zcela odlišné názory i mezi naprosto racionálními lidmi. Někdo třeba přikládá určitým rizikům větší váhu a určitým vyhlídkám váhu menší, pak mu to vyjde jako „ne“. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let Otázka číslo 2, podmíněná: Pokud tedy na otázku číslo 1 odpovíme „ano“, jaká aktivní opatření má za tímto účelem Česká republika přijmout? Odpovídá tomu situace v médiích? Mezi „0“ (v podstatě nedosažitelný stav, už od 90. let máme nějaké vojenské mise ve světě) a „totaler Krieg“ (musíte-li jej opravdu vyhlásit, je to znamení, že jste v pěkném loji) je celé kontinuum možných stavů. To, co poněkud vadí i mně, je značná vzdálenost „dvou střelek“: v médiích je skutečně střelka panující atmosféry někde tak na dvou třetinách, kdežto naše reálné zapojení do ukrajinského válečného úsilí je tak na jedné pětině ciferníku. Na rozdíl od D-Fense z toho ale nechci odvozovat, že třída nějakých méněcenných pisálků systematicky manipuluje s lidmi nadšeným hýkáním v médiích, nebo že by opravdu chtěla vidět české pluky valit se skrze Donbas na bídného Rusa. Coby člen týmu Echo 24 znám různých pisálků dost, sám jsem jeden z nich (a D-Fens snad není? Pokud se pisálek vyznačuje hlavně psaním, tak on píše ostošest už asi dvacet let déle než řada kariérních publicistů). Z tohoto vzorku mně známých novinářů bych řekl, že vysvětlení je podstatně jednodušší a není třeba tam automaticky předpokládat zlou vůli a manipulativní úmysly. Velká pozemní válka v Evropě se odehraje tak jednou za čtyřicet let. Většina z nás zažije něco takového jednou za život, asi jako přílet Halleyovy komety; na rozdíl od Halleyovy komety je to ale brutální a krvavý jev. Navíc máme díky technologii celkem unikátní proud videí a fotek přímo z bojiště, což má emocionální dopad. Někdo je v tomhle naprosto teflonový a steče to po něm, ale takové typy lidí zase většinou nejdou dělat do novin. Připočtěte skutečnost, že rok 1968 je tady dědičné trauma srovnatelné s Mnichovem, a že rozdíl proti dnešku je, že ti Ukrajinci teď (i když s významnou cizí pomocí!) udělali to, co tehdy naši předkové nikoliv, a co zde dodnes posiluje národní mindrák. Pak je ale celkem přirozené, že se daleko více a intenzivněji píše o válce než o pěstování cibulí nebo o oslavách Svátku práce. Samozřejmě by si ten novinář měl hlídat svoji dlouhodobou kredibilitu a pokud možno ověřovat informace z jiných zdrojů (u takového „Ghost of Kiev“ bylo celkem jasné, že jde o klasickou válečnou urbánní legendu srovnatelnou s naším protektorátním Pérákem), ale úplná emoční neutralita je asi v tak extrémní situaci nedosažitelná. Považoval bych ovšem skutečně za žádoucí, kdyby naši novináři trochu „zklidnili hormon“, a aby se ta naše mediální střelka vrátila aspoň do první půlky ciferníku, kde bezpečně trčí (a jen tak se nepohne) ta střelka reálná. Nepohnutelnost té reálné střelky je mimochodem dána hlavně tím, že na rozdíl od Britů či Poláků nemáme k žádné eskalaci svých závazků příslušné vojenské kapacity. S tím bezprostředně nikdo nic nenadělá, i kdyby se na vládě nebo v televizi řečnilo sebeohnivěji. Takové kapacity se budují léta, a za tu dobu se spektrum hrozeb beztak totálně promění. Neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství Dobrá, nyní k těm věcem totálně rozporným. Podívám se na tři. „Denně jsme tak zahrnováni nejrůznějšími detaily, jak ruská branná moc terorizuje civilní obyvatelstvo, krade jim majetek, mučí a popravuje zajatce a podobně. Na základě znalosti dějin různých dalších ozbrojených konfliktů z moderní historie jsem bohužel přesvědčený, že ukrajinská strana dělá to samé. Jen se o tom nedozvídáme, protože nám ji média idealizují. Ukrajinci jsou vykreslováni jako kreativní a čestní bojovníci, Rusové jako podlá pakáž. Jak naivní. Tohle je válka a všechny strany udělají všechno možné, aby se té druhé dostaly na kobylku.“ O pár řádek dál vyčítá D-Fens Ukrajincům, že „bez důkazů“ prohlašují referenda pořádaná Ruskem za zmanipulovaná. Tady ale činí totéž; to není konzistentní. Buď tedy ty důkazy máte, nebo odvozujete své přesvědčení na základě předešlých zkušeností. Ukrajinci nepochybně nejsou svatí, ale bojují na vlastním území. To jim vůči civilnímu obyvatelstvu zase dává trochu jiné motivace než útočníkovi. Platí to i v daleko extrémnějších scénářích. Vezmeme-li si třeba východní frontu za druhé světové války, tak frekvence různých znásilnění, rabování apod., kterých se na jaře 1945 dopustili někde kolem Odry ustupující Němci vs. postupující Sověti, nebyla ani přibližně stejná, a nebylo to přitom dáno tím, že by snad Třetí říše byla lidštější a mírumilovnější stát než SSSR. Ale ani ona nechtěla dělat takové věci vlastním občanům. Něco jiného jsou ti zajatci, tam si bohužel myslím, že se kompletní pravdu jen tak nedozvíme. Tam by ale bylo divné, kdyby k žádným zločinům typu poprav nebo mučení na ukrajinské straně nedošlo, vždyť i Spojenci na západní a italské frontě nějaké takové věci napáchali. (A to ani nemluvíme o Pacifiku, tam byla vzájemná nenávist válčících stran opravdu silná.) To bohužel od té války opravdu oddělit nelze. Mimochodem, z hlediska těch strategických cílů, tj. „dostat se na kobylku“, se zrovna excesivní ukrutnost nemusí vyplácet, a dokonce může být na škodu. Dává to protistraně motivaci bojovat do poslední kulky, i kdyby se třeba ocitla v situaci, kdy by bylo rozumnější se vzdát. Moderní zákony války nařizující slušné jednání se zajatci nemají jen etický základ. Je v nich i hodně poznaného pragmatismu, který je potřeba vynucovat i vůči vlastním vojákům; rozhodně neplatí, že větší bestie má automaticky větší vyhlídky na vítězství. Žádná událost není úplně izolovaná „Myslím, že žádný soudný člověk by neměl válku podporovat, za jakoukoli stranu, a to ani v případě, že zatím nekácí v jeho lese. Propojenost různých procesů a ekonomik má totiž za následek, že se v jeho lese kácí, jen to nevidí.“ Toť otázka. K rozpoutání války notoricky stačí jedna strana, všichni ostatní se v ní (nebo kousek vedle ní, což taky není příjemná pozice) ocitnou do nějaké míry vynuceně. I když se třeba předtím vztahy dlouho zhoršovaly, někdo ten Rubikon překročí jako první a ostatní na to musejí nějak reagovat. Válka je destruktivní už svojí samotnou podstatou a těch opravdu neutrálních hráčů, kteří dokážou dlouhodobě vycházet se všemi a nenaštvat nikoho, je poměrně málo. Taky to u nich mívá určité psychické následky, například určitá část dnešního švédského „hypersluníčkářství“ se dá vystopovat k mindráku ze skutečnosti, že za druhé světové války Švédsko notně zbohatlo na dodávkách surovin Třetí říši, kdežto sousedi si tu válku různou měrou odtrpěli. (Švýcaři mají v tomto směru kachní žaludky.) Lze si samozřejmě říci, že nám do Ukrajinců nic není a ať si je Putin pošlape dle libosti. Někdo si to zdůvodní ekonomickým pragmatismem, jako třeba v citovaném textu, někdo možná „koupí“ alternativní vysvětlení o tom, že ta Ukrajina Rusům vlastně patří právem. Ale nejsem si vůbec jist, nakolik se tímto postojem úspěšně vyhnete nějakému tomu „kácení ve vlastním lese” do budoucnosti. Světová politika se hraje na kola, žádná ta událost není úplně izolovaná, a dlouhodobá dějinná zkušenost říká, že projde-li agresorovi A, časem pokročí k nějakému B a později C – a někde v této abecedě dojdete k punktu, kdy se i ve vašem lese a na vašem území bude kácet ostošest. Jistotu samozřejmě nemáte, tu ohledně budoucnosti nikdy nikdo nemá, ale svoje rozhodování musíte založit na historickém precedentu, že „s jídlem roste chuť“ a země, která úspěšně pozřela jednoho či více svých sousedů, bude na mezinárodní scéně vystupovat o hodně bojovněji a agresivněji než dříve – protože získala (skutečností podložený) dojem, že se takový postup vyplácí, a že potenciální protivníci se nikdy na nic nevzmůžou. A takto bude nejspíš vystupovat i vůči vám. Pak je ovšem naopak celkem soudné snažit se ten proces zbrzdit nebo zastavit o něco dříve, než se k vám přiblíží „až na dostřel děla“. Je to jeden z důvodů, proč různé mezinárodní koalice vznikaly už ve starém Řecku, do kterého zase systematicky „lezla” sousední Persie. A vznikaly i mezi státy, které za jiných okolností měly dost nepřátelské vztahy mezi sebou (Sparta, Atény). Byla ruská armáda opravdu silná? „Rusko reálně disponuje silou, která už dávno měla srazit Ukrajinu na kolena.“ Tenhle druh tvrzení opakovaně slýchám od lidí starších 40 let, kteří si nosí v hlavě koncept Ruska coby nepřekonatelného medvěda a nějak nejsou ochotni jej opustit. Zároveň to často bývají lidé nedůvěřiví k médiím, stejně jako D-Fens, ba i více. (Opravdu to jde i více.) První problém je v tom přímém srovnání Ukrajiny a Ruska; dnes stojí za Ukrajinou reálně mnohem ekonomicky silnější koalice bohatých států, takže je to proxy válka jako vyšitá. Ale co ta druhá část výroku … kurňa, přátelé, odkud vlastně všichni víte, jakou Rusko reálně disponuje silou? Není to náhodou z médií? Nikdo z nás přece osobně inspektorem ruské armády nebyl. Všechno, z čeho v takových odhadech v mírové době vycházíme, jsou silně zprostředkované a profiltrované údaje odjinud. Podobně jako u soukromých firem, ani u armád se nedá jejich životaschopnost a funkčnost posoudit mimo krizové situace. Na přehlídkách lze předvést to nejlepší, co máte, a na veletrzích rozdávat krásné křídové letáky s impresivními čísly. V reálné krizi se ukáže, co se za nimi tedy skrývá ve skutečnosti. Jediným skutečně tvrdým a neošiditelným testem schopností ozbrojených sil je právě ta válka, a v ní zatím Rusové nepodávají nějaké extra výkony. K tomu se stačí podívat na mapy a časový vývoj, k tomu nemusíte slepě věřit nějakým propagandistům. * Nevěřím, že původní plán Kremlu byl ten, že se boje s regulérní ukrajinskou armádou potáhnou celé měsíce. Vybavujete si, jak státní agentura RIA Novosti už 26. února vydala a pak zase stáhla oslavný článek o tom, jak Rusko zavedlo na Ukrajině nový řád? Jistě, mohli jim to tam podvrhnout nějací hackeři, ale za pravděpodobnější scénář považuji, že jejich očekávání bylo, že organizovaný odpor se zhroutí během pár dní a zbydou maximálně nějací partyzáni v lese. * Nevěřím, že nepovedená expedice Rusů do bažin v okolí Kyjeva, kde pak při ústupu zanechali ohromné množství rozbité techniky (a Oryx měl problém to vůbec zpracovat), byla jen klamným manévrem na odvedení pozornosti odjinud. Na to byla krapet moc drahá. * Nevěřím, že Rusové počítali s potopením křižníku Moskva, nebo že současný postup-nepostup na Donbase či kolem Chersonu je vlastně záměr atd. * Nevěřím, že Rusům vyhovuje, že mediálně známé a široce oslavované jednotky jako VDV (parašutisté, kolem kterých panuje v Rusku slušný mediální kult) nebo Čečenci utrpěly na reálném bojišti krvavé ztráty. Zato se musím vracet ke knize Viktora Rezuna, píšícího pod pseudonymem Suvorov, která se jmenuje Můj život v sovětské armádě. Odehrává se o padesát až šedesát let v minulosti, ale je to „nářez“: víceméně v ní píše o obří Potěmkinově vesnici, ve které nic nefunguje, jak by mělo, strašně moc věcí se jenom předstírá, hodně se toho rozkrade, zašantročí, zanedbá, nadřízení se nezajímají o skutečný stav věcí – hlavně aby to vypadalo dobře navenek atd. Když jsem ji četl poprvé, říkal jsem si, že to možná trochu přibarvil pro západní publikum, aby se trefil do předsudků čtenáře. Ale současné výkony či nevýkony Rusů na Ukrajině jsou konzistentní s jeho líčením. A silovici, kteří dnes hrají rozhodující roli v Moskvě, jsou vesměs lidé, jejichž kariéra sahá až do pozdní sovětské éry. Kdyby v ruské armádě roku 2022 panovaly stejné poměry jako v té sovětské 60. let, asi by to nebylo zas takové překvapení. Nezmění-li se příliš samotné načálstvo, těžko čekat, že na úrovni řadového vojáka nebo řadového pluku to bude zcela jinak.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2021-07-08 12:33:56

V Kotletově nové knize čeká Prahu budoucnosti střet mezi Digitálním mesiášem a čarodějkami

Kniha českého autora sci-fi Františka Kotlety Underground se navzdory vydání na začátku jarního lockdownu stala loni nejprodávanějším titulem mezi domácími i zahraničními knihami v žánru fantastiky. Příběh z vánoční Prahy roku 2107 přinesl futuristickou vizi samostatného města Praha City po rozpadu České republiky a prohrané česko-polské válce. Nyní se do světa plného transhumanismu a uměle vyráběného jídla autor vrací, aby Praze přinesl Revoluci. Svět se ponořil do temnoty, ale Praha City je šťastné město plné neonů a milionů spokojených lidí. Alespoň to tvrdí zprávy City News. Jenže i redaktoři všudypřítomného televizního kanálu vědí, že pod povrchem bublá revolta. Korporace se rozpadají a po mnoha letech se chystají volby, které přinášejí nejen slovní přestřelky, ale i krev v ulicích. V těch ulicích, po nichž prý kráčí Digitální Mesiáš, jenž přišel spasit svět poté, co čarodějky selhaly. Detektiv Petr Vachten má ale jiné starosti. Umírají vlivní lidé a do City News přicházejí informace od jejich vraha, který si říká Zodiak. A co je nejhorší – digitální mládež propadla kouzlu retrorapových verzí písní Hany Zagorové!   Ukázka z knihy: Klepl jsem do masky a zapnul noční vidění. Šplouch! „Možná bys…“ Při pohledu na Belcha stojícího po pás v tekutině, kterou po stovky let utvářely splašky, mazut, špína, mrtví potkani i lidé a kdoví co ještě sem všechno steklo ze světa tam nahoře, mě okamžitě přešel vztek, že vydal překvapivý, a hlavně hlasitý zvuk. Opatrně jsem nohou prošlapal prostor mezi námi dvěma a hledal pevnou oporu. Pohybovali jsme se po nějakých starých trubkách, pod nimiž se nacházelo pohyblivé dno. Polák pomaličku klesal dolů jako akcie DEZATEGu poté, co jeho vlastníci za záhadných okolností opustili tento svět. „Možná bys mi měl pomoct,“ zavrčel. „Možná bych tě měl nechat zemřít za to, co mi dáváš do bigosu,“ usmál jsem se, i když to přes ochrannou masku nemohl vidět. „U svatých kostí Lecha Kaczyńskiho, Czesi, wy żeście sōm ale blank ciule!“ zaklel rodák z Katowic česko-slezsky. Vzhledem k tomu, že jsem během druhé války o Těšínsko pochytil polštinu i slezštinu, která v pohraničí přece jenom byla pořád ještě živá, jsem tušil, že máme být něco jako banda kokotů, ale ruku jsem mu podal. Mohl by mi nasrat na hlavu, a stejně bych tam pro něj skočil. Moc přátel mi v tomhle zkurveným městě nezbylo. Podal jsem mu ruku a vytáhl ho ven. Temná slizká kejda po něm pomaličku stékala dolů. Naštěstí jsme na sobě oba měli inteligentní vodotěsné kalhoty i bundy a staré, ale zatraceně spolehlivé vojenské boty z umělé nanokůže. „Víš, že to smrdí jako tvoje varšavská houbová omáčka?“ „Víš, že jste prohráli válku, pepíci?“ odvětil. V tu chvíli se ale nedaleko od nás ozvalo další šplouchání. Okamžitě jsme zmlkli. Belch si očistil masku, aby vůbec něco viděl. Nacházeli jsme se v něčem, co byla kdysi částečně kanalizace a kolektory a od doby, kdy sem zavítal poslední revizní technik, určitě uběhlo přes sto let. Od té doby sem jenom stékalo svinstvo z praskajících trubek a kanálů. Ale i tady žili lidé. Praha – pevně ohraničená autonomními bojovými drony, bunkry a zátarasy před světem tam venku – se nemohla rozrůstat do šířky, a tak se ti bohatí tlačili nahoru a chudí dolů. Vždycky to tak bylo. Život ve věžích hradů a slumech podhradí se dost zásadně lišil i během režimů, které si hrály na to, že nastolí rovnost. Nakonec vždycky přišli papaláši a s nimi lidé odsunutí na okraj. A taky spousta krve a bolesti. „Na,“ vytrhl mě Belch z planého filosofování. Rozepnul si plastikový batoh a podal mi pistoli. Měla na sobě pěticípou hvězdu. „Co to je?“ „Makarov. Sovětská klasika,“ odvětil. „Sovětská? Jako Sovětský svaz, co zanikl dřív, než měl můj pradědeček první erekci?“ ujistil jsem se a pistoli prozkoumal. Měla zásobník na osm nábojů ráže devět milimetrů. „Pochybuji, že někdo z tvé rodiny kdy měl pořádnou erekci, ale ano, je to ze Sovětského svazu. Stalin se tím drbal na koulích, když mu ho kouřil Berija,“ odpověděl a vytáhl druhý historický kousek. Ten jsem znal z černobílých komiksů tisknutých na stonásobně recyklovaný papír, jež jsem četl v dětství – samopal Thompson, oblíbená zbraň americké mafie z předpředminulého století. Hot dogy, hamburgery a Al Capone byli moje dávná láska. „Vykradl jsi muzeum?“ zeptal jsem se a dál prohlížel makarova. Vypadal funkčně. „Něco takového. Jeden sběratel to u mě vyměnil za bigos.“ Co si budem povídat, dobrý bigos ze skutečného masa a zelí měl větší hodnotu než zastaralá bouchačka. Ale teď se nám hodilo to druhé. Co taky v kanále s bigosem.   *  *  *   Opatrně jsem se prodíral stojatou tekutinou. Mlčeli jsme dobrých tři sta metrů cesty. Slyšeli jsme jen kapání vody a vzdálené šramocení, které postupně sílilo. Zastavil jsem se a počkal, až mě Belch dojde. Už nebyl nejmladší. Během česko-polské války, která skončila něčím, co by se dalo nazvat polské vítězství, v okamžiku, kdy se Česká republika rozpadla a ztratila o válčení se severními bratranci zájem, sloužil u speciálních jednotek. Jejich speciálnost spočívala ve schopnosti získat pro bojující jednotky proviant. Belch si poté v Praze zařídil polskou restauraci, aby nabyté válečné zkušenosti se sháněním exkluzivních potravin jako maso, vejce nebo zelí nějak zužitkoval. Když jsem mu řekl o své dnešní práci, přemluvil mě, abych ho vzal s sebou. Teď hlasitě oddechoval, což bylo trochu slyšet i přes filtr masky. „Pořád chceš ‚zažít trochu toho vzrušení jako za starých dobrých časů‘?“ odrecitoval jsem po paměti jeho slova. „Jebu ti matku. Soustřeď se raději na to, co je vepředu,“ zašeptal a zkontroloval kondom na hlavni thompsona. Tohle opatření kdysi zavedli do praxe američtí vojáci ve Vietnamu, kteří tak chránili své zbraně a munici před vlhkostí. Vůně vietnamské občanské války proto byla směsí napalmu a spálené gumy. Následkem toho se kvůli nedostatku prezervativů rozmohl v americké armádě syfilis, ale to už je daň za to, když dá člověk přednost okamžitému přežití před dlouhodobými riziky. Ušli jsme dalších dvě stě metrů. Šramot sílil a zároveň se do něj prolínal nový tlumený zvuk. Přidal jsem do kroku.   *  *  *   Tam venku byl svět možná krutý a necivilizovaný, propadlý do zmaru a úpadku, a možná byla Praha vrcholem současné evropské civilizace, ale to, co se skrývalo ve střevech tohoto města, by v divočině nemohlo ani přežít. Tady to však vegetovalo skryto před denním světlem v něčem, co možná kdysi byl sklad nebo místnost s elektrickými rozvody. Teď odsud někdo prorazil soustavu tunelů, kterými se dalo dostat ven i jinak než přes břečku, v níž jsme teď stáli do pasu. V temnotě jsem díky infravizoru své masky viděl obrysy vysoké shrbené postavy. „Kanálník,“ špitl Belch. Říkalo se jim všelijak, ale „kanálník“ asi vystihovalo jejich podstatu nejlépe. Lidé, kteří žili mimo systém, většinou přebývali ve stanicích metra U, tedy nejspodnější ze tří tras. Na rozdíl od nadpovrchové S a luxusní N spojující magnetickou rychlodráhou nové centrum Prahy s luxusními okrajovými čtvrtěmi, byl vstup do prostor U-metra zdarma. Jenže jím také jezdili obyčejní obyvatelé města do práce. A když už byl někdo příliš velká troska i na U, prostě ho pár nařachaných týpků, co v životě nedokázali nic lepšího než bouchat dvanáctky ve výrobně umělého masa a mlátit slintající lidské trosky, poslalo ještě mnohem hlouběji. A stal se z něj kanálník. Někteří kanálníci žili pod povrchem už po několik generací. Vyskytovaly se mezi nimi zvláštní existence. Málokdo si mohl dovolit skutečné jídlo jako maso nebo nedejbože zeleninu a všichni jedli to, co se vyrábělo v laboratořích DEZATEGu nebo ARKASu, jenže kanálníci si nemohli koupit či vyhrabat z popelnic ani to. Od toho tu byli obyčejní bezdomovci a tuláci, výrazně vyšší kasta. Pro ty nejchudší zde byly kostky, které vyráběla mafie a různí pokoutní experimentátoři ze zbytků a biologického odpadu v ilegálních výrobnách, kde se nedbalo na kvalitu ani normy ISO. Šlo jen o to, zajistit spodině kalorie za pár šupů, a ještě na tom vydělat. Jenže po generace žít v temnotě, pít špinavou kaši místo vody a žrát tenhle humus, to dokázalo vrátit evoluci nejen nazpátek, ale vrhnout ji i úplně jiným směrem. Někteří z kanálníků už kvůli tomu ani nevypadali jako lidé. A tenhle mezi ně patřil. „Zarchnch,“ ozvala se postava. Čistě teoreticky by nás neměl vidět, ale nejspíš slyšel lehké šplouchání hovnokaše, kterou jsme se brodili, nebo nás ucítil. Patrně jsme navzdory dvouhodinové cestě splašky pořád ještě dostatečně nepáchli, jak vyžadovala místní etiketa – EdMP. Eau de mrtvý potkan. „Zarchn. Chrm chrm hrmla strm,“ zarezonovalo prostorem. Odjistil jsem bolševickou vrtačku na kontrarevolucionáře. „Zní jako moje bejvalka po flašce vína,“ zašeptal Belch. Udržovat „rádiový klid“ už nebylo třeba. Kanálníka jsme pořádně neviděli. Pomalu jsme stoupali z vody a hnusosračka z nás jen crčela. „Kurva, vlevo,“ špitl Polák. „Co?“ „Je jich tu víc,“ vysvětlil. Rozhlížel jsem se okolo, ale nikoho jsem ani s pomocí infra neviděl ani neslyšel. „Jsi si jistý?“ „Vsadím na to levý varle.“ „Neprodal jsi ho za půl krávy Rusům?“ „Drž hubu,“ zavrčel nevrle Belch a natáhl americkou raritu. Možná byl ošlehaný vichry té nejpitomější války – tedy hned po třídenní řeži mezi Košickou federací a Žilinským císařstvím –, ale nebezpečná situace mu lezla na nervy. Zlenivěl. Ušli jsme pár dalších kroků a já stále slyšel jenom zvuk před sebou. „Tam,“ ukázal Polák na třetí hodinu. Měl pravdu. Něco se tam pohnulo. Vylezli jsme z břečky na pevnou vybetonovanou plochu. Rozepnul jsem dvojitě krytý gumový zip a vytáhl z boční kapsy signální světlici. „Ztlum si kontrast,“ zašeptal jsem, odjistil ji a hodil doprava. Rudé světlo ozářilo prostor. „Kurva.“ „A kurva.“   *  *  *   Před červenou září se rozuteklo dobrých patnáct postav. Viděl jsem jenom obrysy a míhající se stíny, ale působily děsivě. Některé v potrhaných špinavých cárech, jiné zcela určitě nahé. „To by je mělo zahnat,“ usmál jsem se. „Jen aby.“ „Nesýčkuj,“ zavrčel jsem, a dokud světlice ukazovala cestu, vyrazil jsem od bahnité srajdy směrem, kudy se ozýval hlas podobný Belchově bejvalce. „Slyším ho.“ Nebyl jediný. I já jsem místo chrchlání a chrumlání najednou zaregistroval dětský pláč. Přidal jsem do kroku a přes zrezivělá železná futra vlezl do původně patrně servisní místnosti, která teď připomínala spíš jeskyni. Všude se válely staré krámy, hadry, kusy elektroniky a zrezivělé konzervy. Zbytkové světlo ze skomírající světlice mi pomohlo vidět pomocí masky všechno v dokonale vykreslených obrysech. „Brum,“ uslyšel jsem z chuchvalce prastarých novin. „Zarchn,“ kontroval hlas z levoboku. Stál tam chlápek, který vypadal jako kříženec Jiřiny Bohdalové, slavného avatara z večerníčků Rákosníček a útok robotů z mlhoviny Kočičí oko nebo Křemílek a Vochomůrka budují síť 7G, a hrocha. „Stůj, mrdko!“ zakřičel jsem na kanálníka a namířil na něj pistoli. „Cholera,“ zaklel vedle stojící Polák. Ruce se mu chvěly. „Kdy jsi naposled střílel?“ zeptal jsem se ho. Jeho očividný strach mě zatraceně znervózňoval. „Minulý týden… Na vrabce. Na člověka nikdy.“ „A kurva.“ „Kurva.“   *  *  *   Kanálník stál shrbený necelé dva metry ode mě. „Zarchn?“ „Nemá moc rozmanitý slovníček,“ poznamenal Belch. Ignoroval jsem ho. Dítě, které jsme ve sračkách a jejich širokém okolí už dva dny hledali, se rozbrečelo někde u zdi po mé pravé ruce. „Není možný, abys mi nerozuměl, kanálníku,“ promluvil jsem pomalu a nahlas a současně se úkroky přibližoval k tělíčku ležícímu v pelechu ze zmačkaných novin a starých letáků. Belch se mi držel po boku. Světlice dohasínala a obrysy zvolna ztrácely svou ostrost. „Jenom si vezmu toho smrada a zmizím. Nic se ti nemusí stát,“ pokračoval jsem. „Zarachan?!“ Slovo v lehké obměně znělo výhružněji. „Wojciechu, dárky.“ Majitel nejlepší polské restaurace v celé Praze – pravda, také jediné – znovu rozevřel svůj vak a vytáhl z něj dva balíčky proteinových tyčinek. „Je to výživnější než to smrádě. Nažere se z toho celá rodina. Půlka je s příchutí vánočního psa, to si budete čvachtat, a když to obalíte blátem, bude vám to chutnat jako domácí strava,“ mluvil jsem dál klidným hlasem a udělal dalších pár kroků k dítěti. „Ne. Dítě mé. On Zarachan. Já Zarchn.“ Překvapil mě. Nevypadal moc jako příslušník téhož druhu, ale když promluvil, přeběhl mi mráz po zádech. Místo podivného monstra jsem v něm spatřil karikaturu zlomeného lidství vyhnaného až na dno a v mých útrobách se něco sevřelo. Jeho shrbená postava jako by se narovnala. Měl zdeformovanou páteř i obličej. Působil jako nějaký starý politik z počátku minulého století, na jehož jméno jsem si zoufale nedokázal vzpomenout, ale jinak to byl člověk. Naštěstí dítě začalo brečet hlasitěji a záchvat soucitu byl ten tam. „Není to Zarachan. Je to smrad ze sirotčince Prokleté děvky Terezy. Tam ho musíme vrátit,“ odpověděl jsem mu a udělal další krok k šustící hromadě novorozenecké něžnosti. Už jsme byli skoro u dítěte. Zarchn pořád stál a nehýbal se. Shýbl jsem se pro prcka. Ležel nahý v novinách a na břiše měl nějakou černou mazlavou hmotou namalované malé kolečko. Na jednom letáku jsem si všiml obrovského nápisu „Retrotýden v Lidlu“. Měl jsem pocit, že půjde o nějaké porno, ale ani tak jsem se zašpiněnou archiválií nechtěl ztrácet čas. „Ne smrad. Oběť pro Vyzdvihovače,“ namítl Zarachan. „Co, kurva?“ nechápal Polák. Jeho prudká otočka mě zaujala a podíval jsem se tam, kam mířil jeho pohled – u vchodu se začínala tvořit fronta kanálníků. Byli to chlapci a dívky jako buk. Tedy pokud máme na mysli plísní pokrytý buk vyrůstající pokrouceně na svět skrz kanálovou mřížku. Někteří vypadali hodně mladě, jiní staře a seschle. Většina na sobě neměla nic – vůbec nic. Jiní jen špinavé cáry. I přes masku s nanouhlíkovou filtrací se mi do nosu zavrtával houstnoucí odporný pach, kterému se nevyrovnal ani odér stoky, jejíž pozůstatky nám pořád ještě okapávaly z kalhot. Filtrace mě dokázala ochránit před viry i bakteriemi, ale na molekuly hnusu byla krátká. Kanálníci se od sebe dost lišili. Pár jich působilo zdeformovaně s podivně transformovanými tkáněmi. Jedné ženě visely z obličeje kusy kůže až k bradavkám malých prsou. Další chlap měl podobně protažené panděro poseté desítkami boláků. Měl ho naněkolikrát přelepené kusem nějaké plastové pásky, aby se mu nemotalo mezi nohama. Další měli různé výrůstky nebo vyrážky na obličeji plné hnisu, ale pár jich vypadalo, že by po důkladné sprše mohli klidně vyjít na povrch a nikdo by si jich nevšiml. Levačkou jsem nabral plačící smrádě. Kanálníky to dost nakrklo. Začali syčet, vrčet a někteří vydávali i slova, kterých ale bylo tolik naráz, že jsem jim nerozuměl. Křup. Zvuku, jenž se mi ozval pod nohama, jsem nejdřív nevěnoval pozornost, ale pak mi i přes bytelné podrážky došlo, že těch křupavých věcí je tam víc. Risknul jsem pohled dolů a pár sekund netušil, po čem to, sakra, pajdám. Nakonec jsem se naštval, rozepnul zip na levém stehně a vylovil baterku. Cvak, ozvalo se a má maska mě v prudké záři na chvíli nechala oslepeného. Brzy se však překalibrovala na světlo a já uviděl na zemi hromadu dětských kostí. Některé vypadaly dost čerstvě. To, co jsem momentálně drtil podpatkem, byl hrudní koš tak půlročního mimina. Křupity křup, udělalo pár žeber, když jsem se snažil šlápnout jinam. Vztekle jsem se otočil a baterkou osvítil Zarchna a jeho návštěvníky. Světlo jim nedělalo dobře. Vrčeli, kňučeli a chránili si oči před bílým kuželem. Nyní jsem si mohl prohlédnout jejich těla lépe a spatřil pokožky podivně zažloutlé a zašedlé. Teprve teď jsem si také všiml, že někteří drželi v rukou železné tyče, háky a rezavé, podomácku vyrobené mačety. „Ty vole, týden budu jenom na vodce,“ pronesl Belch a nahlas polkl. Nejspíš se snažil potlačit zvracení. Nebyl sám. Jenže nablinkat si do masky, no, to nebyl úplně nejlepší nápad. Dětský pláč nabral na síle. Posvítil jsem Zarchnovi do očí. Jeho žlutošedý obličej se zamračil a něco zachrochtal. „Nechte nás odejít,“ pronesl jsem pevně. Masa kanálníků ale udělala krok vpřed. „Nemáš u svých příbuzných zrovna autoritu,“ zakroutil hlavou Belch. Navzdory situaci jsem se rozesmál. Kanálníci však smysl pro humor neměli. „Nechají zde oběť pro Vyzdvihovače. Odejdou,“ řekla rozhodně žena s bílými vlasy pokrytými kusy bláta, stojící v chumlu kolem vchodu. Zarchn souhlasně pokýval hlavou. Podíval jsem se na ženštinu s vyschlými prsy. Měla zakalené oči a pod kůží jí prosvítala žebra. I tak bych si ale tipnul, že za sebou neměla víc než tři křížky. V kanále se dlouhý a dobrý život nepěstoval. Myslím, že jsem instinktivně zavrtěl hlavou, což si kanálníci logicky vyložili jako jasné gesto toho, že vyjednávat s námi nemá smysl.   *  *  *   Bariéra těl se pohnula. Kanálníci vyrazili vpřed jako jednolitá masa, bez ohledu na to, kdo měl v rukách železo a kdo jen špínu za nehty. Prásk! Bolševická vrtačka na reakcionáře třaskla prostorem a Zarchn se skácel k zemi. „Není asi úplně chytrý ho střílet do kolena,“ zamumlal Belch a měl samozřejmě pravdu. Zatímco dítě se po zvuku výstřelu rozeřvalo ze všech sil, kanálníci se rozběhli proti nám. Polák je pokropil dávkou z thompsona. Vzhledem k tomu, že měl v bubnovém zásobníku sto nábojů, mohl si to dovolit. Střelivo .45 ACP jejich řady slušně pokosilo. Kanálníci před námi krváceli, řvali a padali k zemi, ale výstřely i dětský řev přehlušilo ječení, které k nám přicházelo zvenku. Ani jsme nestačili zařvat své obligátní „kurva“. Chlápkovi s panděrem omotaným páskou jsem provrtal sanici a sotva jsem uhnul rezavému hasáku, kterým kolem mě máchla kostnatá ženština. Prokopl jsem jí levé koleno a pak z dvaceti centimetrů vystřelil mezi oči nějakého chlapíka s bezzubými ústy plnými slin. Jeho krev, kousky mozku a střípky lebky se rozprskly kolem nás. Mě chránila maska, ale dítě dostalo nový červený nátěr. „Áááá!“ Výkřik patřil mně. Šedivá kanálová zrůdička s prokopnutým kolenem se mi zakousla do lýtka. Nejspíš v agónii se jí podařilo prokousnout můj ochranný oblek těsně nad botou. Škubl jsem nohou a kopl ji do hlavy. Bolelo to jako čert. Ještěže jsem měl všechna očkování z časů, kdy nestála majlant. Polákova nejistota byla ta tam, přecvakl samopal na střelbu jednotlivými náboji a pálil do masy před námi s jistotou pouťového frajera kosícího navoněné růže dobře kalibrovanou vzduchovkou. Tedy až do chvíle, kdy ho jeden z chlápků nabral železnou tyčí do břicha. Zlomil se v pase a thompson mu vypadl z ruky. Zavalila nás horda přicházejících posil. Podle hřmotu doléhajícího sem od bahnité břečky se k nám patrně řítili všichni obyvatelé podzemí.   *  *  *   Kopl jsem nejbližšího chlápka do podivně se houpajícího zažloutlého penisu. Ohnul se a v tu chvíli jsem ho vzal kolenem do hlavy. Zatímco kvílel bolestí, nabral jsem ho z boku a použil jako beranidlo na dvě ženy stojící s hasáky mezi námi a východem ze Zarchnovy sluje. Ječící a zmítající se dítě jsem se přitom snažil chránit vlastním tělem. Jedna z žen při nárazu sletěla na zem, druhá mě zkušeně praštila do ramene. Na nářadí jsem si všiml pradávného loga Dopravního podniku hlavního města Prahy. „Čubko!“ bylo poslední slovo, které slyšela. Výstřel z makarova se jí zavrtal mezi žebra. Zapotácela se a začala lapat po vzduchu. Průstřel plic ji brzo připraví o život. Druhou ženu jsem střelil mezi oči. Její utrpení trvalo mnohem kratší dobu. Asi pikosekundu a půl. „Cholera!“ Ohlédl jsem se ke sluji a spatřil Poláka zmítajícího se pod návalem těl. Ženy a muži do něj mlátili svými primitivními a tupými, ale o nic méně účinnými zbraněmi nebo jen rukama a drásali ho zuby i nehty. Svíjel se pod nimi, zatímco mu někdo strhl masku. Zastřelil jsem dva útočníky a další odkopl. Konečně se mohl narovnat. Po obličeji mu stékala krev. Nejspíš vlastní i cizí. Snad měl taky všechna možná očkování, protože v nehtech a zubech kanálníků muselo být víc smrtících bakterií, než zbylo v bunkru Kim Čong Trumpa. Prásk, oddělal jsem zamazaného kluka v montérkách, který se k nám s napřaženým šroubovákem hnal přes vodní plochu. Za chvíli v ní zmizel až po odstávající uši. „Drž,“ podal jsem Belchovi makarova i řvoucí děcko. „Je tam poslední náboj. Nech si ho pro sebe,“ zamumlal jsem a proběhl mezi raněnými a umírajícími kanálníky. Ze špinavé zkrvavené země jsem sebral thompsona. Koštoval jsem, že v něm zůstalo alespoň padesát nábojů. Úsměv, který mi to zjištění vykouzlilo na tváři, ale záhy zmizel. I kdybych s každým trefil naprosto přesně, na přesilu, jež nás obestoupila, by to stejně nestačilo.   *  *  *   Řada těl stála semknutá v půloblouku nějakých deset metrů od nás. Děcko řvalo, ale každému to bylo jedno. Skučeli i ranění a umírající kolem nás. Na nich ale, aspoň v tuto chvíli, nikomu nezáleželo. Tahle kavalerie, dorazivší příliš pozdě pro Zarchna a příliš brzo pro nás, nebyla kanálnická lůza. Tihle chlápci a ženy představovali něco jako zdejší pretoriánskou gardu. Nejenže nosili kalhoty, a někteří z nich i boty, ale vypadali i celkem obstojně živeně a náležitě osvaleně. „Kolik jich je?“ zeptal se Belch. Po ztrátě masky viděl jen to, co mu dovolily paprsky mé baterky svítící na zemi někde vzadu v kutlochu, kde teď krvácel Zarchn. „Asi stovka, možná víc,“ odvětil jsem popravdě. Řadili se jeden za druhého a v rukou měli nejen trubky a rozličné nebezpečně vyhlížející nářadí, ale i dlouhé tyče s ostrými konci. Prostě zatraceně efektivní oštěpy. Stáli bok po boku v několika řadách za sebou od kraje tekoucí břečky po stěnu na protější straně. Většina z nich byla nahoře bez, ale nebyl to tak strašný pohled jako na Zarchnovy kamarády a kamarádky. „Máš náhradní zásobník do toho amerikána?“ poklepal jsem na thompsona. Belch zavrtěl hlavou a děcko se pokadilo. Nedivil jsem se mu. Sám jsem měl namále. „Tak jo, až řeknu ‚krleš‘, zdrhneme. Nakonec se sejdeme buď ve slovanským pekle, nebo u tebe v knajpě.“ „Jsem Slezan – a jako takový jsem poloviční Němec a čtvrtinový Žid. Podle mě neskončím ve slovanským pekle. Neumím ani gopnik. Dycky mám paty nahoře,“ ušklíbl se a otřel si stružku krve stékající mu do očí. Děcko začalo čůrat. Až teď jsem si uvědomil, že je to chlapeček. Vytvořil vážně pěknou fontánku. „Krleš!“   *  *  *   Těsně předtím jsem z kapsy vytáhl čtyři světlice, odpálil je a hodil po kanálnících. Hned nato jsem zahájil střelbu. Historická relikvie se rozeřvala stejně spolehlivě a elegantně jako kterákoliv moderní bouchačka. Cítil jsem vůni starého strojního oleje a spáleného střelného prachu a kolem to vypadalo jako za hranicí Acheronu. Světlice kanálníky, zvyklé na tmu, oslnily a tím dokonale zmátly. Střelba pak mezi nimi způsobila slušný chaos. Belch se rozběhl do páchnoucí stoky s děckem v náručí. Já za ním. Při tom jsem střílel do každého, kdo pochopil, kudy se ubíráme. Byl to masakr. Zkurvený podzemní lovecký safari. Jeden raněný nebo mrtvý na dva, možná tři náboje. Lidé namačkaní na sebe se hnali vpřed, krváceli, padali, křičeli, ječeli a já pálil jako na ilegální Matějské pouti. Dokud mi nedošly náboje. Nezůstal ani ten poslední pro mě samotného. Až Wojciech v poslední okamžik stiskne spoušť makarova, asi budeme muset dát hlavy dohromady.   *  *  *   Všude kolem nás cákala voda. Za chvíli jsem Poláka doběhl, chytl ho za volnou ruku a snažil se mu ukazovat cestu. Bez masky s nočním viděním byl prakticky slepý. Na rozdíl od kanálníků, kteří běželi za námi. V téhle břečce byli navíc jako doma. Ty, co se zorientovali hned a vyrazili za námi jako první, jsem sice nemilosrdně po­střílel, ale další nás doháněli. Držel jsem samopal jako kyj a snažil se neztratit směr na několika odbočkách a soutocích jednoho páchnoucího břečkohnusu s druhým. Zatímco na povrchu bylo vody málo, tady jsme se jí zalykali. Bohužel ve formě, která připomínala spíš obsah hovnocucu než životodárnou tekutinu. Stoka šplouchala, pronásledovatelé povykovali a děcko brečelo. Musel jsem obdivovat jeho výdrž. Mně by došel dech už po prvních deseti minutách, ale fakan ječel nepřetržitě jako nějaká elektronická vánoční hračka od VEPu pro rozmazlený spratky. To tenhle rozhodně nebyl. Pokud to přežije, tušil jsem, že bude mít větší trauma než lecjaká paninka z N-úrovně, co viděla chcát na ulici houmlesáka a padly na ni mdloby. Doháněli nás. Nejblíž se dostal nějaký vyhublý kluk. Měl dlouhé vlasy svázané do copu a na sobě jakousi divnou pláštěnku. V ruce kus dlaždičky vybroušený do tvaru pazourku. Vnímal jsem ho za sebou. Po centimetrech nás doháněl a pak se podporován křikem ostatních dostal na dosah ruky. Šmrnk, ohnal jsem se thompsonem. Jako kyj posloužil skvěle. Praštil jsem kanálníka do hlavy a on ztratil balanc a zajel pod vodu. Zkusil jsem ještě zrychlit, ale docházel nám dech. „Vlevo!“ křiknul jsem na Belcha. Po necelém kilometru zběsilého úprku se nám podařilo dostat ke schodům vedoucím z marastu. Po nich jsme sem ani ne před dvěma hodinami vešli. Pomohl jsem mu vylézt nahoru na asi dvoumetrový betonový převis pokrytý tlustou slizkou vrstvou. Musel jsem se při tom zapřít, chytit ho za nohu a vyzvednout nad ramena. Polák i děcko sebou plácli o beton. „Iáááiááá!“ zaječel někdo za mnou a na záda mi skočila postava pokrytá břečkou.   *  *  *   Ponořil jsem se do hnusosračky až na dno. Někdo mě přitom držel pod krkem a mlátil mi do hlavy kusem železa. Částečně mě ochránila maska, ale hlavně smrdutá kaše, která tlumila sílu úderů. Neviděl jsem nic. Neprostupná tma. Zadržoval jsem dech a snažil se najít oporu pro nohy. Moc mi to nešlo, když mi kanálník visel za krkem jako klíště. Zkusil jsem se zapřít o dno a dostat hlavu na vzduch, ale marně. Další rána mě srazila zpět pod hladinu. Něčí ruka mi strhla masku a já nosem nasál ten humus. Měl jsem pocit, že šňupu hořící napalm. Další pokus postavit se mi nevyšel, a tak jsem to udělal naopak – sklouzl jsem doprava, kde končily železné trubky, a ponořil jsem se do hloubky. Nohy mi zajely do pohyblivého bláta, ale útočníci ztratili balanc. Jeden se mě pustil, druhý mě stále držel za krkem. Teprve teď jsem upustil spolehlivého thompsona a nahmatal tělo kanálníka. Projel jsem prsty po žebrech dolů a dostal se až… no hurá, je to chlap, pomyslel jsem si a stiskem mu rozdrtil nečekaně velké koule. Pustil mě, ale já ho pořád držel za mučené nádobíčko. Když na to přijde, jsem jako kanálový potkan. Zahryznu se a nepustím.   *  *  *   Konečně jsem se vynořil nad hladinu. Pustil jsem koule a chytil kanálníka za chomáč vlasů. Okamžitě jsem ho stáhl pod vodu. Schválně, jak dlouho v té břečce vydrží on.   *  *  *   Konečně jsem si mohl vytřít z očí mazlavý hnus a uviděl jsem všude kolem růžovou záři. Vycházela z víly. „Tak to jsem asi mrtvej,“ pomyslel jsem si.   *  *  *   Z prvotního šoku mi pomohlo několik věcí. Zejména kanálníci. Ten, co jsem ho držel za vlasy pod hladinou, se stále snažil dostat nahoru. Druhý, jehož jsem svým úskokem předtím setřásl, teď vyplaval a hnal se za mnou. V záři růžového světla jsem také viděl skupinu dalších, kteří se ke mně plahočili srajdou. No a hlavně – víla byl ve skutečnosti víl. Měl sice dlouhá měňavá křídla, jež zářila do prostoru, ale na ksichtě měl vous tak mohutný, že by v něm mohl chovat včely. U křídel jsem si všiml popruhů, které je upevňovaly přes růžový prošívaný overal. Fuchsiové antigravitační boty ho držely metr a půl nad hladinou a na pomalu tekoucí srajdě vytvářely soustředné kruhy. Měl sice metr dvacet i s podpatky, které na antigravitačních bagančatech působily obzvlášť zhůvěřile, ale rozhodně šlo o člověka. „Kdo, kurva, jsi?“ vydechl jsem. Nebyl jsem jediný, koho vznášející se bytost překvapila. I mí pronásledovatelé se zastavili a civěli na něj. Jsem duhová víla V tvém pohledu slunce mám Už nesu mrak Jsem růžově bílá Tančím, koukej se jak Víl dorapoval zvonivým hlasem. Znělo to stejně hrozně jako ty retroodrhovačky, co teď letěly u pouliční mládeže z úrovně U. „A mohl bys mi pomoci?“ vyhrkl jsem zoufale a praštil do obličeje kanálníka, který se ke mně nebezpečně přiblížil. Měl jsem konečně volné obě ruce, protože zatímco víl rapoval, chlápek, jehož jsem držel pod vodou, se mezitím utopil. Ať odešel kamkoliv, rozhodně to bylo lepší místo než to, kde žil. „Jistě, pane Vachtene. Možná byste se měl opět ponořit do náruče této kávové řeky,“ pronesl víl a já si v tu chvíli všiml, že mezi třepotajícími se křídly má černou nádobu z kovoplastu. Zpoza světle modrého opasku vytáhl nějakou trubici, a když se ozvalo „cvak“, na jejím konci se zjevil malý ohýnek. „Víla s plamenometem,“ zašeptal jsem, zhluboka se nadechl a znovu jsem se ponořil do břečky. Ještě jsem zaslechl: Koukej, koukej duhový sál Koukej, koukej duhový bál A na tom bále chybí král! Svět nade mnou se z růžové proměnil v červenožlutou. Zadržoval jsem dech určitě přes dvě minuty, ale pak už jsem to nevydržel a musel se vynořit. Nevěřil jsem, že to v kanále může páchnout ještě hůř, než když jsem přišel o masku, ale kombinace spálených lidských těl a sraček odpařujících se z hladiny řeky to dokázala. Vrhnu se v seč Tvým hořícím spánkům Dávám duhovou stráž Co voní po heřmánku „Nechci odporovat chlapovi s plamenometem, ale po heřmánku tu nevoní vůbec nic,“ pronesl jsem a tahal z paty sliny, abych z pusy dostal zbytky břečky, jež se mi tam dostala. „Jistě, také to cítím. Dokonce ani Jednorožčí parfém to nepřebije,“ pronesl smutně víl. Ocenil jsem, že přestal rapovat hovadiny, které lidé kdoví proč poslouchali před sto lety, a co hůř, teď se znovu vracely do módy. Na poznámku o Jednorožčím parfému jsem nereagoval. „Mohl byste mi pomoci se odsud dostat dřív, než přiběhnou další kanálníci?“ požádal jsem, navzdory situaci docela věcně a klidně. „Další? Došla mi náplň do plamenometu,“ vylekal se víl. „O důvod víc, proč se odsud pakovat.“ „Ale prosím, beze všeho, ozvalo se z kouzelného sluchátka,“ odvětil chlápek a podal mi ruku. Netušil jsem, co to mele, ale stiskl jsem podanou ručičku a po chvíli jsme se oba vznesli nahoru. Boty musely makat na plný výkon, protože to šlo dost pomalu. Ale pořád lepší než nic. Vodou se k nám totiž brodily posily kanálnické pretoriánské gardy. Dopadl jsem na betonový povrch a uslyšel tiché broukání dítěte. „Co to, kurva, je?“ ukázal vyděšený Belch na víla. Sotva při tom popadal dech. Vzpomínka na staré dobré časy mu dala zatraceně zabrat. Přesto se mu podařilo zajistit, že dítě nejen žilo, ale navíc přestalo brečet a zalykat se páchnoucím vzduchem. „Duhová víla,“ vysvětlil chlápek třepotající se asi půl metru od nás. „Musíme vypadnout, a to jakože rychle,“ ignoroval jsem oba, čapnul smrádě a rozběhl se po schodech nahoru. Děcko se okamžitě rozbrečelo.   František Kotleta: Underground: Revoluce, Nakladatelství Epocha, 408 stran, brožovaná, vychází také jako e-kniha. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-01 07:39:00

Huawei: první produkt pro optický přenos kompatibilní s fgOTN

Barcelona (Španělsko) 1. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Huawei uvádí na trh první produkt pro optický přenos kompatibilní s fgOTN a vytváří tak inteligentní základ pro odvětví elektrické energie a dopravy Společnost Huawei představila na veletrhu MWC Barcelona 2024 přelomový produkt pro optický přenos, který je prvním produktem v oboru podporujícím standard granulární optické přenosové sítě (fgOTN). Tato inovace přináší stabilní a spolehlivou komunikační síť pro energetiku a dopravu. Bezpečné a spolehlivé komunikační sítě mají zásadní význam v odvětvích důležitých pro národní hospodářství a veřejné blaho, jako je energetika a doprava. V posledních několika desetiletích se komunikační technologie SDH s pevným propojením používala především ve výrobních sítích. S rozvojem digitalizace průmyslu prudce vzrostla poptávka po výrobních komunikačních sítích s velkou šířkou pásma, které podporují celé spektrum nově vznikajících služeb, jako jsou automatické kontroly elektrického vedení, inteligentní distribuce energie, inteligentní monitorování dálnic a inteligentní mýtné stanice. V prosinci 2023 Sektor telekomunikační standardizace ITU (ITU-T) oficiálně schválil standard fgOTN a definoval jej jako technologii příští generace pro vývoj SDH. Gu Yunbo, prezident divize Enterprise Optical Business Domain společnosti Huawei, říká: „Díky našim bohatým zkušenostem v odvětvích elektrické energie a dopravy uvedla společnost Huawei na trh Huawei OptiXtrans E6600, první produkt podporující standard fgOTN, aby zákazníkům pomohla vybudovat plně optické komunikační sítě orientované na budoucnost v inteligentní éře a poskytla jim pevné a spolehlivé zajištění komunikace pro služby řízení v reálném čase, řízení výroby a integrované datové služby." Produkty pro optický přenos společnosti Huawei kompatibilní s fgOTN mají následující vlastnosti: Vysoký stupeň bezpečnosti a spolehlivosti: Pevné propojení založené na TDM zajišťuje 100% fyzickou izolaci mezi službami. 99,999% spolehlivost a nízká deterministická latence na úrovni mikrosekund zajišťují přenos služeb na jedné lince s nulovým rušením a zpožděním, což splňuje přísné požadavky na služby CBR s malou granularitou, jako je dálková ochrana a řízení železničních vlaků. Plynulý vývoj: Jedinečná platforma MS-OTN umožňuje bezproblémovou modernizaci stávajících produktů řady Huawei E v živých sítích na podporu fgOTN při zachování kompatibility se službami PCM/PDH/SDH/ETH/SDI. Kromě toho zajišťuje společnost Huawei díky NCE zjednodušené poskytování a správu služeb podobně jako u SDH a zachovává známé postupy provozu a údržby. 10násobná šířka pásma: Šířka pásma linky je desetkrát vyšší a dosahuje 100G na vlnovou délku, přičemž cílem budoucího vývoje je dosáhnout 800G na vlnovou délku, což splňuje rostoucí požadavky na šířku pásma inteligentních služeb. Flexibilní přístup k šířce pásma na straně klienta v rozsahu od 2 Mbit/s do 100 Gbit/s spolu s bezeztrátovým nastavením šířky pásma splňuje měnící se požadavky na inteligentní terminály. Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2350033/image.jpg KONTAKT: hwebgcomms@huawei.com

Čas načtení: 2024-03-14 10:56:00

IT Partners 2024: Společnost Pantum představuje své nejnovější produkty a urychluje rozvoj evropského trhu

Paříž (Francie) 14. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Pantum, přední dodavatel tiskových řešení, představí své nejnovější produkty na veletrhu IT Partners 2024, který se koná ve dnech 13. a 14. března v pařížském Disneylandu. Mezi vystavenými produkty budou například nové řady černobílých laserových tiskáren formátu A4 s rychlostí tisku 22 stran za minutu, barevných laserových tiskáren formátu A4 s rychlostí tisku 20 stran za minutu a barevných LED tiskáren formátu A3 s rychlostí tisku 30 stran za minutu.Na této obchodní akci se tradičně setkávají zástupci IT průmyslu, telekomunikací a audiovizuálního průmyslu, aby si vyměnili zkušenosti. Společnost Pantum využije tohoto významného veletrhu informačních technologií k tomu, aby oslovila nejrůznější skupiny zákazníků a získala nové tržní příležitosti. Jejím cílem je posílit povědomí o své značce v Evropě i v širším oborovém měřítku. "Je nám velkou ctí, že se můžeme výstavy IT Partners 2024 zúčastnit a představit zde evropskému trhu naše nejnovější produkty a inovace. Společnost Pantum si zakládá na principech své značky, kterými jsou inovace, dokonalost a orientace na zákazníka, a zavazuje se k zajišťování udržitelnému rozvoji prostřednictvím designu a technologických inovací, aby tak uživatelům mohla nabízet efektivní a spolehlivé tiskové produkty a služby," prohlásil Jose Ballesteros, zástupce ředitele pobočky Pantum Holland.Řada Smart Classic: Cenově výhodné, kompaktní a bezproblémové tiskové řešeníSpolečnost Pantum na veletrhu IT Partners 2024 představí řadu Smart Classic, cenově výhodné tiskové řešení s kompaktním designem, které je ideální pro váš pracovní stůl i kancelář.• Vysoká kvalita tisku s rychlostí 22 stran za minutu (str./min.) ve formátu A4 (černobíle)• V systémech Windows 10/11 instalace bez nutnosti nainstalování ovladačů a v ostatních operačních systémech snadná instalace ovladačů jedním kliknutím• Bohaté možnosti připojení včetně USB, kabelových připojení, dvoupásmové Wi-Fi 2,4 GHz/5 GHz a rozhraní Bluetooth,• Mobilní aplikace Pantum pro bezproblémové připojení• Funkce automatické opravy kopie průkazu totožnosti• Vybrané modely jsou vybavené automatickým podavačem dokumentů (ADF) pro zajištění lepší funkčnosti a vyšší produktivityŘada Vibrant 20: Vysokorychlostní tisk s pokročilými funkcemi a rozšířenou konektivitouŘada Pantum Vibrant 20 je určena pro celou řadu způsobů použití. Je vhodná pro malé kanceláře nebo domácí pracovny, protože nabízí vysokou rychlost tisku a všestranné funkce, které zvyšují produktivitu práce.• Vysoká rychlost tisku 20 stran za minutu černobíle i barevně• Keramická technologie ohřevu v souladu s normou ENERGY STAR® 3.0• Možnost výběru kazety s výtěžností až 3000 stran pro černobílý tisk a 2500 stran pro tisk barevný• Rozšířené možnosti připojení: kabelové a bezdrátové sítě, rozhraní Bluetooth, USB a sdílené tiskárny• Rychlé a snadné nastavení s instalací ovladače jedním kliknutím• Funkce automatické opravy kopie průkazu totožnosti• Model CM2100ADW s elegantním designem a 3,5palcovým dotykovým displejem• Pokročilé funkce: tisk bez okrajů, tisk vodoznaků a možnost tisku vícestránkových dokumentů• Ochrana dokumentů díky vysokému zabezpečení, které splňuje požadavky testů Nessus a AWVSDlouho očekávaná řada Ultra 330: Vysoce efektivní barevná LED tiskárna formátu A3Řada Ultra 330 naopak vyniká jako vysoce efektivní model pro použití v kancelářském prostředí, který nabízí kombinaci vysoce kvalitního tisku, pokročilých funkcí a robustních bezpečnostních opatření.• Rychlé spuštění a funkce předehřátí• Vysokorychlostní tisk rychlostí 30 stran za minutu černobíle i barevně• Rychlost skenování 55 stran za minutu a automatický podavač dokumentů (ADF). který pojme 110 stran• LED tisk s vysokým rozlišením až 1200 x 2400 dpi (barevně) a 1200 x 1200 dpi (černobíle)• Uživatelsky přívětivý 7palcový dotykový displej a různé možnosti finální úpravy tisku• Bezpečnostní funkce: ochrana heslem, ověřování uživatelů a možnosti šifrování• Pokročilá správa dokumentů s funkcí vodoznaku, možností tvorby brožur a všestrannými možnostmi doručení naskenovaných dokumentůSpolečnost Pantum hodlá v rámci svého závazku pro zavádění inovací, orientaci na zákazníka a udržitelný rozvoj i nadále rozšiřovat působivé portfolio svých produktů a současně se zaměřením na trvalý růst navazovat rozsáhlejší partnerství. "Společnost Pantum je odhodlána i v budoucnu nabízet další inovativní produkty a dodávat zákazníkům tiskárny z naší špičkové nabídky. Zaručujeme přitom, že naše nabídka spolehlivě pokryje stále se měnící potřeby a očekávání spotřebitelů," konstatoval Jose Ballesteros.O společnosti PantumSpolečnost Pantum byla založena v roce 2010 a zabývá se výrobou tiskáren, tiskových materiálů a tiskových řešení a nabídkou tiskových služeb. Od roku 2011 pokračuje ve své expanzi na zahraniční trhy, díky které v současnosti nabízí své výrobky ve více než 110 zemích. Společnost Pantum se snaží prostřednictvím svých patentovaných technologií uspokojovat měnící se potřeby v oblasti tisku a nabízet ekonomické, uživatelsky přívětivé a energeticky úsporné produkty a spolehlivá tisková řešení. Společnost Pantum dnes díky svým špičkovým produktům a službám svým zákazníkům nabízí stále větší množství výhod.Další informace najdete na našich webových stránkách, na Facebooku, Instagramu a na YouTubeS dotazy médií se laskavě obracejte na adresu: info@pantum.com. Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2361583/Pantum_IT_PARTNER.jpg Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2361584/Pantum_IT_PARTNER_2.jpg KONTAKT: Tingting Shen, tingting.shen@pantum.com  PROTEXT 

Čas načtení: 2024-03-20 08:30:00

Společnost Cognizant nasadí u svých farmaceutických klientů technologie generativní umělé inteligence NVIDIA BioNeMo za účelem zlepšení výzkumu a vývoje léků

Teaneck (New Jersey) 20. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Odborné znalosti společnosti Cognizant v oblasti umělé inteligence a oborové zkušenosti budují v kombinaci s generativní platformou umělé inteligence NVIDIA BioNeMo spolehlivé základy pro zlepšování výsledků v oblasti zdravotnictví a přírodních vědSpolečnost Cognizant (NASDAQ: CTSH) přichází s novými možnostmi využití technologie generativní umělé inteligence (gen AI) na nové platformě NVIDIA BioNeMo. Jejím cílem je věnovat se řešení složitých problémů při výzkumu a vývoji nových léků v oblasti vědy o živé přírodě, jako je zvýšení produktivity procesu vývoje a zvýšení rychlosti, s jakou lze na trh uvádět nové léčebné postupy s potenciálem záchrany lidských životů.Tradiční metodiky výzkumu a vývoje nových léčiv jsou náročné a získání relevantních poznatků vyžaduje analýzu rozsáhlého množství odborné literatury a klinických dat. Navíc jsou tyto tradiční metody zatíženy vysokými náklady a dlouhým životním cyklem vývoje s výraznou mírou neúspěchu. Využitím technologií generativní umělé inteligence mohou kliničtí výzkumníci rychle analyzovat rozsáhlé soubory dat, přesněji předpovídat interakce mezi jednotlivými složkami léčiv a vytvářet nové, relevantní způsoby vývoje léčiv.„Generativní umělá inteligence disponuje v porovnání s jakýmkoliv jiným technologickým pokrokem v posledních desetiletích potenciálem vyvolat revoluci po stránce způsobů výzkumu, vývoje a uvádění nových léků na trh, a v důsledku toho tak zrychlit frekvenci uskutečňování životně důležitých objevů, dosahovat jich inteligentnějšími způsoby a zpřístupnit je všem," uvedla Anna Elangová, výkonná viceprezidentka společnosti Cognizant Core Technologies & Insights. „Díky spolupráci se společností NVIDIA může společnost Cognizant svým klientům z oblasti vědy o živé přírodě nabídnout cestu k bezpečné, odpovědné a nákladově efektivní realizaci této vize."Využitím svých bohatých odborných znalostí v oblasti vědy o živé přírodě i umělé inteligence a předučených generativních modelů umělé inteligence společnosti NVIDIA pro konkrétní odvětví, které tato společnost nabízí v rámci projektu BioNeMo, chce společnost Cognizant poskytnout svým klientům přístup k sadě služeb pro tvorbu modelů, včetně nabídky předučených modelů, špičkových rámců a rozhraní API, které pro klienty představují nejrychlejší cestu k učení a přizpůsobení podnikových modelů za použití jejich vlastních dat. Nabídka má těchto cílů dosáhnout s omezeným množstvím manuálních zásahů během analýzy dat a bez nutnosti psát složitý kód a budovat či udržovat infrastrukturu.„Generativní umělá inteligence bude hlavním nástrojem v další vlně zvyšování produktivity podniků v celé řadě nejrůznějších odvětví, a to právě díky softwarové platformě NVIDIA AI Enterprise," konstatoval Alvin DaCosta, viceprezident Global Consulting Partner Organization společnosti NVIDIA. „Díky projektu NVIDIA BioNeMo pomůže společnost Cognizant svým klientům z oblasti věd o živé přírodě zpřístupnit pokročilé, bezpečné a spolehlivé služby v oblasti umělé inteligence, které jim pomohou dosáhnout lepších výsledků při vývoji vlastních aplikací při vývoji a výzkumu léků."Společnost Cognizant spolupracuje s předními světovými firmami v oblasti vývoje a výroby léčiv, biotechnologií a zdravotnické techniky, a pokrývá celý hodnotový řetězec v oblasti věd o živé přírodě od výzkumu a vývoje až po technologie digitálního zdravotnictví. Tímto úsilím přispívá ke zlepšování vědecké úrovně, zdraví pacientů a zvyšování obchodních hodnot v tomto odvětví a umožňuje uplatňování přístupu zaměřeného na pacienta a zlepšení interakcí se zdravotnickými pracovníky. Nabídky společnosti Cognizant v oblasti věd o živé přírodě umožňují provoz více než 120 globálních výrobních linek, vyrábějících zdravotnické prostředky, a v důsledku toho slouží více než 18 milionům pacientů.Společnost Cognizant hodlá prostřednictvím spolupráce se společností NVIDIA vyhledávat další možnosti použití těchto technologií v oblastech jako je obecná výroba nebo automobilový průmysl, kde generativní umělá inteligence disponuje potenciálem pro zvýšení produktivity, optimalizace nákladů a rychlejší tržní realizaci inovativních produktů. Společnost Cognizant hodlá v letošním roce vybudovat NVIDIA AI Center of Excellence, kde budou probíhat další inovace technologií společnosti NVIDIA, například projektů NVIDIA Metropolis, NVIDIA Omniverse či samotné platformy NVIDIA AI Enterprise. Tyto inovace pak budou přínosem klientům z nejrůznějších odvětví po celém světě.O společnosti CognizantSpolečnost Cognizant (Nasdaq: CTSH) utváří moderní podniky. Našim klientům pomáháme s modernizací technologií, změnami interních procesů i transformací zkušeností, aby si v rychle se měnícím světě dokázali udržet náskok. Společně zlepšujeme každodenní život. Více se dozvíte na stránce www.cognizant.com nebo @cognizant. Pro další informace kontaktujte:Spojené státyJméno: Ben GorelickE-mail: benjamin.gorelick@cognizant.com Evropa / Asie a TichomoříJméno: Christina SchneiderováE-mail:christina.schneider@cognizant.com IndieJméno: Rashmi VasishtováE-mail:rashmi.vasisht@cognizant.com Logo – https://mma.prnewswire.com/media/1794711/Cognizant_Logo.jpg  

Čas načtení: 2024-03-20 09:54:00

Cermaq rozšiřuje spolupráci se společností Cognizant za účelem dalšího zvýšení provozní efektivity

Teaneck (New Jersey) 20. března 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Cognizant bude poskytovat služby spravované infrastruktury a usilovat o modernizaci cloudového prostředí společnosti Cermaq z pozice partnera pro digitální transformaci v Norsku a KanaděSpolečnost Cognizant (Nasdaq: CTSH) dnes oznámila obnovení spolupráce se společností Cermaq Group AS – předním světovým producentem lososů, který podporuje přechod systémů na zdravější a ke klimatu šetrnější potraviny. Obnovení přichází po desetiletém vztahu mezi oběma společnostmi, díky kterému mohla společnost Cognizant spolehlivě působit jako strategický spojenec na cestě společnosti Cermaq vstříc digitální modernizaci. Spolupráce se bude týkat norských i kanadských subjektů společnosti Cermaq.Po dobu trvání smlouvy bude Cognizant usilovat o zjednodušení, modernizaci a zabezpečení technologického prostředí společnosti Cermaq napříč infrastrukturními službami – místními i v cloudu – a zároveň bude testovat nejnovější technologické trendy včetně umělé inteligence a generativní umělé inteligence. Za cíl bude mít Cognizant snížení celkových nákladů na vlastnictví, urychlení uvedení na trh, položení základů pro digitalizaci společnosti Cermaq po celém světě a zajištění stabilního provozu infrastruktury. V důsledku této modernizace mohou klienti společnosti Cermaq očekávat konzistentní a stabilní hodnotový řetězec díky stabilnímu provozu infrastruktury.Společnosti zabývající se podobně jako společnost Cermaq výrobou potravin, chápou výhody modernizace své digitální infrastruktury a zavádění nejnovějších technologií, které pomáhají zvyšovat efektivitu a spolehlivost, zejména při současných požadavcích a napětí v globálním dodavatelském řetězci. Společnost Cermaq je na prahu dalšího kroku rozšiřování své IT působnosti a umožňuje subjektům v Norsku a Kanadě vlastnit své IT prostředí v rámci centralizované správy. Společnost Cognizant je součástí skupiny pro správu cloudu společnosti Cermaq a hraje důležitou poradenskou roli, skrze kterou pomáhá zajistit dostatečné nastavení rámce tak, aby byly subjekty nezávislé, soběstačné i soudržné a zároveň se přizpůsobily bezpečnostním směrnicím dohodnutým na globální úrovni, jakož i směrnicím týkajícím se dodržování shody.Davor Crnoja, vedoucí globálního IT oddělení společnosti Cermaq Group AS, prohlásil: "Jsme rádi, že můžeme pokračovat ve spolupráci se společností Cognizant, která je již deset let naším důvěryhodným partnerem. Po dlouhém a důkladném výběrovém řízení jsme pečlivě zhodnotili potenciální partnery a jsme přesvědčeni, že společnost Cognizant je ideální volbou pro řízení IT operací společnosti Cermaq. Toto partnerství se klíčovým způsobem podílelo na utváření našeho technologického prostředí a těšíme se na využití odborných znalostí společnosti Cognizant při dosahování nových milníků. Prostřednictvím zaměření na zjednodušení, modernizaci a zabezpečení naší infrastruktury očekáváme dosažení ještě vyšší efektivity a spolehlivosti našich IT operací."Knut Inge Buset, country manager společnosti Cognizant Norway, popisuje: "Jsme nadšeni, že po deseti letech, kdy jsme společnosti Cermaq poskytovali spolehlivé a strategické poradenství při modernizaci její technologie a infrastruktury, můžeme pokračovat v naší spolupráci. Přítomnost společnosti Cognizant je katalyzátorem pomáhající jednotlivým subjektům společnosti Cermaq i globální organizaci dosahovat cílů a zavádět nejnovější technologie, aby udržely krok s trhem. Norsko je jednou z předních zemí, pokud jde o produkci mořských plodů, a je do značné míry závislé na modré ekonomice. Díky spolupráci se společností Cermaq se těšíme na rozvoj našich odborných znalostí na poli severské akvakultury a mořských plodů."Za účelem další podpory zdraví oceánů zahájila společnost Cognizant v roce 2023 činnost své obchodní jednotky Cognizant Ocean. Jejím cílem je najít nové oblasti inovací v akvakultuře, neboli vodním chovu ryb, zlepšit udržitelnou produkci potravin a zároveň nakrmit svět prostřednictvím sledování chování a životních podmínek tisíců jednotlivých ryb v průběhu času.O společnosti CermaqSpolečnost Cermaq je předním světovým producentem lososů, který podporuje přechod našeho potravinářského systému na zdravější a ke klimatu šetrnější potraviny. Naším přístupen je transparentnost, výkonnost a partnerství, stanovení ambiciózních cílů v oblasti klimatu, inovace pro čisté zemědělství a rozšiřování dopadu a vlnových efektů prostřednictvím místních a globálních partnerství.Z pozice globální organizace jsme si vědomi problémů, kterým čelí celý svět v souvislosti se změnou klimatu, mikroplasty a odpadky v oceánech, poklesem přírodních zásob ryb a úbytkem orné půdy pro tradiční chov bílkovin.Podporujeme Organizaci spojených národů a její činnost v boji proti těmto problémům a jsme hrdými členy koalice United Nations Global Compact pro správu oceánů. Další informace najdete na adrese www.cermaq.comO společnosti CognizantSpolečnost Cognizant (Nasdaq: CTSH) buduje moderní podniky. Našim klientům pomáháme s modernizací technologií, změnami interních procesů i transformací zkušeností, aby si v rychle se měnícím světě dokázali udržet náskok. Společně zlepšujeme každodenní život. Více se dozvíte na www.cognizant.com nebo @cognizant.Pro další informace kontaktujte:   EMEA / APAC / Amerika:Christina Schneiderchristina.schneider@cognizant.com Indie:Rashmi Vasishtrashmi.vasisht@cognizant.com   Logo – https://mma.prnewswire.com/media/1794711/Cognizant_Logo.jpg  

Čas načtení: 2024-04-17 16:17:00

Enkodéry Renishaw: Česko je velmoc ve výrobě elektronových mikroskopů

Praha 17. dubna 2024 (PROTEXT) - Odměřovací enkodéry si většinou spojujeme s běžnou průmyslovou výrobou. Jen málokdo ví, že mohou v řádech nanometrů měřit i velké součástky. Proč Česko vyniká ve výrobě elektronových mikroskopů a jak lze pomocí optických enkodérů měřit šroubovici DNA vysvětluje Pavel Kýr ze společnosti Renishaw.V minulém rozhovoru jste zmínil, že některé enkodéry měří s přesností na jeden nanometr při rychlosti aut Ferrari. Jaký má taková přesnost a rychlost význam v praxi?Pro běžnou průmyslovou výrobu se tato přesnost může zdát zbytečná, ale v oblastech, jako je výroba čipů, obrazovek nebo elektronových mikroskopů, jsou takové snímače nepostradatelné. Nacházejí proto uplatnění všude tam, kde na každém nanometru záleží, tedy i v leteckém průmyslu, zařízeních pro astronomy, ve výrobě speciálních motorů, zařízeních pro jaderné elektrárny, v oblasti obrany či v medicíně. Specializované aplikace, kde se měří v řádu nanometrů, jsou mnohem rozšířenější, než by se mohlo na první pohled zdát. Rozhodně se nejedná pouze o polovodiče.Já si vzdálenost jednoho nanometru pořádně nedokážu ani představit.Pro naši představivost to je opravdu výzva. Nanometr, což je jedna miliardtina metru, je měřítko, které používáme například při měření šroubovice DNA, jejíž průměr je několik nanometrů. Pokud si představíme průměr kuličky jako jeden nanometr, tak průměr Země by byl asi jeden metr. Naše inkrementální i absolutní optické snímače běžně umějí pracovat s tak malými rozměry. Mnoho firem se bez těchto enkodérů – snímačů – neobejde.Předpokládám, že v Česku takových firem moc nebude.I když nemáme české Silicon Valley, jsme například velmocí ve výrobě elektronových mikroskopů. Brno se může pochlubit tím, že se zde vyrábí významné množství světových elektronových mikroskopů, což znamená stovky přístrojů ročně. A právě naše snímače jsou nedílnou součástí těchto špičkových zařízení.Je konkurence výrobců enkodérů tvrdá?Konkurence je značná, zejména v oblasti enkodérů pro standardní průmyslovou výrobu, kde nároky na přesnost nejsou tak velké a měří se zde v řádu desítek mikrometrů. Jakmile se však dostaneme do sféry vyžadující extrémní přesnost, počet konkurentů se dramaticky zmenšuje. Renishaw se v této ‚nejvyšší lize‘ řadí mezi špičku, což dokládá i naše spolupráce s partnery, kterým poskytujeme nejen produkty, ale i odborné poradenství a podporu.Jak je to možné?Jedná se o velmi specifické oblasti a jen opravdoví lídři jsou schopni vyrábět tak přesné měřicí přístroje. Navíc naši partneři požadují více než si koupit enkodér nebo sondu, podílíme se i na vývoji aplikací a implementaci pro konkrétní využití. V tom je vlastně naše nejvyšší přidaná hodnota. S produktem si zákazník kupuje i poradenství a podporu. Na všechny naše produktové řady u nás máme špičkové odborníky.S čím potřebují zákazníci nejčastěji poradit?Většinou řeší, jak upgradovat jejich stávající přístroje novými enkodéry, případně řeší konkrétní výrobní nebo měřicí problém. Třeba jak zrychlit výrobu či zpřesnit měření. Nebo mohou chtít snížit zmetkovitost ve výrobě. S tím vším jim pomůžeme: vybereme vhodné řešení nebo pomůžeme najít problém.Vrátím se zpátky k enkodérům, jaké typy ještě nabízíte?Nabízíme dva druhy enkodérů, ty optické otevřené představují naše hlavní portfolio. Využívají se například na již zmiňované nejpřesnější aplikace od elektronových mikroskopů či na výrobu čipů a další vědecká použití. Několik let již také úspěšně prodáváme zapouzdřené enkodéry FORTiS určené pro obráběcí stroje. A dále nabízíme laserové enkodéry fungující na principu interferometru.Ty zapouzdřené nejsou tak náročné na přesnost?Naopak! Třeba zmiňované optické snímače polohy FORTiS jsou konstruovány podobně jako technologie využívané pro dobývání vesmíru, tedy jako maximálně odolné a spolehlivé. V průmyslovém nasazení musí pravítka spolehlivě fungovat v nehostinném a drsném prostředí obráběcích strojů. Musí být proto odolná vůči průniku kapalin, prachu, šponám. Očekává se od nich, že budou přesně měřit celé roky bez nutnosti pravidelného servisu. Pravítko je totiž zpravidla ukryto hluboko v nitru stroje a jen výjimečně se zevnitř vyjímá. Obráběcí stroje zároveň trpí vysokými vibracemi.Jak toho lze dosáhnout? I kvalitní přístroj se časem opotřebí.Klíčem je inovativní řešení, založené na absenci zbytečných mechanických dílů, tedy ložisek, táhel, pojezdů, pružinek a tak podobně, které zvyšují riziko poruchy. Odměřovací pravítko FORTiS se skládá pouze z optického snímače polohy – vysokorychlostní kamery, která je umístěna v uzavřené čtecí hlavě. Ta snímá pravítko s tzv. absolutní stupnicí, která disponuje jemnou roztečí 30 μm. Mají navíc unikátní prvek – laděný tlumič vibrací, jehož princip se používá například u výškových budov v seizmicky aktivních oblastech nebo jej znají lyžaři ze sedačkových lanovek. Má za úkol eliminovat vibrace přenášené nosným lanem do sedačky. Tlumiče vibrací v pravítkách FORTiS eliminují vibrace vznikající ve stroji při obrábění. Zvyšují tím spolehlivost poskytované polohové zpětné vazby.Ještě bych se vrátil ke zmíněným laserovým enkodérům – k čemu jsou dobré?Největším zdrojem chyb při použití enkodérů je teplota a dále instalační parametry celé konstrukce. Ty zásadně ovlivňují výsledek měření. Naše laserové odměřovací systémy a interferometry tyto chyby eliminují. Disponují vysokou přesností měření a zároveň rozlišením v řádech pikometrů! A to i při měření velmi rozměrných součástek. Proto se využívají v průmyslu, ale i v řadě vědeckých oborů. My navíc tuto technologii umíme poskytnout tak, aby se dala snadno instalovat i ve speciálních aplikacích. V leteckém a kosmickém průmyslu umožňují tyto systémy například dosáhnout extrémně malých odchylek při měření i velkých součástek, jako například při výrobě křídel letadel. Při využití na CNC strojích s délkou osy přes 30 metrů Renishaw aplikace dosahují přesnosti ±30 µm! Využití ale nacházejí i při výrobě nejnovějších typů polovodičů nebo LCD displejů.Děkuji za rozhovor.Na otázky odpovídal Pavel Kýr, produktový manažer se specializací na enkodéry společnosti Renishaw.Zdroj: www.renishaw.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-06-03 11:14:56

Birtová (Realitní Shaker): Trh s bydlením ožívá, rostou ceny starších i nových nemovitostí

Rezidenční nemovitosti jsou nadále velkou částí investorů považovány za spolehlivé aktivum, protože řeší reálnou lidskou potřebu a v dlouhodobém horizontu spolehlivě chrání hodnotu vloženého kapitálu, případně jej (mnohdy i výrazně) zhodnocují...

Čas načtení: 2024-06-06 13:00:00

SAP představuje AI novinky napříč svým portfoliem, přijímá zásady UNESCO

Praha/Orlando 6. června 2024 (PROTEXT) - Softwarová společnost SAP představila řadu novinek s generativní umělou inteligencí napříč svým produktovým portfoliem. Na své výroční konferenci SAP Sapphire oznámila i rozšíření strategických partnerství, ke kterým patří propojení AI asistenta SAP Joule s Copilotem od Microsoftu nebo využití čipů Amazonu. Největší softwarová firma v Evropě také přijala zásady UNESCO k etickému využívání AI.„Umělá inteligence představuje zásadní inovaci, která mění způsob, jakým podniky fungují,“ sdělil na úvod konference generální ředitel SAP Christian Klein. „Produktové novinky a partnerství v oblasti umělé inteligence vycházejí z našeho závazku dodávat podnikům taková řešení, která jim přinesou reálné výsledky, nové nápady a pomohou jim pružně reagovat na rychle se měnící prostředí současného byznysu.“Novinky v AI pro podnikyKromě dosahování lepších výsledků se SAP zaměřuje i na to, aby nové technologie umožnily lidem více se věnovat kreativním činnostem.Jednou z novinek je vytváření reportů pomocí umělé inteligence v SAP SuccessFactors. Manažerům poskytne spolehlivé podklady, které využijí při důležitých rozhodnutích, jako je rozdělování odměn.Prediktivní funkce v SAP Sales Cloud dokáže předpovědět kombinace obchodníků a produktů, které s nejvyšší pravděpodobností povedou ke zvýšení prodejů.Inovací se dočkala i platforma SAP Business Technology Platform, která do své infrastruktury zařadila velké jazykové modely od Amazon Web Services (AWS), Meta a Mistral AI s cílem usnadnit využití generativní AI v aplikacích SAP.Vyšší výkon, nižší uhlíková stopaS AWS SAP spolupracuje i na zvýšení výkonu a efektivity řešení RISE with SAP. Zařazením modulů s generativní AI dostupných ve službě Amazon Bedrock do AI infrastruktury SAP získají zákazníci bezpečný přístup k široké nabídce velkých jazykových modelů a jejich integraci do podnikových aplikací SAP.Čipy AWS Graviton3 nově využívá softwarová firma pro provoz řešení SAP HANA Cloud . Výpočetní výkon během analytických úloh se zvýšil až o 30 %, zatímco snížení uhlíkové stopy firma odhaduje o 45 % nižší.Propojení digitálních asistentůDigitálního asistenta Joule s generativní AI SAP integroval napříč svým produktovým portfoliem, kde se zaměří na třídění dat a dodávání byznysového kontextu nejen při čerpání informací z různých systémů. Minulý podzim se stal Joule součástí SAP SuccessFactors a dnes ho mohou podniky využít v řešení SAP S/4HANA Cloud, SAP Build nebo SAP Integration Suite.Největší softwarová firma v Evropě plánuje letos rozšířit využití svého digitálního asistenta i do řešení SAP Ariba a SAP Analytics Cloud.Na konferenci SAP rovněž oznámil plánovanou integraci Joule s řešením Microsoft Copilot. Vzájemná integrace poskytne uživatelům jednotné prostředí a zjednoduší přístup k informacím, které vzniknou interakcí podnikových aplikací SAP s nástroji Microsoft 365.Etické principy ve využití AISpolečně s nárůstem využití AI v podnicích zopakoval SAP svůj závazek dodržovat zásady relevantní, spolehlivé a zodpovědné AI.Během své výroční konference softwarová společnost přijala deset hlavních zásad Doporučení o etice umělé inteligence UNESCO. Jejich cílem je zajistit vývoj a využití AI způsobem, který respektuje lidská práva, podporuje spravedlnost a přispívá k udržitelnému rozvoji.Nová partnerstvíKromě rozšířené spolupráce s AWS a Microsoftem oznámil SAP i navázání partnerství s dalšími lídry v technologickém odvětví. Ta by měla SAP umožnit ještě rychleji inovovat podnikové aplikace a systémy.Společně s Google Cloud se zaměří na lepší předpovědi a řízení rizik v dodavatelském řetězci. To by mělo vést k minimalizaci výpadků v dodávkách a lepší optimalizaci zásob. Společnosti integrují řešení SAP Integrated Business Planning for Supply Chain a Joule s AI asistentem Gemini a datovou základnou Google Cloud Cortex Framework.Model Meta Llama 3 využije SAP k vytváření scénářů pro aplikace v SAP Analytics Cloud. AI model společnosti Meta by měl přinést lepší rozlišení jazykových nuancí a porozumění kontextu.Do jedné ze svých služeb SAP také využije velké jazykové modely od Mistral AI, globální společnosti se sídlem v Paříži specializující se na generativní AI.Posledním velkým oznámením bylo rozšíření partnerství s Nvidia. Spojení digitálního asistenta Joule se systémy Nvidia nabídne více než pěti milionům vývojářů v programovacím jazyce ABAP pomoc při generování kódu, jeho analýze a testování. Vývojáři by měli získat více času pro vytváření a zlepšování jednotlivých softwarových nástrojů namísto manuálního psaní kódu.Konzultantům by mělo spojení přinést zvýšení produktivity prostřednictvím využití umělé inteligence, která čerpá z více než 200 000 stran vzdělávacího obsahu, produktových dokumentací a expertních článků.Pro zefektivnění prodeje a nákupu komplexních produktů integruje SAP do svého řešení Intelligent Product Recommendation aplikační programovací rozhraní Nvidia Omniverse Cloud. To umožní prodejcům vizualizovat digitální dvojčata jednotlivých produktů ve 3D přímo v aplikaci SAP a vytvářet simulace reálného fungování produktů. Zdroj: SAP ČR  

Čas načtení: 2024-06-08 20:36:00

SUPCON představuje přelomový transformátor TPT

Chang-čou (Čína) 8. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) – Vytváření průmyslových inteligentních motorů, přetváření nového paradigmatu průmyslových aplikací: Společnost SUPCON představuje přelomový transformátor s časovým přednastavením (TPT) Společnost SUPCON představila 5. června v Singapuru svůj přelomový model TPT (Time-series Pre-trained Transformer), první model časových řad s AI, který byl představen globálním klientům a odstartoval svou plnou průmyslovou aplikaci. Dr. Wenyue Ding, vedoucí vědecký pracovník společnosti SUPCON, představil produkt v rámci tématu „Objevování nových hranic průmyslové umělé inteligence". Model TPT je založen na generativním algoritmu AI a při svém tréninku integruje rozsáhlá data o výrobě, operacích, procesech, zařízeních a kvalitě napříč odvětvími. Značně vylepšuje efektivitu modelování, sjednocuje průmyslové aplikace a demonstruje adaptivní schopnosti v různých jednotkách a podmínkách, čímž umožňuje vysoce přesné a spolehlivé aplikace s uzavřenou smyčkou. Společnost TPT je připravena zaujmout místo v čele urychlování komplexní inteligentizace ve zpracovatelském průmyslu. Podrobné zkoumání hlavních průmyslových scénářů V posledních letech si umělá inteligence získala celosvětovou pozornost a s příchodem obsahu generovaného umělou inteligencí (Artificial Intelligence Generated Content – AIGC) jsme vstoupili do éry umělé inteligence. Nyní zkoumáme využití AI v průmyslových scénářích s cílem zlepšit efektivitu výroby a řešit průmyslové výzvy. Průmyslový provozní proces se však převážně zaznamenává a charakterizuje prostřednictvím časových řad dat, zatímco stávající modely AI nejsou schopny řešit základní problémy, jako jsou varování před abnormálními situacemi, optimalizace provozu a řízení či analýza krizových míst. Průlomový model TPT společnosti SUPCON – první transformátor s časovou řadou předtrénovaných dat ve zpracovatelském průmyslu – způsobí revoluci ve využívání dat a bude hnací silou udržitelného průmyslového rozvoje jako nová generace průmyslového inteligentního motoru. Kromě toho se jedná o pozoruhodný milník ve snaze společnosti SUPCON získat výhodu „AI+data" a rozvíjet inovace a implementace AI. Víceúčelové, obecné a spolehlivé řešení Model TPT společnosti SUPCON se vyznačuje třemi vlastnostmi: víceúčelovostí, obecností a spolehlivostí. Víceúčelovost: Model TPT integruje simulaci a predikci pro různé průmyslové úlohy pomocí tréninku s různými předpověďmi cyklů a dynamickými simulacemi ustáleného stavu, takže si efektivně poradí s komplexními scénáři sjednocením analýzy, optimalizace a řízení. Obecnost: Model TPT shromažďuje obrovské množství dat pro předběžné školení a učí se zákony průmyslového provozu. Dá se opakovaně používat v různých jednotkách a podmínkách, což dokazuje skvělou schopnost adaptace. Spolehlivost: Model TPT nabízí vyšší přesnost a inkluzivitu než tradiční modely umělé inteligence a umožňuje přesné řízení pro optimalizovanou výrobu v uzavřených smyčkách v průmyslových jednotkách. Přetváření nového paradigmatu průmyslových aplikací V průmyslovém odvětví model TPT zcela změní tradiční fragmentované průmyslové aplikace a data, přičemž přejde z tradičního režimu „N modelů + N aplikací" na nové paradigma „TPT + 1 software" v závodě. Aplikace modelu TPT společnosti SUPCON přinesly průlomové výsledky v různých jednotkách, které se zabývají výrobou chloru a alkalických hydroxidů, tepelnými elektrárnami a petrochemickými závody. TPT vybavuje tyto výrobní jednotky „inteligentním mozkem", který jim umožňuje autonomně „myslet" a „komunikovat" jako odborníci a současně monitorovat a optimalizovat provoz jednotky. Tím se dosáhne cílů na poli zlepšení efektivity, stabilního provozu a zvýšení zisku, což v konečném důsledku vyřeší nevyřešené problémy. Společnost SUPCON v současné době urychluje svoje snahy v oblasti technologií AI a díky svému novému poslání a vizi se chce stát lídrem na poli průmyslové umělé inteligence. Společnost se zavázala k podpoře udržitelného průmyslového rozvoje prostřednictvím umělé inteligence a k zahájení nové éry zpracovatelského průmyslu směrem k AGI. Celosvětové uvedení modulu TPT na trh a jeho následné rozsáhlé průmyslové aplikace jsou nepochybně významným milníkem na této velké transformační cestě. KONTAKT: Luna Xiong, xiongyuzhi@supcon.com

Čas načtení: 2024-06-11 06:19:10

Ochraňte chatu před zloději. Máme 5 rad, se kterými je spolehlivě zastavíte

Vypáčený zámek nebo vylomené okenice, uvnitř nepořádek a vybavení pryč. Takové jsou každoročně následky zimy pro spoustu chatařů. Proto pro vás mám 5 rad, jak připravit chatu na zimu tak, abyste zloděje odradili. Rada č. 1: Ukažte, že se vracíte Chatu musíte v první řadě důkladně zamknout a ze zahrady uklidit žebříky a další vybavení. Zloději by […] The post Ochraňte chatu před zloději. Máme 5 rad, se kterými je spolehlivě zastavíte appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-06-17 08:14:00

Společnost Deutsche Bahn zvolila pro údržbu a kontrolu vlaků notebooky Getac S410

Tchaj-pej (Tchaj-wan) 11. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Getac podporuje nové významné zákazníky v železničním sektoru v oblasti digitalizace a automatizace s cílem zajištění bezpečného a udržitelného železničního provozuNovinky v kostce:• Společnost DB začala před nedávnem pro spolehlivou kontrolu, údržbu a provoz vlaků a lokomotiv používat odolné notebooky S410.• Řešení Getac S410 umožňuje realizaci rychlých a efektivních procesů, díky kterým se vlaky mohou do provozu vrátit velice rychle.Společnost Deutsche Bahn AG nyní při realizaci celé řady provozních pracovních postupů používá odolné notebooky Getac S410. Výběrové řízení se společností Getac vyhrála společnost IT-HAUS GmbH se sídlem ve Föhrenu u Trieru v Německu, která se tak nyní stala dodavatelem vybavení DB. Notebooky S410 se používají speciálně pro potřeby revizí a všeobecných kontrol, jakož i pro údržbu a opravy. Cílem jejich nasazení je minimalizace vlakových prostojů.Profesionalita v digitalizaciOdolné notebooky Getac S410 podporují procesy digitalizace a automatizace a zajišťují tak rychlou a efektivní kontrolu i údržbu. V případě systémové poruchy, poškození nebo náhodného poškození lze vlaky rychle znovu zprovoznit a v ještě větší míře tak minimalizovat prostoje.Mezi další uplatnění systémů Getac S410 ve společnosti Deutsche Bahn patří automatizovaný systém hlášení a dokumentace, pravidelné monitorování důležitých bezpečnostních zařízení a provádění komplexních inspekčních služeb, revizí a obecných kontrol.S notebooky Getac S410 mohou servisní technici současně pracovat na různých vlacích s různými systémy. To umožňuje vytvářet hlášení pro vlaky, které se účastnily nehod, a odečítat stav systémů v dílnách. Při kontrole motorů nebo vyhledávání závad ve vlacích a na jejich podvozcích je nezbytné spolehlivé zařízení s přehledným displejem, osvětlenou klávesnicí a různými možnostmi připojení (například RS232 nebo RJ45). Model S410 je spolehlivý i při práci v dílně nebo venku, a to za různých povětrnostních podmínek.Pro zákazníka byly také velice důležité zejména bezpečné postupy v případě neočekávaných poruch. V těchto případech zajišťuje zkrácení prostojů služba Hot Swap od společnosti IT-HAUS ve spolupráci s programem Getac Self-Maintainer.Inteligentní a bezpečná údržbaZařízení společnosti Getac jsou využívána také k automatickému oznamování stavu součástí vozidla přímo do servisních dílen nebo k automatickému zajištění náhradních dílů. Díky digitální diagnostice a kontrolním systémům poskytuje notebook Getac S410 zaměstnancům DB ještě lepší možnosti podpory a snižuje jejich pracovní zatížení.„Je nám velkým potěšením, že můžeme fungování společnosti Deutsche Bahn podpořit našimi odolnými počítačovými řešeními," konstatoval Eric Yeh, generální ředitel společnosti Getac Technology GmbH. „Naše notebooky S410 jsou mimořádně výkonné a spolehlivé, velmi snadno se používají a umožňují vysoký stupeň digitalizace, a to i díky technologiím 5G. Jsou ideální pro zajištění plynulého provozu v nepříznivých podmínkách, a proto jsou obzvláště vhodné pro plnění náročných úkolů v této oblasti."O společnosti GetacSpolečnost Getac Technology Corporation je celosvětovým lídrem v oblasti výroby a dodávky odolných mobilních technologií a inteligentních videořešení, včetně notebooků, tabletů, softwaru, kamer nošených na těle, videosystémů v automobilech a podnikových řešení pro analýzu videa. Služby a řešení společnosti Getac jsou navrženy tak, aby poskytovaly prvotřídní zážitek všem pracovníkům kritických provozů, a to i v náročném prostředí. Společnost Getac poskytuje své služby zákazníkům ve více než 100 zemích světa v oblasti obrany, veřejné bezpečnosti, hasičských a záchranných složek, veřejných služeb, automobilového průmyslu, přírodních zdrojů, výroby, dopravy a logistiky. Další informace naleznete na stránkách http://www.getac.com či na sítích LinkedIn nebo YouTube. Zapojit se můžete na blogu Getac Industry Blog.Getac a logo Getac jsou ochrannými známkami společnosti Getac Holdings Corporation nebo jejích dceřiných společností. Ostatní značky nebo ochranné známky jsou vlastnictvím příslušných vlastníků. ©2024 Getac Technology Corporation.Logo – https://mma.prnewswire.com/media/2378441/Getac_Logo.jpgKONTAKT: Rhys Chi, rhys.chi@getac.com 

Čas načtení: 2024-07-02 08:00:36

Apple Počasí je k smíchu, jeho předpovědi jsou čím dál tím nepřesnější

Nativní aplikaci Počasí používá pravděpodobně mnoho z nás. Aplikace nabízí týdenní přehled a dá se říct, že je relativně přesná. Dokáže poměrně spolehlivě sdělit, jaká bude teplota a zda máme očekávat srážky. Onen obrat „poměrně spolehlivě“ užívám úmyslně, neboť se mi již několikrát (naposledy včera) stalo, že příchod srážek aplikace prostě a jednoduše netrefila. Tu a tam aplikace splete i teplotu (a to poměrně zásadně). Nejnovější případ pochází z Kalifornie. V minulém týdnu totiž aplikace tvrdila, […]