Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-12-23 15:27:06

Infografika | Energetický mix východního křídla EU

Ruská agrese na Ukrajině odhalila, jak moc energetika souvisí s bezpečností nebo hospodářskou konkurenceschopností. Jak se liší energetický mix zemí „východního křídla EU“ v porovnání s rokem 2014? Podívejte se na infografiku. The post Infografika | Energetický mix východního křídla EU appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2026-02-27 13:09:25

Infografika | Trump vs. Grónsko. Jak to vidí země východního křídla EU?

Touha amerického prezidenta Donalda Trumpa získat Grónsko vyvolala v Evropě rozruch. Jaké ze zemí východního křídla EU Grónsko jasně podpořily? A jaké oblibě se v tomto regionu těší staronový americký prezident? The post Infografika | Trump vs. Grónsko. Jak to vidí země východního křídla EU? appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2026-01-28 11:05:47

Infografika | Dezinformace vs. východní křídlo EU

Dezinformace a zahraniční manipulace s informacemi považuje 28 % Čechů za jednu z nejzávaznějších hrozeb pro demokracii. Co si myslí lidé v ostatních zemích východního křídla EU? Podívejte se na infografiku:  The post Infografika | Dezinformace vs. východní křídlo EU appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2019-12-17 07:52:05

Zestátněné dějiny (zase jednou)

Jedním z klíčových aspektů vývoje evropské politické kultury po tzv. rozpadu východního bloku je bezesporu „zacházení“ s dějinami, v našem případě s těmi 20. století, konkrétně s II. světovou válkou. V popředí úvahy nestojí historické události jako takové, ale evidentní snaha „vítězů“ o manipulaci s dějinami k vytváření staronových strašáků. Zapřáhnutí historie do služeb ducha doby ovšem s sebou přináší dva zásadní problémy – morální a metodologický. Začněme prvním z nich, ke kterému patří oživení historické paměti. A protože se vzpomínková akce před časem konala v Polsku, kde válka vypukla, zaměřme se v prvé řadě na tuto zemi a její politiku.   Něco málo historie Vzpomínkové slavnosti ve Varšavě na centrálním náměstí pojmenovaném po generálu Józefu Pilsudském (sic!) připomněly nejen formální vypuknutí II. světové války, ale i „vysoké umění“ instrumentalizace dějin reálnou politikou. A především skutečnost, že nynější vládnoucí garnitury v Polsku si odmítají zamést před vlastním prahem. Kdyby tak totiž učinily, musely by zaujmout postoj nejen k polské represivní, asimilační politice vůči menšinám z připojených území v letech 1920–1939 (z 30 milionů polských občanů hovořilo 11 milionů jinou mateřskou řečí než polštinou, počtem největší menšiny tvořili Ukrajinci, Bělorusové, Litevci, Židé a Němci), ale i ke kritickým otázkám kolem statutu Svobodného města Gdaňska, de iure samostatného státu s většinově německy hovořícím obyvatelstvem, a koridorem spojujícím Východní Prusko s Německou říší. Vše v politicky a státoprávně nanejvýš problematickém spletenci nového evropského uspořádání po I. světové válce. A především objasnit účel polsko-německého paktu o neútočení z roku 1934, nazývaného též Pilsudski-Hitler-Pakt. Tedy smlouvy uzavřené s nacistickým režimem rok poté, co v reichu převzala moc NSDAP. Pokud nyní polská antiruská hysterie spolu s militaristickým harašením, podmalovaným místy šovinistickými tóny, ukazuje prstem na jiné a celé transatlantické společenství skloňuje tzv. Hitler-Stalin-Pakt ve všech pádech, slušelo by pasovaným demokratům i „vůdčím médiím“ v zájmu objektivity a morálky připomenout, jak události z roku 1934, tak celkovou politiku II. polské republiky. Třeba i fakt, jaká to území sovětská armáda v roce 1939 zabrala a jak k nim „mnohonárodnostní“ předválečné Polsko přišlo. V letech 1918/19 využila Pilsudského armáda revolučních zmatků v Rusku a do roku 1922 rozšířila polský stát o západní území Běloruska a Ukrajiny, včetně oblasti kolem litevského Vilna daleko na východ za tzv. Curzonovu linii. Tyto „detaily“ jsou s chladnou samozřejmostí přecházeny mlčením, nicméně obecně lze konstatovat, že Polsko nebylo žádným evropským beránkem, ale zemí s velmocenskými ambicemi – západním i východním směrem. Tak například na přelomu dvacátých a třicátých let vedly polské lidové knihovny propagační pohlednice s „historickými hranicemi Polska“ – od východního okresku Berlína po Memel, od Prahy k Vilniusu. A Roman Dmowski v jedné ze svých úvah požadoval během jednání ve Versailles Hamburk jako polský přístav. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Cílem byla nová Rzeczpospolita, což do jisté míry korespondovalo s německými plány, ve kterých se ovšem Polsko nacházelo v podřazené roli. Nejprve mělo sloužit jako dodavatel surovin a oslabit francouzský spojenecký systém ve středovýchodní Evropě, dlouhodobě spekuloval Hitler s rolí satelitního Polska coby vojenského spojence proti Sovětskému svazu. Polský podíl na kořisti měl zahrnovat oblasti na jihu SSSR, konkrétně na Ukrajině. Kontakty mezi polskou armádou a německým wehrmachtem a obecné zlepšení vzájemných vztahů ve třicátých letech jsou rovněž jaksi „zapomenutou“ skutečností. Budiž na tomto místě zdůrazněno: v evropském postversailleském (ne)pořádku byla diplomacie podle hesla „urvi, co můžeš“ (politicky i teritoriálně) a „účel světí prostředky“ běžnou praxí, Polsko nebylo výjimkou. Ba naopak: snaha o co největší politický vliv a územní rozlohu na základě politizujícího národního historismu učinila z II. polské republiky aktivního účastníka boje o moc ve střední a východní Evropě. Jednou větou: Polsko nestálo na jeho periferii, ale v centru – Československo to poznalo na vlastní kůži. A dozajista by polským představitelům slušelo něco pokání při vzpomínce na zabrané Těšínsko po vpádu německého vojska do českého zbytku republiky. Škodolibé jazyky by mohly hovořit o „rozdělení ČSR mezi Německo, Polsko a Maďarsko“. Nejde zde o vyčíslení polských „hříchů“, ale o zlomek zrcadla nastaveného nynější polské vládnoucí garnituře, která ve vztahu k vlastní meziválečné historii nezná zábrany a špetku pokory. Ba naopak: namísto smířlivých tónů stupňuje směrem na východ vojenské napětí. Jako (pseudo)morální ospravedlnění mají k tomu sloužit politikou uzurpované dějiny. Jak modelovat dějiny Polsko a Ukrajina představují extrémní příklady jevu, ve kterém výklad a porozumění minulosti řídí zákon. Připomeňme rok 2016, kdy polský Sejm odsouhlasil rezoluci označující volyňské masakry etnických Poláků ukrajinskými paravojenskými oddíly jako genocidu nebo doplněk Zákona o Institutu národní památky z roku 1998 týkajícího se jak eventuálních vyjádření o polské spoluvině na světové válce, tak popírání ukrajinských zločinů na židovském a polském obyvatelstvu. Obdobné zákony najdeme i na Ukrajině. Ty naopak politicky rehabilitují banderovské oddíly, které vedly krvavou válku jak proti Rudé armádě, tak proti Židům a etnickým Polákům. Pro současné politické klima na Ukrajině to znamená, že jejich duchovní dědici se na ně mohou kdykoliv odvolat; „státní posudek“ minulosti jim zajišťuje politickou a morální legitimitu do budoucnosti. Na tomto místě budiž opakovaně podtrženo: nejde primárně o to, do jaké míry zákon koresponduje nebo nekoresponduje s evidencí historických faktů, nebo o pojmenování zločinů: genocida, etnická čistka nebo vyvraždění – bestialita zůstává bestialitou, ať ji pojmenujeme jakkoliv. Nebezpečí pro budoucnost spočívá v politické intenci etablující nebezpečné paradigma pro budoucí zacházení s historií. Takto „zestátněné“ dějiny předpisují nebo zakazují určitý pohled na minulost pod hrozbou juristických sankcí. Nebezpečí hrozí nejen svobodě vědecké diskuse, ale i politickému projevu. Státní moc si tím vytváří efektivní nástroj na potlačení opozice. Navíc takto modelované dějiny, ve kterých je vlastní národ prezentován výhradně jako oběť, zatímco absolutní vinu nesou vždy ti druzí, budí negativní emoce namířené proti duchu porozumění a smíření. Pryč s obtížnou historií Jsme tedy svědky procesu, ve kterém byly narativy sovětské nahrazeny narativy šovinistickými. I zde se jedná o stejnou metodu postupu, vezmeme-li za výchozí bod vztah mezi historickou vědou a politikou: komplexní vztahy dějin se stávají obětí simplifikace, jsou modelovány do jednodimenzionální podoby, navíc mimo kontext doby a s cílovou perspektivou, kterou určují politické zájmy. A ty není na pozadí celkové situace v Evropě a ve světě těžké uhodnout. Revize dějin šla a jde ruku v ruce s rozšiřováním NATO na východ, její obsah se nemění, jen graduje. Její míra je přímo úměrná nárůstu vlivu Ruské federace na světové scéně, který znamená postupnou ztrátu dominantního postavení USA a jejich spojenců. Snaha politicky i ekonomicky izolovat Rusko od Evropy je zrovna tak evidentní jako postupující vojenské obkličování RF a tento postup musí být nějak zdůvodněn. Vzhledem k tomu, že již není k dispozici argument boje proti komunismu, stal se cílem politického kádrování historie 20. století obraz Ruska jako konstantního zloducha – včera, dnes i zítra. Zdánlivým paradoxem je přitom fakt, že stupeň přepisování dějin dosáhl míry, kterou neznala ani tzv. studená válka za doby existence Sovětského svazu a východního bloku. Po jeho rozpadu jsme byli svědky nejen teoretické, ale i praktické revize dějin. Exkluzívními příklady jsou jugoslávský konflikt a podpora Západu chorvatsko-ustašovským oddílům, posléze ukrajinskému převratu, jehož militantní složku tvořily právě banderovské ultranacionalistické síly. Na pováženou je podíl masmédií, tisku i televize. Příklady za celou řadu jiných. Vedle historizujících politiků typu Borise Johnsona a snaživých publicistů se množí sugestivní dokumentární pořady zabývající se výhradně tzv. západní frontou. Manipulativní element v tomto případě nespočívá v samotném obsahu dokumentů, ale ve stylu jejich podání. Zatímco o východní frontě panuje mlčení nebo opakovaně slyšíme heslo „Hitler-Stalin-Pakt“, samozřejmě bez seriózního historického kontextu, vylodění spojenců v Normandii v roce 1944 (!) je obecně označováno za počátek osvobození Evropy. Tak například televizní kanál týdeníku Der Spiegel (Spiegel Geschichte) uvedl 18. května pořad z dokumentární řady Druhá světová válka o 6. červnu pod heslem D-Day položil základ k osvobození Evropy. Obdobně nám historii osvětlil již 16. února tv kanál History: „První krok k osvobození Evropy od nacistické nadvlády bylo vylodění spojenců v Normandii.“ Podcenit současný vývoj by bylo velkou, možná dokonce osudovou chybou. Jeho komplexita přinejmenším naznačuje, že nejde o náhodu, ale o systematickou manipulaci v zájmu politiky, která opět haraší zbraněmi. Problém je o to větší, že v Evropě nastoupila nová, ahistorická generace politiků, kteří nepoznali hrůzy války. Kombinace s klesající úrovní všeobecného vzdělání u mladé „generace facebook“ představuje brizantní, nebezpečnou směs pro budoucnost.  Epilog Koncem května 2016 přijal Spolkový sněm rezoluci o turecké genocidě Arménů z konce I. světové války. Poslankyně Bettina Kudlová za CDU byla jediná, kdo hlasoval proti přijetí rezoluce. Svůj postoj zdůvodnila tím, že úkolem Bundestagu nemohou být historické posudky událostí v dějinách druhých států.  Rozhodujícím je jádro jejího zdůvodnění: ústavně-politické instituce již ze své podstaty nemohou vydávat nic jiného než politický „rozsudek“ odvislý od většiny, která parlamentu dominuje. Zestátněná historie se stává nástrojem politiky, její nebezpečnou vnitro- i zahraničně-politickou zbraní, kterou lze kdykoliv podle potřeby použít. A to je více než na pováženou.  {/mprestriction}  Autor je publicista žijící v Německu.

Čas načtení: 2024-09-05 09:00:24

Návrat Starlineru

NASA potvrdila na briefingu 4. září odpojení kosmické lodi Starliner od ISS 6. září v 18:04 východního času. Loď opustí ISS a ve 23:17 východního času provede deorbitaci. Přistání Starlineru proběhne ve White Sands Space Harbor v Novém Mexiku ve 07:03 východního času. 5. září 9:00

Čas načtení: 2025-06-30 00:00:00

Východoněmecký unikát. V NDR měli vlastní patrové autobusy

Ze zemí tehdejšího Východního bloku se sériová výroba patrových autobusů týkala pouze Východního Německa, přičemž se tak dělo v objemově i časově omezeném rozsahu. Mluvíme o autobusech Do 54 a Do 56, vyráběných v letech 1954 až 1959, a to především pro MHD východního Berlína, kam jich šlo celkem 190 kusů. Jen pro porovnání prozraďme, že pro západní Berlín bylo od 50. let až do sjednocení vyrobeno celkem 3 136 patrových autobusů šesti typů značek Büssing a MAN.

Čas načtení: 2025-06-30 00:00:00

Východoněmecký unikát. V NDR měli vlastní patrové autobusy

Ze zemí tehdejšího Východního bloku se sériová výroba patrových autobusů týkala pouze Východního Německa, přičemž se tak dělo v objemově i časově omezeném rozsahu. Mluvíme o autobusech Do 54 a Do 56, vyráběných v letech 1954 až 1959, a to především pro MHD východního Berlína, kam jich šlo celkem 190 kusů. Jen pro porovnání prozraďme, že pro západní Berlín bylo od 50. let až do sjednocení vyrobeno celkem 3 136 patrových autobusů šesti typů značek Büssing a MAN.

Čas načtení: 2025-11-26 09:23:10

„Děti od dvou let na ulici“. Šokující zpráva odhaluje temnou realitu východního Slovenska

Nejmladší děti v špíně, chladu a bez pomoci: realita, kterou stát dlouho přehlížel Pilotní monitoring Úřadu komisaře pro děti přinesl zjištění, která patří k nejvážnějším za poslední roky. V šesti městech východního Slovenska bylo během několika dní zaznamenáno více než sto dětí ve věku od 2 do 18 let, které žebraly na ulicích, předváděly naučené […] The post „Děti od dvou let na ulici“. Šokující zpráva odhaluje temnou realitu východního Slovenska first appeared on electropiknik.cz.

Čas načtení: 2025-12-23 15:27:06

Infografika | Energetický mix východního křídla EU

Ruská agrese na Ukrajině odhalila, jak moc energetika souvisí s bezpečností nebo hospodářskou konkurenceschopností. Jak se liší energetický mix zemí „východního křídla EU“ v porovnání s rokem 2014? Podívejte se na infografiku. The post Infografika | Energetický mix východního křídla EU appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2026-02-27 13:09:25

Infografika | Trump vs. Grónsko. Jak to vidí země východního křídla EU?

Touha amerického prezidenta Donalda Trumpa získat Grónsko vyvolala v Evropě rozruch. Jaké ze zemí východního křídla EU Grónsko jasně podpořily? A jaké oblibě se v tomto regionu těší staronový americký prezident? The post Infografika | Trump vs. Grónsko. Jak to vidí země východního křídla EU? appeared first on EURACTIV.cz.

Čas načtení: 2019-11-06 08:07:08

Východní Evropa 1989 očima zpravodajky Frankfurter Allgemeine Zeitung: Uprchlíci z NDR byli symptomem rozpadu východního bloku

Veřejnou figurou byl pan G. jen krátkou dobu, a určitě ne dobrovolně. Jako první tajemník velvyslanectví NDR v Budapešti dostal za úkol přesvědčovat uprchlíky pomocí letáčků a slibů k návratu. Protože uprchlíci nepřicházeli k velvyslanectví, měl svoji kancelář v kempinkovém přívěsu v improvizovaném stanovém městečku v Zugligetu. Pan G. tam strávil týden, částečně mu jeho krajané nadávali, ignorovali ho, nebo se mu posmívali. Většinou měl zatažené záclony. Groteskní obrázek, zachycený v nesčetných reportážích z těchto dnů napjatého čekání. Zatímco západní tiskové agentury psaly denně o „bezprostředně blížícím se otevření hranice“, nedělo se na samotném místě skoro nic, co by už nebylo dříve obsáhle popsáno: rozhodnost převážně mladých lidí z NDR, pokusy o útěk přes zelenou hranici, opatrné pragmatické odchylování se Maďarska od pravidel hry východního bloku. V souhře zpravodajství z Maďarska a jeho vnímání v NDR se upevňoval dojem možného konkrétního východiska. A tento dojem opět podněcoval stále více mladých lidí k tomu, aby vyrazili do Budapešti, kde stoupal tlak, aniž by se měnil stav věcí. Pan G. se tak přechodně dostal do světla reflektorů více než padesáti televizních týmů z celého světa jako výplň v kronice změn v roce 1989. Novinářský potulný cirkus doprovázel velké události i před třiceti lety. Přinejmenším stejně početní jako kamerové týmy, i když méně nápadní, byli ten den fotoreportéři a další členové novinářské družiny v Budapešti, kde maďarský ministr zahraničních věcí Gyula Horn oznámil 10. září 1989 otevření hranice. Tehdy složili svoje stany nejenom uprchlíci z NDR, ale také stovky novinářů. Maďarsko si bylo v té době už jisté svým politickým prostorem, a tak tuto zprávu dokázalo mediálně účinně zinscenovat. Vystoupení Horna bylo přenášeno do stanového městečka na velkou obrazovku, kterou k tomu účelu instalovali. Když byly v květnu 89 demontovány první hraniční zábrany s Rakouskem, režim se omezil na relativně stydlivé oznámení. Pro mezinárodní televizní týmy byla část železné opony znovu postavena a každý si mohl vzít kousek ostnatého drátu. V posledním zářijovém týdnu 89 se tvrdé jádro východoevropských zpravodajů shromáždilo v Praze, kde přistála nová uprchlická vlna z NDR. Před jejich očima se proměnila barokní zahrada německého velvyslanectví v okamžiku v přeplněný stanový tábor. Až do 30. září, kdy Hans-Dietrich Genscher z balkónu velvyslanectví oznámil možnost vycestování, byly na místě také „special envoys“ se svými přenosovými vozy. Tím byl dán mechanismus, který dokumentoval rozpad východního bloku pro západní publikum na rozhodujících momentech. Technické předpoklady – noviny, rozhlas a televize, tehdy tři média s pevnými termíny vycházení a vysílacími časy – dávala tomuto procesu rozpadu přehledný rámec. Zhruba půl roku, mezi květnem a říjnem 1989, bylo zpravodajství o východním bloku propojeno se zprávami o uprchlících z NDR. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Frankfurter Allgemeine Zeitung měl v té době dva východoevropské korespondenty se sídlem ve Vídni. Viktor Meier byl uznávaným expertem na Balkán a doplňovala ho autorka těchto řádků. Pod její oblast spadaly Československo, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Albánie a Jugoslávie. Byl to do značné míry strnulý svět. Se stařeckými vedoucími figurami a malým vlastním významem, politicky a ekonomicky závislý na Sovětském svazu. Historická a kulturní komplexnost byla až k nepoznání převážena ideologií. Proč Frankfurter Allgemeine Zeitung za těchto podmínek zřídil nové místo zpravodaje, a navíc ho obsadil začínající novinářkou, která navíc neovládala ani jeden z jazyků této oblasti? Vydavatel hospodářské části FAZ Jürgen Jeske viděl ve východním bloku počínaje rokem 1986 oblast, která se mocenskou změnou v Kremlu, glasností a perestrojkou dostává pod povrchem do pohybu. Zkušení novináři tehdy usilovali o prestižnější pozice a mladí novináři se zkušenostmi o východní Evropě prostě nebyli. Ostatní vydavatelé FAZ sice nebyli tak úplně přesvědčeni o nápadu kolegy Jeskeho, ale nechali ho pracovat. První setkání ve Vídni vedla k vystřízlivění, počínaje Spolkem zahraničního tisku. Kolegové západních médií, převážně starší pánové, byli mazaní všemi mastmi studené války. Psali už zprávy o maďarském povstání v roce 1956 a o potlačení pražského jara v roce 1968. Za ty roky byli s několika málo výjimkami poznamenáni k Východu vztahem lásky a nenávisti. Jednotlivé režimy sice znali ve všech jejich projevech, ale současně získali zkušenost, že tyto jejich speciální znalosti mimo Vídeň, včetně vlastních redakcí, nikoho moc nezajímají. Proto málo cestovali a rešerše omezovali jen na čtení rakouských a východoevropských tiskových agentur, a tak se točili v kruhu. Novinářští kolegové z východní Evropy vděčili za svoje vyslání do Vídně nejen novinářské kvalifikaci, a tak mladou korespondentku přijímali s podezřením. Podobné to bylo při nezbytných návštěvách jednotlivých velvyslanectví, kde byla akreditace spojena se zdvořilostními termíny u tiskových tajemníků. Bez víza žádný vjezd, bez předchozího obsáhlého rozhovoru k plánovaným článkům a partnerům pro rozhovor žádné vízum. Překvapivě nekomplikovaná byla akreditace v Bulharsku, kde jsem dostala spontánně trvalé vízum. Tento náznak svobody tisku byl ale spojen s důvěrou v kontrolní mechanismy režimu. Účinnou výspou ve Vídni byl mladý, inteligentní a v Moskvě vystudovaný muž. Pro akreditované novináře platila nepsaná povinnost k pravidelným rozhovorům s tímto „kolegou“, který se nemusel namáhat s předstíráním novinářského zájmu o světové dění. Na místě v Bulharsku pak byl vystřídán podobně kompetentním „tlumočníkem“. Bulharská propaganda pro zahraničí se tak mohla spoléhat na podivuhodně dobře vyškolené spolupracovníky. Ovládali nejméně jeden západní jazyk bez akcentu, ale navíc se dokázali chováním přizpůsobit perfektně cizinci ze země, kterého provázeli. Dalo se skoro zapomenout, že to byli bulharští funkcionáři. Ostatně to bylo cílem. Pro každou zemi platila zvláštní pravidla. V Rumunsku se dostal zpravodaj FAZ na černou listinu kvůli dobře informovanému zpravodajství. Až do pádu Ceausescuova režimu nedostával vstupní vízum. Čas od času rumunští diplomaté zkoušeli štěstí, zda by byla mladá kolegyně zainteresována na exkluzívní poznávací cestě. To ale bylo z principiálních důvodů nemožné. Albánie byla v mnoha ohledech zvláštní případ. Politicky a kulturně zcela izolovaná, stalinistická kmenová společnost s paranoidními rysy. Západním novinářům se ale tamní funkcionáři ukazovali jako srdečně otevření. Vnější kontakty byly tak řídké, že oficiálně přidělení průvodci a tlumočníci překypovali zvědavostí. Nejenom v Československu ukazovala tajná policie demonstrativně svoji přítomnost. To se týkalo samozřejmě domů, ve kterých žili disidenti. Před nimi stála stráž, ale také setkání s oficiálními partnery pro rozhovory, kterých se zúčastnili výše postavení spolupracovníci státní bezpečnosti. Jak sarkasticky konstatoval jeden americký kolega, jako novinář si byl v Praze jistý před obyčejnými zločinci. Den předtím byl na policejní stanici oznámit, že mu někdo propíchl pneumatiky u auta. Když policista zapsal jeho osobní údaje, rozpačitě mu sdělil, že pokud to nepochopí jako určitý signál, nemůže kriminální policie v tomto speciálním případě nic podniknout, Mezi akreditací a článkem byly ještě další, dnes už těžko představitelné překážky. Hoteloví portýři stáli na vrcholu efektivně fungujícího nedostatkového hospodářství. Bez podplacení žádný pokoj – i v hotelích, které byly oficiálně provozovány mezinárodními řetězci. Akreditovaní Syřané a Iráčané, o kterých se nevědělo, co vlastně pod pláštíkem novinařiny dělají, už před rokem 1989 aktivně působili na černém trhu. Pro západní korespondenty to bylo příliš riskantní. Drahým zbožím byly také mezinárodní telefonní linky. Pokud aktuálnost neumožňovala počkat až do návratu do Vídně, bylo třeba linku zaplatit hotovými penězi. Jiná cesta, jak dostat zprávy do redakce, a tím ke čtenářům, neexistovala. Institucionalizovaná nesvoboda s ležérním pracovním tempem vytvářela čas pro přemýšlení a dodatečné otázky. Nutila k tomu dívat se pozorně, číst mezi řádky a vypěstovat si schopnost úsudku, která nebyla na Západě potřebná. I to zdánlivě vedlejší mohlo být příznačné. Jako pan G. z kempinkového přívěsu, který se po otevření hranic vrátil do Zugligetu, aby se rozloučil s farářem. Byrokrat a současně člověk v mezní situaci.   Vzpomínka tiskového mluvčího Adamcovy vlády Miroslava Pavla na Jacqueline Hénardovou Jacqueline Hénardová pracovala v roce 1989 jako východoevropská zpravodajka významného německého deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. A tak jsme se také seznámili. Doprovázela premiéra Adamce při jeho návštěvě Rakouska v květnu 1989. V přestávce mezi jednáním jsem vyšel na Ballhausplatz před sídlo kancléřství, abych se nadýchal trochu čerstvého vzduchu, a tam jsme se náhodou potkali. Jako správná novinářka mne hned začala zpovídat k situaci v Československu. Moc chuti k diskusi jsem neměl, byl jsem trochu unavený. Už si nevzpomínám, o čem všem jsme se bavili. Jednu její otázku si ale pamatuji dodnes. Dovedete si představit, že po Václavském náměstí budou jezdit bílé Rolls-Roycey a vy v nich nebudete sedět? Chtěla tím vyjádřit blížící se politické a ekonomické změny, které se nevyhnou ani Československu. A samozřejmě můj další osud. Stejně, jako se ptala, tak jsem i odpověděl: Rolls-Royce není moje oblíbená značka. {/mprestriction} 

Čas načtení: 2024-02-17 09:30:00

Ukrajinské jednotky se stáhly z města Avdijivka, uvedl velitel armády Oleksandr Syrskij

Ukrajinské jednotky se stáhly z východního města Avdijivka, aby se vyhnuly obklíčení, uvedl šéf armády Oleksandr Syrskij. Představuje to největší změnu na frontě od doby, kdy ruské síly v květnu loňského roku dobyly Bachmut. Převzetím východního města by Rusko získalo plnou kontrolu nad oblastí kolem Doněcku, který Moskva anektovala v roce 2014, píše deník The Guardian.

Čas načtení: 2024-05-07 10:11:19

Palestinci prchají z Rafáhu

Palestinští civilisté, kterým izraelská armáda nařídila opustit východní Rafáh, popsali svůj strach a zoufalství z toho, že byli vyhnáni ze svých domovů a přístřeší, protože na nejjižnější město Gazy dopadly izraelské letecké údery. Izraelské obranné síly v pondělí uvedly, že „v současné době provádějí cílené údery proti teroristickým cílům Hamásu ve východním Rafáhu na jihu pásma Gazy“. Úřad izraelského premiéra ve svém prohlášení uvedl, že válečný kabinet země „jednomyslně rozhodl“ pokračovat v operaci v Rafáhu, „aby vyvinul vojenský tlak na Hamás“. Žena z východního Rafáhu řekla: „Izraelci nám poslali zprávy, ve kterých nám nařizují odejít. Nemůžeme zůstat.“ Již dříve v pondělí izraelská armáda vyzvala přibližně 100 000 Palestinců žijících v některých částech východního Rafáhu, aby se „okamžitě evakuovali“, a řekla jim, aby se přestěhovali do Al-Mawasi, pobřežního města poblíž města Khan Younis. Toto město však podle humanitárních skupin není vhodné k bydlení. Šéf OSN pro lidská práva Volker Türk tento krok označil za „nelidský“ a Norská rada pro uprchlíky za „více než znepokojující“. Mnozí z těch, kteří opouštějí východní Rafáh, byli již dříve několikrát vysídleni, když se Izrael soustředil na přesuny z města do města. V posledních měsících izraelské údery dále zhoršily podmínky pro ty, kteří ve městě žijí a ukrývají se, včetně odhadem 600 000 dětí. Rychle se šíří podvýživa a zdravotnická zařízení jsou „kvůli obléhání izraelskými úřady neúčinná“, uvedla organizace Medicines San Frontieres. Dětský fond OSN (UNICEF) uvedl, že „Rafáh je nyní městem dětí, které nemají v Gaze kam bezpečně jít“. Izraelský pozemní vpád „by představoval katastrofální riziko“ pro již tak zraněné, nemocné, podvyživené a traumatizované lidi, kteří nemají žádné bezpečné místo, uvedl. The post Palestinci prchají z Rafáhu first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2024-08-12 06:00:01

Sovětská olympijská pomsta Američanům, která stála naše sportovce medaile

V roce 1984 se konaly XXIII. letní olympijské hry v americkém Los Angeles. Českoslovenští sportovci se na tuto událost velmi těšili, protože řada z nich – koulařka Helena Fibingerová, atletka Jarmila Kratochvílová či diskař Imrich Bugár – byla na vrcholu své formy a na medaile si věřila. Jenže olympiáda probíhala stále ve stínu studené války. Původní sportovní cíle byly velké Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) začal chystat přípravy na olympiádu, a dokonce stanovil cíle, které byly nemalé – devatenáct medailí z individuálních soutěží a jedna z kolektivních sportů. Rozběhl se proces nominací sportovců na olympiádu. Nicméně Sověti nakonec rozhodli úplně jinak. V Sovětském svazu v únoru 1984 nastoupil do čela Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu konzervativní Konstantin Černěnko. Olympijské hry skýtaly pro Sověty vhodnou příležitost, jak ukázat svůj konfrontační styl vůči USA.  Seriálová bomba jménem Chalífát. Švédský pohled na ISIS je chladnokrevným hitem Číst více Možnost bojkotu už visela ve vzduchu, otázkou bylo, jakou zvolit záminku pro to, aby se her neúčastnili sovětští sportovci a jejich kolegové z východního bloku. Nejvyšší sovětské vedení jednak poukazovalo na to, že jde o výrazně komerční podnik, který je cizí socialistickému sportovci, jednak se obávalo, aby tam část výpravy nezůstala a nepožádala v USA o politický azyl. Vylhaná rizika Sovětské politické vedení ale především varovalo, že sovětští sportovci nebudou během konání olympiády v bezpečí a že se připravují fyzické útoky proti nim. Web Britannica uvádí, že měla být na hrách navíc vytvořena záměrně protikomunistická atmosféra. Takové zdůvodnění neúčasti však bylo toliko účelové, protože žádné nebezpečí sovětským ani jiným sportovcům reálně nehrozilo. Administrativa Ronalda Reagana posléze uvedla, že sovětský bojkot her „je očividným politickým rozhodnutím, pro něž neexistuje žádné odůvodnění“, jak uvádí server history.com. Sovětský kosmonaut Komarov hrdinsky nastoupil do problémové rakety. Jeho zápas ukončil špatný padák Číst více V květnu 1984 uvedl v tiskovém prohlášení Národní olympijský výbor SSSR, že pokládá „za neúčelné, aby se sovětští sportovci zúčastnili olympijských her v Los Angeles“ a považuje za nezbytné „se obrátit na bratrské strany socialistických zemí. Budeme vděční, jestliže přátelé ze své strany zaujmou obdobné stanovisko“. Vedoucí oddělení propagandy ÚV KSSS Boris Stukalin opakoval zjevně nesmyslné argumenty: „Jsou zjevně připravovány protisovětské a protisocialistické akce fyzického násilí a nejrůznějších forem nátlaku a kompromitace sovětských a ostatních socialistických sportovců.“ Hodnověrné důkazy pro své tvrzení však nedodal.  Českoslovenští sportovci ostrouhali Sovětskou argumentaci pak poslušně přejaly i ostatní země kromě Rumunska a Jugoslávie, které své sportovce na hry poslaly. ČSTV, v jehož čele stál Antonín Himl, následně v květnu 1984 opakoval, že v Los Angeles není pro sportovce ze socialistických zemí bezpečno a může jít o život. Československý olympijský výbor se tak rozhodl na vrcholnou událost nevyslat své sportovce.  Sovětský člověk Mičurin požádal o znárodnění svých výzkumů. Vyšlechtil desítky odrůd ovoce a odmítl Američany Číst více Zdrcená Fibingerová pak musela v televizi přednést připravený projev, který věrně kopíroval oficiální politické důvody neúčasti sportovců. „Chtěla bych říct, že se mně hovoří opravdu nesmírně těžko. V přípravě jsem sahala skutečně až na hranici svých možností a kolikrát jsem doslova padala. Ještě jednou jsem se chtěla zúčastnit olympijských her, přesto se plně stavím za stanovisko Československého olympijského výboru, neboť v určitých kruzích vznikla anomální situace, která nezaručuje čistotu olympijské myšlenky,“ prohlásila veřejně viditelně pohnutá Fibingerová. Veškerá dřina československých i jiných sportovců tak přišla vniveč.  Vzdoroakce nemohla vynahradit olympiádu Českoslovenští a další sportovci z východního bloku se pak účastnili jakési „vzdoroakce“ s názvem Družba, která však nemohla vynahradit vynucenou absenci na letní olympiádě v Los Angeles a postrádala její světový lesk. Té se účastnilo nakonec 140 zemí. Rumunsko, které nesouhlasilo se sovětským rozhodnutím a na vrcholnou sportovní akci poslalo své sportovce, získalo nakonec dvacet zlatých medailí, Jugoslávie sedm. Zdroj: autorský článek, autor je Mgr. historie KAM DÁL: Babiš oblékl olympijský dres a kritizoval „chudý“ sport. Vládě dává za příklad kolabující Maďarsko.

Čas načtení: 2025-03-19 09:00:00

Soudce neochotně prodloužil Trumpově administrativě lhůtu na poskytnutí podrobností o deportačních letech

 Americká vláda musí do čtvrtečního poledne amerického východního času poskytnout podrobnosti o svých deportačních letech, nebo se odvolat na doktrínu, která chrání informace z důvodu národní bezpečnostiSoudce neochotně dal Trumpově administrativě další den na zodpovězení otázek ohledně deportačních letůFederální soudce vyhověl žádosti Trumpovy administrativy o odklad odpovědi na jeho požadavek na podrobnosti o třech deportačních letech, které pokračovaly do svých destinací v rozporu s jeho příkazem.Soudce James Boasberg uvedl, že vláda má dalších 24 hodin - do zítřejšího poledne východního času - na to, aby buď poskytla podrobnosti o trasách letů a o tom, koho převážejí, nebo aby se odvolala na doktrínu, která by vládě umožnila tyto informace utajit z důvodu národní bezpečnosti.Boasberg, který v sobotu večer prohlásil, že žádné ze tří letadel s migranty by nemělo pokračovat do svých destinací, protože zvažoval výzvu k jejich deportaci podle zákona o nepřátelských cizincích, dal ve svém příkazu najevo, že není s argumenty vlády spokojen.„Ačkoli jejich důvody pro takovou žádost nejsou na první pohled přesvědčivé, soud prodlouží lhůtu o další den,“ napsal Boasberg.„Soud požaduje tyto informace nikoliv jako 'mikromanipulativní a zbytečné soudní zkoumání',“ jak tvrdila Trumpova administrativa, “ale aby zjistil, zda vláda úmyslně nerespektovala soudní  nařízení vydaná 15. března 2025, a pokud ano, jaké by měly být důsledky.“Naznačil také, že je skeptický k tomu, že vláda zvítězí, pokud se odvolá na doktrínu státního tajemství, aby informace zůstaly důvěrné z důvodu národní bezpečnosti:Vláda ve svém návrhu poprvé naznačila, že zveřejnění informací požadovaných soudem by mohlo znamenat vyzrazení státního tajemství. Do dnešního dne totiž vláda neuvedla žádné tvrzení, že předmětné informace jsou utajované. Utajení je obecně považováno za méně ochranný prvek než výsada státního tajemství ... Zdá se tedy, že je neobvyklé, aby zveřejnění neutajovaných informací ohrozilo státní tajemství.Boasberg rovněž kritizoval argument Trumpovy administrativy, že sdílení požadovaných podrobností „by vedlo k okamžité záplavě dotazů médií a požadavků na informace“:Obžalovaní toto tvrzení uvádějí navzdory vlastní rozsáhlé propagaci podrobností o letech. Ministr zahraničí například odhalil mnoho operativních detailů letů, včetně počtu osob, které se jich zúčastnily, totožnosti mnoha z nich, zařízení, do kterého byly dopraveny, způsobu jejich ošetření a časového okna, během kterého k těmto událostem došlo ...Soud si proto v tuto chvíli není jistý, jak by splnění jeho  příkazu ohrozilo státní tajemství.

Čas načtení: 2025-04-03 17:24:01

Sovětská pomsta Američanům, která stála naše sportovce medaile

V roce 1984 se konaly XXIII. letní olympijské hry v americkém Los Angeles. Českoslovenští sportovci se na tuto událost velmi těšili, protože řada z nich – koulařka Helena Fibingerová, atletka Jarmila Kratochvílová či diskař Imrich Bugár – byla na vrcholu své formy a na medaile si věřila. Jenže olympiáda probíhala stále ve stínu studené války. Původní sportovní cíle byly velké Československý svaz tělesné výchovy (ČSTV) začal chystat přípravy na olympiádu, a dokonce stanovil cíle, které byly nemalé – devatenáct medailí z individuálních soutěží a jedna z kolektivních sportů. Rozběhl se proces nominací sportovců na olympiádu. Nicméně Sověti nakonec rozhodli úplně jinak. V Sovětském svazu v únoru 1984 nastoupil do čela Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu konzervativní Konstantin Černěnko. Olympijské hry skýtaly pro Sověty vhodnou příležitost, jak ukázat svůj konfrontační styl vůči USA.  Seriálová bomba jménem Chalífát. Švédský pohled na ISIS je chladnokrevným hitem Číst více Možnost bojkotu už visela ve vzduchu, otázkou bylo, jakou zvolit záminku pro to, aby se her neúčastnili sovětští sportovci a jejich kolegové z východního bloku. Nejvyšší sovětské vedení jednak poukazovalo na to, že jde o výrazně komerční podnik, který je cizí socialistickému sportovci, jednak se obávalo, aby tam část výpravy nezůstala a nepožádala v USA o politický azyl. Vylhaná rizika Sovětské politické vedení ale především varovalo, že sovětští sportovci nebudou během konání olympiády v bezpečí a že se připravují fyzické útoky proti nim. Web Britannica uvádí, že měla být na hrách navíc vytvořena záměrně protikomunistická atmosféra. Takové zdůvodnění neúčasti však bylo toliko účelové, protože žádné nebezpečí sovětským ani jiným sportovcům reálně nehrozilo. Administrativa Ronalda Reagana posléze uvedla, že sovětský bojkot her „je očividným politickým rozhodnutím, pro něž neexistuje žádné odůvodnění“, jak uvádí server history.com. Sovětský kosmonaut Komarov hrdinsky nastoupil do problémové rakety. Jeho zápas ukončil špatný padák Číst více V květnu 1984 uvedl v tiskovém prohlášení Národní olympijský výbor SSSR, že pokládá „za neúčelné, aby se sovětští sportovci zúčastnili olympijských her v Los Angeles“ a považuje za nezbytné „se obrátit na bratrské strany socialistických zemí. Budeme vděční, jestliže přátelé ze své strany zaujmou obdobné stanovisko“. Vedoucí oddělení propagandy ÚV KSSS Boris Stukalin opakoval zjevně nesmyslné argumenty: „Jsou zjevně připravovány protisovětské a protisocialistické akce fyzického násilí a nejrůznějších forem nátlaku a kompromitace sovětských a ostatních socialistických sportovců.“ Hodnověrné důkazy pro své tvrzení však nedodal.  Českoslovenští sportovci ostrouhali Sovětskou argumentaci pak poslušně přejaly i ostatní země kromě Rumunska a Jugoslávie, které své sportovce na hry poslaly. ČSTV, v jehož čele stál Antonín Himl, následně v květnu 1984 opakoval, že v Los Angeles není pro sportovce ze socialistických zemí bezpečno a může jít o život. Československý olympijský výbor se tak rozhodl na vrcholnou událost nevyslat své sportovce.  Sovětský člověk Mičurin požádal o znárodnění svých výzkumů. Vyšlechtil desítky odrůd ovoce a odmítl Američany Číst více Zdrcená Fibingerová pak musela v televizi přednést připravený projev, který věrně kopíroval oficiální politické důvody neúčasti sportovců. „Chtěla bych říct, že se mně hovoří opravdu nesmírně těžko. V přípravě jsem sahala skutečně až na hranici svých možností a kolikrát jsem doslova padala. Ještě jednou jsem se chtěla zúčastnit olympijských her, přesto se plně stavím za stanovisko Československého olympijského výboru, neboť v určitých kruzích vznikla anomální situace, která nezaručuje čistotu olympijské myšlenky,“ prohlásila veřejně viditelně pohnutá Fibingerová. Veškerá dřina československých i jiných sportovců tak přišla vniveč.  Vzdoroakce nemohla vynahradit olympiádu Českoslovenští a další sportovci z východního bloku se pak účastnili jakési „vzdoroakce“ s názvem Družba, která však nemohla vynahradit vynucenou absenci na letní olympiádě v Los Angeles a postrádala její světový lesk. Té se účastnilo nakonec 140 zemí. Rumunsko, které nesouhlasilo se sovětským rozhodnutím a na vrcholnou sportovní akci poslalo své sportovce, získalo nakonec dvacet zlatých medailí, Jugoslávie sedm. Zdroj: autorský článek, autor je Mgr. historie KAM DÁL: Babiš oblékl olympijský dres a kritizoval „chudý“ sport. Vládě dává za příklad kolabující Maďarsko.

Čas načtení: 2025-05-25 14:02:56

Začala stavba východního obchvatu Častolovic. Měl by přinést dopravní úlevu i lepší napojení na průmyslovou zónu

Výstavba obchvatu Častolovic odlehčí dopravě v centru obce a zlepší napojení na průmyslovou zónu Solnice–Kvasiny. Projekt za 474 milionů korun financuje SFDI.

Čas načtení: 2025-05-27 10:00:00

Tisíce Izraelců se připojily k násilnému rasistickému pochodu muslimskou čtvrtí Jeruzaléma

 Státem podporovaný pochod k oslavě státního svátku ochromil život Palestinců ve Starém městě, oslavoval  izraelskou okupaci východního Jeruzaléma v roce 1967Tisíce Izraelců se připojily k pochodu financovanému státem muslimskou čtvrtí Starého města v Jeruzalémě, kde velké skupiny skandovaly rasistické slogany jako „Gaza je naše“, „smrt Arabům“ a „ať shoří jejich vesnice“.Tento každoroční pochod, financovaný a propagovaný jeruzalémskou městskou správou, oslavuje dobytí a okupaci východního Jeruzaléma a jeho svatých míst Izraelem ve válce v roce 1967. Izraelská okupace není mezinárodně uznána.Jeruzalémská městská správa propaguje tuto akci, známou jako pochod s vlajkami, jako „slavnostní průvod“, který je součástí širšího programu akcí oslavujících „osvobození“ města. Pochod je již léta poznamenán rasismem a útoky na Palestince a předchází mu kampaň násilí ve Starém městě, která fakticky uzavře oblasti s palestinskou většinou, zejména v muslimské čtvrti.Od pondělního poledne malé skupiny mladých izraelských mužů napadaly a obtěžovaly obchodníky a kolemjdoucí ve městě, plivaly na ženy v hidžábech, kradly v kavárnách, vyplenily knihkupectví a násilím vnikly do nejméně jednoho domu.

Čas načtení: 2024-02-18 11:05:06

Podmínky pro podnikatele v Česku? Nic moc. Stále patříme do východní Evropy, ukazují data

Stačí jediný pohled do mapy a hned je jasné, kudy vede ostrá hranice mezi zeměmi, ve kterých se podniká lépe a ve kterých hůře. Státy bývalého východního bloku jsou na ní vyvedeny v nepříznivých odstínech červené barvy – tedy s jednou výraznou...

Čas načtení: 2015-05-28 00:00:00

Ložnice podle Feng šuej

Máte pocit, že ložnice je dobrá jen na spaní? Ale není právě spánek jednou z nejdůležitějších aktivit k tomu, abyste se cítili fajn? Kvalitní spánek udržuje dobré zdraví a životní pohodu, proto je nezbytné ji správně vybavit. Jaká je ideální ložnice podle východního učení feng šuej? Postel je klíčo ...

Čas načtení: 2016-04-29 00:00:00

Co mají společeného Puma a Swash? Kolekci jaro/léto 2016!

Pokud vás spolupráce sportovní značky PUMA a módního domu SWASH z východního Londýna minule bavila, máme pro vás dobrou zprávu. Spolupracují spolu totiž znovu a výsledkem je kolekce Puma x Swash pro jaro a léto 2016, která nabízí pánské i dámské oblečení. Tentokrát značka Puma proměňuje a oživuje sv ...

Čas načtení: 2023-12-14 11:41:54

Mount Omuro a okolí - Panoramatické výhledy na přírodu i pobřeží poloostrova Izu

Mount Omuro je sopka poblíž východního pobřeží poloostrova Izu, jižně od města Ito. Krásná silueta hory je viditelná téměř ze všech míst oblasti Izu Kogen. Z nadmořské výška 580 metrů vrchol nabízí téměř panoramatické rozhledy na blízké i vzdálené okolí včetně kultovní Mount Fuji.

Čas načtení: 2021-05-27 09:00:00

Nedaleko Krakowa se pod zemí ukrývá poklad

Sousední Polsko je pro turisty „chudým příbuzným“. Nikoho neohromí, když se zmíní, že byli na dovolené u sousedů. Navíc, díky společné minulosti má toto cestování stále nálepku východního bloku. A je to velká škoda. Nejenže má Polsko krásné moře, jež se v poslední době stalo oblíbeným, ale nabízí sp ...