Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-10-09 18:59:28

Výbor Kongresu: rozdělte digitální obry

Zpráva výboru amerického Kongresu hodnotí chování velkých IT firem jako zneužívání dominantního postavení a doporučuje použít proti nim antitrustové zákony. Podvýbor amerického Kongresu pro antitrustové, obchodní a regulační záležitosti vydal velmi rozsáhlou zprávu o závěrech z vyšetřování čtyř velkých IT firem – jednalo se o Amazon, Apple, Facebook a Google. Jde o výsledek dlouhého procesu, při kterém výbor zkoumal veřejné dokumenty, neveřejná data (například interní e-maily posílané mezi vysokými manažery prošetřovaných firem) a vyslechl řadu svědků, včetně ředitelů těchto firem, ale i firem jiných, které měly k jejich praktikám co říci. Zprávu najdete zde (PDF). Něco tak dlouhého (446 stran) je prakticky nemožné shrnout do jednoho článku snesitelné délky, ale přesto to zkusím, s odkazy na příslušné stránky dokumentu. Zpráva konstatuje, že všechny čtyři firmy se systematicky proviňují chováním, které vede k ohrožení hospodářské soutěže a činí vznik konkurence téměř nemožným. Co konkrétního jim tedy vyčítá? Kontrola nad trhy, kde zároveň samy prodávají Zmíněné firmy provozují velká tržiště (Google Play, Apple Store, Amazon), kde umožňují prodávat i produkty třetích stran. Samy však na těchto tržištích prodávají své vlastní produkty, které upřednostňují (strany 6, 7, 14, 16, 271, 361). Tento druh střetu zájmů byl v minulosti Kongresem řešen například u železničních kartelů, kterým bylo zakázáno přepravovat svoje vlastní zboží nebo zboží, v jehož výrobě byly zainteresovány (1893, PDF). Zneužití moci spočívá zejména v hrozbě vyřazení produktu z nabídky, které může být pro prodejce zničující (371), přičemž “pravidla jsou vymýšlena za pochodu a jednostranně”, ve znevýhodňování konkurenčních produktů, ve vynucování arbitrážních klauzulí, které znemožňují třetím stranám obrátit se na soud při řešení sporů (274). Tyto arbitráže bývají pro menšího partnera tak nevýhodné, že jich prakticky nikdo nevyužívá (274). Amazon zakazuje prodejcům kontaktovat koncové zákazníky (259), jeho proces řešení stížností je natolik neprůhledný a svévolný, že se jej firmy obávají více než státních soudů (273), ukazuje produkty třetích stran nepravdivě jako nedostupné, i když jsou skladem, pokud se chce pomstít (271). Apple vůbec neumožňuje existenci alternativních zdrojů softwaru pro svoje zařízení (iPhony, iPady), má naprostý monopol na zprostředkování aplikací vyrobených třetími stranami a neuvažuje o tom, že by konkurenční obchod s aplikacemi umožnil (96). Google sice instalaci aplikací z jiných zdrojů umožňuje, ale zakazuje konkurenčním obchodům důležité funkce, například automatickou aktualizaci aplikací (222). Jak Google, tak Apple nutí výrobce aplikací, aby pro prodeje v aplikacích využívali výlučně jejich vlastní platební portál a chtějí za to vysoké poplatky. Neumožňují jim použít jiné důvěryhodné platební portály, například PayPal. (99) Proti tomu je například trh s aplikacemi pro desktopové Windows velmi volný, nejste při jejich instalaci odkázáni ani na obchod Microsoftu, ani nemusíte platit za placené funkce jedním předepsaným způsobem, ze kterého by si Microsoft strhával poplatek. Masivní expanze do jiných oblastí obchodní činnosti Dříve úzce specializované firmy se postupně rozrostly natolik, že jejich aktivita pokrývá čím dál větší část digitálního trhu. Tomu úměrně narostla jejich síla. Jako hlavní příklad je uváděn Google, který byl původně čistě vyhledávacím strojem, vstupním portálem, který odkazoval na weby patřící jiným firmám či jednotlivcům. V současné době vykonává činnost na mnoha dalších polích, čehož dosáhl zejména akvizicemi (odkupem) jiných firem. Devět služeb provozovaných Googlem (Android, Chrome, Gmail, Google Search, Google Drive, Google Maps, Google Photos, Google Play Store, YouTube) má po více než miliardě registrovaných uživatelů každá. Data z nich Google integruje a analyzuje, což mu pomáhá dále posilovat jeho tržní dominanci (175). Amazon zase provozuje natolik velkou vlastní přepravní divizi, že už překonal objem balíků přepravovaných americkou poštou a během dvou let předstihne i UPS a FedEx (303). Čím dál větší procento výsledků z vyhledávání Googlem vede zase na stránky vlastněné Googlem nebo na reklamy zakoupené u Googlu, rozdíl mezi reklamami a organickými výsledky se stírá. Google přebírá obsah třetích stran a ukazuje jej přímo u sebe, aniž by nasměroval uživatele na stránky, které obsah shromáždily či vytvořily (184-187), což hraničí s porušením autorských práv. Když si firma Yelp stěžovala na tuto praktiku, pohrozil jí Google, že ji úplně odstraní z výsledků vyhledávání, což by Yelp zničilo (185). Při licencování Androidu výrobcům mobilů klade Google čím dál více podmínek, které mají zajistit dominanci jiných jeho služeb na mobilním trhu. Podmínky jsou čím dál tvrdší úměrně tomu, jak podíl Androidu na trhu chytrých telefonů narůstá (215). Počet povinně instalovaných aplikací Googlu na všech přístrojích s Androidem vzrostl z 12 na 30 (215). Přednastaveným prohlížečem musí být Google Chrome a přednastavenou vyhledávací službou Google Search (15). Když se firma Acer pokoušela o vyvinutí alternativního mobilního OS, pohrozil jí Google, že jí neumožní dále prodávat zařízení s Androidem, čímž zničil možnou konkurenci v zárodku (217). Antikompetitivní akvizice Všechny vyšetřované firmy eliminují konkurenci nákupem potenciálně soupeřících firem, dokud jsou ještě malé. („Killer acquisitions“, 11). Tato praktika vedla k tomu, že investoři odmítají investovat do začínajících firem, startupů, které by chtěly konkurovat velkým firmám („innovation kill zone“, 18, 47, 48). Šéf Applu Tim Cook se chlubil tím, že na vrcholu akviziční horečky kupoval Apple jednu firmu každé dva až tři týdny (339). Amazon vstřebal přes sto firem (263), Facebook minimálně 63 firem (169-170). Potřebují-li firmy zničit konkurenci či přimět ji k odprodeji, uvádějí na trh konkurenční výrobky za ztrátovou cenu – jako příklad je uváděn hlasový asistent Alexa (110, 122) nebo způsob, kterým Amazon koupil firmu Diapers.com (265) i za cenu 200 milionů dolarů ztráty. Facebook skrze nákupy jiných firem „vyčistil“ trh sociálních sítí natolik, že už řeší jenom vnitrofiremní konkurenci produktů, např. Instagram vs. původní Facebook, a otázkou vnější konkurence se příliš nezabývá (385). Jednostranné a svévolné chování, hrozba pomsty Velké firmy uplatňují na své partnery jiná pravidla než na sebe samotné (6-7), jednostranně je mění způsobem, který by v běžných obchodních vztazích byl nepřijatelný. Google skokově zvýšil cenu za využití Google Maps API tak, že z hlediska vývojářů vzrostla 1400 procent (241), a nově zakázal vývojářům, aby ve svých aplikacích používali vedle Google Maps i jiné mapy (146). Apple si průběžně vymýšlí nová pravidla „za chodu“, a to včetně nepsaných (370-371), třetí strany žijí neustále v obavě, co porušily (370). Některé firmy pozvané do Kongresu odmítly vypovídat kvůli strachu z možných následků (27). Advokát zastupující vývojáře aplikací vypověděl, že jeho klienti se obávají kritizovat Apple i v soukromé korespondenci mezi sebou (74). Amazon zakazuje některým svým prodejcům inzerovat, chce-li je vytrestat nebo přimět k povolnějšímu chování (315). Pokouší se donutit výrobní firmy, aby přestaly prodávat vlastními kanály a aby se staly pouze exkluzivními dodavateli zboží pro Amazon (260). V jednom případě údajně sdělil firmě, že nepřestane prodávat padělané verze jejích produktů, dokud si firma nekoupí reklamu za dva miliony dolarů (295). Poté, co se prokoušete cca 380 stránkami fantastického katalogu sviňáren, které jako by ilustrovaly tvrzení o tom, že moc korumpuje, dostanete se konečně k návrhům, co se situací dělat. V zásadě spadají do čtyřech kategorií. Rozdělení velkých společností, zákaz určitých činností Nejklasičtější antitrustové nástroje, používané už od 19. století. Znamenalo by to například oddělení Androidu nebo Apple Store do separátní firmy, oslabení původních kolosů rozřezáním na prvočinitele. Těm by zároveň bylo zakázáno expandovat do dalších oblastí podnikatelské činnosti. Je to tvrdý postup, ale v minulosti se osvědčil, takto byla například rozdělena telefonní společnost AT&T. Povinná interoperabilita a otevřené standardy dat Firmy by musely zákazníkům umožnit přenést si svá data ke konkurenci a musely by umožnit vzájemné propojení s konkurencí. Takhle to funguje třeba v mobilní telefonii: ze Samsungu si hladce zavoláte na iPhone, od T-Mobile na O2, a můžete si přenést telefonní číslo. Jednotný standard umožňuje zákazníkům odejít jinam, aniž by přišli o léta budovanou síť kontaktů apod. Podobné je to u e-mailu. Naštve-li vás Seznam, můžete odejít ke Gmailu; adresa vám sice nezůstane, ale můžete si i nadále dopisovat s kolegy a kamarády, kteří u Seznamu zůstali. Ale Facebook a spol. jsou „zahrady obehnané zdí“, které neumožňují komunikaci ven, mimo svoje panství. Uzavřené sociální sítě mají silnou tendenci k samovolné monopolizaci (145-146), protože lidé chtějí být tam, kde jsou jiní lidé. Povinná přenositelnost a interoperabilita by to změnily. Hrozba, že uživatelé začnou „hlasovat nohama“ a utíkat od nejvíce dominantních a své postavení zneužívajících kolosů někam jinam, by se tak zvýšila, což by zároveň dalo konkurenci šanci vyrůst. Plošný zákaz dalších akvizic Velkým IT firmám by podle názoru výboru Kongresu mělo být plošně zakázáno další nakupování menších firem. Výjimky by si musely vybojovat u federální obchodní komise (FTC) a prokázat, že jim nejde o potlačování konkurence. Výchozí předpoklad by byl ten, že jim o potlačení konkurence jde. Presumpce viny, ale v tomto případě vcelku podložená. Zákaz preferenčního a diskriminačního chování Nové úpravy zákona by měly velkým firmám zakázat to záhadné svévolné chování, se kterým jednostranně mění podmínky, vyhazují ze svých platforem smluvní partnery bez zjevného důvodu či vysvětlení, případně v rámci snahy je dotlačit k přijetí nevýhodného postavení. Nejsem si jist, nakolik je tohle realizovatelné – dobrý právník vymyslí nejednu fintu, kterou zákonodárci nepředpokládali – ale konkrétní návrhy bych si určitě vyslechl. Co myslíte, co z toho bude? Sněmovna reprezentantů je pod kontrolou demokratů, takže případné Bidenovo vítězství v nadcházejících volbách by tento názor nemělo zásadním způsobem změnit. Ale zároveň je jasné, že po takto nepříznivé zprávě nasadí příslušné firmy svoje lobbyisty do akce s trojnásobným platem a pětinásobnou naléhavostí. Napíchnout Godzillu na rožeň nebude zrovna jednoduchý úkol a tady jsou ty Godzilly hned čtyři.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-08-10 21:38:22

Zelenskyj odmítá Trumpovy podmínky pro mír

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj odmítl výzvu amerického prezidenta Donalda Trumpa k územním ústupkům vůči Rusku s tím, že ukrajinský lid by takovou dohodu nepřijal. Trumpův zvláštní vyslanec Steve Witkoff navštívil minulý týden Moskvu a podle zpráv dosáhl významného pokroku v… The post Zelenskyj odmítá Trumpovy podmínky pro mír first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2025-10-19 09:46:05

Válku ukončí jen jasné ruské vítězství, zavrhl Trumpův plán Medvěděv. Putin žádá celý Donbas

Tajemník ruské bezpečnostní rady Dmitrij Medvěděv má námitky proti nápadu amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby mír byl uzavřen na úrovni stávající bojové linie a vítězství vyhlásily obě strany. Zdůraznil, že vítězství musí dosáhnout Rusko a že jeho podmínky jsou známé. Podle něj by na podmínky nepřistoupili ani Ukrajinci, tudíž lze prý válku ukončit leda i s pádem jejich „režimu“. Trumpův výrok o konci války podél fronty je zřejmě reakcí na nabídku ruského prezidenta Vladimira Putina vyměňovat území, uvedl list The Washington Post. Putin podle něj chce celý Donbas.

Čas načtení: 2020-11-27 09:05:06

Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě

Děsivá zkušenost historika Timothyho Snydera s americkým zdravotnickým systémem  Světoznámý historik Timothy Snyder koncem loňského roku jen o vlásek unikl smrti. Po sérii lékařských přehmatů strávil 17 hodin na pohotovosti, než byla stanovena diagnóza. V játrech měl absces velikosti baseballového míčku a hrozila mu celková sepse. Následovala akutní operace. Po probuzení, místo vděčnosti, že je naživu, Snyder pocítil hněv. Nezlobil se však na lékaře ani sestry, zuřil nad americkým zdravotnickým systémem, který byl podle něho zodpovědný za jeho kritický stav. Během následujících dní, kdy se zotavoval, se Snyder přistihl, že přemítá o křehkosti zdraví, v Americe neuznávaného jako lidské právo, bez něhož však ostatní práva a svobody ztrácejí význam. A to bylo před pandemií covidu-19. Záhy dlouhodobě poddimenzované americké nemocnice praskaly ve švech, chyběla lůžka i personál. Spojené státy se staly nejhůře postiženou zemí na světě podle počtu nemocných i úmrtí. „Náš systém komerční medicíny neprošel konečným testem a tisíce Američanů zemřely,“ konstatuje Snyder. V roli pacienta si vedl podrobné deníky, jež použil při psaní nové knihy NEMOCNÁ AMERIKA. Nastavuje v ní nemilosrdné zrcadlo zdravotnickému systému i vládní reakci na pandemii, nachází historické paralely. Současně naléhavě vyzývá k zavedení systému zdravotní péče, který slouží veřejnosti, nikoliv komerčním zájmům. Jeho aktuální a inspirativní dílo vydávají v českém překladu společně Paseka & Prostor. Timothy Snyder, privilegovaný profesor na prestižní Yaleově univerzitě se solidním zdravotním pojištěním, málem zemřel na sepsi. I přes svou pojistku musel zaplatit tisíce dolarů v neočekávaných poplatcích. Jelikož stále ležel v nemocnici, když začaly účty přicházet, k poplatkům, jež vůbec neměly existovat, mu naúčtovali penále. Podle Snydera by méně pojištěný, méně bílý pacient na jeho místě nepřežil – poslán domů, protože nemocnice neustále potřebují lůžka. „Pro nemocnici představuje lidské tělo objekt, který se má doručit, upravit a přesně načas poslat zase dál. Těl by nikdy nemělo být ani příliš mnoho, ani příliš málo. […] Tělo vytváří zisk, onemocní­li vhodným způsobem a trvá­li nemoc správnou dobu,“ píše Snyder v knize NEMOCNÁ AMERIKA. Viní americký zdravotnický systém, že slouží jinému účelu než poskytování zdravotní péče či prevenci nemocí. Tím skutečným účelem je vydělat na chorobě peníze, a podle toho se s pacientem zachází, přičemž lékaři a sestry jsou pouhými kolečky ve stroji. Historik vidí za ohrožením svého života selhání systému, který lékařům a sestrám nedopřává dostatek času na setkání s pacienty a skutečné vyhodnocení jejich potřeb a vede je k tomu, aby raději předepisovali léky, než aby se dostali ke kořenům problému. Do protikladu staví lékařskou péči o manželku během jejího těhotenství ve Vídni, jež se vyznačovala osobním přístupem a byla levnější. Snyder si všímá ironie, že německé a japonské právo na zdravotní péči bylo v poválečných ústavách těchto států zakotveno pod vlivem USA, zatímco v samotných Spojených státech tomu tak není. „Měli bychom přijmout, že se občané jiných demokracií těší z práva, které je nám odepřeno, a že mají delší a zdravější život než my?“ ptá se Snyder.  Timothy Snyder proslul jako bystrý vykladač nejzrůdnějších projevů historických totalitních systémů a kritik politických metod potlačujících svobodu a lidská práva. Ve své nové knize píše o událostech, které se dotýkají nás všech, a z osobní zkušenosti čerpá pro další ze svých úderných občanských apelů. Mezi prosincem 2019 a březnem 2020 se autor v prostředí několika amerických nemocnic obtížně vracel do života od hranic smrti. Zážitek, k němuž vůbec nemuselo dojít, způsobilo fatální zanedbání zdravotní péče. Historik však neviní lékaře ani zdravotní sestry, nýbrž zdravotní systém a rozvíjí četné argumenty pro zásadní změnu amerického zdravotnictví a jeho přiblížení evropskému modelu. Českému čtenáři bude znít líčení amerického zdravotnictví, ovládaného byznysem, jako varování. Právě tento systém může spolu s erozí demokratických institucí podle Snydera za selhání v boji s koronavirovou pandemií. Lidé umírají proto, že jsme zapomněli na jednu z podstatných hodnot, na solidaritu: „Ke svobodě potřebujeme zdraví a pro zdraví potřebujeme jeden druhého.“ Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země (Paseka – Prostor 2013) a Černá zem (Paseka – Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Získal mnoho cen, např. Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění. Ukázka z knihy str. 20 Úvod Naše choroba Kdybych zemřel, má smrt – odchod do smutných statistik – by byla nadmíru typická. Příliš mnoho Američanů přišlo v prvních měsících ro ku 2020 o život zbytečně. Příliš mnoho se jich nachází velice blízko smrti každý měsíc, v každém okamžiku. Přestože nám slibovali čím dál tím delší život, v posledních pěti letech střední délka života v naší zemi bez podstatných změn stagnuje. V některých nedávných letech se naděje dožití Američanů dokonce snížila. Počátek života je v této zemi hrozivý a nejistý. Péče o nastávající matky je silně nevyrovnaná a hrubě nedostatečná. Černošky a stejně tak jejich děti při porodu často umírají.5 Míra úmrtnosti novorozenců narozených Afroameričankám je vyšší než v Albánii, Kazachstánu, Číně a v dalších asi 70 zemích. Amerika si jako celek vede hůře než Bělorusko, nejsovětštější z postsovětských států, Bosna, rozpačitý výtvor občanské války v Jugoslávii, o 40 dalších zemích ani nemluvě. Mladá dospělost ztratila své kouzlo. Pokud se něco nezmění, mileniálové se dožijí nižšího věku a utratí za zdravotní péči více peněz než jejich rodiče z generace X či prarodiče z generace baby boomers.6 Nejlepší léta života nejsou tím, čím bývala kdysi. Ohromující počty bělochů ve středním věku páchají sebevraždy a předávkovávají se drogami. Bělošky ve středním věku umírají na Jihu předčasně. Náš systém komerční medicíny, ovládaný soukromým pojištěním, regionálními uskupení mi soukromých nemocnic a dalšími vlivnými zájmovými skupinami, připomíná čím dál tím více pochybnou loterii. Rádi bychom si mysleli, že máme zdravotní péči, v jejímž rámci se někdy shodou okolností přesouvá majetek – jenže to, co ve skutečnosti máme, jsou přesuny majetku, v jejichž rámci se shodou okolností občas odehrává zdravotní péče. Pokud porod není bezpečný, a pokud je pro někoho méně bezpečný než pro jiného, pak je něco špatně. Pokud se z mladých dospělých tahá více peněz na zdravotní péči, ale daří se jim hůře než starším generacím, něco je špatně. Pokud lidé, kteří dříve věřili v naši zemi, dnes páchají sebevraždy, něco je špatně. Smyslem medicíny není vyždímat z nemocných těl maximální zisk během jejich krátkého života, nýbrž umožnit jim zdraví a svobodu během života dlouhého. Tato choroba se týká specificky Ameriky. Umíráme mladší než lidé ve 23 evropských zemích, mladší než lidé v Asii (Japonsku, Jižní Koreji, Hong kongu, Singapuru, Izraeli, Libanonu), mladší než obyvatelé naší vlastní polokoule (Barbadosu, Kostariky, Chile), mladší než lidé v dalších zemích historicky osídlených Brity (jako je Kanada, Austrálie, Nový Zéland). V žebříčcích střední délky života nás stále předbíhají další státy. V roce 1980, když mi bylo deset, se Američané dožívali v průměru o rok méně než obyvatelé zemí se srovnatelným bohatstvím. V roce 2020, kdy mi je padesát, se onen rozdíl v průměrné délce života vyšplhal na čtyři roky. Není to tím, že by v jiných zemích měli více znalostí nebo lepší doktory. Je to tím, že mají lepší systém. Rozdíl mezi Spojenými státy a dalšími zeměmi v roce 2020 ještě narostl, protože žádná demokracie se nevypořádala s epidemií koronaviru tak špatně jako my. Lidé v Japonsku, Německu, Jižní Koreji, Rakousku a samozřejmě v dalších bohatých demokraciích byli vystaveni menšímu ohrožení než my, protože se k nim jejich vlády zachovaly lépe a protože měli lepší přístup k informacím a péči. Už předtím, než do Spojených států nový koronavirus dorazil, bylo v téhle zemi až příliš jednoduché zemřít. Nezvládnutí pandemie představuje nejnovější symptom naší choroby, politiky, která spíš než bezpečí a zdraví distribuuje bolest a smrt, a spíš než blahobyt pro většinu zajišťuje zisk několika vyvoleným. Nový koronavirus se měl brát vážně už od chvíle, kdy jsme ho poprvé zaznamenali, v době mé hospitalizace. V lednu roku 2020 jsme měli na dosud neznámý koronavirus pořídit testy, nemoc vystopovat a omezit její dosah. To jsme mohli provést snadno. Udělaly to mnohem chudší země. Všichni Američané nakažení koronavirem měli mít přístup k nemocničním lůžkům a plicním ventilátorům a lékaři a sestry, kteří je ošetřovali, měli mít dostatek roušek a ochranných plášťů. Virus není lidská bytost, poukazuje však na stupeň lidskosti v dané společnosti. My jsme se moc dobře neumístili. Celkem 150 000 Američanů zemřelo bez jakéhokoli důvodu. Kvůli chorobě, jež postihla Ameriku, známe až příliš dobře úmrtí v důsledku znečištění vzduchu, předávkování se opioidy, úmrtí ve věznicích, sebevraždy, úmrtí novorozenců a teď i masové hroby pro seniory. Naše choroba sahá hlouběji než jakákoli statistika, dokonce hlouběji než pandemie. Pro to, že umíráme dříve a nejsme tak šťastní, existují důvody. Má svůj důvod, proč si prezident myslel, že může Američany udržovat během pandemie v nevědomosti a našeho zmatku a bolesti využít. Kvůli své chorobě jsme osamocení, nevíme, kam se obrátit, když cítíme bolest. Amerika by měla být postavena na svobodě, nemoc a strach nám však část oné svobody odebraly. Být svobodný znamená stát se sebou samým, kráčet světem a následovat vlastní hodnoty a tužby. Každý z nás má právo usilovat o štěstí a zanechat po sobě stopu. Když jsme příliš nemocní na to, abychom o štěstí přemýšleli, a příliš slabí, abychom o ně usilovali, svobodu nelze uskutečnit. Nedá se jí dosáhnout, pokud postrádáme potřebné znalosti k tomu, abychom mohli činit smysluplná rozhodnutí, obzvláště pokud se týkají zdraví. Slovo svoboda je pokrytectvím, když ho vyslovují lidé, kteří podmínky, kvůli nimž jsme nyní nemocní a bezmocní, vytvořili. Pokud nám naše federální vláda a naše komerční medicína berou zdraví, berou nám svobodu. TZ

Čas načtení: 2024-06-01 10:00:00

Válka mezi Izraelem a Gazou: Hamás vnímá americký plán na příměří „pozitivně“, Netanjahu ale přísahal, že bude pokračovat ve válce

 Izraelský premiér prohlásil, že armáda bude pokračovat, dokud nebude militantní skupina „eliminována“ poté, co Hamás reagoval pozitivně na návrh amerického prezidenta na trvalé příměříAmerický prezident Joe Biden vyzval Hamás, aby přijal novou mírovou dohodu, kterou podle něj předložil Izrael.Dohoda nabízí trvalé příměří a stažení Izraele z Gazy výměnou za propuštění všech rukojmích a dlouhodobou rekonstrukci zdevastované enklávy.V reakci na to palestinská militantní skupina Hamás vydala v pátek večer prohlášení, v němž uvedla, že „pozitivně hodnotí“ Bidenův projev týkající se „trvalého příměří, stažení izraelských sil z Gazy, rekonstrukce a výměny vězňů“.První fáze Bidenova nově oznámeného plánu se podobá plánu, o němž se již několik měsíců jednalo v Kataru a Káhiře, ale který ztroskotal především na zásadních neshodách mezi Hamásem a Izraelem ohledně toho, zda bude příměří trvalé.Přestože podmínky nové dohody stanovil Biden, opakovaně ji označil za izraelský návrh.Dal však jasně najevo, že si je vědom toho, že proti němu bude značný odpor ze strany izraelské pravice, včetně členů tvrdé pravice ve vládní koalici.V prohlášení vydaném úřadem Benjamina Netanjahua se zdůrazňuje, že Izrael bude bojovat, dokud nebude dosaženo jeho cílů, včetně „eliminace vojenských a řídících schopností Hamásu“.Mezi těmi, kdo vyzvali Hamás, aby souhlasil s návrhem na příměří v Gaze, byl i britský ministr zahraničí David Cameron, který na Twitteru napsal, že skupina „musí přijmout tuto dohodu, abychom se dočkali zastavení bojů“.Šéf OSN António Guterres mezitím „pevně doufá“, že nejnovější vývoj „povede k dohodě stran o trvalém míru“, uvedl jeho mluvčí Stephane Dujarric.Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková uvedla, že izraelská nabídka „poskytuje záblesk naděje a možnou cestu z válečné slepé uličky“, zatímco šéfka EU Ursula von der Leyenová uvítala to, co označila za „vyvážený a realistický“ přístup k ukončení války.Vysoce postavený americký představitel uvedl, že dohoda, kterou nastínil Joe Biden, je téměř totožná s podmínkami, které Hamás požadoval (ale dříve odmítal), včetně cesty k trvalému příměří.Nebylo jasné, s jakým nadšením přijal izraelský premiér Benjamin Netanjahu mírový návrh, který podle amerického prezidenta předložila izraelská vláda.Benjamin Netanjahu reagoval na návrh Joea Bidena na mír mezi Izraelem a Hamásem chladně a trval na tom, že izraelská armáda bude pokračovat v boji, dokud „nezlikviduje“ schopnost palestinské militantní skupiny ovládat Gazu a představovat vojenskou hrozbu.Výroky izraelského premiéra přišly poté, co Hamás prohlásil, že se staví kladně k návrhu třífázového příměří, který oznámil americký prezident a který se týká trvalého příměří v Gaze.Plán by začal šestitýdenním úplným příměřím a stažením Izraele z obydlených oblastí Gazy a vyzývá k propuštění izraelských rukojmích a palestinských vězňů a k obnově území.Netanjahuův úřad uvedl, že pověřil svůj vyjednávací tým, aby předložil dohodu, „přičemž trvá na tom, že válka neskončí, dokud nebude dosaženo všech jejích cílů, včetně návratu všech našich rukojmích a eliminace vojenských a vládních schopností Hamásu“.

Čas načtení: 2024-06-21 18:37:01

Americké fiasko na Kubě. Pokus o svržení Castra dostal Kubu do sovětské sféry vlivu

Diktátor a komunista Fidel Castro se na Kubě dostal k moci roku 1959, když svrhl autoritativního vládce Fulgencia Batistu. Castro si zpočátku nebyl jistý, jaký režim chce na „Ostrově svobody“ nastolit. Nebyl si ani jistý tím, že mezi jeho hlavními spojenci bude Sovětský svaz. Ostatně sám Castro v dubnu 1959 navštívil se svými ekonomickými poradci USA. Na druhé straně nepanovaly pochyby o tom, že Castro byl již od mládí silně levicovým aktivistou a bude zavádět komunistická opatření. Nebyl však ještě v této době vyhraněným komunistou. Nicméně Washington sledoval kubánské události s nelibostí a také krajní nedůvěrou. Na Kubě měl dlouhodobě své tradiční zájmy, nicméně po pádu Batisty začaly viditelně oslabovat, stejně tak americko-kubánské vztahy. USA rozhodně nesouhlasily se znárodňováním podniků s americkým podílem, hlasitě proti těmto krokům protestovaly, leč marně.  Svrhnout Castra V říjnu 1960 přijaly USA odvetná opatření zahrnující zákaz vývozu amerického zboží na Kubu. Zhoršující se americko-kubánské vztahy tak vedly k zásadnímu rozhodnutí – odstranění Castra od moci. Vznikala tak postupně operace, jež vešla do dějin jako invaze v zátoce Sviní.  Washington nejdříve uvažoval o provedení atentátu na Castra, mimochodem ten jich měl přežít přes 600 včetně těch, které zosnovala až bizarním způsobem CIA. Ve Washingtonu nakonec padlo rozhodnutí, že Castrův režim, který považovali nejvyšší političtí a vojenští činitelé za sobě nepřátelský, svrhne kubánská emigrace, kterou USA k této akci řádně vycvičí.  Seriál, z kterého bolí oči a uši. Hlava Medúzy je přehlídkou nepřirozených dialogů Číst více Celou operaci řídily a financovaly USA, úzce na ní spolupracovala CIA, která vytipovávala vhodné lidi k uskutečnění celé akce. Invaze se připravovala asi rok, schválil ji nový prezident Kennedy, který byl teprve tři měsíce ve funkci. Nicméně je třeba říct, že mladá hlava státu se stavěla k operaci zpočátku spíše skepticky a nevěřila v úspěch invaze. Přece však na ni dala svůj „štempl“. Představa washingtonských plánovačů byla taková, že vybraní kubánští emigranti se vylodí na jihovýchodní části Kuby, kde obsadí neuralgické body země a podnítí povstání proti kubánskému vůdci, jenž tak měl být dva roky od nástupu svržen. Nicméně jednoduše to vypadalo možná na papíře, realita se jevila poněkud jinak.  Moment překvapení se nekonal Datum operace bylo stanoveno na 17. dubna 1961. Její tíži měli nést dobrovolníci z Brigády 2506. Důležité bylo, aby v kritický okamžik nepřišli o moment překvapení, proto se dlouhou dobu uvažovalo o místě vylodění. Nakonec volba padla na zátoku Sviní na jižním pobřeží Kuby, konkrétně na pláže Playa Girón a Playa Larga. Vzhledem k tomu, že se jednalo o bažinatý terén, CIA si od toho slibovala, že právě nepříznivé podmínky mohou ztížit přísun posil nepřítele. Jenže to platilo i naopak.  Sovětský svaz obsadil část Polska. Speciální vojenskou operaci dohodl s Hitlerem Číst více   Moment překvapení se však nekonal a to byl jeden z důvodů, proč operace nakonec selhala. Castro, jak se později ukázalo, o chystané invazi věděl, nevěděl akorát přesné datum. Ráno 17. dubna 1961 se na pláži Playa Girón v zátoce Sviní vylodila vycvičená Brigáda 2506 o přibližně 1 500 lidech. Kubánská armáda a ozbrojené složky v počtu asi 20 000 lidí byly připraveny, letouny brigádníků promptně sestřelily, další vzdušná podpora nepřicházela a výsadkáři se tak ocitli odříznutí. Kennedy nakonec neschválil nasazení amerického letectva, protože nechtěl stupňovat konflikt. Když CIA selhala Amatérské vyvrcholení akce pod taktovkou CIA podtrhla ještě skutečnost, že během 2–3 dnů byla Brigáda 2506 vládními jednotkami neutralizována. Většina výsadkářů byla zabita v boji či zajata, jen nepatrné menšině se podařilo z místa uprchnout. Některé velitele brigády čekala smrt na popravišti, mezi zabité se počítali také čtyři američtí piloti, k nimž se však Washington dlouho nehlásil. Dne 19. dubna bylo prakticky hotovo, odříznutí výsadkáři neměli proti přesile šanci, poslední ohnisko odporu, vesnice Girón, padla odpoledne. Sověti vyrobili nejplacatější tank na světě, měl ale několik drobných chyb Číst více Castro si mohl připadat právem jako vítěz. Z inscenování invaze obvinil USA a „imperialistické síly“, důsledkem pak bylo ještě větší sbližování Kuby se Sovětským svazem a přijetí jeho politického a ekonomického modelu. Naopak CIA zažívala fiasko a ostudu. Nedokázala celou akci dobře zkoordinovat, už v první den invaze bylo jasné, že vyhlídky kubánské emigrace na úspěch se blíží limitně nule.  Pokus o svržení Castra pak později vyvolal vážnou krizi, kterou známe jako karibskou. Svět se v roce 1962 ocitl na prahu jaderné katastrofy, když Sověti rozmístili na Kubě rakety středního doletu. Naštěstí tehdy zvítězil politický zdravý rozum a bezprostřední hrozba nukleárního konfliktu byla zažehnána.   Zdroj: Britannica, history.com KAM DÁL: Nesmrtelní diktátoři. Když jsou vůdci pohřbeni předčasně nebo naopak příliš pozdě.

Čas načtení: 2025-11-28 09:00:00

Video ukazuje izraelské vojáky střílející na Palestince, kteří se vzdali v Jeninu

 Dva neozbrojení muži, kteří se vzdali izraelským vojákům s rukama nad hlavou, byli několikrát střeleni do zad. Palestinské úřady tento čin označily za „chladnokrevnou popravu“.Podle agentury OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) bylo v důsledku pokračujících izraelských útoků na severní uprchlické tábory na okupovaném Západním břehu vysídleno více než 32 000 Palestinců.Otec propuštěného palestinsko-amerického teenagera říká, že jeho syn trpěl v izraelském vězeníZaher Ibrahim, otec propuštěného palestinsko-amerického teenagera Mohammeda Ibrahima, říká, že jeho syn během izraelského věznění výrazně zhubl a snášel drsné podmínky.Mohammed (16) byl odveden z rodinného domu a držen více než devět měsíců. Podle obhájců případ odráží rozšířené týrání Palestinců Izraelem na okupovaném Západním břehu.„Po propuštění jsme ho hned odvezli do nemocnice. Strávil tam téměř dvě hodiny, kde mu udělali krevní testy a kompletní lékařské vyšetření. Stále čekáme na výsledky,“ řekl Zaher Ibrahim pro Al Jazeera.„Mohou vás zatknout a obvinit z čehokoli – s důkazy nebo bez důkazů – a jediné, co můžete udělat, je snažit se proti tomu bojovat,“ řekl krátce po setkání se svým synem.„Je velmi těžké bojovat. Šance na výhru v případu proti izraelskému vojenskému soudu je v podstatě nulová.“Zaher řekl, že během Mohammedova zadržení neměl k němu přímý přístup a informace o jeho stavu dostával pouze prostřednictvím americké ambasády nebo od bývalých vězňů zadržovaných ve stejném zařízení.„Snažíme se, aby se jeho zdraví vrátilo do původního stavu,“ řekl.

Čas načtení: 2020-12-15 12:56:01

O děsivé zkušenosti historika Timothyho Snydera s americkým zdravotnickým systémem vypráví kniha Nemocná Amerika

Historik Timothy Snyder koncem loňského roku jen o vlásek unikl smrti. Po sérii lékařských přehmatů strávil 17 hodin na pohotovosti, než byla stanovena diagnóza. V játrech měl absces velikosti baseballového míčku a hrozila mu celková sepse. Následovala akutní operace. Po probuzení, místo vděčnosti, že je naživu, Snyder pocítil hněv. Nezlobil se však na lékaře ani sestry, zuřil nad americkým zdravotnickým systémem, který byl podle něho zodpovědný za jeho kritický stav. Během následujících dní, kdy se zotavoval, se Snyder přistihl, že přemítá o křehkosti zdraví, v Americe neuznávaného jako lidské právo, bez něhož však ostatní práva a svobody ztrácejí význam. A to bylo před pandemií covidu-19. Záhy dlouhodobě poddimenzované americké nemocnice praskaly ve švech, chyběla lůžka i personál. Spojené státy se staly nejhůře postiženou zemí na světě podle počtu nemocných i úmrtí. „Náš systém komerční medicíny neprošel konečným testem a tisíce Američanů zemřely,“ konstatuje Snyder. V roli pacienta si vedl podrobné deníky, jež použil při psaní nové knihy Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě. Nastavuje v ní nemilosrdné zrcadlo zdravotnickému systému i vládní reakci na pandemii, nachází historické paralely. Současně naléhavě vyzývá k zavedení systému zdravotní péče, který slouží veřejnosti, nikoliv komerčním zájmům. Snyder, privilegovaný profesor na prestižní Yaleově univerzitě se solidním zdravotním pojištěním, musel i přes svou pojistku musel zaplatit tisíce dolarů v neočekávaných poplatcích. Jelikož stále ležel v nemocnici, když začaly účty přicházet, k poplatkům, jež vůbec neměly existovat, mu naúčtovali penále. Podle Snydera by méně pojištěný, méně bílý pacient na jeho místě nepřežil – poslán domů, protože nemocnice neustále potřebují lůžka. „Pro nemocnici představuje lidské tělo objekt, který se má doručit, upravit a přesně načas poslat zase dál. Těl by nikdy nemělo být ani příliš mnoho, ani příliš málo. […] Tělo vytváří zisk, onemocní­li vhodným způsobem a trvá­li nemoc správnou dobu,“ píše Snyder v knize Nemocná Amerika. Viní americký zdravotnický systém, že slouží jinému účelu než poskytování zdravotní péče či prevenci nemocí. Tím skutečným účelem je vydělat na chorobě peníze, a podle toho se s pacientem zachází, přičemž lékaři a sestry jsou pouhými kolečky ve stroji. Historik vidí za ohrožením svého života selhání systému, který lékařům a sestrám nedopřává dostatek času na setkání s pacienty a skutečné vyhodnocení jejich potřeb a vede je k tomu, aby raději předepisovali léky, než aby se dostali ke kořenům problému. Do protikladu staví lékařskou péči o manželku během jejího těhotenství ve Vídni, jež se vyznačovala osobním přístupem a byla levnější. Snyder si všímá ironie, že německé a japonské právo na zdravotní péči bylo v poválečných ústavách těchto států zakotveno pod vlivem USA, zatímco v samotných Spojených státech tomu tak není. „Měli bychom přijmout, že se občané jiných demokracií těší z práva, které je nám odepřeno, a že mají delší a zdravější život než my?“ ptá se Snyder.  Během svého pobytu v nemocnici zažil Snyder pacienty s příznaky podivné infekce dýchacích cest. Tehdy ještě oficiálně žádný koronavirus v USA nebyl a samozřejmě na něj nebyl nikdo testován. Snyder popisuje následné selhání amerického zdravotnického systému a Trumpovy administrativy tváří v tvář pandemii. Výsledkem je znepokojivý portrét systému, v němž je pacient poslední prioritou.   Ukázka z knihy Úvod Naše choroba Kdybych zemřel, má smrt – odchod do smutných statistik – by byla nadmíru typická. Příliš mnoho Američanů přišlo v prvních měsících roku 2020 o život zbytečně. Příliš mnoho se jich nachází velice blízko smrti každý měsíc, v každém okamžiku. Přestože nám slibovali čím dál tím delší život, v posledních pěti letech střední délka života v naší zemi bez podstatných změn stagnuje. V některých nedávných letech se naděje dožití Američanů dokonce snížila.      Počátek života je v této zemi hrozivý a nejistý. Péče o nastávající matky je silně nevyrovnaná a hrubě nedostatečná. Černošky a stejně tak jejich děti při porodu často umírají. Míra úmrtnosti novorozenců narozených Afroameričankám je vyšší než v Albánii, Kazachstánu, Číně a v dalších asi 70 zemích. Amerika si jako celek vede hůře než Bělorusko, nejsovětštější z postsovětských států, Bosna, rozpačitý výtvor občanské války v Jugoslávii, o 40 dalších zemích ani nemluvě. Mladá dospělost ztratila své kouzlo. Pokud se něco nezmění, mileniálové se dožijí nižšího věku a utratí za zdravotní péči více peněz než jejich rodiče z generace X či prarodiče z generace baby boomers. Nejlepší léta života nejsou tím, čím bývala kdysi. Ohromující počty bělochů ve středním věku páchají sebevraždy a předávkovávají se drogami. Bělošky ve středním věku umírají na Jihu předčasně.      Náš systém komerční medicíny, ovládaný soukromým pojištěním, regionálními uskupení mi soukromých nemocnic a dalšími vlivnými zájmovými skupinami, připomíná čím dál tím více pochybnou loterii. Rádi bychom si mysleli, že máme zdravotní péči, v jejímž rámci se někdy shodou okolností přesouvá majetek – jenže to, co ve skutečnosti máme, jsou přesuny majetku, v jejichž rámci se shodou okolností občas odehrává zdravotní péče. Pokud porod není bezpečný, a pokud je pro někoho méně bezpečný než pro jiného, pak je něco špatně. Pokud se z mladých dospělých tahá více peněz na zdravotní péči, ale daří se jim hůře než starším generacím, něco je špatně. Pokud lidé, kteří dříve věřili v naši zemi, dnes páchají sebevraždy, něco je špatně. Smyslem medicíny není vyždímat z nemocných těl maximální zisk během jejich krátkého života, nýbrž umožnit jim zdraví a svobodu během života dlouhého.      Tato choroba se týká specificky Ameriky. Umíráme mladší než lidé ve 23 evropských zemích, mladší než lidé v Asii (Japonsku, Jižní Koreji, Hong kongu, Singapuru, Izraeli, Libanonu), mladší než obyvatelé naší vlastní polokoule (Barbadosu, Kostariky, Chile), mladší než lidé v dalších zemích historicky osídlených Brity (jako je Kanada, Austrálie, Nový Zéland). V žebříčcích střední délky života nás stále předbíhají další státy. V roce 1980, když mi bylo deset, se Američané dožívali v průměru o rok méně než obyvatelé zemí se srovnatelným bohatstvím. V roce 2020, kdy mi je padesát, se onen rozdíl v průměrné délce života vyšplhal na čtyři roky. Není to tím, že by v jiných zemích měli více znalostí nebo lepší doktory. Je to tím, že mají lepší systém.      Rozdíl mezi Spojenými státy a dalšími zeměmi v roce 2020 ještě narostl, protože žádná demokracie se nevypořádala s epidemií koronaviru tak špatně jako my. Lidé v Japonsku, Německu, Jižní Koreji, Rakousku a samozřejmě v dalších bohatých demokraciích byli vystaveni menšímu ohrožení než my, protože se k nim jejich vlády zachovaly lépe a protože měli lepší přístup k informacím a péči. Už předtím, než do Spojených států nový koronavirus dorazil, bylo v téhle zemi až příliš jednoduché zemřít. Nezvládnutí pandemie představuje nejnovější symptom naší choroby, politiky, která spíš než bezpečí a zdraví distribuuje bolest a smrt, a spíš než blahobyt pro většinu zajišťuje zisk několika vyvoleným.      Nový koronavirus se měl brát vážně už od chvíle, kdy jsme ho poprvé zaznamenali, v době mé hospitalizace. V lednu roku 2020 jsme měli na dosud neznámý koronavirus pořídit testy, nemoc vystopovat a omezit její dosah. To jsme mohli provést snadno. Udělaly to mnohem chudší země. Všichni Američané nakažení koronavirem měli mít přístup k nemocničním lůžkům a plicním ventilátorům a lékaři a sestry, kteří je ošetřovali, měli mít dostatek roušek a ochranných plášťů. Virus není lidská bytost, poukazuje však na stupeň lidskosti v dané společnosti. My jsme se moc dobře neumístili. Celkem 150 000 Američanů zemřelo bez jakéhokoli důvodu.      Kvůli chorobě, jež postihla Ameriku, známe až příliš dobře úmrtí v důsledku znečištění vzduchu, předávkování se opioidy, úmrtí ve věznicích, sebevraždy, úmrtí novorozenců a teď i masové hroby pro seniory. Naše choroba sahá hlouběji než jakákoli statistika, dokonce hlouběji než pandemie. Pro to, že umíráme dříve a nejsme tak šťastní, existují důvody. Má svůj důvod, proč si prezident myslel, že může Američany udržovat během pandemie v nevědomosti a našeho zmatku a bolesti využít. Kvůli své chorobě jsme osamocení, nevíme, kam se obrátit, když cítíme bolest.      Amerika by měla být postavena na svobodě, nemoc a strach nám však část oné svobody odebraly. Být svobodný znamená stát se sebou samým, kráčet světem a následovat vlastní hodnoty a tužby. Každý z nás má právo usilovat o štěstí a zanechat po sobě stopu. Když jsme příliš nemocní na to, abychom o štěstí přemýšleli, a příliš slabí, abychom o ně usilovali, svobodu nelze uskutečnit. Nedá se jí dosáhnout, pokud postrádáme potřebné znalosti k tomu, abychom mohli činit smysluplná rozhodnutí, obzvláště pokud se týkají zdraví.      Slovo svoboda je pokrytectvím, když ho vyslovují lidé, kteří podmínky, kvůli nimž jsme nyní nemocní a bezmocní, vytvořili. Pokud nám naše federální vláda a naše komerční medicína berou zdraví, berou nám svobodu.   Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země (Paseka – Prostor 2013) a Černá zem (Paseka – Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Získal mnoho cen, například Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění.   Z anglického originálu Our Malady: Lessons in Liberty from a Hospital Diary, vydaného nakladatelstvím Crown v New Yorku roku 2020, přeložila Johana Ringelová, 184 stran, vydaly Nakladatelství Paseka a nakladatelství Prostor 2020.

Čas načtení: 2020-10-14 12:42:41

Z dopisů dvou dam: Sára píše Ayaan (I.)

Vážení a milí, přišel čas zase něco přeložit. Tentokrát jsem zvolil výměnu dopisů mezi dvěma ženami, které by člověk měl znát jménem. Ta jedna se jmenuje Sarah Haider, ta druhá Ayaan Hirsi Ali a obě se – za cenu velkého osobního nebezpečí – vzbouřily proti islámu, do jehož železné náruče se kdysi narodily. Jedna v Pákistánu a druhá v Somálsku, ale jinak byly jejich osudy v mnohém podobné. Tentokrát si píšou o „woke“ hnutí, onom druhu fanatického progresivismu, který se tak těžko definuje, ale už dostal řadu lidí do kolen (a nejen symbolicky). Zvolily přitom formu dopisů, která trochu připomíná staré dobré předválečné časy. Je škoda, že tento druh obřadné zdvořilosti se na internetu neujal. „Woke“ hnutí ovládlo kulturní a intelektuální instituce „Milá Ayaan, Dovol mi začít něčím, o čem doufám, že je snad zřejmé: jsem nadšena a poctěna tím, že můžeme vést tuto konverzaci. Ještě větší radost mám z toho, že naše konverzace se nebude točit kolem tématu, které by od nás lidé očekávali – islámu. Místo toho se soustředíme na fenomén, kterému se obvykle říká hnutí „woke“. Nicméně „woke“ se, jak už si povšimlo mnoho lidí, zase tolik neliší od náboženství, takže naše zkušenosti s excesy islámu se budou velmi hodit. Byl to ve skutečnosti právě můj aktivismus v náboženských záležitostech, který mě k této věci před mnoha lety přivedl. Když jsem začala poprvé veřejně hovořit o islámu, rychle jsem zjistila (stejně jako Ty), že ti, od kterých jsem očekávala, že budou na naší straně, na mne hledí s podezřením. Má kritika islámu byla založena na těch samých principech, o kterých liberálové tvrdili, že je zastávají, a přesto jsem od nich dočkala rychlého odmítnutí. Tohle chování mě zarazilo a zmátlo, a tak jsem se rozhodla jej prozkoumat blíže. Velmi rychle se ukázalo, že neochota kritizovat islám ve skutečnosti neměla nic společného s islámem. Nestačilo by tedy mé kolegy liberály pouze dovzdělat – kořenem problému nebyl v jejich případě nedostatek znalostí. V průběhu předešlých desetiletí se v liberálních a pokrokových kruzích zakořenila nová ideologie; spisovatel a kulturní kritik Wesley Yang ji nazval „následnickou ideologií“, ale dnes jí běžně říkáme „woke“. Ve svém jádru je to delegitimizační ideologie zaměřená přímo proti základům hodnot humanismu a osvícenství. „Woke“ není jediným hnutím, které úspěšně využívá těch samých mechanismů jako náboženství. Ale dosáhl ohromujícího úspěchu, protože se mu zároveň podařilo vyřadit ze hry liberály, kteří by se jinak možná proti náboženským impulsům postavili. Dosáhl toho využitím našeho instinktu starat se o druhé a také nemilosrdným využitím sociální dynamiky k rozdrcení odporu. Než se do tématu zanoříme příliš hluboko, chtěla bych rozvinout postřeh, který jsem dříve učinila v našem osobním rozhovoru a který Tě podle všeho překvapil. Zopakuji jej tedy zde i pro naše publikum: myslím si, že to, čeho jsme svědky, není začátek otevřené války, ale její konec. „Woke“ hnutí rozhodným způsobem zvítězilo. Ale nikdy není vše ztraceno a nechci tady vyzývat ke kapitulaci. Můj přístup je založen na pragmatickém optimismu: abychom s tímto hnutím mohli bojovat – a bojovat s ním musíme – je nezbytné porozumět tomu, co nás čeká. Dovol mi tento názor krátce zdůvodnit. „Woke“ hnutí zvítězilo, protože ovládlo naše kulturní a intelektuální instituce. Téměř všechny naše vzdělávací, mediální a neziskové organizace (a to včetně velkých distributorů grantů) postupují jedním směrem. A zároveň globální elita téměř jednomužně vyznává tuto novou sekulární víru. Jen jeden malý příklad: ačkoliv mu protestující postavili před dveře gilotiny, tak nejbohatší člověk světa není nepřítelem „woke“ hnutí. Jeffovi Bezosovi patří Washington Post a ne Breitbart, a jeho bývalá manželka slíbila dát na různé progresivní kauzy tři čtvrtě miliardy dolarů. Jako užitečná mi přijde i tato analogie na téma, které je nám dvěma až příliš dobře známé. Víme, že džihádisté se nerodí z ničeho nic – ve vakuu. Pokud někde mohou existovat ve větších počtech, je to tím, že je širší společnost tiše toleruje. Na základě počtu džihádistů z dané země tak můžeme odhadovat, jak velká je míra jejího odhodlání bránit myšlenky svobody a tolerance. Vrátíme-li se zpátky „woke“ hnutí, není nijak divné, že New York Times najaly a hájí zaměstnance, který hovoří o běloších jako o „psech ochcávajících hydranty“, ale otisknutí článku od amerického kongresmana vedlo k masivní revoltě mezi zaměstnanci. Podmínky potřebné k rozkvětu extremismu již existují. Dveře jsou otevřeny; stačí jimi jen projít. Na to se dá namítnout, že většina Američanů se k „woke“ hnutí nehlásí. Ano, myslím si, že to je pravda. Také si ale myslím, že na tom nesejde. Pokud tolik našich základních institucí se jednohlasně hlásí k hodnotám až sektářského charakteru, pokud nejbohatší a nejmocnější z nás pravidelně veřejně předvádějí rituály jediné víry, na preferencích průměrného Američana nezáleží. Podle toho se musíme zařídit. Abych to řekla dramaticky: nebojujeme s barbary před branami, pouštíme se do vzpoury proti impériu. Svůj první dopis bych zakončila zde. Těším se na to, až budeme toto téma prozkoumávat spolu, a ráda si poslechnu tvé myšlenky ohledně toho, co s věcí dělat.“ Konec dopisu. Podobnosti mezi fanatismem džihádistů a jedovatou nenávistí internetových davů Podobnosti mezi fanatismem džihádistů, kteří chtějí nastolit vládu Alláha hrůzou, a mezi jedovatou nenávistí (ne vždy jen) internetových davů, které usilují o něčí exemplární potrestání až zničení proto, že řekl něco, co se dotklo rychle se měnících tabu, si asi všimlo více lidí. Jsem rád, že tuto myšlenku potvrzuje i Sarah Haider, která se v islámském světě narodila a za svoje odpadlictví byla vystavena tvrdé šikaně a hrozbám ze strany bývalých spoluvěrců. „Cancel culture“ a „woke“ hnutí se zdá být naším ekvivalentem wahhábismu. Nicméně tím, že dotyční jedinci vyhrožují a zuří jen po internetu, mají větší šanci na úspěch. Krvavý terorismus, jakého se dopouštějí příznivci Islámského státu, vzbudí v ohrožené populaci kromě hrůzy i vůli k odporu. Nebyli bychom na světě, kdyby naši předci ve vhodný okamžik neuměli vzít do ruky zbraň a postavit se agresorovi. Skoro v každém z nás je zabudován nějaký limit, kdy se přestává utíkat a vyjednávat. Hrozba sociální ostrakizace je daleko zákeřnější a efektivnější. Vyvrhelové a psanci měli vždycky těžký život, protože je odmítla vlastní společnost. Proto může být „cancel culture“ úspěšnější než celé tažení sebevražedných atentátníků. Mimochodem, ten postřeh k tomu, že lidé, kteří začnou na člověka vrčet v momentě, kdy se opře do islámu, tak ve skutečnosti vůbec nečiní kvůli islámu samotnému, je docela platný i tady v České republice. Když se (vzácně) do takové situace dostanu, ptám se dotyčného, čím se mu to náboženství líbí a jaké konkrétní prvky islámu by přivítal u nás doma jako obohacení. Vesměs jen zírá. Ten rozpor mezi teoreticky hnanou potřebou „vítat a tolerovat“ a mezi praktickou absencí důvodů pro ono vítání a tolerování je docela zjevný. Posvátná hrůza a strnulost Ještě jednu věc jsem chtěl k dnešnímu článku poznamenat. Když se podíváte na životopis Sarah Haider na Wikipedii, píše se tam, že její cesta k odmítnutí islámu začala na střední škole. Jeden její kamarád, ateista, jí tisknul různé hrůzné citáty z koránu a bez komentáře jí je předkládal ke čtení. Sarah, která korán pořádně neznala, se rozhodla, že mu ukáže, že nemá pravdu … a začetla se a zjistila, že pravdu má, a že kontext veršů je někdy ukazuje ještě v horším světle. Umím si až moc dobře představit, že ve „woke“ škole by taková aktivita byla považována za projev nenávisti a proti jejímu kamarádovi by zasáhlo buď vedení, nebo nějaký narychlo povolaný odborník z organizace zabývající se potlačováním nežádoucích řečí a gest. Jenže pak by se Sarah celý život klaněla bohu, kterého přitom znala tak málo, že si ani nebyla vědoma jeho horších stránek. Pokud má společnost existovat jinak než ve stavu posvátné hrůzy a strnulosti, musíme riskovat, že naše slova a činy někoho urazí. A nesmíme to mít zakázáno zákonem.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-16 17:26:01

Koronaglobal ve Spojených státech a Spojeném království

Rok 2020 začal novou pandemií. Žijeme v době environmentálních katastrof, v době intenzivních transnacionálních a lokálních interakcí, obchodu, transkontinentálních výrobních a spotřebních sítí, masového turismu a obecné mobility lidí. Tyto globalizační tendence se začaly šířit do světa z USA a Velké Británie od osmdesátých let. Mluvíme o kompresi času a prostoru. A právě díky této nebývalé mobilitě se šíří nový koronavirus. Kvůli nové globální pandemii ale dochází k náhlému omezení mobility a otevřenosti, státy postupně omezují pohyb osob jako ve výjimečném stavu. Podobně jako ve válkách musí lidé omezit vycházení a trávit celé dny v sociální izolaci. Nemohou vyrážet do obchodních středisek, nemohou cestovat, nemohou do kaváren a restaurací a hospod, nemohou na stadiony a na sportovní závody, do kadeřnických salonů atd. Pro mnoho lidí zvyklých denně konzumovat se to zdá být strašlivým omezením jejich svobody. „Já především“ Právě USA si toto omezení patrně nebyly schopny připustit, karanténní omezení se prosadila patrně se zpožděním. Navíc působí komplexita federálního uspořádání organizace a správy a rovněž velká a rozmanitá populace s třídní a rasovou stratifikací, s velkými sociálními rozdíly a sociální nerovností. V současnosti je v USA přes půl milionu nakažených virem (583 444) a přes 20 tisíc osob na nákazu zemřelo (23 463). Nejvíce pandemie řádí ve státě New York se 172 358 nakažených a 8 600 mrtvých. Zároveň jen během jednoho dne (10. dubna) zde zemřelo 2 108 osob! (Worldometer: 13. duben 2020). Rovněž ve Velké Británii došlo k velkému epidemickému růstu zejména po 16. březnu – s celkovým počtem nakažených 88 621 a 11 329 zemřelých. V Kanadě je to 23 318 nakažených a 653 zemřelých. V Austrálii je 6400 nakažených a 61 úmrtí. Na Novém Zélandě je to 1 330 nakažených a čtyři úmrtí. (Worldometer: 13. duben 2020). Bylo to způsobeno nejspíše přílišnou sklerózou veřejné sféry, slabými zdroji ve veřejné zdravotní infrastruktuře spolu se souvisejícím dlouhodobým oslabením podpory veřejných potřeb a politikou státních škrtů ve jménu vyrovnaného rozpočtu. Patrně působila subjektivně rovněž hédonická laxnost mnoha obyvatel, kteří se nechtěli disciplinovaně omezit. Liberální etická norma „Já především“ takto mnohé vychovávala na základě doktríny o tom, že neexistuje něco jako společnost, existují jen jedinci. Atomizovaní jedinci pozdního postindustrialismu se stále více prekarizovanou existencí, často ovládaní dluhem, se obtížně orientují ve světě a podléhají mediální manipulaci. V americké společnosti existuje mnoho jedinců, kterým není blízká disciplinovaná poslušnost k nařízením vlády.     Bagatelizace pandemie Obecně je možno konstatovat, že se projevila notorická praxe v kapitalismu, v níž problémy celé společnosti vyprodukované vyráběnými riziky má vyřešit stát – ovšem jen za podmínky, že bude zachován růstový motor a zisky soukromého byznysu. Byznys často vydělává na managementu rizika i na katastrofách (tzv. disaster capitalism). V těchto podmínkách nelze snadno zmobilizovat masu jedinců k nebývalé disciplíně a solidaritě ohledů, kterou katastrofa epidemie celospolečensky vyžaduje. Disfunkce společnosti a absence sociální solidarity kvůli individualizaci a nízké sociální kohezi se projevují v důsledku rychlé polarizace sociálních nerovností v soudobém globálním kapitalismu. V konkrétních podmínkách a situačních kontextech je možno zkoumat selhání institucí, osob v pozici rozhodovat, či selhání (kapitálem zneschopnělého) státu jako systému. Roli hrají metody austeritního vládnutí spojené s neoliberální vírou v malý a laciný stát. Díky politice dlouhodobých škrtů veřejných výdajů bylo oslabeno národní zdraví a celospolečenské zdravotní ochrany a bezpečnosti. V USA nemá 27,5 milionu lidí žádné zdravotní pojištění. Všeobecná zdravotní péče je zajištována infrastrukturou veřejného zdravotnictví, na němž závisí i bohatí. Množství služeb a výkonů je privatizováno, takže i pojištěné osoby se bojí být nemocné, často otálí s návštěvou zdravotního zařízení a čekají, až se stav zhorší. V New Yorku došlo nedávno ke zrušení dvaceti tisíc nemocničních lůžek kvůli škrtům ve veřejné sféře. Neoliberální „small government“ způsobil prodlení, v němž mezitím rychle došlo k nakažení lidí v komunitách, ačkoli jak americké, tak britské vládnoucí špičky bagatelizovaly koronavirus jako svého druhu jenom chřipku. Prezident USA omezil přístup k základní zdravotní péči pro imigranty žádající o povolení k pobytu s tím, že mají být soběstační. Také černošské komunity nemají snadný přístup ke zdravotní péči. Navíc v afroamerické komunitě je tradiční nedůvěra ke zdravotnictví. Trumpova administrativa se snažila od počátku krize dopad zlehčovat v obavách o zajištění důvěry investorů (kapitálu) a také kvůli znovuzvolení Trumpa prezidentem pro druhé období. Podobně i v Británii v čele s konzervativní vládou Borise Johnsona docházelo k bagatelizaci a pandemie byla ve stínu Brexitu. „America first!“ v pirátském hávu Kromě toho pronikají zprávy o tom, že CIA i další zpravodajské služby tajně varovaly před pandemií, koronavirus byl nazván „čínským“ a „cizím“. Britský premiér zase kázal o „stádní imunitě“, v níž má být populace vystavena infekci najednou, aby se ho zbavila. Promoření populace náhle a masově navozuje obraz středověké morové rány a sociální darwinismus přežití silnějšího. V USA na pandemii reaguje stát fiskálně, ekonomicky i direktivně. Federální rezervní systém zahájil 3. března sérii snižování úrokových sazeb a začal nakupovat zpětně cenné papíry. O tři dny později začal prezident sociálně-ekonomickou výpomoc a podepsal příděl 8,3 miliardy dolarů na vývoj léku proti koronaviru a na boj s pandemií. Kritici viní tuto politiku ze slepoty ke globalitě pandemie a ke vzájemné propojenosti světa, kde nelze pandemii léčit doma a pokračovat v politice sankcí a agresí v ostatním světě; dokonce Trump obhajoval zabavení ochranných pomůcek ve prospěch amerického státu mimo jeho území. Heslo „America first!“ se naplnilo v pirátském hávu. Demokraty ovládaná Sněmovna reprezentantů 13. března schválila zákon o zavedení bezplatného testování, dotace Medicaid programu a zvýšení podpor v nezaměstnanosti. Prezident nakonec vyhlásil mimořádný stav a rozdělil 50 miliard jednotlivým státům a oblastem. Senát ovládaný republikány 18. března schválil návrh Sněmovny a další den navrhl nový balíček. Začal spor o další kroky. Dne 23. března byl schválen zákon s částkou 2,2 bilionu dolarů, v jejímž rámci je 250 miliard vyčleněno na přímé platby jedincům a rodinám s nejnižšími příjmy, 350 miliard je na půjčky pro malé podniky, 25 miliard na dávky pojištění v nezaměstnanosti a 500 miliard na půjčky firmám v nouzi. O pomoc v nezaměstnanosti požádalo více než sedm milionů lidí – zatím. Nový start, nebo úpadek? Na závěr zmiňme ještě otázky o bumerangových efektech souvisejících s negativním postojem americké vlády k Pařížské dohodě z klimatické konference organizované v roce 2015. Je možno chápat koronavirovou krizi jako varování před důsledky devastace planety Země a souvisí to s klimatickou krizí a s dogmatem panského postoje ke zvířatům a rostlinám? Může donekonečna pokračovat koexistence lidského pravěkého pojídání divokých zvířat, industriální produkce masa a ekologická krize zrychleného vymírání živočišných druhů? Selhala demokratická kontrola militarizace vědecko-technického rozvoje, zejména aplikace biomedicinského a genetického inženýrství, ale též farmaceutického průmyslu, jejichž produkty jsou také epidemické virové mutace? Je krize velký experiment na lidech, je to případ nezamýšlených vedlejších důsledků „slepého“ pokroku technovědy v zájmu vydělávání velkých zisků? A tak bychom mohli pokračovat v kladení otázek, na něž hledat odpovědi opravdu není lehké. Je jisté, že v blízké budoucnosti obrovsky naroste jistota našich nejistot, každodenně si lidé uvědomí, že žijeme v rizikové společnosti, která má globální rozměry. Nikdo dnes přesně neví, jak dlouho bude ve světě řádit virová epidemie. Již dnes vidíme sílící očekávání masy obyvatel, že instituce budou plnit funkce ochrany jistot přežití. Bezpečnostní ohrožení zesiluje potřebu (znovu) budovat stát. To se již projevuje v podobě finančních injekcí do ekonomik, v plánech na převzetí oborů a odvětví do znárodněného rámce, ve snahách o větší investování do veřejných potřeb a do udržení lidské společnosti v relativně funkční podobě. V demokratickém ustavení je ideálem budování státu zdola společnou iniciativou spoluobčanů. Jestliže se k bezpečnostním ohrožením započítá pandemie, ekonomický úpadek většiny zemí, hrozby válek a ekologická devastace, pak racionální reakcí by mělo být rychlé a účinné semknutí se a spolupráce všech v novém budování celosvětového globálního vládnutí, nikoli vojenské konfrontace a boj o nadvládu a o nedostatkové zdroje. Již dnes se potvrzuje poznání, že lidský svět vyžaduje zásadní změny. Zda budou znamenat zlepšení a nový start či rozkvět, nebo naopak úpadek, to bude záviset na nás i na budoucích generacích.   Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-05-30 10:17:26

Zvuky amerického road tripu ve velkokapelovém jazzu

Americký saxofonista a skladatel REMY LE BOEUF, nominovaný dosud na čtyři ceny Grammy, se svým jazzovým orchestrem ASSEMBLY OF SHADOWS vydal v polovině března nové autorské album „Heartland Radio“. A to ve vlastní režii pod hlavičkou svého vydavatelství SoundSpore Records… Remy Le Boeuf je ve svojí tvorbě rozkročen mezi jazzovou tradicí, současnou klasickou hudbou a indie-rockem. Spolupracoval kupříkladu s Wyntonem Marsalisem a jeho Jazz at Lincoln Center Orchestra či Symphonic Jazz Orchestra, Lindou May Han Oh, JACK Quartetem či Prefuse […] The post Zvuky amerického road tripu ve velkokapelovém jazzu first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek Zvuky amerického road tripu ve velkokapelovém jazzu

Čas načtení: 2025-02-20 14:03:27

Musk tvrdí, že ukrajinský prezident zabil amerického novináře

Miliardář Elon Musk, hlavní poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa, obvinil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského z vraždy amerického novináře. (Foto: X) „Zelenskyj zabil amerického novináře!“... Článek Musk tvrdí, že ukrajinský prezident zabil amerického novináře se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-02-24 13:59:43

Trio amerického klaviristu Sullivana Fortnera sa predstavilo premiérovo na JazzFesteBrno

JazzFestBrno, Cabaret des Péchés, 18. 2. 2025 Skalní fanúšikovia JazzFestuBrno majú na tento rok v kalendári zaznačených pätnásť dátumov.  Počas týchto dní majú možnosť vidieť sedemnásť koncertov tuzemských a zahraničných jazzových formácií. Najviac koncertov sa odohrá v obľúbenom, akusticky veľmi ústretovom Cabarete des Péchés a práve do tohto luxusného podzemného priestoru zavítalo v utorok trio amerického klaviristu Sullivana Fortnera. S rodákom z New Orleans sa malo brnenské publikum možnosť zoznámiť po prvý raz v roku 2022, keď sprevádzal speváčku Cecile McLorin Salvant. Report z […] Zobrazit celý článek Trio amerického klaviristu Sullivana Fortnera sa predstavilo premiérovo na JazzFesteBrno

Čas načtení: 2025-05-28 12:30:14

Pirelli a Luna Rossa: nové partnerství pro 38. ročník Amerického poháru

Společnost Pirelli a tým Luna Rossa oznamují nové partnerství v rámci příprav na 38. ročník Amerického poháru. Poté, co byla Pirelli od roku 2018 spolutvůrcem [...]

Čas načtení: 2025-06-25 09:34:18

Prague Impro Room Vol. 4 přiváží do Prahy amerického kontrabasistu Bena Tiberia a českého rappera Kata

Čtvrté vydání koncertní série Prague Impro Room se uskuteční 20. října 2025 v soukromém prostoru na Novém Městě v Praze. Tento jedinečný večer představí výjimečné osobnosti současné improvizované hudby: amerického kontrabasistu Bena Tiberia a českého rappera Kata, frontmana kultovní formace Prago Union. Oba umělci vystoupí v rámci večera samostatně, každý ve vlastním hudebním setu, v originálním kontextu série propojující improvizaci, mezižánrovou tvorbu a výtvarné umění. Prague Impro Room (PIR) je kurátorovaná platforma, která propojuje špičkové české hudebníky improvizované hudby s […] Zobrazit celý článek Prague Impro Room Vol. 4 přiváží do Prahy amerického kontrabasistu Bena Tiberia a českého rappera Kata

Čas načtení: 2024-06-03 17:00:01

Legendární stíhačka F-22: k boji ve vzduchu, pro útoky na pozemní cíle i pro špionáž. Konec výroby může nahrát Rusku a Číně

Pokud by se měly hodnotit nejlepší stíhače pro vybojování vzdušné převahy, nelze nezmínit právě F-22. Je rychlý, obtížně zjistitelný a disponuje schopností supercruise, jak připomíná server 19fortyfive.com, kdy dokáže dlouhou dobu letět nadzvukovou rychlostí bez použití přídavného spalování. F-22 nedostane ani největší americký spojenec USA na něj nedají dopustit a je to pro ně tak cenné zboží, že je nechtějí dodávat ani nejspolehlivějším spojencům, jako je Izrael, Japonsko a další státy, které o letoun již několikrát projevily vážný zájem. USA se jednoduše obávaly, že by se mohla technologie dostat do nepovolaných rukou, pokud by o ně spojenci přišli v boji. Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Na druhé straně velké náklady na údržbu a drahé pořízení vedly k tomu, že poslední F-22 byl vyroben na konci 2011, jednalo se o 195. stroj. USA počítají s tím, že letouny budou postupně vyřazovány z výzbroje a nahrazovány stíhačem, který vznikne v programu Next Generation Air Dominance (NGAD). Dojde k obnově výroby? Nicméně vzhledem ke stoupající vojenské síle Číny a nebezpečí, které představuje v současné době Rusko, namítají čas od času někteří bývalí vysocí činitelé letectva, že by se měla výroba F-22 alespoň na určitý čas obnovit. Bývalý generál letectva Michael Moseley chtěl před několika lety iniciovat diskusi o tom, aby se výroba restartovala. Moseley namítl, že ukončení výroby letounů bylo nekoncepčním řešením, a hodnotí je jako chybné.  Houfnice Caesar útočí s chytrou municí. Její účinnost už pocítili i Rusové na Ukrajině Číst více To by však znamenalo vynaložení dalších vysokých nákladů na letoun a to se americkému letectvu nevyplatí. V roce 2010 americký think tank Rand odhadl, že obnova produkce, která by zahrnovala výrobu 75 letounů, by stála 17 miliard dolarů. Navíc by se k tomu přidaly i problémy s logistikou.  Kongres rozhodl V roce 2017 pak potvrdila zpráva Kongresu, kterou napsali příslušní pracovníci amerického letectva, že obnova výroby letounu F-22 není v plánu, což také připomíná magazín National Interest. Report zopakoval, jaká úskalí by s sebou nesl restart výroby legendárního stíhače. Rusko vyhrožuje novým světovým řádem. Putin má zálusk nejen na americkou Aljašku Číst více Ohledně letounů vznikl před několika lety spor mezi americkým letectvem a Výborem pro ozbrojené složky Sněmovny reprezentantů a Senátu. Americké letectvo se chtělo zbavit 250 strojů včetně 33 starších F-22, s čímž zmíněný Výbor nesouhlasil, a doporučoval naopak jejich modernizaci na nejnovější konfiguraci. Proto chtěl blokovat návrh amerického letectva. Vzhledem k tomu, že 33 letounů F-22 je určeno k výcviku, a ne do ostré akce, nemusela by se jejich modernizace americkému letectvu vyplatit tak, jak Výbor navrhoval. Letoun, značka spolehlivý První let F-22 se konal v roce 1997, zařazen do služby byl o osm let později. Letoun je univerzální, slouží k vybojování vzdušné nadvlády, jak už bylo zmíněno jinde, provádí i útoky proti pozemním cílům, je schopen elektronického boje a může být použit ke špionáži.  Na své první bojové nasazení musel F-22 Raptor čekat celých devět let od zavedení do amerického letectva během americké intervence ve válce v Sýrii. Ironií osudu bylo, že první misí této stealth stíhačky, určené hlavně na vybojování vzdušné nadvlády, se stalo bombardování pozic Islámského státu. V roce 2022 stíhač sestřelil čínský špionážní balon, který následně spadl do Atlantského oceánu. Jednalo se o první zaznamenaný sestřel letounu. F-22 tak zůstává spolehlivým „parťákem“ amerického letectva a tak to také zůstane do té doby, než bude nahrazen stíhačkou NGAD. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.

Čas načtení: 2024-07-07 16:00:01

Pět českých vojáků padlo při obraně letiště Bagrám, to nakonec skončilo v rukách Tálibánu

Útok na místě nepřežili četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač, desátník Jan Šenkýř a rotmistr David Beneš, dva afghánští policisté a několik civilistů. Další obětí se stal rotmistr Jaroslav Lieskovan. Zemřel na následky těžkého zranění 14. července v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.  V Afghánistánu to nebyly jediné oběti Server čt24.cz vzpomněl, že za 17 let nasazení české armády v Afghánistánu zahynulo celkem 14 českých vojáků. Prvního připravila o život lavina kamení a bahna v květnu 2007. První ztrátou při útoku byla smrt vojenského policisty v březnu 2008. Druhým nejhorším dnem pro českou armádu byl v Afghánistánu 5. srpen 2018, kdy při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagrám zemřeli tři vojáci. V Afghánistánu padl i náš psovod, jehož na základně Šindánd v provincii Herát zastřelil afghánský voják. Uletěli komunistům i se třemi letadly a všemi cestujícími. Agent StB se opil a ničeho si nevšiml Číst více Nikdo nebude beztrestně zabíjet naše vojáky „Nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu,“ reagoval na útoky tehdejší náčelník českého generálního štábu Aleš Opata. České speciální síly zabily v reakci na jeden z útoků v Afghánistánu jednoho z organizátorů útoku a dalšího zajaly. Podle deníku na pachatele zaútočila 601. skupina speciálních sil generála Moravce z Prostějova. Někteří odborníci zveřejnění informace kritizovali s tím, že může ohrozit české vojáky či místní spojence. Útok směřoval i na viceprezidenta USA Útoky na vojenskou základnu Bagrám nebyly ojedinělé. Při návštěvě viceprezidenta Spojených států Dicka Cheneye sebevražedný atentátník zaútočil na bránu základny, jeho snahou bylo zasáhnout právě amerického politika. V archivu zpravodajského portálu CNN se dozvídáme, že viceprezident strávil noc na rozlehlé letecké základně Bagrám. Posnídal s vojáky a setkal se s generálmajorem Davidem Rodriguezem, velitelem amerických jednotek v Afghánistánu. Chystal se odjet na schůzku s prezidentem Afghánistánu Hámidem Karzáím, když sebevražedný atentátník udeřil. Američtí vojenští představitelé vyhlásili na základně „červený poplach“. „Slyšel jsem hlasitou ránu,“ řekl Cheney novinářům. „Přišla tajná služba a řekla mi, že došlo k útoku na hlavní bránu.“ Řekl, že byl přesunut na krátkou dobu do protileteckého krytu na základně poblíž své ubikace. „Když se situace uklidnila a oni měli lepší představu o tom, co se děje, vrátil jsem se do svého pokoje,“ dodal Cheney. Bojoval v Pearl Harboru s přesilou a stal se legendou, o které se točí filmy. Zahynul v rozpadajícím se letadle Číst více Základna byla pod útoky stále Karzáího úřad uvedl, že bylo zabito 23 lidí, včetně 20 afghánských dělníků na základně. Dalších 20 lidí bylo zraněno. Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly NATO uvedly, že podle prvních zpráv byli zabiti tři lidé, včetně amerického vojáka, amerického kontraktora a jihokorejského vojáka. Později počet obětí upřesnily na více než 23. Tálibán, který se k útoku přihlásil, přiznal, že cílem byla likvidace Cheneye. Podobné útoky se opakovaly často, před Vánoci v roce 2015 zahynulo šest amerických vojáků, útok byl zaznamenán i o rok dříve. Letecká základna Bagrám Letecká základna Bagrám hrála klíčovou roli během sovětské okupace Afghánistánu v letech 1979 až 1989, kdy sloužila jako operační základna pro bojové jednotky a jejich zásobování. Po stažení Sovětů probíhaly boje mezi Severní aliancí a Tálibánem. Tito protivníci často kontrolovali opačné konce základny. Během invaze do Afghánistánu v roce 2001 byla základna obsazena speciální jednotkou britské Royal Navy Special Boat Service. Začátkem prosince 2001 sdílely základnu americké jednotky z 10. horské divize spolu s důstojníky ze Special Operations Command z letecké základny MacDill na Floridě a 82. výsadkové divize z Fort Bragg. V roce 2007 narostla základna do rozměrů menšího města s dopravními zácpami a spoustou obchodů nabízejících zboží od oblečení po stravování.  Neslavný konec základny, obsadil ji Tálibán O konci základny napsala agentura AP News. Podle ní Američané opustili afghánské letiště Bagrám v červenci 2021 po téměř 20 letech. Američané prostě odjeli, vypnuli elektřinu a v noci zmizeli, aniž by o tom informovali nového afghánského velitele základny, který zjistil, že Američané odcházejí více než dvě hodiny poté, co odletěli, jak uvedli afghánští vojenští představitelé. Afghánská armáda potom převzala rozlehlou leteckou základnu, která poskytla vzácný první pohled na to, co bylo epicentrem americké války za sesazení Tálibánu a dopadení pachatelů útoků z 11. září 2001 na Ameriku. „Během jedné noci ztratili všechnu dobrou vůli 20 let tím, že odešli tak, jak to udělali, v noci, aniž by o tom řekli afghánským vojákům, kteří hlídkovali venku,“ řekl afghánský důstojník. O měsíc později obsadil základnu Tálibán. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Aféra Watergate. Pád amerického prezidenta

Čas načtení: 2025-02-05 01:00:00

Breuer, Miles J. - Osudný paprsek

Soubor všech dosud objevených próz Miloslava J. Breuera vydaných v češtině představuje vůbec poprvé dílo zřejmě nejúspěšnějšího česko-amerického spisovatele počátku 20. století a také jediného česko-amerického autora, který úspěšně psal v obou jazycích a navíc dokázal uspět na americkém literárním trhu. Kniha obsahuje autorovy česky psané beletristické práce, zejména fantastické a science fiction povídky, příběhy s tajemstvím a špionážní povídky, povídky z česko-amerického života, vybrané neprozaické texty, bibliografii prozaických, poetických děl a textů o science fiction a stručný životopis Miloslava / Milese J. Breuera. Vedle fanoušků science fiction může být přínosem i pro studium českého krajanského života v USA v první polovině minulého století. ------------------------------------------------------------ Výbor v roce 2025 sestavili František Hlous, Jaroslav Olša, Jr. Michaela Rampasová a Zdeněk Rampas. OBSAH: I. Fantastické a science fiction povídky Kamenná kočka Člověk bez hladu V ůle a cesta Hladové morče Jak utekla chimaera Osudný paprsek Případ učené hlavy Vyšší tvor Muž se zvláštní hlavou Světoborný nález Majka Gruntoráda Háček v předpovědi Padělané žití II. Příběhy s tajemstvím a špionážní povídky U radiografa Zrak pana Plachého Dva franky za hodinu III. Povídky z česko-amerického života Sestřička Vyléčená rakovina¨ IV. Poezie Proč bondy? V. Vybrané neprozaické texty Proč máme zůstati Čechy? Padesátiletý člověk – co s ním? Bibliografie prozaických a poetických děl a textů o science fiction Miloslava / Milese J. Breuera Zapomenutý česko-americký spisovatel Miloslav J. Breuer Summary Datum vydání: 05.02.2025

Čas načtení: 2025-02-22 08:00:01

Pět českých vojáků padlo při obraně letiště Bagrám, to nakonec skončilo v rukách Tálibánu

Útok na místě nepřežili četař Ivo Klusák, desátník Libor Ligač, desátník Jan Šenkýř a rotmistr David Beneš, dva afghánští policisté a několik civilistů. Další obětí se stal rotmistr Jaroslav Lieskovan. Zemřel na následky těžkého zranění 14. července v Ústřední vojenské nemocnici v Praze.  V Afghánistánu to nebyly jediné oběti Server čt24.cz vzpomněl, že za 17 let nasazení české armády v Afghánistánu zahynulo celkem 14 českých vojáků. Prvního připravila o život lavina kamení a bahna v květnu 2007. První ztrátou při útoku byla smrt vojenského policisty v březnu 2008. Druhým nejhorším dnem pro českou armádu byl v Afghánistánu 5. srpen 2018, kdy při útoku sebevražedného atentátníka u základny Bagrám zemřeli tři vojáci. V Afghánistánu padl i náš psovod, jehož na základně Šindánd v provincii Herát zastřelil afghánský voják. Uletěli komunistům i se třemi letadly a všemi cestujícími. Agent StB se opil a ničeho si nevšiml Číst více Nikdo nebude beztrestně zabíjet naše vojáky „Nikdo nebude beztrestně zabíjet české vojáky v Afghánistánu,“ reagoval na útoky tehdejší náčelník českého generálního štábu Aleš Opata. České speciální síly zabily v reakci na jeden z útoků v Afghánistánu jednoho z organizátorů útoku a dalšího zajaly. Podle deníku na pachatele zaútočila 601. skupina speciálních sil generála Moravce z Prostějova. Někteří odborníci zveřejnění informace kritizovali s tím, že může ohrozit české vojáky či místní spojence. Útok směřoval i na viceprezidenta USA Útoky na vojenskou základnu Bagrám nebyly ojedinělé. Při návštěvě viceprezidenta Spojených států Dicka Cheneye sebevražedný atentátník zaútočil na bránu základny, jeho snahou bylo zasáhnout právě amerického politika. V archivu zpravodajského portálu CNN se dozvídáme, že viceprezident strávil noc na rozlehlé letecké základně Bagrám. Posnídal s vojáky a setkal se s generálmajorem Davidem Rodriguezem, velitelem amerických jednotek v Afghánistánu. Chystal se odjet na schůzku s prezidentem Afghánistánu Hámidem Karzáím, když sebevražedný atentátník udeřil. Američtí vojenští představitelé vyhlásili na základně „červený poplach“. „Slyšel jsem hlasitou ránu,“ řekl Cheney novinářům. „Přišla tajná služba a řekla mi, že došlo k útoku na hlavní bránu.“ Řekl, že byl přesunut na krátkou dobu do protileteckého krytu na základně poblíž své ubikace. „Když se situace uklidnila a oni měli lepší představu o tom, co se děje, vrátil jsem se do svého pokoje,“ dodal Cheney. Bojoval v Pearl Harboru s přesilou a stal se legendou, o které se točí filmy. Zahynul v rozpadajícím se letadle Číst více Základna byla pod útoky stále Karzáího úřad uvedl, že bylo zabito 23 lidí, včetně 20 afghánských dělníků na základně. Dalších 20 lidí bylo zraněno. Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly NATO uvedly, že podle prvních zpráv byli zabiti tři lidé, včetně amerického vojáka, amerického kontraktora a jihokorejského vojáka. Později počet obětí upřesnily na více než 23. Tálibán, který se k útoku přihlásil, přiznal, že cílem byla likvidace Cheneye. Podobné útoky se opakovaly často, před Vánoci v roce 2015 zahynulo šest amerických vojáků, útok byl zaznamenán i o rok dříve. Letecká základna Bagrám Letecká základna Bagrám hrála klíčovou roli během sovětské okupace Afghánistánu v letech 1979 až 1989, kdy sloužila jako operační základna pro bojové jednotky a jejich zásobování. Po stažení Sovětů probíhaly boje mezi Severní aliancí a Tálibánem. Tito protivníci často kontrolovali opačné konce základny. Během invaze do Afghánistánu v roce 2001 byla základna obsazena speciální jednotkou britské Royal Navy Special Boat Service. Začátkem prosince 2001 sdílely základnu americké jednotky z 10. horské divize spolu s důstojníky ze Special Operations Command z letecké základny MacDill na Floridě a 82. výsadkové divize z Fort Bragg. V roce 2007 narostla základna do rozměrů menšího města s dopravními zácpami a spoustou obchodů nabízejících zboží od oblečení po stravování.  Neslavný konec základny, obsadil ji Tálibán O konci základny napsala agentura AP News. Podle ní Američané opustili afghánské letiště Bagrám v červenci 2021 po téměř 20 letech. Američané prostě odjeli, vypnuli elektřinu a v noci zmizeli, aniž by o tom informovali nového afghánského velitele základny, který zjistil, že Američané odcházejí více než dvě hodiny poté, co odletěli, jak uvedli afghánští vojenští představitelé. Afghánská armáda potom převzala rozlehlou leteckou základnu, která poskytla vzácný první pohled na to, co bylo epicentrem americké války za sesazení Tálibánu a dopadení pachatelů útoků z 11. září 2001 na Ameriku. „Během jedné noci ztratili všechnu dobrou vůli 20 let tím, že odešli tak, jak to udělali, v noci, aniž by o tom řekli afghánským vojákům, kteří hlídkovali venku,“ řekl afghánský důstojník. O měsíc později obsadil základnu Tálibán. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Aféra Watergate. Pád amerického prezidenta

Čas načtení: 2025-03-05 10:00:00

10:00 Studio ČT24

Témata: Projev amerického prezidenta Donalda Trumpa (reakce amerikanisty); Projev amerického prezidenta Donalda Trumpa (reakce ODS); Projev amerického prezidenta Donalda Trumpa (sestřih projevu); Trump přerušil pomoc Ukrajině (bezpečnostní analýza); Poslanci rozhodli o vetu prezidenta (reakce STAN); Jednání prezidentů Česka, Slovenska, Rakouska (příspěvek TS Brno); Zasedání čínského parlamentu; Projev amerického prezidenta Donalda Trumpa (živý vstup)[online]

Čas načtení: 2025-08-31 10:00:00

Trump jmenoval do nejvyšších funkcí v USA absolutní idioty. Včetně Roberta Kennedyho juniora

Bernie Sanders požaduje, aby RFK Jr. odstoupil z funkce amerického ministra zdravotnictvíRobert F. Kennedy, americký "ministr zdravotnictví": "Musíme přestat důvěřovat expertům. To je známka autoritářství!"Britský komik John Cleese: Předpokládám, že máme důvěřovat RFK Jr., protože není expert. Jaká je asi kvalifikaci pro to nebýt expert? Presumably we should be trusting RFK Jr, because he's not an expertI wonder what the qualifications are for not being an expert https://t.co/OYgiVJzAmT— John Cleese (@JohnCleese) August 30, 2025 Tady vědec. Mitochondrie nepředstavují problém pro tváře, pohyby ani sociální vazby. Možná vás ty děti prostě nemají rády, protože na ně zíráte jako úchyl, který jim chce přenést spalničky.RFK JR (blábol): Dneska se při cestou letištěm dívám na děti... a vidím děti, které jsou přetížené mitochondriálními problémy, záněty – poznáte to podle jejich tváří, pohybů a nedostatku sociálních kontaktů. Scientist here. Mitochondria do not present challenges to faces, movements, or social connections. Maybe those kids just don’t like you because you’re staring at them like a creep who wants to give them measles. https://t.co/S8MGKV834V— Dr. Angela Rasmussen (@angie_rasmussen) August 28, 2025 Bernie Sanders, senátor za Vermont varuje, že Kennedy jako šéf amerického ministerstva zdravotnictví ohrožuje zdraví amerického liduBernie Sanders se připojil k rostoucímu počtu veřejných výzev, aby ministr zdravotnictví Donalda Trumpa, Robert F. Kennedy Jr., odstoupil z funkce po nedávném chaosu v amerických zdravotnických agenturách.V komentáři zveřejněném v sobotu v New York Times senátor za Vermont obvinil Kennedyho z „ohrožování zdraví amerického lidu nyní i v budoucnosti“ a dodal: „Musí odstoupit.“

Čas načtení: 2025-12-21 17:58:03

16 Epsteinových spisů zmizelo z webových stránek amerického ministerstva spravedlnosti

Více než tucet souborů souvisejících s Epsteinem, včetně fotografie Donalda Trumpa, bylo bez veřejného vysvětlení odstraněno z webových stránek amerického ministerstva spravedlnosti. Nejméně 16 souborů souvisejících s Jeffreyem Epsteinem bylo odstraněno z veřejné webové stránky amerického ministerstva spravedlnosti (DOJ) méně… The post 16 Epsteinových spisů zmizelo z webových stránek amerického ministerstva spravedlnosti first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2024-02-21 17:42:52

Hútíové ukořistili nejnovější podvodní dron amerického námořnictva

RUDÉ MOŘE – Bylo zveřejněno video, na kterém Hútíové u jemenského pobřeží zajali jedno z nejnovějších autonomních podvodních dronů (AUV) amerického námořnictva „Remus 600″.... Článek Hútíové ukořistili nejnovější podvodní dron amerického námořnictva se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-03-10 16:00:01

Souboj velmocí na moři: Čína už tlačí USA, chce být jedničkou. Rozhodnout může moře

Čínské námořnictvo v posledních letech značně zmohutnělo, Peking se soustředí na stavbu ponorek, hladinových plavidel a hlavně letadlových lodí. Námořnictvo východní velmoci je ve srovnání se zeměmi východní Asie zdaleka největší. Mezi USA a Čínou jde samozřejmě primárně o projekci síly na světových mořích, kde americké námořnictvo za poslední roky ztratilo svou dominanci. Čína se dere do popředí Pekingu však toto už zdaleka nestačí a touží technologicky i početně předčit americké námořnictvo. V počtu se mu to už podařilo. Aktuálně má Čína více než 370 plavidel a ponorek, předpokladem je, že by se měl tento počet zvýšit do roku 2025 na 395, respektive 435 plavidel do roku 2030. Nejde přitom o nějaký nahodilý plán, ale o soustavnou snahu dosáhnout na začátku třetí dekády prvenství na moři před Američany. Ti mají k dispozici v současné době okolo 300 lodí. Seriálový svět potřebuje nového Lamboru: Štafetu přebírá Vašek Matějovský Číst více Výhoda Američanů nad Čínou spočívá zatím ve vlastnictví velkých plavidel – hlavně letadlových lodí s jaderným pohonem, kterých mají jedenáct, a doplňují je útočné výsadkové lodě a jiné. Čína se nechce v tomto ohledu nechat zahanbit a staví již čtvrtou letadlovou loď, údajně na jaderný pohon. Jak uvádí server firstpost.com, Peking má již brzy novou letadlovou loď představit veřejnosti. USA pak kontrují stavbou nejmodernější třídy Gerald R. Ford, v rámci níž vzniká několik jednotek, které mají být technologicky nejvyspělejší plavidla s výtlakem 101 600 tun, elektromagnetickým katapultem a údernou výzbrojí. Čína zatím v minulosti představila tři letadlové lodě – Liao-ning a Šan-tung a Fu-ťien. Třetí jmenované plavidlo se už některými parametry blíží americkým moderním letadlovým lodím, nicméně jim ještě nestačí i přes solidní výtlak 80 000 tun a rovněž přítomnost elektromagnetického katapultu. I čínské ponorky doznaly pokroku Na ponorkovém poli pak USA počítají s třídou Virginia a Columbia. Třída jaderných ponorek Columbia, která nahradí starší třídu Ohio, má zahrnovat 12 jednotek. Mezi jejich hlavní výhody pak patří zcela jistě fakt, že budou mít životnost přes 40 let a nebude muset dojít k výměně paliva v půlce životnosti. Čína má v současné době zhruba šest desítek ponorek (USA jich mají k dispozici 67). Čína vlastní moderní třídu ponorek typu 094 na jaderný pohon, ve službě jich je momentálně 6. Ponorka typu 039 pak představuje plavidla na konvenční pohon, ve službě jich má Čína celkem 13. A k dispozici má i další třídy. Rusko, NATO, nebo Čína: Kdo má nejvíce jaderných zbraní? Číst více Nicméně je třeba uznat, že čínské ponorky doznaly velkých pokroků, a i když Peking nedokáže konstruovat tak vyspělý design jako americké námořnictvo, které má zatím nad čínskými ponorkami převahu, začíná i v podmořské oblasti USA šlapat na paty. Podle vojenských odborníků stále platí, že americké námořnictvo má navrch ve velkých útočných plavidlech, což je rozhodující. Americké námořnictvo v problémech Na druhé straně Číně hraje do karet ne úplně jednoduchá situace amerického námořnictva. Problémy s neúspěšnými projekty, jako byly například torpédoborce třídy Zumwalt, jsou již dostatečně známy. Problém je v tom, že se velké projekty US Navy prodražují, což platí i o již zmíněné třídě ponorek Columbia. USA se válkou na Ukrajině učí. Jejich střet s Čínou může svět uvrhnout do jaderné katastrofy, říká generál Šedivý Číst více Jak ostatně vyšlo najevo minulý rok, zpráva amerického Kongresu ukázala, že celý projekt může stát o 20 miliard dolarů více, než s čím počítal plán, a to už je vysoká částka. A dále hovoříme o nedostatečných kapacitách amerického námořnictva ke stavbě nových lodí a také chybějícím personálu. Z toho může Čína přirozeně těžit, má totiž větší kapacity loděnic. Početní výhoda na straně Číny Čína má mít k dispozici 13 loděnic, jak prohlásil tajemník US Navy Carlos Del Toro, kterého cituje CNN. Jedna čínská loděnice má větší kapacitu než všechny americké dohromady. Podle Del Tora už toto může znamenat vážnou hrozbu pro americké námořnictvo. Rusko vyhrožuje novým světovým řádem. Putin má zálusk nejen na americkou Aljašku Číst více Čína tak do budoucna bude ještě vážnějším protivníkem Američanů na moři, než je dnes. Ve třetí dekádě se navíc mohou nůžky rozevřít ještě více a Peking bude mít nejen velkou početní výhodu plavidel, ale ta budou ještě technologicky a designově vyspělejší než nyní. A na to už Američané budou muset adekvátně reagovat, bez ohledu na potíže, které svírají jejich námořnictvo. I tak pro ně předpověď do budoucna není zrovna příznivá. Zdroj: firstpost.com, The War Zone, CNN KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.

Čas načtení: 2024-04-08 12:00:01

Americký bombardér B-21 Raider: Jaderná bestie měla vystrašit Čínu, ta má ale vlastní trumfy

Bombardér B-21 Raider, který je mimo jiné určen pro operace na dlouhou vzdálenost, vzbudil značnou pozornost na konci roku 2023. Jedná se o výdobytek nejlepších současných technologií, 6. generaci bombardérů. Má kromě jiného schopnost stealth (obtížná zjistitelnost) a je prošpikován řadou nových systémů, které byly použity u bombardéru vůbec poprvé. I s hypersonickými zbraněmi B-21 ponese jednak konvenční, jednak jaderné zbraně a má se jednat o další americký prostředek k odstrašení nepřítele – kromě Číny také Ruska – v rámci americké jaderné triády, tedy strategických bombardérů, mezikontinentálních střel a také nukleárních raket, které jsou odpalovány z ponorek. V plánu je pořídit v první fázi 100 nových bombardérů. Letoun pohání dvojice motorů Pratt & Whitney, rychlost má činit mach 0.8+, což znamená kolem 1 000 km/h. Seriál, z kterého bolí oči a uši. Hlava Medúzy je přehlídkou nepřirozených dialogů Číst více Zbraňové systémy jsou pak samostatnou kapitolou nového amerického bombardéru. Jednak bude vybaven z konvenčních zbraní ničivou klouzavou pumou GBU-53B, dále řízenou střelou s plochou dráhou letu AGM-158 JASSM a protilodní raketou AGM-158C LRASM. Prakticky jisté je pak osazení stroje hypersonickými zbraněmi, jak uvádí server popularmechanics.com. Pokud hovoříme o typu jaderných zbraní, součástí výzbroje bude rovněž taktická puma B61-12. Stroj, který změní všechno Výrobce nového letounu, který má ve službě nahradit vysloužilý B-1 Lancer a B-2 Spirit, na sociálních sítích nezapomněl napsat, že tento stroj změní všechno. Možná to tak skutečně bude, záleží na tom, jestli k novému bombardéru vznikne adekvátní konkurence. A ta skutečně existuje v podobě jednak vyvíjeného podzvukového bombardéru H-20, na němž Peking horlivě pracuje už několik let, a jednak JH-XX, který představuje nadzvukový taktický bombardér. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Oba letouny, které jsou vyvíjeny, potvrdily americké zpravodajské služby, jsou však zároveň obestřeny tajemstvím, protože zatím o nich nemáme zdaleka tolik potřebných informací jako o B-21, protože Peking si hlídá, aby informace, které může zneužít nepřítel (hlavně USA), neprosákly na povrch. Co je tedy prozatím známo o dvou čínských bombardérech? Čínská odpověď Američanům Co se týče H-20, jedná se o jeden z čínských strategických projektů. To, že se na H-20 pracuje, bylo oznámeno v roce 2016. Podle dostupných informací se má jednat o stroj, který bude mít dolet minimálně 8 500 km, a kapacita nákladu má činit 10 tun. Podle vlivného amerického think tanku Rand umožní schopnosti tohoto bombardéru ohrozit americké cíle na Guamu či Havaji. H-20 bude moci také nést konvenční či jaderné zbraně. Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti Číst více Jestliže hovoříme o druhém vyvíjeném bombardéru JH-XX, tam jsou informace prozatím o mnoho skoupější. Má být osazen stejně jako H-20 jadernými zbraněmi. Standardem má být schopnost stealth, tedy profilová vlastnost amerického bombardéru B-21. Údajně má JH-XX operovat více regionálně, to znamená hájit čínské teritoriální nároky v oblasti Jihočínského a Východočínského moře. Podle Američanů však bude stroj schopen provádět útoky na dlouhou vzdálenost. Technické parametry prozatím nejsou z taktických důvodů známy. Právě zmiňované Jihočínské moře, bohaté na ložiska zemního plynu a ropy, je regionem, kde se střetávají zájmy velmocí, nejen Číny, ale také Jižní Koreje, Japonska či Austrálie. Čína by přítomností dvou nových a technologicky vyspělých bombardérů s jadernými zbraněmi zcela jistě pozvedla svůj odstrašující arzenál. Proto se USA snaží, aby jejich bombardér byl masově vyráběn a pro Čínu představoval dostatečně silný odstrašující prostředek, protože vztahy obou velmocí nejsou rozhodně dobré. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Švédské kladivo na ruské okupanty: Bojové vozidlo pěchoty CV90 kupuje i Česká republika.

Čas načtení: 2024-04-23 18:13:49

Většina zbraní z amerického balíčku pomoci Ukrajině je již v Německu a Polsku

Většina zbraní z amerického balíčku pomoci pro Ukrajinu je již ve skladech v Německu a Polsku, což po přijetí odpovídajícího zákona zrychlí tempo dodávek. The post Většina zbraní z amerického balíčku pomoci Ukrajině je již v Německu a Polsku first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-04-30 15:01:16

Jaký je výnos amerického akciového trhu za vlády demokratických a republikánských prezidentů?

Je výkonnost amerického akciového trhu lepší za demokratických nebo republikánských prezidentů? Odpověď nám dá historie. Článek Jaký je výnos amerického akciového trhu za vlády demokratických a republikánských prezidentů? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2024-05-19 19:37:04

Lidé se podivují nad novým „vzhledem“ amerického prezidenta Joe Bidena

Lidé se podivují nad novým „vzhledem“ amerického prezidenta Joe Bidena, údajně nezní jako Biden a ani nevypadá. (Foto: X) Dude… wow. pic.twitter.com/p3A0EfmMHq — MJTruthUltra... Článek Lidé se podivují nad novým „vzhledem“ amerického prezidenta Joe Bidena se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-06-15 12:00:50

Komiksové vzpomínky na válku

Třetí a závěrečný díl autobiografické komiksové série zpracovává vzpomínky amerického veterána z druhé světové války. Netematizuje válku samotnou, ale vnitřní vyrovnávání se s jejími následky, hledání ztracených přátel a nacházení nové životní cesty. Třetí kniha biografického komiksu zachycujícího vzpomínky amerického veterána z druhé světové války. Závěrečný díl biografického komiksu, který podle vzpomínek amerického veterána Alana Copea zachytil

Čas načtení: 2024-08-21 19:32:47

Američtí žoldnéři a novináři v Kursku. Rusko si předvolalo amerického vyslance

Ruské ministerstvo zahraničí si v úterý předvolalo vysokého představitele amerického velvyslanectví v Moskvě, aby protestovalo proti několika záležitostem souvisejícím s americkým vměšováním v Kurské oblasti,... Článek Američtí žoldnéři a novináři v Kursku. Rusko si předvolalo amerického vyslance se nejdříve objevil na AC24.cz.