Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-05-28 05:36:19

Putin je imperialistický megaloman. Obětuje 24 tisíc ruských vojáků měsíčně, říká německý kancléř Scholz

Německý kancléř Olaf Scholz obvinil ruského prezidenta Vladimira Putina, že ve válce proti Ukrajině obětoval velmi vysoký počet ruských vojáků, píše německý server NTV. „Existuje údaj, který říká 24 000 mrtvých nebo vážně zraněných ruských vojáků měsíčně,“ řekl Scholz na dialogu s občany. „To vše pro imperialistickou megalomanii ruského prezidenta,“ dodává Scholz. The post Putin je imperialistický megaloman. Obětuje 24 tisíc ruských vojáků měsíčně, říká německý kancléř Scholz first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2019-08-07 16:25:51

Mise Mezinárodní agentury pro atomovou energii: V Íránu se píše rok 1397

Jedu na svou druhou misi do Íránu, tentokrát přímo na jadernou elektrárnu Búšér. První termín mise se střetl s Trumpovým obnovením ekonomických sankcí proti Íránu, tak ho íránská strana zrušila. Je konec listopadu 2018. Mise IAEA (Mezinárodní agentura pro atomovou energii) s názvem Stakeholder Involvement and Public Communication začala pár dní před odjezdem tím, že Íránské ministerstvo odmítlo dát vízum vedoucímu delegace z IAEA. Komentoval to odevzdaně: "...bad timing for an American…". Tak jedeme lektoři sami: Javier z Argentiny, Takuya z Japonska a já.  Vnitrostátní letenky z Teheránu do Bušéru zařizuje organizátor, dostáváme kopie ve fársí jazyce, a já se nestačím divit, že mi to letí v srpnu 1397 – aha, mají tu jiný kalendář. Oproti roku 2014, kdy jsem v Teheránu byla poprvé, udělali na poli jaderné komunikace obrovský skok. Mají materiály, filmy, animace, informační centra, modely, televizní a rozhlasové relace, pracují s lokální komunitou, sponzorují vzdělávání, zabývají se sociální odpovědností. Pořádají putovní výstavy po celé zemi, posílají odborníky přednášet do škol. Nabízejí témata pro diplomové práce a výzkumné úkoly, aby si zajistili nejlepší studenty. Pořádají setkání manažerů elektrárny s místními opinion leadery, s rybáři, s církví. V rámci pomoci lokalitě stavějí školy, zdravotní centra, sportoviště, silnice, vysazují stromy. Troufám si říci, že vlastně expertní misi o komunikaci nepotřebují, ale potřebují, aby je IAEA pochválila, aby delegace byla spokojená, že se o ni dobře postarali. Dělají, co nám na očích vidí, o čemkoliv se zmíníme, že by nás zajímalo, to nám hned druhý den ukážou. Takže jsme byli ve zdejším infocentru v areálu elektrárny, ukázali nám, jak pracují s dětmi z prvního stupně, pouštěli animovaný film o různých energetických zdrojích i budovatelský dokument o historii elektrárny. Ukázali nám i druhé malé infocentrum ve městě ve střední škole. Vzali nás do plnorozsahového simulátoru velína, kde školí a přezkušují zaměstnance (chodí to tu skoro stejně jako u nás – přísné psychotesty atd.). Ukázali nám Laboratoř environmentální a radiační kontroly se vším vybavením, stejně jako v Česku mají i síť měřicích stanic a mobilní jednotku. Prohlédli jsme si i staveniště domů pro budoucí stavebníky i zaměstnance bloků Búšér 2 a 3. Podrobně představovali havarijní připravenost, systém havarijních cvičení a vybavení. Strach z útoku Pořád se s námi fotí, ale fotky se zdráhají dát, protože se bojí, že podle tváře na nich rozpoznaní zaměstnanci by se mohli stát terčem teroristického útoku. Stále pietně vzpomínají na 20 spolupracovníků zabitých zbytečně při útocích Iráku na rozestavěnou elektrárnu. Do objektu se nesmějí vnášet počítače ani flash paměti. Írán (80 miliónů obyvatel) produkuje přes 280 TWh elektřiny ročně, 79 % z plynu, 14 % z ropy, 6 TWh ročně vyváží, z 90 % do Iráku a Turecka. Spotřeba je přes 2 800 kWh ročně na hlavu. Provincie Búšér na břehu Perského zálivu je vnímaná jako energetické centrum země - na sever od města leží největší naleziště ropy, na jih největší naleziště plynu (vlastně je to podmořské pole společně těžené s Katarem), blízko města je jaderná elektrárna s PWR 1000 a dva další reaktory se staví. První dva (PWR 1200 MW) se začaly stavět už v sedmdesátých letech ve spolupráci se Siemens KWU. Pak přišla válka s Irákem a nehotová elektrána byla vážně poškozená iráckým bombardováním. Němci ji po válce odmítli dokončit. V roce 1992 podepsala Islámská republika smlouvu o dokončení s Ruskem. Na zařízení od německých firem Rusové naroubovali své komponenty. Stavba se protahovala a v roce 2007 byla téměř zastavena. Odhadem je 24 % zařízení německého původu, 36 % Íránského a 40 % ruského původu. Rusko dodává čerstvé palivo a odebírá si použité. První reaktor byl nastartován 2011 a do komerčního provozu uveden 2013. Teprve od toho roku také probíhá "jaderná komunikace" s veřejností. Výzkumné ústavy pracují na designu a přípravě domácích malých jaderných reaktorů pro průmyslové účely. Vodka pro ruské zaměstnance Téměř všichni pracovníci na Búšéru mluví rusky, zkoušejí to i na mě. Nápisy v elektrárně jsou dvojjazyčné, někde se přidává i třetí – angličtina. V blízkosti elektrárny je sídliště ruských zaměstnanců (nyní je jich tu asi desetina), jimž ambasáda pravidelně dodává vodku, aby přežili v muslimské "bezalkoholové" zemi. Další plány s jádrem mají velké – do 2030 postavit 8 000 MW a veškerou infrastrukturu. Převzít elektrárny od Rusů a provozovat a udržovat je jen vlastním domácím personálem, který se intenzivně připravuje. Spolupracovat s veřejností, zvýšit povědomost i o neenergetickém využití jádra a radionuklidů. Zařadit jadernou fyziku do školních osnov, budovat science parky, pořádat odborné konference, spolupracovat s univerzitami a vybudovat vědeckou komunikaci. Stěžují si na vládu - pochybují, že rozumí tomu, co by potřebovali. Stěžují si na nedostatek peněz (jako všichni všude), ale je jasné, že sankce na ně velmi neblaze doléhají. Pořádají semináře pro domácí průmysl, aby dosáhli toho, že bude schopen vyrábět sám všechny potřebné součástky a zajistit údržbové práce pro jaderný program. Překážkou pro lepší rozvoj energetiky jsou uměle nízké, státem dotované, ceny energií:  0,03 USD/kWh elektřiny, 0,29 USD za litr benzinu... {loadmodule mod_tags_similar,Související} Přátelské město Protože domácí lety na ty mezinárodní moc nenavazují, strávila jsem celý den navíc v Teheránu. Je to velmi přátelské a bezpečné město, lidé jsou zde ohromně milí, pohostinní, poctiví, ochotní pomoci, dávají se do řeči. Na rozdíl od stavu před čtyřmi lety už se tu objevují i reklamy a dokonce s lidskými obličeji a postavami. V Teheránu jezdí několik linek metra, na internetu se lze dostat na více stránek než v minulosti. Facebook je stále blokován, ale mají Instagram.  Je tu levno a celkem snadné cestování. Musím se sem vrátit jako turista - Persie má úžasné památky. Držím Íráncům palce, aby se vymanili z totality, kterou je dusí ti jejich imámové, aby ustáli americké schválnosti a aby se jim jaderný energetický program dařil. "Ve jménu Boha! Jadernou energii všem, jaderné zbraně nikomu!" – to jsou totiž slova, jimiž zahajují každé jednání i každý tištěný či audiovizuální materiál.   Autorka je jaderný fyzik a nyní je šéfredaktorkou soukromého internetového časopisu popularizujícího vědu a techniku Třípól (www.3pol.cz).

Čas načtení: 2021-01-06 18:55:45

Román Děti Volhy od Guzel Jachiny rozkrývá traumata sovětských dějin

Rusky píšící Tatarku Guzel Jachinu fascinuje zejména sovětská historie 20. až 30. let. „Je to zvláštní kombinace života a smrti,“ říká, „na jedné straně upřímná víra a naděje v budoucnost, na druhé straně tragédie, hrozné zločiny a genocida.“ Smrt vlastní babičky ji přiměla napsat román Zulejka otevírá oči. Následující román Děti Volhy věnovala autorka svému dědečkovi, vesnickému učiteli němčiny, jehož osud ji inspiroval. Seznamuje nás se světem Povolžských Němců ve 20. až 30. letech 20. století. Jednoduchý a skromný život ruského Němce Jakoba Bacha, šulmajstra v rodném Gnadentalu, postupně válcují klíčové události občanské války, hladomory a kolektivizace. V 18. století ruská císařovna Kateřina Veliká vyzvala Evropany, aby se přistěhovali, stali se ruskými občany a hospodařili na ruských pozemcích, přičemž si zachovali svůj jazyk a kulturu. Osadníci pocházeli hlavně z Německa a usazovali se v rozlehlé stepi na dolním toku Volhy. Po ruské revoluci vznikla Autonomní sovětská socialistická republika Povolžských Němců, která vydržela až do roku 1941. Krátce po napadení SSSR hitlerovským Německem byli Povolžští Němci kolektivně obviněni ze spolupráce s nepřítelem a následně deportováni do pracovních táborů na Sibiři a ve středoasijských svazových republikách, kde mnozí zemřeli. ASSR Povolžských Němců oficiálně zanikla, osud další etnické menšiny na území Sovětského svazu byl zpečetěn. Tolik fakta. Román Děti Volhy začíná v Rusku v roce 1916. Na dolním toku Volhy, kde od 18. století nacházeli domov němečtí emigranti, plynou stereotypní dny Dvaatřicetiletý učitel němčiny Jakob Ivanovič Bacha. má natolik nezajímavý vzhled i život, že se o něm nedá říct vůbec nic. Dokud ho statkář Grimm z protějšího břehu nepožádá, aby jeho sedmnáctiletou dceru Kláru učil německy. Lekce se konají za zvláštních okolností – dívka má zakázáno dívat se na cizího muže, proto musí být ukryta za paravánem. Klářin tichý hlas brzy naplní Bachův život, jako vzduch vyplňuje prázdnou nádobu. I sama žákyně začne usilovat o sblížení a prostřednictvím knih, které si vyměňují, posílá Bachovi důvěrné dopisy. Tak ubíhají týdny a měsíce, a zcela odlišní, osamělí lidé se do sebe zamilují. Jejich láska však nemůže uniknout událostem, jež s sebou přinese nástup bolševiků k moci. Velká historie vstupuje do Bachova života, přiměje ho čelit hrozným zkouškám, aby dospěl v silnou osobnost, stejně mocnou jako řeka Volha, v jejíchž zákrutech prožije celý život. V následujících hrůzách stalinského režimu Bach nedokáže ochránit ty, které miluje, jeho další existence je tragická, plná ztrát a neúspěchů. Nicméně Bachova pravá trajektorie je cesta k překonání vlastního já, během níž se ušlápnutý „prcek“ promění v silnou osobnost. A co víc, jeho něha a tvořivost nezmizí, pokračují v jeho nevlastním synovi. V Dětech Volhy lze vysledovat tři hlavní témata: folklór Povolžských Němců, bolševickou tyranii vůči etnické menšině a překonávání strachu prostřednictvím lásky a umění. „Chtěla jsem vyprávět o světě Povolžských Němců – živém, svébytném a opravdovém – o světe, který kdysi vytvořili přistěhovalí lidé v cizí zemi, ale dnes je zapomenutý v minulosti. Je to také příběh o tom, jak velká láska vyvolává strach v našich srdcích a zároveň ho pomáhá překonat,“ komentuje Jachina Děti Volhy. V této knize věnuje výrazně více pozornosti „otci národů“ J. V. Stalinovi. Přestože ho přímo nejmenuje, je snadno rozpoznatelný. „Bylo pro mě zajímavé pokusit se zprostředkovat způsob jeho myšlení, které fatálně ovlivnilo osud Povolžských Němců.“     Ukázka z knihy 1 Volha rozdělovala svět na dvě části.      Levý břeh byl nízký a žlutý, rovina přecházela do stepi, ze které každé ráno vstávalo slunce. Půda tady měla trpkou chuť a byla rozrytá od syslů, traviny rostly hustě a vysoko, ale stromy byly nízké a řídké. Za obzor ubíhaly lány a políčka melounů a dýní, pestrobarevná jako baškirská přikrývka. Podél vody byly nalepeny vesnice. Ze stepi vanulo horko a kořenná vůně – turkmenská poušť a slané Kaspické moře.      Jaká byla země na druhém břehu, nikdo nevěděl. Na pravé straně se nad řekou vršily mohutné hory a padaly kolmo do vody jako seříznuté nožem. V zářezech se mezi kameny drolil písek, hory však nesesedaly, ale byly každým rokem strmější a pevnější: v létě hrály modrozelenou barvou díky lesu, který je pokrýval, v zimě byly bílé. Za ty hory zacházelo slunce. Někde ještě dál, za horami, se prostíraly lesy, studené javorové a hluboké jehličnaté, velká ruská města s pevnostmi z bílého kamene, močály a průzračně modrá jezera s ledovou vodou. Z pravého břehu věčně vanul chlad – za horami oddechovalo vzdálené Severní moře. Někteří lidé mu podle staré paměti říkali Velké německé.      Šulmajstr Jakob Ivanovič Bach vnímal tuhle neviditelnou hranici přímo uprostřed volžské hladiny, kde měly vlny odstín oceli a černého stříbra. Avšak ta hrstka lidí, se kterými se dělil o své podivné myšlenky, byla v rozpacích, protože měla sklon vidět rodný Gnadental* spíše jako střed svého malého vesmíru, obklopeného volžskými stepmi, než jako pohraniční bod. Bach se nerad přel: každé vyjádření nesouhlasu mu způsobovalo duševní bolest. Trpěl, dokonce i když v hodině huboval lajdáckého žáka. Možná proto ho považovali za průměrného učitele: Bach měl tichý hlas, neduživou postavu a natolik nezajímavý vzhled, že se o něm nedalo říct vůbec nic. Jako ostatně o celém jeho životě.      Bach se probouzel každé ráno ještě za svitu hvězd a natažený pod prošívanou peřinou z kachního peří poslouchal svět. Tiché nesourodé zvuky cizího života plynoucího někde kolem něj a nad ním ho uklidňovaly. Po střechách se proháněl vítr – v zimě těžký, hustě nasycený sněhem a kroupami, na jaře pružný, vydechující vlhkost a nebeskou elektřinu, v létě zvadlý, suchý, promíchaný s prachem a lehkými semínky kavylu. Psi štěkali a vítali hospodáře, kteří vyšli na zápraží. Skot cestou k napajedlu bučel hlubokým hlasem (svědomitý kolonista nikdy nedá volovi nebo velbloudovi včerejší vodu z vědra nebo tající sníh, ale určitě ho dovede napojit k Volze – ještě dřív, než se nasnídá a pustí do další práce). Ve dvorech se začaly ozývat táhlé ženské písně – buď ke zkrášlení chladného rána, nebo zkrátka proto, aby zpěvačky neusnuly. Svět dýchal, praskal, hvízdal, bučel, duněl kopyty, zvonil a zpíval různými hlasy.      Zvuky jeho vlastního života byly do té míry nepatrné a nevýznamné, že si je Bach odvykl vnímat. V poryvech větru drnčelo jediné okno v místnosti (už loni bylo třeba sklo do rámu lépe usadit a spoje utěsnit velbloudí srstí). V dlouho nevymeteném komíně praskalo. Tu a tam se odkudsi zpoza pece ozývalo pískání šedivé myši (ale možná se mezi podlahovými prkny proháněl průvan a myš dávno chcípla a stala se potravou červů). To bylo patrně všechno. Poslouchat velký život bylo daleko zajímavější. Čas od času, když se Bach zaposlouchal, zapomínal dokonce, že i on sám je součástí tohohle světa; že i on by mohl vyjít na zápraží a přidat se k polyfonii hlasů: zazpívat něco hlasitého, plamenného, například kolonistickou píseň „Ach Wolge, Wolge...!“ nebo prásknout vchodovými dveřmi nebo aspoň obyčejně kýchnout. Ale Bach raději poslouchal.      V šest hodin ráno už stál oblečený a učesaný u školní zvonice s kapesními hodinkami v ruce. Počkal, až obě ručičky splynou v jednu linku – hodinová na šestce a minutová na dvanáctce –, a ze všech sil zatáhl za provaz: bronzový zvon zvučně odbíjel. Během dlouhých let dosáhl Bach v téhle činnosti takového mistrovství, že se zvonění rozléhalo přesně ve chvíli, kdy se minutová ručička dotýkala vrcholu ciferníku. O chvíli později – Bach to dobře věděl – se každý obyvatel kolonie otáčel za zvukem, smekal čepici se štítkem nebo obyčejnou čepici a šeptal krátkou modlitbu. V Gnadentalu začínal nový den.       Mezi povinnosti šulmajstra patřilo zvonit třikrát denně: v šest hodin ráno, v poledne a v devět večer. Dunění zvonu považoval Bach za svůj jediný důstojný vklad do hlaholící symfonie života kolem.      Bach počkal, až z boku zvonu skane poslední nejmenší vibrace, a pak běžel nazpátek do šulhausu. Školní budova byla postavena z kvalitních trámů pocházejících ze severu (kolonisté kupovali splavené dřevo, které se plavilo dolů po Volze z Žigulovských hor nebo dokonce z Kazaňské gubernie). Základy měla kamenné, kvůli pevnosti vymazané vepřovicemi, a střechu podle nové módy plechovou, která nedávno nahradila rozeschlá prkna. Rámy a dveře Bach každé jaro natíral sytě modrou barvou.      Budova byla dlouhá, po obou stranách měla šest velkých oken. Téměř celý vnitřní prostor zabírala učebna, v jejímž čele bylo vyhrazeno místo pro učitelovu kuchyňku a ložnici. Na stejné straně se nacházela i hlavní pec. Teplo z ní k vyhřátí prostorné místnosti nestačilo, a tak byla ke stěnám přilepená ještě troje železná kamínka a kvůli tomu bylo ve třídě neustále cítit železo: v zimě rozžhavené a v létě vlhké. V protilehlém rohu se zvedala katedra šulmajstra a před ní se táhly řady lavic pro žáky. V první řadě – „oslovské“ – seděli nejmladší žáci a ti, jejichž chování nebo píle dělaly učiteli starost; v dalších řadách seděli starší žáci. Ve velké třídě byla ještě rozměrná tabule s křídami, skříň naplněná kancelářským papírem a zeměpisnými mapami, několik masivních pravítek (používaných obvykle k jasnému záměru s výchovným účelem) a portrét ruského imperátora, který se tu objevil jenom na příkaz školní inspekce. Dlužno říct, že tenhle portrét působil jen zbytečné starosti: po jeho získání musel starosta vesnice Peter Ditrich předplatit noviny, aby – chraň bůh! – nepropásli zprávu o výměně imperátora v dalekém Petrohradě a neudělali si ostudu před další komisí. Dříve novinky z ruského Ruska přicházely do kolonie s takovým zpožděním, jako kdyby se nenacházela v srdci Povolží, ale v nějakém zapadlém koutě říše, takže k trapné situaci mohlo klidně dojít.      Když si Bach přál vyzdobit zeď obrazem velikého Goetha, nic z toho nebylo. Mlynář Julius Wagner, který obchodně často navštěvoval Saratov, sliboval, že „tam spisovatele najde, pokud se někde válí po krámech“. Ale protože mlynář žádnou vášní pro poezii nehořel a měl pouze mlhavou představu o podobě geniálního krajana, byl proradně oklamán: místo Goetha mu prohnaný vetešník podstrčil mizerný portrét chudokrevného šlechtice s podivným krajkovým límcem, okázalým knírem a špičatou bradkou, který mohl být považován leda tak za Cervantese, a to ještě při slabém osvětlení. Gnadentalský malíř Anton Fromm, proslulý výzdobou truhel a polic na nádobí, se nabídl, že knír a bradku přemaluje a dole na portrét, hned pod krajkový límec napíše tučně bílou barvou „Goethe“, Bach s tím však nesouhlasil. Tak zůstal šulhaus bez Goetha a nešťastný portrét byl malíři na jeho vlastní žádost věnován „pro uměleckou inspiraci“.      ... Když Bach splnil svou povinnost vyzvánět, roztopil pec, aby se třída před příchodem žáků vyhřála. A běžel se do svého koutku nasnídat. Co ráno jedl a pil, by nejspíš nedokázal říct, protože tomu nevěnoval sebemenší pozornost. Jedna věc se dala říct naprosto jasně: místo kávy pil Bach „rezavou břečku podobající se velbloudí moči“. Přesně tak se vyjádřil starosta Ditrich, který k šulmajstrovi před pěti nebo šesti lety zašel v důležité záležitosti a sdílel s ním ranní stolování. Od té doby starosta na snídani víckrát nezašel (popravdě řečeno ani nikdo jiný), ale Bach si ta slova zapamatoval. Ale ta vzpomínka ho ani trochu neznepokojovala: k velbloudům choval upřímné sympatie.      Děti přicházely do šulhausu na osmou. V jedné ruce měly hromádku knih, v druhé otýpku dříví nebo pytlík s kyzjakem** (kromě platby za výuku kolonisté hradili vzdělání dětí i naturálními produkty – topivem pro školní kamna). Výuka trvala čtyři hodiny do polední přestávky a dvě hodiny po ní. Školu žáci navštěvovali svědomitě: za zameškání jakékoli poloviny vyučování platila rodina záškoláka pokutu ve výši tří kopejek. Učili se německý a ruský jazyk, psaní, čtení a aritmetiku; katechismus a biblické dějiny docházel vyučovat gnadentalský pastor Adam Händel. Žáci nebyli rozděleni do tříd, všichni seděli společně: některý rok bylo dětí padesát, jiný i sedmdesát. Někdy je šulmajstr rozděloval do skupin a každá měla jiný úkol, jindy zase recitovali a zpívali sborem. Společné studium bylo základní – pro tak široké a nezbedné posluchačstvo nejúčinnější – pedagogickou metodou v gnadentalské škole.      Za léta kantořiny, kdy každý rok připomínal ten předchozí a ničím neobvyklým se nelišil (leda snad že minulý rok opravili střechu a teď na učitelskou katedru přestalo kapat ze stropu), si Bach natolik zvykl pronášet ta samá slova a předčítat stejné úlohy ze sbírek, že se v duchu uvnitř vlastního těla naučil rozdvojovat. Jazyk opakoval další syntaktické pravidlo, ruka malátně plácala pravítkem po zátylku příliš hovorného žáka, nohy rozvážně nesly tělo po třídě, ale mysl... Bachova mysl dřímala, ukolébána vlastním hlasem a pravidelným pohoupáváním hlavy do rytmu rozvážných kroků. Vida, po nějaké době už neměl v ruce Volnerův Ruský jazyk, ale sbírku úloh od Goldenberga. A rty už nedrmolily o podstatných a přídavných jménech a slovesech, ale o pravidlech sčítání. A do konce hodiny už zbýval jen malý kus, necelá čtvrthodinka. Nebylo to skvělé?      Jediným předmětem, u kterého mysl získávala bývalou svěžest a čilost, byl německý jazyk. Bach se nerad dlouhou dobu věnoval krasopisu, rychle hodinu popoháněl k poetické části: Novalis, Schiller, Heine – básně se na mladé rozcuchané hlavy valily štědře jako voda v den koupele.      Láskou k poezii vzplanul Bach už v mládí. Tenkrát to vypadalo, že se neživí bramborovými plackami a melounovým želé, ale pouze baladami a chvalozpěvy. Zdálo se, že jimi dokáže nakrmit i všechny kolem sebe – proto se také stal učitelem. Dodnes když recitoval na hodině milované strofy, pociťoval na prsou, v krajině srdeční, chladivé obdivné chvění. Když potisící předčítal Poutníkovu noční píseň, jeho pohled směřoval přes školní okno, za nímž nacházel všechno, o čem psal veliký Goethe: jak mohutné tmavé hory na pravém břehu Volhy, tak věčný klid panující ve stepi na břehu levém. A on sám, šulmajstr Jakob Ivanovič Bach, stár třicet dva let, ve stejnokroji lesknoucím se od dlouhého nošení, se zalátanými lokty a nestejnými knoflíky, se začínající pleší a shrbený od nastupujícího stáří – kým jen byl, ne-li právě tím poutníkem, zcela vysíleným a ubohým ve svém zděšení z věčnosti...?      Děti učitelovu vášeň nesdílely: jejich tváře – rozpustilé nebo soustředěné v závislosti na jejich temperamentu – od prvních veršů získávaly náměsíční výraz. Jenský romantismus a heidelberská škola na třídu účinkovaly lépe než prášky na spaní; recitování veršů se možná dalo využít k utišení třídy namísto obvyklého okřikování a ran pravítkem. Snad jen Lessingovy básně popisující dobrodružství hrdinů známých z dětství – prasat, lišek, vlků a skřivánků – vzbuzovaly u těch nejzvídavějších žáků zájem. Ale i ti zanedlouho ztráceli nit příběhu líčeného přísnou a nabubřelou vznešenou němčinou.      Kolonisté si přivezli své jazyky v polovině osmnáctého století ze vzdálených historických vlastí – z Vestfálska a Saska, Bavorska, Tyrolska a Württemberska, Alsaska a Lotrinska, Bádenska a Hesenska. V samotném Německu, které se již dávno sjednotilo a nyní se hrdě označovalo za impérium, se nářečí vařila v jednom kotli jako zelenina ve vývaru a zruční mistři kuchaři Gottsched, Goethe a bratři Grimmové z nich nakonec připravili vybraný pokrm: spisovný německý jazyk. Ale v povolžských koloniích neměl kdo praktikovat „vybranou kuchyni“ – a místní dialekty se smísily do jednoho jazyka, prostého a poctivého jako cibulačka s kůrkami chleba. Ruštině kolonisté rozuměli s obtížemi: v celém Gnadentalu by se nenašla víc jak stovka jim známých ruských slov, jakžtakž našprtaných ve škole. Nicméně i tahle stovka slov stačila, aby prodali zboží na trhu v Pokrovsku.      ... Po vyučování se Bach zavíral ve své komůrce a ve spěchu hltal oběd. Bylo možné jíst i při nezavřených dveřích, ale zastrčená závora kdovíproč zlepšovala chuť jídla, které obvykle už stihlo vystydnout – a popravdě řečeno zmrznout. Za velmi mírný poplatek nosila matka jednoho žáka Bachovi jednou hrnec bobové kaše, podruhé misku mléčné nudlové polévky – zbytky včerejšího společného jídla početné rodiny. Bylo zapotřebí si s dobrou ženou samozřejmě promluvit a požádat ji, aby jídlo přinášela když ne horké, tak aspoň teplé, ale pořád nebylo kdy. On sám neměl čas si jídlo ohřát – přicházela nejvypjatější část dne: čas návštěv.      Pečlivě učesaný a znovu umytý scházel Bach ze zápraží šulhausu a ocital se na hlavním náměstí Gnadentalu, u podnoží velkolepého protestantského kostela z šedivého kamene s rozlehlým modlitebním sálem zdobeným krajkou špičatých oken a se zvonicí připomínající ostře ořezanou tužku. Zvolil si směr – v sudé dny směrem k Volze, v liché směrem od ní – a rychlým krokem rázoval po hlavní ulici, široké a rovné jako rozvinutý pruh kvalitního sukna. Kolem úhledných dřevěných domků s vysokými krytými verandami a vyřezávanými rámy oken a dveří (obložky u Gnadentalanů vypadaly vždycky svěží a veselé – byly blankytně modré, jahodově červené a kukuřičně žluté). Kolem plotů z hoblovaných prken se širokými vraty (pro povozy a sáně) a nizoučkými dvířky (pro lidi). Kolem loděk obrácených dnem vzhůru pro případ záplavy. Kolem žen váhami u studně. Kolem velbloudů přivázaných u krámku s petrolejem. Kolem tržního náměstí se třemi mohutnými jilmy uprostřed. Bach kráčel tak rychle a tak silně se rozléhaly válenky křupající ve sněhu nebo boty čvachtající v jarním blátě, až se zdálo, že učitele čekají desítky neodkladných záležitostí a každou z nich musí dát ještě dnes bezpodmínečně do pořádku. Tak to taky bylo.      Nejprve musel vylézt na Velbloudí hrb a přeměřit pohledem Volhu, táhnoucí se až za obzor: jakou barvu a průzračnost mají dnes její vlny? Není nad vodou opar? Krouží tam hodně racků? Pleskají ryby ocasem v hloubce, nebo blíž u břehu? To když bylo teplé roční období. A v zimě: jaká je tloušťka sněhové pokrývky na řece – neroztál někde na slunci třpytící se led?      Poté musel projít roklí, přejít Bramborový most a ocitnout se u Vojenského potoka, který nezamrzal ani v třeskutých mrazech, a napít se z něho: nezměnila se chuť vody? Podívat se do Prasečích děr, kde dobývali hlínu na poctivé gnadentalské cihly. (Nejdřív tuhle hlínu míchali jenom se senem. Jednou se jen tak z plezíru rozhodli přimíchat kravský hnůj a zjistili, že takové složení dodává cihlám pevnost kamene. Právě tenhle objev dal vzniknout nejznámějšímu místnímu pořekadlu: „Trocha hoven neuškodí.“) Po Lékořicovém břehu musel Bach dojít do rokle Tří volů, kde se nacházelo pohřebiště skotu. A pospíchal dál – přes Ostružinovou jámu a Komáří dolinu k Mlýnskému vršku a Pastorovu jezeru s Čertovým hrobečkem poblíž...      Když si během svých návštěv všiml Bach nějakého nepořádku – ukazatele na cestě pro saně zničeného sněhovou bouří nebo nachýlené podpěry mostu –, hned se tím trápil. Přehnaná starostlivost dělala Bachovi ze života peklo, protože jakékoli narušení obvyklého světa ho zneklidňovalo: oč byla jeho duše lhostejnější k žákům během vyučování, o to vášnivější a vznětlivější se stávala k předmětům a detailům okolního světa během procházek. Bach o svých pozorováních nikomu neříkal, ale každý den s napětím čekal, kdy se chyba napraví a svět se dostane do výchozího – patřičného stavu. Pak se uklidňoval.      Když kolonisté z dálky zahlédli šulmajstra – s věčně ohnutými koleny, strnulými zády a hlavou vtaženou mezi shrbená ramena –, někdy na něj volali a stáčeli řeč na školní úspěchy svých ratolestí. Avšak Bach, zadýchaný rychlou chůzí, odpovídal pokaždé neochotně a v krátkých větách: měl málo času. Na důkaz vytáhl z kapsy hodinky, zkroušeně na ně pohlédl a pokyvuje hlavou běžel dál, poté co spěšně ukončil započatý rozhovor.      Je třeba poznamenat, že existovala ještě jedna příčina jeho spěchu: Bach koktal. Tento neduh se u něj objevil před několika lety a šulmajstr jím trpěl výhradně mimo školu. Bachův trénovaný jazyk pracoval při vyučování spolehlivě – bez jediného zaváhání pronášel složitá slova vznešeného německého jazyka a snadno pronášel i takové pasáže, u kterých leckterý žák zapomněl i začátek, než si vyslechl konec. A ten stejný jazyk svého majitele najednou neposlouchal, když Bach přecházel při rozhovorech s lidmi z vesnice do nářečí. Kupříkladu recitovat nazpaměť úryvky z druhé části Fausta si jazyk přál. Ale říct vdově Kochové Ten váš klacek se zase ve škole ulejval! nechtěl ani trochu, zadrhával se na každé slabice a lepil se k patru jako velký a špatně uvařený nok. Bach měl pocit, že s léty se koktání zhoršuje, ale tohle jeho podezření bylo obtížné ověřit: s lidmi rozmlouval stále méně.      Po návštěvách (někdy kolem západu slunce a jindy už za soumraku) se unavený a překypující spokojeností vláčel domů. Nohy měl často mokré, ošlehané tváře mu hořely a srdce radostně tlouklo: vysloužil si za svou práci každodenní odměnu – hodinu večerního čtení. Poté co splnil poslední povinnost dne (udeřil do zvonu přesně v devět večer) a hodil na pec vlhké oblečení, zahřál si Bach nohy v umyvadle se spařenou mateřídouškou, napil se vařící vody, aby předešel nachlazení, a posadil se do postele s knihou – starým svazečkem v kartonové vazbě s napůl setřeným jménem autora na obálce.      Kroniky přesídlení německých rolníků do Ruska vyprávěly o dnech, kdy na pozvání carevny Kateřiny připluli na lodích první kolonisté do Kronštadtu. Bach dočetl až k pasáži, kdy se panovnice osobně objevuje v přístavu, aby uvítala odvážné krajany: „Děti moje!“ volá zvučným hlasem a rajtuje na koni před skupinou přesídlenců, zmrzlých po cestě. „Znovunalezení ruští synové a dcery! Dobrosrdečně vás vítáme pod našimi bezpečnými křídly a slibujeme vám ochranu a rodičovskou záštitu! Na oplátku očekáváme poslušnost a nadšení, neobyčejnou horlivost, neohroženou službu nové vlasti! A kdo s tím nesouhlasí, ať se hned otočí nazpátek! Lidé se zkaženým srdcem a slabýma rukama nejsou v ruském státu potřeba!“      Nicméně Bachovi se vůbec nedařilo pokročit za tuhle scénu pozvedající ducha: tělo unavené procházkou pod peřinou měklo jako vařený brambor politý horkým máslem; ruce držící knihu pomalu klesaly, víčka se klížila, brada padala na hruď. Přečtené řádky kamsi odplouvaly ve žlutém světle petrolejky, zněly rozmanitými hlasy a záhy umlkaly proměněné ve tvrdý spánek. Kniha vyklouzávala z prstů a pomalu sjížděla po peřině; úder předmětu spadlého na podlahu však už Bacha vzbudit nemohl. Byl by náramně překvapený, kdyby zjistil, že slavné kroniky čte přesně tři roky.      Tak plynul život – klidný, plný drobných radostí a malých obav, naprosto uspokojující. Svým způsobem šťastný. Bylo by možné nazvat ho dokonce počestným, kdyby nebylo jedné okolnosti. Šulmajstr Bach měl zhoubnou vášeň, které mu podle všeho nebylo souzeno se zbavit: miloval bouřky. Nemiloval je jako rozvážný malíř nebo spořádaný básník, který z okna domu pozoruje běsnění živlů a podněcuje svou inspiraci v burácení hromů a sytých barvách nečasu. Ó ne! Bach miloval bouřky jako nejhorší notorický pijan vodku z bramborových slupek, jako morfinista morfium.      Pokaždé – obyčejně k tomu docházelo dvakrát nebo třikrát za rok, na jaře a v časném létě – když se obloha nad Gnadentalem nalévala fialovou tíží a vzduch byl tak silně nabitý elektřinou, že dokonce i mezi přivírajícími se řasami jako by sršely namodralé jiskry, Bach cítil v těle zvláštní narůstající vření. Jestli to byla krev, která díky zvláštnímu chemickému složení prudce reagovala na vlnění magnetického pole, nebo slabé svalové křeče vznikající následkem opojení ozonem, Bach nevěděl. Ale jeho tělo bylo najednou cizí: kostra a svaly jako by se nevešly pod kůži a roztahovaly ji a hrozily, že ji protrhnou, srdce tepalo v hrdle a konečcích prstů, v mozku cosi hučelo a volalo. Bach nechal dveře šulhausu dokořán a vydal se za tím voláním – do travin, do stepi. Zatímco kolonisté kvapně sháněli dobytek do stád a zavírali ho do ohrad a ženy tiskly k hrudi nemluvňata a posbírané otýpky rákosí a utíkaly před bouřkou do vesnice, Bach jí šel pomalu naproti. Nebe nabobtnalé mračny, a kvůli tomu takřka přitisklé k zemi šelestilo, praskalo a burácelo; pak náhle bíle vzplanulo, vášnivě a temně zavzdychalo a padalo do stepi ve studených provazcích vody – začal liják. Bach si roztrhl výstřih košile, obnažil neduživou hruď, zaklonil hlavu a otvíral ústa. Proudy vody bičovaly jeho tělo a stékaly po něm, nohy při každém dalším zahřmění cítily chvění země. Blesky – žluté, modré a tmavě fialové – šlehaly stále častěji, buď nad jeho hlavou, nebo v ní. Vření ve svalech dosahovalo nejvyšší míry – s dalším nebeským úderem se Bachovo tělo roztříštilo na tisíc malých kousků a rozletělo po stepi.      Přicházel k sobě mnohem později, ležel v blátě, tvář měl celou poškrábanou a ve vlasech pichlavé lopuchové kuličky. Záda ho bolela, jako by ho někdo zbil. Vstal a vlekl se domů, obvykle zjistil, že všechny knoflíky ve výstřihu košile jsou vyrvané i s kořeny. Za ním zářila jasná duha, někdy i dvě, trhlinami mraků odplouvajících za Volhu proudil nebeský blankyt. Duše však byla příliš vysílená, než aby se kochala touhle krásou usmíření. Bach pospíchal k šulhausu, zakrýval si rukama díry na kolenou. Snažil se vyhýbat cizím pohledům, soužil se svou nicotnou vášní a styděl se za ni. Jeho zvláštní vrtoch nebyl jenom pohoršující, ale i nebezpečný: jednou kousek od něho zabil blesk krávu, která se vzdálila od stáda, jindy zase spálil osamělý dub. A také ho to začalo přivádět na mizinu: jaké měl přes léto výdaje jenom za knoflíky! Bach se však nedokázal ovládnout a kochat se bouřkou z domu nebo ze zápraží školy. Obyvatelé Gnadentalu o učitelových jarních ztřeštěnostech věděli a hleděli na ně shovívavě: „No dobrá, co si na něm člověk vezme – na tom vzdělanci!“ * Gnadental – v překladu z němčiny: požehnané údolí. ** Kyzjak – topivo nebo stavební materiál ze sušeného hnoje slisovaného se slámou.   Guzel Jachina (1977) se narodila v Kazani, hlavním městě Tatarstánu, do rodiny lékařky a inženýra. Na státní univerzitě vystudovala fakultu cizích jazyků, posléze absolvovala na filmové škole v Moskvě scenáristiku, kterou dokončila v roce 2015. Jako spisovatelka debutovala v literárních časopisech Něva a Okťabr dvěma krátkými povídkami Motyljok (Motýlek, 2014) a Vintovka (Puška, 2015). V roce 2017 její román Zulejka otevírá oči, který se stal světovým bestsellerem a předlohou televizního seriálu. Za román Děti Volhy, dosud přeložený do sedmnácti jazyků, Jachina posbírala několik významných cen, mezi jinými ruskou státní cenu Velká kniha.   Z ruského originálu Дети мои, vydaného Nakladatelstvím AST v Moskvě roku 2018, přeložil Jakub Šedivý. Vydal Prostor v roce 2020, 416 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-05-26 19:09:00

Čína dodává do továren v Rusku součástky i střelný prach, uvedla ukrajinská rozvědka

Čína dodává Rusku speciální chemikálie, střelný prach i součástky, tvrdí šéf ukrajinské zahraniční rozvědky Oleh Ivaščenko. Kyjev má podle něj potvrzenu dvacítku ruských továren, které pracují s čínským materiálem. Komponenty se také objevují v ruských dronech. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj o zapojení Číny do války na straně Kremlu otevřeně hovořil už před měsícem, Peking jeho výroky odmítl.

Čas načtení: 2020-01-16 09:29:32

Mělo by UNESCO rozhodovat co, kde a jak se bude v Praze stavět?

Politici a úřady v této době zpracovávají oficiální reakci na obsáhlou kritickou zprávu ze strany UNESCO. Ta byla v našich mediích zkratkovitě prezentována tak, že světová organizace hrozí Praze zařazením na seznam ohrožených památek světového dědictví. Naši představitelé by však po vzoru Vídně neměli přijmout pokornou roli provinilého učedníka, ale z pozice rovných partnerů a suverénního státu s UNESCO diskutovat, hájit naše zájmy a důsledně argumentovat mezinárodně uznávanou úrovní památkové péče u nás. Mnoho odborníků s názory a postupem světové organizace nesouhlasí. „Pokud by se UNESCO rozhodlo Prahu kvůli pár projektům mimo centrum města vyloučit nebo dát na seznam ohrožených měst, bude to jeho ostuda, ne naše. Drážďany byly z UNESCO vyloučeny, protože si postavily most, který odsouhlasili lidé v referendu a co se stalo? Nic. Možná mají o pár čínských a ruských turistů méně, a to není něco, kvůli čemu bychom měli brečet,“ říká známý architekt a vysokoškolský profesor Zdeněk Fránek, který je jedním ze zakládajících členů Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR). UNESCO není neomylný učitel a Praha není nezvedený žák „Doporučení ze strany UNESCO by neměla být vnímána jako jednostranné direktivum, jakýsi protektorát. Při čtení některých vyjádření, která by měla mít formu „doporučení“, mne napadala paralela vztahu neomylný učitel versus nezvedený žák. Je skutečně zvláštní, a myslím, že jde o vstup do našich vnitřních záležitostí, pokud je požadováno, abychom posílali projekty nad deset pater k posouzení do Paříže,“ uvedl architekt a pražský radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček v rozhovoru pro časopis Stavba. „UNESCO není nadřízený orgán a má jen koordinační funkci. Závěry zprávy by tak měly být hlavně předmětem debaty. S něčím souhlasit nemusíme, Česko je koneckonců suverénní stát. Média ze zprávy udělala průšvih, kterým ve skutečnosti není. Praha není jenom obrázek. V minulosti se kulturní hodnoty tvořily stavbou nových a nových vrstev města v různých slozích a stylech, což je na Praze úžasné. I naše generace by měla mít možnost něco přidat,“ řekl pro iRozhlas Jan Jehlík, profesor a vedoucí katedry urbanismu na Fakultě architektury ČVUT. UNESCO jako záminka proti rozvoji Zpráva světové organizace se vymezuje proti připravovanému novému stavebnímu zákonu, pražskému Metropolitnímu plánu i proti některým konkrétním již realizovaným nebo připravovaným stavbám v metropoli. Míra podrobností i stylistika některých doporučení je však velmi nestandardní a je znát, že názory UNESCO výrazně formují někteří místní odpůrci nové výstavby a rozvoje, kteří do Paříže průběžně posílají své kritické podněty. Podle ředitele Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřeje Boháče existují u nás dvě znepřátelené skupiny. Jedna říká: v roce 1992 jsme se zapsali, a tak to vše musí zůstat a musí se to zakonzervovat. A druhá myslí, že všechny ty hodnoty máme zachovat a chránit, ale musíme město také rozvíjet, doplňovat ho o další vrstvy a umožnit v něm nějaký život. „A to je náš základní konflikt, který nikdy nebyl vyřešen, a pokud si ho sami mezi sebou nevyřešíme, tak s UNESCO nebude klid,“ soudí Boháč. „Problém mezi Prahou a UNESCO vyvolávají některé skupiny lidí zde v Praze, které se za postoje světové organizace snaží schovávat, a atakují jakékoliv připravované změny. Ať již dobré nebo špatné,“ souhlasí známý architekt Jakub Cigler. Pohled z rampy Pražského hradu na připravovaný projekt Park Kavčí Hory na Pankráci, který zpráva UNESCO výslovně zmiňuje jako jedno z ohrožení statutu Prahy v rámci UNESCO z důvodů dálkových pohledů od centra města. Přitom projekt leží daleko od hranice Pražské památkové rezervace na místě zanedbaného brownfieldu a je plně v souladu se stávajícím územním plánem. Jeho autorem je uznávaný architekt Josef Pleskot, jehož návrh zvítězil ve velké architektonické soutěži. Tu uspořádal investor Central Group společně s Institutem plánování a rozvoje (IPR) a pod záštitou České komory architektů (ČKA). Podle původních požadavků UNESCO byl projekt už snížen pod hranici 70 metrů stanovenou světovou organizací jako maximum pro novou výstavbu na Pankrácké pláni. A to přesto, že plánované stavby jsou přímo v sousedství již stojících budov přesahujících 100 metrů. Pro projekt je vydáno kladné závazné stanovisko pražských památkářů, které potvrdilo i české ministerstvo kultury. Přesto se vůči tomuto projektu UNESCO ve své aktuální zprávě opět vymezuje. Ale má o těchto záležitostech rozhodovat UNESCO, nebo naše orgány? Centrum degradované v turistickou atrakci Zařazení Prahy na seznam UNESCO určitě podpořilo cestovní ruch a ekonomiku metropole. Na druhou stranu současný masový příval turistů už vymývá identitu města a mnoho Pražanů se již historickému centru zcela vyhýbá, protože jej vnímají jen jako turistickou atrakci. Je překvapivé, že zpráva UNESCO se tomuto velkému problému vůbec nevěnuje. A to přesto, že by podle vyjádření představitelů vedení města byla Praha za rady a doporučení k tomuto problému velmi vděčná. Současná diskuse ohledně UNESCO se paradoxně nevede o samotném nejhodnotnějším centru, tedy o Pražské památkové rezervaci, ale o jejím ochranném pásmu, které je suverénně největší na světě. Zatímco třeba Řím a Paříž žádná ochranná pásma nemají, Vídeň má chráněnou zónu více než desetkrát menší. Jen pro srovnání: Vídeň má chráněné historické centrum a jeho ochranné pásmo o celkové rozloze zhruba 833 hektarů, zatímco v Praze tyto dvě zóny zaujímají neuvěřitelných 9.947 hektarů. Problémem je, že tato území pod památkovou ochranou v Praze zahrnují téměř polovinu rozlohy kompaktního města, kde se ale zároveň odehrává většina ekonomického, kulturního a společenského života. Porovnání ochranného pásma Prahy s dalšími městy Pražské historické jádro je obklopeno největším ochranným pásmem, které je v zastavěném území. Dokonce ostatní evropská města mimořádného významu jako Řím, Paříž a Florencie žádná ochranná pásma nemají. Diskutujme s UNESCO sebevědomě jako Vídeň Praha často vzhlíží k Vídni, která se pravidelně umisťuje na předních místech žebříčku měst, ve kterých se dobře žije. Naši politici se tam jezdí učit. A z Vídně bychom si možná měli vzít příklad i ve vztahu k UNESCO. Je to město známé tím, jak příkladně pečuje o své památky. Přesto ji světová organizace zařadila na seznam ohrožených památek. „UNESCO chce postupovat exemplárně a hrozí Vídni vyškrtnutím za projekt, který současný stav ve skutečnosti zlepšuje. Vídeň se drží své strategie a sebevědomě vyjednává. A v tom ji musíme následovat,“ uvedl před časem architekt a popularizátor architektury Martin Kloda. Je rozdíl mezi historickým centrem a zbytkem Prahy. Zatímco jakákoliv nová výstavba v Pražské památkové rezervaci by měla být určitě velmi striktně regulována, mimo bezprostředního okolí této zóny by nová výstavba měla být podporována. A proč by mimo historické jádro neměly v Praze vznikat i unikátní stavby moderní architektury a dále od centra i výškové stavby? Celosvětovým trendem je přeci podpora vytváření multicentrických měst. „Ochrana historického dědictví Prahy je nutná, o tom nikdo nepochybuje a bezpochyby v Praze funguje v dostatečné míře skrze památkovou péči. Staré Město a Malá Strana jsou zafixované struktury, ale není důvod, proč by se stejným způsobem mělo přistupovat k rozvoji mimo jádro města. Na obzoru v budoucnosti vyrostou určitě i v Praze výškové budovy stejně jako v každé jiné metropoli. Kam by šli lidé bydlet? V roce 2030 bude chybět v Praze už sto tisíc bytů a je přeci lepší stavět do výšky uvnitř města, kde je dostupná dopravní infrastruktura než zastavovat volnou krajinu kolem,“ říká Zdeněk Fránek. Česká republika není nějakou chudou rozvojovou zemí, která by si s ochranou svých památek nevěděla rady. Naopak, v památkové péči patří ke světové špičce. „Ochrana památek by neměla být chápána jako jejich konzervace a znehybnění, ale jako péče o historické dědictví a jeho rozvíjení. Pod péči bychom měli zahrnout nejen starost o památky minulé, ale i vytváření hodnot nových. Nejen minulost, ale i dnes žijící generace má nárok a přirozené právo na to vytvářet hodnoty, které předáme my zase dalším generacím,“ dodává Petr Hlaváček. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-10 16:00:01

Ruský šrot ve válce s Ukrajinou: Do boje vyjely i muzejní kousky z doby Stalina

Ač se to zdá možná neuvěřitelné, Rusko na Ukrajině šetří své nejmodernější a současně problematické zbraně, a proto ve válce můžeme vidět i značně zastaralé tanky, například T-54 a T-55, jak uvádí server Army Recognition. Stalinovo tankové muzeum T-55 byl použit například při potlačování maďarského protikomunistického povstání v roce 1956 a o 12 let později. T-55 se podíval rovněž do války v Zálivu v roce 1991 na straně Iráku. Americké a britské tanky jej však likvidovaly, a to i na vzdálenost 23 kilometrů. Ukrajina může začít povolávat muže ze zahraničí. Generál Šedivý popisuje ruské možnosti i očekávanou reakci Západu Číst více Na frontě bojuje také sovětský tank T-62, který byl poprvé uveden v roce 1961. Tanku zbylo mnoho stejných vlastností jako u T-55, nicméně přece jen zde došlo k určitému posunu, když tanky T-62 byly poprvé vybaveny kanonem s hladkým vývrtem hlavně, což znamenalo technologický pokrok. Mozaiku zastaralosti pak doplňuje novější tank T-72, který vstoupil do služby v roce 1973. Na frontě byl již několikrát spatřen původní model ze 70. let, nicméně vozidlo Rusko modernizuje, verze T-72B3M má například nový systém řízení palby a vylepšenou ochranu pancíře. Nelichotivá konfrontace se západními tanky Studenoválečné tanky se nezřídka přímo střetávají s moderními západními tanky, které dodává Kyjevu Západ. Není proto asi překvapivé, že zmíněná vozidla ještě sovětské školy v konfrontaci s takovou technikou v drtivé většině případů pohoří. Nicméně pro Rusko vždy účel světil prostředky a nasazování i tak zastaralých tanků na frontě může přinést ve větším množství podle Moskvy určité válečné úspěchy. Ukrajina krvácí, pro Česko to může být katastrofa. Říct „ne“ Zelenskému je snadné, ale kdo řekne „ne“ Putinovi? Číst více Rusko používá na Ukrajině málo svých nejlepších tanků (T-90M či T-80BVM), protože se o ně jednoduše obává, a kompenzuje jejich nedostatek na válečném poli bez nadsázky právě muzejními exponáty. Na toto rozhodnutí mělo nepochybně vliv, že Rusko zaznamenalo několik ztrát svého aktuálně nejlepšího tanku na frontě, již zmíněného T-90M, který zlikvidovali Ukrajinci. Na Ukrajině pak pro jistotu vůbec neoperují tanky T-14 Armata, což je jeden z nejdražších a nejproblematičtějších projektů ruského zbrojního průmyslu za poslední dekády. Ztráty, které narůstají Na druhé straně však rezervovanost v nasazování tanků ze strany Ruska svědčí o tom, že agresor, který vojensky napadl před dvěma lety svého souseda, zaznamenává poměrně velké ztráty tanků obecně, ač se k tomu veřejně nepřizná. Čísla však hovoří jasně a jsou současně důkazem, že západní tanky v ukrajinském užívání působí invazorovi značné ztráty: od začátku války ztratilo Rusko již přes 3 tisíce tanků, ať už se jedná o modernější, či starší typy, jak uvedla agentura Reuters. Celkem sčítá Rusko dramatické ztráty vojenské techniky vůbec, od začátku konfliktu na Ukrajině přišlo o více než 15 000 kusů, což zahrnuje nejen tanky, dělostřelecké systémy, raketové systémy, ale také válečné lodě (hlavně v Černém moři), nákladní automobily či bezosádkové systémy a drony. V ničení ruských tanků vydatně pomáhají západní dodávky přenosných protitankových střel Javelin, které se v boji zvlášť osvědčují. Důležité rovněž je, že západní spojenci dodali Kyjevu protitankové rakety, jako výše zmíněný Javelin, ale i další podobné zbraňové systémy již na počátku ozbrojeného konfliktu. I Ukrajina krvácí Abychom byli objektivní k druhé straně válečného konfliktu, je třeba říct, že rovněž Ukrajina za dva roky války ztratila velkou část svých obrněných vozidel včetně tanků. Do války šla s poloviční kapacitou tanků oproti silnějšímu sousedovi. Také Ukrajina má ještě ze sovětských dob ve výzbroji dýchavičné tanky T-55, T-62 nebo T-64. Tato vozidla jsou pak doplněna moderními západními tanky v čele s německým Leopardem 2, americkými Abrams, které na Ukrajinu dorazily v září minulého roku, či britskými Challenger 2. Ukrajinské ztráty tanků oscilují, k únoru 2023 měli obránci před ruskou invazí přijít o 700 kusů tanků. Nyní to bude v době, kdy Rusové převzali na frontě iniciativu, mnohem vyšší číslo. Seriál, který vládne internetu. Francouzský zloděj Lupin ukazuje českým kriminálkám, jak se to má dělat Číst více Nicméně na rozdíl od Ukrajiny má Rusko velkou výhodu v tom, že jednak jeho ekonomika přešla již před časem na válečnou výrobu a jednak má tisíce tanků, a to i starších v rezervě k okamžitému nasazení. Takové kapacity naopak Ukrajině chybí. Kyjev pak řeší už dlouhou dobu logistické problémy, které souvisí s tím, že ve výzbroji má aktuálně několik typů západních tanků, jichž není dostatečné množství ani na důslednou obranu, ani na samotný útok, který by znamenal skutečný průlom na frontě. Na druhou stranu nemá ani Rusko zatím dostatečnou kapacitu na to, aby vedlo na frontě efektivní průlomové operace s cílem ovládnout celé území Ukrajiny, protože s vojenským šrotem zahrnujícím tanky poválečné doby to půjde jen stěží. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu.

Čas načtení: 2024-04-15 06:00:01

Žihadlo, které okupanta pálí. Před systémem Stinger se ruský letoun v nízké výšce neschová

Ukrajinci jsou nejen na moři, ale také ve vzduchu poměrně úspěšní v sestřelování ruských vrtulníků, stíhacích letounů či dronů. Pomáhají jim v tom nejen systémy protivzdušné obrany, které jim dodává Západ, jako například osvědčený Patriot, ale také systémy, které odpalují rakety z ramene vojáka. Seriálový doktor House je v Guinessově knize rekordů. Kvůli nebezpečné infekci se vzdal sportu Číst více Jedním z nich je i FIM-92 Stinger, který USA dodaly obráncům před ruskou invazí již na počátku konfliktu a dodávají ho dál. V březnu tohoto roku USA schválily odeslání balíčku v hodnotě 300 milionů dolarů, který obsahuje kromě munice i systémy Stinger. Nejen USA poslaly tento důležitý zbraňový prostředek Ukrajině. Přičinilo se také Nizozemí, Itálie, Litva, Lotyšsko nebo Německo. Žihadlo, které okupanta pálí Co jej dělá tak účinným tváří v tvář ruskému okupantovi ve válce na Ukrajině? Je to především jeho snadná obsluha, logistická nenáročnost a pak efektivita, kterou prokazuje proti cílům v nízkých výškách. Účinný dostřel systému činí 8 km. Na začátku konfliktu se ruské letouny či vrtulníky nezřídka pohybovaly v nízkých výškách, což se posléze ukázalo být chybou, protože je tam nachytal Stinger. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Svět obletěly před dvěma lety například záběry sestřeleného ruského bitevního vrtulníku Kamov Ka-52 Alligator, který Rusové tak vychvalují. Stingery se do srpna minulého roku, jak uvádí server Business Insider, podílely na likvidaci 41 těchto strojů. A nejen jich, ale rovněž dronů a dalších bezpilotních prostředků, což je „disciplína“, kterou mají Ukrajinci velmi dobře zvládnutou. Ruští piloti tak už raději nelétají v nízkých výškách, protože vědí, že jim zde hrozí smrtící riziko. Na Stingeru se začalo pracovat v letech 1978–1987, systém byl do americké výzbroje zařazen v roce 1981. Dá se odpalovat z ramene, jak už bylo uvedeno, ale také z vozidla nebo vrtulníku. Raketa je poměrně malá, délka činí 1,5 m, je osazena raketovým motorem a může letět rychlostí 2 700 km/h. Stinger je pro svou účinnost používán 29 státy světa. Veterán z Afghánistánu Systém na sebe upozornil zejména při sovětském vpádu do Afghánistánu v závěru roku 1979. Používali jej afghánští bojovníci (mudžahedíni) proti sovětským invazorům. A dlužno dodat, že slavili se Stingerem pronikavé úspěchy. Sestřelili okolo 250 sovětských vrtulníků či letounů pohybujících se nad horkou afghánskou půdou. Modernizace na pokračování USA Stinger průběžně modernizují, aby obstál na válčišti 21. století. Jinými slovy to znamená, že rozšiřují jeho dolet, je více manévrovatelný. Američané pak implementovali do upgradů i schopnost zničit řízené střely s plochou dráhou letu. Dá se předpokládat, že Stinger v budoucnu projde dalšími fázemi modernizace, aby byl ještě smrtonosnější. Pro Ukrajinu je Stinger podstatnou součástí její výzbroje, protože ač je systém starší, stále vykazuje velkou efektivitu. V kombinaci s dalším systémem Starstreak, který je odpalován z ramene a který likviduje vzdušné cíle přímo oslnivou rychlostí (více než mach 3 = 3 700 km/h), mají obránci v rukou účinné nástroje, jak Rusům přinejmenším řádně ve vzduchu zatopit.   Zdroj: Business Insider, Forbes KAM DÁL: Ruský šrot ve válce s Ukrajinou: Do boje vyjely i muzejní kousky z doby Stalina.

Čas načtení: 2024-07-09 17:00:01

Ruské drony jako zabijáci proslulých amerických tanků Abrams. Kyjev je raději stahuje z fronty

Ruské drony, byť v mnoha případech levné, se ukazují jako hrozba pro západní techniku včetně tanků. Kyjev tak nemůže využít účinné tanky Abrams, dodávané z USA, proti Rusku tak, jak předtím plánoval, a raději je stahuje z válečné fronty, uvedl server Newsweek. Ruské drony, kam se podíváš Bezpilotní prostředky, které dodává agresorovi také Írán, tak ukazují zranitelnost západní techniky, která nemá dostatečnou ochranu proti jejich neočekávaným útokům na frontě. Z 31 tanků Abrams bylo od ledna 2023, kdy dorazily na Ukrajinu, už 5 zničeno Rusy, cituje web Newsweek agenturu AP. Nyní se tak realizuje scénář, kdy místo toho, aby se Abramsy podílely na protiofenzivě minulý rok, samy vyklízejí své pozice, protože se Ukrajinci obávají dalších ztrát cenné západní techniky.  Seriál, který vládne internetu. Francouzský zloděj Lupin ukazuje českým kriminálkám, jak se to má dělat Číst více A mají důvod, tank totiž rozhodně není levný. Odhaduje se, že cena za kus činí 10 milionů dolarů. Rusko se tak mimo jiné soustředí právě na eliminaci západní techniky a své údery provádí cíleně a v mnoha případech i efektivně. Nejmenovaný ukrajinský vysoký představitel armády v rozhovoru pro agenturu AP, který cituje server Business Insider, řekl, že na frontě není otevřený prostor, který je možno projet, aniž by se posádka tanku obávala odhalení nepřítelem.  K úplnému stažení tanků zatím nedochází Nicméně jak uvádí server Business Insider, nedochází k úplnému stažení všech tanků. To potvrdil například voják Dmytro ze 47. mechanizované brigády, který poskytl rozhovor ukrajinské Army TV a jehož slova Business Insider cituje. Dmytro prohlásil, že v posledních dnech bylo několik Abramsů nasazeno, aby zlikvidovalo ruskou pěchotu a jejich techniku včetně obstarožního tanku T-62, jenž je rovněž posílán do přímých bojů. Houfnice M777 řádí na Ukrajině. Zbraně však mají vážnou slabinu Číst více Kyjevu však dělá starosti, že nejen Abrams nemá řádnou ochranu proti úderům ruských dronů, týká se to samozřejmě i další starší obrněné techniky. Možným řešením je pak zabudovat na tanky zvláštní ochranu, kterou mají v ozbrojeném střetu s Pásmem Gazy například izraelské tanky. Ty používají speciální stříšky, nainstalované navrchu tanku. Stříšky mají rozptýlit útok nepřátelských dronů a pokud možno minimalizovat škodlivý účinek. Ochrana tanků na prvním místě Nicméně ani samotné Rusko nezůstává v oblasti ochrany svých tanků před útoky dronů pozadu. Volí však jiné řešení, sází na elektroniku. Již minulý rok představilo vlastní protidronový systém nazvaný Triton. Systém je navržen tak, aby potlačil kontrolní programy dronu a jeho datový přenos, a tím byl znemožněn jeho útok. Ukrajina tak musí kromě dalších mnoha problémů na frontě řešit právě ochranu nejen západních tanků před drony, jejichž použití dosahuje od začátku války svého pomyslného vrcholu. Vyřazení západní techniky pak vždy přijde Kyjev draho, to obránci před ruskou invazí velmi dobře vědí. Na druhé straně se o svá obrněná vozidla obává také Rusko, které „pro jistotu“ některé své nejmodernější stroje vůbec nenasazuje. Týká se to například tanků Armata a mnohé další techniky. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tank T-84: Vozidlo do extrémních podmínek. Ukrajinský dravec se chystá na lov ruské kořisti.

Čas načtení: 2024-07-11 19:32:00

Moskva plánovala vraždu šéfa německé zbrojovky vyrábějící munici pro Ukrajinu

USA a Německo odhalily plán Ruska na vraždu generálního ředitele německého zbrojního koncernu Rheinmetall, který dodává zbraně Ukrajině. Podle jejích zjištění šlo o jeden z mnoha ruských plánů na likvidaci vedoucích představitelů obranného průmyslu v Evropě.

Čas načtení: 2024-07-11 19:25:00

Moskva plánovala vraždu šéfa německé zbrojovky vyrábějící munici pro Ukrajinu

USA a Německo odhalily plán Ruska na vraždu generálního ředitele německého zbrojního koncernu Rheinmetall, který dodává zbraně Ukrajině. Podle jejích zjištění šlo o jeden z mnoha ruských plánů na likvidaci vedoucích představitelů obranného průmyslu v Evropě.

Čas načtení: 2024-08-09 10:51:00

Ministerstvo zdravotnictví připravuje změnu vyhlášky, která by v Česku zcela znemožnila prodej elektronických cigaret

Praha 9. srpna 2024 (PROTEXT) - Ministerstvo zdravotnictví ČR připravuje novelu vyhlášky o elektronických cigaretách. Z návrhu vyplývá, že jeho cílem je zakázat nejen všechny příchutě (kromě tabáku), ale i sladidla a další složky, které jsou doposud v náplních běžné. Ukládá také další požadavky na vzhled a barvu náplní i samotných e-cigaret. Návrh se týká pouze vapingu, nemá vliv na klasické cigarety ani jiné nikotinové výrobky. Podle Komory elektronického vapování (KEVAP) to znamená úplný zákaz celého sektoru, protože bez uvedených složek jsou náplně zcela neprodejné."Jsme v šoku. Ministerstvo bez jakéhokoliv varování nebo konzultace chce fakticky zakázat e-cigarety v Česku. V tichosti připravuje změnu technické vyhlášky, jejímž důsledkem bude zánik vapování jako takového,“ říká Robert Hrdlička, předseda Komory elektronického vapování. "Tabákovou příchuť v současnosti užívá naprosté minimum lidí a bez dalších složek, které chce ministerstvo taky zakázat, bude zcela neprodejná. Právě v omezení dovolených látek vidíme největší problém. Ministerstvo tím v podstatě určuje, jak má tabák chutnat, a to naprosto amatérsky a bez znalostí – hrozí, že to bude zcela nepoživatelné,“ dodává Hrdlička.Návrh a jeho důsledky jsou v přímém rozporu s tím, jak se k problematice méně rizikových alternativ kouření stavěla vláda ČR ve svém programovém prohlášení a ve všech koncepčních a strategických textech, které schválila. V září začne navíc definitivně platit nový systém spotřební daně, která má další čtyři roky postupně narůstat. "Chování státu je naprosto nelogické a zmatené. Nejprve tato vláda prohlásí, že chce e-cigarety jako méně škodlivé používat k omezení počtu kuřáků. Loni pak schválí daň, která bude rychle růst a za dva roky už bude nejvyšší v EU. A od příštího roku chce Ministerstvo zdravotnictví vaping zakázat plošně. Nerozumíme tomu,“ diví se Hrdlička.Hrozí přechod uživatelů ke klasickým cigaretám či nákupům v zahraničíV současnosti užívá e-cigarety okolo 11 % populace. Hrdlička k tomu uvádí: "Vážně si někdo myslí, že milion vaperů ze dne na den přestane? Stane se něco jiného – lidé si budou náplně buď sami míchat, nebo je pašovat ze zahraničí. Stát zcela přijde nejen o budoucí výnos spotřební daně, ale i o to, co do státního rozpočtu platíme na daních a odvodech nyní. V součtu jde o 6 – 8 miliard každý rok,“ varuje Hrdlička.Dostupnost e-cigaret s různými příchutěmi hraje klíčovou roli při přechodu kuřáků na méně škodlivé alternativy, potvrzuje to i spoluzakladatel KEVAP Jan Válek. "Příchutě jsou důležitým aspektem atraktivity vapingu a pomáhají kuřákům se od cigaret oprostit. Jejich úplný zákaz bude mít drastické dopady na veřejné zdraví,“ vysvětluje Válek a dodává: "Aktuální návrh nejenže říká ‚dovolené jsou jen tabákové příchutě', ale všichni výrobci je navíc musí dělat z několika málo látek, což je absurdní,“ dodává.Nesystémový a diskriminační přístupNávrh vyhlášky se nevztahuje na další nikotinové výrobky. Například klasické cigarety jednotné balení mít nemusí. "E-cigarety jsou prakticky nejméně rizikovou náhražkou kouření, což potvrzují studie i čeští a zahraniční odborníci. Je proto naprosto nesystémové, když stát zruší jednu kategorii a ostatní nechá bez povšimnutí,“ říká Hrdlička. "Souhlasíme s rozumným omezením obalů, aby nebyly lákavé pro mladistvé, ale nikoli, aby měly opět větší omezení než normální cigarety,“ dodává Válek.Komora elektronického vapování apeluje na ministerstvo, vládu i Parlament, aby zastavili tento nepromyšlený návrh. "Víme, že se řeší problém nadužívání vapingu u nezletilých – a je to dobře. Stát, ač na to má nástroje, dosud neumí vynutit zákaz prodeje lidem pod 18 let, který naši členové úzkostlivě dodržují. Inspekce může udělovat drastické pokuty nebo zakázat činnost firmě, která to poruší. Víme ale, že se o to vůbec nesnaží. Lze zvážit i tzv. licencovaný prodej, který omezí dostupnost a zlepší šanci na dohled nad trhem. Ani to ovšem úředníky nenapadlo,“ říká Hrdlička.Novela vyhlášky, kterou Ministerstvo zdravotnictví ČR připravilo, ještě projde formálním připomínkovým řízením. Šanci vyjádřit se k němu ovšem nebudou mít experti, adiktologové ani širší odborná veřejnost. Vyhláška je totiž jen technický nástroj, který není předkládán ani vládě či parlamentu. KEVAP je přesvědčen, že právě nedostatek koncepční, odborně podložené a promyšlené diskuse je příčinou tohoto návrhu.O KEVAPuKomora elektronického vapování je dobrovolné sdružení prodejců elektronických cigaret a souvisejícího příslušenství v ČR a na Slovensku. Sdružení vzniklo za účelem sjednotit výrobce, distributory a prodejce výrobků pro elektronické vapování. Mezi jeho činnost dále patří kontrola kvality zboží či podpora prodejců i uživatelů e-cigaret. Členové komory jsou vázáni přísnými pravidly, proto v prodejnách označených logem KEVAP nenajdete levné náhražky elektronických cigaret a e-liquidů bez potřebných atestů. Více na: www.kevap.cz Zdroj: KEVAPČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2026-03-02 09:00:00

Izrael zahajuje nové útoky na Teherán a Bejrút, Trump stanovuje cíle

Donald Trump uvedl, že původně předpokládali, že mise potrvá čtyři až pět týdnů, ale dodává, že mají „schopnost pokračovat mnohem déle“. Trump říká, že mise USA v Íránu je „výrazně napřed“Americký prezident Donald Trump pokračuje:Íránský režim vyzbrojený raketami dlouhého doletu a jadernými zbraněmi by představoval nepřijatelnou hrozbu pro Blízký východ, ale také pro americký lid.Naše země by byla ohrožena a byla tomu velmi blízko.Říká, že USA jsou již „výrazně napřed“ oproti původním odhadům.Na začátku předpokládali čtyři až pět týdnů, ale dodává, že mají „schopnost pokračovat mnohem déle“, říká Trump.Dodává, že USA předpokládaly čtyři týdny na likvidaci íránského vojenského vedení, „a ... to se podařilo za asi hodinu, takže jsme v tomto ohledu hodně před plánem“.Trump dále tvrdí, že cíle operace v Íránu jsou „jasné“.Mezi ně patří „zničení íránských raketových kapacit“ a „zničení jejich námořnictva“, jakož i zabránění tomu, aby někdy získali jaderné zbraně.Dodává, že země „nemůže pokračovat ve vyzbrojování, financování a řízení teroristických armád mimo své hranice“.Trump dále uvádí zjevný nedostatek pokroku v diplomatických jednáních jako další ospravedlnění útoků.A my jsme si mysleli, že máme dohodu. Ale pak z ní vycouvali, pak se vrátili a my jsme si mysleli, že máme dohodu, a oni z ní zase vycouvali. Řekl jsem, že s těmito lidmi se nedá jednat. Musíte to udělat správným způsobem.Izraelské údery zabily v Libanonu přes 50 lidí

Čas načtení: 2022-02-07 23:09:34

Pavel Smutný: Kultura je symbolem moderní české identity

Kultura patří mezi základní atributy každého vyspělého národa. Nejinak tomu je i v České republice. Někdy se ale zdá, že kultuře, a zejména jejímu rozvoji, není ze strany státu a politiků věnována pozornost, kterou by si zasloužila. Pomoci k rozvoji kultury může významně i soukromý sektor nebo podpora ze strany mecenášů. Mezi podporovatele tradičního českého živého umění patří i Bohemian Heritage Fund (BHM), ve kterém je sdruženo kolem 60 mecenášů. Fond podporuje a v minulosti podpořil řadu projektů, jako jsou například oratorium k poctě svaté Ludmily, Smetanova výtvarná Litomyšl a Národní sbírka na svatovítské varhany. Podpora a rozvoj kultury by měly patřit mezi základní priority celé společnosti, vždyť je to právě kultura, která buduje českou národní identitu. „Do kultury, zejména do té živé, musí proudit investice,“ říká Pavel Smutný, prezident Bohemian Heritage Fund (BHM). Bohemian Heritage Fund je jediným mecenášským uskupením v republice se zaměřením na podporu těch nejlepších uměleckých projektů reprezentujících národní a kulturní dědictví České republiky. V současnosti tvoří BHM přibližně 60 mecenášů a není vyloučeno, že se bude dále rozšiřovat. „Myslím, že bychom přivítali ještě pár desítek dalších,“ říká Pavel Smutný. Pro efektivní podporu kultury a motivování mecenášů je nevyhnutná i komunikace a spolupráce s ministerstvem kultury, které je tím hlavním článkem udržování, rozvíjení a podpory kultury v České republice. Bývalé vedení resortu kultury ale spolupráci se soukromým sektorem nepreferovalo a nevnímalo ho jako partnera, co je podle Pavla Smutného škoda. „Předtím aspoň ministři mecenášům děkovali a byli schopni morálního ocenění ze strany státu,“ dodává Pavel Smutný. Přestože podle slov prezidenta BHM fond funguje velmi dobře a je respektovanou soukromou institucí pro podporu kulturních projektů, bude do budoucna potřeba, aby se fond otevřel kooperaci s institucionálními sponzory. Tito sponzoři by mohli spolufinancovat velké kulturní projekty. V souvislosti s korporacemi je ve srovnání s obdobím před 15 lety vidět velký posun. Zatímco na začátku tisíciletí firmy nebyly obzvlášť nakloněny podpoře kultury, dnes je situace jiná a společnosti si uvědomují, že podpora kultury zlepšuje jejich pověst a podporuje dobré jméno. Na rozvoj kultury v České republice by měly podle Pavla Smutného přispívat i zahraniční firmy, které v zemi za pomoci českých pracovníků vytvářejí významnou přidanou hodnotu. Funguje to tak například v Německu, Švýcarsku, nebo i ve Francii. Výčet projektů, které BHM za svou 12letou historii podpořil, je vskutku bohatý. Nejnověji fond podpořil například premiéru oratoria k poctě svaté Ludmily, která se uskutečnila v září na počest 1100. výročí jejího úmrtí. Premiéra představení by se bez prostředků, které věnovali mecenáši z BHM, neuskutečnila. „Vnímali jsme, že se toto duchovní a politicko-kulturní výročí blíží, ale nechtěli jsme původně nic podnikat,“ vysvětluje Pavel Smutný. Impulsem se stal nápad operní zpěvačky a herečky Soni Červené, která v inscenaci ztvárnila právě svatou Ludmilu. Na její výkon reagoval slovy chvály i sám prezident BHM Pavel Smutný, který deklaroval snahu toto dílo dostat do všech krajů. Významnou stopu má Bohemian Heritage Fund také v Litomyšli, kde podporuje výstavu Smetanova výtvarná Litomyšl. Dokonce i v době velkých restrikcí, způsobených pandemii koronaviru, se podařilo fondu podpořit v Litomyšli organizaci dvou výstav, přičemž obě měly obrovský úspěch, a jak dodává prezident BHM, jednalo se o největší počiny na podporu výtvarného umění v historii Bohemia Heritage Fund. I když fond výtvarnou část Smetanovy Litomyšle významně podporuje, Pavel Smutný upozorňuje, že je pořád na čem pracovat. Podle prezidenta BHF by bylo vhodné ustavit subjekt, jehož úkolem by bylo bohatý výtvarný život Litomyšle vzájemně propojit a řídit výstavní aktivity. Za zmínku podle Pavla Smutného určitě stojí i výrazná proměna celého festivalu Smetanova Litomyšl, na kterou aktivita BHM neměla přímý vliv. Došlo k vytříbení programu, navýšení rozpočtu, zlepšila se atmosféra a vstřícnost vůči „spotřebitelům“ umění a mimo jiné se zvýšil i počet sponzorů. „Je neuvěřitelné, že to vše se stalo za působení stále stejného organizačního týmu. Lidi, kteří kdysi jeli stovkou, jedou dnes stoosmdesátkou,“ dodává Pavel Smutný v souvislosti se zvyšující se úrovní festivalu. K dalším významným projektům, do kterého se kulturní mecenáši z BHM zapojili, patří i Národní sbírka svatovítské varhany. Jedná se o pořízení nových varhan do Katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, kdy BHF sehrál roli spoluorganizátora celé sbírky a angažoval se v její propagaci. Cena nových varhan přesáhne 100 milionů korun a podle odhadu Pavla Smutného by mohly být varhany nainstalovány a posléze představeny veřejnosti v první polovině roku 2023. „Za sebe dodávám osobní přání, aby to bylo 15. června na svátek sv. Víta,“ říká Pavel Smutný. Projektů, které BHM podporuje, je kromě výše zmíněných celá řada. Fond v minulosti podpořil například i projekt 1914, barokní orchestr Collegium 1704, festival Lípa Musica, Českou filharmonii či Národní divadlo.

Čas načtení: 2024-05-04 04:00:00

Rusko dodává palivo do Severní Koreje nad rámec limitu OSN

Bílý dům ve čtvrtek uvedl, že Rusko v tichosti dodává do Severní Koreje rafinovanou ropu v množství, které zřejmě porušuje limit stanovený Radou bezpečnosti OSN, a naznačil, že by to mohlo vést k novým sankcím, uvádí deníky Svobodná Evropa a Nikkei. The post Rusko dodává palivo do Severní Koreje nad rámec limitu OSN first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-05-15 13:12:00

Studenti z Česka vytvořili v CERN systém, který pomáhá vědcům

Praha 15. května 2024 (PROTEXT) - Studenti tuzemské soukromé vysoké školy Unicorn University se mohou pochlubit nebývalým úspěchem. Vytvořili informační systém ITk Production Database, který zaznamenává každý detail o všech součástkách vnitřního detektoru pro experiment ATLAS - součást urychlovače částic v Evropské organizaci pro jaderný výzkum (CERN). Práce na vývoji informačního systému začaly v roce 2017 a od té doby se systém používá a rozvíjí. V současné době je téměř dokončený a může se tak začít plně využívat. Projekt realizoval zakladatel společnosti Unicorn Vladimír Kovář a ředitel IT Unicorn University Marek Beránek. Průběžně jim s tím pomáhala desítka studentů.Detektor částic je klíčovou součástí urychlovače, na kterém se uskuteční další kolo experimentu ATLAS. "Nevýhodou tohoto detektoru je, že je umístěn hluboko v zemi a jakmile se experiment rozjede, tak se k němu deset let nesmí. Navíc je složen z přibližně milionu součástek, které během experimentu nelze vyměnit nebo opravit, protože jsou vysoce radioaktivní," upřesňuje Vladimír Kovář, majitel společnosti Unicorn.Informační systém ITk Production Database slouží k evidenci digitálních dvojčat součástek, které tvoří vnitřní detektor experimentu ATLAS. "To znamená, že každý prvek, z něhož je detektor složen, je podroben několikanásobné kontrole a duplikaci, což zahrnuje důkladné kontroly a testování od výroby po instalaci. Digitální dvojče přístroje obsahuje podrobný seznam všech součástek, včetně nejmenších šroubků a čipů, a dokonce i použitého lepidla. Systém také sleduje trasu, kterou jednotlivé komponenty do CERN putovaly, což je klíčové pro zajištění bezchybného fungování detektoru po celou dobu desetiletého experimentu. Všichni zúčastnění odborníci se shodují, že přesná, striktní a formální evidence je správná cesta," dodává Vladimír Kovář.Hledání částic temné hmotyCERN je domovem největšího a nejsložitějšího experimentálního zařízení na světě -Velkého hadronového urychlovače (LHC). Nachází se nedaleko švýcarské Ženevy ve 100 metrů hlubokém tunelu, který má obvod 27 kilometrů. V jeho útrobách se uskutečňují srážky protonů, jež vědcům umožňují pozorovat, co se ve vesmíru odehrávalo bezprostředně po velkém třesku. "V hlavním urychlovacím prstenci LHC jsou protony urychlovány téměř na rychlost světla. K udržení protonů na kruhové dráze a jejich dalšímu urychlování slouží silná elektromagnetická pole, generovaná supravodivými magnety," vysvětluje Marek Beránek, ředitel IT na Unicorn University.Urychlovač částic obsahuje několik detektorů, v nichž dochází ke srážkám protonů a vědci sledují, co se s částicemi děje. Největším z detektorů je právě ATLAS, který se může pochlubit impozantními rozměry: je vysoký 25 metrů, dlouhý 45 metrů a váží 7 tisíc tun. Během experimentu v něm každou sekundu probíhá více než miliarda interakcí částic, což odpovídá rychlosti přenosu dat srovnatelné s tím, jako by v jeden moment všichni lidé na Zemi vedli 20 simultánních telefonních hovorů.Pouze jedna z milionu srážek v detektoru je vyhodnocena jako potenciálně zajímavá a je uložena pro další studium. Detektor sleduje a identifikuje částice, které jsou klíčové pro zkoumání široké škály fyzikálních jevů, včetně studia Higgsova bosonu, top kvarku, a pro hledání dalších rozměrů a částic tvořících temnou hmotu. ATLAS je navržen tak, aby dokázal pozorovat až 1,7 miliardy proton-protonových srážek za sekundu, přičemž celkový objem dat přesahuje 60 milionů megabajtů za sekundu.Rozhodnutí o uchování dat z události je učiněno méně než 2,5 mikrosekundy po jejím vzniku. Během této krátké doby jsou data o události dočasně uložena ve vyrovnávací paměti. Pokud je událost vyhodnocena jako relevantní, předává se softwarovému spouštěči druhé úrovně, který může zpracovat až 100 tisíc událostí za sekundu. "Tento spouštěč provádí během pouhých 200 mikrosekund velmi podrobnou analýzu každé zaznamenané kolizní události, zkoumá data z konkrétních oblastí detektoru. Nakonec vybírá přibližně tisíc událostí za sekundu, které jsou předány do systému pro ukládání dat, kde probíhá jejich offline analýza. A právě při nedávné rekonstrukci vnitřního detektoru, která měla za cíl zvýšit jeho výkonnost a umožnit vědcům odhalit další informace, se na tomto procesu podílel také tým studentů z Unicorn University," vysvětluje Beránek.Dokonalejší systém díky českým studentůmDíky novému systému ITk Production Database, vytvořenému v digitální stavebnici Unicorn Universe a provozovanému na internetové službě Plus4U, mají vědci k dispozici detailní informace o vyrobených součástkách. "K dnešnímu dni systém obsahuje záznamy o téměř 800 tisících součástkách a 9 milionech provedených testech. V březnu 2024 bylo do systému přidáno 4 GB dat, a z něj bylo staženo více než 105 GB dat. Během roku 2023 bylo v aplikaci spuštěno přes 85 milionů operací a jen za první tři měsíce roku 2024 dalších 20 milionů. Tyto údaje ilustrují klíčovou roli systému v operacích detektoru," uvádí Beránek a dodává, že systém nyní využívá více než 1,1 tisíc uživatelů z přibližně 140 institucí po celém světě, což ukazuje na jeho zásadní význam pro mezinárodní fyzikální společenství."Navíc vznikají desítky dalších softwarových produktů, které vyvíjejí vědecké instituce se zaměřením především na analýzu dat uložených v našem informačním systému, ke kterým přistupují přes API (aplikační rozhraní). Jedná se o různé analytické nástroje v Pythonu a dalších programovacích jazycích, které umožňují vědcům efektivně analyzovat shromážděná data a extrahovat z nich cenné informace pro další výzkum. A to by bez naší jedinečné architektury nebylo možné," uzavírá Beránek.Digitální stavebnice Unicorn Universe a architekturaNa softwarové architektuře, která tvoří jádro digitální stavebnice Unicorn Universe, pracuje majitel Unicornu Vladimír Kovář již od roku 2014. "Vždy bylo mou hlavní motivací vyrábět softwarová řešení továrním způsobem, zkrátka to sekat jako Baťa cvičky. Jsem také velkým fanouškem stavebnice Lego,a když toto spojíte s internetem věcí, cloudovými technologiemi a různými koncovými zařízeními jako jsou mobily, notebooky, chytré televize a tablety, které používají HTML5 a JavaScript, získáte základy pro vytvoření naší stavebnice," popisuje Kovář. Dodává, že kromě řešení pro CERN, jeho týmy systematicky vyvíjí i další produkty, jako jsou vzdělávací online kurzy Red Monster, zelené energetické certifikáty nebo systémy Damas pro obchod s elektřinou. "Loni jsme postavili v naší architektuře takových systémů 92," uzavírá Kovář.Podpora inovací a vzděláváníZapojení studentů a vědeckých institucí do vývoje ITk Production Database nejen podporuje technický pokrok projektu, ale také poskytuje cenné vzdělávací příležitosti pro budoucí generace vědců. Na projektu se podílela zhruba desítka studentů z Unicorn University. Někteří z nich měli vývoj aplikace pro CERN jako téma bakalářské nebo diplomové práce, jiní vývoj zahrnuli do své praxe. Spolupráci Unicorn University s tak prestižní institucí, jakou je CERN, zaštítily veřejné instituce, ČVUT, Akademie věd a Karlova univerzita. Unicorn University je renomovaná soukromá vysoká škola, která nabízí kvalitní vysokoškolské vzdělání v oblasti informačních technologií, byznysu a datové analýzy. Soustředí se na systematické vzdělávání odborníků v akreditovaných bakalářských a magisterských programech s cílem maximalizace konkurenční výhody pro jejich budoucí uplatnění. Promyšlený vzdělávací systém řádně shrnuje a předává vyvážený komplex znalostí složený ze standardů dobré odvětvové praxe, aplikované výzkumné činnosti, korporátního přístupu a partnerské spolupráce s oborovými leadery. Zdroj: PP Partners Prague ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-08-05 17:00:01

Zveřejnění vraha holčiček bylo správné, říká expert. Za násilím v Británii stojí frustrace mladých

Protesty po celé zemi vyvolal čin, při kterém v taneční škole zemřely tři nevinné holčičky. Zabít je měl sedmnáctiletý mladík jménem Axel Rudakubana, který se narodil v Británii rodičům pocházejícím ze Rwandy. Vyzbrojený nožem vyrazil na akci pro děti inspirovanou koncerty Taylor Swift a tam zaútočil na bezbranné děti. Dvě dívky zemřely na místě, třetí v nemocnici. Deset dalších lidí utrpělo různě těžká zranění. Británie v plamenech Od té doby se dá říci, že Británie doslova hoří. Protesty se rozběhly v desítkách měst po celé zemi. „Okamžitě se objevily informace, že to byl migrant a muslim, což vyvolalo obrovskou vlnu násilí. Následně se ale ukázalo, že v pravém slova smyslu nebyl ani migrant, ani muslim. Samozřejmě se opět rozběhla velká protiimigrační debata, ačkoliv víme, že takové činy často páchají psychicky nemocní lidé, a vypadá to tak i v tomto případě,“ vysvětluje Charvát. „Tady máte člověka, který je nemocný a kterého je potřeba léčit, ale který uteče těm doktorům,“ dodává s tím, že takový útok je často mylně interpretován. V roce 2024 zemře mnoho nevinných, tvrdí nový Nostradamus. Ukázal na konkrétní místo Číst více Ruský zásah a zveřejnění útočníka To se stalo i tentokrát. Některá ruská média totiž krátce po hrozném činu začala zveřejňovat informace, že šlo právě o migranta a že byl v dlouhodobém hledáčku tajné služby MI6. To se ukázalo jako falešná informace s cílem destabilizovat Velkou Británii ze strany Ruska. Takové zprávy se však podařilo velmi rychle vyvrátit. Oproti běžné praxi, kdy nejsou jména pachatelů mladších osmnácti let zveřejňována, zde došlo k výjimce ze dvou důvodů – charakter činu a fakt, že osmnáct let by oslavil tento týden. „Já si myslím, že to smysl dávalo. V té situaci, v jaké to bylo, nedává smysl tu informaci neříct, protože je vidět, že se šíří obrovská spousta konspirací, a je jednodušší říct pravdu. Není to sice přesně podle zákona, ale v rámci fungování společnosti je racionálnější to říct,“ říká k tomu Charvát, který se na extremismus specializuje. Rabování „Britská média celý včerejšek ukazovala vypálené ubytovny pro migranty, a dokonce mnoho demonstrantů začalo vytloukat a rabovat obchody, což přesně odpovídá té hypotéze, že jsou to lidé z těch nejnižších sociálních vrstev. Takže když se stane taková věc, oni přijdou, nejen protože se něco děje, ale protože si mohou i přilepšit,“ vysvětluje masivní protesty Charvát a dodává, že jsou tu samozřejmě skupiny, kterým takový neklid obyvatel vyhovuje. Bidena k rezignaci donutili sponzoři, Kamala Harris vytáhne na Trumpa obtěžování, říká politolog Číst více Kdo za to může? „Mnoho odborníků ukazuje na lidi jako Nigel Farage nebo Tommy Robbinson (populistický politik a kontroverzní blogger, pozn. red.) a kauzy tamního bulvárního tisku, který naskakuje na cokoliv, co by mohlo hrát na rasovou notu. Vidíme tak, jako v celé řadě dalších případů, narůstání stresu, tenzí a násilí jako řešení. Můžeme maximálně doufat, že ty nepokoje skončí, ale je jasné, že ve společnosti je obrovská míra frustrace z chudoby a zvyšujících se nákladů na život, které neodpovídají výdělkům,“ dodává politolog s tím, že k mnoha protestujícím se ani nedostane vysvětlení, proti čemu rozzuřené davy demonstrují. Britům se nedaří dobře „V Británii je téma migrace tím, k čemu se tohle daří vztáhnout. Lidi neřeknou, že jsou frustrovaní z toho, že je nezaměstnanost, nízké platy, špatné školy a já nemám možnost se nikam v životě dostat a být úspěšný, což je pocit, který tady u nás ještě nemáme, ale na mnoha místech západní Evropy takový je,“ osvětluje Charvát. „V celé řadě míst prostě není tématem migrace, ale chudoba,“ nastiňuje Charvát možný pravý důvod nepokojů. KAM DÁL: Budoucnost Miroslava Kalouska: Mohl by být i prezident, říká expert.

Čas načtení: 2024-09-24 06:00:00

Piráti po odchodu Bartoše: Kdo zachrání stranu před rozpadem a povede ji dál?

Bartošovi zlomila vaz digitalizace stavební řízení, kterou tvoří za pár stovek milionů ač měla stát v podobě, kterou představilo hnutí ANO, dvě miliardy. „V té poslední době nebyl Ivan Bartoš pořádně vidět, od toho momentu, kdy se stal ministrem, se stal tak trochu neviditelným," hodnotí Bartošovo agažmá ve vládě politolog s tím, že předsedovi strany by se to z marketingového pohledu stát nemělo. Pirátům by odchod z vlády do opozice prospěl Číst více Strana může i zaniknout „Měl na ministerstvu těžkou práci, ale nemůže si vybrat jenom jedno - být předsedou nebo ministrem vlády," líčí těžkou pozici teď už bývalého předsedy. „Z pohledu spousty voličů je Pirátská strana primárně spojená s Ivanem Bartošem, takže v momentě, kdy odchází, tak má řada pocit, že ta strana končí," říká politolog a připouští, že do určité míry by to v případě Pirátů mohla být pravda. „Ale automatické to rozhodně není," dodává Charvát. „Teď bude nejvíce záviset na tom, koho si ta strana zvolí. Já si myslím, že to vůbec nebude jednoduché rozhodování," říká.  Lipavský není na řadě, moc mluví Ačkoliv z řady míst zaznělo jméno Jana Lipavského, ten sám se nechal slyšet, že podobné místo pro něj není. „Nemyslím si, že jsem vhodný kandidát na předsedu. Piráti potřebují osobnost, která tu stranu sjednoti. Z určité zkušenosti už vím, že já takovou osobností nejsem," řekl pro iRozhlas. „Nejsem si jistý, jestli by byl reálně dobrým lídrem," naráží charvát na Lipavského nedávný výrok „Musíme se zbavit komoušů a vypnout fórum." Tak by podle něj skutečně sjednocující předseda mluvit neměl. Hřib dokázal v Praze hodně Dalším na seznamu je bývalý pražský primátor Zdeněk Hřib. „Ten je relativně známý, nevím vůbec, zda by o to místo usiloval. Co je bez diskuze je to, že na pražském magistrátu oproti celé řadě dalších ukázal, že dokáže věci řešit a zároveň být obratný politik," říká politolog. „V pozici, kterou si doslova vyboxoval i teď, si podle mě spousta lidí myslí, že je pořád primátor, protože reálný primátor (Bohuslav Svoboda z ODS, pozn. red.) prostě není vidět." Hřib je tak rozhodně jednou z dalších tváří, která by přicházela v úvahu. Další jména Politolog zmiňuje i Janu Michailidu, která se však podle něj v současné debatě vyjádřila, že nepokládá za nejrozumnější, aby na předsednictvo strany odstoupilo. „Takže nevím, zda by do toho šla," říká Charvát. Zmiňuje také Mikuláše Ferjenčíka a ostravskou členku strany Zuzanu Klusovou. Tam se však jejich šance neodvažuje odhadnout přesněji, jen zmiňuje, že rozhodně nejsou velké. „Mohl by to být také prostor pro Lukáše Wagenknechta, ale i další lidi. Tím ale končí výčet mediálně známějších pirátů, kteří mají větší šanci aby oslovili veřejnost," dodává. Politolog mezi kandidáty nezmínil Olgu Richterovou. Ještě nedávno jí byla plná sněmovna, plná televize, plné noviny a dnes jako by neexistovala. Přitom se považovala za reprezentantku pirátských hodnot v sociální oblsti. Otázkou ale je, jaké vlastně piráti mají hodnoty. Dalších 300 milionů korun navíc a digitální stavební řízení bez chyb až začátkem roku 2026 Číst více Piráti dusí nové tváře Podle politologa to ukazuje na problém českých stran: velmi malý počet členů, ze kterých by mohly vybírat a také neochota vedení, které nechce „nechat vyrůst" nové kádry a tváře, dokud nezjistí, jako Piráti teď, že prostě nemají žádné krajské lídry. „Úspěšní byli jen v Plzni a co vím, tak tam je ta strana také ostře rozdělená," dodává Charvát. Boj o předsedu Pirátů tak podle něj může ještě být pořádným překvapením.

Čas načtení: 2024-10-24 06:01:01

Špatně vybavení, demotivovaní, podvyživení. Přesto Kimovi vojáci mohou Putinovi vyhrát válku

„Prvních 2 600 severokorejských vojáků pomůže Rusům potlačit ukrajinský průnik do Kurské oblasti,“ cituje Anton Geraščenko, bývalý náměstek ukrajinského ministra vnitra, Kyryla Budanova, šéfa tamní rozvědky. To však zdaleka není všechno. „Asi 11 000 vojáků ze Severní Koreje cvičí v Rusku a budou připraveni vstoupit do války 1. listopadu s ruskými zbraněmi,“ oznamuje dál šéf ukrajinských zpravodajců. Fakticky tak Severní Korea, které se válka na Ukrajině zdánlivě netýká, vstupuje do konfliktu, který se odehrává více než 7 tisíc kilometrů daleko. V Severní Koreji zastřelili 30 studentů za sledování jihokorejských filmů Číst více Videa z výcviku jako důkazy Důkazy se objevují na sociálních sítích, kam unikají hlavně videa natáčená ruskými vojáky na Dálném východě. Jedno z videí, která zachycují stovky cvičících Severokorejců, se odehrává podle geolokace analytických účtů ve výcvikovém prostoru u města Sergejevka, v Přímořském kraji, který hraničí s Čínou. Ze Severní Koreje je to sem jen pár stovek kilometrů přes moře, a jak je vidět z jiného videa, Kimovi vojáci tu dostávají nejen výcvik, ale i ruské vojenské vybavení. Od oblečení po zbraně. Ve válce tak zdánlivě nebudou od Rusů k poznání. Vetší problém, než to vypadá Pro Ukrajinu to může představovat vážný problém. Zatímco Evropa s nasazením vojáků klasicky váhá a budoucí přítomnost svých jednotek na Ukrajině připouští jen několik jednotlivých politiků z pár zemí, vojáci sice nevybavené, ale velmi početné severokorejské armády jsou už na bojištích Ukrajiny realita. „Jsem vděčný těm vůdcům a představitelům států, kteří nezavírají oči a mluví upřímně o této spolupráci, byť to bude znamenat rozšíření války,“ říká podle Reuters ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj a dodává, že pokud se Severní Korea přidá do války, bude to znamenat horší situaci pro všechny. Putinův sen o obnovení Sovětského svazu je blíž. V sázce je přežití Ukrajiny, ale i pověst USA jako globálního lídra Číst více K čemu ale budou Severokorejci v ukrajinské válce? Důvodů jejich příjezdu je více, jak vysvětluje deník The Conversation. „Použití cizích sil od nepřítele Spojených států demonstruje jasnou opozici vůči globálnímu řádu pod vedením Washingtonu. Zasadí to také další ránu mýtu, že Ruská federace je jako mezinárodní vyvrhel izolována ve světě vedeném západními mocnostmi,“ píše deník a rovnou dodává, že pokud špatně vybavené, nemotivované a často i podvyživené Severokorejce pošlou Rusové proti supermoderní technice NATO, příliš šancí nemají. Svou roli však zřejmě podle deníku sehrají v obraně ruského území. Pomohou hlavně v Rusku Rusku by to totiž mohlo uvolnit ruce na vlastním území a Severokorejce by mohlo využít k „doražení“ už tak oslabené ukrajinské armády na ruském území. „Současně by moskevská vlastní vojenská mašinérie byla schopna soustředit veškerou svou pozornost na již tak rostoucí pokroky na Donbasu,“ dodává The Conversation. Jde tak zdánlivě o malou pomoc, která by ale mohla misky pomyslných vah pořádně rozhodit.

Čas načtení: 2024-10-28 06:00:01

Ležel jsem v posteli a cítil, jak se hýbe dům. Přímé svědectví z řádění hurikánu Helene

„Skoro všichni kolem nás si mysleli, že to nepřijde,“ popisuje situaci Jozef Krupa, který se živí jako specializovaný mechanik a po celém světě buduje hi-tech výrobní linky v továrnách. Koncem září pracoval v obří fabrice automobilky BMW ve městě Spartanburg v Jižní Karolíně, kterou zpustošil hurikán Helene. Protože už řádění hurikánu zažil, tušil, na co se má připravit. Tentokrát to ale bylo v lecčems jiné, protože ani mnoho místních nevěřilo, že Helene udeří.  Hurikán je zastihl cestou do práce „Lidi neměli moc času. Všichni si mysleli až do poslední chvíle, že to nepřijde. Takže nebyly vidět žádné přípravy, zabedněné domy a podobně. Den předtím, než to začalo, jsme dostali z továrny informaci, že hurikán zřejmě přijde a pravděpodobně bude dost silný,“ vypráví Jozef Krupa. Následující den sice byl silný vítr, nicméně kvůli časovému tlaku se vedení firmy rozhodlo, že další den zkusí v továrně udělat alespoň kus naplánované práce. Velmi brzy toho ale začali litovat. Nejvyšší vlna světa bez milosti zabíjela. Co ji způsobilo, může se taková hrůza opakovat? Číst více Druhý den ráno se tedy vydali do továrny. „To, co vypadalo den předtím jako trochu silnější vítr, už druhý den ráno vypadalo mnohem silněji. Ale přesto jsme do továrny z pronajatého domu vyrazili, protože šéf na tom trval. Aniž bychom to tušili, bylo to na dlouhou dobu naposledy, co jsme měli elektřinu, vodu a internet,“ vypráví mechanik a popisuje, jak cesta probíhala. „Jeli jsme do práce na šestou ranní a všimli jsme si, že venku je podezřele málo aut. Cestou ale začal takový vítr, že se auto nedalo udržet v pruhu. Po chvilce cesty zhasla elektřina, tři města, kterými jsme cestou do Spartanburgu projížděli, byla ve tmě.“ Překvapená ochranka továrny je však okamžitě poslala domů. „A to už byl trochu problém,“ vypráví Jozef Krupa. Dramatické okamžiky „Že je zle, jsme poznali, když cestou zpět domů začaly padat i mohutné stromy a stožáry elektrického vedení. Snažili jsme se přes GPS najít alternativní cestu, která ještě nebyla zatarasená. Museli jsme přejíždět spadané vedení, všude byl chaos, ale nakonec se nám podařilo dostat do našeho pronajatého domu. To už nešla elektřina a nefungoval internet,“ vypráví muž s tím, že stále doufali, že výpadek bude jen krátkodobý. „Protože nebylo co dělat, šel jsem si lehnout do postele. Tam jsem měl ale pocit, že jsem někde na lodi. Vítr byl tak silný, že hýbal s celým domem. V určitých momentech jsem měl pocit, že okna nevydrží a vletí do místnosti. Zatarasil jsem tedy okno skříňkou a snažil jsem se to nějak vydržet,“ líčí řádění živlu. Popisuje, že zvenku slyšeli, jak vítr vytrhává stromy i s kořeny. Ten nejhorší nápor trval čtyři nebo pět hodin. Den po katastrofě Procitnutí, s jakým živlem měli co do činění, přišlo ale až druhý den. „Když jsem viděl šedesát centimetrů tlustý strom v půlce zlomený, uvědomil jsem si, co to bylo za vítr. Ten pohled byl horor. Jako kdyby tam vybuchla bomba. Stromy povalené, elektrické kabely po zemi, převrácená auta, některé domy byly bez střechy. Všude byli lidi, kteří se snažili bojovat se škodami, které hurikán napáchal. Lidi se snažili pomáhat záchranářům, řezat spadlé stromy a uvolňovat cesty,“ popisuje Jozef Krupa. „Takovou spoušť jsem viděl poprvé v životě, ačkoliv už jsem zažil třeba tornádo v Kentucky,“ dodává. Obchody ovládla panika Největší problém byl v následujících dnech hlavně se zásobováním obchodů. „V místním Walmartu byl chaos, stres, panika. Regály, které bývaly plné zboží, byly najednou prázdné. Uvědomili jsme si, že to nebude na pár dní. Bez elektřiny bylo šest a půl milionu lidí, nefungovala celá města. Začala přistávat armádní letadla, vojáci dávali pomoc lidem, kteří přišli o všechno,“ vypráví s tím, že si každým dalším dnem myslel, že se situace vrátí do normálu. Tak rychle to ale nešlo. Za pár dní uklizeno? Ani náhodou Člověk může ze zpráv získat pocit, že podobné katastrofy jsou v USA tak běžné, že se během pár dní vrátí vše do zajetých kolejí a obnova trvá pár dnů. Opak je ale pravdou. Elektřina a teplá voda nefungovala skoro týden, na internet se nešlo připojit takřka 14 dnů. „Měli jsme štěstí, že jsme měli gril, z palet od pracovního materiálu jsme si udělali dřevěné uhlí a jídlo jsme připravovali na něm,“ konstatuje teď už s úsměvem. „V BMW jeli na generátory, telefony jsme si tak mohli dobíjet v práci, dokonce tam rozjeli i kantýnu, takže jsme měli zajištěné alespoň něco. Večery doma jsme ale trávili při svíčkách,“ dodává Jozef Krupa. Informace měli hlavně z rádia. Povodně v Praze: Dobové fotky ze dnů, kdy starý Karlín zničila voda Číst více „Obchody se začaly plnit asi po týdnu, do relativního normálu se vše vrátilo asi po čtrnácti dnech. Že tam řádilo tornádo, ale bylo vidět i při našem odjezdu, některé domy byly pořád poničené,“ vypráví Jozef Krupa o zážitku, na který hned tak nezapomene. Hurikán Helene si v USA vyžádal životy 230 lidí a zasáhl takřka půl milionu domácností. „Byla to rozhodně nevšední a silná zkušenost, ale příště bych si ji raději odpustil,“ dodává s úlevou muž, který hurikán zažil na vlastní kůži. KAM DÁL: Nemoc Miloše Zemana. Tým vědců po něm pojmenoval virózu polárních lišek.

Čas načtení: 2024-10-31 11:18:03

Podzimní péče o vlasy: Jak zachovat lesk a hebkost i za chladných dnů

Podle předního českého kadeřníka Martina Loužeckého je klíčem ke zdravým vlasům v tomto období především hydratace. „Krepatění vlasů je na podzim a v zimě častým problémem kvůli suchému vzduchu a změnám teplot. Rozhodně je dobré používat hydratační šampony a kondicionéry, které vlasům dodají vlhkost, můžete zařadit vlasové oleje či séra,“ radí odborník. Proč naše vlasy v zimě trpí? Nadměrné mytí, horká voda a časté používání stylingových nástrojů s vysokými teplotami… To vše vlasy vysušuje. Venku je určitě dobré je chránit před nepřízní klimatu čepicí, ale na druhou stranu právě pod čepicí může dojít k zapaření a zplihnutí. „Plihnutí vlasů pod čepicí se lze těžko vyhnout. Jako prevenci můžete ale vlasy před nasazením pokrývky hlavy lehce natupírovat,“ doporučuje Martin Loužecký. Elektrizování pak můžeme přelstít používáním bezoplachových hydratačních sprejů. „Vytvoří tenký film a vlasy budou i ochráněny před vlivy počasí,“ vysvětluje vlasový stylista. Chraňte vlasy před teplotními šoky „V zimě je důležité chránit vlasy před teplotními šoky, nechodit ven s mokrými vlasy, fénování nízkou teplotou a používání tepelné ochrany je samozřejmostí. Může nám pomoct například fén s inteligentními funkcemi, jako je Dyson Supersonic Nural,“ říká Martin Loužecký. Díky své schopnosti automaticky regulovat teplotu a proudění vzduchu je tento fén ideálním pomocníkem pro šetrné sušení vlasů v chladných měsících, kdy jsou vlasy obzvláště náchylné k vysoušení. Jaké produkty zvolit? Kadeřník doporučuje zařadit do své rutinní péče o vlasy hydratační masky. „Je důležité chránit, hydratovat, zařaďte používání hydratačních masek klidně dvakrát týdně,“ zdůrazňuje Loužecký. Dále se vyplatí investovat do kvalitních šamponů a kondicionérů určených pro suché a poškozené vlasy. Antistatické spreje pak pomohou zkrotit nepoddajné prameny. S poletujícími vlasy bojuje také speciální nástavec na fén Flyaway. Díky fyzikálnímu jevu zvanému Coanda efekt dokáže skrýt krátké polétavé vlasy pod ty delší, čímž celý účes krásně uhladí. Další tipy pro zdravé vlasy: Omezte časté mytí: V zimě se pokožka hlavy tolik nemastí, proto není nutné vlasy mýt každý den. Pozor na změny teplot: Nikdy nevycházejte z domu s mokrými vlasy a při fénování používejte nízkou teplotu a tepelnou ochranu. Vyživujte vlasy zevnitř: Vsaďte na zdravou stravu bohatou na vitamíny a minerály, která se pozitivně odrazí na stavu vašich vlasů. Co by nemělo chybět ve vaší kosmetické výbavě Sérum Dyson Chitosan™ Finishing Serum proti krepatění vlasů Stylingový přípravek na vlasy obsahuje komplexní makromolekuly získané z hlívy ústřičné: Chitosan. Rovnoměrně se rozprostře po pramenech vlasů, aby se méně krepatily a poletovaly. Dodává vlasům okamžitý lesk pro lepší a dlouhotrvající hladkost. Krém Chitosan™ Pre-Style Cream pro 2× delší držení účesu bez slepených vlasů Obsahuje komplexní makromolekulu z hlívy ústřičné a speciální kombinaci různých olejů, díky kterým pomáhá upravovat povrch vlasů pro jejich jemný a lesklý vzhled. Můžete zvolit produkt pro rovné nebo kudrnaté vlasy. Balíček Kaaral Purify Hydra pro dokonalou hydrataci Trojice hydratačních přípravků se postará o to, aby byly vaše vlasy opět silné, zdravé a pružné. Vlhkost jim dodá šampon a kondicionér s ostružinovým octem, rýžovým mlékem a mandlovým olejem a bezoplachový kondicionér ve spreji Purify Leave-in s mléčnými proteiny a kustovnicí. Hydratační maska Kaaral Purify Hydra pro hloubkovou hydrataci Dodává vyčerpaným a fyzicky namáhaným vlasům intenzivní hydrataci. Regeneruje strukturu vlasů, dodává jim vlhkost, výživu pro zdravý růst, ochranu, zklidňuje a chrání před mechanickým poškozením. Sprej Style Perfetto Diamond Smooth pro ochranu vlasů Vlasový sprej 2v1 s Anti Frizz / Smooth efektem, ochrannou proti vlhkosti a tepelnou ochranou. Obsahuje keratin, vitamín E a jojobový olej. Naneste rovnoměrně od kořínků ke konečkům na vlhké, ručníkem vysušené vlasy. Chytrý fén pro zdravější hřívu Vysoušeč vlasů Dyson Supersonic Nural™ pomáhá chránit zdraví pokožky hlavy a zajistit přirozený lesk vlasů. Využívá síť senzorů Nural, které neustále monitorují teplotu a proudění vzduchu. Snímač Time of Flight automaticky upravuje teplotu tak, aby byla udržována optimální cílová teplota 55 °C u pokožky hlavy. Navíc obsahuje pět nástavců pro různé typy stylingů a dokáže každý z nástavců rozpoznat, pamatuje si předvolby a díky tomu automaticky přizpůsobí nastavení vašim stylovým preferencím. Také pozná, když je přístroj položen. V takovém případě deaktivuje topení a sníží proudění vzduchu.

Čas načtení: 2025-07-17 11:00:00

Conteg uspěl ve Versailles i v nejvyšším mrakodrapu světa. Míří dál

Praha 17. července 2025 (PROTEXT) - Infrastruktura pro pouť do Mekky, zámek ve Versailles, nejvyšší budova světa Burdž Chalífa, dálnice v Indonésii, IT systémy pro řadu olympijských her - zakázky, které má za sebou společnost CONTEG. Firma je výrobcem datových a průmyslových rozvaděčů a dodavatelem technologií pro datacentra.Společnost je držitelem řady podnikatelských ocenění, tím nejvýznamnějším byla loňská cena Firma roku 2024 v České republice. Centrála firmy je v Praze, jeden z jejích klíčových výrobních závodů funguje v pelhřimovské průmyslové zóně, další jsou v české Příbrami či španělské Barceloně.CONTEG slaví globální úspěchy. Významné byznysové realizace má na Blízkém východě, její výrobky byly instalovány v budovách, jako je nejvyšší mrakodrap světa Burdž Chalífa, produkty má na saúdskoarabských univerzitách, datové rozvaděče dodal například do slavného francouzského zámku ve Versailles nebo také většině telekomunikačních společností na starém kontinentu.Firma nadále roste. Uvažuje o expanzi do Jižní Ameriky, ve větší míře do Afriky a nyní se rozhlíží i po jihovýchodní Asii.„Zhruba osmdesát až devadesát procent naší produkce jde na vývoz. Hlavní trhy jsou pro nás nyní v západní Evropě: Francie, Benelux, Itálie a Španělsko, kde vidím velký potenciál,“ říká obchodní ředitel a spolumajitel CONTEG Group Vojtěch Voláček.Skupina CONTEG působí v sedmi desítkách zemí světa. V Pelhřimově primárně funguje výroba zařízení pro datacentra, v možnostech pelhřimovského závodu je vyrobit ročně statisíce skříňových rozvaděčů.„Začali jsme s datovými rozvaděči, pak se k tomu přidaly venkovní rozvaděče, řešení pro datacentra, přesné chlazení, monitorovací systémy, či průmyslové a venkovní rozvaděče,“ doplňuje Voláček.Firma chce dále růst na trhu například v Itálii, Francii či Benelexu. V Paříži nyní stěhuje své zastoupení do oblasti, kde může snadněji kontaktovat více zákazníků ze sektoru IT a datacenter.Podobně se chce v tomto sektoru CONTEG více rozvíjet i ve Španělsku či v Itálii, kde před dvěma lety firma otevřela pobočku v Miláně. Pomocí zastoupení ve Finsku se rozvíjí do Skandinávie. V Saúdské Arábii se prosazuje už více než 20 let.„Je to největší trh v regionu, kde se staví kvalitní a technologicky pokročilá datacentra, je to i země, která na to má peníze. Jsou tam nejen plány na nejvyšší budovy na světě, ale staví se tam i ohromná města. Rijád se za dvacet let změnil na ohromné mnohamilionové město s množstvím vysokých staveb a skutečně moderní architekturou. Hodně tam investují i do místních podniků, aby tam byla datacentra, takže Blízký východ je pro nás stěžejním působištěm,“ říká CEO a spolumajitel CONTEG Group Vít Voláček.V Saúdské Arábii CONTEG dodává i pro velké univerzity, podílí se na IT infrastruktuře třeba pro takový fenomén islámského světa, jakým je pouť do Mekky. Ve Francii dodává skříně pro uložení měřičů znečištění ovzduší na frekventovaných silničních úsecích blízko obytných oblastí.V minulosti firma dodávala pro centrálu NATO v Bruselu, spolupracuje s firmami IBM či HP a s bankami a telekomunikačními společnostmi po celém světě. „Podíleli jsme se také na přípravě několika olympiád – Athény, Turín nebo Soči. Pracujeme pro železniční okruh kolem Paříže Grand Paris. Velké zakázky jsme měli pro výškové budovy v Egyptě nebo pro dálniční systém v Indonésii,“ dodává Vít Voláček. CONTEG:Společnost CONTEG je ryze česká výrobní firma, která byla založena v roce 1998 a dlouhodobě patří mezi přední evropské výrobce komplexních řešení v oblasti datových center, telekomunikací a průmyslu. CONTEG Group se spoléhá se na špičkový tým více než 700 odborníků. Jako jeden z mála výrobců v regionu EMEA pokrývá kompletní portfolio jak v oblasti IT rozvaděčů a komplexních řešení pro datová centra, tak i v oblasti průmyslových rozvaděčů a jejich aplikací. Globální obchodní a technické zázemí, včetně vlastní testovací laboratoře a výrobních závodů s nejmodernějšími technologiemi, umožňují společnosti efektivně dodávat své výrobky jak malým a středním firmám, průmyslovým podnikům, tak i globálním technologickým gigantům, jako je IBM nebo Amazon. Své výrobky CONTEG exportuje do více než 70 zemím světa na 3 kontinentech. Společnost CONTEG čerpá ze silného zázemí byznysového a inovačního zázemí průmyslové skupiny CONTEG Group. Skupina disponuje výrobními závody v Pelhřimově, Příbrami, Kroměříži, Zdounkách a také ve španělské Barceloně.   

Čas načtení: 2025-07-17 12:32:46

7 tipů, jak na renovaci koupelny bez bourání

7 tipů, jak na renovaci koupelny bez bourání redakce Čt, 07/17/2025 - 12:32 Stavba a Rekonstrukce Klíčová slova: moderní zrcadla s LED podsvícením moderní vanové zástěny renovační sady na opravy smaltu jak na opravu smaltované vany Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Nová vanová zástěna: praktická i designová změna Máte doma vanu a kolem ní stále plastový nebo textilní závěs? Možná vás už pohled na něj nebaví a rádi byste vymysleli elegantnější řešení. Moderní vanové zástěny vypadají mnohem lépe, zároveň chrání efektivněji koupelnu před rozstříkanou vodou. Skleněné provedení působí čistě a koupelnu zároveň opticky odlehčí. V sortimentu e-shopu Svět koupelny si můžete vybrat skládací nebo otočné varianty, které jsou ideální do menších koupelen. Výhodou je zde možnost volby z cenově dostupných variant. Instalace je jednoduchá, pečlivě prostudujte postup a můžete se do ní pustit sami. Vanová zástěna Felix od značky MEXEN (Zdroj: Svet-koupelny.cz) Oprava smaltované vany za pár korun Má vaše vana drobné škrábance? Nemusíte ji hned měnit – renovační sady na opravu smaltu jsou skvělým řešením. Obsahují tmel a speciální lak, který opraví poškození a navrátí vaně její původní vzhled. Zvládnete to jednoduše sami, přečtete si více o tom, jak na opravu smaltované vany - obvykle stačí povrch lehce zbrousit, vyčistit a nanést opravný prostředek. Po zaschnutí je výsledek překvapivě hladký a zároveň odolný. Vymalování koupelny ji okamžitě rozsvítí Vymalování koupelny je jedním z nejjednodušších způsobů, jak jí dodat nový vzhled. Zásadní je zvolit správnou barvu – ideálně omyvatelnou a odolnou proti plísním – a pustit se do práce. Barvy do vlhkého prostředí bývají paropropustné a dlouhodobě odolávají srážení vlhkosti. Jemné pastelové odstíny koupelnu opticky zvětší a prosvětlí, syté barvy zase dodají na osobitosti. Chcete výraznější změnu? Zkuste jednu stěnu v kontrastní barvě nebo použijte samolepicí tapetu odolnou proti vodě. Několika tahy válečkem můžete zcela změnit náladu celé místnosti – a to bez bourání jediné kachličky. Výrazná tmavě zelená výmalba dodává koupelně osobitý charakter a v kontrastu s bílým nábytkem a obklady vytváří moderní, vizuálně zajímavé prostředí.(Zdroj: Svet-koupelny.cz) Vylepšení osvětlení: hraje větší roli, než si myslíte Zastaralé nebo špatně zvolené osvětlení dokáže působit studeně, unaveně i stísněně. Přitom stačí tak málo – vyměnit stará svítidla za úsporné LED osvětlení s teplejším odstínem, které navodí příjemnou atmosféru. Ideální je kombinovat centrální světlo s doplňkovým osvětlením zrcadla či niky ve sprše. V nabídce Světa koupelny je také osvětlení s integrovaným senzorem pohybu, stmívačem nebo dokonce s Bluetooth reproduktorem pro hudbu při sprchování. Stylové zrcadlo umí divy Zrcadlo je dominantním prvkem koupelny – jeho funkce je jasná, ve velké míře taky ovlivňuje vzhled prostoru. Moderní zrcadla s LED podsvícením, integrovaným úložným prostorem nebo chytrými funkcemi, jako je odmlžování, jsou dnes už standardem. Vyberte tvar a styl, který sedne vaší koupelně – kulaté zrcadlo dodá měkkost, obdélníkové s LED páskem zase moderní šmrnc. S dobře zvoleným zrcadlem prostor nejen prosvětlíte, ale i opticky zvětšíte. Nové vodovodní baterie: podstatný detail Vodovodní baterie jsou nezbytným základem každé koupelny – a přitom se často podceňují. Moderní baterie nabízejí nejen elegantní vzhled, ale i řadu praktických funkcí. Můžete si pořídit modely s termostatem, úsporným průtokem nebo bezdotykovým ovládáním. Nová baterie dělá dobrý dojem a díky hladkému chromovanému povrchu se snadno udržuje. Instalace není složitá, stačí troška zručnosti s pomocí základního nářadí. Umyvadlová baterie Lungo od značky REA (Zdroj: Svet-koupelny.cz) Doplňky dělají domov – a koupelnu útulnou Nakonec nezapomeňte na dekorace a praktické doplňky, které nestojí moc ale umí udělat velký dojem. Nové ručníky, předložky, závěsy nebo organizéry – stojí pár korun ale všimnete si jich hned. Stylový dávkovač mýdla, elegantní držáky na kartáčky nebo dekorativní skleničky mohou koupelnu posunout do úplně jiné úrovně. Super nápad jsou i malé rostliny, která zvládnou vlhko – třeba kapradina nebo šplhavnice.    Jak vidíte, vzhled koupelny osvěžíte celkem snadno. Stačí se zaměřit na prvky, které mají velký vizuální a funkční dopad. Výsledkem bude koupelna, která bude působit svěže, útulně a promyšleně-  a vy nemusíte sahat hluboko do kapsy.   Přidat komentář Zdroj fotek: Svet-koupelny.cz Nemusíte hned vysekávat dlažbu a bourat příčky, abyste svoji koupelnu proměnili k nepoznání. Existují chytrá a cenově dostupná řešení, která zvládnete sami nebo jen s minimální pomocí. Přinášíme vám 7 dobrých tipů na to, jak vaši koupelnu vylepšit bez hluku, prachu, stavebního povolení nebo velkých výdajů. Text obsahuje reklamní sdělení.

Čas načtení: 2026-01-29 10:35:00

Vlastní online obsluha zákazníkům pomůže šetřit za dodávky elektřiny a plynu. E.ON zavádí plně digitální produkt

Praha 29. ledna 2026 (PROTEXT) - Společnost E.ON uvádí na trh nové produkty Online elektřina a Online plyn, které přináší zákazníkům jednu z nejvýhodnějších cen na trhu. Klíčem k atraktivní ceně je plně digitální sjednání a správa smlouvy prostřednictvím online nástrojů E.ON – samoobslužného portálu a mobilní aplikace Energie24 a minimalizace požadavků na asistovanou obsluhu – zákaznickou linku a poradenská centra. E.ON si tento koncept vyzkoušel už v letních akvizičních kampaních. Aktuálně rozšiřuje možnost i pro stálé zákazníky. Nový produkt přináší nové možnosti okamžitých úspor za energie.„V době, kde při pohledu na velkoobchodní trhy nečekáme rychlé a razantní zlevňování, dává smysl hledat úspory v samotném způsobu obsluhy. Online produkt umožňuje zákazníkům těžit z nižších provozních nákladů. Díky digitalizaci sjednání, fakturace a samoobsluhy umíme nabídnout výrazně lepší cenu než u standardních produktů,“ říká Jan Zápotočný, místopředseda představenstva E.ON Energie. Zákazníci navíc získají fixaci na 2 roky, a tedy jistotu proti výkyvům, které velkoobchodní trh stále vykazuje. E.ON zavádí online produkt v době, kdy jsou na to jeho zákazníci připravení. Zákazníci společnosti E.ON jsou stále více digitální. Elektronickou fakturu využívá 81 % z nich, 70 % má registraci do portálu nebo aplikace a dvě třetiny aktivně používají obojí. Jen za uplynulý rok E.ON eviduje 5 milionů přihlášení do portálu a 400 tisíc digitálně odbavených požadavků. Lidé nejčastěji mění zálohy, skrze aplikaci podávají samoodečty a mění způsoby plateb nebo osobní údaje. To jasně ukazuje, že online správa je pro zákazníky pohodlná a přirozená.Online produkt bude dostupný pro nové i stávající zákazníky„Online produkt je odpovědí na aktuální tržní realitu. Zákazníci chtějí transparentní cenu, jistotu fixace a rychlou samoobsluhu bez čekání na lince. Díky digitalizaci můžeme přenést úspory přímo do tarifu – a to je v současném trhu ten nejférovější způsob, jak šetřit,“ dodává Jan Zápotočný.Produkt Online je dostupný jak pro nové zákazníky, tak nově také pro ty stávající a sjednat si ho mohou na webových stránkách společnosti. „V létě jsme si tento koncept vyzkoušeli v akviziční kampani a zájem byl veliký. Proto nyní rozšiřujeme možnosti i pro naše stávající zákazníky. Online produkt je ideální volbou pro ty, kteří chtějí jednoduchost, flexibilitu a jednu z nejlepších cen na trhu. Nabídku online produktů chceme do budoucna dál rozšiřovat například i o produkty Komplet, které mají v ceně energie další služby a u našich zákazníků jsou oblíbené,“ dodává Radek Fišer, vedoucí prodeje energií pro domácnosti společnosti E.ON Energie.Kolik zákazníci ušetří?Přechod na nový online tarif může být pro zákazníky E.ONu opravdu výraznou úsporou. Klient, který má aktuálně nefixovanou cenu energie na základním ceníku, dokáže přechodem na nový digitální produkt uspořit na dodávce 1 MWh elektrické energie 551 Kč. Pro domácnost, která elektřinu používá pro běžnou spotřebu a ročně odebere 1,5 MWh elektrické energie je to roční úspora téměř 1000 Kč. Ti, kteří elektřinu používají na ohřev vody a ročně odeberou kolem 4 MWh elektrické energie, uspoří 2300 Kč a domácností s elektrickým vytápěním a roční spotřebou 15 MWh ušetří 8400 Kč.U plynu je pak rozdíl mezi standardním ceníkem s nefixovanou cenou a novým online produktem 309 Kč za jednu dodanou MWh. Pro domácnost, která plyn používá pro běžnou spotřebu a ročně odebere 4 MWh plynu je to roční úspora 1 380 Kč. Ti, kteří plyn používají na ohřev vody a ročně odeberou kolem 7 MWh, uspoří 2300 Kč a domácností s plynovým vytápěním a roční spotřebou 24 MWh ušetří 7550 Kč.Zákazníci ušetří i v porovnání s běžnými dvouletými fixovanými produkty. U těch stávajících klientů je to 197 Kč za jednu dodanou MWh elektřiny a u plynu pak 132 Kč za dodávku MWh.Zákazník bude moci využít asistenciPlně digitalizovaná obsluha neznamená, že zákazníci nebudou moci asistovanou obsluhu – zákaznickou linku nebo osobní setkání - vůbec využít. Běžné úkony spojené se správou smlouvy, kterou by jinak měli zvládnout v samoobslužných nástrojích, budou zpoplatněné. Typicky se může jednat například o změnu výše záloh. „Neznamená to ale, že zákazníka necháme na holičkách. Pokud bude potřebovat poradit a pomoci, jak jednotlivé úkony sám online vyřešit, budeme připraveni mu bezplatně pomoci a správně ho navést,” dodává Radek Fišer.Poplatek se také nebude vztahovat na stížnosti, reklamace, požadavky adresované provozovateli distribuční soustavy předávaných prostřednictvím dodavatele a dalších požadavků, které zákazník bude uplatňovat na základě obecně závazných právních předpisů. Týká se to například práva změnit dodavatele, žádostí o kompenzace při výpadcích a dalších podobných případů.Zdroj: E.ON

Čas načtení: 2026-03-22 11:00:20

Nejlepší parfémy se santalem

Santalové dřevo patří mezi nejluxusnější a nejžádanější složky parfémů. Jeho krémová, teplá a sametová vůně dodává parfémům hloubku, sofistikovanost a dlouhotrvající aroma. Santal dokáže harmonicky propojit ostatní složky vůně a vytvořit tak vyvážený a přitažlivý aromatický celek. Pojďte si s námi pro inspiraci! Santal: teplý dřevitý nádech pro každého Santalové dřevo patří mezi nejoblíbenější a nejluxusnější složky parfémů. Jeho krémová, teplá a sametová vůně dodává parfémům hloubku, sofistikovanost a dlouhotrvající aroma. Hodí se nejen pro denní nošení, ale i na večerní příležitosti. Santal dokáže harmonicky propojit ostatní složky vůně a vytvořit tak dokonale vyvážený aromatický celek. Díky své univerzálnosti se santalové vůně hodí pro pánské, dámské i unisex parfémy. Často slouží jako základ, který parfém přirozeně stabilizuje a prodlouží jeho výdrž na kůži. Proč je santal v parfémech tak oblíbený? Santalové dřevo je ceněné pro svou krémovou, sametovou a teplou vůni, která parfémům dodává hloubku a stabilitu. Harmonizuje svěží, kořeněné i orientální tóny a prodlužuje jejich výdrž na kůži. Díky němu působí vůně elegantně a přitažlivě. Výhody santalu: Santal se hodí do lehčích denních vůní s citrusy a se zelenými akordy i do výraznějších orientálních a kořeněných parfémů. 3 parfémy se santalem, které stojí za vyzkoušení Hledáte-li inspiraci, mrkněte např. na tyto kousky, které jsou sázkou na jistotu: KAYALI – The Wedding Silk Santal | 36 Elegantní vůně s jemným santalovým základem, doplněná sladkým pižmem a krémovými tóny. Tato kombinace vytváří sofistikovaný a teplý dojem, který působí vyváženě a přitažlivě. Hodí se především pro večerní nošení, formální příležitosti nebo na slavnostní události. Jean Paul Gaultier – Scandal Pour Homme Le Parfum Mužná vůně s výrazným santalovým základem, pelargonií a s tonkovými boby. Parfém působí intenzivně a charismaticky. Je ideální pro muže, kteří chtějí, aby jejich parfém zanechal silný dojem. Díky santalovému jádru je vůně dlouhotrvající a dobře nositelná i v... Čtěte více Příspěvek Nejlepší parfémy se santalem pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2019-03-22 15:14:28

Proč je Pilates tak oblíbené cvičení?

Pokud čekáte, že po jedné lekci Pilates budete mít propocené tričko, tak jste na omylu. Pilates totiž nemá tělo vyčerpávat, tělu naopak dodává potřebnou energii a obnovuje vitalitu. Pilates cvičení je potřeba provádět pravidelně, díky tomu tak získáte dokonalé držení těla. Kromě toho všeho také dodává svalům kyslík a v těle probíhá lepší cirkulace krve.

Čas načtení: 2022-02-14 18:13:32

Povídky a jedna báseň Zdeňka Svěráka vychází v audioknižní podobě

Za dosavadní nahrávky knih Povídky, Nové povídky, Strážce nádrže a Po strništi bos získal Zdeněk Svěrák zlaté a platinové desky. Nyní v audioknižní podobě vyjde jeho nejnovější kniha Povídky a jedna báseň. Povídky a jedna báseň je třetí knihou povídek, ve které, jak s nadsázkou píše Zdeněk Svěrák, spojka „a“ má být tak nenápadná, že sugeruje skvělé čtení, prostě „povídky jedna báseň“. V několika z nich zde otevřeně vystupuje sám autor či jeho rodinní příslušníci. Jedním z dalších hrdinů je poslední československý stíhač, který se zúčastnil bitvy o Británii. Setkáme se zde také s detektivním odhalením dávného zločinu a celý soubor zakončuje věštecká báseň, jíž v říjnu roku 1989 předpověděl Svěrák vše, co pak o měsíc později následovalo. „Těsně před sametovou revolucí jsem šel k Václaváku a slyšel bušení kladiv, jak staví zase lešení pro funkcionáře, že tam bude oslava 28. října. Tím inspirovaný jsem o tom napsal báseň, jak tu tribunu odnese lidský dech. A ono se to za měsíc stalo! Nejsem básník, ale tohle byla výjimečná situace, kdy jsem si řekl, že tento pocit se dá vyjádřit básní ve volném verši,“ uvedl Svěrák. „Svým literárním dílem si Zdeněk Svěrák plní dávné přání z mládí být spisovatelem. Úspěch u čtenářů i posluchačů svědčí o tom, že své sny uskutečnil dobře. Nejen autorsky, ale i interpretačně dodává svému výtečnému vyprávění jemné nuance v přesvědčivosti postav. Půvab této Svěrákovy práce spočívá v umění přesného vyjádření a vždy překvapivém závěru. Právem může být jeho dílo srovnáváno s tvorbou našich největších povídkářů,“ uvedla producentka Supraphonu Naďa Dvorská. Atmosféru audioknihy Povídky a jedna báseň opět dotvořil svou hudbou Jaroslav Uhlíř. Na 3CD i digitálně titul vychází v pátek 18. února. „Jsem rád, že se audioknihy za poslední roky tak rozšířily, protože lidi mají málo času na čtení a často tráví dny třeba za volantem, kde si mohou literaturu užít tímhle způsobem,“ dodává k vydání Povídek a jedné básně v podobě audioknihy Svěrák, který v roce 2018 obdržel Zvláštní cenu Asociace vydavatelů audioknih za mimořádný přínos v oblasti mluveného slova.

Čas načtení: 2021-11-30 16:41:51

Miroslav Táborský a Václav Kopta jako Dva písaři Gustava Flauberta

Bouvard a Pécuchet – trochu výstřední a notně komické duo vysloužilých písařů z Paříže, které si mnozí z nás pamatují díky seriálu Byli jednou dva písaři. Pod režisérskou taktovkou Jána Roháče v něm ztvárnili hlavní role Jiří Sovák a Miroslav Horníček. Podobně výsadní postavení, jako má zmíněný seriál v domácí kinematografii, pak zaujímá i románová předloha Bouvard a Pécuchet Gustava Flauberta ve světové literatuře. A právě ta se nyní dočkala audio podoby, kterou pod názvem Dva písaři načetli Miroslav Táborský a Václava Kopta. „Seriál Byli jednou dva písaři je moje veliká srdeční záležitost. Všechny epizody jsem viděl mnohokrát v rámci televizních repríz i na VHS, na které jsem si je nahrával. Mám tam řadu milovaných pasáží, zejména pokud šlo například o tělesné cvičení Jiřího Sováka s kužely, nebo scénu, v níž Jan Libíček reklamuje odporné nezralé melouny, které se pánové Bouvard a Pécuchet snažili prodat. Zkrátka ten seriál znám do posledního detailu, a proto mne nabídka, abychom s Mirkem Táborským vytvořili audioverzi Flaubertova románu, vyloženě potěšila a ani na vteřinu jsem nezaváhal,“ říká herec, muzikant, textař a moderátor Václav Kopta. Miroslav Táborský, laureát Ceny Alfréda Radoka, prestižní Goyovy ceny (Objev roku) a ceny Elsa pak k seriálu i tvorbě audioknihy dodává: „Seriál mám rád, protože jsem herec a oba pánové v něm předvedli mimořádné výkony. Inspiraci seriálem jsem se ale chtěl vyhnout, protože kniha je trochu jiná a snažil jsem se vycházet z ní. Samotný román je mnohem širší a někdy vážnější než seriál. Má to logiku. Seriál koncentruje to nejzábavnější z knihy. O to zajímavější může pro posluchače být, že uslyší i to, co se do seriálu nedostalo.“ Jak Táborský naznačuje, Flaubertův román o dvou vysloužilých písařích z Francie 19. století, kteří se odstěhují na venkov, aby se mohli naplno věnovat svým koníčkům, jde oproti televizní adaptaci více do hloubky. „Mě, a myslím, že i Mirka Táborského, překvapila míra hloubky, do jaké se Gustave Flaubert ponořil, když šlo například o popisy disputací dvou samozvaných filozofů, kteří jsou hlavními hrdiny jeho díla. To, co jsme společně s Mirkem vytvořili, je jaksi mnohem závažnější dílo, které vydává větší svědectví o době svého vzniku, o sociálních poměrech tehdejší Francie, a pozornému posluchači nabídne i daleko pestřejší cestu do duší dvou hlavních protagonistů. Kdybych to měl říct jednoduše – oč méně je tam veselo, o to více se o Francii Flaubertových dnů dozvíme,“ dodává Kopta.

Čas načtení: 2021-10-21 22:24:15

Deset let od úmrtí významného literáta i diplomata: ČT odvysílá dokument Jiří Gruša, neklidný Evropan

Básník, spisovatel a diplomat Jiří Gruša představoval důležitou osobnost české kultury a společenského života. Od 60. let byl iniciátorem nových kulturních aktivit: spoluzakládal časopisy Tvář a Sešity nebo samizdatovou Edici Petlici. Po listopadu 1989 byl velvyslancem v Německu a Rakousku, ředitelem Mezinárodního PEN klubu nebo Diplomatické akademie ve Vídni. Dokument o jeho životě mohou diváci vidět v úterý 26. října od 21:40 na ČT2. „Jiřího Grušu jsem poznal koncem roku 1963, kdy se připravoval časopis Tvář. V době relativního politického ‚tání‘ to byl povolený časopis mimo centrální ideologický dozor,“ uvádí k jejich vztahu autor scénáře snímku Prokop Toman a dodává: „Jedním z cílů bylo přiblížit na jeho životě a díle kontext doby, která nepřála jakékoliv výjimečnosti.“ Za režií dokumentu stojí dcera Prokopa Tomana Markéta: „Námět na film o něm vznikl již před třinácti lety. Tehdy mi otec řekl, že pojedeme do Vídně, kam dostal pozvání na oslavu k příležitosti sedmdesátých narozenin Jiřího Gruši v Diplomatické Akademii, kde tehdy působil jako ředitel. Můj otec tehdy dodal, ‚a vezmi si kameru, něco tam natočíme‘,“ dodává režisérka. Když Jiří Gruša náhle zemřel, byla práce na několik let přerušena. Před třemi lety ji však Prokopovi obnovili a dali dokumentu finální podobu. Podařilo se dát dohromady svědectví jeho spolupracovníků jako Sylva Richterová, Milan Uhde, Alexandr Vondra, nebo Pavel Kohout. I přes dlouhou známost s Jiřím Grušou Prokop Toman při dalších a dalších rešerších objevoval nové události, které se už do této české verze nevešly (např. organizování „pokrývačů“, kteří zaštitovali vydávání zakázaných autorů, nebo návštěva Ivana Blatného v léčebně v Anglii). „Je skoro neuvěřitelné, že takový spisovatel a společensky natolik významná osobnost naší polistopadové společnosti jako Jiří Gruša dosud neměla rozměrnější a komplexnější dokumentární pořad,“ říká dramaturg dokumentu Ondřej Šrámek: „Snímek byl dokončen až letos, v roce desátého výročí jeho smrti. Je nesmírně bohatý na dokumentární materiál a také zábavný, i kvůli tomu, že jeho velkou část provází svým hlasem právě on sám,“ uzavírá. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-09-28 16:26:18

Zkrocení zlé ženy aneb Divoká pánská jízda se rozjíždí v Divadle pod Palmovkou

Pod vedením ředitele a režiséra Michala Langa vznikla klasická komedie Williama Shakespeara tak trochu neklasicky. V hlavních rolích uvidíte Ondřeje Veselého (Petruccio), Jakuba Albrechta (Kateřina) a Adama Vaculu (Bianca). Režisérský koncept je pro současnou tvorbu trochu výjimečný, ale je inspirován právě Shakespearovskou dobou, kdy i ženské role hráli muži. Avšak důvodů, proč jsou na jevišti jen muži, je více. A protože se jedná opravdu o divokou pánskou jízdu, mohou se diváci těšit na zážitek v originálních kulisách. „Je to vlastně tak, že si ti pánové představují, jaké by ženy měly být. Samozřejmě je to hráno a myšleno v nadsázce, nejde nám o nějakou transhow. Jde jednoduše o to, že naši herci hrají ženy, jako kdyby jimi opravdu byli,“ říká režisér Michal Lang a dodává: „Bylo by zavádějící tu hru dělat tak, aby Petruccio mučil ženu ve druhé půlce hladem a nevyspáním, a proto jsme se rozhodli pro nadsázku.“ Kateřinu představuje člen hereckého souboru Divadla pod Palmovkou a držitel Ceny divadelní kritiky 2019 za titulní roli v inscenaci Bezruký Frantík Jakub Albrecht, který o své roli říká: „Zpočátku je to taková smutná ženská duše, neumí jednat s chlapy, ale hledá lásku jako každý. Možná jen trochu zvláštním způsobem,“ a ke studiu své role dodává: „Baví mě hledat, kdy ženy nedokážou tnout jen tím, že zakřičí, ale tím, že jsou ironické, tím že se podívají a zeptají se: ‚Opravdu to myslíš vážně? ' A tato poloha mě baví.“ Na inscenaci Zkrocení zlé ženy v překladu profesora Martina Hilského se podíleli Iva Klestilová (dramaturg), polské duo Maćko Prusak (choreografie) a Miroslaw Kaczmarek (scéna a kostýmy), Sebastian Lang (hudba) a o jevištní mluvu se postarala Regina Szymiková. A že byl jazyk perfektně zvládnutý, potvrdilo na premiéře 24. září i nadšení samotného profesora Hilského. O tom všem svědčí i reakce divačky, která přistála na divadelním Facebooku: „Myslím, že Shakespeare se dnes výborně bavil. Nemám moc ráda klasiku v moderním hávu, ale tohle provedení je plné dobrých režijních nápadů, výborné muziky, scény, choreografie a výtečných hereckých výkonů...“ První reprízu uvede divadlo ve středu 29. září, na další představení se diváci mohou těšit 29. října a 10. listopadu. Informace o představení najdete na www.podpalmovkou.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-09-13 09:14:40

Festival DIVADLO zahájí pět a půl hodinová inscenace režiséra Lupy. A nebude chybět slovenská dálnice D1

Celkem 64 představení a doprovodných akcí nabídne letošní ročník Mezinárodního festivalu DIVADLO, který začne v Plzni ve středu 15. září a potrvá do 23. září. Přijedou soubory z Belgie, Francie, Itálie, Litvy, Polska, Slovenska a České republiky. Ze zahraničního programu představují největší lákadlo výjimečné inscenace tří režisérských hvězd evropského divadla.  Litevské Divadlo mladých přiveze dějinnou fresku Austerlitz polského režiséra Krystiana Lupy podle stejnojmenného románu německého spisovatele W. G. Sebalda. Jeho hrdina, pražský rodák Austerlitz, prochází Evropou a nachází „stopy bolesti“, zřetelné v celé její historii. „Působivý jazyk Sebaldova románu přetavuje Lupa ve stejně úchvatné sdělení divadelní. Za pomoci vzpomínek, analogií a představ přenáší diváky v prostoru i čase, zabývá se i největším traumatem 20. století – holokaustem,” líčí dramaturgyně Kamila Černá. V inscenaci účinkuje šest herců, scénografie využívá projekce i velmi výtvarné pojetí. „Lupa se na festival vrací po pěti letech a letošní inscenaci by si neměl žádný příznivce divadla nechat ujít, půjde o vrchol sezóny,” zdůrazňuje Kamila Černá. Spojené soubory TR Varšava a Narodowy Stary Teatr z Krakova nabídnou moderní zpracování Čechovovy klasiky 3SESTRY belgického režiséra Luka Percevala, jehož dílo se v Plzni představí vůbec poprvé. „Perceval v této moderní verzi Čechovovy klasické hry představuje vizi stárnoucí Evropy, která se nechce poddat plynoucímu času. Inscenace se vyznačuje krásnou scénou s obrovským zrcadlem a podmanivě pomalou atmosférou,” říká dramaturgyně Jitka Sloupová. Belgické divadlo NTGent uvede inscenaci Rodina švýcarského režiséra Milo Raua dle skutečné tragické události. V roce 2007 byla čtyřčlenná rodina na severu Francie v Calais nalezena mrtvá, bez vysvětlení, bez jasného motivu, pouze dopis na rozloučenou zněl: „Zašli jsme příliš daleko, omlouváme se.“ Jejich příběh tlumočí Rau prostřednictvím skutečného hereckého manželského páru, jeho dvou dcer a psů. „Inscenace s maximální autentičností zachycuje každodenní rodinný život, který ústí do tragického finále. Tento intimní vhled do života rodiny, který kombinuje realitu s fikcí, je strhující podívanou, naplněnou smutkem a deziluzí,” zdůrazňuje dramaturgyně Dora Viceníková. Vedle samotného představení poznají festivaloví diváci Raua i jako filmového režiséra díky projekci snímku Nové evangelium. Slovenské komorné divadlo z Martina představí v Plzni inscenaci D1 (pracovní název) o nekonečném budování klíčové slovenské dálnice. Inscenace režiséra a dramatika Lukáše Brutovského se ohlíží za nekonečným budováním klíčové dopravní stavby. „Je to ohlédnutí překvapivé, poetické, vtipné i mystické, plné výtvarných metafor,” uvádí dramaturg Michal Zahálka. Tuzemský program bude tradičně složen z výběru toho nejlepšího, co se urodilo na domácích jevištích za uplynulou, koronavirem poznamenanou, sezonu. V Plzni se tak sjedou divadla z Brna, Hradce Králové, Liberce, Olomouce, Ostravy a Prahy. „Vzhledem k tomu, že se velkou část sezóny nehrálo, více než polovina inscenací bude u nás uvedena těsně po své premiéře. To se odráží i na větší produkční náročnosti,“ zdůrazňuje dramaturg Jan Kerbr. „Půjde o velmi široký a pestrý výběr – stylově, žánrově i z hlediska velikosti inscenací,” dodává Kerbr. „Sestavování programu letošního ročníku v období koronavirové nejistoty bylo mimořádně obtížné. Proto považuji za malý zázrak, jaké výjimečné zahraniční soubory s významnými evropskými režiséry se nám podařilo domluvit,” zdůrazňuje ředitel festivalu Jan Burian. „Zároveň letos pokračujeme ve snaze dát co největší prostor českým souborům včetně těch studentských, které neměly v uplynulé sezóně mnoho příležitostí hrát naživo pro diváky,” dodává Burian. Festival také v rámci doprovodného programu ukáže nejzajímavější aktivity, které reagovaly na nemožnost hraní před diváky v době koronavirové pandemie. Pražské Dejvické divadlo přiveze dramatickou inscenaci Vina? (režie Ivan Trojan) Daniela Majlinga, odehrávající se v divadelním prostředí a dotýkající se smyslu divadla, lásky i lidské existence. Spolek JEDL uvede v Plzni dvě inscenace v režii Jana Nebeského: Manželskou historii podle Augusta Strindberga o manželském trojúhelníku, s Davidem Prachařem, Lucií Trmíkovou a Annou Fialovou, a jedovatě vtipnou a zároveň laskavou féerii Malý stvořitel / Der kleine Fratz s Karlem Dobrým, který byl za svůj výkon odměněn Cenou za mužský herecký výkon v anketě kritiků za rok 2020. MeetFactory se představí s dramatizací románu Serotonin Michela Houellebecqa (režie Natália Deáková) s Honzou Hájkem v hlavní roli. Divadlo Na zábradlí přiveze v překvapivé dramatizaci Balzacova románu Ztracené iluze (režie Jan Mikulášek) téměř celý herecký soubor v čele s Vojtěchem Vondráčkem. Režisér Tomáš Dianiška bude na festivalu zastoupen dvěma inscenacemi z Prahy a Ostravy: prvním je dokumentární fikce 294 statečných Divadla pod Palmovkou o zákulisí jednoho z největších hrdinských činů našich dějin, atentátu na říšského protektora Heydricha. Mrazivý „dokument“ Národního divadla Očitý svědek (režie Jiří Havelka) o masakru nevinných civilistů v roce 1945 na Přerovsku získal kvůli pandemickým omezením jinou podobu, než jaká byla původně v plánu: svědectví jednotliví herci pronášejí na kameru a touto formou se představil téměř celý činoherní soubor divadla. Inscenace Digitální podzemí (režie Eva Salzmannová) absolventského ročníku Katedry činoherního divadla DAMU v produkci Městských divadel pražských zavede diváky do horského penzionu, kam přijíždějí zaměstnanci startupu na teambuilding – nebo spíše na oslavu úspěchu. Brněnské Národní divadlo uvede v Plzni jednu z nejlepších her Rolanda Schimmelpfenniga Idomeneus v inscenaci Štěpána Pácla. Brněnské JAMU – Studio Marta uvede Havlovo Vyrozumění (režie Martina Frejová Krátká), absolventskou inscenaci 4. ročníku činoherního herectví. Divadlo Drak z Hradce Králové překvapí maňáskovou groteskou Šípková Růženka (režie Jakub Vašíček) s nově řešenými dramatickými situacemi i svébytným humorem. Liberecké Naivní divadlo přiveze inscenaci Kabinet zázraků neboli Orbis pictus (režie Michaela Homolová), která se inspiruje v učebnici Jana Amose Komenského a která známé artefakty rozžívá pomocí těch nejstarších a nejtradičnějších loutkářských triků. Divadlo F. X. Šaldy také z Liberce představí inscenaci Sylva, dramatizaci Vesnického románu Karoliny Světlé v režii Martina Františáka. Žánr opery v Plzni zastoupí tragická a zároveň rozverná inscenace L’Arianna olomouckého souboru Ensemble Damian, který za ni získal na pražském bienále Opera 2020 Cenu diváků. Po loňském úspěchu inscenace Transky, body, vteřiny přijíždí ostravské Divadlo Petra Bezruče do Plzně s další životopisnou hrou v originálním pojetí Tomáše Dianišky – „dokumentární fikcí“ Špinarka o legendární rockové zpěvačce s jejími písněmi a živým bigbítem. Domácí Plzeň budou na festivalu reprezentovat Divadlo J. K. Tyla s českou premiérou muzikálu Green Day’s American Idiot, vytvořeného podle stejnojmenného alba americké punkrockové kapely Green Day (režie Steve Josephson), a Divadlo Alfa s variacemi na klasické loutkářské tituly Jenovéfa, Don Šajn (režie Tomáš Dvořák). V rámci tradičního epilogu uvidí plzeňští diváci novou inscenaci Runners (režie Rosťa Novák ml. a Vít Neznal) souboru Cirk La Putyka, která spojuje nový cirkus a pohybové divadlo s obrovským běhacím pásem, a z loňska přesunuté uvedení nejslavnější „americké tragédie“ Smrt obchodního cestujícího (režie Michal Dočekal) Městských divadel pražských – Divadla ABC s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Bohatý program nabídne sekce Johan uvádí, která proběhne nejen v prostoru Moving Station, ale třeba i v Borském parku nebo v supermarketu na Borských polích. Prolog festivalu obstará plzeňský soubor Žongléros Ansámbl s původní pohybovou a akrobatickou show Vpřed. Uvědomit si věci méně nápadné a pozapomínané pomůže brněnská proklimatická platforma co2kolektiv v čele s režisérem a dramaturgem Jiřím Honzírkem s téměř bytovým divadlem nazvaným Odvaha k beznaději. „Letos jsme pozvali do naší programové sekce inscenace, které důsledně pracují s performativitou jako prostředkem velmi osobních setkávání člověka s člověkem,” zdůrazňuje umělecký ředitel Moving Station Roman Černík. Jde o sólové performance The Walk with the Unknowns Zuzany Šklíbové pro jednoho diváka a třicet diapozitivů a The Dream in the Supermarket polského performera Michała Salwińského pro jednoho diváka s mobilním telefonem. Intimní osobní zážitek také nabídne multisenzorické představení pro tři účastníky Lžička pod nos od Nitish Jain & collective, kde hlavní roli „hraje” páska přes oči, sluchátka a teplé dlaně. Soustředěná, až magická vizualita je také klíčovou charakteristikou inscenace Hic Sunt Dracones jihočeského nezávislého Divadla Continuo. Program sekce Johan uvádí završí opulentní společensky kritická show Cthulhucén z produkce Divadla DISK. V ulicích Plzně nebudou chybět ani open-air představení přístupná zdarma. Šampion a komár italského souboru Faber Teater je určené pro diváky všeho věku na kolech a bicyklech. Postavy jsou Průvodci časem, na sobě mají balijské masky a diváky provedou životem a dobou jednoho neobyčejného cyklistického šampiona jménem Fausto Coppi. V pouliční show Turisté francouzského souboru Les Grandes Personnes vtrhne do ulic skupina obrů, neboli velkých, až čtyřmetrových loutek, která začne objevovat město a seznamovat se s jeho obyvateli a pamětihodnostmi. Do světa prvních aeroplánů zavede diváky v ulicích v představení Letkyně soubor Holektiv. Speciálně pro letošní festival vzniká představení Bajka souboru V.O.S.A. Theatre, kde se diváci spolu s obřími loutkami stanou součástí příběhů ze světa zvířat. Více informací na www.festivaldivadlo.cz.