Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-03-30 15:11:46

Co dělat, když se řetízek pořád zamotává?

Každý to známe. Řetízek se promění v malý uzel, který nejde rozmotat ani po několika minutách trpělivého snažení. Člověk ho sundá večer z krku, položí na noční stolek a ráno najde místo rovného řetízku zamotanou klubíčkovou hádanku. Tenhle problém se objevuje hlavně u tenkých řetízků, které jsou lehké a velmi pohyblivé. Stačí malý pohyb, tření o látku nebo kontakt s jiným šperkem a řetízek se začne postupně stáčet do uzlů. Nejčastější problém je při ukládání Řetízky se velmi často zamotají ve chvíli, kdy je odložíte. Pokud skončí volně v šuplíku nebo v misce s dalšími šperky, stačí pár pohybů a jednotlivé články se začnou zachytávat o sebe. Pomůže jej ale vždy zapnout ještě před uložením. Zapnutý řetízek drží tvar mnohem lépe a šance na vznik uzlu je výrazně menší. Dobře funguje také ukládání každého řetízku zvlášť. Pokud mají vlastní prostor, nepřicházejí do kontaktu s dalšími šperky. Malé organizéry = velký rozdíl Pro šperky existují různé organizéry, které mají oddělené přihrádky nebo háčky. Řetízek se na ně jednoduše zavěsí a zůstane rovný. Velmi praktické jsou i závěsné stojany na šperky, řetízek na nich visí volně dolů a nemá šanci se zamotat. Navíc je na první pohled vidět, jaký šperk máte k dispozici. Někdo používá i velmi jednoduché řešení. Brčko nebo malý kousek plastové trubičky. Řetízek se protáhne skrz a zapne. Díky tomu zůstane rovný a nezamotá se ani při cestování. Zamotání může způsobit i přívěsek Někdy za uzly nemůže samotný řetízek, ale přívěsek. Pokud je těžší nebo má nepravidelný tvar, může při pohybu řetízek stáčet. To se často stává při vrstvení více náhrdelníků najednou. Jednotlivé řetízky se při chůzi pohybují různým směrem a postupně se do sebe zachytí. Řešením může být volba řetízků různé délky, které se méně překrývají. Jak rozmotat uzel bez poškození? Když už se řetízek zamotá, nejhorší je... Čtěte více Příspěvek Co dělat, když se řetízek pořád zamotává? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2026-03-30 15:11:46

Co dělat, když se řetízek pořád zamotává?

Každý to známe. Řetízek se promění v malý uzel, který nejde rozmotat ani po několika minutách trpělivého snažení. Člověk ho sundá večer z krku, položí na noční stolek a ráno najde místo rovného řetízku zamotanou klubíčkovou hádanku. Tenhle problém se objevuje hlavně u tenkých řetízků, které jsou lehké a velmi pohyblivé. Stačí malý pohyb, tření o látku nebo kontakt s jiným šperkem a řetízek se začne postupně stáčet do uzlů. Nejčastější problém je při ukládání Řetízky se velmi často zamotají ve chvíli, kdy je odložíte. Pokud skončí volně v šuplíku nebo v misce s dalšími šperky, stačí pár pohybů a jednotlivé články se začnou zachytávat o sebe. Pomůže jej ale vždy zapnout ještě před uložením. Zapnutý řetízek drží tvar mnohem lépe a šance na vznik uzlu je výrazně menší. Dobře funguje také ukládání každého řetízku zvlášť. Pokud mají vlastní prostor, nepřicházejí do kontaktu s dalšími šperky. Malé organizéry = velký rozdíl Pro šperky existují různé organizéry, které mají oddělené přihrádky nebo háčky. Řetízek se na ně jednoduše zavěsí a zůstane rovný. Velmi praktické jsou i závěsné stojany na šperky, řetízek na nich visí volně dolů a nemá šanci se zamotat. Navíc je na první pohled vidět, jaký šperk máte k dispozici. Někdo používá i velmi jednoduché řešení. Brčko nebo malý kousek plastové trubičky. Řetízek se protáhne skrz a zapne. Díky tomu zůstane rovný a nezamotá se ani při cestování. Zamotání může způsobit i přívěsek Někdy za uzly nemůže samotný řetízek, ale přívěsek. Pokud je těžší nebo má nepravidelný tvar, může při pohybu řetízek stáčet. To se často stává při vrstvení více náhrdelníků najednou. Jednotlivé řetízky se při chůzi pohybují různým směrem a postupně se do sebe zachytí. Řešením může být volba řetízků různé délky, které se méně překrývají. Jak rozmotat uzel bez poškození? Když už se řetízek zamotá, nejhorší je... Čtěte více Příspěvek Co dělat, když se řetízek pořád zamotává? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2020-04-25 12:17:24

Elena Ferrante: Příležitostné nápady (ukázka z knihy)

Spisovatelka Elena Ferrante po dobu jednoho roku psala na základě otázek redaktorů každotýdenní sloupek pro britský deník Guardian. Otázky ji přiměly, aby vyprávěla o matkách, dcerách, přátelích, zášti, strachu, lžích, romantice, knihách a filmech, svobodě tvorby a dalších rozličných tématech. Už téměř 30 let nevíme, kdo se skrývá za pseudonymem Elena Ferrante, i když romány této spisovatelky vycházejí ve čtyřiceti zemích světa. Na podzim roku 2017 ji redaktoři britského Guardianu oslovili, aby pro jejich noviny psala každotýdenní sloupek. „Polichotilo mi to, zároveň jsem se ale bála. S něčím takovým jsem neměla žádnou zkušenost a obávala jsem se, že to nezvládnu,“ píše Ferrante v úvodu ke knize Příležitostné nápady. Návrh přijala pod podmínkou, že jí redaktoři pošlou seznam otázek, na které bude jednu po druhé ve vymezeném prostoru odpovídat. Redakce s požadavkem souhlasila, stejně tak s podmínkou, že sloupek nebude vycházet víc než rok. První text vyprávějící o jednom „poprvé“ vyšel 20. ledna 2018 a ten poslední o jednom „naposledy“ je z 12. ledna 2019. „Pokaždé jsem ve spěchu ponořila vědro do jedné z temných hlubin své hlavy, vytáhla ven nějakou větu a s úzkostí čekala, jaké další přijdou za ní,“ uvádí spisovatelka. Výsledkem je sbírka jednapadesáti textů nahlížejících do autorčina života i do života čtenáře, jenž je vyzván, aby přemítal o svých vlastních myšlenkách a pocitech k danému tématu. „Bála jsem se každotýdenního termínu, bála jsem se, že budu muset psát, i když se mi nebude chtít, bála jsem se nutnosti zveřejnit text, aniž bych promyšleně zvážila každé slovo. Nakonec převládla zvědavost. Říkala jsem si, že to je něco, co už umím, vždyť léta odpovídám písemně novinářům. Musím však uznat, že přes nesmírnou laskavost redakce Guardianu jsem se ustavičně děsila, že se mi přijatý úkol nepodaří splnit, že ze zbrklosti čtenářům nějak ukřivdím, že si přestanu věřit a budu to muset předčasně vzdát. Ještě že úzkost z otištění textů bohatě vyvážila radost z psaní. Dnes můžu s jistotou říct, že i kdybych tuto zkušenost už nikdy nezopakovala, prospěla mi a já jsem Guardianu vděčná, že mi dali takovou příležitost,“ Dodává Elena Ferrante. Texty v knize doprovázejí ilustrace Itala Andrey Uciniho.   Ukázka z knihy Deníky 3. února 2018 Jako malá jsem si pár let psala deník. Byla jsem nesmělá dívka, říkala jsem na všechno ano, většinou jsem mlčela. Zato ve svém sešitu jsem se plně realizovala: podrobně jsem popisovala, co se mi každý den stalo, nejtajnější příhody, odvážné myšlenky. Proto jsem si ohledně svého deníku dělala velké starosti, bála jsem se, že by sešit mohl najít někdo z rodiny, zvlášť moje matka, a přečíst si ho. A tak jsem nedělala nic jiného, než že jsem vymýšlela bezpečné skrýše, které mi ale záhy začaly připadat nespolehlivé. Proč jsem měla takové obavy? Zatímco v každodenním životě jsem ze samých rozpaků a obezřetnosti pomalu ani nehlesla, deník ve mně vyvolával touhu po pravdě. Říkala jsem si, že v psaném textu nemá smysl se omezovat, a tudíž jsem psala zejména – nebo možná výhradně – o tom, co bych raději zamlčela, a mimo jiné jsem používala slova, která bych si v mluveném projevu nikdy netroufla vyslovit. Brzy se z toho vyvinula situace, která mě vyčerpávala. Na jednu stranu jsem každý den snaživě psala, abych sama sobě ukázala, že jsem nelítostně upřímná a že mi v tom nikdy nic nezabrání; na druhou stranu jsem se hrozila toho, že by někdo na moje stránky jen pohlédl. Tento rozpor mě provázel dlouho a v mnoha ohledech přetrvává ještě dnes. Jestliže jsem psaním chtěla zviditelnit to, co by jinak zůstalo dobře schované v mé hlavě, tak proč jsem žila v úzkosti z toho, že můj deník někdo odhalí? Kolem mého dvacátého roku to začalo vypadat, že jsem našla uspokojivé řešení. Musela jsem přestat s psaním deníků a přesměrovat svou touhu po sdělování pravdy – těch pravd, které jsem se nejvíc bála vyslovit – k fikci. Tou cestou jsem se vydala i proto, že samotný deník se stával fikcí. Velmi často jsem například neměla čas psát den co den, ale pak se mi zdálo, že se tím přerušuje řetězec příčin a následků. Tehdy jsem prázdná místa vyplňovala zpětně datovanými texty. Přitom jsem událostem a úvahám dávala souvislost, kterou stránky psané den po dni postrádaly. Nejspíš proto zkušenost s deníkem a jeho rozpory nemálo přispěla k mému přerodu ve spisovatelku. Cítila jsem se ve fikci i se svými pravdami jistější. Vlastně hned, jak se můj nový způsob psaní ujal, jsem svoje sešity zahodila. Udělala jsem to, protože mi připadalo, že jsou jazykově neohrabané, postrádají myšlenky, které by za něco stály, že jsou plné dětinského zveličování, a hlavně že jsou na míle vzdálené tomu, jak jsem už tehdy chtěla vzpomínat na dospívání. Od té doby jsem už nikdy nepocítila potřebu psát deník.   Konec 10. února 2018 Stále častěji slýchám svoje přítelkyně a přátele říkat: nebojím se smrti, ale nemoci. A tu větu používám i já. Když se ji pokusím rozvést, abych jí trochu víc porozuměla, zjišťuji, co pro mě znamená: neděsím se myšlenky, že přestanu existovat, ale škod způsobených léčebnými procesy, kolísáním mezi iluzí vyléčení a deziluzí, muky umírání. Jako bych přiznávala, že ve skutečnosti mi nahání obavy ztráta zdraví se vším, co to obnáší: oslabením, postupující nemohoucností, 26 redukcí všech radostí na pouhé konstatování toho, že jsem to ještě „já“ a že zatím, ať je mi dobře nebo zle, jsem naživu. Samotná myšlenka smrti tedy v mých představách čím dál víc bledne. Spíš se hrozím konce naplno prožívaného života. Což se odvíjí od toho, že postupem času ztrácím víru v nějakou formu posmrtného života. Dnes si vzpomínám, jak zemřela moje babička. Byla to nejaktivnější členka naší domácnosti, a pak ji na celá léta paralyzovala mrtvice. Sedávala v rohu kuchyně a já – nanejvýš desetiletá – jsem z ní necítila utrpení nebo nedůstojnost, ani ona mi byť jen pohledem nedávala najevo, že by to bylo něco nesnesitelného. Pak náhle přišla smrt a já ji vnímala bolestně v náboženském rámci, v němž jsem byla vychovávána. Smrt pro mě znamenala, že babička odešla do nebe a za sebou nechala tělo, z něhož se stala jen tuhá a studená věc. Tato její smrt měla velmi konkrétní obrysy, pociťovala jsem ji jako děsivou nehybnost a zároveň nanejvýš záhadný pohyb. Moje babička přešla do jakéhosi jiného světa. Později mi jakákoli forma náboženské víry začala připadat absurdní a smrt jako by se proměnila. Nehybnost zůstala, pohyb vymizel. Mrtvé tělo bylo nyní prostě známkou ukončení života daného jedince. Dnes bych o zemřelém člověku nikdy neřekla: odešel. Ztratila jsem dojem, že se jedná o jakýsi přesun: nic neodplyne někam jinam, člověk nevstoupí do jiného světa, nevrátí se, nevstane z mrtvých. Smrt je poslední bod toho úseku života, který nám byl náhodou přidělen. Proto se moje pozornost, tak jako pozornost tolika jiných lidí, soustředila ne na umírání, ale na přežívání. Přejeme si, abychom měli co nejdelší život, který by ale skončil, jakmile se zhorší natolik, že už žádná péče nezaručí jeho snesitelnost. Nevím, jestli je lepší tahle moje dospělá víra, nebo ta, s kterou jsem žila do puberty. Víra není dobrá nebo špatná, slouží jen k tomu, aby dala řád chaosu našich trápení.   Příběhy vymyšlené a pravdivé 17. února 2018 Nedokážu určit, kudy vede hranice mezi pravdivými a vymyšlenými příběhy. Naplánuji si například, že napíšu povídku, v níž ve svých osmačtyřiceti letech v zimě v prázdném venkovském domě zůstanu uvězněná ve sprchovém koutě, kohoutek se nedá zavřít a dojde teplá voda. Stalo se mi to doopravdy? Nikoli. Stalo se to někomu, koho znám? Ano. Bylo té osobě čtyřicet osm let? Ne. Proč tedy buduji vyprávění v první osobě, jako by se to stalo mně? Proč říkám, že byla zima, když ve skutečnosti bylo léto, proč popisuji, že došla teplá voda, když ve skutečnosti pořád tekla, proč tu ženu nechávám uvíznutou několik hodin, když se reálná protagonistka vysvobodila za pět minut, proč příběh komplikuji mnoha dalšími událostmi, pocity, úzkostí, vystrašenými úvahami, když je příhoda, kterou jsem si vyslechla, prostinká, nic než malý bezvýznamný incident? Protože – mohla bych odpovědět – se snažím napsat román podle principu, který Gogol shrnul takto: dejte mi nejbanálnější každodenní událost a já z ní udělám komedii o pěti dějstvích. Jenže taková odpověď mi připadá nedostatečná. Abych si ujasnila myšlenky, zkusím naopak zaujmout opačný přístup. Řekněme, že už mám plné zuby shánění historek, z nichž bych udělala komedie o pěti dějstvích. Řekněme, že mám chuť se důsledně držet svědectví své kamarádky. Jdu si s ní tedy promluvit. Vezmu si s sebou iPad a rovnou natočím video, protože chci její vyprávění zaznamenat co nejpřesněji. Pak se vrátím domů a pustím se do práce. Znovu a znovu si pročítám poznámky, znovu a znovu sleduji video, znovu a znovu poslouchám a jsem zmatená. Jestlipak mi kamarádka doopravdy vypráví události tak, jak se seběhly? Proč se do vyprávění zamotává, když mi popisuje rozbitý sprchový kout? Proč po prvních dobře formulovaných větách následují nefunkční fráze, proč se zvýrazní rytmus dialektu? Proč se při vyprávění ustavičně dívá doprava? Co je asi napravo, co nevidím na nahrávce a co jsem neviděla ani ve skutečnosti? A jak si budu počínat, až se pustím do psaní? Budu se snažit odhadnout, co se skrývá na pravé straně, co přede mnou možná tají? Uhladím její vyjadřování? Budu věrně zachovávat její přeřeknutí? Potlačím výrazovou nevyrovnanost, nebo ji zveličím, aby byla znatelná? Budu o její verzi událostí pochybovat, budu rozvíjet nějaké domněnky, vyplním prázdná místa? Snaha o věrnost zkrátka nemůže být nezávislá na mé představivosti, na hledání fiktivní koherence, na přisouzení řádu a smyslu, ba dokonce na napodobení chybějícího řádu a smyslu. Každé literární využití textu se svou neodmyslitelnou umělostí vždy obnáší nějakou formu fikce. Rozhodující je spíš to, kolik pravdy se té fikci ve výsledku podaří zachytit.   Elena Ferrante, publikující už od svého prvního románu Tíživá láska (česky Prostor 2018) pod tímto pseudonymem, se proslavila po celém světě především tetralogií Geniální přítelkyně (česky Prostor 2016–2018). Týdeník Time ji v roce 2016 zařadil mezi 100 nejvlivnějších lidí světa. Na motivy tetralogie uvedla televize HBO v roce 2018 osmidílný seriál zachycující první díl ságy a v následujících letech chystá uvést na obrazovky také další díly tetralogie. Rovněž její romány Tíživá láska a Dny opuštění se dočkaly filmového zpracování. Andrea Ucini je italský konceptuální ilustrátor, který žije a pracuje v Dánsku. Vystudoval klasickou hru na klavír a skladbu na Academia Musicale ve Florencii. Vedle hudby byla jeho další vášní vždy kresba, jíž se začal věnovat profesionálně a za niž získal prestižní ceny. Pravidelně spolupracuje s různými periodiky, mimo jiné s The New York Times, The Washington Post, The Wall Street Journal a The Guardian. Pro poslední zmiňovaný deník ilustroval týdenní rubriku, kterou vedla Elena Ferrante v průběhu roku 2018.   Z italského originálu L’invenzione occasionale, vydaného nakladatelstvím Edizioni E/O v Římě roku 2019, přeložila Anna Kudrnová. Ilustrace v knize a na obálce Andrea Ucini. 224 stran. Vydalo nakladatelství Prostor roku 2020. První vydání. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-11 09:17:40

Pocity, jaké nechtějí zažít. S takovým výkonem nemůžeme myslet na titul, uznávají sparťané

Těžko hledali slova, čtyřgólový příděl v Plzni nečekal z fotbalistů Sparty snad nikdo. „Zápas nám nevyšel, to bylo špatné. Strašné,“ soukal ze sebe před novináři stoper Martin Vitík. Prohra 0:4 tak zamotává boj o titul, Letenští vedou před Slavií o jediný bod.

Čas načtení: 2024-03-18 15:46:31

Další změna v Premier League - Nottingham Forest přišel o 4 body

Boj o záchranu se v Premier League znovu zamotává. Nottinghamu Forest byly odebrány čtyři body za porušení pravidel Premier League o zisku a udržitelnosti. Nezávislá komise zjistila, že ztráty Forestu do sezóny 2022/2023 překročily hranici 61 milionů liber o 34,5 milionu liber. Okamžitá ztráta bodů znamená propad pod Luton Town do sestupového pásma Premier League.

Čas načtení: 2024-05-14 20:00:00

SESTŘIH: Boleslav - Slovácko 0:1. Juroškova trefa zamotala boj o Evropu

Mladá Boleslav zažila během tří dnů zápasy v obráceném gardu. Zatímco v Ostravě „utrpěla“ výhru 1:0 gólem z úvodu utkání, doma proti Slovácku se včera stal opak. Když ve 4. minutě otevřel skóre utaženou střelou po rohu Pavel Juroška, měli domácí celý zápas na odpověď. Ta se ale nedostavila a tři body odjely do Uherského Hradiště. Tím se boj o Evropu zamotává…

Čas načtení: 2024-06-11 13:00:00

Halina Palowlowská křtila knihu, ale... Zákaz od vnuka!

Do příběhů ráda zamotává zábavné historky se svými blízkými, ale u svého vnuka Huga (13) narazila. Spisovatelka Halina Pawlowská (69) na křtu své poslední knihy ...a přeskočila jiskra prozradila, co se stalo. 

Čas načtení: 2024-06-22 07:54:46

Serhiy Rebrov: Důležitá výhra pro tým i zemi

EURO 2024: Slovensko vkročilo mnohem lépe do zápasu s Ukrajinou a vytvořilo si hned několik slibných šancí, ze kterých padl také první gól. Střelecky se opět prosadil hráč Slavie, Ivan Schranz. Bohužel pro něj, tento gól nebyl vítězný, a Ukrajinci úspěšně otočili zápas ve svůj prospěch. Skupina D se nám hezky zamotává.

Čas načtení: 2024-06-28 13:00:00

V zásahu na fakultě jsme se rýpali správně. Bohužel

Pražský policejní šéf se při obhajobě zásahu proti vrahovi z fakulty zamotává. Může to ustát?

Čas načtení: 2024-07-28 16:00:01

Ivana Gottová zůstane bydlet na Bertramce? Otevření manželova muzea už odložila

Mnohonásobný zlatý slavík žil ve své vile na Bertramce od roku 1974, s manželkou tam vychovávali dcery Charlotte a Nelly. Takže udělat z domu jeho muzeum vypadalo jako skvělý nápad. A vlastně stále vypadá, jen se všechno nějak podivně zamotává. „Do letošního podzimu nebudeme moci vilu nachystat a veřejnosti zpřístupnit,“ oznámila Ivana Gottová před nedávnem. „Řadovka“ za desítky milionů Vdova hovořila o komplikacích, což se samozřejmě může stát. I když pro někoho může být zvláštní, že když rekonstrukci plánuje řadu měsíců, nedokáže si pak pohlídat termín. Ale ok, budiž. Bývalá zdravotní sestřička zároveň slíbila, že se muzeum otevře v polovině roku 2025. Není důvod jí nevěřit. Dítě s alkoholikem Štolpou, rozvod s Častvajem. Kde je konec krásné Plánkové? Číst více Podle očitých svědků však Gottová ve vile stále bydlí. „Pokud to tak je, tak mi to přijde zvláštní. Vždyť s velkou pompou koupila parádní sídlo za bezmála sedmdesát milionů korun na pražské Císařce. Pro mě osobně to bylo překvapení, ten barák vypadá jako obyčejná řadovka. Navíc je prosklený, bude tam jak ve vitríně,“ kroutil hlavou Pavel Rousek. Dotace od státu Není bez zajímavosti, že nemovitost, která má tři patra, koupila na společnost Karel Gott Agency, ve které je jednatelkou. „Nejprve jsem si myslel, že pořizuje nové sídlo firmy.“ Mimochodem firmy, která v době covidových restrikcí žádala po státu dotace a nakonec opravdu dostala 1,3 milionu korun. Zvláštností může být to, že v té době už jediný člověk, kterého společnost zastupovala, dávno nežil. A Karel Gott Agency měla například v roce 2020 obrat 153 milionů korun, o rok později sice „jen“ 52 milionů, ale i tak je to pořád docela slušná sumička. Buď jak buď, na nový dům v Praze evidentně bylo. Počet lidí na planetě klesne, ale Afrika začíná být malá. Přijde populační boom a migrace Číst více Musela by odjet ze země Bude zajímavé sledovat, jak to s Bertramkou nakonec dopadne. Ve veřejném prostoru se objevily dokonce i spekulace, že vilu prodá. „Nemyslím si, že by to bylo pravděpodobné. Těch fám, které kolují, je celá řada. Já třeba slyšel i to, že má nového partnera, a ten si nepřeje, aby z domu bylo muzeum, apod. To jsou ale takové řeči, které se vedou vždycky. Pravdu bych za tím nehledal,“ dodal pro Čtidoma.cz Rousek. Mnohem pravděpodobnější je, že kdyby Gottová Mistrův dům opravdu prodala, musela by se pak odstěhovat z České republiky, jeho fanoušci by jí to asi jen těžko odpouštěli. A co si budeme povídat, půvabná blondýnka si v rámci svého byznysu žádné podobné extempore dovolit nemůže. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Gabriela Soukalová: Z vrcholu na dno a zase zpátky.

Čas načtení: 2024-08-21 16:27:03

Žalobci nesouhlasí s vyloučením soudce z kauzy Dozimetr

Korupční kauza Dozimetr a její případné projednávání u soudu se ještě víc zamotává. Žalobce totiž nesouhlasí s rozhodnutím soudce Jakuba Kriebla, který se 12. srpna rozhodl kvůli možné podjatosti z případu vyloučit. Podle stížnosti státního zástupce není tento soudce z Prahy 9 podjatý a měl by vést hlavní líčení. Věc nyní musí rozseknout nadřízený pražský městský soud.

Čas načtení: 2024-09-06 19:05:00

Z Kladrub do Paříže. Český rekordman ale nezávodil i kvůli podmínce v pravidlech

Do Paříže na paralympijské hry dorazil, zatím ale jen jako divák. Český atlet Tomáš Horáček, který se sice sportu po úraze věnuje teprve relativně krátkou dobu, ale na české úrovni už převyšuje své soupeře, nemohl ve Francii závodit kvůli podmínce v pravidlech. V rozhovoru pro Deník vše vysvětlil a rozpovídal se třeba i o tom, jak přišel ke svému komplikovanému handicapu, kterým zamotává hlavy i atletickým funkcionářům.

Čas načtení: 2024-09-19 11:45:00

Thorin z Mandrinovy jeskyně byl jen začátek. Na základě analýz DNA se rýsuje další populace neandertálských „duchů“

Historie lidstva se zamotává, k čemuž vydatně k tomu přispěla přečtená Thorinova pravěká DNA • Tento neandertálec patřil k tajemné populaci, která měla kolem sebe „příbuzné“, ale po více než 50 000 let se od všech izolovala • Proč? Nemáme nejmenší tušení

Čas načtení: 2024-10-19 14:30:00

Gašpar: Šéf SIS povedal, že žiadna správa o atentáte neexistuje. Mal by Šutaj Eštok odstúpiť? Kolíková: Možno nás predbehne

Situácia okolo správy o atentáte sa tak zamotáva ešte viac. Tibor Gašpar si nemyslí, že by mal minister vnútra odstúpiť. Opozícia nevylúčila, že ho bude odvolávať, no možno ich predbehne a odíde sám.

Čas načtení: 2024-11-17 15:57:00

Zvrat v Dynamu. Jirka dluží Koubkovi za převod akcií, ten chce klub zpět

Situace ve vedení fotbalových Českých Budějovice se znovu zamotává. Bývalý majitel Vladimír Koubek v pátek odstoupil od smlouvy o převodu akcií a požaduje klub zpátky. Současný vlastník Dalibor Jirka totiž podle Koubka za prodej Dynama nezaplatil.

Čas načtení: 2024-11-17 15:57:00

Zvrat v Dynamu. Jirka dluží Koubkovi za převod akcií, ten chce klub zpět

Situace ve vedení fotbalových Českých Budějovic se znovu zamotává. Bývalý majitel Vladimír Koubek v pátek odstoupil od smlouvy o převodu akcií a požaduje klub zpátky. Současný vlastník Dalibor Jirka totiž podle Koubka za prodej Dynama nezaplatil.

Čas načtení: 2024-11-18 09:00:00

Drbárna ze Strání – Kamarádi: Veronika šla s pravdou ven, je zamilovaná až po uši, přestože se tomu tak bránila

Zdá se, že ve Stráních se život neustále zamotává! Veronika sice dlouho bojovala s city k Davidovi, ale nakonec podlehla jeho kouzlu – i když to zpočátku brala spíše jako strategii. Jen její máma už dávno věděla, co se děje, a snad si i oddychla, když Veronika konečně přiznala, že k Davidovi něco cítí.

Čas načtení: 2024-12-26 18:45:00

Zamilovanost má i temnou stránku v podobě úzkostí

Sedíte naproti muži, který je pro vás naprosto dokonalý. Ale kde je ta romantika? Potí se vám dlaně, zamotává jazyk a jste jako na trní. I takhle se projevuje přitažlivost, sympatie a zamilovanost.

Čas načtení: 2025-02-16 19:28:00

Dynamo padlo s Kometou, Sparta míří za triumfem. Kladno je znovu na dně

Sparta míří za triumfem v základní části Tipsport extraligy. V nedělním 46. kole pražský tým po výhře 3:2 v Olomouci navýšil své vedení před Pardubicemi o další tři body. Dynamo naopak doma nestačilo na Kometu (3:4). Nadále se zamotává situace i na opačném konci tabulky. Na poslední místo znovu spadlo Kladno, které nestačilo na Třinec (1:2). Naopak Oceláři se drápou tabulkou vzhůru. Stejný počet bodů jako Rytíři mají také Olomouc a Vítkovice, které v neděli uspěly na ledě Mladé Boleslavi 3:1. Jen o dva body více pak má Liberec.

Čas načtení: 2025-02-19 09:38:31

Poslední případ soudce Šustra [Jan Šulec / Talent Pro ART]

Jan Šulec, bývalý soudce s bohatou praxí, nám na pozadí svého napínavého kriminálního příběhu nastiňuje úskalí soudního procesu. Zdánlivě jasný případ vraždy se zamotává ve chvíli, kdy do příběhu vstupují intriky, korupce a politikaření.

Čas načtení: 2025-05-12 18:40:00

Překvapení na MS. Slováci nestačili na Rakousko, Švýcaři si vyšlápli na USA

Překvapení se zrodilo ve Stockholmu, kde rakouští hokejisté porazili Slovensko 3:2 po nájezdech. Rakušané už dokázali na turnaji vzdorovat Švédsku a Finsku, teď se dočkali i prvních bodů. Slovensko podruhé prohrálo. Česká skupina na mistrovství světa v Herningu se zamotává. Švýcarští hokejisté si po úvodní porážce od obhájců titulu vyšlápli na USA (3:0) a získali tak důležité body v boji o co nejvýhodnější pozici pro čtvrtfinále. Američané ve třetím utkání ztratili první body.