Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-06-03 14:35:24

Knižně vyšel deník, který si Jaroslav Foglar vedl ve Švýcarsku

U příležitosti stého výročí prvního z Foglarových pobytů ve Švýcarsku vydala Skautská nadace čtyřdílnou publikaci Jestřábova švýcarská dobrodružství. Není to všeobecně známo, ale autor Rychlých šípů navštívil „stát pod Alpami“ dokonce sedmkrát. Poprvé už ve třinácti letech – a hned takřka na čtvrt roku. Pobytu nepřímo pomohl člen 2. pražského oddílu skautů Ladislav Filip. Ten studoval medicínu a roku 1919 ve „Švýcarech“ vytipovával ve službách Červeného kříže hotely a statky, v nichž by se mohly zotavovat československé děti. Zvládl to, i když ne sám, a již napřesrok Švýcarsko navštívilo na 800 našich chlapců a děvčat. Jedním se stal i Foglar (až později přezdívaný Jestřáb), a to díky tomu, že na začátku osmé třídy vybral sbor školy ovlivněný jeho třídním Stunou. Určitě tomu lze říkat štěstí, protože ne všechny školy tak byly osloveny. Co víc, z každé směl jet jediný žák. Z vršovického nádraží vyrazili za zpěvu státní hymny večer 3. září 1920 uvnitř armádně zabezpečeného sanitního vlaku číslo 202 a Jaroslav Foglar putoval pod číslem 186. Cesta trvala tři dni a čtyři noci, kdy se stravovali „komisárkem“ či kaší a pili k tomu kakao. Třetího dne opustili rakouský Linec a překonali švýcarskou hranici do města Buchs, kam pro ně z metropole dojela choť našeho velvyslance Duška, z Curychu jistý pan Jokl a ze Sankt Gallenu jistý pan Stavebník. V doprovodu pracovnice švýcarského Červeného kříže pokračoval Foglar plus čtyři chlapci jiným vlakem, přičemž na nádražích si děti rozebíraly tamní rodiny. Tři hoši tak postupně zmizeli a smrákalo se. Psychicky tísněný Foglar nakonec zůstal ve vagónu jen s jediným chlapcem. V Yverdon-les-Bains byl pouze předán přednostovi, a ten jej od rychlíku vedl k jinému nástupišti a předal vedoucímu osobního vlaku. „Jeli jsme nocí řadu stanic, až mě nakonec vysadili do náručí vlídného staršího pána,“ vzpomíná Jaroslav Foglar nostalgicky v autobiografii. „Ten mě posadil do bryčky a jeli jsme nocí asi hodinu, až jsme dorazili do malé vesnice.“ Bylo to dnešní Valeyeres-sous-Rances pod horou Les Souchet (1680 metrů nad mořem) a dočasným chlapcovým domovem se stal statek Alberta (1898–1961) a Blanche (1899–1993) Randinových, manželů ve věku 22 a 21 let. Tehdejší Valeyeres leželo kilometr od později přifařeného Rances. Foglar tu pracoval jako pasáček krav a také česal révu i švestky. Jak vzpomíná, zpíval po večerech české písničky, a jednou směl zpívat i na představení Armády spásy. Cestu domů nastoupil 10. listopadu. Po celý čas si vedl deník, který se dochoval, má 42 stran a je kompletně ofotografován pro první část naší publikace. Jinou formou dosud zveřejněn nebyl, ale pravděpodobně to realizuje nakladatelství Albatros v rámci většího korpusu autorových deníků. Švýcarské zážitky provázené ilustracemi Karla „Tony“ Neumanna líčí ovšem i devátá až patnáctá kapitola foglarovky Tábor smůly (1938): jde o sedm kapitol s názvy „Jestřábe, vypravuj něco!“, Jedeme do Švýcar, Umíte pást krávy?, Pastevní družstvo, Moje vystoupení na večírku a jak to dopadlo, Případ s bláznivým teletem a Jedu domů ze Švýcar (str. 34–53). Druhá část současné publikace zahrnuje pak Foglarovu vzpomínku Moje švýcarské dobrodružství (zveřejněnou roku 1935 ve Slovíčku) a pět ze sedmi „švýcarských“ kapitol Tábora smůly. Třetí část sestává ze dvou jeho článků pro Naši rodinu (Co jsem viděl ve Švýcarsku?, 16. 12. 1982) a (opět) pro Svobodné slovo (Kouzelný mikulášský čas, 28. 11. 1994) a z dvou vzpomínek na spisovatele ze sborníku Jestřábe, díky (2000). Ty jsou dílem bývalého člena oddílu „Jindry“ Hojera (napsal vlastně titulní kapitolu celé publikace Jestřábovo švýcarské dobrodružství) a Petra Chudožilova spolu s Michalem Beránkem. Jejich příspěvek ... a jeho švýcarská stopa je zajímavou reportáží o výpravě do země, ohledně které se ve Foglarovi zrodil pocit, že tam „už někdy v minulém životě žil“. Vrátil se každopádně do Švýcarska i v letech 1981, 1982, 1984, 1985, 1986 a 1987. V roce 1986 se tam dokonce konečně setkal s paní Randinovou, která naštěstí stále žila, byť už jí bylo hodně přes osmdesát. Jednalo se tak o neuvěřitelné setkání po 66 letech. Syn Blanche Randinové (*1924) Gustave žije dnes kdesi ve Španělsku, její vnučka (příjmením Bernard Valloton-Rusticoni) v Le Mont-sur-Lausanne. Během šesti „novodobých“ cest Foglar kupoval pohlednice, ale sbíral taky víčka od limonád (což dělal všude) a místní cukr. Tyto jeho balené kvádříky se ve značném množství dochovaly a po jedné z nich může proto dnes být k nalezení v každé ze 180 červených obálek, v nichž se Jestřábova švýcarská dobrodružství prodávají. Navíc v publikaci najdete oboustranně potištěný plakát Jestřábovy švýcarské návraty, na kterém je v největším formátu přetištěna žádost o výjezdní doložku (do Itálie a Rakouska) ze srpna 1985, ale taky si na kolážích prohlédnete některé ze zmiňovaných pohlednic, stranu cestovního pasu s autorovou fotografií, dobový inzerát z tisku (zvoucí roku 1987 na devítidenní zájezd do Západního Německa a Švýcarska), ale i pozoruhodné a jen letmo Foglarem na útržek papíru čmárané poznámky.   Jaroslav Foglar: Jestřábova švýcarská dobrodružství. Ilustrace Karel Tony Neumann. Editor a autor celé čtvrté části Roman „Bobo“ Šantora. Další spoluautoři: Petr Chudožilov, Michal Beránek a „Jindra“ Hojer. Korektury Josef „Řešetlák“ Bláha. Vydala Skautská nadace Jaroslava Foglara. Praha 2020. 84 stran. Náklad 180 číslovaných výtisků. Vyšlo v obálce se dvěma přílohami. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2026-02-11 18:20:04

JAWA 730 Twin jde do výroby. Má český rám, švýcarské srdce a retro design, který budí emoce

V Týnci nad Sázavou se schyluje k momentu, na který část fanoušků čeká roky. JAWA chystá rozjezd výroby velkoobjemového motocyklu, který už na první pohled [...]

Čas načtení: 2025-02-20 12:32:00

Speciál s šampiony Hrubcem a Tomáškem: NHL vypadá nadějně, zazní

David Tomášek je loňským mistrem světa z Prahy, teď v úterý toužil po tom získat další trofej: vítězství v Lize mistrů. Jenže to by nesměl narazit na Šimona Hrubce. Král brankářů švýcarské ligy zase zavřel vrata a i z této sezony odejde s triumfem… Mistr extraligy, ruské KHL a švýcarské NL společně s lídrem bodování švédské SHL úterní řežbu exkluzivně dohráli společně v podcastu Zimák. A nenechte se mýlit, kolikrát kritizovaná Champions League zanechala v obou táborech stopy. „Je to tady velký, lidi v Curychu jsou strašně rádi, že jsme to dokázali,“ netají Hrubec, zatímco Tomášek upřímně polykal těžké zklamání z těsné porážky jeho Färjestadu. „Rád tě vidím…“ rozesmál přítomné v podcastu, kde nemohli chybět Radek Duda se Zbyňkem Irglem. Během bezmála dvouhodinové debaty se probíralo snad vše, co si dovedete představit. Samozřejmě musela padnout i otázka na reprezentaci, která je pro Šimona Hrubce už dva roky zapovězená. David Tomášek zase odtajňuje své ambice vůči NHL. „Je to můj cíl. Šance jsou asi největší, co kdy byly,“ přiznává útočník, jenž druhou sezonu po sobě udivuje produktivitou v soutěži, která byla a pořád je považovaná za druhou nejnáročnější soutěží na světě po NHL. Šampion ze zlaté Prahy rozebírá svou hokejovou cestu, která začala odchodem ve 14 letech do zámoří, do důležitých detailů rozpitvává švédský klubový i reprezentační hokej, otevřeně vypráví o nátuře tamních hráčů a trenérů, kterou by občas i poupravil. Protože leckdy není až tak vítězná. Na Šimonu Hrubcovi zase poznáte, jak moc si velkých úspěchů ve Švýcarsku užívá a zároveň cení. Stal se jednou z celebrit prestižní soutěže, hodně zajímavě vypráví o spolupráci s klubovým trenérem brankářů. O tom, jaké detaily mu neuvěřitelně pomáhají. Taky otevřeně vypráví o pohodové švýcarské nátuře, díky níž se místní hvězdy moc nehrnou do NHL. Zkrátka, nepotřebují to… Dojde i na jméno jednoho známého českého kustoda, který dostal atraktivní nabídku od Curychu. O koho jde? David Tomášek přidá i zajímavý pohled na to, proč nabušení Švédové loni v Praze s českými hráči prohráli semifinále MS. Plus nesmí chybět názory obou hostů na dění ve Spartě a v Třinci, kde oba dřív působili. Celý díl najdete na adrese zimakpodcast.cz

Čas načtení: 2025-07-18 06:00:00

Švýcarské léčebné konopí míří na český trh

Švýcarská společnost Cannerald, která provozuje jednu z největších a nejmodernějších pěstíren léčebného konopí v Evropě, vstupuje na český trh. Díky pokročilým technologiím, nejvyšším standardům kvality a dlouhodobě budovanému know-how patří Cannerald mezi lídry v oboru a nyní přináší své produkty i českým pacientům a lékařům. Příběh Canneraldu se začal psát v době začínajícího boomu s CBD konopím ve Švýcarsku. Právě tehdy se rozhodl na malém prostoru pěstovat Severin Amweg, mladší ze dvou bratrů zakladatelů. A brzy si svými výsledky získal uznání po celé alpské zemi.  Lékařům tímto přibude možnost předepisovat léčiva té nejvyšší, švýcarské kvality.  Starší bratr Levin je oproti tomu z úplně jiného těsta – byl profesionálním automobilovým závodníkem a konopí ho nikdy nezajímalo. To se ale změnilo poté, co utrpěl nehodu s vážnými bolestivými následky. „V té době jsem díky svému bráškovi objevil skvělého pomocníka v CBD konopí, které mi přinášelo úlevu bez vedlejších účinků. Začal jsem se proto o konopí zajímat více a nakonec jsme se dohodli, že Severinovi pomůžu v rozvoji podnikání,“ vzpomíná na začátky Levin. Nejmodernější technologie pro maximální kvalitu Zatímco Severin se soustředil na pěstování rostlin a rozvoj vybraných genetik, Levin se zaměřil na obchodní a strategickou stránku projektu. Co začalo jako malé a v podstatě experimentální pěstování, se během let transformovalo v high-tech provoz, který se řídí přísnými farmaceutickými normami. Dnes Cannerald provozuje ultramoderní produkční závod vybavený ... The post Švýcarské léčebné konopí míří na český trh appeared first on Magazín Konopí.

Čas načtení: 2025-08-05 10:52:23

Švýcarské akcie se prudce propadají! Co se děje?

Švýcarské akcie v pondělí prudce oslabily, ztrácel hlavně farmaceutický sektor spolu s bankami. Za vším stojí obchodní válka a 39% clo ze strany USA. Jak ovlivní tamní ekonomiku? Článek Švýcarské akcie se prudce propadají! Co se děje? z webového portálu Finex.cz.

Čas načtení: 2020-08-14 15:31:52

Der Dügg ist tot

V Basilejských novinách (Basler Zeitung) se 6. srpna objevila zpráva: Der Dügg ist tot. Někdo mi dokonce poslal mail: „dr Dügg isch tot“. Familiérní pojmenování (ve švýcarské němčině se používá před přezdívkou členu) významného švýcarského režiséra svědčí o jednom: že byl už za svého života ve „svém“ městě legendou. Ve „svém“, i když se narodil v Sybnen, v kantonu Schwyz nedaleko Curychu. Příznačné je, že v curyšském oznámení jeho úmrtí (NZZ) se hovoří o Werneru Düggelinovi. V Curychu Düggelin začínal v sezóně 1948/49 jako osvětlovač v „Schauspielhausu“ vedeném tehdy jinou švýcarskou jevištní legendou – Oskarem Wälterlinem. Ten z něho, poté co Dügg jednoduše neosvítil prominentního herce, jehož výkon se mu nezdál, udělal svého dramaturgického spolupracovníka. Tehdy působil v Curychu také původem rakouský režisér Leopold Lindtberg, který uprchl před nacisty (byl mimochodem jedním z tvůrců legendárního období curyšského Schauspielhausu během druhé světové války (Schauspielhaus tehdy patřil k těm několika svobodně hrajícím souborům v Evropě). I jemu Düggelin asistoval, ale projevoval se při tom až příliš samostatně, Lindtberg mu prý pak dal pět set franků a poradil mu, aby se vydal na zkušenou do Paříže. To tehdy mnozí mladí Švýcaři dělali – vydávali se na zkušenou: do NDR za Brechtem nebo do Paříže. „Dügg“ pobyl v Paříži dva roky. Osobně tam poznal tou dobou začínajícího Ionesca a dokonce asistoval Renému Blinovi (navštěvoval jeho divadelní školu) u světové premiéry Beckettova Čekání na Godota. Hru později režíroval ve vlastním překladu v Curychu – bez úspěchu, doba na tohoto dramatika ještě nedozrála. A na okraji Paříže hned zpočátku svého pobytu založil samostatnou „compagnie de théâtre“, která, než se – jak jinak – kvůli financím rozpadla, uvedla 5 (slovy:pět!) produkcí. K tomu se váže osobní vzpomínka. Jednou narazil Dügg na pařížském předměstí (Asnières-sur-Seine) na restauraci s vedlejším nepoužívaným sálem vhodným k provozování divadla – tak jak to bývá, respektive bývalo v některých hostincích i v Česku, nebo jak to známe z Divadelníka Thomase Bernharda. Zeptal se hostinského, zdali by tam mohl hrát, tedy – zadarmo, má divadelní skupinu! Hostinskému to zvedne tržbu, přivede nové zákazníky atd. Hostinský byl srozuměn. Dügg pochopitelně žádnou divadelní skupinu neměl. Zašel na divadelní školu a sdělil posluchačům, že má divadlo a hledá herce, kdopak by šel s ním? Samozřejmě šli prý všichni – i bez zaručeného honoráře. Jiná verze je, že ho na sálek upozornil francouzský básník Jean Lescure, s kterým se setkal po příjezdu do Paříže v kavárně univerzitní knihovny a na jeho dotaz, co dělá, mu Düggelin bez ostychu odpověděl: „Je suis un metteur en scène.“ Ale takhle, jak píšu výše, to vyprávěl nám. Buď, jak buď – se non è vero è bene trovato! Düggelin totiž byl dobrým „pábitelem“. Proto si asi rozuměl s Jiřím Menzelem, kterého během svého angažmá jako ředitel městského divadla v Basileji (1968–1975) spolu s Janem Kačerem (a dalšími zahraničními režiséry jako Kosta Spaic, Hans Bauer, Hans Hollmann, Dieter Dorn, nebo Švýcary – Reto Bapst, Erich Holliger) v Basileji angažoval. Na „éru Düggelin“ se v Basileji dodnes vzpomíná. Düggelin začínal v Basileji v šedesátém osmém ovšem především spolu s Friedrichem Dürenmattem, švýcarsky: „Durim“. Pochopitelně se znali ze společné práce především v Curychu – tam Düggelin už dříve inscenoval například Dürrenmattovy Novokřtěnce. Ten pro něj na začátek společné sezony přepracoval Shakespearova Krále Jana (režie Dügg). Nádherné představení, senzační úspěch! Publikum řvalo, když Habsburg prohlásil, že je vlastně „Aargauer“ (tedy z kantonu Aargau – nesouhlasí ovšem zcela, Habsburgové pochází z Elzasu, ale v Aargau je hrad Habsburg). O slibném počátku první divadelní sezóny se vědělo i v Československu – v Literárkách o něm psal tehdy A. J. Liehm. A v Basilejském divadle probíhala dokonce demonstrativní konference proti okupaci ČSSR, na které vystoupil právě i Dürrenmatt se svou pozoruhodnou řečí oslavující Pražské jaro jako socialistickou revoluci. Pak „Duri“ jako produkční dramaturg zpracoval a v podstatě zrežíroval namísto určeného režiséra Holligera Strindbergův Tanec smrti. A už se připravoval na další přepracování dalšího klasika. Konflikt byl předprogramovaný. „Chtěli jsme hrát Shakespeara, Büchnera, Ionesca, Becketta a ne stále jen Dürrenmatta,“ – tak nějak vysvětloval Düggelin svůj neočekávaný rozchod s Dürrenmattem, po kterém dramatik po první společné sezóně z divadla odešel. Dramaturgie hledala nové vlastní autory. Objevili se Heinrich Henkel nebo Dieter Forte. Henkel, původním povoláním natěrač dosáhl úspěchu hrou Eisenwichser (Natěrači železa). I když jednu z jeho dalších her (Olaf a Albert) inscenoval sám Düggelin, proslulosti prvotiny nedosáhl. Velkého úspěchu dosáhl během Düggelinovi éry Forte dramatem Martin Luther & Thomas Münzer oder Die Einführung der Buchhaltung (Martin Luther a Thomas Münzer, aneb zavedení účetnictví). Kritika tehdy hovořila o novém Brechtovi, představení bylo pozváno na mezinárodní festival do Benátek (mimochodem – spolu s Národním divadlem, které uvedlo Matku Kuráž s Danou Medřickou, Ninou Divíškovou, Karlem Högerem aj. v režii Jana Kačer). Spolu s dramaturgem Beilem (pracoval později s Peymannem) přivedl Düggelin na repertoár francouzské absurdní divadlo, Čechova (Racka a Židle režíroval Kačer), Machiavelliho (Mandragoru režíroval Menzel) i řadu dalších klasických (v německé oblasti méně hraného Molièra – Dona Juana v režii Antoina Viteze) i současných autorů (Bond, Sperr). Ve zpětném pohledu lze říci, že šlo mnohdy o „remaky“, které přivedl do Basileje a nechal zahrát svými herci. Jeho osobním, „dvorním“ asistentem byl Dietmar Pflegerl, pozdější úspěšný intendant v Klagenfurtu. Düggelin se snažil do divadla získat nové a především mladé publikum. Nechal vyvěsit plakáty: „Jeans erlaubt, Haarspray verboten“ (Jeans povoleny, vlasový spray zakázán) nebo v létě: „Teď přichází ten strašný bezdivadelní čas“. Přátelil se s řadou osobností ze zcela jiných oborů, tak třeba s automobilovým závodníkem „Clayem“ Regazzonim (zasáhl ho jeho těžký úraz), s výtvarníkem J. Tinguelym, nebo s tehdejším populárním trenérem basilejského fotbalového klubu FC Basel Helmutem Benthausem, Spolu zavedli „družbu“ divadla s fotbalovým klubem a udělali „deal“ – kdo šel na fotbal, dostal zlevněné lístky do divadla a naopak. Ani jsem neslyšel, že by něco podobného někoho jinde napadlo! Studenti měli vstupenky téměř zadarmo. Na začátku jeho éry mělo divadlo 0,7 procent mladých návštěvníků, na konci přes třicet (divadlo hovoří dokonce o zvýšení z 0,5 na 37 procent). A Dügg dokonce navrhl, aby divadlo bylo vůbec zadarmo, čímž se jasně přihlásil k ideám „osmašedesátníků“. „Jeho“ éra skončila nešťastným lidovým hlasováním o divadelních subvencích v souvislosti s postavením nového divadla (stavbu Düggelin nejdříve podpořil, ke konci ale – krátce před odstřelem historické neobarokní budovy J. J. Stehlina z roku 1875, tedy, když už bylo pozdě – odmítal). Düggelin tehdy prohlásil, že nevyhraje-li divadlo navýšení subvencí, odstoupí. Což dodržel. Ostatně chtěl především režírovat a úřadování ho moc nebavilo (a to i když intendant v Basileji vydělává opravdu velice dobře). Na jeho místo nastoupil tehdy H. Hollmann, vystudovaný právník, a on sám zůstal divadlu jako režisér na volné noze zachován. Ač bydlel nadále v Basileji, v historickém centru v blízkosti Münsteru – v té souvislosti: pochvaloval si, že v noci, otevře-li okno, slyší šplouchat kašnu –, inscenoval často v Curychu. Tam uvedl v minulém roce i svoji poslední inscenaci Lenz s – i v Česku známým – A ndré Jungkem. Uvedl řadu světových premiér (mimo Dürrenmatta jmenuji nejdůležitější: 1976 Kellers Abend A. Muschga, 1995 Irrläufer Hansjörga Schneidera, Lieblingsmenschen a Für die Nacht Laury de Weck 2007, 2011). A pro malé scény inscenoval klasiky absurdního divadla – Becketta a Pintera s grandiozním „lidovým hercem“ („Volksschauspieler“) a kabaretiérem Ruedi Walterem ve švýcarské němčině, kterou sám rád hovořil. Už během své éry začal režírovat i opery (Wagnera). Překvapilo mne, jak málo jsem o něm mohl nalézt. Wikipedie jmenuje jen pár vyvolených inscenací a verze jsou jen tři – německá, anglická a alemanská. Píše se o něm jako o režisérovi tichých tonů, tedy jako o režisérovi, který na herce neřval, neurážel je. Naopak v klidném rozhovoru dovedl z herce vynést skryté na povrch. Soustředil se na text, ze kterého docela krutě odstraňoval vše přebytečné (to i u aktuálních autorů). Za nejhorší v divadle pokládal vysvětlování: Otazníky jsou zakázány, výpověď musí být přesná a jasná, dovedena k tečce. Tím byl zcela blízký Dürrenmattovi. Performance a podobné experimenty mu byly cizí. Jeho oblíbený bonmot byl: „Svět je strašný, ale život je krásný.“ V asi posledním novinářském rozhovoru v zimě 2019 – tedy ještě před coronou – se ho místní žurnalista Alfred Schlienger zeptal, co by dělal, nebylo-li by divadlo. Prý to z něho vystřelilo jako z pistole: „Pocestný kazatel…, pochopitelně politický. Kdybych mohl být ještě jednou mladý, založil bych radikální stranu se zaměřením na svobodu a spravedlnost.“ Zemřel v onom „strašném bezdivadelním čase“ – letos v obou smyslech slova. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-14 13:00:00

Macek o šancích Plzně: Servette takhle nehraje. Motivací je i reprezentace

Plzeň čeká velký večer, poprvé v klubové historii může proniknout mezi osmičkou nejlepších týmů v evropské soutěži. V cestě stojí Servette, aktuálně druhý celek švýcarské ligy. „Překvapilo mě, jak se k utkání postavilo,“ říká v rozhovoru pro iSport.cz Roman Macek (26), český záložník Lugana. Vypráví o síle západočeského soupeře, kvalitě švýcarské ligy, vlastní kariéře i o motivaci dostat se do nově tvořeného národního týmu pod Ivanem Haškem. „Vědí o mně,“ dodává.

Čas načtení: 2024-03-25 13:00:00

Švýcarské dráhy úspěšně otestovaly dálkově ovládanou lokomotivu. Jde o bezpečnost, samořiditelné vlaky zatím nechystají

Švýcarské dráhy SBB provedly zkušební jízdy s dálkově ovládanými lokomotivami během probíhajícího provozu. „Vlaky by mohly být jednoho dne zastaveny na dálku. Samořiditelné vlaky s cestujícími stále nejsou prioritou,“ uvedla SBB na síti X. Švýcarské dráhy SBB jsou jednou z prvních železničních společností v Evropě, která provedla zkušební jízdy s dálkově ovládanou lokomotivou během provozu.

Čas načtení: 2024-05-14 12:56:30

Mark Wahlberg nasadil hodinky od mladé švýcarské značky a způsobil poprask. Zaujmou barvou i váhou

Hodinářská značka Norqain začala před pěti lety a teď i díky slavnému herci přitahuje pozornost. Vyvíjí si vlastní odolné a lehké materiály. Článek Mark Wahlberg nasadil hodinky od mladé švýcarské značky a způsobil poprask. Zaujmou barvou i váhou se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-06-12 06:33:44

Zendaya jde do byznysu s Rogerem Federerem. Stala se tváří dravé švýcarské značky tenisek On

Hollywoodská herečka si připisuje první velké angažmá ve sportovním odvětví. Tenisky On nosí na natáčení filmů, teď s nimi i spolupracuje. Článek Zendaya jde do byznysu s Rogerem Federerem. Stala se tváří dravé švýcarské značky tenisek On se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-05-11 11:02:20

Traser podporuje mladé fleretisty

Rodina švýcarské hodinářské značky Traser se opět rozšířila. S vizí podpořit mladé talenty upřela svou pozornost do tradičního a ryze konzervativního světa sportovního šermu. Prvním partnerem švýcarské společnosti, která proslula svou technologií tritiem plněných trubiček garantujících perfektní čitelnost údajů z číselníku, se stala trojice nadějných českých šermířů fleretem – Max Kavecký, Kryštof Novák a Eliáš

Čas načtení: 2025-05-12 10:35:20

Traser podporuje mladé fleretisty

Rodina švýcarské hodinářské značky Traser se opět rozšířila. S vizí podpořit mladé talenty upřela svou pozornost do tradičního a ryze konzervativního světa sportovního šermu. Prvním partnerem švýcarské společnosti, která proslula svou technologií tritiem plněných trubiček garantujících perfektní čitelnost údajů z číselníku, se stala trojice nadějných českých šermířů fleretem – Max Kavecký, Kryštof Novák a Eliáš

Čas načtení: 2025-05-12 11:30:08

Švýcarská značka Traser vstupuje v Čechách do říše šermu

Rodina švýcarské hodinářské značky Traser se opět rozšířila. S vizí podpořit mladé talenty upřela svou pozornost do tradičního a ryze konzervativního světa sportovního šermu. Prvním partnerem švýcarské společnosti, která proslula svou technologií tritiem plněných trubiček garantujících perfektní čitelnost údajů z číselníku, se stala trojice nadějných českých šermířů fleretem – Max Kavecký, Kryštof Novák a Eliáš

Čas načtení: 2025-05-19 12:18:07

Švýcarsko hlásí pátou posilu z NHL

Útočník Nino Niederreiter z Winnipegu posílí švýcarské hokejisty na mistrovství světa v Herningu a Stockholmu. Uvedl to web Švýcarské hokejové federace. Jets vypadli z play off NHL v noci na neděli po porážce ve 2. kole s Dallasem 2:4 na zápasy. Dvaatřicetiletý Niederreiter nahradí na soupisce týmu kouče Patricka Fischera zraněného Nica Hischiera z New Jersey.

Čas načtení: 2025-05-20 13:16:20

Žalobce nereagoval na švýcarské upozornění, peníze zmizely. Kárný senát ho odvolal z funkce

Potupné svlečení z taláru absolvoval v úterý u kárného senátu Nejvyššího správního soudu pražský státní zástupce Marek Solar. Kárný senát jej zbavil funkce za to, že ignoroval žádosti švýcarské prokuratury ohledně zajištěných finančních prostředků ve švýcarské bance. Kvůli jeho nečinnosti byly peníze odblokovány a zmizely z dosahu české justice.

Čas načtení: 2025-07-22 12:00:00

Viktorka? Moje číslo 1. Kubalík o fandění Plzni, Lize mistrů i obdivu k Ronaldovi

V televizi fotbal hltá, ale na zápas švýcarské ligy jako divák nikdy nevyrazil. „V sezoně není čas. A když mám volno, radši odpočívám,“ poví upřímně Dominik Kubalík, hokejový kanonýr, naposledy v dresu Ambri-Piotta nejlepší střelec švýcarské National League a fanoušek fotbalové Plzně. „Ani když Viktorka před pár lety hrála s Luganem, což jsem měl za rohem, jsem se nebyl podívat. Ale večer na tribuně chybět nebudu, nebojte.“

Čas načtení: 2025-07-22 12:00:00

Viktorka? Moje číslo 1. Kubalík o fandění Plzni, Lize mistrů i obdivu k Ronaldovi

V televizi fotbal hltá, ale na zápas švýcarské ligy jako divák nikdy nevyrazil. „V sezoně není čas. A když mám volno, radši odpočívám,“ poví upřímně Dominik Kubalík, hokejový kanonýr, naposledy v dresu Ambri-Piotta nejlepší střelec švýcarské National League a fanoušek fotbalové Plzně. „Ani když Viktorka před pár lety hrála s Luganem, což jsem měl za rohem, jsem se nebyl podívat. Ale večer na tribuně chybět nebudu, nebojte.“

Čas načtení: 2025-07-22 12:00:00

Viktorka? Moje číslo 1. Kubalík o fandění Plzni, Lize mistrů i obdivu k Ronaldovi

V televizi fotbal hltá, ale na zápas švýcarské ligy jako divák nikdy nevyrazil. „V sezoně není čas. A když mám volno, radši odpočívám,“ poví upřímně Dominik Kubalík, hokejový kanonýr, naposledy v dresu Ambri-Piotta nejlepší střelec švýcarské National League a fanoušek fotbalové Plzně. „Ani když Viktorka před pár lety hrála s Luganem, což jsem měl za rohem, jsem se nebyl podívat. Ale večer na tribuně chybět nebudu, nebojte.“

Čas načtení: 2025-08-12 13:11:22

„Hází na nás kameny, nedostanou dárek.“ Švýcaři oplácí vysoká cla, už nechtějí americké F-35

Bohatá alpská země už nechce od americké firmy Lockheed Martin nakoupit stíhací stroje F-35. Ke změně postoje vyprovokovala švýcarské politiky Trumpova celní válka. Bílý dům uvalil na švýcarské zboží 39% cla, která patří mezi nejvyšší z ekonomicky vyspělých zemí. Politici bankovní a hodinářské velmoci se otře vymezují vůči celní politice amerického prezidenta Donalda Trumpa.

Čas načtení: 2026-02-12 14:39:53

Švýcarsko bude v referendu hlasovat o omezení počtu obyvatel na 10 milionů

Švýcaři budou v červnu hlasovat o návrhu krajně pravicové Švýcarské lidové strany (SVP), který chce omezit počet obyvatel země na 10 milionů. Švýcarské podniky varují, že opatření může ohrozit klíčové dohody s EU a poškodit ekonomiku.