Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-07-19 17:54:04

Je snaha o eliminaci lži utopie?

Tak jako iluzionista využívá kouzelnické triky na jevišti tak se nejrůznější triky používají v; pohádce, nábožensví, politice, reklamě, filmu, ekonomice atd. co by se stalo pokud by lidi nemohli používat nejrůznější triky k dosažení svých cílů? Pokud by lidé nemohli používat triky k dosažení svých cílů, společnost by se musela přizpůsobit novému způsobu komunikace a …Pokračovat ve čtení Je snaha o eliminaci lži utopie?

Čas načtení: 2024-10-19 10:21:00

Společnost SINBON pořádá bezplatný webinář o akceleraci průmyslového internetu věcí pomocí hybridního jednopárového Ethernetu

Tchaj-pej 19. října 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Webinář, plánovaný na 14. listopadu, se bude zabývat mj. následujícími tématy:Široká škála aplikací hybridního jednopárového Ethernetu (single pair ethernet, SPE) a jejich přínos pro rozvoj průmyslového internetu věcí (IoT)Standardizace SPE: Představení ethernetových protokolů IEEE 802.3 se špičkovými rychlostmi přenosu datVliv hybridního SPE na minimalizaci velikosti konektorů a kabelů pro úsporu místa a zjednodušení instalacíSeznámení se standardy hybridního SPE IEC63171-6 a IEC 63171-7Využití technologie hybridního SPE ve specializovaných řešeních pro zákazníky společnosti SINBONSpolečnost SINBON, tchajwanský poskytovatel služeb v oblasti návrhů a integrace elektronických propojení, oznamuje uspořádání bezplatného webináře o nové technologii hybridního jednopárového ethernetu (SPE). Tato technologie má díky vyššímu výkonu a rychlosti přenosu dat potenciál výrazně urychlit rozvoj průmyslového internetu věcí.Chcete-li se dozvědět více o hybridním SPE, zaregistrujte se na adrese https://us02web.zoom.us/webinar/register/WN_B2c6tSpSQw24W4-kBO6Hyg#/registration Informace o webináři:Název: Elevating Industrial Connectivity: Hybrid Single Pair Ethernet (Hybridní jednopárový Ethernet: zlepšení průmyslové konektivity)Čas konání: čtvrtek 14. listopadu 2024, 10:30 hodin středoevropského letního času (UTC +02:00)Návštěvníci německého veletrhu Electronica 2024 (12.-15. listopadu, Mnichov) mohou webinář sledovat živě na stánku společnosti SINBON (#241, hala A2).Pokrok průmyslového internetu věcí díky hybridnímu SPESPE kombinuje přenos dat a napájení do jediného kabelu, přičemž nová hybridní technologie SPE obsahuje v rámci kabelu další pár napájecích pinů pro větší přísun energie. Díky eliminaci oddělených kabelů pro tok elektřiny a dat nabízí hybridní SPE hned několik výhod:Větší dodávka energie ve srovnání s nehybridním SPE.Větší šířka pásma: Až 1 Gb/s pro vyšší rychlost přenosu dat.Úspora místa ve stísněných průmyslových prostředích: SPE redukuje počet kabelů a ponechává více místa pro klíčová zařízení.Zvýšení provozní efektivity díky eliminaci samostatné napájecí infrastruktury a kabelů.Lehčí, kompaktnější a delší kabely umožňují redukci nákladů na materiál a doby instalace a snadnou integraci do zařízení s omezeným prostorem, jako jsou průmyslové roboty, inteligentní senzory a vestavěné systémy.Více informací o přínosech těchto výhod technologie hybridního SPE pro rozvoj inteligentní výroby a průmyslového internetu věcí se dozvíte na webináři.Začlenění hybridního SPE do specializovaných řešení společnosti SINBONSpolečnost SINBON, která je známá vysokou mírou orientace na zákazníka, přizpůsobení a inovací, nyní začleňuje technologii hybridního SPE do svých řešení na míru v oblasti návrhu kabeláže, modulární konstrukce konektorů a dalších funkcí. Společnost je připravena kombinovat technologii hybridního SPE se svými flexibilními výrobními kapacitami, optimalizací designu a rychlou odezvou, aby zajistila dlouhodobý úspěch svých zákazníků a současně podpořila rozvoj průmyslového internetu věcí po celém světě.O společnosti SINBON ElectronicsSpolečnost SINBON, která byla založena 1989 na Tchaj-wanu, je předním světovým poskytovatelem integrovaných služeb v oblasti návrhu a výroby propojovacích řešení na míru. Vedena závazkem orientace na zákazníka a zásadami ESG nabízí širokou škálu produktů a služeb OEM (Original Equipment Manufacturer)/ODM (Original Design Manufacturer) se zárukou spolehlivosti a efektivity a prostřednictvím spojení rozsáhlé technologické expertízy, znalosti odvětví a špičkových inovací vytváří řešení na míru pro dlouhodobý úspěch svých zákazníků. Globální působení společnosti SINBON zahrnuje pobočky na Tchaj-wanu, v Číně, Japonsku, Spojeném království, Německu, Maďarsku a Spojených státech.Pro více informací o službách společnosti SINBON navštivte stránky www.sinbon.com nebo sledujte profil společnosti na síti LinkedIn.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2532193/SPE_Webinar_Mailchimp_banner_small.jpg Logo - https://mma.prnewswire.com/media/2533173/SINBON_Electronics_Logo.jpg Kontakt pro média: Penny Huang, Tel.: +886-2-2698-9999 kl. 5671, e-mail: PennyHuang@sinbon.com  

Čas načtení: 2021-12-02 09:35:00

Jaroslav Gratz (Seznam.cz): Silná konkurence nás žene dopředu

Novým hostem v podcastu Nejen o rekamě byl tentokrát programátor fulltextového vyhledávání v Seznamu. S Martinem Jandorou si povídali o tom, jak taková práce programátora vypadá, co stojí za fungováním funkce vyhledávání na Seznamu a jak se pracuje s neuronovou sítí. Je těžké stát se programátorem? Neřekl bych, že je to těžké. Ale při této práci je potřeba uvažovat určitým způsobem. Umět algoritmizovat úlohu a rozpadnout ji na menší části. V určité formě se to může naučit každý. Ale důležitá je také praxe. Co stojí za službou Vyhledávání a jak se vyvíjí? Mašinérie za tím je tak veliká, že je těžké to jednoduše popsat. V poslední době je to celé o strojovém učení, zatímco před deseti lety to bylo spíše o hledání klíčových slov. Uživatelé však dnes očekávají, že po zadání dotazu vyhledávač pochopí, co přesně myslí a co chtějí vyhledat. Nedávno jsme udělali velký technologický skok, když jsme použili ve větší míře neuronové sítě. Jsou to právě transformers modely, které umí pochopit význam dotazu uživatele a význam stránek. Pracovali jsme na tomto projektu téměř rok. A jak přesně funguje neuronová síť? Tento projekt pro nás představoval docela riziko. Do této doby jsme zatím nic podobného nezkusili. Ale věděli jsme, že to pro nás může mít velký přínos. Technologie již zmíněných transformers modelů je hodně disruptivní, to znamená že redefinuje způsob, jak se věci dělají a jak je nad tím potřeba přemýšlet. Předtím po zadání klíčového slova engine hledal stránky, které to klíčové slovo obsahují. Nyní se dotaz převádí do abstraktní matematické reprezentace, konkrétně do vektoru, a hledají se stránky, které tomu vektoru nejvíce odpovídají. A to je něco, co vyžaduje úplnou změnu uvažování a pohlížet na vyhledávání jiným způsobem. Pozoruješ na sobě někdy kódovou slepotu? Každý člověk dělá chyby a také seniorní vývojáři dělají chyby. Proto je potřeba zavést mechanismy k eliminaci takových chyb. Psát testy ke kódu a dělat code review. Lidské chyby se tímto způsobem snažíme eliminovat na minimum. Dá se říct, že má vývojář svůj specifický rukopis? Když dva vývojáři napíšou jeden kód, nikdy nebude identický. Ale to neznamená, že by byl jeden z nich horší. A co dalšího uslyšíte? Jak funguje Jarkův pracovní tým?Jak se ve svém oboru vzdělává?

Čas načtení: 2013-10-02 17:00:00

Moderní bydlení s tepelným čerpadlem

S myšlenkou na snižování nákladů na vytápění se již nejspíše setkal každý z majitelů nemovitosti. Ať již v průběhu její životnosti či před započetím stavby. Jednou z variant řešení je kvalitní zateplení domu či přímo stavba nízkoenergetického domu, který díky eliminaci tepelných mostů dokáže výrazně ...

Čas načtení: 2016-04-09 00:00:00

10 let povinného využívání dětských autosedaček

Již deset let jsou v Česku povinné autosedačky pro děti. Jejich využití velmi výrazně napomohlo eliminaci úrazů při nehodách vozidel v silničním provozu. Po deseti letech povinného využívání dětských autosedaček v České republice je jasné, že značně napomáhají při ochraně života dětských spolujezdc ...

Čas načtení: 2024-02-07 14:12:00

IGEL a Midis Group podepsaly strategické partnerství pro vstup na trh a připravují otevření specializovaných poboček IGEL ve východní Evropě, na Blízkém východě a v Africe

San Francisco 7. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Partneři urychlí přijetí operačního systému IGEL na rozvíjejících se trzích díky rozšířenému dosahu v 70 zemíchSpolečnost IGEL, poskytovatel bezpečného operačního systému pro koncová zařízení v současnosti i budoucnosti, a skupina Midis Group, technologický partner se sítí 170 společností v 70 zemích, dnes oznámily zahájení strategického partnerství pro vstup na trh s cílem rozšířit působnost společnosti IGEL ve východní Evropě, na Blízkém východě a v Africe. V rámci partnerství získá společnost IGEL vyhrazené místní zdroje v klíčových rozvíjejících se regionech a otevře nové pobočky IGEL ve Spojených arabských emirátech a Polsku. Toto partnerství zároveň s využitím rozsáhlé sítě distributorů, poskytovatelů služeb s přidanou hodnotou a místních odborníků skupiny Midis Group urychlí globální přijetí IGEL OS – operačního systému určeného pro VDI (infrastrukturu virtuálních klientů), DaaS (databáze jako službu), SaaS (software jako službu) a bezpečné prohlížení.Skupina Midis Group je důvěryhodným partnerem na trhu pro řadu dodavatelů technologií, kteří využívají její místní technologickou a obchodní expertízu k růstu – od společností Apple, Hewlett Packard Enterprise (HPE), IBM a Google až po Cloud Software Group (Citrix), Symantec, SAP a Dell Technologies. Široké zastoupení společnosti Midis Group na místním trhu poskytne společnosti IGEL regionální podporu pro urychlení přijetí operačního systému IGEL a pomůže společným zákazníkům na rozvíjejících se trzích rychle využívat výhod bezpečné, efektivní a udržitelné platformy IGEL v počítačových prostředích koncových uživatelů.„Společnosti IGEL, která zlepšuje výpočetní řešení pro koncové uživatele prostřednictvím bezpečného, transformačního systému, umožňujícího společnostem snížit náklady na vlastnictví koncových zařízení a zajistit skvělé uživatelské zkušenosti, nyní získává zásadní příležitost ke globálnímu růstu," řekl viceprezident společnosti IGEL pro rozvíjející se trhy Carsten Thomsen. „Uzavření partnerství se skupinou Midis Group je významným krokem v naší strategii mezinárodního růstu. S podporou jejich vyhrazených zdrojů v celé východní Evropě, na Blízkém východě a v Africe bude moci IGEL využít příležitosti a rychleji rozšíří svůj dosah i podíl na trhu."„Společnost IGEL nabízí skutečně převratné řešení pro bezpečnou technologii koncových bodů," uvedl prezident pro místní pobočky a spoluprezident pro maloobchod skupiny Midis Group Ernest Sales. „Jsme nadšeni uzavřením tohoto partnerství, které umožní oslovit zákazníky napříč oblastmi východní Evropy, Blízkého východu a Afriky, a těšíme se, že díky využití expertízy naší rozsáhlé regionální sítě zrychlíme dosažení hodnoty pro naše společné zákazníky."IGEL OS je bezpečný operační systém na bázi Linuxu, disponující pokročilým preventivním bezpečnostním modelem IGEL Preventative Security Model™, který podporuje koncepce nulové důvěry (Zero Trust) a SASE (Secure Access Service Edge) pro eliminaci koncových zranitelností napadaných škodlivými činiteli. Zařízení vybavená IGEL OS, ideálním pro VDI, DaaS, SaaS a bezpečné prohlížení, poskytují prvotřídní uživatelskou zkušenost a bezproblémovou správu. Další informace na adrese www.igel.com/igelos.O společnosti IGELSpolečnost IGEL je předním poskytovatelem bezpečného operačního systému pro koncová zařízení pro současnost i budoucnost. Operační systém IGEL OS je určen pro VDI (infrastrukturu virtuálních klientů), DaaS (databáze jako službu), SaaS (software jako službu) a bezpečné prohlížení. Poskytuje špičkovou uživatelskou zkušenost s jednoduchou správou, šetří finance, podporuje růst, přispívá k udržitelnosti a posouvá společnosti vpřed. IGEL OS podporuje koncepci zabezpečení s nulovou důvěrou (Zero Trust) prostřednictvím jedinečného preventivního modelu zabezpečení IGEL Preventative Security Model, který odstraňuje útočné vektory často využívané škodlivými činiteli. Společnosti IGEL důvěřují světové špičky v oblastech zdravotnictví, finančnictví, maloobchodu, výroby a státní správy, disponuje rostoucím ekosystémem více než 125 integrovaných partnerů ekosystému IGEL Ready a partnerským zastoupením ve více než 50 zemích. Další informace o společnosti IGEL najdete na www.igel.com.O skupině Midis GroupMidis Group je mezinárodní organizace tvořená více než 170 společnostmi v celé Evropě, na Blízkém východě a v Africe s více než 5500 odborníky, přibližně stovkou předních světových dodavatelů technologií a stabilní padesátiletou tradicí kvality a spolehlivosti.Skupina je vyhlášená svou pokročilou nabídkou spravovaných IT služeb a poradenství, systémové integrace, možností cloudových služeb a datových center a infrastrukturních, softwarových a hardwarových řešení, ale i distribucí a maloobchodním prodejem technologií.V roce 2006 byla skupina Midis Group zařazena Světovým ekonomickým fórem mezi prvních 100 členů společenství globálních rychle rostoucích společností (Global Growth Companies). Další informace najdete na www.midisgroup.com.Logo - https://mma.prnewswire.com/media/644425/4531665/IGEL_Logo.jpg KONTAKT: Erin Jones, Avista PR pro IGEL, 704-664-2170, igel@avistapr.com  

Čas načtení: 2022-05-23 08:54:49

K osmdesátému výročí heydrichiády uvede ČT premiérové dokumenty Kuratorium a Fotografové smrti

K osmdesátému výročí atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha připravila Česká televize dva premiérové dokumenty. Kuratorium vypráví příběh organizace pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě v době protektorátu, Fotografové smrti přibližují donedávna neznámé příběhy českých Němců, kteří se aktivně podíleli na likvidaci nevhodných osob. Oba snímky se v premiéře představí v úterý 24. května po 20. hodině na ČT2. Kuratorium – organizace, o níž pojednává film Ondřeje Veverky, vznikla formálně den po diverzní akci výsadkářů operace Anthropoid. Jejím úkolem bylo vést dospívající generaci k loajalitě, k oddanosti Třetí říši a vůdci, k antisemitismu či ke kultu fyzické dokonalosti. „Celý projekt vnímám jako velice záslužný počin. Dokument zachycuje poslední možná autentická svědectví těch, kteří se jako kluci dostali pod křídla Kuratoria. Většina z nich v tuto chvíli již bohužel nežije. Myslím, že i pro ně samotné bylo důležité, že mohli ještě podat toto svědectví,“ říká dramaturg Martin Červenka. „Pro mnoho lidí může být fakt, že existovalo Kuratorium, velkým překvapením. Bylo to velice nebezpečné a bylo velké štěstí, že fungovalo pouze dva roky. Jednalo se vlastně o nepovedenou snahu nacistů získat českou mládež na svou stranu,“ vzpomíná v dokumentu řadový člen Kuratoria Karel Richter. Hned po premiéře Kuratoria se ve 21:40 hodin představí divákům dokument Jana Rouska Fotografové smrti. „V osobě Jana Rouska se snoubí dvě profese, kromě režiséra je i vystudovaným historikem. Díky tomu přináší atraktivní a málo známá témata. Tím je i program eutanazie T4 z počátku druhé světové války, který ve filmu divákům přibližuje,“ uvádí kreativní producentka Martina Šantavá. Hodinový snímek prostřednictvím průvodce fotografa Karla Cudlína a lékaře Milana Nováka poodkrývá příběh českokrumlovských fotografů a fotolaborantů dokumentujících eliminaci duševně nemocných lidí. „Kdo to vlastně byli českokrumlovští fotografové? Šel jsem po jejich stopách, a přesto je na své cestě nepotkal. Byly to totiž stíny už za svého života. Stíny, které se mihly v hrůzném světle nacistického násilí. Stíny, po kterých zbylo pár fotografií a filmový záznam,“ hodnotí v dokumentu fotograf Karel Cudlín. Vysílání České televize u příležitosti 80. výročí atentátu na Heydricha a následné heydrichiády dále doplní: 22. května na ČT2 ve 21:45 Operace Silver A (1/2) 23. května ČT2 ve 21:55 Operace Silver A (2/2) 27. května na ČT2 od 18:15 Heydrich – konečné řešení: Atentát 27. května na ČT2 ve 20:00 Atentát 3. června na ČT2 od 18:15 Heydrich – konečné řešení: Zmizeli 7. června na ČT1 ve 22:35 Lidice 10. června na ČT2 od 18:15 Heydrich – konečné řešení: Lidice – obraz pomsty 12. června na ČT2 od 12:40 Cesty víry: Lidový mučedník 24. června na ČT2 v 16:55 Heydrich – konečné řešení: Češi se nevzdávají (závěrečný díl dokumentárního cyklu 1. července), v 17:25 Ležáky – osada, která ztratila své obyvatele, nikoliv však paměť, v 17:55 Ležáky (Ti druzí mrtví...) a ve 22:05 Stříbrné rekviem

Čas načtení: 2020-09-18 16:25:41

Marek Hrubec: Základní příjem je součástí zásadní společenské změny

Od září 2020 do září 2021 probíhá informační a diskusní Iniciativa evropských občanů „Zaveďme nepodmíněný základní příjem“ v zemích Evropské unie, kterou provázejí další aktivity ve Švýcarsku, Norsku a dalších okolních zemích. Základní příjem je finanční částkou, která by měla být měsíčně vyplácena státem všem občanům bez jakékoli podmínky, nehledě na to, zda občan má ještě jiný příjem ze mzdy či jiných zdrojů, nehledě na věk, pohlaví, rodinné postavení nebo jiné charakteristiky. Na principiální otázky základního příjmu odpovídá Marek Hrubec, ředitel Centra globálních studií Filosofického ústavu AV ČR.   Základní příjem je v současné celoevropské iniciativě diskutované téma – a to nejen mezi akademiky, ale již i v prostoru občanské společnosti a politické veřejnosti. Přispěla k tomu také pandemie tím, že vlády různých zemí vyplácely občanům mimořádné platby. Jaké je místo základního příjmu mezi jinými státními opatřeními nebo jakou roli základní příjem hraje v celém systému?  Nepodmíněný základní příjem už tím, že je finanční částkou určenou nepodmíněné všem občanům, má podobný všeobecný charakter, jako všeobecné hlasovací právo nebo všeobecné zdravotní pojištění. Již tím patří mezi klíčové sociální instituce, jejichž zavedení má povahu významné sociální změny, dokonce potenciální civilizační změny. Základní příjem patří mezi tzv. předznamenávající instituce, které mají mnohonásobný dopad na spravedlnost ve společnosti a jimiž se otevírají nové etapy vývoje.   Současná společnost, oproti třeba společnostem otrokářským či feudálním, klade vyšší důraz na rovnost. Nepodmíněný základní příjem vytváří rovnější podmínky mezi lidmi tím, že každý získá stejný základ prostřednictvím určité finanční dávky. Jaké to má dopady na vlastnictví?  Základní příjem vytváří základní podmínky, které občanům umožňují zaujmout k vlastnictví rovnější přístup. Za prvé, občané budou více nezávislí na vlastnictví jiných lidí, protože budou mít materiální základ pro své živobytí a nebudou tedy muset přijímat nevýhodné pracovní smlouvy s vlastníky firem, jen proto, aby se uživili. Za druhé, základní příjem dává občanům materiální základ a čas na vytváření start-upů, například družstev, a tím i možnost vytvářet vlastnictví. Za třetí základní příjem umožňuje, aby občané měli více času participovat na ekonomickém životě společnosti a mohli participovat také na rozhodování o veřejném (městském a jiném) vlastnictví, které jim může být užitečné.  Základní příjem tedy výrazně zlepšuje situaci občanů k vlastnictví, ale plně ji neřeší. Proto je důležité řešit současné enormní vlastnické nerovnosti mezi lidmi rovněž dalším opatřením, které bude dalším pilířem celkového systému spravedlivé společnosti. Základní příjem je tedy součástí systému zásadních společenských principů, které mohou být pilíři spravedlivější společnosti.   Jaké jsou tyto zásadní společenské principy? Po různých úvodních textech o základním příjmu se možná můžeme tentokrát pustit i do konceptuálnější diskuse pro náročnější čtenáře. Dobře. Základní příjem je jedním z principů sociální rovnosti. Konkrétně princip rovného základního sociálního uznání zahrnuje primárně uznání základních potřeb občanů, přičemž na rozdíl od principu diference, který se vztahuje ke konkrétním, nejvíce ohroženým jednotlivcům a skupinám osob, je tento princip rovnosti snahou o plošné základní sociální zajištění všech osob. Nemůže sice často zajistit specifické potřeby různých skupin zneuznaných osob, ale může nastavit základní podmínky pomocí nepodmíněného základního příjmu. V druhém principu sociální rovnosti jde o systémově institucionální zajištění sociálního a ekonomického uznání nejen prostřednictvím redistribuce jako v případu základního příjmu, ale v náročnější verzi také prostřednictvím podílu na vlastnictví, například družstevního, které člověku umožňuje demokratickou seberealizaci také v oblasti ekonomiky. Jelikož přerozdělování, s nímž obvykle pracují ostatní druhy sociálních principů, je komplikovaně zprostředkované a činí osobu stále závislou na redistribuci, je zde požadavek zajistit každé osobě rovný nárok na tyto externí vlastnické zdroje pro uspokojení jejích potřeb. Patří sem také veřejné vlastnictví nejen ve formě sítě veřejného zdravotnictví, veřejné dopravy nebo třeba pošty, ale také například rozvodů elektřiny, plynu, vody a podobně. Například ve Francii kladou na toto vlastnictví kritické infrastruktury důraz.   Některé moderní společnosti zdůrazňují sociální stát, který občanům v případě nepříznivé životní situace poskytuje určitou míru zabezpečení. Tu chce však poskytnout i základní příjem. Jaký by měl být vztah nepodmíněného základního příjmu k podmíněným sociálním dávkám, které zajišťuje klasický sociální stát?  Zatímco nepodmíněný základní příjem naplňuje požadavky principu rovnosti, podmíněné sociální dávky se zaměřují na uspokojení potřeb spojených s principy sociální diference či odlišnosti, tedy specifického ekonomicko-sociálního uznání. První principem sociální diference je zde princip odstraňování zneuznání základních sociálních potřeb. Jde o uznání potřeb sociálně zneuznaných osob, které trpí strukturálními nespravedlnostmi, jako například chudobou, nezaměstnaností, bezdomovectvím, dočasnou nebo trvalou pracovní neschopností apod. Princip se týká adresného odstranění negativní situace sociálně znevýhodněných osob (různými sociálními dávkami) zajištěním jejich zabezpečení a naplnění základních sociálních a ekonomických potřeb, které jsou spjaty s jejich tělesnou a psychickou integritou, tj. zajištěním ochrany před poškozujícími zásahy do základní realizace jejich života (před znásilněním, mučením apod.) a zajištěním stravy, vody, přístřeší, oblečení, zdravotní péče, včetně přiměřeného vzdělání, jež je nutné pro realizaci života jedince v dané společnosti. Za druhé je tady další princip, který můžeme nazvat sociální solidarita. Principem sociální diference je zde míněno uznání osob v situacích, které se sice podobají specifickému sociálnímu uznání (uznání nemocných, nezaměstnaných apod.), ale v tomto případě se jedná o uznání osob v situacích, jež se netýkají základních potřeb osob, ale potřeb dalších. Oprávněnost nerovného postavení lidí, tedy blahobytu jedněch a strádání druhých, je zpochybňována také sociálními konflikty vyvolané napětím a dysfunkčností společnosti. Tento princip, který přispívá k eliminaci sociálních nerovností, je konceptem solidarity se sociálně slabšími.   V souvislosti s předchozí otázkou bych se rád zeptal, zda základní příjem doplňuje podmíněné dávky či nikoliv a zda sociální dávky budou po zavedení základního příjmu zrušeny? Základní příjem rozvíjí sociální stát. Základní příjem určitě doplňuje podmíněné sociální dávky v tom smyslu, že speciální dávky například pro nevidomé by měly nadále být vypláceny, neboť nevidomí mají specifické další potřeby, které nemají jiní lidí. Bez těchto speciálních sociálních dávek by nevidomí byli znevýhodněni oproti vidomým. To platí také pro další skupiny lidí, kteří mají specifické základní potřeby, které jiní lidé nemají. V případě, že je nějaká sociální dávka vyplácena za stejným účelem jako dávka nepodmíněná, nebude muset občan naplnit podmínku a stejně fakticky dávku dostane prostřednictvím nepodmíněného základního příjmu.   Na jedné straně je dobré, že základní příjem dává každému stejně, ale jak je to s uznáním zásluh? Když někdo pracuje více než někdo jiný, co mu náleží? Ano, dalším principem sociální diference je uznání ve sféře odlišností, které nejsou lidem pouze strukturálně dány jako předmět více či méně pasivního přijímání, ale které lidé mohou svou činností aktivně ovlivnit. Jedná se o uznání zásluhy, která má v současné společnosti zejména podobu ocenění práce nebo výsledku práce, tedy ocenění výkonu. Toto uznání sice nemůže zhodnotit nerovné výchozí pozice osob a jejich ideologicky způsobené rozdíly ve finančním a společenském ocenění práce, ale může alespoň do určité míry ocenit například to, že někdo pracoval více než někdo jiný, případně druh práce, kterou vykonal. Je však třeba dodat, že dnes jsou sice lidé na trhu práce přesvědčováni, že budou odměňováni podle svého výkonu, ale reálně jsou ve velké míře odměňováni podle svého sociálně-ekonomického postavení. Tedy pracovník na nejnižší pozici má plat několikanásobně až mnohonásobně nižší než pracovník na nejvyšší pozici (top manažer) a nemůže tuto nerovnost dohnat tím, že bude usilovně pracovat víc. Není tedy primárně oceňován podle svého výkonu. Posilováním velmi nerovného odměňování podle sociálního postavení v posledních desetiletích tak v tomto smyslu dochází k refeudalizaci společnosti.   Dosud jsme mluvili o sociálních dávkách od státu, ale jak by se na jejich určení měli rozhodováním podílet občané? Stačí to ve volbách do zastupitelstev nebo parlamentu? Kromě principů politického uznání, které se vztahují ke zmíněným volbám, je důležité podpořit participaci občanů také v oblasti ekonomické demokracie, konkrétně v obou zmíněných principech sociální rovnosti i diference. Participační demokracii jsem naznačil, když jsem mluvil o druhém principu sociální rovnosti, v němž se jedná o systémově institucionální zajištění sociálního a ekonomického uznání. Zde jsou důležité participativní rozpočty a demokratizace rozhodování na pracovišti, což je opět podmíněno tím, že občané budou mít díky nepodmíněnému základnímu příjmu naplněny základní materiální podmínky pro svoji participaci. Základní příjem je tedy jedním z významných prvků systému spravedlivější společnosti. Doufejme, že celoroční diskusní iniciativa občanů o základním příjmu v celé Evropě napomůže více pochopit roli základního příjmu v možné zásadní proměně společnosti. {loadmodule mod_tags_similar,Související}   Marek Hrubec a Martin Brabec jsou politickými filozofy a sociology.

Čas načtení: 2020-04-22 16:08:09

Janusovská tvář Etiopie v historickém údobí „Covid-19“

Současná Etiopie, stižená celosvětovou hrozbou zhoubného viru Covid-19, odhaluje dvojí „daímōnickou“ tvář. Právě v globálním měřítku se jistě nejedná o jev ojedinělý, a už vůbec ne výjimečný. Zkušeností psané pravidlo stále platí: čím propastnější jsou sociální rozdíly mezi lidmi, úměrně tomu narůstá disproporce mezi reálnými opatřeními mocenských struktur vlády a sociální realitou, v níž lidé bezprostředně žijí – v níž „obcují“. Tento obecný společenský nesoulad se dotýká také současné Etiopie, která jako většina zemí světa zažívá globální pandemii koronaviru svým vlastním způsobem a ve svých vlastních specifických podmínkách. I když počet potvrzených případů nakažených tímto zhoubným virem nepřekročil ve stále lidnatější (už více než stomiliónové) Etiopii zatím počet devadesáti osob, její vláda reaguje na vzniklou krizovou situaci zcela adekvátně, evropským úhlem pohledu, řekněme, v tempu přiměřeném zdejším africkým možnostem. Vláda nechce Etiopii izolovat od ostatních zemí Během března byly uzavřeny školy včetně univerzit, zavedla se preventivní čtrnáctidenní karanténa pro všechny, kdo přicestovali do země z ciziny. Během druhého dubnového týdne situace vykulminovala do tzv. „stavu ohrožení“. Následně pak přibyly další formální omezující nařízení, jež je povinen každý, kdo v Etiopii žije, bezezbytku a důsledně dodržovat – všechny druhy setkání, ať už politického či náboženského charakteru, byly omezeny počtem čtyř osob, nelze si potřásat rukou a stanovil se maximální počet přepravovaných osob pro autobusy, vlaky i taxíky a úměrně tomu se navýšily ceny jízdného; zakázaly se návštěvy věznic (kromě zasílání potravin), barů či kin atd., v restauracích a kavárnách mohou sdílet společný stůl pouze tři osoby ve stanovené vzdálenosti dvou dospělých kroků. Nelze se už svobodně pohybovat přes hranici sousedních zemí, ale ani v tomto celospolečenském nouzovém stavu vyhodit nájemníka na ulici, zvyšovat nájemné nebo propouštět z práce; byl zamezen přístup do sportovních areálů a zrušeny sportovní aktivity s výjimkou provozování her do dvou osob. Stanovila se vzdálenost mezi lidmi poskytujícími služby i rozestupy ve frontách a povinnost nošení ochranných roušek v místech, kde jsou tyto služby poskytovány; nicméně strategicky klíčové úřady, dále pak zemědělství a stavebnictví musí dle uvážlivého rozhodnutí vlády zůstat v provozu. Byl vyhlášen striktní zákaz všech druhů informací, které by populaci děsily a médiím byl proto udělen zákaz chovat se senzacechtivě; příslušným úřadům bylo uděleno nařízení zaměřit zvýšenou pozornost na místa, kde se opakovaně stojí ve frontách a úřadům samým pak povinnost redukovat počet zaměstnanců, někteří budou pracovat z domova. Musí být plynule zajištěn transport pracujících do zaměstnání; nemocní mají povinnost se hlásit u příslušných zdravotnických institucí; zařízení na mytí rukou musí být instalováno mimo areál, který poskytuje služby, byla stanovena také přísná hygienická nařízení v hotelích; soudy musí zůstat nadále v činnosti a vězňům umožněn nepřerušený styk s právníky; stát přislíbil podporu boje proti antivirové kampani a bude omezena účast na pohřebních ceremoniích; občané se bez výjimky musí řídit obecnými pokyny úřadů. Etiopský premiér a nositel Nobelovy ceny míru Abiy Ahmed vyzval všechny občany k dodržování těchto opatření. V jeho důsledku má docházet k postupné eliminaci porušování zákona a pořádku tam, kde účinnost opatření nelze kontrolovat běžnými orgány činnými v trestním řízení, a to právě v rozsahu, jenž souvisí s výskytem takovéhoto specifického druhu virové epidemie. Vláda však soustavně opakuje, že nechce Etiopii izolovat od ostatních zemí, provést jakýsi „lockdown“ jako jinde v Africe, včetně Ugandy, Rwandy a Mauriciu. Důvod je podle premiéra Abiyho více než prozaicky zřejmý – odpovídá neblahé etiopské realitě. Podle jeho vlastních slov v zemi „existuje velké množství občanů bez domova. Dokonce ani ti, kteří domovy mají, se musí každý den potkávat“. A opravdu. Tím je prostě vystiženo skutečné a všudypřítomné gró problému dnešní Etiopie. Vnitrozemní perla východoafrického rohu Projížděli jste touto zvláštní členitou zemí, okouzlil vás patrně nejen nezaměnitelný a důstojně působivý hornatý ráz této starobylé a monumentálními historickými památkami prodchnuté křesťanské země, která své kulturní počátky a vlivy datuje už od časů židovského krále Šalamouna. Tato hrdá vnitrozemní perla východoafrického rohu, jíž se nikdy nepodařilo kolonizovat a v níž se v mnoha ohledech ještě doslova zastavil čas, je zemí původního pohybu, tepu života, jenž méně plánuje a je více ponořen do své každodenní přítomnosti. Tento neproměněný životní styl lze jako pradávný sen nejlépe sledovat na etiopských vesnicích s jejich typickými, povýtce kulatými domky s doškovými střechami bez komínů, které po staletí nezměnily svůj vzhled a sotva je možné na jejich rozhodném stavebním rázu dohledat stopy pokroku. Civilizační proměnu spíše připomíná všudypřítomný vlnitý plech, který ne vždy vkusně, ale o to více ryze účelně doplňuje vnější vizuální tvářnost moderní Etiopie, ať už v podobě ohrad pozemků, vlastních obytných domů, krámků s rozmanitým zbožím, pouličních kavárniček i jídelen nebo také kostelů a mešit. Většina lidí každodenně neúnavně pěšky nebo za doprovodu svých věrných oslíků či hrbatých krav „zebu“ a snad zřídka také místními taxíky – indickými motorovými trojkolkami nazývanými „tuk-tuk“ – proudí od vesnice k vesnici či do okolních (v současnosti už jen převážně nepůvodních eukalyptových) lesů a obstarávají si každodenní potravu a topivo na její skromnou přípravu či jeho prodej. Třeba i několika rozlehlým vesnicím je k dispozici jen jeden zdroj vody, který slouží hlavně ženám, ale také jejich dětem jako každodenní místo bezprostředního potkání a výměny nezbytných informací. Tento pospolný způsob života je zde hluboko zakořeněn a lze jej pozorovat na každém kroku, jedno zda během živé komunikace před nebo při nákupu zboží, při pojídání tradiční „indžary“ (každodenní součásti etiopské kuchyně) či u popíjení výtečné „buny“, chuťově nezaměnitelné etiopské kávy připravované vždy čerstvě a v obřadním duchu na žhnoucím dřevném uhlí. Podobně, ač v mnoha ohledech intenzivněji a v rytmu vyšší životní dynamiky, k tomuto bezprostřednímu každodennímu úzkému mezilidskému styku dochází ve větších městech. Nejde však jen o nutnost hromadného užívání jednoho zdroje vody několika domácnostmi, ale také o všudypřítomný problém bezdomovectví, jímž jsou postiženy v nemalé míře právě děti. Tento sílící společenský jev lze soustředěně pozorovat právě ve zdejší metropoli Addis Abebě. Osudu odevzdaní a zanedbaní lidé se pohybují jako temné varovné stíny mezi auty, jež semafory přinutili vyčkat na zelenou, a požadují svou denní almužnu, asi jediný zdroj nejisté obživy. I oni se museli přizpůsobit proměňující se situaci – začali používat odříznuté PET lahve na nedbale upevněné dřevěné násadě nebo gumové rukavice, aby jim někdo soucitně a často s pocitem nevýslovného studu přispěl, buď v podobě jídla, nebo skromné finanční částky. A to vše v nedostatečně fungujícím zdravotnickém systému, o celkovém hygienickém stavu v zemi ani nemluvě. Virus nezná ani hranice, ani slitování To si etiopská vláda v čele s mladým charismatickým premiérem dobře uvědomuje. Stejně dobře ví, jak nelehké je v zemi s tak starými a stále živými konzervativními tradicemi něco zásadního ze dne na den prosazovat a měnit. Je to velká a dlouhodobá výzva pro Etiopii, jejíž odvrácenou tvář poodhalila jako hlubokou jizvu v plné nahotě plíživými kroky se prohlubující pandemie Covid-19. Jak postupovat dál, když je právě v této zvlášť pohnuté době třeba nalézat neodkladná řešení? Lze se důvodně domnívat, že dlouhodobě vážnou sociální situaci v zemi bude třeba neodkladně řešit nejen lokálně, ale vskutku za vzájemného globálního přispění čili „glokálně“. Bude nutné zcela nově promýšlet i směřovat stávající programově-pracovní režim světových humanitárních organizací a hledat vhodnější a dostupnější cesty, jak za přímé podpory světových velmocí i jednotlivých států, kterým není „člověčenský“ přístup tradičně cizí, této virové hrozbě účinněji čelit. Na pozadí vzniklé pandemie nemůžeme už odhlížet od skutečnosti, že jsme také a v této nahnuté době především „občany“ svobodné vůle a že tento zhoubný a bezohledný virus nezná ani hranice, ani slitování. Právě v této tíživé situaci, jíž současná demokratizující se Etiopie prochází, se naléhavěji otevírá kýžený prostor pro interkulturní dialog, pro takovou možnost všestranného a odpovědného diskurzu, který bude s to daleko úžeji kvalitativně propojit co nejširší profesní spektrum nezávislých a zainteresovaných lidí dobré vůle, jimiž v mezinárodním měřítku, nejen v rámci jednotlivých států, disponujeme. Stejně tak už dnes nelze nevidět, že tento problém nemá jen stránku formálně-ekonomickou, jejímž prvořadým úkolem je generovat zisky a v jejíž zaslepeném neutuchajícím tempu nevratně dochází k rozevírání pomyslných nůžek mezi bohatými a chudými. Dotýká se našeho nejvlastnějšího smyslu bytí, jež není ničím jiným, než sférou naší nejvnitřnější existence – uvědomělého přesvědčení v důstojný a odpovědný život nás i příštích generací. Do těchto bytostně lidských snah bude třeba stále důsledněji zapojovat i potencionální účastníky z řad poučených humanitních vědců. Právě oni by měli ruku v ruce s pozitivní politikou vytvářet potřebný prostor lidské důvěry a vzájemného porozumění. Obnovení víry v tyto výchozí a zhola odcizené principiální postoje je právě v údobí nejistoty o naší budoucí existenci a obav z nedozírných následků koronavirové epidemie v současnosti snad nejvíce zapotřebí.   Autor článku, který je nyní na tříměsíčním výzkumném pobytu v Etiopii, doplňuje sérii deseti článků v tématu Globální pandemie, lokální přístupy svým textem o etiopských podmínkách.

Čas načtení: 2020-03-08 10:40:39

Mediální dezinformace kolem koronaviru

Člověk se nechce rouhat, zvlášť když jde o zdraví. Ale když jde o zdraví, tak zase končí legrace. A tak na jedné straně hrozí nařčení ze zlehčování závažnosti situace, kdy by na člověku mohl ulpět i stín případných úmrtí, bez jakékoliv příčinné souvislosti, ale hysterie nepracuje s logikou, právě naopak. Na druhé straně se člověk děsí z toho, že by mlčel a nepostavil se zjevné manipulaci. Na jedné straně tedy jde do jisté míry o reálnou snahu o ochranu obyvatelstva, téměř se však ztrácející pod celosvětovou hysterií; na druhou stranu jde o péči o skutečné zdraví obyvatelstva, především duševní, od něhož se odvíjí vše ostatní. Mediální mainstream se mění v koronastream, který nepřetržitě produkuje zběsilé zprávy, podobající se spíše zprávám poplašným (bude mít nějaký státní zástupce dostatek odvahy, aby se na to podíval z této strany?). A jelikož jde o zprávy jednostranné, které postrádají kontext a zejména kritické vyhodnocení, neřku-li přímo oponenturu, lze je označit již za dezinformace, potažmo fejky. Důkaz poskytla primářka mikrobiologie Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Václava Adámková, když zcela rozbila mediální hysterii uvedením počtu obětí letošní chřipky. Vychází z toho paradoxní poznání, že kvůli koronaviru, který u nás zatím nezaznamenal žádnou oběť, již leckde nejsou k dostání mnohé potraviny – zatímco kvůli chřipce, které padlo jen od začátku letošního roku za oběť přes 40 osob, nikdo nenakoupil ani špagetku. Člověku by se zachtělo číst konzervativní noviny, kde by první strana byla sice vyhrazena – podle mediálního zlozvyku – zprávám o koronaviru, ale byla by zcela prázdná. Nesmírně zajímavé je srovnání titulních stran takzvaných dezinformačních webů, například Parlamentních listů či Prvních zpráv. Cosi o koronaviru je v nich na třetím či pátém pořadí, a to nikoliv kvůli důležitosti tématu samého, ale kvůli panující hysterii kolem. Namístě je otázka, kdo tu tedy vlastně šíří dezinformace? Ještě jednu zajímavou věc uvedla primářka Adámková, jejíž vystoupení v této době, ač je to šílené, je nutno označit jako statečné (ona by s tím asi nesouhlasila: chová se prostě jako profesionál, klobouk dolů!). Řekla, že se bojíme neznámého, a na základě amerických katastrofických filmů očekáváme něco, co nepřijde. Velmi přesně tu vystihla reálně škodlivý vliv toho tsunami amerických filmových exkrementů, které si na sebe neustále pouštíme, až se pro mnohé stává ustrašení přímo návykovým. A tady se dostáváme k ústřední problematice knihy Naomi Kleinové „Šoková doktrína. Vzestup kalamitního kapitalismu“. Jádrem knihy je analýza situací, při nichž bylo využito technologie ovládnutí společnosti „šokem a bázní“. Psychiatrické využití šoků spočívá v eliminaci pacientovy rezistence přetížením jeho vjemových a informačních kapacit. Dezorientované vědomí ztrácí rozhodovací schopnost a je připraveno přijmout předem připravený obsah. Bázeň pak pomáhá nově navozený stav mysli udržovat. Tato původně armádní doktrína útočí nejen na vojenské síly nepřítele, ale používá i kolektivní strach coby zbraň, kterou paralyzuje společnost jako celek. A mezitím se dějí ve světě věci! Ostošest vlády vládnou a parlamenty přijímají zákony, a když se obyvatelstvo dostane z té krize, například po tsunami, s hrůzou najednou zjistí, že už nemá kde bydlet, protože namísto jejich původní vesnice bude postaven hotel. A všechno přitom proběhlo „demokraticky“, a nikdo nic nenamítal. Pochopitelně, protože dotyční mezitím bojovali o holý život. Co může nastat ve stínu této mediálně zhysterizované epidemie nyní? Třeba to, že téměř bez povšimnutí proběhne agrese jednoho členského státu NATO proti jeho sousedovi, a to na jeho území, což je v zásadním rozporu s prvním článkem základní smlouvy o NATO, jímž se členské státy zavazují řešit veškeré mezinárodní spory jednáním a zdržet se byť i jen hrozby silou! Tím se pak svět dostane do situace, kdy agresor z řad NATO může zkusit případné obranné akce napadeného souseda na jeho území vykládat jako napadení členského státu NATO a snažit se aktivovat pátý článek téže základní smlouvy o případné pomoci ostatních členských států, který ke všemu ještě prolhaní politici (včetně mnoha našich!) vykládají jako závazek, jímž ovšem v žádném případě není. Paralela současné situace s tím, co analyzuje Naomi Kleinová, je prostě alarmující. Máme ještě další pojem, který můžeme k jejímu popisu použít. To, co se nyní děje kolem koronaviru, je zřejmou součástí hybridní války, kdy neplatí žádná pravidla, a jde jen o materiální zisky. To se vyjevilo zcela jasně v okamžiku, kdy krátce po propuknutí epidemie ve Wu-chanu světové agentury radostně sdělovaly, jak padají čínské akcie a o kolik se propadne čínské hospodářství. Soudím, že čínská vláda nasadila taková spektakulární až drakonická opatření právě proto, aby k těmto propadům nedala záminku, leč platné to nebylo nic. V okamžiku, kdy se šermuje se vzrůstajícími počty osob nikoliv nemocných, ale pouze nakažených koronavirem, aniž by se to srovnávalo s počty osob nemocných například chřipkou, nelze mluvit o ničem jiném než o hanebné manipulaci strachem. Nota bene, když se příslušná čísla nevztahují k počtům obyvatel, a když se už vůbec neuvádějí počty zemřelých na jiné choroby, už o propuknutí další varianty hybridní války nemůže být žádných pochyb. Text původně vyšel na webu Parlamentnilisty.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-06 15:58:55

Arnošt Marks: Země, kde spolupracují vědci, inženýři a umělci, jsou úspěšné

Kdo si hraje na vlastním písečku, nepřežije 21. století. Separace společenských, technických a přírodních věd je krátkozraká. A bez umělecké kreativity se žádná z těchto oblastí sama neprosadí. Jak by to mohlo fungovat v praxi, naznačuje proděkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara Arnošt Marks.   Mnohdy jsou smysl, společenský účel a význam spolupráce umělců a vědců pouze předmětem mnoha iluzí a přehnaných očekávání. Jak byste hodnotil současnou situaci v této oblasti u nás? Pro naši úvahu si vymezme pole, kde múzy věd, výzkumu, technologií, humanitních oborů a umění působí společně vedle sebe. Výdaje na vědu a výzkum v České republice tvoří necelá dvě procenta HDP, přičemž polovinu poskytují soukromé podniky. Česká republika se ve všech možných souvisejících parametrech zařazuje mírně pod průměr EU a zaostává za vyspělými zeměmi. Nemůžeme být s tímto stavem spokojeni. Zásadní dobrá zpráva ale je, že po sametové revoluci vedle konsolidované akademie dorostla také první vrstva soukromých majitelů malých a středních firem se zájmem o technologie, vědu a umění a skupina dalších zámožnějších svobodných občanů. Tito spolu s akademiky mají de facto odpovědnost za budoucnost této země a jsou velice důležití.   Bylo vůbec po roce 1989 na co v této oblasti navazovat? Ne náhodou bylo antiintelektuální chování komunistických mocipánů zaměřené na zničení takovýchto vztahů. Konali selektivně a devastace se týkala různých oborů v různé míře. Schopnost provádět mezinárodní aktivity v umění, vědě a výzkumu pěstovali velmi náhodně, svévolně a podřizovali je pouze svým zájmům. Konali tak v neposlední řadě z čistě geopolitických a koloniálních důvodů, organizovali eliminaci a izolaci českých zemí od Západu a jeho duchovních, vědeckých a kulturních elit. Důsledky této devastace je cítit dodnes. České akademické prostředí se z této a dalších hrůz 20. století zotavuje a vychází z izolace, jak dokládají mnohé analýzy. Zotavujeme se ale pomaleji, než bychom si přáli. V logickém tempu generační obměny postupně znovu dochází k zapojování do mezinárodní spolupráce a živé interakce na evropské a světové úrovni.  Český akademický svět již dospěl do stavu své technické a finanční konsolidace. Za posledních deset až patnáct let bylo do něj kromě přibližně dvou set miliard korun ze státního rozpočtu investováno ještě přes sto miliard korun z evropských zdrojů.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Česká republika jako jedna z průmyslových zemí ale nemá žádné veřejné specializované kapacity aplikovaného výzkumu, ústavy, které by se soustředily na výzkum v sektorech, které jsou klíčové pro dlouhodobý společný a na sebe navazující rozvoj ekonomiky, technologií a vědy. Nemáme ani specializované instituce na interakci mezi vědou, uměním a technologiemi. Proč? Máte pravdu! Takové instituce existují nejen ve většině velkých úspěšných technologicky orientovaných ekonomikách. Jde o ústavy jako národní laboratoře v USA, MIT, Aalto University ve Finsku, Frauenhoferovy ústavy v Německu, ITRI na Tchaj-wanu ... Propojení umění, designu a vědy a technologického výzkumu je bohužel u nás mnohdy oddělováno a fragmentováno, administrativou jsou tyto oblasti vnímány jako izolované. Aplikovaný výzkum a umělecká činnost spojené s ekonomikou a technologiemi jsou zatím volně rozprostřeny do veřejných vysokých škol a ústavů Akademie věd. Ale měl by být jimi atakován i náš každodenní život. Krajina výzkumu je tedy zatím uspořádána kontra-intuitivně. Chceme-li udržet krok s vyspělými světovými ekonomikami, musí se to během několika let změnit.   V současné době působíte jako proděkan Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara na Západočeské univerzitě v Plzni, kde máte odpovědnost za mezinárodní spolupráci a projekty, které se týkají vztahů mezi uměním, technologiemi a inovacemi. Jaká je zde situace v této oblasti? Od založení Ústavu umění a designu, který byl předchůdcem Fakulty Ladislava Sutnara, si byl jejich zakladatel, děkan docent Mištera, dobře vědom toho, co se v této oblasti bude odehrávat. V podstatě to, o čem mluvíme, zakódoval mezi hlavní cíle a priority nově vznikající fakulty. Od samého počátku dochází v této oblasti k realizaci zajímavých projektů. Nejen s institucemi a firmami u nás, ale i se zahraničními partnery. Mezinárodní aktivity fakulty směřujeme k synergii, která dlouhodobě posiluje postavení školy a absolventům zprostředkovává porozumění a schopnosti obstát ve světě designu, technologií, umění, komunikace a tvorby v příštích desetiletích. Zanedbatelné pro tuto oblast není ani to, že už od roku 2005 provozujeme každoročně mezinárodní letní školu, kde se setkávají pedagogové i studenti doslova z celého světa. Pedagogové a studenti fakulty získali na základě kontaktů, v relativně krátké historii fakulty, významná mezinárodní ocenění, ale i zakázky pro svoji tvorbu.    Je to výhoda, že Fakulta Ladislava Sutnara jako umělecká škola je součástí převážně technické univerzity s dlouhodobou tradicí? Je to pro takovou spolupráci veliká výhoda. Fakulta je součástí univerzity s excelencí v oborech spojených s mobilitou, energetikou, matematickými obory a mnoha novými technologiemi. Dle hodnocení za rok 2016 je univerzitou s nejvyšší absolutní investicí z evropských fondů na žáka v ČR a je hodnocena nad evropským průměrem ve vybraných inženýrských, matematických a technických oborech. Je tedy s kým a na čem spolupracovat přímo v Plzni. Od svého založení vychází fakulta z odkazu Ladislava Sutnara a má ve svých aktivitách zakódován i díky jemu étos spojující obory technické, design, výtvarné umění a originální výtvarné hodnoty. Je neméně důležité, že docent Mištera dokázal na fakultě vybudovat tým plný nejen českých výtvarných a pedagogických veličin, ale navíc máme vedle našich klíčových ateliérů i špičková technologická pracoviště přímo na naší univerzitě. Vezmeme-li v úvahu ještě i širší historický kontext Plzně, v němž nalezneme svět strojírenství a průmyslu Škodových závodů, Loosovy interiéry, Křižíka, Sutnara… Máme na co navazovat, pokračovat ve stopách našich předchůdců. Jsou tu nejen finanční, pedagogické, technické, vědecké podmínky, ale i inspirace – genius loci.   Studentům se tedy dostane nejen kvalitního výtvarného vzdělání, ale i možnosti už během studia se zapojit do zajímavých aktivit a realizací i v zahraničí. Budou tak připravení na vstup do profesního života? Nebudeme si nalhávat, že budoucnost našich studentů a školy bude v 21. století nějak jednoduchá. Prosperita ČR v tuto chvíli stojí na relativně úspěšném modelu z 90. let 20. století, který upřednostňoval převážně průmyslovou výrobu s nižší přidanou hodnotou – zásadně závislou na dodávání komponentů našim německým sousedům. Vedle významné části ekonomiky závislé na dodávání komponentů existuje vrstva několika stovek firem, často spíše menších, které tento stereotyp prolamují a jsou často spojeny se špičkovým designem a vědou. Dramatické změny jsou na společenském obzoru v demografii, technologiích v oblasti mobility, energetiky, urbanismu v IT, v bio vědách jsou na denním pořádku. Jejich parametry, rozměry ani rychlost ale nejsou známy. Vedle společenskovědních oborů jsou umělecké obory cestou, jak společnosti pomáhat při osahávání budoucnosti. Designéři a umělci musí nejen asistovat při těchto změnách, ale budou jejich integrální hybnou silou. Už i proto musí naše fakulta vedle kvalitního uměleckého vzdělání vybavovat naše absolventy i schopností obstát v budoucím světě, ať již budou působit kdekoliv. Lehké to ale mít nebudou! Současnost nikomu z nás nedává jednoduchá, nenáročná řešení.   Kdo dnes patří mezi nové partnery fakulty v této oblasti? Můžete uvést konkrétní příklady?  Máme vytyčená teritoria a budoucí partnery hledáme mezi špičkami a těmi, co vědí, co je odolnost a hájení silného postavení ve světě kvality. Inspirujeme se u partnerů, kteří jsou nám kulturně a hodnotově blízcí a osvědčili v historii schopnost se prosadit nejen jako velcí „hráči“, ale i jako poměrně malé, bezvýznamné či dokonce ohrožené entity. Tato schopnost efektivně se chopit vlastního osudu a úspěšně se prosadit na globální scéně je pro nás aktivně volenou inspirací. Mezi naše nové partnery patří například Holon Institute of Technology z Izraele, který byl založen jako neuniverzitní technologický institut podle vzoru interdisciplinární legendy MIT v USA. Izraelská vláda zřídila tuto instituci na hranicích vědy, kultury, technologií a umění se záměrem kultivovat excelentní řešení pro stát Izrael a systematicky připravovat studenty pro výzvy budoucnosti a kultivovat synergii mezi inženýrskými obory, vědou, uměním a kulturou. Zvláště explicitní  chápání širšího elementu kultury jako významného parametru, který je integrální součástí i inženýrských řešení, je nejen pro naši fakultu, ale i naše partnery na plzeňské univerzitě, jako je Nové technologické centrum, Fakulta aplikovaných věd, ale i celou naši univerzitu inspirující. Dalším partnerem je univerzita NCKU z města Tchaj-nanu na jihu Tchaj-wanu. Západočeská univerzita s ní začíná spolupracovat na přípravě společných projektů na hranici budoucí mobility a výzev pro městské prostředí. Tchajwanská univerzita leží v území, které čelí významné změně klimatu ve městech, vlně monzunů a tajfunů. Proto spolupracuje s celou sítí globálních hráčů na klimatických adaptacích pro města. Rozhodli se proto svoji akademickou sféru budovat a strategicky propojovat s nejlepšími akademickými pracovišti ve Spojených státech. Dnes obě země diverzifikují tuto orientaci a ohlížejí se po evropských partnerech. Nicméně jejich schopnost prakticky číst potřeby a trendy trhů, kterou se naučili při své „závislosti“ na USA, je jim možné jen závidět a učit se od nich. Pro naši univerzitu to jsou ideální partneři pro společné projekty spojené s budoucností interaktivity, mobility a designu v takovémto prostředí. {/mprestriction}  Autor je spisovatel a publicista.   Mgr. Arnošt Marks, Ph.D., MSc. (*1967) studoval na Karlově univerzitě a na univerzitě v Cambridge. Mimo jiné působil jako náměstek pro vědu, výzkum a inovace místopředsedy vlády, jako místopředseda Rady vlády pro výzkum a inovace, ředitel projektu CEITEC Masarykova univerzita, Brno, Vysoké učení technické, Brno a Akademie věd. Působil na Ministerstvu pro místní rozvoj i jako předseda Národního výboru pro kreativní průmysly. V současné době je proděkanem pro tvůrčí činnost na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara Západočeské univerzity v Plzni a má zde odpovědnost za mezinárodní spolupráci a projekty pro vztahy mezi uměním, technologiemi a inovacemi.

Čas načtení: 2019-11-11 08:40:42

Hledání levice v roce 1989: Pohled na reformní proud uvnitř KSČ

Od pádu komunistického režimu v Československu náš již dělí tři desítky let. Od té doby byla vydána řada publikací, studií různé kvality, které se tímto zlomem zabývají. Zde se soustředíme na málo známý obraz hledání a tápání skupiny lidí, kteří věnovali mnoho energie tomu, aby období přestavby směřovalo k reformě tehdejšího reálného socialismu, tehdy ještě komunistické strany, která již ztratila svoji funkci jako politická strana. Uvědomovali si, že s překonáním režimu zatíženého řadou historických problémů, křivd, včetně zločinů, může dojít i k eliminaci toho pozitivního, co bylo za dobu po r. 1948 vybudováno. Představovali významnou část intelektuálního potenciálu lidí, ať v řadách komunistické strany, či nekomunistické opozice, nejen šedé zóny. Historie tohoto proudu je dodnes prakticky nezmapována, pro veřejnost to pak zejména ve sdělovacích prostředcích vyznívá, jako by skutečně všechno bylo v rukou vítězů sametové revoluce.  Kdo je levice? Názory na to, kdo tehdy koho považoval za autentické levicové hnutí, se ovšem lišily. Za jediné autentické a důsledné síly levice v Československu krátce před prvními svobodnými volbami v červnu 1990 byla podle stati v časopisu Levé alternativy „Polarita“ považována levicová politická hnutí, která vznikla jako nezávislé struktury ještě před listopadem 1989, tj. Levá alternativa, Československé anarchistické sdružení a Obroda – Klub za socialistickou přestavbu. Ty se nacházely zcela mimo komunistickou stranu. Možnosti a vliv levicové opozice v období akutní krize a rozpadu byrokratického socialistického systému nelze přeceňovat, je nutno si uvědomit, že ji představovaly nepříliš početné skupiny, zejména inteligence, které byly velice heterogenní. Samotný pojem levice, jakož i reformní komunisté byl pro veřejnost, která se podílela na statisícových mítincích v listopadových dnech roku 1989, do jisté míry vágním, zprofanovaným, rychle zastíněným občanskými hnutími v čele s Občanským fórem. Pojem levice byl spojován především s poraženým režimem. Byl to pojem v podstatě pro velkou část společnosti odepsaný. Nekonstituovaná, heterogenní levice tedy nemohla sehrát nějakou vysoce významnou roli. Navíc prohrála souboj o čas. V procesu rozpadu systému, který sám sebe deklaroval jako levicový a socialistický, byli představitelé části opozičních levicových skupin integrováni do občanské opozice jako celku (např. Obroda, vznikající sociální demokracie atd.), ve smyslu souborného hnutí. Institucionální krize postihla celou KSČ, ne tedy pouze její reprezentaci. Označením institucionální krize však budiž vyjádřeno, že nejde o totální kolaps této strany, která přestala být stranou politickou a stala se státostranou, ale právě o kolaps principů a fungování její organizační vybavenosti, výbuch neschopnosti nomenklatury, která sledovala jako každá jiná zájmová skupina své cíle. V nižších složkách se tento kolaps projevil ochabnutím aktivity, neschopností jakékoli racionální akce, v důsledku očekávání příkazu, či rozhodnutí „shora“, které však již nikdy nepřišlo. Domácí hospodářské potíže, narůstající krize sousedních států sovětského bloku, deklarovaný politický obrat vedení KSSS a zklamání z neochoty sovětských perestrojkových vůdců vyjádřit se k roku 1968 na základě teze o nevměšování se do vnitřních záležitostí druhého státu, na straně druhé i mezinárodní situace, která se vyznačovala neústupností Západu a slábnutím sovětského bloku, rychle rozrušovaly kvazi stabilitu československého normalizačního režimu. I mezi původně jednotnými normalizátory se rozhořel urputný zápas o nové přerozdělení mocenských pozic.  Vývoj veřejného mínění v 80. letech Normalizační režim přestal plnit základní podmínku jakési nepodepsané, ale většinou akceptované „společenské smlouvy“, totiž zajištění trvalého růstu životní úrovně, a tím se i uvolňovala jeho materiální závislost a zainteresovanost na něm. Obyvatelstvo přestávalo mít zájem na jeho existenci, jak to naznačují i výsledky průzkumů veřejného mínění o vedoucí úloze KSČ. Tím se otevřeně začala projevovat kritičnost k politickému systému v ČSSR; téměř jedna polovina respondentů jej považovala za nedemokratický. Dlouhodobě narůstala nespokojenost se způsobem uplatňování vedoucí síly strany. Jestliže v roce 1986, kdy tato otázka byla poprvé položena, považovalo vedoucí úlohu KSČ za důležitou 67 % respondentů a 23 % za nedůležitou, pak v červnu 1989 odpovědělo kladně již jen 41 % a záporně 37 %. Na tuto otázku odpovídali občané i na přelomu listopadu a prosince 1989 (již v podstatně jiné atmosféře, kdy už se mohli vyjadřovat bez zábran). Souhlas s vedoucí úlohou KSČ vyslovilo pouze 14 % a nesouhlas celých 82 % respondentů. Sociolog Miroslav Vaněk dospěl k závěru: „Údaje za čtyři roky před sametovou revolucí potvrzovaly všeobecnou nespokojenost a odklon občanů od KSČ.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Akutní krize a rozpad režimu Pro kriticky založenou část komunistů byl nepřijatelný způsob, jakým vedení strany reagovalo na události v Polsku, nejnověji volby do Sejmu v červnu 1989, vývoj v Maďarsku, jeho způsob posuzování pozice vedení SED v čele s Erichem Honeckerem v NDR, způsob vyrovnávání se s faktem, že v zemi stoupá aktivita opozice, vliv disentu (zejména po uveřejnění Několika vět) i jakým způsobem vedení proti opozici postupuje. Souhrnně řečeno, se však již jednalo o něco jiného. Slovy Oskara Krejčího, tehdy politického poradce předsedy vlády Ladislava Adamce: „Na jaře 1989 se nevedl zápas o to, zda se byrokratický socialismus podaří udržet, ale o to, jakým způsobem odejde ze scény – zda v potocích krve, nebo dohodami u kulatého stolu“. Kolaps režimu byrokratického socialismu v Československu v roce 1989 byl součástí podstatně širšího geopolitického procesu, který již probíhal řadu let, šance obnovení socialismu byly ztraceny potlačením pražského jara a následným vývojem v 70. letech.  Reformní směry uvnitř komunistické strany a jejich osudy Je nutno souhlasit s obecným zjištěním Anny Grzymala-Busse, že reformní úsilí uvnitř KSČ v 80. letech prakticky prošlo bez ohlasu stranických orgánů, tím spíše veřejnosti. Převládala představa, že „KSČ byla stagnujícím, nereformovatelným hrochem, skutečným projevem zkostnatění po pražském jaru 1968 a následných stranických čistkách“. Autorka ovšem dodává, že i přes tristní situaci této státostrany vzniklo několik pokusů usilujících o reformy, resp. směřujících k reformám, pochopitelně v letech 80. Reformní proudy uvnitř KSČ, pokud je takto podmíněně nazýváme, protože jejich skutečný vliv na aparát a vedení byl velice slabý, až mizivý, představovaly spíše „ostrůvky“ tvořené jednotlivými skupinkami, jejichž kontakty, spojení, spolupráce, společné diskuze, s výjimkou v Praze, byly zprvu slabé. Tvrdé vystoupení jednotek VB proti demonstrantům na Václavském náměstí v Palachově týdnu v lednu 1989 vyprovokovalo řadu členů strany k napsání protestních dopisů, které adresovali přímo generálnímu tajemníkovi ÚV KSČ Miloši Jakešovi. Mezi ostré kritiky náležel i Miloslav Ransdorf, vědecký pracovník Prognostického ústavu ČSAV, který se podílel na přípravě petice podepsané více vědeckými pracovníky v téže věci. Ransdorf zaslal i „přestavbový dopis“ L. Adamcovi, jehož jádrem bylo směřování „…k ústavním změnám a škrtnutí článku 4 ústavy“. V únoru 1989 zejména v Praze proběhla řada vášnivých diskuzí např. na ČVUT, mj. i v sále Dopravních podniků, kde se v rámci perestrojkové atmosféry ostře kritizovala neschopnost vedení KSČ využít manévrovací prostor, který stále existoval.  Jednotliví reformisticky orientovaní členové strany si byli vědomi své roztříštěnosti, neschopnosti vystoupit jako celek.  Stranické vedení připravovalo návrh nové ústavy, další hospodářské reformy, které měly být odstartovány v lednu 1990. Přípravy však probíhaly více utajeně, natož aby se o rozsahu reforem a jejich klíčových bodech veřejně a otevřeně diskutovalo. „Veřejnost se ovšem nedověděla o připravené ekonomické reformě, ani o návrhu ústavy, kde byly velkorysé garance politických a občanských svobod, včetně akceptování vídeňských konvencí o lidských právech. Skutečností je, že jejich přijetí Marián Čalfa spíše brzdil, stejně jako opuštění článku 4 Ústavy ČSSR,“ jak napsal Miloslav Ransdorf. Tyto nezveřejněné materiály nemohly mít pochopitelně žádný ohlas ve stále kritičtější veřejnosti, ve které se již zvedaly hlasy odporu, byť početně zdánlivě slabé. Naopak vedení strany postupně zostřovalo pronásledování snad jediného potenciálního partnera reformních komunistů, hnutí Obroda (klubu pro socialistickou přestavbu). Je zřejmé, že mezníkem pro vývoj nekomunistické opozice byla setkání Václava Havla s Alexanderem Dubčekem na jaře 1989 a tvrdý postup bezpečnostních orgánů proti Obrodě v červenci 1989. Společnost Bohumíra Šmerala Chronologicky nejdříve vcházel do povědomí (v rámci Prahy) diskusní klub, neformální sdružení levicově orientovaných občanů, převážně komunistů, které vzniklo v průběhu jara-léta 1989. V létě 1989 se rozhodli ustavit Společnost Bohumíra Šmerala. Ještě před tím skalní stalinisté zamýšleli vytvořit Společnost Klementa Gottwalda, což nenašlo velkou odezvu. Naopak myšlenka utvořit jádro pro reformu strany s odkazem na dílo a politickou činnosti B. Šmerala, významného představitele české sociální demokracie a zakladatele v dobách Rakouska-Uherska, KSČ ohlas měla. Její aktivní jádro opět tvořili někteří pracovníci Městské politické školy KSČ v Praze (v Praze – Karlín), Kabinetu politické výchovy (Karoliny Světlé), Miloslav Ransdorf z Prognostického ústavu ČSAV i z jiných výzkumných institucí mimo stranická zařízení, jakož i užšího okruhu dalších sympatizantů, ze všech částí společnosti, především intelektuálů všech profesí, resp. inteligence. Klub byl budován na neformálním základu. Počet členů dosáhl na podzim něco málo přes stovku osob, spojovaných především osobními vazbami. Prostor pro zasedání poskytla MPŠ KSČ v Karlíně. V průběhu roku 1989 probíhaly ve Společnosti neformální diskuse, přidávali se i další zájemci. Radim Valenčík získal skupinu lidí z Vysoké školy ekonomické, mezi nimi i Miroslava Ševčíka a další. Konflikty vznikaly kolem diskusí k programovým otázkám. V diskusích předkládal řadu konceptů a návrhů Miloslav Ransdorf. Požadoval v nich též zrušení výsledků stranických pohovorů z roku 1970, ustavení „opozice v rámci partaje“, možnost spolupráce s již existující Obrodou. V období do listopadu, pokud se nám podařilo zjistit, Společnost nevydala žádné prohlášení, jímž by se veřejně prohlásila za reformní skupinu, resp. zveřejnila své stanovisko k některým problémům, kterými společenský vývoj překypoval. Na podzim 1989 se klub připravoval k oficiálnímu ustavení, byly připravovány i základní programové dokumenty, jejichž autorem byl opět M. Ransdorf, ve spolupráci zejména s Rudolfem Převrátilem, Miroslavem Grossmannem, Pavlem Smutným a dalšími. V říjnu 1989 se v bytě M. Ransdorfa konala pracovní porada organizátorů, kteří se dohodli na oficiálním ustavení Společnosti. 14. listopadu 1989, kdy měl být rozpuštěn Prognostický ústav ČSAV (?) nadřízenými orgány (?), se vedení Společnosti dohodlo, že v průběhu dvou týdnů by se měla změnit v oficiální stranickou platformu. Je do jisté míry příznačné, že první oficiální vystoupení přišlo pozdě, v době, kdy již kritická slova Společnosti vyzněla zcela jinak. Zástupci klubu si totiž 13. listopadu objednali místnost v Domě politické výchovy MV KSČ na první veřejné zasedání klubu, a to na 27. listopadu. Termín byl směřován před den lidských práv 10. prosince, kdy se očekávalo vystoupení opozice. Byla to z pohledu snah reformních komunistů „fatální chyba“? V duchu „všechno pozdě?“ Ransdorf ve svých pamětech později připomněl, že v napjatých dnech, které následovaly po 17. listopadu, „pochopil, že KSČ nemá žádný krizový ani ústupový scénář. Moc vyvanula z budovy ÚV neskutečně rychle, až to opozici zaskočilo“. Demokratické fórum komunistů Události 17. listopadu 1989 podnítily členy klubu k urychlenému, ale opožděnému vystoupení. Řada z nich hned poté, co se dozvěděli, co se stalo onoho večera na Národní třídě, rozvinula velice intenzivní činnost. V prvním týdnu sametové revoluce, kdy na Václavském náměstí demonstrovalo denně až sto padesát tisíc lidí, členové Společnosti horečně diskutovali, snažili se zhodnotit situaci, připravovali programové prohlášení, zatímco vedení strany dále mlčelo. Členové Šmeralovy společnosti se sešli 27. listopadu, aby se dohodli na přejmenování společnosti na „Demokratické fórum komunistů“, jež mělo působit v rámci komunistické strany. Současně DFK vydalo prohlášení a programové teze. V prohlášení se mj. uvádělo: „Sympatie k myšlenkám socialismu mají v československé společnosti hluboké a mnohostranné kořeny. Avšak stalinský systém přinesl hořká zklamání a velké ztráty. Pokus o zásadní obrat v roce 1968, zdůrazňující neoddělitelnost socialismu a demokracie, vyvolal nové naděje na obrodu KSČ a společnosti a získal straně nebývalou podporu obyvatelstva. Ale tragická a neospravedlnitelná intervence armád Varšavské smlouvy a následující tzv. normalizace zasadila takovým snahám těžkou ránu. KSČ ze svých řad vyloučila tisíce občanů, kteří se pro obrodný proces angažovali. Nekompromisní nastolení monopolu moci znovu nadlouho oddělilo lid a stranu od privilegovaného vedení. Lží a zastrašováním byla umlčena většina členské základny strany a společnosti vůbec. Uvědomujeme si, že mezi členy strany je mnoho osobně čestných lidí s přirozenou autoritou, kteří nepropadli politické a morální korupci, zachovali si demokratické cítění i kritický odstup od politiky strany a nejednou jej vyjádřili. Většina však zatížila své svědomí tím, že nenašla odvahu otevřeně vystoupit se zásadním protestem proti diktátu, lži a pokrytectví. Jsou to poctiví dělníci, zemědělci, vynikající odborníci, pracovníci všech profesí. Bez jejich nadání a obětavosti se československá společnost může jen těžko obejít. Jsme vedeni snahou najít platformu pro jejich obrodnou iniciativu, pro svobodnou a starými předsudky nezatíženou diskuzí v období před sjezdem KSČ. Očekáváme, že tato platforma zároveň napomůže k rozchodu s těmi, kteří svými postoji a činy kompromitovali KSČ před veřejností.“ Období, kdy z KSČ odcházely statisíce členů (kteří byli jejími členy s velice diferencovanými motivacemi), další desetitisíce hledaly cestu pro pochopení vývoje, pro podporu společenských změn, tu však chápaly jako podporu společnosti sociálně spravedlivé. Na základě výzvy prvního prohlášení se hlásily do DFK tisíce osob. Údaje, které uvádí polská autorka Anna Grzymala zřejmě nejsou přehnané, tj. odhad mezi 10–60 000, i když bychom se klonili spíše ke středu uvedeného údaje. Dokumentují tak do určité míry stav tehdejší mysli ne nevýznamného počtu členů i nečlenů KSČ, levicově orientovaného, kritického intelektuálního potenciálu společnosti, kteří viděli význam zvratu po 17. listopadu do značné míry ve smyslu cesty socialistického, resp. sociálně demokratického rozvoje. Sympatizanti DFK (ještě stále uvnitř strany, ale co to znamenalo v dynamicky se vyvíjející situaci) se hlásili z řady míst v České republice, na Slovensku bylo zastoupení nižší, i vzhledem k poněkud jiné situaci. Mezi původní cíle skupiny, vtělené i do programového prohlášení náležela revize a přehodnocení roku 1968, smetení normalizačního Poučení z krizového vývoje. Současně byl položen požadavek přetvořit stranu v duchu reformních komunistických stran v Polsku a Maďarsku. V polovině prosince 1989 se DFK vyjádřilo pro přímé volby prezidenta republiky. 14. prosince demonstrovalo před budovou ÚV KSČ a redakcí Rudého práva. DFK mělo podle původních představ působit jako frakce v rámci komunistické strany, o dva týdny později se představy změnily v pojetí působení DFK uvnitř strany a mimo ni. Názory uvnitř se rychle diferencovaly, zejména v otázce, zda setrvat v KSČ, či odejít. Rudolf Převrátil a další se vyjadřovali pro činnost DFK mimo stranu, Ransdorf naopak prosazoval názor, že DFK musí zůstat v rámci KSČ a „podílet se na její přeměně, pokud možno být motorem tohoto procesu“. Cílem bylo otevřené pojetí komunistického hnutí, spojující úsilí o obnovu, současně s kontinuitou. Co se týká analýzy občanské společnosti, navazovaly v mnohém programové teze DFK zejména na myšlenky Antonia Gramsciho. Jedním z významných spoluautorů tezí byl Ransdorf. Programové teze DFK obsahovaly mnoho z filozoficko-politických úvah M. Ransdorfa. Zejména se jednalo o pasáže „Socialismus a moderní civilizace“ a „Socialismus a nová společenská racionalita“. V části, která se týkala hospodářské problematiky, Ransdorf rozvinul koncept československé hospodářské reformy pro 90. léta vypracovaný v Prognostickém ústavu. DFK v listopadových dnech 1989 vyvíjelo relativně silný tlak na modernizaci KSČ. „Sjezd bezvýchodnosti.“ Mimořádný sjezd KSČ 19.–20. prosince 1989 DFK vyvíjelo v hektických dnech po 17. listopadu velký tlak na modernizaci KSČ, své slovo se pokusilo pronést i na sjezdu KSČ, který probíhal 19.–20. prosince 1989 a jehož se zúčastnilo na 1 530 zvolených delegátů. Proběhl v nedávno zbudovaném pražském sjezdovém paláci (nyní Kongresové centrum). Režie tohoto jednání byla v rukou špičkových funkcionářů Socialistického svazu mládeže (SSM), zejména Vasila Mohority, Širokého. Sjezdu se zúčastnilo 50 zástupců DFK jako pozorovatelé. DFK vydalo v průběhu sjezdu několik čísel Sjezdového zpravodaje DFK). Zástupci měli ovšem velice malé možnosti prezentovat své názory z tribuny sjezdu. Byli často napadáni účastníky sjezdu jako rozbíječi strany, a to ve velice ostrých diskuzích. Přesto však DFK bylo jako takové vedením sjezdu méně a řadou delegátů daleko více respektováno a jeho tiskové konference byly sledovány se zájmem. DFK požadovalo na sjezdu frakční status, organizace DFK měly mít status základních stranických organizací, k dispozici jim měl být malý aparát, časopis, část finančních prostředků strany. Z těchto požadavků nebylo prakticky splněno nic. DFK svedlo neúspěšnou bitvu na sjezdu, těžko se mohlo prosadit, když kromě jediného vystoupení svého mluvčího nedostalo více slovo. Se závěry sjezdu DFK vyjádřilo nespokojenost. Mezi názory jednotlivých členů DFK, kteří se účastnili prosincového posledního sjezdu KSČ, byly značné názorové rozdíly, odpovídaly i onomu opožděnému hledání, jak reagovat na rychle se vyvíjející politický vývoj. DFK reagovalo na „sjezd bezvýchodnosti“ dalším kritickým prohlášením a rozhodnutím zahájit budování nových organizací DFK v regionech. Tento tlak však přišel pozdě, až po rozhodující události 17. listopadu, kdy výbuch občanské nespokojenosti (ať už byl iniciován nebo ne) rozmetal představy o reformních změnách. Dynamika společenských a politických změn nabrala zcela jiné tempo a postupně také orientaci, rychle se zde objevil nový, silný společenský proud. Pochopitelně v tomto proudu uvnitř komunistické strany mnozí členové strany, včetně některých jeho zakladatelů, viděli pouze určitý odrazový můstek, kterým by se dostali mimo stranu, a tak by se v očích kritické demokratické veřejnosti „očistili.“ Řada z nich se domnívala, že tempo polistopadové obnovy komunistické strany je pomalé, a proto přistupovali i k zakládání jiných politických subjektů. Samotné DFK se počátkem ledna 1990 začalo rozpadat, jeho vliv rychle slábl, sympatizanti přecházeli do jiných uskupení odštěpujících se od komunistické strany.  Tříkrálové jednání DFK 6. ledna 1990 Více než 2 500 sympatizantů a aktivistů z celé České republiky se sešlo na jednání 6. ledna 1990 v Praze. Přítomni také byli zástupci KSČ a Obrody. Atmosféra na setkání byla velice vzrušená. Ze zástupců Koordinačního výboru DFK zde byli mimořádně aktivní Rudolf Převrátil, Jaromír Sedlák, Pavel Smutný, Milan Maršálek, J. Maczner a Ladislav Zvolský.  Čilá aktivita DFK přišla jednoznačně pozdě. Výbuch občanské nespokojenosti smetl všechny představy o reformách starého systému a společenská změna nabrala zcela jiný kurs. Kromě toho bylo zřejmé, že řada lidí neviděla v tomto hnutí nic jiného nežli můstek jak vystoupit ze strany. Pro jiné bylo tempo obnovy komunistické strany příliš pomalé, částečně oprávněně. Po dlouhém váhání se Koordinační centrum DFK rozhodlo 26. ledna 1990 politický proud, který představovalo, budovat jako samostatnou moderní levicovou politickou stranu. Současně se formovalo několik skupin, které se pokusily představit své narychlo formulované programy se socialistickým zaměřením. Podle názoru členů strany „DFK byla houba, která umožňovala, aby se KSČM stala masovou stranou“. Zklamání z neúspěšného startu DFK vedlo k další diferenciaci. Nejdříve se odštěpila skupina, která si dala název Nezávislá levice, poté Československé demokratické fórum, které se jediné zúčastnilo parlamentních voleb v červnu 1990. Zřejmě největší část, především členstvo mimo Prahu, zůstalo v KSČ, nyní již KSČM. {/mprestriction}  Autor je historik a působí v Historickém ústavu AV ČR. 

Čas načtení: 2019-10-14 14:23:56

K agresi vůči Kurdům nelze mlčet: Můžeme požadovat sankce a vyloučení Turecka z NATO

Bezmoc, hněv, slzy, zhnusení, to vše se vnímám, když vidím informace přicházející v posledních dnech ze Sýrie, kde Turci spolu s islamisty útočí na Kurdy a jejich spojence. Chybí mi slova, jsou to jen shluky písmen. Zdá se, že se nic nezměnilo, stejně jako v roce 1938, kdy jsme my byli zrazeni tzv. mocnostmi, se nyní totéž stalo Kurdům. Navíc nyní Česká republika jakožto člen NATO, tedy my všichni, je v podstatě spojenec Turecka a jeho fašizujícího islamistického režimu. Kurdové se ovšem, na rozdíl od nás, nevzdají. Jsou to statečný národ a nejen to. V rámci svých komunit se snaží o demokratický, autonomní systém vlády, kde jsou mimo jiné kurdské ženy rovnoprávné s muži. Nevídané v muslimském světě, a i proto jsou islamistům, mezi něž pochopitelně Erdogan a jeho režim náleží, takovým trnem v oku. I proto bychom je měli ze všech sil podporovat. Oni bok po boku bojují za svou zem, za svobodu a životy. A nenechme se mýlit v našem středoevropském kotlinkovém klídku, ono se tam v podstatě bojuje i za nás. Zda se bude zase historie opakovat, či přeci jen nyní se dokáže svět jasnému agresorovi postavit hned na začátku. Zatím to tak nevypadá, bezpáteřní Trump hledící jen na své volební preference a finanční prospěch, bezzubá EU s jalovými prohlášeními a představitelé NATO breptajících něco o oprávněné starosti Turecka o své hranice. Turky podporovaní islamisté znásilnili a ukamenovali umírněnou kurdskou političku, mladou ženu, postříleli její doprovod, vše si to natočili a turecká oficiální média tuto do nebe volající zrůdnost popisovala jakožto úspěšnou eliminaci. Do toho umírají další bezejmenní lidé a svět přihlíží. Ne, že by toto byla jediná nespravedlivá šílená agrese, která se na světě děje, o to nejde. Nemůžeme ale prostě mlčet, nemůžeme být v jednom spolku s režimem, který toto páchá. Co můžeme dělat? Možná se nám zdá, že nic. Nebo že jen hodně málo. Ale i málo je lepší než sedět s rukama v klíně. Dokud Turecko nezastaví agresi a nestáhne se zpět na své území, můžeme apelovat na své zastupitele s jasnými požadavky: tvrdé sankce proti Turecku (a to nejen na vývoz zbraní), vyloučení Turecka z NATO, vyslání vojsk NATO či mezinárodních sil na turecko-syrskou hranici s cílem zachovat celistvost hranic Sýrie a zabránit Turkům a jejich spojencům v páchání válečných zločinů. A co můžeme udělat jako jednotlivci? Účastnit se demonstrací proti turecké agresi, bojkotovat tureckou ekonomiku – v našem případě jde hlavně o Turkish Airlines a o dovolené v Turecku. Finančně podporovat organizace pomáhající přímo na místě, například Kurdský červený půlměsíc a jiné. Bylo by naivní si myslet, že se nás to netýká. Je to stejné jako s klimatickými změnami a devastováním přírody. Provázaný není jen ekosystém, ale i lidské společenství. Máme tu krásný podzim a vše se zdá v pořádku. Ale v ne až tak vzdáleném Kurdistánu to v pořádku není. Myslím, že my to chápeme i více, než některé jiné národy. V naší historické paměti, v našich buňkách je zapsán zážitek zrady velice silně. Zvoní, zvoní zrady zvon – zní slova známé básně z oné doby. Nedopouštějme, abychom mlčky stáli na straně těch, kteří ho rozhoupali… {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-09-30 08:49:33

Agrofertizace Sýrie

Je přece docela normální „nepřátelsky převzít“ něco, co není moje. Stačí třeba neplatit faktury či poštvat na konkurenci finanční úřad, případně spřátelené policisty a řádně na ni „zakleknout“. Komu to připomíná uvažování beneficiáře holdingu Agrofert Andreje Babiše (ANO), toho času premiéra české vlády, není daleko do pravdy. Když se ovšem tyto praktiky zcela veřejně přenesou na pole mezinárodní politiky, působí to strašidelně. Přesně tohle se chystá udělat turecký prezident Recep Erdogan (AKP) v případě severní Sýrie. A náš premiér jej v tom na půdě Valného shromáždění OSN veřejně podpořil. Ne, že by se to v praxi nedělo, ale přece jen, pojmenovat to takto bez obalu je docela „chucpe“. Andrej Babiš veřejně před zástupci všech zemí světa podpořil plán tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana na vytvoření „bezpečné zóny pro uprchlíky“ na severovýchodě Sýrie. Ta země není Erdoganova a není ani neobydlená. „Zakleknout“ na ni Erdogan ale hodlá určitě. Už drahně let hovoří o tom, že teroristy ze severní Sýrie, tedy Kurdy vedené Svobodné demokratické síly (SDF), je třeba eliminovat, tedy zlikvidovat. Staví je tak prakticky stejnou úroveň jako ty, proti nimž Kurdové a jejich vojenské jednotky, kromě kurdsko-arabsko-křesťanských SDF především jejich hlavní Lidové obranné jednotky (YPG/YPJ), od vzniku Islámského státu (IS) bojovali. Turecko rozšiřuje své požadavky Naposledy předvedl eliminaci kurdského živlu v syrské enklávě Afrín, kterou loni v březnu zhruba po tříměsíčních bojích dobyla jeho armáda spolu spolu s protureckými džihádisty z fronty an-Nusra a vojáků kdysi protiasadovské opoziční Svobodné syrské armády (FSA), z nichž se mezitím stali kovaní džihádisté těžko rozeznatelní od pravověrných příslušníků IS. Zpráva OSN, zastíněná na Valném shromáždění klimatickou krizí a syndromem Gréta, zkonstatovala, že v Afrínu dodnes dochází k četným válečným zločinům a zločinům proti lidskosti, jako jsou únosy, znásilňování, mučení a vraždy. A to s jediným účelem: vyhnat kurdské obyvatelstvo, které tam ještě zůstalo poté, co z kantonu Afrín uprchlo 150 tisíc lidí! Ve své řeči na půdě OSN minulý týden, z níž části cituje Thomas Pany ve svém článku „Erdogan chce bezpečnostní zónu v Sýrii až po Deir ez-Zor“ na webu Telepolis, Erdogan své požadavky zřetelně rozšířil. Je známo, že žádá 30 kilometrů hlubokou bezpečnostní zónu, která by podle jeho představ musela pokrýt více než 480 kilometrů čtverečních podél hranice s Tureckem, aby tam mohly být přesídleno jeden až dva miliony syrských uprchlíků z Turecka. Ve svém projevu se však ohledně své vize značně „rozpřáhl“. Řekl, že rozšíření bezpečnostní zóny až po Deir ez-Zor by umožnilo návrat až tří milionů syrských uprchlíků do vlasti. Dokonce mával před kamerami fotografií utopeného chlapečka Aylana Kurdího, která v roce 2015 spustila soucit západního světa, a přitom tvrdil, že jeho plán dalším takovým tragédiím může zabránit. Thomas Pany píše: „Politický záměr za touto bombastickou předehrou odhalil až poté, co připravil své publikum na odvážný požadavek, tedy mimořádnou pomoc Turecku. Dvanáct milionů Syřanů prý bylo válkou vyhnáno ze svých domovů, šest milionů uprchlo do jiných zemí a Turecko bylo touto krizí podle Erdogana postiženo nejvíce. Země přijala celkem pět milionů uprchlíků, z nichž 3,6 milionů pochází hlavně ze Sýrie. Turecko investovalo do pomoci uprchlíkům údajně již 40 miliard dolarů, tvrdí Erdogan. Evropské země podle něj zaplatily jen zlomek této ceny. Takto to nemůže jít dál, Turecko potřebuje podporu, finanční i pomoc s vyvořením „bezpečné zóny“, jinak mu nezbyde nic jiného než poslat uprchlíky dál do Evropy.“ Erdogan ovšem decentně zamlčel, že se jedná o kus Sýrie, který je bohatý na vodu, ropu a cement a kde se produkuje hodně obilí a potravin. Rojava, jak této části říkají Kurdové, nyní oblast pod kurdskou správou, by se mu velmi hodila, obzvláště poté, co už Turecko nemůže obchodovat s ropou kradenou Islámským státem, jak činilo po celou dobu jeho existence. Erdoganovy sliby nemají žádnou váhu Tvrzení, že se jedná o jedinou cestu, jak zastavit příliv uprchlíků do Evropy a zmírnit jejich utrpení, může uvěřit jen ten, kdo se na poli mezinárodní politiky ocitl včera nebo se rozhodl Erdogana podporovat s nadějí, že Turecko se nějak „odvděčí“. Třeba že vrátí alespoň něco z miliardového tureckého dluhu za nedokončenou elektrárnu Adularya. Kdo pozoruje politiku tureckého autokrata delší dobu, ale dobře ví, že s Erdoganem lze jednat jen z pozice síly. Jeho sliby nemají váhu ani papíru, na který jsou protokolárně zapsány. Sliby českému premiérovi nebudou výjimkou. Tady bude spíše platit rčení, že „každý najde svého mistra“. Tentokrát ohledně metod, jak s naprostou bezohledností dosáhnout svého. Vznik zóny, do které mají být přesídleni syrští uprchlíci, už má Erdogan domluvený s Ruskem a s Íránem. Kdo zatím pořád překáží, jsou američtí vojáci, kteří jsou v Rojavě i po ukončení přímých bojů s Islámským státem a dobytí jeho poslední bašty v oblasti Deir ez-Zor. Tíhu pozemních bojů ale nesli převážně Kurdové. Oni přinesli nejvíc obětí. Bránili svou vlast a své místo pro život. Do turecké zóny by spadla i města, která ubránili před IS, jako je Kobání a další velká města, například Kamišlí a Derik. Na hřbitově v Kobání jsou tisíce hrobů obránců města. Stačí pohled na mapu, kterou Erdogan v OSN mával, a každému je jasné, k jak obrovským demografickým změnám by to vedlo. K vyhnání dalších milionů lidí, k dalším etnickým čistkám, mučení a vraždám. Sami uprchlíci by se v zóně ocitli ve velmi nezáviděníhodném postavení. Není pochyb, že stejně jako v Afrínu by značnou část „nových obyvatel Rojavy“ tvořili džihádisté, promíchaní s civilisty. Tedy ti, kteří v současné době prchají před Asadovou armádou z Idlíbu. Teror by tedy nepochybně dopadl i na skutečné uprchlíky. Znamenalo by to i naprostou arabizaci oblasti a konec projektu Rojavy jakožto samosprávného celku s demokratickou, i když jistě ne dokonalou správou. Konec projektu Rojavy jako území, kde jsou jako v jednom z mála míst na Středním východě ženy rovnoprávné s muži a kde mají při správě území zastoupení i místní Arabové a asyrští křesťané. Kde má každý národ právo na vzdělání ve svém jazyce. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Mimochodem, kurdská samospráva se přijetí lidí, kteří z oblasti pocházejí, nijak nebrání, naopak. Těch je mezi uprchlíky ale asi pouze deset procent. Ostatní se nechtějí vrátit na území pod správou syrského režimu z politických, pokud jsou známí odpůrci Asada, ale i z jiných důvodů. Aby nemuseli nastoupit do armády, mnozí z nich pak mají jistě na svědomí i jiné než „politické“ zločiny. Jak už jsem napsala výše, původní protiasadovskou opozici prakticky ovládli džihádisté. Erdogan možná i kvůli přítomnosti koaličních sil v severní Sýrii přehodnotil své hrozby vojenským útokem. Místo toho se hodlá zaštítit podporou evropských států, aby dosáhl prakticky téhož. Nutně se potřebuje zbavit syrských uprchlíků, kteří už jsou majoritní tureckou většinou přijímáni s nelibostí, i proto, že jsou ochotni pracovat za nižší mzdy. Ekonomická situace země je všechno jen ne dobrá. Vládnoucí turecká strana AKP se štěpí poté, co z ní odešel bývalý premiér Ahmet Davutoglu, který zakládá vlastní novou stranu. Opoziční republikánská strana CHP získala starosty velkých měst včetně Istanbulu a Ankary. Blíží se doba, kdy bude po opakovaných rozsudcích Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) z vězení propuštěn bývalý předseda prokurdské levicové strany HDP Selahattin Demirtas. A Erdogan nutně potřebuje úspěch v zahraniční politice. Podpoříme rozhodování "o nás bez nás"? „Podruhé ve dvou dnech jsem se viděl s tureckým prezidentem Erdoganem a potvrdil mu, že země V4 podporují výstavbu bezpečnostní zóny v severní Sýrii,“ napsal Babiš na twitteru po bilaterální schůzce s odkazem na další země visegrádské čtyřky, kterými jsou vedle Česka také Slovensko, Polsko a Maďarsko. Nevím, zda může mluvit za všechny země V4 a doufám, že ne všechny přijmou podporu Erdogana a jeho péči o blaho uprchlíků a Evropy za svou. Hlavně proto, že jeho plánovaná „bezpečná zóna“ žádnou bezpečnou zónou nebude. Pokud vznikne, bude to jen další ohnisko války a bojů mezi Kurdy a tureckou armádou, místo, odkud budou lidé prchat ve velkém. Zastavení uprchlické vlny to nepřinese, přímo naopak. Pokud tedy Babiš cílí na své voliče s tím, že „zachrání Evropu před uprchlickou vlnou“, doufám, že se mine cílem. Měl by si uvědomit, že zrovna naše země se svou historií a smlouvami, kdy se rozhodovalo o nás bez nás, by nemusela být mezi těmi, které posvětí „etnické vyčištění“ národa s historií ještě daleko tragičtější. Ani kdyby se nám vrátilo pár miliard, které stejně umíme báječně prošustrovat, „nepřátelské převzetí“ Rojavy bychom podporovat neměli. Navíc se tím zhola nic nevyřeší.

Čas načtení: 2024-02-28 16:30:01

Ukrajinský Neptun jako fantom Černého moře. Potopil ruskou námořní i pozemní chloubu

Rusko považovalo křižník Moskva za svou chloubu, která je prakticky nepotopitelná. Tomu učinila přítrž až válka na Ukrajině, která se vede pochopitelně i na moři. Ukrajinci se na toto ruské plavidlo při plánování svých námořních operací zaměřili a v dubnu 2022 na něj vypustili několik podzvukových protilodních střel R-360 Neptun, které Moskvu těžce poškodily. Následkem zásahu pak v dubnu 2022 klesl křižník na dno. Jak uvádí server Military Times, jednalo se dosud o největší námořní vítězství Ukrajinců. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Ruská strana se snažila ukrajinský útok bagatelizovat a nejprve popřela, že by k němu vůbec došlo. Místo toho poukazovala na požár, který měl vzniknout v důsledku exploze na palubě Moskvy. Při snaze odvléct křižník do přístavu Sevastopol na anektovaném poloostrově Krym však došlo k jeho potopení, k čemuž přispěly též nepříznivé podmínky včetně bouře. Nehoda, ne ukrajinský útok Rusové zpravidla používají tuto verzi, která má před veřejností utajit jejich slabost, a tak úspěšnou likvidaci jejich techniky, v tomto případě námořní, raději svedou na nehodu. Na druhé straně Ukrajinci potopení křižníku Moskva sami tehdy potvrdili, což následně doprovodili i videem z útoku na něj. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Tak či onak se jedná o jednu z největších námořních ztrát Ruska od skončení druhé světové války. Neptuny „spolupracovaly“ s drony i na další důležité operaci, která měla za cíl zničit pověstný ruský systém protivzdušné obrany S-400. Kyjev se přitom zaměřil na pobřežní město Jevpatorija na okupovaném Krymu, kde se nacházel jeden z těchto systémů. V srpnu proběhl přesně naplánovaný spojený ukrajinský útok na baterii S-400, což vedlo posléze k jeho zničení. Rychlá s velkým doletem Vojenští odborníci pak chválí střely Neptun, protože se ukázaly být v tomto případě obzvlášť účinným nástrojem k eliminaci ruského křižníku. Ukrajinci pak používají Neptun i k dalším operacím v oblasti Černého moře, kde zaznamenali i další úspěchy, za nimiž stojí vlastní námořní drony. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Na podzvukové střele Neptun se začalo pracovat v roce 2012 a je navržena pro likvidaci válečných lodí, ale i pozemních cílů. Hlavními přednostmi Neptunu jsou jeho rychlost a dolet až 280 km. Netřeba pochybovat o tom, že s Neptuny Ukrajinci po zmíněných úspěších počítají i dál, a to rovněž v modifikované verzi. Ta má přinést především prodloužení doletu z 280 km až na necelých 400 km. Server Forbes uvádí, že se bude jednat zhruba o 360 km. Modernizace, která Rusy nepotěší Dále má hmotnost bojové hlavice místo obvyklých 150 kg činit 300 kg. Bojová hlavice má být naplněna ještě účinnější vysoce výbušnou trhavinou. Modernizovaná střela pak má likvidovat i pozemní nepřátelské cíle, což s prodlouženým doletem Moskvu zcela jistě nepotěší. V kombinaci vylepšených Neptunů a dronů je možno očekávat v dlouhodobější perspektivě, že Kyjev se právě zaměří na důležité ruské pozemní cíle, což je součástí přenesení války na „hřiště“ nepřítele. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Moskva vytáhla svůj trumf: Bombardéry Tu-95MS jsou pro Ukrajinu pastí ve vzduchu i na zemi.

Čas načtení: 2024-02-29 15:11:00

Debut programu CNEC Global Leap v Barceloně představil sedm technologických skoků pro urychlení inteligence

Barcelona (Španělsko) 29. února 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Organizace Cloud Native Elite Club (CNEC) uspořádala na veletrhu MWC Barcelona 2024 úspěšný seminář s názvem „Leap with Cloud Native x AI" (Skok vpřed díky cloudovým řešením a AI). Na semináři se sešlo více než 50 špičkových odborníků, aby se společně věnovali nejmodernějším technologickým a inovačním trendům pro rok 2024 a sdíleli cenné poznatky a postupy z oblasti nativních cloudových aplikací a AI.Sedm technických skoků k urychlení inteligence ve všech odvětvíchBruno Zhang, technický ředitel Huawei Cloud, zdůraznil klíčovou roli nativních cloudových a AI technologií jako hnacích sil transformace průmyslu v éře inteligence.Uvedl také sedm hlavních technologických skoků, které umožní inteligentní upgrade napříč odvětvími:• Architektura: skok od architektury zaměřené na primární/sekundární CPU k heterogenní architektuře peer-to-peer;• Výpočty: skok od univerzálních výpočtů k výpočtům umělé inteligence;• Úložiště: skok od datových jezer k AI-nativním úložištím;• Konvergence data-AI: skok od „data + AI" k „data4AI/AI4data";• Vývoj aplikací: skok od full/low/zero code aplikací k AI podporovanému programování/samoprogramování;• Mediální technologie: skok od natáčení ke zpracování dat a od výroby ke generování;• Bezpečnost: skok od kybernetické a informační bezpečnosti k přístupu „nulové důvěry".Vedoucí ekosystému CNCF (Cloud Native Computing Foundation) Taylor Dolezal zdůraznil, že cloudově nativní technologie tvoří páteř infrastruktury AI a mají potenciál urychlit přijetí AI v celém odvětví. „CNCF má na kontě řadu projektů, které využívají přední společnosti zabývající se AI, jako je např. Open AI, a které poskytují základní technologickou infrastrukturu pro generativní AI," uvedl Dolezal. „Cloudově nativní projekty, jako je K8sGPT, jak můžeme využít pokročilé schopnosti generativní AI v oblasti zpracování přirozeného jazyka a výkon systému Kubernetes k podpoře inovací v oboru."„Cloud computing je živnou půdou pro inovace a vývoj modelů umělé inteligence," řekla Li Wei, zástupkyně ředitele Ústavu pro výzkum cloud computingu a velkých dat Čínské akademie informačních a komunikačních technologií (CAICT). „Cloud computing nabízí flexibilní, škálovatelnou a efektivní podporu AI modelů, snižuje náklady a zvyšuje efektivitu," vysvětlila Li. „Navíc poskytuje uživatelsky přívětivou platformu pro vývoj, nasazení a využití těchto modelů."Li Wei dále vyzdvihla nástup cloudových služeb pro velké modely jako nové paradigma v oblasti cloud computingu. Zdůraznila rovněž význam zavedení průmyslových standardů. „Standardizační rámec pro cloudové služby velkých modelů tvoří čtyři vrstvy: infrastruktura, modely, služby a aplikace. Cílem tohoto rámce je standardizovat a zprovoznit cloudové služby pro velké modely pomocí dobře uspořádaného systému v odvětví."Budování pevného cloudového základu pro inovace v oblasti umělé inteligence dat a nové hodnoty datNa semináři vystoupili zástupci společnosti Huawei Cloud společně s předními představiteli různých odvětví, kteří zde prezentovali inovativní postupy ve svých oborech. Tito účastníci se ve svých příspěvcích podělili o postřehy ohledně využití technologie cloudu pro urychlení inovací v oblasti data-AI.Iñaki Fuentes, provozní ředitel společnosti TravelgateX, popsal úspěšnou transformaci společnosti pomocí nativního cloudového řešení společnosti Huawei Cloud. Zavedení kontejnerů a mikroslužeb umožnilo společnosti dosáhnout významných pokroků a denně tak zpracovala více než 6 miliard vyhledávání hotelů denně, snížila náklady na cloud o 20 %, zvýšila výkon o více než 35 % a zefektivnila operační složitost provozu.Li Guo, SRE expert Huawei Cloud, představil deterministické provozní řešení společnosti – komplexní přístup založený na interních postupech Huawei Cloud. Toto řešení klade důraz na stabilitu a spolehlivost, efektivní zdroje, robustní zabezpečení a agilní služby. Huawei cloud nabízí celou řadu služeb, jako je např. OES, BOS, AMS a IMS, které umožňují podnikům zlepšit možnosti provozu a údržby (O&M), dosáhnout vyšší efektivity a kvality a urychlit digitální transformaci, jejíž hnací silou bude právě O&M.Chong Chen, hlavní architekt Huawei Cloud GaussDB (pro MySQL), uvedl, že tato služba dokáže zajistit vysokou spolehlivost a dostupnost ve třech zónách dostupnosti (availability zones, AZ) pro nulový cíl bodu obnovy (recovery point objective, RPO) a eliminaci ztráty dat. Kromě toho lze celý databázový systém snadno škálovat směrem nahoru i dolů a přidávat nebo odstraňovat kopie ke čtení během pouhých několika minut pro adaptaci na změny zatížení aplikace bez nutnosti vyhodnocování kapacity či přizpůsobování zdrojů. Tento typ architektury velmi dobře odpovídá potřebám databází v éře umělé inteligence.Program CNEC Global Leap: Podpora rozvoje průmyslu díky technologiiCloudově nativní řešení se stávají novou hnací silou globální digitální ekonomiky. Očekává se, že svoje služby bude v cloudu budovat a rozvíjet stále větší počet společností. S ohledem na tento trend založila v roce 2020 organizace Cloud Native Computing Foundation (CNCF), Čínská akademie informačních a komunikačních technologií (CAICT) a společnost Huawei Cloud uskupení CNEC (Cloud Native Elite Club). Tento projekt se věnuje řešení výzev, kterým společnosti čelí při migraci do cloudu, jeho využívání a správě. Dnes se CNEC může pochlubit více než 200 základními členy a komplexním operačním systémem, který podporuje více než 800 technických manažerů z různých odvětví, včetně internetu, financí, logistiky a automobilového průmyslu. Tato komunita má zastoupení také v Evropě, Asii a Tichomoří a Latinské Americe.William Dong, prezident Huawei Cloud Marketing, zdůraznil závazek společnosti ke spolupráci s dalšími organizacemi ve svém oboru, jako jsou právě CNCF a CAICT, v éře umělé inteligence. Prostřednictvím technických komunit typu CNEC se Huawei Cloud snaží propojit podniky s nejnovějšími globálními technologiemi, osvědčenými postupy a průmyslovými trendy. Tato iniciativa tak umožňuje podnikům po celém světě využívat potenciál nativního cloudu a AI a v konečném důsledku dosáhnout skoku k vyspělému fungování v oblasti AI a dat.Pokud jde o výhledy pro rok 2024, CNEC se hodlá primárně zaměřit na integraci cloudově nativních a AI technologií s cílem akcelerovat globální přijetí a rozvoj umělé inteligence. V rámci akce navíc CNEC představil svůj program technologických skoků Global Leap Program s podtitulem „Leap with Cloud Native x AI" (Skok vpřed díky cloudovým řešením a AI), který usnadní rozsáhlé technické výměny, hloubkové diskuse a pilotní praktické ukázky v této oblasti.Společnost Huawei Cloud dále uspořádala slavnostní předání plakety při příležitosti založení evropské pobočky CNEC, která bude schopna poskytovat lepší služby místním organizacím. Tato iniciativa symbolizuje závazek společnosti Huawei Cloud spolupracovat se zákazníky a partnery na urychlení přijetí a pokroku inovativních technologií, jako jsou nativní cloud, umělá inteligence a databázová řešení v Evropě. V konečném důsledku je cílem této spolupráce aktivovat růstový potenciál všech odvětví prostřednictvím nepřetržitých technologických inovací.Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2349541/CNEC_Global_Leap_Program_Debuts_in_Barcelona_Highlighting_Seven_Tech_Leaps_to_Accelerate_Intelligenc.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2349542/image_2.jpgKONTAKT: cyril.xuliang@huawei.com 

Čas načtení: 2024-03-05 16:30:00

Bagry u dálnice D3. Nebezpečí už nehrozí, sesuvu půdy zabrání úpravy svahu

Sesuvy podmáčené půdy hrozily na dálnici D3 ve směru na Prahu u Myslkovic. Údržbu svahu s ohledem na eliminaci nebezpečí navrhli odborníci podle výsledků pedologického průzkumu. Část svahu se na komunikaci sesunula už v létě roku 2022. Jak uvedl mluvčí Ředitelství silnic a dálnic Adam Koloušek, tato závada už byla provizorně sanována v rámci jiného projektu.

Čas načtení: 2024-03-19 06:45:46

Ukrajinští odstřelovači zničili skupinu ruských útočníků v Chersonské oblasti, ukazují záběry

Ukrajinští odstřelovači úspěšně zasáhli skupinu ruských vojáků během nočních operací v Chersonském směru. Ohlásili eliminaci šesti ruských vojáků, jak ukazují níže uvedené záběry.

Čas načtení: 2024-03-28 09:52:05

LOKNI si čisté vody a přispěj k udržitelnost

Díky aplikaci a nápojovým automatům od společnosti LOKNI umístěným v prostorách Univerzity Tomáše Bati ušetřili studenti a zaměstnanci UTB ve Zlíně za minulý rok více než 134 tisíc PET lahví. Tato úspora neznamená jen menší hromadu odpadu o váze více než 3,3 tuny, ale také snížení emisí CO2 o 7,7 tun díky eliminaci potřeby výroby a dopravy těchto obalů.... ...

Čas načtení: 2024-04-02 02:40:28

Botox/botulotoxin – stručný průvodce před první aplikací

Botox/botulotoxin byl ještě poměrně nedávno považován za zbytečnou rozmařilost. Dnes je to jedna z nejoblíbenějších zkrášlovacích procedur. Důvod je prostý, jedná se o jednu z nejlepších metod na eliminaci vrásek a omlazení pokožky. Chcete to také zkusit? Připravili jsme pro vás zajímavé shrnutí všech podstatných informací. Botox/botulotoxin aneb, jak jed odstraňuje vrásky Přírodní botulin je smrtelně […] The post Botox/botulotoxin – stručný průvodce před první aplikací appeared first on Bydlimmoderne.cz.