Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-02-27 05:00:00

Smrt hvězdy Olympicu Jiřího Valenty (†66): Zastřelil se u řeky!

Neměl už dál sílu žít. Klávesista skupiny Olympic Jiří Valenta (†66) to vyřešil po svém. Šel k řece Sázavě a v tichosti svoje duševní muka ukončil výstřelem. Co tomu předcházelo a jak se vše odehrálo? To Blesku svěřila jeho žena.

Čas načtení: 2026-02-25 21:14:00

Zemřel Jiří Valenta, bývalý klávesista legendární kapely Olympic

Kapela Olympic oznámila, že ve věku 66 let zemřel klávesista a zpěvák Jiří Valenta. Členem slavné tuzemské hudební formace byl v letech 1986 až 2020, kdy odešel ze zdravotních důvodů.

Čas načtení: 2026-02-25 21:13:00

Petr Janda a hudební fanoušci v slzách: Tragická smrt v Olympicu!

Český hudební rybníček opustil člen legendární kapely Olympic. Ve věku 66 let navždy odešel klávesista Jiří Valenta.

Čas načtení: 2026-02-25 21:06:38

Obrovský smutek u Petra Jandy: Zemřel bývalý člen kapely Olympic

Petr Janda a jeho kapela Olympic prožívají smutné období. Kapela oznámila, že zemřel jejich bývalý klávesista Jiří Valenta. Bylo mu 66 let.

Čas načtení: 2026-02-25 22:06:00

Zemřel klávesista Jiří Valenta, bývalý člen kapely Olympic

Ve věku 66 let zemřel někdější člen skupiny Olympic, klávesista Jiří Valenta. Byl respektovaným hudebníkem, jeho předčasný odchod nás velmi zasáhl, napsala ve středu kapela na sociální síti Facebook.

Čas načtení: 2026-02-25 20:23:00

Kapela Olympic truchlí. Zemřel její dlouholetý člen

Legendární kapela Olympic se loučí se svým dlouholetým členem. Zemřel její klávesista Jiří Valenta, který s kapelou hrál už od 80. let až do roku 2020. Bylo mu 66 let.

Čas načtení: 2026-02-25 21:14:00

Zemřel Jiří Valenta, bývalý klávesista legendární kapely Olympic

Kapela Olympic oznámila, že ve věku 66 let zemřel klávesista a zpěvák Jiří Valenta. Členem slavné tuzemské hudební formace byl v letech 1986 až 2020, kdy odešel ze zdravotních důvodů.

Čas načtení: 2026-02-25 21:31:00

Zemřel někdejší člen kapely Olympic, klávesista Jiří Valenta

Praha - Zemřel bývalý člen skupiny Olympic, klávesista Jiří Valenta. Bylo mu 66 let. Byl respektovaným hudebníkem, jeho předčasný odchod nás velmi zasáhl, uvedla dnes kapela na sociální síti Facebook....

Čas načtení: 2026-02-25 22:01:31

Zemřel někdejší člen kapely Olympic, klávesista Jiří Valenta

Zemřel bývalý člen skupiny Olympic, klávesista Jiří Valenta. Bylo mu 66 let. O hudebníkově úmrtí informovala na facebooku kapela s odkazem na Valentovu rodinu. Ze skupiny před několika lety sám ze zdravotních důvodů odešel.

Čas načtení: 2026-02-25 21:00:00

Petr Janda a hudební fanoušci v slzách: Smrt v Olympicu!

Český hudební rybníček opustil člen legendární kapely Olympic. Ve věku 66 let navždy odešel klávesista Jiří Valenta.

Čas načtení: 2020-09-15 17:25:33

Dokument Postiženi muzikou představuje kapelu z Jedličkova ústavu The Tap Tap

Co byste dělali, kdyby vám osud nadělil kromě radosti ze života také celoživotní zdravotní handicap? Hrdinové filmu Postiženi muzikou, členové kapely z Jedličkova ústavu The Tap Tap, v tom mají jasno. Film Radovana Síbrta o tom, že s nadhledem a pozitivní energií je možné čelit i nejsložitějším překážkám a žít u toho život rockových hvězd, bude mít premiéru 24. září. Skupina The Tap Tap je složená ze studentů s postižením. V celovečerním dokumentu Postiženi muzikou její členové zpívají, hrají, milují, cestují a baví se. Temperamentní a vtipný mluvčí kapely Láďa kromě zpívání v kapele randí s přítelkyní a koketuje s politikou, citlivá a starostlivá zpěvačka Jana nezkazí žádnou zábavu, Jiří si ve filmu odbyde svou svatbu a klávesista Petr přes své nemalé zdravotní problémy usilovně pracuje na svém zdokonalení. Všechny spojuje vášeň pro vystupování v orchestru, který před více než dvaceti lety založil kapelník Šimon Ornest. A také pořádná dávka černého humoru, který jim pomáhá vyhnout se litování. „Od první chvíle, co jsem viděl vystupovat The Tap Tap, mě chytlo jejich obrovské nadšení a hrozně mě bavila jejich divokost. Přitom máme tendenci si postižené lidi představovat spíš jako ukňourané ‚ležáky‘, kteří se dojímají nad vlastním neštěstím a my je přicházíme politovat a pohladit. A pak jsme zaskočeni tím, že jim je celá naše lítost ukradená,“ říká režisér Radovan Síbrt. Ten se s duchovním otcem kapely Šimonem Ornestem zná od dospívání ze společného účinkování v Tanečním orchestru Kamila Jasmína. Šimon Ornest, známý jako přísný a důsledný kapelník, založil The Tap Tap přímo v Jedličkově ústavu jako hudební kroužek. Během více než dvaceti let existence si kapela vydobyla své pevné místo na české hudební scéně a mnohokrát úspěšně koncertovala v zahraničí. Skupina je známá svými melodickými rytmickými skladbami s vtipnými a trefnými texty, pravidelnou spoluprací se známými osobnostmi českého rocku a popu a také silnou fanouškovskou základnou. Například hudební klip k songu Řiditel autobusu dosáhl na YouTube přes 15 miliónů zhlédnutí. Hudba a text jsou dílem Xindla X a coby řidiči autobusu se zde vystřídají Vojtěch Dyk nebo Dan Bárta. Klip režíroval autor dokumentu Postiženi muzikou Radovan Síbrt. Členové The Tap Tap v Síbrtově filmu dokazují, že s nadhledem a pozitivní energií je možné čelit i nejsložitějším překážkám a žít u toho život rockových hvězd. Dokument získal v loňském roce Cenu diváků na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Jihlava, byl uveden na řadě zahraničních festivalů, například Hot Docs Festivalu v Kanadě nebo na Mezinárodním filmovém festivalu v Šanghaji.    Režisér Radovan Síbrt: Černý humor pomáhá Tap Tapům se z toho „neposrat“  Hrdinové vašeho filmu Postiženi muzikou jsou členové The Tap Tap, kapely z Jedličkova ústavu složené ze studentů s postižením.  Na plátně však působí, že jedou doslova naplno. Je tomu opravdu tak? Když jsem viděl poprvé Tap Tapy zhruba před patnácti roky, neuměli v té době ještě ani pořádně hrát. Od první chvíle mě ale chytlo jejich obrovské nadšení a hrozně mě bavila jejich divokost. Přitom máme tendenci si postižené lidi představovat spíš jako ukňourané „ležáky“, kteří se dojímají nad vlastním neštěstím a my je přicházíme politovat a pohladit. A pak jsme zaskočeni tím, že jim je celá naše lítost ukradená.    Proč jste se rozhodl natočit film, který je i přes všechny zdravotní handicapy zúčastněných paradoxně hlavně o radosti ze života? Jednoduše – nemám totiž rád dokumentární filmy o postižených a o trpících lidech, natočených z pozice „my se máme dobře, oni mizerně“, kde má divák cítit lítost, a tak trochu pocit viny. To mě nezajímá. Mě zajímal jejich přístup k životu hnaný obrovskou energií a černým humorem, kde nic není svaté, neexistuje žádná hranice, dokonce si i dělají si mezi sebou legraci z různých forem postižení. A člověka u toho dost mrazí.  Čím víc jsem The Tap Tap poznával, tím míň jsem vnímal jejich omezení a místo odlišností jsem je začínal vnímat jako samostatné osobnosti. To postižení postupně ustoupilo do pozadí.    Humor členů The Tap Tap ve filmu je mnohdy překvapivě hodně černý… Černý humor pomáhá Tap Tapům se z toho „neposrat“, jak říká jejich zpěvák Jirka Holzmann. Řada z nich totiž dostala při narození naloženo dost šíleným způsobem. A humor je hezká cesta, jak se vyhnout litovaní.    Jak se vám podařilo naladit se na tuto specifickou vlnu? Nebylo z pozice „zdravého“ režiséra přece jen těžké točit s lidmi s postižením a vzbudit u nich respekt? S nadsázkou se dá říct, že každý žijeme s nějakým postižením, i když není vždy patrné na první pohled (smích). Trvalo mi dlouho, než jsem byl schopný s nimi začít žertovat ve stejném duchu jako oni. Taky jsem musel překonat celou řadu svých vlastních předsudků. Nebyl jsem do té doby zvyklý mluvit například s člověkem, kterému se od pusy táhne dlouhá slina a stěží mu jde rozumět. Dlouho mi trvalo, než jsem dokázal upřímně a bez pocitu viny říct: Hele, promiň, já ti vůbec nerozumím. Teprve, když jsem získal pocit určité rovnosti, mohl jsem začít točit.    Kapela The Tap Tap má patnáct členů, podle jakého klíče jste si vybral postavy do filmu?  Miluji inteligentní humor Ládi Angeloviče, mluvčího kapely, který umí svět kolem sebe přesně okomentovat bez obalu, často i bolestivě. Proto jsem ho chtěl mít ve filmu. Stejně tak jsem tam chtěl mít zpěvačku Janu, která je velmi citlivá a starostlivá. Chtěl jsem, aby vytvářela protipól kapelníkovi The Tap Tap Šimonovi Ornestovi, který je často vnímán jako tyran (smích).    Šéfa kapely Tap Tap Šimona Ornesta znáte z devadesátých let z kapely Taneční́ orchestr Kamila Jasmína, kde jste hrál na trumpetu. Ve vašem filmu je coby kapelník velmi náročný, precizní a přísný. Proč myslíte, že tomu tak je? Šimon mi byl vždy velice blízký, známe se od dospívaní. Libí se mi na něm, že dokáže být tvrdý a jít si za svou vizí, že se nebojí dělat chyby, kvůli čemuž nemusí být vždy milován.  Šimon byl vždy náročný. V době, kdy nám dělal kapelníka, ale ještě nebyl soustředěný jako dnes a neměl vizi. Obojí přišlo až později. Ostatně asistentem v Jedličkově ústavu, kde kapela začala, se stal spíše z pragmatických důvodů, chtěl se vyhnout vojenské službě a pochvaloval si, že tam může většinu dne cvičit na saxofon. Všiml si ale zároveň, že tam bezcílně bloumají lidé na vozíčcích a řekl si, že by bylo zajímavé s nimi něco podniknout. Díky tomu rozvinul právě projekt kapely The Tap Tap, jenž stojí na přesvědčení, že postižení lidé nejsou břemenem pro společnost, ale její rovnocennou součástí.    Myslíte si i vzhledem k vašim vlastním hudebním zkušenostem, že tato metoda rovnocenného přístupu může fungovat v hudební kapele složené z handicapovaných hudebníků?  Je to do jisté míry problematická metoda. Jenže aby takové těleso fungovalo, je tvrdá ruka zapotřebí. Souvisí to zřejmě i s tím, že když The Tap Tap začínali, byly to děti a Šimon možná někdy zapomíná, že už to nejsou děti, ale dospělí lidé (smích). Coby kapelník The Tap Tap má nicméně jasnou vizi, a tou je, aby lidi s postižením nežili v ostrůvcích a ghettech, ale byli součástí naší společnosti a byli bráni jako její plnohodnotná součást.    Váš snímek ukazuje lidi s postižením bez zbytečného sentimentu… Hrdinové jedou naplno a užívají si každou minutu, až by mohlo někoho napadnout, jestli je to vůči nim korektní? Osobně nemám nic proti korektnosti, je to způsob, jak spolu komunikovat, abychom se neuráželi. Ten pocit, který by film mohl u někoho vyvolávat, podle mě vychází z toho, jak nejsme připraveni lidi s postižením vnímat jako rovnocenné.  Pro mě je podstatné, že film viděli členové The Tap Tap a dobře se bavili. Rozhodně se necítili nijak uraženi. A pokud mi bude vyčítáno, že je to nekorektní film, tak budu vlastně rád. Třeba to vyvolá diskusi o tom, jak máme komunikovat o lidech s postižením. A jak je máme vnímat. A to by bylo skvělé.    Co vám osobně zkušenost s natáčením filmu o kapele The Tap Tap dala?  Myslím, že členové této kapely jsou úplně stejní jako jiní lidé. Postižení ani prožité utrpení z nikoho neudělá automaticky lepšího nebo horšího člověka. To je velké nedorozumění. A týká se nejen lidí s postižením.  {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-12-19 18:14:40

Pozoruhodná kniha o skladbách skupiny Deep Purple

Steve Pilkington je šéfredaktor britského magazínu Rock Society, přispěvatel i jiných časopisů, týden co týden uvádí pořad o progresivním rocku na Firebrand Radio. A co je zač jeho kniha Deep Purple a Rainbow, every album, every song 196á–1979? Zasvěceností, propracovaností, pečlivostí, detailními přístupy se vymyká trendu mnoha jiných, banálnějších koncepcí. Fascinujícím způsobem přibližuje zásadní, ale vlastně veškerá raná alba hned dvou podstatných hudebních skupin, které ještě nezněly metalově (jako Metallica, například), ale tvrdostí, energií a promyšleností zaujaly už tak bezpočet fanoušků. Mnozí přitom prohlašují produkci skupin Deep Purple a Rainbow let sedmdesátých za absolutní vrcholky hudby. Anebo aspoň té rockové. Bylo to roku 1967, kdy kytarista Ritchie Blackmore, klávesista Jon Lord a bubeník Chris Curtis založili nenápadnou skupinu Roundabout. Basovým kytaristou se stal Nick Simper a definitivním hráčem na bicí Bobby Woodman. I on byl brzy nahrazen: Ianem Paicem. A jako první zpěvák stanul na pódiu Rod Evans. Roku 1968 se přejmenovali na Deep Purple a první koncert uspořádali v hospodě The Lion ve Warringtonu. V následujících osmnácti měsících nahráli tři alba, nicméně v létě 1969 došlo ke klíčové šarádě a světově významné změně. Basy se totiž chopil Roger Glover a mikrofonu zpěvák Ian Gillan. Éra této sestavy zůstává pro mnohé nejklasičtější. Ale Gillan a Glover roku 1973 odešli. Novým baskytaristou se stal Glenn Hughes a ještě podstatnějším byl příchod Davida Coverdala. Právě s jeho nezanedbatelnou pomocí měla vzniknout uhrančivá alba Burn a Stormbringer... Ale následoval odchod Ritchie Blackmora (1975) a roku 1976 se skupina rozpadla, byť ne navždycky. Blackmore vystupoval již od roku 1975 se zpěvákem Ronnie Jamesem Diem v sestavě Rainbow a Coverdale dosáhl mimořádného úspěchu s kapelou Whitesnake. Toho všeho znalý publicista Steve Pilkington mapuje vznik legendy během onoho prvního desetiletí a skutečně rozebírá desku za deskou až do šroubku a píseň za písní až do posledního riffu. Začíná albem Shades Of Deep Purple (1968), natočeném v květnu 1968 po návratu skupiny ze skandinávského turné, a skončí albem Down To Earth (1969), nahraném v dubnu až červenci 1979, již se zpěvákem Grahamem Bonnetem a pod „značkou“ Rainbow, kde kytary ovládají Ritchie Blackmore a Roger Glover. Zatímco zprvu nahrávali rovněž coververze hitů Beatles (Help) či Neila Diamonda (Kentucky Woman), postupně začali generovat vlastní hity, ke kterým se roku 1969 přiřadilo Lordova skličující milostné blues Blind. Evokace ročních období střídajících se v Lordově textu je o dost víc než dobrý nápad a k dokonalosti dotažené Blackmorovo sólo patří k jeho nejlepším. Nelze než dodat, že je tato brilantní raná skladba nedoceněna.  To nelze říci o písni Speed King. Uvádí desku In Rock natočenou mezi říjnem 1969 a dubnem 1970 v legendární sestavě Gillan, Blackmore, Lord, Glover, Paice. Energie hitu jen zlehýnka opadá, když tu začnou Blackmore a Lord střídat improvizovaná sóla. První sloka se vrací – s nezapomenutelnou, o hodně prudší dravostí – a finále nato kolabuje v crescendu rovném takřka smrti všech. Smrti po heroickém výkonu. Je zajímavé, že šlágr měl před nahráním jiný text Kneel And Pray. Z téhož alba pochází však větší „bomba“. Má podobu desetiminutové epopeje. Slyšíme hloubavý úvod, následné crescendo, nato dokonce bolero, konečně ikonické a Blackmorovo možná nejlepší sólo. Nato opět úvodní sekvenci, opět crescendo a finále. Veskrze zdařilá píseň vznikla Lordovou předělávkou amerického songu Bombay Callingod a správný smysl názvu plynoucí z Gillanova textu není Dítě v čase, ale Dítě včas. Respektive: Sladký dítě, ty včas rozpoznáš tu hranici. Nahrávací společnost Harvest nebyla hluchá ani hloupá! Okamžitě si vyžádala ještě singl. Snad jen díky tomu vznikl – snad během půlhodiny – hit Black Night. Blackmore zde užil riff Jamese Burtona ze Summertime v podání Rickyho Nelsona a zrodila se píseň, které v hitparádě v tu ránu konkuroval pouze Paranoid Black Sabbath. V září 1970 až červnu 1971 vzniklo album Fireball, jehož stejnojmenná zahajovací palba se stala poznávací značkou skupiny. Nemá víc než tři a půl minuty. Sólový úvod Iana Paice na bicí patří k vůbec nejosobitějším zahájením rockové písně, jaké kdy kdo nahrál. Obsahuje vícero ohromujících, a chcete-li, závratných momentů, ale využití dvojitého basového bubnu (které tu prakticky položilo základ speed metalu) bylo tak náročné, že píseň hned po prvním turné vypadla ze setlistu. Škoda.  Svého času jsem se pokusil tu skladbu dokonce otextoval jako jakousi „protivojnovou“ vypalovačku, přičemž se na konci strof rýmovala: S tou – svou – pochodovou / písní pokoj dej, kdo ti říkal – kdo ti tvrdil, / že je to tam nej? Další album Machine Head z prosince 1971 začíná úvodem v podobě šestiminutové, dnes archetypální skladby Highway Star. „Prvních pětatřicet vteřin patří k nejlepším chvílím v dějinách rocku,“ míní Steve Pilkington, a když napětí songu dosáhne nesnesitelné meze, kdy praskají lebky, přijdou dva mohutné akordy a rána, napětí se uvolní a Gillan přijde s možná banálními, ale přesto nesmrtelnými úvodními slovy: „Nikdo si neveme mý auto!“ Nejprve Lord a pak i Blackmore připojí dvě z nejzásadnějších sól desetiletí a skladba jako by neuměla zvolnit. Zatímco první sloka chválí auto, druhá již zpěvákovu dívku a třetí zpěvákovu hlavu. Ta je totiž díky autu a dívce přímo nahuštěna vzrušením. Na tomtéž albu je Smoke On the Water, a tedy riff, který dodnes zkusí naprosto každý, kdo se začíná učit na kytaru. Gloverův monotónní basový part lze řadit k nejjednodušším a současně nejpůsobivějším, jaké byly kdy nahrány. A refrén? „Kouř nad vodou, oheň na nebi.“ Již nezmizí z paměti. Po třetí řádce nečekaně uslyšíte riff, který dle všeho měl přijít později, a právě ten zneklidňující efekt mu dává působivost. Píseň má geniální konstrukci a zvlášť v závěrečné fázi sóla je neuvěřitelně zapamatovatelná. U refrénu je to správné, u sóla jde o výkon hodný obdivu, a je zvláštní, že skupina měla zprvu tento megahit za druhořadý! Ale v čase, kdy u nich byl Gillan, ho s úctou váleli dokonce i Black Sabbath. Ten song je nakonec slavnější než obě ty kapely.  S albem souvisí strohá a krajně bolestná balada o opuštěném slepci When A Blind Man Cries, kterou ale Blackmore z desky nekompromisně vyřadil právem veta. Jeho nepřekonatelné sólo vás přesto rozbrečí. A to nemusíte být slepí a na dně. Přesto kapela tuto skvělou píseň hrála živě pouze jedinkrát, a to když byl Blackmore nemocný. Zajímavý český text pro Jiřího Schelingera Jsem prý blázen jen podle ní napsal František Ringo Čech, ale skončil (a nikoli zle) s hudbou Stanislava „Kláska“ Kubeše. Na další desce, vydané v lednu 1973, je nejznámějším songem dnes už klasický, šestiminutový hit Woman From Tokyo. I když jej podle Pilkingtona možná měli utnout o minutu dřív. – A Burn vzniklo v listopadu 1973. Titulní a současně úvodní skladba se stala další rockovou klasikou, přičemž inspiraci prý poskytla skoro čtyřicet let stará píseň bratří Gershwinů Fascinating Rhythm (1936). V listopadu 1974 bylo natočeno album Stormbringer a titulní (a současně úvodní) hit se již blíží, i když jen zlehka, heavymetalu. Obsahuje jeden z nejdůraznějších riffů, s jakým kdy kapela přišla: je krajně tísnivý a temný. „Jezdec bez sedla uprostřed oblohy,“ psal tu Coverdale o duhou zdobeném tornádu, ale sporné je tvrzení, že v nahrávce on sám cituje vulgární slova dívky posedlé satanem z Exorcisty Williama Petera Blattyho. Tohle tvrzení je ovšem podobně šířené jako názor, že jde o zcela konkrétní Elricův meč Stormbringer z knih Michaela Moorcocka. Album uzavírá nejuznávanější balada skupiny Soldier Of Fortune. Autorovi knihy řekl David Coverdale, že je ta píseň dle jeho názoru vrcholem všeho, co spolu s Blackmorem vytvořili onou osobitou metodou, kdy do hudebních děl začleňovali součástky folku, modální hudby i sekvence Bachových skladeb. Navíc sdíleli zálibu v počátcích tvorby skupiny Jethro Tull. Zdá se, že David Coverdale nenazpíval pro Purply nikdy nic lépe než právě Vojáky štěstěny. Českým textem Šípková Růženka skladbu, jak známo, opatřil Zdeněk Svěrák. Kniha Steva Pilkingtona se věnuje i produkci skupiny Rainbow a v předposlední kapitole sumarizuje další, živě nahraná alba, kompilace, a dokonce videa a DVD. Ale delších vizuálních záznamů je jako šafránu. V podstatě se jedná jen o černobíle zachycené vystoupení skupiny v Kodani (1972), o vizuálně nevalný materiál z newyorského koncertu (1973) a o záznam z koncertu nazvaného California Jam (1974), při kterém kapela exceluje na pozadí umělé duhy.  V tomto filmu napadá Ritche Blackmore kameramana svou vlastní kytarou, čímž ji ničí. Zbytky mrští do davu. Benzínem polévá reproduktory a jejich podpálením vyvolá explozi, při které sám takřka vzplane. Tlaková vlna smete Paiceovi z očí brýle. Ač se bedny hroutí z pódia, skupina hraje dál…   Steve Pilkington: Deep Purple a Rainbow. Všechna alba, všechny skladby 1968-1979. Přeložila Květa Palowská. NAVA. Plzeň 2019. 200 stran + 16 stran barevné přílohy {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-22 11:47:00

Písně The Velvet Underground v symfonickém provedení kapely Universal Underground

Zpěvačka Jitka Charvátová, kytarista a zpěvák Tomáš Hradil a klávesista Petr Kučera představí v pátek v brněnském Sono Music Clubu naživo nový projekt Universal Underground. Zazní šestnáct skladeb americké kapely The Velvet Underground v podání českých muzikantů v aranži pro komorní orchestr, elektrickou kytaru, klávesy a zpěv. Večer začne v 18 hodin, koncert je naplánovaný na dvacátou hodinu.

Čas načtení: 2024-03-12 11:09:57

Zemřel zpěvák a hudebník Karl Wallinger

Ve věku 66 let zemřel v neděli Karl Wallinger, lídr britské kapely World Party a bývalý klávesista formace The Waterboys. Byl též spolutvůrcem úspěšných soundtracků. O jeho skonu informoval jeho mluvčí, příčinu však neoznámil.

Čas načtení: 2024-03-20 05:31:00

Muzikant Ondřej Fencl: Lidé chtějí srozumitelnou poezii

Nejdůležitější je pro něj hraní v domovské kapele Hromosvod. Je však i členem skupin Schodiště, 5P Luboše Pospíšila, Vzpomínka na Marsyas, hraje s Vladimírem Mertou, Janem Hrubým, Oskarem Petrem, občas s Mňágou a Žďorp, píše básně a spolu s herečkou Kristýnou Ryškou účinkuje v představení Poetické večery. Většině projektů dělá manažera, takže je hudbou obklopen od rána do večera. Zpěvák, skladatel, básník, klávesista a kytarista Ondřej Fencl je tak trochu úkaz.

Čas načtení: 2024-05-02 16:30:40

Zemřel Richard Tandy z kapely ELO

Ve středu 1. května zemřel Richard Tandy, klávesista britské kapely Electric Light Orchestra (ELO). Bylo mu 76 let. Jeho smrt oznámil v médiích šéf skupiny Jeff Lynne.

Čas načtení: 2024-05-02 15:56:30

T.G. Copperfield & The Electric Band v Přerově

Festival Blues nad Bečvou, Restaurace Pivovar Přerov, čtvrtek 25.4.2024 Po velmi úspěšném koncertu anglické pětice Brave Rival na úvodním koncertu dvanáctého ročníku festivalu Blues nad Bečvou přilákal bluesrockový písničkář zpěvák a kytarista T. G. Copperfield do ověřených prostor přerovského Pivovaru na další dvojkoncert nečekaně početnou návštěvu. Před hlavní hvězdou večera naladila bluesovou atmosféru domácí kapela Mothers Follow Chairs v nové sestavě sérií ověřených hitů. Energickou zpěvačku Petru Polákovou Uvírovou doprovodili klávesista Pavel Dědek, nově kytarista Bohdan Mrtvý, baskytarista František Šejba […] The post T.G. Copperfield & The Electric Band v Přerově first appeared on Jazz Port.cz. Zobrazit celý článek T.G. Copperfield & The Electric Band v Přerově

Čas načtení: 2024-05-03 08:26:00

Hudební svět v slzách. Zemřel klávesista legendární kapely

Ve věku 76 let zemřel ve středu 1. května Richard Tandy, klávesista britské rockové kapely Electric Light Orchestra (ELO). O jeho smrti informoval frontman kapely Jeff Lyne na sociální síti.

Čas načtení: 2024-05-09 11:08:00

Klávesista Pavol Bartovic: Elán odmítnout nešlo

Novým členem Elánu se stal klávesista Pavol Bartovic. Dosud hrál jen v jiné slovenské kapele Modus, odkud se zná s kytaristou Elánu Jánem Balážem. Se svou novou formací odehraje následujících šest ohlášených koncertů a těší se na další práci.

Čas načtení: 2024-05-15 13:01:00

Pavel Březina z Olympiku složil novou píseň. Ta má podle Petra Jandy „koule“

Ve skupině Olympic se během jejího šedesátiletého působení vystřídalo více než dvacet členů. Ten v současné sestavě služebně nejmladší, klávesista Pavel Březina je i plodný skladatel. Nyní představuje písničku Na strunách času. Videoklip, který má na Novinkách premiéru, se točil před oltářem.

Čas načtení: 2024-05-22 10:10:00

Náš host: Hudební skupina Médium

Hostem zpěvák Luboš Hubinger a klávesista Petr Dvořák. Moderuje Iva Kokešová

Čas načtení: 2024-06-21 10:00:00

Seriálový Dexter Michael C. Hall míří v létě do Prahy se svou kapelou Princess Goes

Seriáloví i hudební fanoušci by měli zbystřit. Koncem června zavítá do Prahy výjimečná návštěva v podobě držitele Zlátého glóbu, seriálového Dextra Michaela C. Halla. Ten přijede se svou kapelou Princess Goes 26. 6. 2024, se kterou odehraje koncert v klubu Futurum. Princess Goes (dříve Princess Goes to the Butterfly Museum) je newyorská avant-indie superskupina založená v roce 2018 charakteristická jedinečnou směsí disca 70. let, nové vlny 80. let, alternativy 90. let a současné elektronické taneční hudby. Kromě filmového, seriálového i divadelního herce a zpěváka Michaela C. Halla ("Dexter, “Odpočívej v pokoji”, muzikály Lazarus, Chicago, Kabaret na Broadway) ji tvoří klávesista Matt Kaitz-Bohen (Blondie, Cyndi Lauper) a bubeník Peter Yanowitz (The Wallflowers, Morningwood). Vstupenky na pražský koncert jsou v prodeji od pátku 29. března od 10:00 v síti GoOut.

Čas načtení: 2024-07-21 12:00:00

Skupina Lucie připravuje turné ke čtyřiceti letům na hudební scéně

Skupina Lucie připravuje turné ke 40 letům na hudební scéně, během kterého příští rok na podzim vystoupí v Praze, Brně, Ostravě, Plzni a Bratislavě. V Praze se koncert uskuteční 9. prosince 2025 v O2 areně. Na koncertní oslavě se Lucie, ze které po prázdninách odchází bubeník a zpěvák David Koller, představí s novými spoluhráči. Už se rýsuje výpravná scénografie s nejmodernějšími technologiemi a světelným parkem. ČTK o tom za kapelu informoval klávesista a zpěvák Michal Dvořák.

Čas načtení: 2024-07-21 12:00:00

Skupina Lucie připravuje turné ke čtyřiceti letům na hudební scéně

Skupina Lucie připravuje turné ke 40 letům na hudební scéně, během kterého příští rok na podzim vystoupí v Praze, Brně, Ostravě, Plzni a Bratislavě. V Praze se koncert uskuteční 9. prosince 2025 v O2 areně. Na koncertní oslavě se Lucie, ze které po prázdninách odchází bubeník a zpěvák David Koller, představí s novými spoluhráči. Už se rýsuje výpravná scénografie s nejmodernějšími technologiemi a světelným parkem. ČTK o tom za kapelu informoval klávesista a zpěvák Michal Dvořák.

Čas načtení: 2024-08-21 12:39:50

SOČR uvádí: Marcel Bárta & Jakub Zitko

Saxofonista a skladatel Marcel Bárta a klávesista, pianista a skladatel Jakub... | Praha 7 - (2025-02-14 19:30:00 - 2025-02-14 00:00:00)

Čas načtení: 2024-08-20 13:09:49

SOČR uvádí: Ondřej Pivec & Kennedy Administration

Ondřej Pivec, producent, skladatel a klávesista, hráč na Hammondovy... | Praha 7 - (2024-10-25 19:30:00 - 2024-10-25 00:00:00)

Čas načtení: 2024-09-02 12:05:00

Klávesista kapely The Cure má rakovinu. Příznaky jsem ignoroval, přiznává

Klávesista kapely The Cure Roger O’Donnell (68) svým fanouškům nedávno oznámil, že už přes rok bojuje s agresivní rakovinou lymfatického systému. Loni v listopadu musel kvůli nemoci dokonce odstoupit z turné po Latinské Americe.

Čas načtení: 2024-09-03 09:44:00

Klávesista britské kapely The Cure O'Donnell oznámil, že má leukémii

Londýn - Klávesista britské kapely The Cure Roger O'Donnell na sociálních sítích oznámil, že se už rok léčí s leukémií. Učinil tak u příležitosti měsíce osvěty o rakovině krve....

Čas načtení: 2024-09-03 10:06:00

Rána pro skupinu The Cure: Leukémie muzikanta!

Klávesista britské kapely The Cure Roger O'Donnell (68) na sociálních sítích oznámil, že se už rok léčí s leukémií. Učinil tak u příležitosti měsíce osvěty o rakovině krve.

Čas načtení: 2024-09-16 05:28:00

Monkey Business: Chceme být neprůstřelná kapela

Řadu let to vypadalo, že to tak bude navždy. K české skupině Monkey Business, jejíž hudební základy leží v žánru funku, patřily vždy anglické texty. S novinkou Když múzy mlčí, jedenáctým albem v její historii, se však věci změnily. Texty na desce jsou české. Před jejím křtem 24. září na koncertě na pražské Občanské plovárně o ní hovoří klávesista Roman Holý, zpěváci Tereza Černochová a Matěj Ruppert a baskytarista Pavel Mrázek.