Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-05-01 00:00:00

Cestování po Česku: Co nesmí chybět ve vašem batohu?

Rozhodli jste se objevovat krásy České republiky a chystáte se vyrazit na dovolenou po Česku? Správně vybavený batoh je základ pohodlného a bezpečného cestování, ať už míříte do hor, na cyklovýlet nebo jen na víkendový pobyt v přírodě. Co by vám v batohu rozhodně nemělo chybět? Nezbytné vybavení ka ...

Čas načtení: 2019-12-12 06:36:57

Pavel Hak: Peníze, kapitály, finance, náboženství, konfiskace moci a bohatství oligarchií se můžou stát novými faktory útlaku

Francouzsky píšící spisovatel českého původu Pavel Hak, autor pětice románů a jednoho dramatu, dnes ve Francii patří k etablovaným literátům a jeho díla se těší nemalému ohlasu čtenářů i kritiky. Čeští čtenáři jej však teprve objevují – po oceňovaném románu Vomito negro se nyní českého vydání dočkal další jeho román Warax (Paper Jam 2019), dílo co do tématu i stylu podobně odvážné a v tuzemské prozaické produkci jen obtížně hledající srovnatelný protějšek.   Když jste v roce 1985 jako třiadvacetiletý mladík emigroval z Československa, měl jste za sebou dělnickou zkušenost v pražské Tesle, krátkou epizodu s členstvím v KSČ, odchod ze strany a vyloučení z prvního ročníku Fakulty žurnalistiky Univerzity Karlovy, práci nočního hlídače... Co vás definitivně přimělo k odchodu z rodné vlasti? Co pro mě byla opravdu prvořadá věc v roce 1985, to bylo vystoupit z KSČ poté, co jsem se dostal na žurnalistiku, a uzavřít tak ten svůj první střet – svoji první konfrontaci – s mocí. A s politickou dimenzí existence. Vyloučení ze žurnalistiky bylo nevyhnutelným následkem vystoupení z KSČ. Vystoupit z KSČ byla v té době „závažná věc“, odsuzovaná převážnou většinou lidí. Pro mě ale bylo klíčové jít až do konce této „morální krize“. Možnost emigrace jsem byl připraven obětovat. Po vyloučení ze žurnalistiky jsem pracoval jako noční hlídač na pražském předměstí – v družstvu v Jinonicích. A v podstatě jsem tam mohl zůstat, aniž bych byl z toho rozpolcený. Chtěl jsem emigrovat, číst a psát, ale mohl jsem také žít v Praze v těch podmínkách marginality, číst a pokoušet se psát při té práci nočního hlídače. Odjezd do Jugoslávie byla shoda náhod. Přejít nezákonně hranici mezi Jugoslávií a Itálií bylo otázkou vynalézavosti. A mít štěstí v tom daném okamžiku. Objevit se poté najednou v Itálii, to byla opravdu nezapomenutelná událost.   Jako noční hlídač jste začínal i v Paříži, kde od roku 1986 žijete. Čím vás tehdy střet s realitou života na Západě nejvíce zaskočil? A jak se vám nakonec podařilo vystudovat filozofii na Sorbonně? Zaskočený jsem se být necítil. Ale emigrant objeví tvrdé podmínky emigrace. Pozná, že je emigrant. Ztracený v cizině. Bez jazyka. Bez kontaktů. Vytržen ze všech zázemí. Mluvím o obyčejném emigrantovi. Pro Milana Kunderu, který byl hned pozván do Café de Flore, nebo pro Miloše Formana, jemuž Hollywood otevíral náruč, byla emigrace určitě úplně jinou zkušeností. Nicméně pokud přežijete, tak tahle dimenze existence a její zkušenost je nesmírně silná. Jako by byl člověk podruhé vržen do světa. Ale ne jako dítě – jako dospělý člověk. V podmínkách tvrdé reality. Svět vám ukáže, jaký je život. Jak funguje společnost. Za co je nutné bojovat. Vystudovat filozofii na Sorbonně byla věc, do které jsem investoval všechnu svou energii. Na studiu filozofie jsem opravdu trval. Na psaní byl čas. Studium filozofie byla vitální záležitost. Neodjel jsem za materiálním bohatstvím.   Nelitoval jste nikdy svého odchodu? S jakými pocity jste sledoval sametovou revoluci a následný společensko-politický vývoj u nás? Odchodu jsem nikdy nelitoval. Já chtěl odjet. Vidět svět. Aniž bych věděl, do čeho jsem se vrhal. Člověk jde do něčeho, aniž by věděl, do čeho jde: to je jedna z paradoxních podmínek života. Co bylo zásadním omezením života v komunismu? Útlak svobody myšlení. Nemožnost svobody projevu. Zákaz cestování. Zákaz vybočit z trasy předem narýsované Marxem, Engelsem a Leninem. O svobodu myšlení jsem začal bojovat už v Praze, když jsem se dal do čtení, když jsem se chtěl naučit myslet, když jsem chtěl začít psát. Nebo jak říkali rodiče: když jsem se zvrhl! A svobodu cestování jsem si vybojoval svým úprkem. Dnes ji všichni Češi mají. Ale myslet a tvořit, to znamená vždy vybočit z narýsovaných tras. Dnes stejně jako včera. Vidět pád Berlínské zdi, to ve mně vyvolalo velké emoce. A z pádu komunismu v Čechách jsem měl slzy v očích. Historie, nezadržitelný vývoj věcí a několik klíčových postav rozbořily to, co byl pro celé generace neotřesitelný ideologický blok. Což neznamená, že po roce 1989 hrozba totalitarismu zmizela ze světa. Demokracie není daná. O demokracii je neustále nutné bojovat. Peníze, kapitály, finance, náboženství, konfiskace moci a bohatství oligarchií se můžou stát novými faktory útlaku. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Zájem o literaturu a touhu psát jste si přivezl z Čech, ale hned svou první knihu jste napsal francouzsky. Jak obtížná byla cesta k vydání vašeho románu Safari, kterým jste – až v roce 2001 – debutoval? Jak říkáte: první román jsem publikoval až v roce 2001. To znamená, že ta léta mezi roky 1986 a 2001 byla plná úsilí o přechod z češtiny do francouzštiny. Nejprve jsem se věnoval pouze studiu filozofie. Po čtyřech letech studií jsem zanechal univerzity a vrátil se k psaní. A nastalo hledání toho, co a jak psát. A snažit se zvládnout nějakým způsobem cizí jazyk. Zvládnout jakýkoli jazyk – i svůj vlastní, rodný jazyk – se mi zdá obtížné. A psát, dát dohromady literární jazyk, nalézt literární styl, to je ještě úplně jiná záležitost. Jak v češtině, tak ve francouzštině.   Dnes máte na svém kontě pět románů a jednu divadelní hru, za které jste opakovaně sklidil uznání kritiky. Které z vašich děl se zatím dočkalo největšího čtenářského ohlasu? Myslím, že Sniper. Ale pro mě jako autora není čtenářský ohlas pouze počet prodaných knih a množství překladů. Pro některé z mých čtenářů, kteří se zajímají o témata současného světa, byl tím nejzajímavějším románem Warax. Čtenářský ohlas je důležitá věc, ale jako kritérium nejde uplatňovat na všechna literární díla. Některá z nich, a tedy i některé romány, jež mají podle mě literární hodnotu, mohou být náročná ke čtení. A z hlediska prodeje problematická. Na druhou stranu, když neprodáte nic, tak to neznamená, že se jedná o velký román. A že když prodáte v Americe milion výtisků, že se jedná o literaturu čistě komerční. Mám ale pocit, že dnes nakladatelé hledají a publikují hlavně „konvenční“ literaturu. A že „opravdová“ literatura je v těžké pozici. Přirozeně v literatuře se jedná o tu opravdovou literaturu. Namátkou bych jmenoval několik takových autorů ze začátku 20. století: Joyce, Kafka, Hašek, Céline, Faulkner, Artaud, Bataille...   Dosud poslední knihu, román Vomito negro, jste ovšem vydal již v roce 2011 – na čem od té doby pracujete? Je pravda, že od roku 2011 jsem nic nového nepublikoval. Ale píšu intenzivně. A tahle perioda se mi jeví jako velmi tvůrčí. Abych byl konkrétní, pracuji na jednom románu, který tematicky navazuje na Warax (téma současného světa). A poté pracuji na druhém románu, který bude mým „českým“ románem (napsaným ovšem i tak ve francouzštině). Ten „český“ román dlužím Česku, svému narození v Táboře, svému mládí v Praze: jelikož právě tehdy, kolem těch svých dvaceti let, jsem se dal – jak se říká – na umění, někde mezi ulicí Mánesovou na Vinohradech, ulicí Vrchlického kolem Klamovky, tehdejší kavárnou Slavia a bývalou Malostranskou kavárnou. Nějaká práce na literárních fragmentech, s pokusem o originální literární formu, mi vyvažuje práci na románech.   Právě zmíněným románem Vomito negro jste se také poprvé představil českým čtenářům, když jej v překladu Jovanky Šotolové vydalo v roce 2013 nakladatelství Torst. Veskrze pochvalné ohlasy provázel i jistý šok z vašeho specifického stylu, k nimž se vzápětí dostaneme. Vzbudila vaše tvorba podobné reakce i ve Francii? Při psaní Vomita negra jsem se vrátil ke stylu, který jsem hledal pro napsání Transu. Trans je příběh utečence z totality. Byl to tak trochu můj vlastní příběh. A tehdy jsem hledal, jak to napsat. Ne úplně ve stylu, kterým jsem napsal Snipera. Tematika Transu si vyžadovala něco nervóznějšího, napjatějšího, přímočarého, rychlého. Jako když utíkáte. To je přesně ono: najít styl, který může popsat útěk. Abyste se cítil, když čtete, jako ten uprchlík. Jako když prcháte. Úprk jako literární styl. Pro téma Vomita negra, v těch částech o současné společnosti, se mi ten styl zdál dobrým literárním řešením. Reakce na stylistické variace jsou přibližně stejné, jak ve Francii, tak v Itálii, nebo v Čechách.   Hlavním tématem dotyčného románu, k němuž odkazuje i jeho titul (vomito negro – lat. černé zvratky; jeden z projevů žluté zimnice, kterou trpěli otroci při převozech na lodích z Afriky do Ameriky; pozn. PN), je historický i novodobý obchod s lidmi. Proč právě toto téma? V té době jsem byl několikrát v Karibiku. Podmínky, v nichž tam ta mládež žije, například na předměstí v Pointe-à-Pitre, jsou tvrdé. A minulost, už i to 16. století, je tam přítomná v současnosti. To mě udeřilo. S tím, že 16. století – s objevem Ameriky – je momentem první globalizace světa. Obchod, byznys, kapitály, masivní přemístění obyvatel, toky pracovních sil, vykořisťovaní slabých mocnými, síly, které proměňují svět: tyto faktory propojovaly překvapivým způsobem 16. a 21. století. Ostatně tato tematika je přítomná i ve Waraxu. Síly, které určují vývoj, faktory, jež hrají klíčovou roli v historii, transformace světa, to jsou věci, které mě zajímají. Pokusit se napsat něco o aktuálním světě, o změnách, které se odehrávají před našima očima, to se mi zdá důležité. Je to určitá výzva: říct něco o světě, který nás obklopuje. Něco o tom, co žijeme, aniž bychom přesně věděli, co vlastně žijeme. Jaké síly řídí svět. Kdo a jaké faktory mají hlavní roli v současné společnosti. Tak jako John Dos Passos napsal v roce 1925 Manhattan Transfer. Ve Vomitu negru je jednou z hlavních os byznys spojený s otrokářstvím. Ve Waraxu zaujímá obdobnou pozici byznys spojený s válkou. Plus všechna ta další témata, jako média, emigrace, slumy, nebezpečí nukleární či ekologické katastrofy – a země obývaná lidstvem.   Karibský příběh bratra hledajícího všemi dostupnými prostředky unesenou sestru vyniká stejně jako vaše další romány množstvím naturalisticky popisovaných (ovšem nikoliv samoúčelných) sexuálních a násilných výjevů, jaké bychom čekali spíše v thrilleru nebo hororu. Je dnešní čtenářstvo už natolik otrlé, že by s ním méně extrémní obrazy nepohnuly? Sexuální a násilné výjevy jsou součástí světa. Extrémní obrazy odrážejí realitu. Umění musí mluvit o světě. Ukázat svět, jaký je. Ztvárnit realitu ve všech jejích aspektech. I těch hrůzostrašných. Vůle cenzurovat realitu je velmi zneklidňující jev. Tak jako vůle cenzurovat projev lidí. Rolí umění není pouze ukazovat všechny krásy světa, ale také všechna zvěrstva. Díla Homéra, Sofokla, Vergilia, Shakespeara ukazují svět ve všech aspektech. A jsou plná násilí a sexu. Sade byl určitě velkou událostí v literatuře. Je ale pravda, že od 19. století – po periodě osvícenství – začíná určitá cenzura. A dnes, jak říkáte, jsou témata sexu nebo násilí přijatelná v thrilleru nebo hororu. Pro mě ale v moderní literatuře spisovatelé jako George Bataille, Antonin Artaud, William S. Burroughs, Alain Robbe-Grillet, Pierre Guyotat, Hubert Selby Jr., Breat Easton Ellis jsou autory stěžejních děl, která popisují svět ve všech jeho aspektech, tedy i těch nejtěžších, nejproblematičtějších. Mluvit o světě takovém, jaký je, se mi zdá podstatné. Zradit realitu, nebo zavírat před ní oči, není řešení. Umělec musí čelit světu. Existence cenzury potvrzuje, že umění má sílu mluvit o světě.   Mezi témata, k nimž se ve svých prózách opakovaně vracíte, patří i nelehký úděl imigrantů, zvláště pak nelegálních přistěhovalců. Tedy téma, které dnes – v době tzv. evropské uprchlické krize – ještě nabylo na aktualitě. Jak se vás tato situace coby emigranta dotýká? Svět roku 1985 nemá vůbec co dělat se světem dnešním. Má emigrace byla individuální záležitostí. Emigroval jsem sám, bez nějaké sítě trafikantů. V emigračním táboře u Říma nás bylo ani ne deset Čechů. Tlak demografie z Afriky nebo z Asie nebyl žádný. Střet náboženství nehrál žádnou roli. Dnešní migrační toky, populační exploze, zájem velkých kapitalistů mít nedrahou pracovní sílu, cynismus oligarchie, která žije v ghettech bohatých, kde jim nehrozí žádné nebezpečí, zatímco obyčejný lid je vystaven střetu s vzrůstajícími komunitami a hrozbě ztráty území a identity, to jsou naprosto nové faktory, vyžadující politická řešení. Vládnoucí elita se nemůže spokojit s tím, že označí strach a konkrétní problémy lidí za populistická hnutí. To největší nebezpečí je propast mezi oligarchií a lidem.   Uprchlíci hrají stěžejní roli i ve vašem románu Warax z roku 2009, který právě vyšel česky v překladu Zdeňka Humla. Jeho děj jste zasadil na území blíže neurčeného Impéria a tamní megapole, která se pro jedny stává vysněnou zemí blahobytu, pro jiné nenáviděným symbolem útlaku. To druhé tedy alespoň tvrdí titulní hrdina ve snaze zatáhnout svou zemi do války a oživit tak vlastní byznys se zbraněmi. Mají si čtenáři za „politickým monstrem, které už více než sto let diktuje své hodnoty všem státům světa“, představit USA? To mi přijde jako dobrá hypotéza. Warax je fikce, která se neřadí do úplně realistické literatury. Ale pokud přivede čtenáře k zamyšlení nad politikou USA, tak proč ne. Éra Bushe byla určitě jednou z mých inspirací. Stejně tak jako Wall Street, americká média, zbrojařské závody, příčiny a dopady války vedené Spojenými státy. Po pádu Berlínské zdi se svět neuvěřitelně rychlým způsobem vřítil do nové éry. A zkusit napsat něco o této nové éře se stalo mým literárním námětem.   Zatímco v románu Vomito negro spolu jednotlivé dějové linie více či méně souvisejí, ve Waraxu nalezneme čtyři do značné míry samostatné příběhy, k nimž posléze přibude ještě pátý. Jako čtenář jsem přesto dlouho čekal, že se alespoň některé z nich propojí. Čím vás přitahuje podobný druh kompozice?  Měl by odrážet dnešní svět. Propojit ty čtyři příběhy přes postavy by nebylo tak těžké. Mně se ale jednalo o propojení – o nepřímé propojení – těch příběhů přes témata, ozvěny, vztahy mezi ekonomickými zájmy, dopady politických anebo finančních rozhodnutí, aniž by autoři těch rozhodnutí byli vždy fyzicky přítomní na místě jejich reálného dopadu. Hrdiny Waraxu nejsou pouze fyzické postavy, ale také zbrojařské závody, média, příčiny a následky politických zájmů a sil. Spálená zem může být výsledkem války, ale také ekologické katastrofy zapříčiněné politickou slepotou těch, co vládnou.   Nejen kvůli výše řečenému by mě velmi zajímalo, kteří autoři jsou vám osobně blízcí a proč? Sledujete i současnou českou literaturu? Ti, které jsem již jmenoval, ale i spousta dalších. Někdy i pouze pro jedinou knihu. Z těch současných například Pier Paolo Pasolini (Petrolio), Joan Didion (Play It as It Lays), Carlos Fuentes (Terra Nostra), Don DeLillo (Podsvětí), Tony Morrisson (Milovaná), Roberto Bolaño (Divocí detektivové), Bret Easton Ellis (Americké psycho), Jay McInerney (Brightness Falls), Jonathan Franzen (Rozhřešení). K české literatuře jsem se vrátil minulé léto. Přes klasiky, prozatím. Četl jsem Haška a Ostře sledované vlaky od Hrabala: silné texty. Švejk má své místo ve světové literatuře. A Ostře sledované vlaky jsou malé veledílo, mnohem silnější než ty typické Hrabalovy texty, jako je například Příliš hlučná samota.   Kterou ze svých dalších knih byste obzvláště rád viděl přeloženou do češtiny? Před lety se hovořilo o vydání románu Sniper (2002), ale z toho nakonec sešlo... Uvidíme, jak se k tomu postaví pan nakladatel Milan Hodek z Paper Jamu... {/mprestriction}  Pavel Hak (*1962) se narodil v jihočeském Táboře. V roce 1985 z Československa emigroval a od roku 1986 žije v Paříži. Ve Francii publikoval pět románů (Safari, 2001; Sniper, 2002; Trans, 2006; Warax, 2009; Vomito negro, 2011) a jednu divadelní hru (Lutte à mort, 2004) – všechna tato díla napsal ve francouzštině, některá z nich se dočkala vydání v dalších jazycích. Je laureátem literárních cen Prix Wepler (za román Trans) a Prix Littéraire des Jeunes Européens (za román Vomito negro). Česky dosud vyšly dva jeho romány, Vomito negro (Torst 2013) v překladu Jovanky Šotolové a Warax (Paper Jam 2019) v překladu Zdeňka Humla.

Čas načtení: 2024-03-30 12:13:00

Od party kamarádů po důležité hráče v cestovním ruchu

Praha 30. března 2024 (PROTEXT) - Spolek Disway pomáhá vozíčkářům cestovat. Mobilní aplikace Disway Trails přináší ověřené tipy na výlety pro osoby s hendikepem. Prozatím zahrnuje 23 celodenních tras a přes 140 přístupných zajímavých míst. Spolek Disway se zabývá poradenstvím, mapováním a poskytováním informací o přístupnosti objektů a tras pro hendikepované osoby. S nápadem přišel vozíčkář Jirka, když postrádal ověřené informace k naplánování obyčejného výletu s rodinou.„Jirka Maule byl jeden z geniálních lidí. V 16 letech přetaktoval pionýra, aby jezdil tzv. „pořádně“, a tím se bohužel na doživotí upoutal na invalidní vozík. Jirka Maule později již jako špičkový programátor (tetrapelgik vozíčkář) měl sen, aby vozíčkáři v České republice i po světě mohli sdílet místa, která jsou skutečně bezbariérová a pro ně přístupná. Aby si volný čas, cestování a život se svou rodinou mohli užít stejně jako lidé bez omezení. Založil proto komunitní síť Disway,“ uvádí Milan Novotný, jeden ze zakládajících členů Disway.„Díky Nadaci Vodafone jsme nastartovali komunitní portál pro sdílení uživatelských informací o navštívených místech právě lidmi s hendikepem. A kde jsme teď, po deseti letech našeho snažení? Definovali jsme potřeby našich cílových skupin a v uplynulých třech letech realizovali několik mezinárodních projektů. Ve zmapovaných lokalitách není vozík nebo berle problém, ať už jste vášnivý turista, nebo jen chcete najít bezbariérovou restauraci, pivovar nebo krásnou přírodní scenérii. Skvěle se nám spolupracovalo s národními parky. KRNAP i České Švýcarsko hledají možnosti, jak zpřístupnit přírodu také hendikepovaným,“ říká Marie Harcubová, která studovala na vozíku v USA a cestuje se svou maminkou po celém světe.Spolek založil neformální česko-německou „Síť bez bariér“, která má v současné době přes 30 členů a její cíl je prostý: propojovat všechny subjekty, které mohou zlepšit cestování hendikepovaných a zkvalitnit jejich život. Členy sítě jsou města, obce, restaurace, hotely, památky i přírodní parky, ale také poskytovatelé veřejné dopravy v Česku i Sasku. Kdokoli se chce zapojit, je vítán.Disway se snaží měnit myšlení lidí, ať už při budování nových staveb nebo plánovaných rekonstrukcí, protože jedině změnou přístupu lze dosáhnout zvýšení kvality života pro celou společnost. „Nahraďte schody nakloněnou rovinou nebo vybudujte nájezd! Nechceme ničit gotické památky, ale sami jsme si na středověkém hradě Grabštejn vyzkoušeli, že kde je vůle ke spolupráci, je i cesta pro vozíčkáře,“ říká vozíčkář Aleš Černohous, místopředseda spolku.Ze změny přístupu nemá benefit pouze osoba na vozíku, ale i senioři, rodiče s kočárkem, nebo třeba cestovatel s kufrem, který s ním nebude muset drncat po schodech, ale pohodlně si ho díky nájezdu doveze až k recepci, nezadýchaný a s úsměvem.Díky Síti bez bariér spolek navázal aktivní spolupráci s organizací CzechTourism a Středočeskou centrálou cestovního ruchu, se kterými minulý víkend navštívili veletrh cestovního ruchu a regionální turistiky Holiday World v Praze. Během přednášek a návštěvy stánku spolku se tisíce lidí přesvědčilo, že i osoby s hendikepem mohou cestovat. Mobilní aplikace Disway Trails je dále prezentována na setkáních, workshopech a prezentacích, které se konají ve spolupráci s jednotlivými kraji ČR a německým Saskem.„V roce 2024, v rámci desetiletého výročí, bychom chtěli dovršit naše úsilí, které vzešlo z iniciativy jedné party kamarádů. V přímé spolupráci s Kontem bariéry a Pražskou organizací vozíčkářů chceme zaplnit naši aplikaci podrobnými daty a trasami výletů po celé ČR, aby se hendikepované osoby nebály vyrazit na výlet a netrávily volný čas pouze za obrazovkou počítače s vědomím, že ačkoliv je cíl jejich cesty uváděn online jako bezbariérový, může je potkat nepříjemné překvapení,“ říká Jana Panáčková Feixová, předsedkyně spolku Disway.Pokud chcete úsilí spolku pomoci sledujte stránky www.disway.cz a https://trails.disway.org/csBližší informace:Jana Panáčková Feixová - manager@disway.org Aleš Černohous - ales@disway.czwww.disway.czZa podpory Česko-německého fondu budoucnosti a Ústeckého kraje.ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-04-22 18:00:55

Google Mapy podporují udržitelné cestování. Umožní najít ekologičtější alternativu k autu i v Česku

Nové aktualizace Map Google a Vyhledávání podporují udržitelné cestování Vedle jízdy autem se nyní navrhnou i alternativní způsoby dopravy a informace o emisích u letů Toto poskytne lidem informace, potřebné k výběru alternativy s nižšími emisemi uhlíku Čím dál více lidí zohledňuje ekologické dopady toho, co dělají a snaží se o co nejmenší uhlíkovou stopu. […] Celý článek si můžete přečíst na Google Mapy podporují udržitelné cestování. Umožní najít ekologičtější alternativu k autu i v Česku

Čas načtení: 2024-06-14 14:28:00

Soutěž Dovolená s autem je opět tady - foťte, zapojte se a vyhrajte!

K létu patří cestování do oblíbených turistických míst v Česku i v zahraničí, proto vyhlašujeme další ročník oblíbené soutěže Dovolená s autem. Majitelé aut, kteří vyrazí na letní dovolenou svým vozem a pošlou nám fotku ze svých cest, se mohou zařadit do hlasování na webech denik.cz a tipcars.com. Hraje se o zajímavé ceny pro řidiče nebo o rodinné vstupenky do zábavního parku Mirakulum. A pokud jste ještě letos dovolenou nestihli, nevadí, přihlásit můžete i dovolenkový snímek z vašeho cestování v minulých letech. 

Čas načtení: 2024-06-27 09:55:00

Vyhrajte rodinné vstupy do Mirakula. Start soutěže Dovolená s autem se blíží

K létu patří cestování do oblíbených turistických míst v Česku i v zahraničí, proto vyhlašujeme další ročník oblíbené soutěže Dovolená s autem. Majitelé aut, kteří vyrazí na letní dovolenou svým vozem a pošlou nám fotku ze svých cest, se mohou zařadit do hlasování na webech denik.cz a tipcars.com. Hraje se o zajímavé ceny pro řidiče nebo o rodinné vstupenky do zábavního parku Mirakulum. A pokud jste ještě letos dovolenou nestihli, nevadí, přihlásit můžete i dovolenkový snímek z vašeho cestování v minulých letech. 

Čas načtení: 2024-08-01 00:00:00

Život s teslou: Cesta do Itálie byla jednodušší než jízdy po Česku

Jsou na místě obavy z cestování elektroautem na zahraniční dovolenou? Více než 2 300 kilometrů dlouhá cesta přes Německo, Rakousko, Itálii a zpátky Švýcarskem ukázala, že to může být snazší než cestování po Česku. Nenadchne však ty, kteří chtějí cestu zvládnout najednou nebo s minimálními pauzami.

Čas načtení: 2024-08-28 15:58:00

Superfinále fotosoutěže Dovolená s autem: Zvítězil snímek z výletu po Chorvatsku

Prázdniny pomalu končí a s nimi dospěla do finiše i čtenářsky velmi oblíbená a pozitivně hodnocená fotosoutěž Dovolená s autem 2024. Celkem se v hlasování o přízeň čtenářů ucházelo 54 snímků, vesměs zobrazujících fotomomentky z cestování autem po Česku a Evropě. Autoři fotografií soutěžili o zajímavé ceny pro řidiče od TipCars.com a o rodinné vstupenky do zábavního parku Mirakulum. Velké superfinále, kterým soutěž vyvrcholila, přineslo opravdu napínavý boj o celkové první místo. Nakonec se absolutním vítězem fotosoutěže stal snímek Jiřího Černého z cestování po Chorvatsku.

Čas načtení: 2025-03-10 10:54:00

Data mBank: Nejčastěji platí prstenem muži, ženy s ním ale platí vyšší sumy

Praha 10. března 2025 (PROTEXT) - Bezkontaktní placení zažívá revoluci. A už dávno to není jen o mobilech a chytrých hodinkách. Hitem posledních měsíců je placení pomocí stylových prstenů, které jako první banka a leader v platební oblasti na českém trhu hned v několika variantách představila mBank ve spolupráci s Mastercard a Niceboy. A právě její nejnovější data ukázala, že kouzlu placení prstenem podlehli zejména muži. Ženy je nicméně předběhly v průměrné měsíční útratě a průměrné výšce sumy, kterou pomocí prstenu platily.Z dat mBank za rok 2024 vyplynuly zajímavé informace. Mezi klienty platícími prstenem převládají muži, kterých je 66 procent. Naproti tomu ženy prstenem hradí vyšší částky. Průměrně takto žena utratí 6836 korun za měsíc, muž pak 5 980 korun, rozdíl je tedy 856 korun. Také průměrná hodnota transakce je u žen vyšší, konkrétně jde o 375 korun, zatímco u mužů je to 325 korun. „Placení prstenem, který je přímo na ruce, je voděodolný a nemusí se nabíjet, posouvá tuto každodenní činnost na novou úroveň. Klientům přináší pohodlné platební řešení na každém místě a v každé situaci, což ocení zejména při cestování, sportu či trávení volného času u vody. Letos chceme nabídku platebních prstenů rozšířit o další zajímavé novinky,“ nastínil plány Martin Podolák, zástupce generálního ředitele zodpovědný za produktový management a inovace mBank.Rostoucí popularitu plateb pomocí nositelné elektroniky potvrzují i data společnosti Mastercard. Počet aktivovaných karet v nositelných zařízeních se na českém trhu mezi lety 2022 a 2024 takřka zdvojnásobil a počet transakcí prostřednictvím „wearables“ narostl od roku 2022 o 37 procent. Placení prsteny využívá alespoň jednou za měsíc 55 procent jejich majitelů, u hodinek je to kolem 42 procent. Jinou zajímavostí je četnější používání nositelné elektroniky v letních měsících, kdy pozorujeme jeho nárůst o 16 procent. „V Česku máme pro inovace mimořádně příznivou situaci, což nám umožňuje s partnery, jako je mBank přicházet s dalšími řešeními zvyšujícími pohodlí a bezpečí digitálních plateb. Trh je hladový po technologických inovacích a Češi velice rádi zkoušejí a osvojují si novinky, které jim přinášejí komfort při placení. Určujícím trendem je, že plastová karta přestává být hlavním platebním nosičem. Tím se stává nositelná elektronika v čele s mobily, hodinkami a v posledních měsících také elegantními prsteny a náramky. Platíme zkrátka tím, co máme v daný moment po ruce a je jedno, jestli je to mobil, náramek nebo třeba automobil – i tuto inovaci jsme společně nedávno na trh přinesli,“ uvádí Jana Lvová, generální ředitelka společnosti Mastercard pro Česko a Slovensko.Platební prsten mBank představila v červnu 2024 ve spolupráci s partnery Mastercard a Niceboy, a to jako vůbec první v České republice. „Platební prsten Niceboy ONE byl naším prvním produktem podporujícím platby. Zákazníci si jej oblíbili zejména v elegantní černé barvě, která hravě doplní každý outfit. Muži preferovali matné provedení, zatímco ženy častěji sáhly po lesklé verzi. Před koncem loňského roku jsme na trh uvedli také další platební zařízení, jako jsou designový náramek a náramek pro děti. Technologie Niceboy Pay umožňuje jednoduché a hlavně bezpečné spárování všech těchto zařízení s platební kartou. Díky tomu je možné platit všude tam, kde akceptují bezkontaktní platby – doma i v zahraničí. Pro letošní rok plánujeme společně s mBank hned několik dalších zajímavých inovací. Zákazníci se mají na co těšit,“ říká Michal Čarný, CEO společnosti Niceboy.Platební prsten využívají klienti mBank také při cestování. „Z dat vyplynulo, že jím nejčastěji platí v Polsku, na Slovensku, v Itálii a Německu. Platby s ním ale provádějí také například v Keni, Tanzanii, Ázerbájdžánu, Senegalu, Království Bahrajn nebo na Kapverdách. Nejvyšší jednorázová transakce prstenem proběhla v Lucembursku, a to ve výši 84.320 Kč v obchodě proslulém nabídkou luxusního zboží, zejména doutníků. Největší objem transakcí prstenem jediného majitele za měsíc dosáhl hodnoty 266.473 Kč. Je tedy vidět, že platby prstenem mají klienti v oblibě a stylově platí i ve světě,“ doplňuje Petr Kábele, ředitel divize segmentového managementu mBank. O mBankmBank je dynamická digitální banka působící na českém a slovenském trhu od roku 2007. Na český trh přišla jako první nízkonákladová banka nové generace a dosud se pro ni rozhodlo téměř 792 000 klientů. Díky praktické mobilní aplikaci mohou mít zákazníci mBank svou banku kdykoliv po ruce a jednoduše tak vyřešit vše, co potřebují. Mateřská polská společnost mBank spadá pod německou skupinu Commerzbank.V lednu 2025 se mBank v soutěži Finparáda.cz – Finanční produkt roku 2024 umístila na třetím místě v kategorii „Běžné účty pro fyzické osoby podnikatele a malé firmy“ a na druhé příčce v kategorii „Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr“. V únoru 2025 získala prestižní ocenění za unikátní projekt mezi vydavateli karet díky spuštění bezkontaktních plateb platebními prsteny a náramky v soutěži Mastercard Awards. V roce 2024 získala cenu VISA za novou nabídku pro podnikatele.   

Čas načtení: 2025-06-18 05:00:00

„Do Indie a Afriky už nikdy, z Evropy mě okouzlil Zadar,“ říká žena, která projela přes 50 zemí světa

Přes padesát procestovaných zemí, ne vždy jen růžové zážitky, ale zato plný kufr zkušeností, které by nevyměnila za nic na světě. Hostem Blesk Podcastu byla Veronika Havlíková – překladatelka, vášnivá cestovatelka a nově i autorka knižní prvotiny Domov je stav mysli. V otevřeném rozhovoru mluví o low-costových začátcích, nebezpečných momentech v Indii, ale i o tom, jak zvládá cestování s malou dcerou a proč by nikdy nechtěla žít jinde než v Česku.

Čas načtení: 2025-09-22 11:34:31

Cestování s dětmi autem aneb na co nezapomenout s ohledem na bezpečnost

Rodinné cestování autem má své kouzlo. Můžete zastavit, kdykoli je potřeba, tempo cestování můžete přizpůsobit celé posádce. Pokud jsou její součástí i děti, rozhodně nezapomeňte ani na bezpečnost, ta by měla být na prvním místě. A ne, nemyslíme tím jen to, že budete dodržovat rychlost a budete připoutaní. Co ještě máme bezpečností na mysli?

Čas načtení: 2026-03-03 08:56:10

Dva dny nespal a téměř to nestihli. První let s Čechy přistál v Praze

Zpátky doma. V Praze dvě hodiny po půlnoci přistálo první letadlo s turisty z Blízkého východu od začátku útoků na Írán. Stroj společnosti Smartwings s kapacitou zhruba 200 osob přepravil cestující z letiště v ománském Maskatu. Někteří cestující byli na dovolené přímo v Ománu, další cestovali třeba z Thajska.

Čas načtení: 2020-05-09 08:25:35

Martin Vopěnka: Hlavní a největší hrozba je přelidnění

Prožíváme chvíle pročištění. Jsme donuceni si přiznat, na kolik zbytečných věcí jsme bez rozmyslu sázeli jako na nezbytnosti. Je čas vyházet ze života haraburdí. Patří do něj i knihy? Zavřely se knihovny i knihkupectví, nemáte-li domácí knihovnu, najednou není co číst. Chybí vám knihy? To je dobře. Patříte tedy k lidem, jimž slovo kultura ještě něco říká. Martin Vopěnka k nim patří také.   Těsně před vydáním se nachází vaše kniha Přežít civilizaci. Tematizujete v ní svých třicet cest po zeměkouli. Jde o cestopis. Nepřipadá vám, že veškerý půvab sebraly tomuto vždy oblíbenému žánru dokumentární filmy a možnosti globalizovaného létání? Máte pravdu, že pro klasický cestopis tady už místo asi není. Však také moje kniha se do této kategorie neřadí: Ze všeho nejvíce je to výpověď o měnící se době a civilizaci. Začíná ještě v osmdesátých letech minulého století, kdy jsme byli zavření za železnou oponou a svět i cestování tak vnímali jinak. Ovšem přináší i zprávu o vyprázdnění pojmu „cestování“ v éře masivní turistiky. A přináší i zprávu o vnitřním zrání. Je to tedy spíš kronika než cestopis.   Jak byste charakterizoval motivy svého cestovatelského puzení? Poradil byste si se sarkasmem, že cestování a četba odvádějí lidi od vlastních myšlenek? To se těžko vysvětluje. Jak byste vysvětlil sexuální touhu někomu, kdy ji vůbec necítí? Nějak to souvisí s vášní pro život. Mám v sobě velkou touhu po poznání – ať už tom vědeckém a vzdělanostním, anebo prostě poznávat Zemi, na které jsem se narodil, její nejúžasnější místa. Cítím hluboký vděk za to, že jsem na některých těch místech mohl být. Je to jeden z důvodů, proč mám pocit, že žiji plnohodnotný život. A co se týče vlastních myšlenek, tak je to právě naopak: Při horském přechodu bývám sám se svými myšlenkami. Prožívám všechny možné škály emocí. Pro spisovatele je to pak obrovský rezervoár vnitřního materiálu.   Od vaší první cesty do Rumunska v roce 1983 až po Nepál v roce 2018 se rozléhá časová plocha pětatřiceti let. To máte tak dobrou paměť nebo jste si od samého začátku vedl něco na způsob cestovatelského deníku, podle kterého jste nyní postupoval při psaní knihy? Mám tak dobrou paměť. Tedy konkrétně na zážitky, atmosféru, události. A pak ještě na čísla. Na jména nebo na cizí jazyky vůbec. Dodnes si pamatuji téměř každý bivak, každé tábořiště ze všech těch cest. Odvíjí se v mé hlavě jako film. Nevím, jestli z toho budou mít radost moji parťáci na cestách. A jestli se k tomu, co si na ně pamatuji, ještě vůbec budou hlásit.   Jak se díváte na stále sílící volání ekologistů, aby se omezila letecká doprava? Smířil byste se s omezením svých cest do exotických končin ve prospěch zlepšení bilance plynů v naší atmosféře? Aktuální hlášení meteorologů si s gustem pochutnávají na tom, jak celosvětové restrikce kvůli koronaviru vylepšily ovzduší. Nestojíme na začátku obratu ve způsobech cestování? Je to součástí mého „Poselství z Nepálu“, které jsem natočil na mobil na jednom z vrcholů, a mělo pak tisíce zhlédnutí. Zavedl bych ekologické daně, protože jinak planetu zničíme. Letenky by měly mít v ceně započtenu svou ekologickou stopu. Postupoval bych progresivně: aby nějaký počet kilometrů byl zdaněn jen mírně, ale jakmile tento limit překročíte, danil by se každý kilometr víc a víc. Aby si každý uvědomil nadměrnost svého cestování. Já také nepotřebuji létat dvakrát ročně – úplně mi stačí jedna velká cesta za tři roky. Myslím a doufám, že cestování se opět stane něčím svátečním. Alespoň trochu. Je třeba přistupovat ke své spotřebě s pokorou. Problém je, jak ustát ten přechod, kdy kvůli tomu, že přestaneme konzumovat nadměrně, zmizí pracovní místa a vzniknou ekonomické problémy. Osobně vidím jako hlavní a největší hrozbu v přelidnění a s tím související devastaci původního životního prostředí. To je horší hrozba než skleníkové plyny, protože s těmi si naše technologie nakonec poradí. Zato zničené biotopy a celkovou přírodní rovnováhu obnovit tak snadno nedokážeme. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ze všech stran je slyšet pseudomoudré konstatování, že všechno zlé je k něčemu dobré. Co dobrého se pro vás osobně i profesně rýsuje jako poučení, zážitek či zkušenost ze současného nouzového stavu? Pokud koronavirus do léta odezní a už se nevrátí, tak to lze brát jako určitou výstrahu a lze se z toho poučit. Pokud se ale bude vracet v nezmenšené síle, může to vést k problémům, které už západní svět přestane zvládat. Pak by se mohlo stát, že se dosavadní hodnoty zhroutí. Nepovažuji to v této chvíli za pravděpodobný scénář, ale zcela vyloučený není. Já osobně jsem několik týdnů pracoval z chalupy v Jizerských horách a užil jsem si tam předjaří jako nikdy předtím. Také jsem pokročil v psaní svého románu Smrt v Hamburku.   Kolik tipujete, že vznikne nových českých „románů z karantény“? V každém případě je mi předem líto všech, kteří se toho tématu chopí. Já jsem svůj román o rozkladu civilizace napsal už na konci devadesátých let a vyšel v roce 2003 pod názvem Konec zákona. Tehdy jej česká kritika i někteří mí přátelé zcela zavrhli. Byl prý příliš sadistický až brutální. Mezitím se mi už někteří omluvili a uznali, že byl vlastně spíš vizionářský. Literární téma by mělo mít nějaký přesah a nějakou hloubku a nemělo by být poplatné momentální situaci. Což neznamená, že nelze i současnou situaci hluboce literárně uchopit.   S výjimkou několika málo let po roce 1990 slýchám od českých nakladatelů stesky. Mnozí věštili zhroucení knižního trhu vždy nejpozději příští rok. Ono se však hroucení nekonalo a některým majitelům nakladatelství se očividně daří dobře. Není ten současný tlak na vládu právě proto neefektivní, protože si všichni zvykli, že tahle branže prostě bez nářků nevyžije? Tak to jste mne překvapil originálním pohledem na situaci. Je pravda, že jsme poměrně nestabilní obor a ty nářky tady byly. Také ovšem nevím, kde bychom dnes byli, kdyby se stalo to, co plánovala Nečasova vláda: totiž zvýšení DPH na knihy na 17,5 procenta. I s těmi deseti procenty je to na hraně. Podle mého názoru by se teď mělo začít uvažovat o osvobození knih od DPH. Vezměte si, že DPH je daň ze spotřeby. Stát na kupujícího uvaluje daň za to, že si něco koupil. Nezdá se vám nemravné, aby si stát bral svůj desátek z toho, že se někdo rozhodl koupit si knihu? Ale zpátky k vaší otázce: Tím DPH jen ilustruji, že my jsme se občas ozvat museli, abychom nedopadli ještě mnohem hůře. A pořád si myslím, že podpora ze strany státu je fatálně nedostatečná. Při obratu knižního trhu přes osm miliard jsou granty na vydávání knih cca 20 milionů. Vedle toho jsou tragicky podfinancované nákupy knihoven, takže obměna knihovního fondu u nás vychází asi na 50 let. Představte si, kde bude svět za 50 let. V posledních letech už bylo velice obtížné vydávat tituly, které bych třeba já osobně vydal rád. Rozvíraly se nůžky mezi úspěchem a neúspěchem a troufám si říct, že většina vydaných knih zůstala ve ztrátě. A teď přišla skutečná pohroma, pokles trhu odhadujeme až na tři miliardy, a to se v dobré kondici přežít prostě nedá. Základem ovšem je udržení sítě knihkupectví. Bez toho se knižní trh nenávratně zmenší co do objemu i pestrosti.   Jste šéfem organizace, která sdružuje knihkupce a nakladatele. Jak se vám daří slaďovat jejich zájmy, když je zřetelné, že zvyšování rabatu jedněm prospívá, druhé ničí? Abychom udrželi jednotu, musíme se zaměřit přednostně na průniková témata. Zásadně neřešíme obchodní vztahy našich členů – to by se Svaz mohl rovnou rozpustit. Ale protichůdné zájmy tu někdy jsou. Nejvíce se to projevuje při diskusi o pevných cenách knih. Zákon o pevných cenách knih by knihkupce chránil před slevami e-shopů, takže by jej většinou vítali. Na druhou stranu se ale řada nakladatelů bojí, že nemožnost poskytování slev u novinek by náš obor učinila nekonkurenceschopným vůči jiným oborům. Že by to prostě uškodilo trhu jako celku. A samozřejmě lze nějaký zákon prosadit jen za předpokladu, že se na něm shodne velká většina trhu. Takže zákon o pevných cenách knih zatím není na stole.   Ve své adrese odpovědným ministrům požadujete miliardu, která by pomohla uchovat knižní trh v chodu. Jak si představujete její rozdělení? Knihkupci, které stát svým nařízením zavřel, často nebudou schopní vydělat ani na odložené nájemné a ani na případné úvěry. Knihkupectví je dnes spíš služba veřejnosti než obchodní model. Často si síť knihkupectví drží distribuce, aby měla kde knihy prodávat, přičemž samotná knihkupectví nevydělávají. Odhadli jsme, že pokud by stát knihkupcům nahradil 100 procent nájmu v době zavření a 50 procent nájmu do konce roku (předpokládáme totiž spíše pomalý náběh tržeb), dělalo by to asi 450 milionů. To by tedy byla potřebná podpora pro knihkupce. Další hrozbou ale je, že vyjde dramaticky méně titulů, což také znamená dramaticky nižší příjmy pro autory, překladatele, redaktory, grafiky… ale také pro české tiskárny. Proto si myslíme, že by stát měl letos podpořit vydání téměř každé knihy – podpořit trh v jeho šíři. Navrhli jsme zastropovat takovou pomoc u každého nakladatele počtem titulů vydaných loni, zprůměrovat i počet stran, aby se nevydávaly dotované tenké brožurky, a dále podporu podmínit členstvím v SČKN, abychom eliminovali vznik účelových firem nebo třeba vydání nějaké neonacistické literatury apod. Svaz by měl roli jakéhosi etického garanta, ale samozřejmě by přijímal automaticky za členy důvěryhodné subjekty, které dosud členy nebyly. Vyšlo nám, že kdyby stát nakladatelům v souhrnu nahradil necelou polovinu jejich ztráty, jednalo by se o částku asi 550 milionů, což by znamenalo podporu na titul 46 tisíc Kč. Ta by byla splatná proti zaslání povinného výtisku a faktuře z tiskárny. Peníze by tak zůstávaly v českém polygrafickém průmyslu. Asi by přes veškerou snahu nevyšlo letos tolik titulů jako loni, takže by se nevyčerpala celá částka, ale nejspíš 400–500 milionů. Připomínám, že v běžném roce odvede knižní trh do státního rozpočtu více než miliardu. A teď, jednou, bychom potřebovali podporu my. A také připomínám, že knihkupci nemohou přežít jen s grantově podpořenými tituly, které navrhuje podpořit Ministerstvo kultury. Takové tituly dělají jen zlomek obratu. Knihkupci potřebují sortiment v celé šíři, stejně jako veřejnost.   Počet vydaných knih v České republice se pohybuje kolem patnácti tisíc titulů. Z toho je jen část beletrie, ale stejně, nepřipadá vám to jako příliš velké množství? Jak vypadá Česká republika v mezinárodním srovnání? Pestrost je na knižním trhu nejcennější. Každý si může vybrat knihu podle svého vzdělání, zájmu, životní situace, rozpoložení… Skoro každá kniha může plnit společenskou funkci. Zúžení sortimentu by znamenalo velké ochuzení pro českou společnost, a protože jako první začnou odpadat ty náročnější a odbornější tituly, odrazilo by se to i v konkurenceschopnosti. Ostatně, když v Německu vyjde 80 000 titulů ročně, tak těch našich 15 000 není číslo, ze kterého by se měla zatočit hlava.   Často se mluví o probíhající centralizaci jak v oblasti nakladatelství, tak v distribuci a knihkupeckém odvětví. Má tento proces negativní důsledky a v čem? Nepřispívá naopak třeba k profesionalizaci práce v redakcích? Ano, centralizace má pozitivní i negativní dopady. Negativními dopady je tlak na efektivitu a pomalé vymírání takových těch individualit – lidí, kteří svůj obor milují a vydávají knihy především z jiných než ekonomických motivací. Na druhou stranu ale opravdu většina těch velkých firem si počíná velmi profesionálně a svým způsobem přibližuje český knižní trh světovým standardům.   Je známo, že už po vzniku republiky nařizoval zákon zřizování obecních či lidových knihoven ve všech správních jednotkách, což síť půjčoven velmi zahustilo a víceméně s potížemi přetrvalo až do dnešní doby. Zájmem nakladatelů a knihkupců by mělo být, aby si lidé knihy více kupovali, než si je půjčovali. Jaký je váš názor na postavení obecních knihoven vůči knižnímu trhu? Je opravdu velmi specifické, když podnikáte na trhu, kde zároveň funguje na 6 000 bezplatných půjčoven. Přesto jsem od nástupu do funkce předsedy Svazu velmi zlepšil naše vztahy se zástupci knihoven. Musíme nalézt vzájemný balanc, protože společenskou prospěšnost knihoven nelze popřít a knihovny nám i vychovávají budoucí generaci čtenářů. I knihovníci si uvědomují, že potřebují fungující vydavatelský trh. Před vypuknutím krize bylo jednou z našich priorit významné navýšení nákupů ze strany státu – řádově o stovky milionů – a dále pak zvýšení náhradních odměn z výpůjček autorům a zavedení náhradních odměn pro nakladatele v rámci novelizace autorského zákona.   Český stát financoval v loňském roce poměrně masivní kampaň na podporu české literatury v zahraničí se speciálním zřetelem na německy mluvící země. Nemyslíte si, že vynaložení podobných prostředků by bylo z hlediska původní tvorby efektivnější, kdyby se představovali čeští spisovatelé domácí veřejnosti a podporovalo se české čtenářství? Jako český autor publikující v zahraničí vím, že bez významné grantové podpory malý jazyk v dnešním světě nemá šanci. Světové ambice si musíme zachovat – i jako stát i jako spisovatelé. Obracet se jen k českému čtenáři by bylo málo, i když mnozí mí kolegové spisovatelé se s tím spokojí. Je ale pravda, že pokud chceme uchovat nezanedbatelné množství autorů, kteří mají psaní alespoň z větší části jako svou profesi, musíme hledat možnosti jejich podpory. Protože český trh je až na výjimky nemůže uživit. A bohužel u nás není tradice placených čtení a besed jako v Německu. Stejně jako jsou u nás poloprázdné tribuny na fotbalové lize, jsou poloprázdné i besední sály při čtení autorů. Srovnání s fotbalem zde uvádím záměrně – je to zřejmě něco v české povaze, že se do toho veřejného prostoru příliš neženeme – lidé se drží v soukromí nebo jdou radši posedět do restaurace.   Týdny komerčního půstu vedou mnohé lidi k úvahám, na které jindy nebývá čas. Co kdyby někoho napadlo zprůsvitnět knižní trh tak, že by se profesionálně nakladatelstvími připravené knihy posílaly bez prostředníků přímo čtenářům a oni si je mohli vytisknout doma. Tisknou se dnes respirátory, proč by to nešlo s knihami? Zájemce by si v katalogu našel svazek, o který má zájem, zaplatil nakladateli on-line a vzápětí by přihlížel, jak se mu na psacím stole rodí kniha. Uvítal byste takový vývoj? Rozhodně by bylo skvělé, kdyby knihkupectví budoucnosti měla dokonalé 3D tiskárny a sloužila jako vzorkovny. Zákazník by si vybraný produkt nechal na místě zhotovit. Mělo by to úžasné pozitivní dopady na životní prostředí: Netiskl by se přebytečný náklad, takže by se šetřila energie i papír. Odpadla by i doprava knihy z tiskárny k nakladatelům, od nakladatelů k distributorům a knihkupcům. Místo hmoty by se posílala jen data. Ušetřily by se velké peníze za skladování. A nakladatelé by neměli peníze uvězněné ve vytištěných knihách. Zásadní otázkou je, jak už to bývá, cena. Toto řešení by mohlo fungovat teprve až by pořízení jedné kopie v 3D tiskárně nevedlo ke zvýšení ceny. Dosud je tomu tak, že čím větší náklad nakladatel vytiskne, tím nižší kusovou cenu u tiskárny dosáhne.   Domnívám se, že jsem poměrně informovaným čtenářem současné české beletrie. Někdy mě nad tím chaosem napadá, jestli má dnes ještě smysl mluvit o národní literatuře. Nevypařil se z tohoto pojmu dnes obsah? Jako spisovatel bych nerad hodnotil současný stav české beletrie. Řeknu ale to, čím jsem tady vždycky provokoval, že totiž se cítím být světovým spisovatele, tak trochu pohřbeným v malých českých literárních poměrech. Ty velké ambice se tady prostě nějak vytratily. Stačí se podívat na český film. {/mprestriction}  Martin Vopěnka (*8. 9. 1963) je spisovatel, nakladatel a od roku 2013 předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze. Své profesní specializaci se však nikdy nevěnoval. Od sklonku osmdesátých let vydal jako autor desítky knih věnovaných dětem i dospělým čtenářům. Jeho vášní je cestování a zaujetí otázkami soudobé civilizace. V roce 1991 založil nakladatelství Práh. Příležitostně se v médiích prezentuje jako polemický publicista.

Čas načtení: 2026-05-12 06:26:00

Co si sbalit na první cestu obytnou dodávkou?

Co si sbalit na první cestu obytnou dodávkou? redakce Út, 05/12/2026 - 06:26 Domácnost Klíčová slova: cestování kompas nafukovací matrace cestování obytnou dodávkou co sbalit do obytného vozu Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Spánek jako v bavlnce Největší chybou nováčků bývá podcenění kvality lůžka. Pokud potřebujete během dne prostor pro práci nebo vaření a večer jej proměnit v ložnici, je ideálním řešením kvalitní nafukovací matrace. Modely s vnitřní strukturou pro podporu páteře zajistí, že se ráno nebudete budit se ztuhlými zády, což je při dlouhých přejezdech k nezaplacení. Navíc ji v případě potřeby můžete snadno vyfouknout a získat cenný prostor pro sportovní vybavení. Kuchyně v krabici a úsporné stravování Při balení nádobí vsaďte na stohovatelné sady a silikonové skládací kousky. V dodávce platí pravidlo, že každá věc by měla mít alespoň dva způsoby využití. Místo těžké keramiky si pořiďte raději smaltované plecháčky, které jsou odolné a stylové zároveň. Nezapomeňte na kvalitní chladicí box, který udrží potraviny čerstvé i v letních měsících, a plynový vařič, jenž vám umožní připravit večeři kdekoli se rozhodnete zastavit. Orientace a bezpečnost Ačkoliv většina z vás spoléhá na digitální mapy v chytrých telefonech, zkušený cestovatel ví, že technologie mohou selhat. Vybitá baterie nebo špatný signál v odlehlých oblastech vás mohou snadno dostat do nepříjemné situace. Ve vaší palubní schránce by proto nikdy neměla chybět papírová mapa a klasický kompas. Pokud jej umíte používat, tato tradiční pomůcka vám pomůže nejen při orientaci v terénu, ale i při správném parkování vozu vzhledem ke světovým stranám (pokud si třeba chcete dopřát první ranní paprsky slunce přímo do postele). Co nechat doma? Cestování v dodávce vás naučí rozlišovat mezi tím, co skutečně potřebujete, a tím, co si jen myslíte, že byste mohli potřebovat. Omezte šatník. Opravdu nebudete potřebovat 20 párů ponožek a troje čisté kalhotky na den. Na některých ubytováních jsou k dispozici pračky, a vždy můžete využít veřejných prádelen. Kosmetickou tašku redukujte na biologicky odbouratelné produkty, které jsou šetrné k přírodě. Místo hromady knih si vezměte jednu čtečku. Minimalismus v pohybu není o odříkání, ale o nalezení klidu v jednoduchosti. Když se zbavíte materiální zátěže, zbude vám mnohem více místa na zážitky, které si z cesty odvezete. Šťastnou cestu a dobrý vítr do plachet.   Přidat komentář Nechali jste se zlákat záběry z ranní kávy v otevřených dveřích dodávky s výhledem na norské fjordy nebo alpské štíty. Cestování v obytném voze nabízí svobodu, kterou v hotelovém resortu nikdy nezažijete. Pokud se však na svou první expedici teprve chystáte, brzy začnete řešit, jak se sbalit tak, aby vám nic nechybělo, ale zároveň jste se v autě mohli stále normálně hýbat. Klíčem k úspěchu je multifunkčnost a chytré využití prostoru. Pokud jste si nekoupili dodávku s hotovou vestavbou a chcete rychle vyrazit, zapomeňte na zbytečnosti a pořizujte si vybavení, které vám zajistí kvalitní odpočinek i bezpečnost.   Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2013-01-14 10:24:39

Nový Zéland – cestování

Obvykle právě kvůli cestování se jezdí na Nový Zéland. A jaký, že tedy je Zéland na cestování? Jedním slovem – ... Read more

Čas načtení: 2022-10-22 19:24:19

Vlakem k podzimním mazurským jezerům

Před pár lety jsme psali o omezování lůžkových vlaků. Situace se trochu změnila a noční spoje mají dokonce přibývat. Toto je noční vlak Praha-Varšava: odjezd z Prahy po desáté večerní, příjezd do polského hlavního města před desátou ranní. Co můžete čekat: ve standardní variantě trochu stísněné prostory kupé, které je ale čisté a moderně zařízené. … Pokračování textu Vlakem k podzimním mazurským jezerům → Příspěvek Vlakem k podzimním mazurským jezerům pochází z Život na cestách Podobné články: Stručný průvodce cestováním vlakem po Japonsku Do Katovic s dětmi Památník bitvy u Verdunu, Lotrinsko, Francie

Čas načtení: 2026-05-15 16:30:13

EU změní cestování vlakem. Do roku 2029 vám napříč státy postačí jedna jízdenka

Evropská komise chce nejpozději v roce 2029 zavést jednotnou eurounijní jízdenku Při cestování vlakem napříč státy by vám tak mohla stačit jedna multimodální jízdenka Součástí návrhu je i ochrana spotřebitele a snaha zvýhodnit ekologické cestování Evropská komise (EK) zahájila proces zjednodušení rezervace přeshraničních železničních spojů. Cílem je zpřístupnit systém, ve kterém je možné si pořídit jednotnou eurounijní jízdenku při cestování napříč státy, abyste nemuseli při projíždění několika států pořizovat jízdenku u vícero dopravců. Přečtěte si celý článek EU změní cestování vlakem. Do roku 2029 vám napříč státy postačí jedna jízdenka

Čas načtení: 2024-11-07 15:00:28

Jak na nevolnost při cestování? Využijte novou funkci iPhonu

Pokud během cestování pociťujete nevolnost, pravděpodobně trpíte příznakem zvaným kinetóza. Jedná se o nepříjemný zážitek, který může cestování znepříjemnit. Naštěstí iPhone nabízí způsob, jak tyto nepříjemné příznaky zmírnit. Zde je návod, jak na to. Co je to kinetóza? Kinetóza je nevolnost, která se objevuje během cestování. Je spojena především s…Přečtěte si celý článek: Jak na nevolnost při cestování? Využijte novou funkci iPhonu

Čas načtení: 2025-04-17 15:00:00

Zástupce cestovek o nových pokutách a poplatcích: Na co a kde si dát pozor? Vězení i u našich sousedů

Jarní počasí, slunné dny i prodloužené víkendy doslova vyzývají k cestování. Výběr letních dovolených je v plném proudu a Češi jsou ponořeni do katalogů a nabídek nejen cestovních kanceláří. Jak se letos cestování prodraží? Které destinace jsou in a které naopak upadají v zapomnění? Na co dát při cestování pozor a jak řešit případné komplikace? Nejen na to odpovídal v Epicentru místopředseda Asociace cestovních kanceláří ČR Jan Papež.

Čas načtení: 2025-06-25 12:22:00

Svět bez hranic: mKreditka Travel otevírá dveře cestování bez starostí

Praha 25. června 2025 (PROTEXT) - mBank si je vědoma toho, co znamenají velká malá vítězství v praxi. Je to třeba chvíle, kdy se cestování stane rázem pohodlnějším a člověk si užije i samotnou cestu. mBank proto nyní představuje novou kartu – mKreditku Travel, která kromě špičkových kurzů a výhodného cestovního pojištění nabídne třeba i přístup do letištních salonků a přednostní přístup k bezpečnostní kontrole. Karta bude k objednání od 1. července.mBank se na nabídku pro milovníky cestování zaměřuje dlouhodobě, nyní ale novou kartou reaguje na změny v očekávání moderních cestovatelů. Ti dnes chtějí víc než jen možnost výhodně platit v zahraničí. Očekávají komfort, bezpečí a flexibilitu, a proto jim mBank od 1. července nabídne kartu, která dobrodružství mimo domov usnadní. mKreditka Travel nabízí 0% přirážku ke směnnému kurzu Mastercard, a to nejen při nákupech v kamenných obchodech, ale i při platbách online v cizí měně. Klienti tak mají jistotu jednoho z nejvýhodnějších kurzů na trhu bez skrytých poplatků.Součástí karty je i cestovní pojištění pro celou rodinu zdarma, které pokrývá léčebné výlohy, a dokonce i zpoždění letu, ztracená zavazadla nebo situaci, kdy musíte cestu zrušit. Díky kartě tak můžete cestovat v klidu a s vědomím, že jste chráněni i v nepředvídatelných situacích. Kdo hledá další jistotu, může si aktivovat také pojištění zneužití karty. mBank tak myslí na všechny situace, které mohou na cestách nastat – ať už plánujete roadtrip po Evropě, nebo last-minute výlet do Asie. Velkou cestovatelskou výhodou je také to, že se jedná právě o kreditní kartu. V některých zemích totiž může být záloha na půjčení auta či platba ubytování možná jen s kreditkou.Karta navíc otevírá dveře tam, kde jiní čekají, a to doslova. Díky čtyřem bezplatným vstupům do letištních salonků ročně a čtyřem prioritním přístupům k bezpečnostní kontrole si cestující mohou užít pohodlnější a klidnější cestu hned od začátku. Ať už cestujete sami, nebo s rodinou, výhody platí i pro vaše blízké, můžete je využít klidně pro celou čtyřčlennou skupinu. „Všichni víme, jak umí být cestování někdy vyčerpávající, trávit mnoho hodin v letištních halách je často velmi úmorné, proto si myslíme, že benefit možnosti využít letištní salonky na letištích v Praze, Vídni nebo v Bratislavě naši klienti s radostí využijí,“ říká Martin Podolák, zástupce generálního ředitele zodpovědný za produktový management a inovace mBank, a dodává: „Pro extra pohodlí si mohou klienti kartu propojit s platebním prstenem, který jim placení na cestách ještě více usnadní.“Navíc mKreditka Travel nezapomíná ani na pohodlí klientů, když zrovna necestují. V rámci prémiových služeb Mastercard mohou využít také nonstop online zdravotní poradnu uLékaře.cz stejně jako praktickou pomoc asistenta – ať už potřebujete elektrikáře, tip na nákupní místo, nebo třeba zajistit doručení květin domů.„V mBank se dlouhodobě snažíme dělat cestování jednodušší a pohodlnější. Zážitky z cest jsou pro lidi ty nejsilnější a my v mBank věříme, že díky mKreditce Travel budou ještě silnější a plné velkých malých vítězství. Novou kreditní kartou reagujeme na to, co dnes cestovatelé opravdu chtějí. Nabízíme jim produkt, který jim bude krýt záda od odletu až po návrat domů,“ doplňuje Robert Chrištof, generální ředitel mBank.Karta bude první tři měsíce po založení zdarma pro všechny, a i poté zůstane bez poplatku pro ty, kdo měsíčně utratí alespoň 5000 Kč. Nabízí úvěrový limit až do výše 500.000 Kč a bezúročné období 54 dní. „Při cestování může občas každého z nás zaskočit nevýhodný směnný kurz, výše vratné zálohy na půjčení auta, či sportovního vybavení, a právě v těchto chvílích je mKreditka Travel skvělá volba,“ vysvětluje Michal Hanousek, manažer týmu úvěrových produktů.Banka navíc v červnu získala druhé místo v prestižním Indexu odpovědného úvěrování, který pravidelně zveřejňuje organizace Člověk v tísni. V hodnocení celkem 28 bankovních i nebankovních poskytovatelů krátkodobých půjček – kreditní karty, kontokorent – bodovala především díky cenové dostupnosti svých úvěrů, transparentním podmínkám a korektnímu přístupu k vymáhání pohledávek.O mKreditku Travel si lze snadno zažádat přes mobilní aplikaci, internetové bankovnictví, mLinku nebo na pobočce. Více informací najdete ZDE. O mBankmBank je dynamická digitální banka působící na českém a slovenském trhu od roku 2007. Na český trh přišla jako první nízkonákladová banka nové generace a dosud se pro ni rozhodlo téměř 790.000 klientů. Díky praktické mobilní aplikaci mohou mít zákazníci mBank svou banku kdykoliv po ruce a jednoduše tak vyřešit vše, co potřebují. Mateřská polská společnost mBank spadá pod německou skupinu Commerzbank.V lednu 2025 se mBank v soutěži Finparáda.cz – Finanční produkt roku 2024 umístila na třetím místě v kategorii „Běžné účty pro fyzické osoby podnikatele a malé firmy“ a na druhé příčce v kategorii „Pojištění schopnosti splácet spotřebitelský úvěr“. V únoru 2025 získala prestižní ocenění za unikátní projekt mezi vydavateli karet díky spuštění bezkontaktních plateb platebními prsteny a náramky v soutěži Mastercard Awards. V dubnu 2025 si zase odnesla ocenění VISA Awards #1 business proposition za nejkomplexnější řešení pro drobné podnikatele. Zdroj: mBank ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2026-05-11 15:17:02

Levná dovolená u moře: Jak ušetřit se Slevomatem?

Levná dovolená u moře: Jak ušetřit se Slevomatem? redakce Po, 05/11/2026 - 15:17 Cestování Lehké Klíčová slova: dovolená na Sardinii levná dovolená u moře dovolená u moře na Sardinii Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Jak se hledá a plánuje levná dovolená u moře Časová rezerva představuje hlavní nástroj pro optimalizaci dovolenkových výdajů. Opravdu levná dovolená u moře se dá sjednat pomocí akčních nabídek s dostatečným předstihem. Tento přístup garantuje širší výběr volných termínů i dostupnost ubytovacích kapacit, které detailně odpovídají vašim požadavkům. Slevomat transparentně zobrazuje celkovou cenu pobytu, takže ihned na začátku vybírání víte, jakou částku zaplatíte. Během prohledávání nabídek využívejte praktické nástroje pro třídění výsledků podle typu stravy, konkrétní lokality a vzdálenosti od pláže nebo vybavenosti pro rodiny. Náš tip: Dovolená na Sardinii Mezi žádané destinace patří Itálie, přičemž dovolená na Sardinii nabízí stabilní meteorologické podmínky i vysokou úroveň turistických služeb. V letní sezóně tam průměrné teploty vzduchu přesahují 28 °C a voda v moři se ohřívá na 25 °C. Jde o lokalitu, která kombinuje evropský standard s velmi atraktivním prostředím připomínajícím exotické dálky. Se Slevomatem za zážitky – výhodně! Plánování cesty přes portál Slevomat přináší benefity a praktické garance: Platba na zálohu: Při nákupu pobytu stačí uhradit zálohu (10⁠–⁠30 %), zbytek doplatíte později. Garantovaná kvalita: Nabízené pobytové balíčky dosahují vysokého průměrného hodnocení 4,7 z 5 a Slevomat jich každoročně osobně testuje minimálně 150. Rychlé doručení: Potvrzení o zakoupení pobytu a samotný voucher obdržíte na svůj e-mail do jedné minuty od úspěšného provedení platby. Dovolená u moře na Sardinii či jinde může být na Slevomatu uhrazena i prostřednictvím bodů ze zaměstnaneckých programů, jako jsou Pluxee, Edenred či UP. Po převodu na kredity slouží jako okamžitá sleva a zbylý rozdíl v ceně doplatíte klasickou cestou. Na pár kliknutí si navíc sjednáte pojištění stornopoplatků, které vám při nečekané nemožnosti vycestovat zajistí návratnost minimálně 90 % zaplacené sumy. V případě změny plánů lze u online rezervací upravit termín odjezdu a u vybraných nabídek funguje také systém cashbacku, jenž vám vrátí část peněz v podobě kreditů na další nákupy. Tip: Sledujte web Slevomatu pro nové nabídky s extra slevou každý den! Na dovolenou k moři bez starostí Zajištění letního pobytu může proběhnout bez stresů, pokud aktivně a systematicky využijete dostupné online nástroje. Kombinace včasného nákupu, uplatnění zaměstnaneckých benefitů a možnosti rozložení platby na zálohu vám dodá maximální finanční flexibilitu. Nastavte si parametry vyhledávání přesně podle svých preferencí a vyberte si z výhodných pobytů na Slevomatu. Přidat komentář Zdroj foto: moofushi / Adobestock.com Výběr vhodné lokality a ubytování je zásadní pro vaši spokojenost na dovolené, ať už preferujete klidnější destinace bez zástupů turistů, nebo naopak plně vybavené plážové rezorty s nepřetržitým servisem. Slevomat sdružuje pobytové balíčky za výhodnou cenu v evropských lokalitách i na exotických plážích. Čtěte, jak vám promyšlený postup při rezervaci zajistí komfort i na levné dovolené u moře. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení: 2013-06-04 15:12:22

Nový Zéland – cestování 3. díl

Jedna z nejkrásnějších oblastí Nového Zélandu je na jihu Jižního ostrova. Na hranici národního parku Fiordland jsme šli třídenní Hump ... Read more

Čas načtení: 2013-03-01 16:22:19

Nový Zéland – cestování 2.díl

Krátké procházky a výlety poněkud bledly ve srovnání s několikadenními tracky. Vyrazili jsme na několik z nich a považuji to ... Read more

Čas načtení: 2023-02-11 19:02:02

Na týden do Arménie

Arménie… Jaká bude? Jako sousední Gruzie nebo úplně jiná? Prvotní pocit byl, že Arménie je země klášterů. Přesně takhle nám připadala potom, co jsme prošli pár článků a prohlédli knižního průvodce. Země, která na mapách cestovatelů leží často trochu opominuta na úkor čím dál oblíbenější Gruzie. Přitom i v Arménii je cestování příjemné díky ochotným lidem … Pokračování textu Na týden do Arménie → Příspěvek Na týden do Arménie pochází z Život na cestách Podobné články: Cestování po Arménii, naší zemi zaslíbené Na týden do Slovinska Národní park Plitvická jezera – místa, kudy kráčel Vinnetou

Čas načtení: 2018-04-02 21:57:27

Cestování s kolem po Británii – vlakem

Autor článku: Jarda Protože v Británii poměrně často převážím kolo vlakem, navážu volně na Standův starší článek o cestování po Velké Británii vlakem a přidám pár osobních postřehů ohledně radostí i starostí, které tu cestování s kolem po kolejích přináší. Řeč bude o klasických, neskládacích bicyklech. Dobré zprávy na začátek Za převoz kol se na britských tratích neplatí (he hééj), [...] Příspěvek Cestování s kolem po Británii – vlakem pochází z MAGAZÍN VELKÁ BRITÁNIE

Čas načtení: 2019-11-16 16:27:45

Cestovatelka a spisovatelka Dana Trávníčková: Hodí se mi všechno, co jsem prožila

Původní povolání vlastně nikdy nepověsila na hřebík. Zůstala systémovou analytičkou i v tak romantické poloze, jakou je cestování po světě a psaní knih. Nepíše totiž cestopisy, ale cesto-faktopisy, tedy knihy, které mapují historii, kulturu a reálie ucelených částí tohoto světa. Právě vychází její osmý svazek, věnovaný Íránu, Mongolsku a Turecku – říším, které pohnuly světem. Dana Trávníčková, na kterou dodnes vzpomínají její studenti z pražské VŠE, ale také stovky našich i zahraničních turistů, kterým představila naši zemi jako průvodkyně, jíž byla od studentských let, a později jako majitelka cestovní kanceláře.    Jak se programátorka a systémová analytička stane cestovatelkou a spisovatelkou? Cestovat po světě, to byl můj sen už od mládí a sny se mají plnit. Někdy to nejde snadno a už vůbec ne kdykoli bychom rádi. Jen je třeba nepřestávat snít. Když jsem si jako studentka potřebovala vydělávat, stala jsem se externí průvodkyní Čedoku. Jezdila jsem s výpravami turistů po celém tehdejším Československu a chtěla jsem jim naši zemi co nejlépe přiblížit a představit tak, aby na ni měli pěkné vzpomínky. Obstarávala jsem si potřebné informace, a tím to asi všechno začalo. Když máte fakta, když si je správně utřídíte, srovnáte, začnete mezi nimi vidět souvislosti – historické, ekonomické, demografické.  Na pražské Vysoké škole ekonomické jsem učila čtrnáct let a z toho jsem deset let navíc vedla pro katedru cestovního ruchu svůj vlastní kurs aplikace počítačů v cestovním ruchu. Byla jsem první u nás, kdo se tím systematicky zabýval. Na stejné téma jsem napsala dizertační práci. Tak jsem vlastně působila ve dvou oborech. O prázdninách jsem i během pedagogického působení stále průvodcovala. Měla jsem to moc ráda. Po roce 1990, když se politický systém v naší zemi změnil, byla šance na plnění snů. Možná to někoho překvapí, ale pracovat podle svých představ byl také můj splněný sen. Během dlouhých let jsem jako průvodce plnila zadání cestovní kanceláře, a často jsem si představovala, jak bych to dělala jinak. Pochopitelně lépe! A najednou tu ta možnost byla. K mému obrovskému nadšení moje vize fungovala. Založila jsem si vlastní cestovní kancelář a specializovala se na to, co jsem dobře uměla, na incoming, tedy na služby pro zahraniční návštěvníky naší země. Nejen veškeré služby pro skupiny z nejrůznějších zemí, ale pořádala jsem i kongresy a různé tematické a specializované akce pro zahraniční firmy. Tady se mi znalosti systémového analytika pro dobrou organizaci složitých akcí velmi hodily. Tehdy nebyl žádný internet a obstarat vše potřebné pro splnění mnohdy neobvyklých specializací nebylo vůbec snadné. Prala jsem se s tím s nadšením.  Roky 1990 až 1998 byly podnikatelsky úspěšné, ovšem taky nesmírně vyčerpávající. Několik dalších souběžných okolností přispělo k tomu, že jsem se rozhodla tuto etapu života ukončit a za vydělané peníze si plnit svůj největší sen, sen cestovatelský.  Během dlouhých let cestování (vždy pečlivě informačně připravená) jsem postupně stále víc začala vnímat vazby a souvislosti mezi jednotlivými částmi světa. Už dávno jsem se rozhodla, že knihy, jaké jsem v takovéto podobě postrádala, někdy v budoucnu napíši. Plním si již osm let další sen. Každý rok jedna kniha jako součást knižní řady – podobně jako svět tvoří i tato řada knih provázaný systém.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Scházíme se ve dnech, kdy eskaluje konflikt Turecka v Sýrii a vám právě vychází kniha o této oblasti. Je to náhoda, nebo jste takové události tušila? Je to spíš shoda okolností a hned si na tom můžeme ukázat, o čem to cesto-fakto-psaní je. Zprávy v médiích i hodnocení expertů nás denně informují o invazi Turecka do Sýrie, o jejich vztazích s Kurdy, o zájmech a postoji světových velmocí. Aniž bych tušila, jak moc to bude v době vydání knihy aktuální, popisuji mj. dobu před sto lety, kdy po 1. světové válce vzniklo Turecko v podobě, v jaké je známe dnes. Možná to někoho překvapí, ale velká část států světa tady není odjakživa, ale naopak vznikla relativně nedávno. Většinou v 19. a 20. století. Se znalostí vzniku současného Turecka lze ten aktuální konflikt chápat jinak než především jako snahu vypořádat se s nenáviděnými Kurdy, kteří žijí i na území Turecka. Osmanská říše se po válce v roce 1920 parcelovala podle mírové smlouvy ze Sèvres a podle ní mělo být Turecko pouze v severní části Anatolie. To bylo pro Turky nepřijatelné. Rozhořel se nacionalismus, který sjednotil anatolské muslimy pod vedením Mustafy Kemala a dal jim obrovskou sílu. Stála proti nim Anglie, Francie a hlavně Řecko. Došlo k válečnému konfliktu, ve kterém Řekové zůstali už sami a v srpnu 1922 je Kemal u řeky Sakaryi porazil na hlavu. Velmoci ustoupily a podepsaly s Tureckem novou smlouvu. To bylo v Lausanne v roce 1923. Turecko dostalo všechno, co chtělo, jeden a půl milionu křesťanských Řeků muselo odejít z Anatolie. Křesťanští Arméni, na kterých Turci spáchali otřesnou genocidu, už nikoho nezajímali. Západní země prostě zavřely oči. Kurdům byla v první smlouvě zaručena autonomie, případně pozdější nezávislost. V nové smlouvě už také nic. Turci byli jako Osmanská říše ve válce na straně poražených, ale nakonec násilím dostali všechno, co chtěli: nezávislý stát, který známe dodnes. V tu chvíli se vybavují známá slova, která pronesl Masaryk ve svém abdikačním projevu: státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily.    To už jsme u politického hodnocení. Je to ambice vašich knih utvořit si jasnější, podloženější politické názory? Komu jsou vlastně ty knihy určeny? Nene, já shromažďuji fakta, snažím se je logicky uspořádat a předložit čtenářům k jejich vlastní úvaze. Když píšu, tak si modelově představuji své čtenáře jako lidi, kteří jsou zvídaví, kteří z různých důvodů třeba nikdy nebudou mít možnost cestovat a už zřejmě vůbec ne v rozsahu, jako jsem svět poznala já. (Více než 120 zemí všech kontinentů.) Jsou to lidé, kteří chtějí vědět. Moje knihy jsou psány jako příběhy, ale nejsou to romány, které přečtete a odložíte. Jsou to do jisté míry i encyklopedie, ke kterým se můžete vracet. Uvádím prameny, ze kterých čerpám, nic si nevymýšlím. Ke zjištěným a z různých zdrojů ověřovaným faktům přidávám místy věcné cestovatelské svědectví. Pro názornost uvádím v každé knize stovky vlastních doprovodných fotografií a mapek. Snažím se o srozumitelnost a poutavost.    Cestovní kancelář Dany Travel se vlastně změnila v nakladatelství. Je to tedy pokračování vaší podnikatelské činnosti? Do jisté míry ano, i když výdělečná činnost trvala jen do roku 1998. Nebylo jí ani cestování po světě, třebaže spojené se spoustou práce, a není jí psaní knih, které píši ráda a s pocitem, že je třeba se podělit o to, čím jsem se poznáváním světa obohatila. Přece si to nemohu nechat jen pro sebe. Své knihy vydávám tak, aby byly cenově přijatelné, aby se četly. Po tom, co jsem mohla poznat většinu světa a současně se o něm hodně naučit, to považuji za svou povinnost.   Osm titulů je věnováno oblastem, které běžně považujeme za exotické. Jako byste se vyhýbala Evropě, ke které má český čtenář nejblíž, kde by se možná lépe orientoval. Je to náhoda nebo záměr? To se jen tak jeví. Věnuji se oblastem světa, o kterých se obecně ví méně a o některých dokonce žalostně málo. Snažím se přispět k nápravě, protože dnešní svět je díky technickému a technologickému rozvoji více propojen než kdykoli dříve. A i ten vzdálený svět je někdy nečekaně blízko. Proto v každé knize, ať se týká jakéhokoli regionu světa, nikdy nechybí vztahy k Evropě, k euroatlantické civilizaci, případně i k naší zemi. Naopak, vztah k nim je v mých knihách podstatný.    Vaše první kniha zavedla čtenáře do Tichomoří. Co to vlastně je a proč jste si vybrala právě tuto oblast? Tichomoří nebo také Oceánie je soubor ostrovních států Polynésie, Melanésie a Mikronésie. Takže sem patří třeba Francouzská Polynésie s hlavním ostrovem Tahiti, ale také Nový Zéland, Velikonoční ostrov, Havajské ostrovy, Samoa, Tonga, Fidži, Papua, abych připomněla alespoň pár známějších názvů. V divukrásné přírodě probíhala nesmírně zajímavá historie osídlování ostrovů. Zejména polynéské ostrovy pak dokázaly sdílet společnou kulturu a udržovat po celá staletí vzájemné kontakty, přestože jsou vzdálené od sebe tisíce kilometrů. Procestovat Tichomoří byl mimořádný zážitek. Poznávala jsem tyto daleké končiny postupně během celkem šesti cest. Je cestovatelským snem mnoha lidí a někteří si jej plní. Pro ně je moje kniha zdrojem informací i motivací, jak se dozvídám z ohlasů. A ti, kteří se tam z různých důvodů vydat nemohou, si snad aspoň příjemně počtou. Byla jsem nesmírně poctěná tím, že mi inženýr Miroslav Zikmund ke knize napsal předmluvu. Jak jsem se později dozvěděla, jsem jediná, komu tuto velkou radost udělal. Pánové Hanzelka a Zikmund byli mým životním vzorem už od mládí a možná to byli oni, kdo mi cestovatelský sen vnukli. Oni jeli a sbírali informace a posílali nám je v podobě článků, knih, map a dokumentárních filmů. Vzali nás s sebou do Afriky, do jiných světů, abychom si uvědomili sami sebe, svou nepatrnost, ale i svou jedinečnost. Je to tak, naše země je jedna z nejkrásnějších, které znám, a jsem moc ráda, že jsem se narodila právě zde. I to si člověk během cestování mnohokrát uvědomí. S cestováním se v naší zemi nádherně začíná.   Ne každý, kdo se ve škole naučil psát, může napsat knihu, která by se dobře četla. Soudě podle zájmu čtenářů vaše fakto-cestopisy se čtou dobře. Bylo snadné se to naučit? Čtenáři Literárních novin jistě připustí, že vedle románů, povídek, novel a básní existuje i hodnotná literatura faktu, a to je můj obor. Fakta nemusejí být nudná, naopak. Jsou přímo strhující, když najdete souvislosti a když se podaří třeba těmi historickými souvislostmi osvětlit, proč jsou dnes věci tak, jak jsou. Nepřipadám si nijak zvlášť talentovaná, ale jestli něco umím, tak je to jednoduché a srozumitelné vysvětlování složitých věcí, jak se říká – popularizace. Zase jsme u té systémové analýzy a u mé pedagogické a průvodcovské minulosti. Přednášet a psát skripta, to byla dobrá škola, která se mi hodí. Stejně jako naučit se zaujmout zahraniční návštěvníky tak, aby si odnesli pěkné dojmy, a nezahltit je nadbytečnými podrobnostmi, které porozumění naopak zamlžují. Všechno, co jsem kdy prožila, čím jsem si prošla, co jsem se naučila, mi pomáhá v tom, co dělám teď. A vším, čím jsem byla, jsem byla ráda.  {/mprestriction}  Autor je publicista. Dana Trávníčková (*1943) je vystudovaná ekonomka v oboru programování a systémová analýza. Tyto obory také na VŠE v Praze čtrnáct let vyučovala. Procestovala všechny kontinenty světa včetně Antarktidy, navštívila více než 120 zemí a shromáždila pozoruhodné množství materiálů, které systematicky, srozumitelně a čtivě zpracovává ve svých knihách. Tvoří ucelenou řadu svazků, které přibližují oblasti světa dobře uspořádaným systémem vzájemně souvisejících informací z historie i současnosti, místy doplněným věcným cestovatelským svědectvím a s doprovodem pozoruhodného mapového a fotografického materiálu. Od roku 2012, kdy vyšel první svazek Sen o Tichomoří, vydává ve vlastním nakladatelství další knihy: Jižní Amerikou na Konec světa a pak dál do Antarktidy (2013), Příběh černé Afriky (2014), Magický svět Indie a Himaláje (2015), O rájích a peklech jihovýchodní Asie (2016), Příběh Mexika, zemí Střední Ameriky a Karibiku (2017), Příběh Arábie (2018) a Příběh Íránu, Mongolska a Turecka – říší, které pohnuly světem (2019). 

Čas načtení: 2014-03-11 16:09:19

Bělorusko obecně

Rozloha: 207 600 km2 Počet obyvtel: 9 465 000 Hustota zalidnění: 46/km2 Úřední jazyk: běloruština, ruština Národnost: Bělorusové (84%), Rusové (8%), Poláci (3%) Náboženství: 70 % křesťanství (z toho 56% pravoslaví) Nejvyšší vrchol:  Dziaržynskaja hara (hora Dzeržinského) 345 m.n.m. Hlavní město: Minsk Státní zřízení: prezidentská republika Hymna: My Belarusy (My Bělorusové) Měna: Běloruský rubl Časová zóna: Utc +3 Přírodní podmínky Bělorusko […] Bělorusko obecně ze stránek www.i-cestovani.com i Cestování

Čas načtení: 2014-02-10 19:48:06

Gent

Gent (francouzsky Gand) leží na soutoku řek Leie a Šeldy necelých šedesát kilometrů na západ od Bruselu. Město má díky kanálu Ternouzen spojení s mořem. Dnes přímo ve městě žije něco přes dvě stě tisíc obyvatel a jedná se o významné univerzitní a obchodní centrum v regionu, které ale ve světě neodehrává větší roli, i […] Gent ze stránek www.i-cestovani.com i Cestování

Čas načtení: 2014-02-04 20:05:21

Cordoba (Argentina)

Město Córdoba se nachází ve střední Argentině na úpatí hor Sierras Chicas. Jedná se o třetí největší a nejvýznamnější argentinské město, významné průmyslové centrum a také důležitý dopravní uzel s mezinárodním letištěm. Bývá oblíbená i mezi turisty, mimo jiné z důvodu hezky zachovalých památek na koloniální dobu. Córdoba byla založena v roce 1573 J. L. […] Cordoba (Argentina) ze stránek www.i-cestovani.com i Cestování

Čas načtení: 2014-01-28 18:44:05

Izmir

Izmir, ve starších pramenech známější pod názvem Smyrna, je třetím největším tureckým městem a druhým nejvýznamnějším přístavem v této zemi. Jedná se o velmi důležité průmyslové město. Izmir leží v západní části státu u pobřeží Egejského moře a žije v něm téměř tři miliony obyvatel. První osady se v místech, kde stojí dnešní Izmir objevily […] Izmir ze stránek www.i-cestovani.com i Cestování