Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-02-23 18:15:53

Brno přivítá soutěž mladých programátorů, tématy budou média, dezinformace i AI

Brno, 23. února 2026 – Na půdě brněnské Fakulty informatiky Masarykovy univerzity poměří 27. a 28. února své dovednosti mladí talentovaní programátoři. V rámci týmového soutěžního hackathonu bude jejich úkolem během 24 hodin navrhnout a naprogramovat co nejlepší řešení konkrétního problému. Klání se tematicky zaměří na svět médií – konkrétně na problematiku dezinformací, investigace nebo analýzy zpráv. Akci pořádá česko-americká technologická společnost Newsmatics. Celý článek...

Čas načtení: 2026-02-25 16:37:57

Brno přivítá soutěž mladých programátorů. Tématem budou média, dezinformace i AI

Na půdě brněnské Fakulty informatiky Masarykovy univerzity poměří 27. a 28. února své dovednosti mladí talentovaní programátoři. V rámci týmového soutěžního hackathonu bude jejich úkolem během 24 hodin navrhnout a naprogramovat co nejlepší řešení konkrétního problému. Klání se tematicky zaměří na…Read more →

Čas načtení: 2024-02-08 09:37:00

Kurz, který pomůže i ke statisícovým výdělkům každý měsíc? IT rekvalifikace

Praha 8. února 2024 (PROTEXT) - V kterých odvětvích je zájem o programátory nejvyšší? A kdo všechno se může rekvalifikovat? O tom všem si David Jančík popovídal v pořadu „Co na to vaše peněženka“ na CNN Prima News.https://cnn.iprima.cz/kurz-misto-maturity-a-sta-tisice-na-uctu-kazdy-mesic-s-it-rekvalifikaci-ano-423632 Firmy lační po nových programátorechJak v rozhovoru zmiňuje spoluzakladatel největší české programátorské akademie ITnetwork David Jančík: „IT je velmi perspektivní obor a je navíc hodně sexy. Lidé zde totiž mají mnohé pracovní benefity, jakými je třeba úplná práce z domu nebo časová flexibilita. Díky tomu mohou ajťáci vykonávat svou profesi z téměř jakéhokoliv místa na světě,“ přiblížil Jančík.Vzhledem k neustálému rozvoji celého IT odvětví roste i počet volných pozic, takže zájem o nové zaměstnance je enormní. „Máme informace, že míst pro programátory jsou na trhu práce tisíce. Největší poptávka je přitom v korporátech či v různých bankovních institucích. Nicméně dnes už je téměř v jakékoliv firmě někdo, kdo se stará o IT,“ popsal Jančík.Dalším podstatným benefitem, kterým se firmy snaží zájemce přilákat, je rozhodně nadprůměrná mzda. Platy u senior programátorů často atakují hranici 160 tisíc korun za měsíc, u juniorů se potom nástupní mzdy pohybují okolo 40 tisíc korun. I to je ovšem nadstandard oproti nováčkům v jiných oborech. Tyto argumenty tedy vedou mnohé zájemce k rekvalifikaci do tohoto perspektivního oboru.IT je pro všechnyRekvalifikační kurzy ITnetwork jsou otevřeny úplně všem dospělým zájemcům bez ohledu na jejich předchozí obor nebo věk. „Když se podíváte na náš web do záložky Příběhy absolventů, tak uvidíte, jak rozmanité typy lidí k nám chodí. Máme tam studenty, kteří zrovna vyšli školu a chtějí si rozšířit své znalosti v IT. Jsou tam také nějací freelanceři, bývalý chirurg, ale i maminky na mateřské dovolené. Myslím tedy, že do IT se může rekvalifikovat úplně každý,“ vysvětlil Jančík.Stovky spokojených absolventů jsou podle Jančíka důkazem, že se lze pomocí rekvalifikace uchytit v IT a vypracovat se až na seniorní pozice. Tento proces ostatně zaznamenává také projekt 5 Statečných, jenž sleduje osudy pěti odlišných lidí, kteří se chtějí stát programátory. A ačkoliv zmíněný videoseriál zatím stále neskončil, někteří z účastníků si již dokázali najít uplatnění.Programátory shání i Armáda České republikyA právě jeden ze Statečných, voják Jiří, svým příběhem poukázal na další odvětví, kde je silný nedostatek programátorů. „Spojovací vojsko Armády České republiky v současnosti akutně potřebuje zhruba 150 IT specialistů. Vzhledem k tomu, jak se zavádí umělá inteligence, digitalizace a robotizace, budou potřeba čím dál tím více,“ vysvětlil kpt. Martin Krupička, tiskový důstojník spojovacího vojska AČR.Armáda proto nyní spolu s ITnetwork ladí možnou budoucí spolupráci. „ITnetwork by nám mohl vychovávat specialisty přímo podle našich požadavků. Tato spolupráce je zatím v zárodku, ale vše naznačuje tomu, že má pro nás velkou perspektivu,“ uzavřel nadějně Krupička. ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2021-06-21 08:35:02

Qwant žádá Huawei o peníze aneb Daleká cesta k evropskému Silicon Valley

Malá zprávička, která proběhla na evropském serveru Politico právě před týdnem: francouzská firma Qwant, konkurent Googlu ve vyhledávacích službách, žádá čínskou firmu Huawei o investici ve výši osm milionů eur za účelem přežití. Podle téhož zdroje prodělal Qwant v uplynulých letech značné množství peněz: 13 milionů eur v roce 2020, 23 milionů eur v roce 2019 a 11,2 milionů v roce 2018, to vše při velmi nízkých celkových tržbách (tři až 7,5 milionu eur ročně). Není to tedy zrovna zdravá firma, a to přesto, že ji svého času chválili jak Emmanuel Macron, tak dánská europolitička Margrethe Vestager. Jiná malá zprávička, z téhož serveru Politico a jen o dva dny později: prezident Macron má vizi vytvoření deseti lokálních evropských technologických gigantů o tržní hodnotě aspoň 100 miliard eur, a to do roku 2030. (Tatáž zpráva u Reuters, s jedním zajímavým citátem, ke kterému se vrátíme později.) Samozřejmě nevíme, jaká bude hodnota dolaru roku 2030, ale kdyby k žádné významnější inflaci nedošlo, je to, řekněme, velmi odvážná vize. Třetí malá zprávička, z jiného serveru, ale z téhož týdne: nejúspěšnějším státem, co se technologických startupů týče, je v Evropě Velká Británie. Překročila hranici 100 takzvaných „jednorožců“, jak jsou označovány mladé firmy s hodnotou nad jednu miliardu dolarů. Ačkoliv počet těchto firem roste i v jiných státech, zatím mají Britové výrazný náskok i před Francií s Německem dohromady. Což vůbec není špatné, na zemi, ze které podle těch nejdrastičtějších líčení budoucnosti měl po brexitu uprchnout zděšený a ohrožený kapitál. Zdá se, že tam dělají něco lépe než ve Francii. A v kalifornském Křemíkovém údolí ještě lépe. Co? Florencie byla jen jedna To je podobně těžká otázka, jako jak to, že město jako Florencie dokázalo v patnáctém století chrlit fantastické množství špičkových uměleckých děl, kdežto Frýdek-Místek roku 2021 to nedokáže. Ano, Florencie byla vůči zbytku tehdejšího světa nepochybně bohatší než Frýdek-Místek dneska. Ale to je Rijád, Luxembourg nebo Mnichov dneska taky a žádný zjevný Michelangelo tam nepůsobí. Ona ostatně ani ta dnešní Florencie, která je z hlediska HDP na hlavu nepochybně bohatší než ta tehdejší, nedokáže napodobit svůj pět set let starý úspěch, a to i přesto, že o něm dobře ví a možná na něj surčitou nostalgií vzpomíná. A abychom nechodili až do Itálie – zcela podobně je dnešní Praha architektonicky nanicovatá (myslím tím nové budovy, převážně nudné a anonymní konstrukce ze skla a oceli), kdežto předkové z ní udělali stověžaté město atd. Největší západní „technologický park“ je Křemíkové údolí, a i ono je v USA jenom jedno. Poslední dobou sice některé velké společnosti začínají uvažovat o stěhování do Texasu, protože Kalifornie se se svým břemenem regulací a daní posunula příliš doleva, ale to nemění nic na tom, že historicky bylo Křemíkové údolí v USA jen jedno. Existují sice i technologické firmy sídlící jinde (Texas Instruments, Microsoft), ale takový konglomerát jako v Silicon Valley už jinde nenajde. On přitom samozřejmě funguje nějaký efekt sněhové koule; když už nějaké takové centrum vznikne, začnou se mladé talenty stěhovat spíš tam, než aby vytvářely svoje vlastní konkurenční podnikatelské zóny na opačném konci země. Ale i tak se zdá, že vznik fenoménů, jako je Křemíkové údolí, je vzácnější než, dejme tomu, vznik dobrých univerzit. Ty jsou rozptýleny po mapě všude možně a rozhodně se tak nekoncentrují. To by vypovídalo, že Křemíkové údolí je spíše něco jako ta renesanční Florencie: jev velice vzácný, který vůbec vzniknout nemusel, a který se jinde bude jen těžko replikovat. Proč tedy nemáme nic takového v Evropě, i když by si to prezident Macron přál? Proč je vyhledávač Qwant „černou dírou v červených číslech“ a žádá o peníze Číňany, i když do něj investoval veřejný i soukromý sektor a Macron a Vestagerová jej veřejně chválili? Programátorů je tu dost a peněz taky, nebo ne? Investorskou zkušenost vládním usnesením nenahradíte Když dva dělají totéž, není to totéž. Investice je strašně široký pojem; nalít peníze je možno do libovolného ztrátového projektu. Skutečný „kumšt“ je vybrat ty nadějné a pak je dostrkat k tomu, aby se staly ziskovými. Teď přijde ten slibovaný citát od Macrona, jak jej přetiskla agentura Reuters: „Dokážeme přitáhnout řadu čínských a amerických investorů, protože když se podívám na to, do čeho investují, jsou to naprosté kraviny, do kterých tečou peníze, protože peněz je teď na trhu příliš mnoho.“ Toto mi zní jako naprosto neuvěřitelná karikatura investorské kultury v Křemíkovém údolí, která je jedním ze základů jejich současné technologické hegemonie. Tam opravdu nejde o to, nalít přebytečné peníze do čehokoliv. Případy jako Juicero, které se dostaly do seznamu černých legend digitálního světa, nejsou typické a slouží jako varování pro další investory. Investorská kultura v Silicon Valley je hodně stará. V podstatě stejně stará jako součástka jménem tranzistor. Nestorem tamních investorů byl profesor z Caltechu Arnold Beckman, chemik, který ve 30. letech vydělal velké peníze na svém vynálezu měřidla pH, a následně až do své smrti ve věku 104 let investoval do technologických společností. Už z té první generace inženýrů, kteří přišli do Kalifornie v padesátých letech, se vydělilo několik dalších investorů – někteří založili dnes světoznámý Intel, jiní, jako rakouský rodák Eugene Kleiner, vytvořili investiční společnosti, které vkládaly peníze do dalších projektů. V současnosti zde působí například Y Combinator, masivní technologický inkubátor vedený dalším veteránem oboru Paulem Grahamem. Y Combinator akceptuje jen jednu ze sta přihlášek – to je míra selektivity, která rozhodně neodpovídá Macronem malované představě „přehazujeme peníze vidlemi, protože jich máme zbytečně mnoho“! Tito investoři mají vesměs v IT zkušenosti, které prezident Macron a jeho úředníci mít nemohou. Založili svoje firmy, vydělali na nich, leckdy předtím aspoň jednou zkrachovali (což je v Americe daleko menší stigma než v Evropě a bere se to spíš jako součást podnikatelské zkušenosti). Investicím se věnují desítky let, za tu dobu viděli desítky tisíc žadatelů. Většinu z nich odmítli, ale tisícům nějaký ten startovací kapitál dali. Pak na ně průběžně dohlíželi, protože pokud ten čerstvě zainvestovaný podnik má mít vůbec nějakou šanci k přežití, nesmí si „naběhnout“ do mnoha různých pastí, které jsou pro veterány oboru dobře předvídatelné, ale pro mladé nadšence nikoliv. Přes veškerou péči také viděli, jak část těchto sotva založených firem umírá. Když se tak stalo, uspořádali „post mortem“ jakousi virtuální pitvu s ohledáním, co se stalo špatně, a šli dál. Ale výsledky té „pitvy“ berou v úvahu při dalším rozhodování, aby se stejná chyba pokud možno nestala znova. Tahle kombinace obrovského penza zkušeností, znalostí a kapitálu je něco, co v podstatě nejde replikovat na jiné straně světa, leda podobně dlouhým a organickým procesem. Rozhodně ne usnesením vlády, i kdyby do toho nalila miliardy a sehnala pár veteránů-kapitalistů ochotných se této činnosti věnovat. Oni totiž vesměs budou z jiných oborů a IT jim bude cizí, a v jiných oborech platí jiné principy. Takového bankéře by ani nenapadlo přišmatlat před obecenstvo v kraťasech a sandálech, jako to v USA učinil miliardář Paul Graham; a určitě by mladých mužích v obecenstvu vyžadoval oblek s kravatou. Ale na kvalitu nově vzniklých firem by ty kravaty neměly žádný kladný vliv… Myslím si, že na přebytek státní péče a nedostatek péče odborné doplatil i Qwant, francouzský konkurent Googlu. Abych to jeho selhání nějak kvantifikoval, pro účely tohoto článku jsem obepsal deset svých známých programátorů. Jde o množinu lidí, kteří se mezi počítači pohybují od útlého mládí a nejeden z nich proháněl už Pacmana na ZX Spectrum. Výsledky průzkumu vypadají takto: Devět z nich o Qwantu ani neslyšelo. Jeden o něm slyšel, ale nikdy jej nepoužil.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-11-21 14:54:59

Programování aplikace: Na co si dát pozor při výběru programátorů?

Vytvoření a programování aplikace, ať už pro mobilní zařízení, nebo web, je složitý proces, který... Článek Programování aplikace: Na co si dát pozor při výběru programátorů? se nejdříve objevil na Profiblog.

Čas načtení: 2012-05-17 05:00:00

Facebook Messenger – opravdu strohý kecálek

Oficiální klient z dílen Facebooku unikl na veřejnost už v prosinci minulého roku. Jednalo se ale pouze o vývojovou verzi, která nebyla určena veřejnosti. Oficiálního představení se aplikace dočkala až v březnu tohoto roku. Každý, kdo si od programátorů Facebooku něco sliboval, byl pravděpodobně zkl ...

Čas načtení: 2010-05-27 06:00:00

Blogger.com díl - I.díl - začínáme blogovat

Tvorba vlastních webových stránek už dávno není výsadou velkých společností či specializovaných programátorů. V dnešní době existuje mnoho internetových služeb, které umožňují tvorbu a správu webu úplně každému uživateli internetu. Blogger.com od společnosti Google je jedna ze světově nejpoužívanějš ...

Čas načtení: 2010-04-23 06:00:00

Profesionální web snadno a rychle!

Už delší dobu si s vámi pohrává myšlenka vytvořit si vlastní internetové stránky, ale odrazuje vás neznalost programovacích jazyků či nevzhledně vypadající free blogové alternativy? Profesionálně vyhlížející web už dnes není výsadou jen zdatných programátorů či majetných lidí, kteří si web nechají v ...

Čas načtení: 2009-10-08 06:00:00

Power DVD 9: Užijte si sledování naplno!

Hledáte universální program na sledování filmů a poslech zvukových stop? Jestliže vaše odpověď zní ano, mám pro výbornou zprávu. Dnes si totiž představíme komplexní přehrávač Power DVD 9 od programátorů z CyberLink. Pojďme se podívat, co všechno nám devátá verze velmi známého přehrávače Power DVD na ...

Čas načtení: 2008-11-11 06:00:00

Najdi rozdíly...Použij WinMerge

WinMerge je populární porovnávácí nástroj, který by měl být součástí dílny většiny programátorů, jež jsou na vyšší úrovni. Pomocí tohoto prográmku můžeme jednoduše porovnávat soubory nebo zdrojové kódy a synchronizovat složky, tím můžeme ušetřit spoustu času. WinMerge vše tohle udělá jednoduše za ná ...

Čas načtení: 2008-10-21 06:00:00

Video mp3 Extractor Pro - jednoduché extrahování zvuku z videa

Úvod Existuje mnoho programů pro oddělení zvuku od videa. Mezi nimi se také nachází tento program s vcelku krkolomným názvem Video mp3 Extractor Pro, jenž je čtvrtým výtvorem profesionálních programátorů z firmy GeoVid, dnes stojící za programy jako VidCrop (Pro), Flash to Video Encoder (Pro), VidS ...

Čas načtení: 2024-02-15 12:30:00

Aimtec pořádá další hackathon s cílem vyvinout aplikace a nástroje pro lidi s handicapem

„Když kód pomáhá” je už podru­hé podtitulem tradiční plzeňské akce, na které se programátor­ské týmy budou snažit navrhnout aplikace nebo vytvořit řešení na podporu konkrétních osob žijících s handicapem. Na svou práci budou mít přesně 40 hodin. O víkendu 8.–10. 3. se ale kulturní centrum Moving Station stane nejen místem klání programátorů. Sobotní program nabí...

Čas načtení: 2009-10-22 06:00:00

Operation Flashpoint: Dragon Rising – Číňan na šesté hodině!

Před téměř devíti lety vyšel první díl legendárního vojenského simulátoru Operace Flashpoint od českých programátorů z Bohemia Interactive Studio (BIS). Nyní jsme se dočkali oficiálního pokračování Flashpointu s názvem Operation Flashpoint: Dragon Rising. Druhý díl už bohužel není z české dílny, ale ...

Čas načtení: 2013-03-21 12:00:00

Ruby on Rails, ideální framework?

Žabomyší války o tom, který programovací jazyk a framework je nejlepší na vývoj webových aplikací, neberou konce. Pokud se v některé diskusi nebo sociální síti zeptáte programátorů, jaký framework je momentálně nejlepší, každý Vám prostě doporučí ten jeho oblíbený. Každá platforma má své výhody a každý framework řeší některou oblast lépe než jiný. Není důležité, jaký jazyk si vyberete, ale jak jeho vlastnosti dokážete využít.

Čas načtení: 2024-02-14 08:21:00

Spadáte pod NIS2? Poradíme, jak splnit požadavky evropské směrnice a maximalizovat ochranu vaší IT infrastruktury

Praha 14. února 2024 (PROTEXT) - Cílem evropské směrnice NIS2 je výrazně posílit a zabezpečit evropský kyberprostor. Oproti předchozí směrnici zásadně rozšiřuje oblast působnosti a povinností pro poskytovatele služeb důležitých pro fungování společnosti. V České republice se dotkne více než 6 000 soukromých i veřejných subjektů - od energetiky, zdravotnictví, potravinářství nebo chemický průmysl přes dopravu, bankovnictví, vodárenství, výrobu potravin či digitální infrastrukturu po poštovní a kurýrní služby, nakládání s odpady, veřejnou správu a mnoho dalších odvětví. Nové povinnosti by měly být ukotveny v národní legislativě (ZoKB a některých dalších předpisech) do poloviny října 2024. Vzhledem k poměrně složitému procesu implementace i nedostatku specializovaných IT profesionálů na trhu nedoporučujeme organizacím, které pod NIS2 spadají, příliš otálet, říká Vladimíra Tesková, spoluzakladatelka, spolumajitelka a COO české technologické a vývojářské společnosti TeskaLabs.Log management – efektivní ochrana IT infrastruktury i nástroj ke splnění požadavků NIS2Jako jeden z nástrojů ke splnění nových požadavků doporučuje Vladimíra Tesková log management, který lze vnímat jako deník, do něhož systém nebo aplikace zapisují veškeré své aktivity. Pokud něco nefunguje tak, jak má, můžeme se snadno do toho deníku vrátit a zjistit, co se stalo. Log management má několik zásadních funkcí. „Za prvé funguje jako hlídač bezpečnosti. Pokud se někdo nebo něco pokusí o neoprávněný přístup, logy nám to ukážou podobně, jako by bezpečnostní kamera nahrála podezřelou aktivitu. Za druhé ho můžeme vnímat jako zachránce v případě problémů. Pokud totiž systém nebo aplikace selžou, logy nám pomohou zjistit, proč k tomu došlo,“ říká Vladimíra Tesková. Log management může být i dobrým zpravodajem o návycích uživatelů. Logy umí poreferovat o tom, jaké funkce lidé využívají, kolik času tráví na jednotlivých stránkách apod. „Zásadní je také compliance – soulad s pravidly a jejich dodržování. Díky log managementu splňuje vaše organizace také povinnosti, které ukládá ZoKB č.181/2014 Sb., VoKB č. 82/2018 Sb., ČSN/ISO 27001:2013 a směrnice NIS 2,“ doplňuje Vladimíra Tesková.Jak poznat kvalitní log management?Ne všichni poskytovatelé log managementu poskytují kvalitní produkt a službu. Co by tedy měl moderní log management splňovat? Podle Vladimíry Teskové patří mezi základní požadavky:snadná a intuitivní práce s nástrojem,rychlá kontrola dat za pomoci připravených vizualizací,možnost rozšíření sady dashboardů o nové vizualizace,nástroj bez historického zatížení a technologického dluhu,bezproblémové připojování i nestandardních zdrojů logů,tvorba vlastních detekčních pravidel bez nutnosti složitého programování,vysoká propustnost logů (EPS),možnost rozšíření na plnohodnotný SIEM,licenčně neomezené datové úložiště,zamezení likvidace dat v případě překročení objemu dat v rámci licence,pravidelné aktualizace technologie,splnění veškerých legislativních požadavků (ZoKB, VoKB, NIS2 apod.).Jak funguje LogMan.io?Firma TeskaLabs se specializuje na vývoj vlastních produktů a na služby v oblasti kybernetické bezpečnosti, které využívají mnohé firmy i veřejné instituce u nás i v zahraničí. Klíčovými produkty firmy je LogMan.io, nástroj pro sběr, analýzu a archivaci logů, LogMan.io PLUS pro sběr, analýzu a archivaci logů s vybranými korelačními pravidly a TeskaLabs SIEM, plnohodnotný SIEM jako další krok po nasazení Logman.io.Samotný LogMan.io poskytuje detailní dokumentaci v případě kritického incidentu dle platné legislativy (ZoKB, GDPR, NIS2 nebo ČSN ISO 27001:2013). Kromě toho dokáže najít původ incidentu, nahrává veškeré dění v IT struktuře společnosti, nabízí úplný přehled o veškerých datech v IT infrastruktuře a zajišťuje auditní stopu. LogMan.io se může pochlubit také bezkonkurenčním výkonem v podobě až 500 000 EPS (události za sekundu), které je schopen zpracovat. V porovnání s maximálně 10 000 EPS jiných dodavatelů jde o skutečně úctyhodné číslo. Důležité je i to, že analýza dat probíhá v reálném čase a data jsou uchovávána v nezměnitelné podobě.LogMan.io je zároveň připraven k okamžitému a jednoduchému nasazení v jakémkoliv IT prostředí a umožňuje snadnou rozšiřitelnost na plnohodnotný TeskaLabs SIEM. Díky včasné a přehledné detekci problémů ochrání důležitá a citlivá data ve všech typech organizací. Rozsáhlé možnosti využití pak LogMan.io nabízí pro Business Inteligence, Big Data a Machine Learning.TeskaLabs nabízí několik možností nasazení produktu, a to formou dodání společně s hardwarem, ve virtualizované prostředí, prostřednictvím softwarové licence nebo jako komplexní servis. Firma má k dispozici vlastní tým elitních vývojářů a programátorů, stejně jako expertů na kyberbezpečnost i směrnici NIS2. „Proto můžeme zákazníkům vždy poskytovat řešení na míru a v případě jakýchkoliv požadavků zareagovat mimořádně rychle,“ zdůrazňuje Vladimíra Tesková.Snažíme se změnit přístup firem ke kybernetické bezpečnostiSměrnici NIS2 vidí Vladimíra Tesková jako velkou příležitost k tomu, aby soukromá i veřejná sféra začala vnímat otázky kyberbezpečnosti opravdu vážně. I vzhledem k požadavkům NIS2 a ZoKB poptávka po kvalitním řešení kyberbezpečnosti stoupá, mnoho manažerů a majitelů firem však vnímá nová nařízení jen jako nutné zlo.„Výjimkou jsou samozřejmě ti, kteří se s nějakou formou destruktivního kyberútoku už setkali, a přišli tak o zásadní data, ať už jde o výrobní či finanční dokumentaci, klientské databáze a další citlivé informace, i zákazníky,“ dodává Vladimíra Tesková.„Také proto jsme s našimi partnery počátkem listopadu uspořádali pro majitele a manažery organizací odbornou konferenci, kde jsme se věnovali nejen otázkám NIS2, ale důležitosti kyberbezpečnosti obecně. Edukaci v této oblasti totiž považujeme za jeden z důležitých prostředků k tomu, abychom pomohli sesadit Česko z předních příček v souvislosti s počtem kybernetických incidentů. Naším cílem je, aby byla nová pravidla bezpečnosti vnímána především jako přínos pro firmy i jejich zákazníky a potažmo i pro celou ekonomiku, a ne jako další byrokratická a finanční zátěž,“ uzavírá Vladimíra Tesková.Více na http://www.teskalabs.com, logman.io a na sociálních sítích LinkedIn, Facebook nebo X. TeskaLabsTechnologická společnost TeskaLabs se dlouhodobě zabývá vývojem pokročilých softwarových produktů pro kybernetickou bezpečnost, jako jsou SIEM, Logmanagement a PKI řešení kybernetické bezpečnosti, které pomáhají firmám plnit vysoké bezpečnostní standardy v této oblasti.Firmu založili Aleš Teska a Vladimíra Tesková v roce 2014. Oba už v tu dobu měli za sebou i další úspěšné společné projekty, mj. systém pro mobilní operátory, který monitoruje kvalitu služeb, nebo online nástroj projektového managementu.Z původního ostře sledovaného startupu nabízejícího řešení pro zabezpečení mobilních aplikací a bezpečné připojení mobilních zařízení do firemních sítí se postupem času stala renomovaná technologická společnost v oblasti kybernetické bezpečnosti.Velký podíl na tom mělo nejen přestěhování do Londýna, ale také účast v náročném programu prestižního globálního akcelerátoru TechStars, v němž byl TeskaLabs prvním českým startupem. Díky tomu si TeskaLabs vybrala britská pobočka firmy Cisco do svého programu podpory začínajících technologických firem.Služby a bezpečnostní řešení od TeskaLabs využívají firmy a instituce napříč odvětvími – např. O2, IKEM, TV Nova, TV Prima, Linet, AXA, Heureka, MPSV, Jablotron, Innogy, Axenta aj.Firma má pobočky v Praze a Londýně.  

Čas načtení: 2017-05-16 00:00:00

3 nejčastější otázky při používání FlexiBee API

Jaké jsou nejčastější dotazy programátorů, kteří začínají programovat svůj projekt nad FlexiBee API? Pracovníci zákaznického centra téměř každý den odpovídají na některou z těchto otázek :-)

Čas načtení: 2021-07-04 10:01:24

Pohrávání se sociálním kreditem

Německé noviny Die Welt upozorňují na studii vydanou spolkovým ministerstvem pro školství a vědu a na související článek dr. Karima Fathiho, který je tamtéž poradcem. Jedná se o rozebrání možných scénářů budoucího hodnotového vývoje německé společnosti, přičemž jedním ze scénářů je „bonusový systém“ (Bonussystem) podobný tomu čínskému. (Čína se v obou materiálech explicitně zmiňuje.) Takový systém by mohl odměňovat obyvatele například za výkon veřejně prospěšných činností zdarma (Ehrenamt) nebo uhlíkovou stopu (CO2-Abdruck). V oné ministerské studii najdete úvahy nad „bonusovým systémem“ od stránky 122 dále. Úředníci to berou vážně No uf. Má oblíbená noční můra. Jedna ze tří těch opravdu vytrvalých: přiblblá, leč těžkoruká algoritmizace lidského života, usnadněná dnešním masovým sběrem dat. Než půjdeme dál, je potřeba upozornit, že žádný z těch materiálů se vysloveně nehlásí k tomu, že by takový systém zavést chtěl. Je to vše v režimu „co by, kdyby“. Samotné ministerstvo odpovědělo na dotaz Weltu, že jde o scénář, který je „myslitelný“ (denkbar), ale „v žádném případě se o něj neusiluje“ (keineswegs anzustreben). A v obou textech se rozebírají i možné zápory celé věci. Z pohledu čtenáře si ovšem musíte klást otázku, proč se tedy takový scénář dostal do užšího výběru pouhých šesti scénářů, které se v materiálu rozebírají. Myslitelných možností vývoje je přece daleko více. Seberte sto intelektuálů, dejte jim za úkol přemýšlet nad budoucností jejich země, a sklidíte nejmíň 150 variant, jak by mohla vypadat. Pokud se „bonusový systém“ kvalifikoval až do oficiálního materiálu spolkového ministerstva, můžeme z toho soudit minimálně to, že takovou variantu vývoje berou tamní úředníci vážně. (Na rozdíl, dejme tomu, od návratu dynastie Hohenzollernů na císařský trůn, kterou nejspíš neberou úplně vážně ani nepočetní němečtí monarchisté.) Pojďme tedy chvíli uvažovat nad „bonusovým systémem“, jehož jméno je – všimněte si – formulováno neškodně a optimisticky, jako by šlo o nějaké odměny za chození do téhož supermarketu. I noční můry lze aspoň částečně zabalit do dárkového papíru. Aspoň v době, kdy je představujete publiku, které ještě úplně neví, co od nich čekat. Klid na práci Za prvé, státy či civilizace mají tendenci se navenek prezentovat tím, co je možno mezinárodnímu publiku takříkajíc prodat. Zrovna v případě té Číny, která je v materiálech zmiňována coby původce myšlenky a která očividně stojí o to, etablovat se na mezinárodní scéně jako jedna z velmocí a alternativ, to bude stabilita technokratické vlády. Asi takto by mohla vypadat jejich pomyslná reklama: „Přijměte náš model, nebo aspoň nějaké jeho prvky, a nebudou vám hrozit žádná nepříjemná překvapení jako brexit nebo vítězství nežádoucích stran ve volbách. Umíme řídit společnost seshora tak, aby pěkným, předvídatelným tempem kráčela k určenému cíli a přiměřeně ekonomicky rostla. Chcete-li, ukážeme vám, jak se to dělá. Takhle se maže, takhle se chválí. Toto musí přijít do novin, toto tam přijít nesmí. Tohoto člověka stačí pokárat, tenhle už musí na převýchovu, tohohle rovnou zavřít.“ Bohužel si myslím, že takto prezentované „zboží“ má v Evropě řadu potenciálních kupců, ať už je jeho reálná hodnota jakákoliv, a že na takový proces „ideového nákupu“ budeme muset dávat pozor. On totiž nemusí vždycky probíhat zjevně a otevřeně a budou k němu mít sklony i lidé, kteří tak na první pohled třeba nevypadají. Úředně řízený utopismus koneckonců nevynalezla Čína, jenom má momentálně k dispozici jeho nejúčinnější implementaci. Vize stability a růstu za cenu „drobných obětí“ má i tady určitou míru podpory mezi voliči, patrně závisející na tom, v jak velkých problémech se daný stát nachází (všimněte si, že jediným státem G7, který se podílí na čínském globálním projektu Belt and Road, je notoricky zadlužená a hospodářsky stagnující Itálie, i když poslední dobou začínají mít v Římě o moudrosti svého angažmá určité pochybnosti). Zejména se ale dá čekat, že na něco takového budou slyšet politici. Demokracie je chaotická; přeběhlí poslanci vrážejí vládě vidle do zad, kolem ctihodných hlav propukají špinavé skandály, táboroví řečníci během pár měsíců poskládají hnutí, které pak sebere ve volbách dvacet procent hlasů a špatně se s ním jedná. Nic z toho neprospívá „klidu na práci“, který prostě v pluralitním státě není možný. Zato v technokratickém státě řízeném shora by nějaký ten „klid na práci“ možný byl, a už to bude jeden z důvodů, proč u nás budou myšlenky na zavedení různých postupů tohoto střihu patrně také vylézat. On to samozřejmě nikdo na plnou hubu neřekne, že by rád, aby jej ve výkonu vládnutí nerušili; oficiální zdůvodnění bude vždycky znít nějak konstruktivně a pozitivně. (Boj proti pedofilii? Boj proti korupci? Boj proti rasismu? Boj proti klimatické změně? Boj, boj, boj.) Ale vsaďte se, že v praxi to bude brzy sklouzávat právě k tomu klidu na práci, který je nejpohodlnější. A „bonusový systém“ se k zajištění takového klidu náramně hodí. Problémoví jedinci zkrátka dostanou špatné skóre a spolu s ním tolik starostí, že se budou nuceni soustředit sami na sebe. Kolikrát v týdnu sis dal maso? Za druhé, existuje určitý způsob uvažování o historii, který se dívá na technologický vývoj a jeho následky pro vývoj společenský. Podle něj jsou určité technologie z principu disruptivní a mění běh světa už jen svojí existencí, respektive širokým nasazením. Zabloudíme-li na chvíli do historie, vynález a rozšíření palných zbraní se stal smrtícím problémem pro klasický feudalismus, protože dokáže-li kdejaký sedlák s ručnicí provrtat rytíře (nebo samuraje) kulí skrz naskrz, ztrácejí se důvody k tomu, aby ta společnost vůbec nějaké rytíře vydržovala a krmila. Podobně třeba rychlé pokroky hygieny a medicíny v Evropě 19. století vedly k tomu, že evropského obyvatelstva prudce přibývalo a náš kontinent je „vyvážel“ do kolonií. Export těch samých technologií do Asie a Afriky vedl k tomu, že obyvatelstva pro změnu začalo prudce přibývat tam, takže tok migračních proudů se obrátil a dnes se nacházíme spíš v nevděčné roli těch kolonizovaných. Masový sběr a zpracování dat je další taková technologie, která před vynálezem počítačů neměla ani zdaleka takové možnosti, jaké má teď. Někdy v roce 1920, kdy se údaje v kartotékách musely udržovat ručně, byly možnosti státu sbírat čísla o svých občanech značně omezené. (Schválně se podívejte na fotogalerii ČSSZ, kde je zachycena strojová kartotéka v Praze, jak to vypadalo.) Dělat s těmi čísly na papírcích nějaké hromadné výpočty dle libosti, to už teprve nešlo. Teď to jde. A jestliže to jde, tak to někteří lidé budou provádět – a jiní lidé budou v pokušení z těch dat dělat nějaké závěry. A ještě jiní lidé podle toho budou organizovat život tomu zbytku. Zrovna téma klimatické změny k takovému mikromanagentu života populace vysloveně navádí: Kolikrát sis, chlapče, v minulém týdnu dal maso? Čtyřikrát? To aby sis raději snížil nastavení termostatu v pokoji na osmnáct stupňů. Jinak překročíš doporučenou uhlíkovou stopu, což dělají jenom hanební vrazi planety. Se snadným sběrem dat je takový mikromanagement desítek milionů lidí možný; dříve to prostě nešlo. Dneska na vás ani nebude pokřikovat živá soudružka dozorčí, stačí na to aplikace v telefonu. Měli bychom si toho být vědomi, nechceme-li, abychom se jednoho dne probudili v technologické dystopii. Ona už do určité míry vlastně nastala, ale vždycky může být hůř. Nástroj šikany Třetí bod – ať už sbírají počítače jakékoliv množství dat a provádějí analýzu na libovolném množství proměnných, výsledek jejich výpočtu musí být vždycky srozumitelný i živému člověku. Koneckonců i ta appka v telefonu musí křičet na toho uživatele tak, aby to pochopil, a aby jej ovlivnila právě tím směrem, kterým chce. Nejjednodušším způsobem, jak to udělat, je „zdrcnout“ celou komplikovanou situaci do jednoho čísla. Bonus, malus, skóre. Jedno jediné číslo totiž pochopí každý kromě úplných idiotů, a stejně tak pochopí, jestli a) to jeho číslo klesá nebo roste a b) jestli má to číslo vyšší nebo nižší než jeho kamarád či soused. A stejně tak to v případě potřeby pochopí vynucující orgán, nějakým domovním důvěrníkem počínaje a vyšetřovatelem konče. Což dost často nebývají nikterak duševně obdaření lidé. Samozřejmě, jakmile přetavíte celý složitý svět do jednoho jediného čísla, ztratíte přitom velký kus informace, a to číslo začne mít poněkud pofidérní vypovídací hodnotu. Tak například v bavorském městě Vilshofen, které zavedlo možnost nechat si přidělit zelené domovní číslo coby symbol, že tato domácnost pečuje o životní prostředí, je k přidělení zeleného čísla potřeba získat určitý počet bodů v dotazníku. Kompletní dotazník není bohužel on-line k dispozici, ale bulvár Bild vyzobal podobný dotazník z Porýní a uvádí například to, že za předplatní jízdenku BahnCard 100 (pořizovací cena 4395 eur) dostane domácnost 10 bodů. Což je spíš měřítko „bohaté domácnosti, které potřebuje někam často jezdit“ než skutečného dopadu na přírodu. A ano, jsou tam i body za to, že jíte maso maximálně dvakrát týdně. Nebo za aktivní členství v organizaci Greenpeace. Druhý přirozený důsledek degenerace složitého jevu na jednorozměrné číslo je, že manipulace se stane oboustrannou. Jestliže byl systém původně navržen k tomu, aby manipuloval s chováním jedinců, naučí se brzy mnozí jedinci, jak pro změnu manipulovat systém a dosahovat maximálního skóre s minimální námahou. „Stane-li se z metriky cíl, přestává být dobrou metrikou,” praví tzv. GOODHARTOVO PRAVIDLO, jak jej repornulovala Marilyn Strathern. Ze stejného důvodu, z jakého dosud nemáme a patrně nikdy nebudeme mít nějaké číselné hodnocení kvality práce vědců, umělců, řemeslníků nebo programátorů, patrně ani nikdy nebudeme mít „bonusový systém“, který by při měření něčeho komplexního dával smysl. Takové systémy se lidskou vynalézavostí snadno podvracejí a končí jako aparát vhodný spíš pro šikanu odpůrců než co jiného. Bohužel to na jejich povrchní přitažlivosti nic nemění. Do té míry, že si s nimi nezávazně, „co by, kdyby“, pohrává i německé spolkové ministerstvo školství, toho času již řadu let řízené konzervativní CDU. I když – kdybych měl evropským politickým stranám začít přidělovat „skóre konzervativity“, zrovna CDU by byla v nejlepším případě někde kolem nuly.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-10-12 11:52:01

Vyměň celou kuchyňskou linku aneb Co je to „vendor lock-in“

Antitrustové zákony jsou na pravici poněkud kontroverzní, protože jdou proti principu, že trh si poradí nejlépe. Po vydání minulého článku mi také dorazilo hned několik reakcí v tomto duchu – hlavně, ať do toho nehrabe stát! Naprosto chápu skepsi vůči státu coby napravovateli škod, historie je v tomhle směru poučná. Ale u toho pojmu trhu coby samonapravujícího se mechanismu bych se rád zastavil. Trh není žádný Alláh, ne v tom smyslu, že by fungoval zcela záhadnými až magickými postupy, kterým my smrtelníci můžeme jen přihlížet s posvátným a nechápavým údivem. Má svoje mechanismy, jejichž prostřednictvím působí, například vzájemnou konkurenci firem. Jako cokoliv, i konkurence funguje jenom za nějakých předpokladů, které mohou být naplněny více nebo méně. A ten podstatný předpoklad, který v případě digitálních gigantů nebývá splněn, jsou nízké náklady na změnu dodavatele. Doba cechů Klasická tržní ekonomika v době, kdy ji poprvé studovali lidé jako Adam Smith, nemívala se změnou dodavatele moc velký problém. Nechutnal-li vám chleba od pekaře z Long Street, šli jste si nakoupit na Main Avenue, o pět minut chůze dále. A totéž fungovalo při nákupu slanečků nebo bot. Tenhle druh transakcí, ve kterých lze jedno zboží snadno nahradit jiným, funguje velmi dobře dodnes. Jakmile můžete v nějakém zákaznicko-obchodnickém vztahu za sebou „prásknout dveřmi“ a během chvíle dávat vydělávat někomu jinému, funguje to na prodejce, výrobce či dodavatele služeb jako nevyslovená hrozba. I na cenách se to obvykle projeví. (V době Smitha a spol. byly hlavním nepřítelem konkurence cechy, tradiční sdružení řemeslníků-profesionálů, které už od středověku požívaly privilegium omezovat nebo úplně znemožnit činnost konkurence v daném městě. Právě v 18. století byla cechovní privilegia hromadně rušena, protože zabraňovala rozvoji moderní společnosti. Ale určité formy cechů přežily dodnes, třeba profesní komory.) Vendor lock-in čili „uvěznění dodavatelem“ Zkuste si nyní představit poněkud depresivní svět, ve kterém byste při změně pekaře museli vyměnit půlku kuchyně. Nový chleba by totiž nebyl kompatibilní, takže starý nůž by jej neuřízl, starý toustovač neopekl, staré máslo by na něm nedrželo, na staré pánvi byste z něj neudělali topinku a ze starého talíře by okamžitě padal na zem. V takovém případě by tržní mechanismy dostaly notně zabrat. I kdyby třeba chleba od místního pekaře byl hnusný jak komisárek z vězení, stejně byste váhali, jestli jít jinam, protože náklady na takovou změnu by byly vysoké. Samozřejmě, nikdo nevymyslí chleba, který by automaticky padal z toho nesprávného talíře na zem. Ale v jiných případech, s trochou zlé vůle, se taková situace dá představit i docela realisticky: * chcete změnit dodavatele elektřiny? To budete muset nechat předělat celou elektriku vedoucí k vám do baráku, příteli, a taky všechny spotřebiče, protože společnost A dodává proud o úplně jiné voltáži a kmitočtu než společnost B, *  chcete odejít k jinému lékaři a odnést si s sebou staré chorobopisy, nebo aspoň výpisy z nich? Smůla, původní lékař je má zamčené ve skříni a nedá vám do nich ani nahlédnout. Je to přece jeho papír a jeho kartotéka. Vzpomeňte si sami, co jste kdy měli a jaké léky jste na to užívali, *  naštval vás mobilní operátor a chcete přejít k jinému? Budete muset přesvědčit i všechny své kamarády, protože sítě obou operátorů jsou od sebe oddělené a z jedné si prostě nezavoláte do druhé. Tohle jsou příklady jevu zvaného vendor lock-in čili „uvěznění dodavatelem“. Koupili jste zkrátka službu, ze které je velmi těžké, drahé či nepraktické odejít. Toto je situace, ve které trh přestává fungovat a spotřebitelé zůstávají zaseknuti u produktů, se kterými už dávno nejsou spokojeni a které je spíše séřou, než aby je těšily. Moc se to neliší od státem garantovaného monopolu, jakým byl třeba SPT Telecom neblahé paměti v devadesátých letech. A – samozřejmě – v téhle situaci, pokud už jednou nastane, má konkurence problém vůbec vzniknout, protože k rozjezdu potřebujete zákazníky a odkud je vezmete, když jsou již chyceni v “zahradě obehnané vysokou zdí”? Co na tom, že tam ze začátku naivně vlezli sami, to vám jako zakladateli konkurenční firmy nepomůže. Povšimněte si, že ve všech třech výše zmíněných příkladech byla řešení situace netržního charakteru. Technické standardy v elektřině jsou stanoveny vahou zákona a s ním souvisejících vyhlášek, stejně jako povinnost umožnit změnu dodavatele proudu, aniž by se do daného domu musel tahat kilometr nových drátů. Na nahlížení, kopírování a výpisy ze své zdravotnické dokumentace máte rovněž právo dané zákonem, i kdyby se příslušný MUDr. vztekal a vrčel. A poskytování telekomunikačních služeb je licencovaná živnost, přičemž součástí licenčních podmínek je právě vzájemná propojenost s jinými sítěmi a také – od jisté doby – i přenositelnost čísla. Je to berlička? Ano, v podstatě ano. Ale ta berlička dává šanci fungovat přirozenému samoopravnému mechanismu tržní konkurence, který by bez snadného přechodu zákazníka jinam nefungoval. Je to úplně to samé jako skutečná berlička u člověka se zlomenou nohou. Ten doktor mu ji nedal proto, že by jej uzdravila sama o sobě, ale proto, aby obě části zlomené kosti měly šanci srůst samy, pomocí přirozených mechanismů, které už lékaři přímo neřídí. Zkrotnutí Microsoftu V IT světě bohužel dochází k „vendor lock-inu“, polapení dodavatelem služeb, hodně snadno. Svého času se o toto snažil Microsoft. Dnešní Microsoft je vcelku OK a nemám vůči němu žádných námitek, ale kolem roku 2000 to byla vysloveně zparchantělá firma. Součástí její praxe byly mj. časté změny formátů dokumentů Office, ke kterým neexistovala žádná veřejně dostupná dokumentace. To znamenalo, že člověk, nebo ještě daleko hůře firma, která by se rozhodla opustit Microsoft Office a přejít k nějaké konkurenci, riskovala, že ztratí přístup ke své vlastní práci za dlouhá léta dozadu. Nekompatibility byly tak velké, že při otevření dokumentu konkurenčním produktem na vás vyskočil „rozsypaný čaj“. Když vám v tom vězí pět či deset let práce, to si rozmyslíte podstupovat takové riziko, že? To byl úplně klasický vendor lock-in a ne jediný. V Microsoftu se na přelomu století snažili všelijak sabotovat možné rozšíření Linuxu coby jediného konkurenta na poli operačních systémů, který se nedal koupit; ve válce browserů narušovali zavedené standardy webu různými proprietárními technologiemi atd. Společným prvkem všech těch aktivit byla snaha o přikování uživatele k sobě. Chovali se zkrátka jako sv*** a mladá generace IŤáků a programátorů jim nedůvěřovala a pohrdala jimi – brali jsme je tehdy jako hlavní ohrožení svobody v digitálním prostoru. Jít pro ně pracovat, to bylo trochu schmutzig, a takový člověk těsně po škole občas čelil nepochopení svých přátel, kam že to vlezl. Ne úplně cancel culture, ale řekněme WTF culture. (Právě tou dobou vznikl Google a jeho první korporátní heslo, Don’t be evil, bylo průhlednou narážkou na tehdejší manýry společnosti Microsoft. Ó, ty mocná ironie osudu!) Microsoft poněkud zkrotnul po velkém antitrustovém procesu, který skončil mimosoudním vyrovnáním. Skeptici říkají, že celý ten proces k ničemu nebyl a že to slavné okénko pro výběr browseru, které bylo jedním z jeho výsledků, byla šaškárna. Nesouhlasím s tím, nějaký odstrašující efekt to mělo. Vykašlali se na svoji dřívější agresivitu a o deset let později měli neutrální pověst velkého, leč nepříliš nápadného korporátu. A tu si udržují dodnes. Společné a závazné technické standardy jsou dobrá věc To samé, ale dokonce ještě v horší podobě, teď máme v případě sociálních sítí a podobných struktur, kde za odchod zaplatíte ztrátou možnosti komunikovat s přáteli, kteří tam zůstávají. Živnostníkům a firmám navíc vyvstává hrozba ztráty zákazníků. A tohle uspořádání věcí také zabraňuje růstu konkurence. Toto není OK a typickým projevem takové situace je, že lidi na ty platformy nadávají, kudy chodí, ale stejně tam zůstávají, protože odejít je pro ně ještě bolestivější. Samozřejmě ne pro každého; někdo je od přírody introvert a případná ztráta kontaktu s bývalými spolužáky apod. jej zas tolik nebolí. Ale většina lidí cítí potřebu někam patřit a pokud se tenhle druh kontaktu dnes přestěhoval na sociální sítě, odejít z nich je svého druhu vyhnanství. Vysoká cena za změnu dodavatele v tomto případě nemá podobu faktury s mastnou částkou, ale společenské izolace. K takovým koncům, kdy jste hrubě nespokojen s chováním dodavatele nějaké služby, ale přesto u něj se skřípáním zubů zůstáváte, by zdravý trh rozhodně vést neměl. Možná u jednotlivců, vždycky se najdou zvláštní jedinci; ale ne v tomto měřítku, protože těch uživatelů, které velké IT firmy svým chováním štvou, jsou zástupy. I proto si myslím, že nejlepší odpovědí by bylo zavedení otevřených standardů a vzájemné propojitelnosti. Podobně jako u elektrické sítě, telefonu, webu, e-mailu, dokonce i u takových zdánlivých samozřejmostí, jako jsou míry a váhy. O hodně snáze se člověku žije, cestuje a obchoduje, když se dnes ve valné většině světa měří stejným metrem a váží stejným kilogramem. Ortodoxní libertariáni i tohle odsoudí jako státní zvůli. Ale historie říká, že právě to období předtím, kdy každé království a knížectví mělo svoje lokty a couly, bylo pro fungování mezinárodního obchodu spíš nepřátelské a nahrávalo těm lokálním cechovním monopolům. Společné a závazné technické standardy jsou dobrá věc. Nejen pro spotřebitele, i v jiných ohledech. Dobře si pamatuji na to, jak jsem někdy roku 2010 vyklízel jednu kancelář a narazil přitom na zásuvku plnou starých nabíječek k různým mobilům. Bylo jich odhadem třicet. Nic jim nebylo, ale každá měla jiný konektor a poté, co originální mobil chcípnul nebo zastaral, byly naprosto k ničemu. Dokonce ani ten samý výrobce tehdy nezůstával u svého standardu delší dobu. Recyklační firma si je převzala v krabici, ale její pracovník stejně neurčitě poznamenal, že se s nimi nikdo moc piplat nebude. Kdo ví, v které zemi třetího světa nakonec skončily na skládce.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-02-24 16:00:33

10 zábavných i užitečných triků na Google, které budete chtít okamžitě vyzkoušet

Přiznejme si, že vyhledávání informací na internetu může někdy být pěkná nuda. Tak proč si ho nezpestřit těmito skvělými vtipnými i praktickými triky Googlu? Co si zahrát hry, nechat vyhledávací stránku roztočit, vzdorovat gravitaci a ještě mnohem víc. Pobavit jimi lze i naše přátele a přimět je tak k úsměvu. Následující řádky odhalí některé užitečné funkce i překvapení programátorů z Mountain View známých jako „Easter eggs“, o kterých jste možná dosud nevěděli. Válení sudů Zadejte […]

Čas načtení: 2024-04-03 11:02:00

Akciová společnost PragoData se podílí na vývoji chytrých technologií měst pro společnost SPEL

Praha 3. dubna 2024 (PROTEXT) - Obchodní spolupráce funguje úspěšně již druhým rokem a zajišťuje ji pobočka vývojářů a programátorů v České Lípě. Vývojové platformy pod názvem Smart4City se staly nepostradatelným nástrojem, jak efektivně řídit města a obce. Společnost SPEL bude 16. - 19. dubna prezentovat své úspěchy na jednom z nejvýznamnějších veletrhů o mobilitě, dopravní infrastruktuře a managementu Intertraffic Amsterdam.“Firmu SPEL považuji za jednoho z nejvýznamnějších hráčů v zavádění automatických řešení municipalit a to především v oblasti parkování a bezpečnosti, ať už se jedná o parkování rezidentní, parkování na ulici nebo chytré autobusové zastávky, až po kamerové detekce obsazenosti. Naše spolupráce spočívá ve vývoji IT architektury, provozu a zabezpečení softwaru pro úspěšnou implementaci a evaluaci chytrých opatření,” uvedl vedoucí projektu a hlavní IT architekt vývojového týmu v České Lípě Radek Podešva.O společnosti PragoDataPragoData je předním poskytovatelem řešení v oblasti vývoje, implementace a bezpečnosti informačních systémů. PragoData se stala důvěryhodným partnerem pro řadu klientů v soukromém i státním sektoru jako je například Škoda Auto, Ministerstvo obrany, ČVUT.Společnost sídlí v Praze a divize pro vývoj softwaru v pobočce v České Lípě. PragoData zároveň vlastní dceřinnou společnost HAiDA spol. s r.o., která se věnuje podpoře zákazníků využívajících software GORDIC GINIS a sídlí v Novém Boru.PragoData je držitelem nejvyšších standardů bezpečnosti Národního bezpečnostního úřadu a Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost.  

Čas načtení: 2024-04-03 14:06:10

Čeští vizionáři, průkopníci i autoři celosvětově úspěšných počítačových her v unikátním seriálu – iVysílání ČT uvádí GAME STORY

Deset epizod o vývoji tuzemské herní scény posledních bezmála čtyřiceti let nahlédne do zákulisí tohoto odvětví kreativního průmyslu, a to očima hráčů, programátorů i vývojářů, jejichž kariéra mnohokrát začínala ve studentském pokoji. GAME STORY připomene i společenské změny z konce komunistické totality a začátků návratu demokracie, které měly na rozvoji počítačových her významný podíl. Seriál GAME STORY režíroval Štěpán FOK Vodrážka a Česká televize ho ve svém iVysílání nabídne bezprostředně po premiéře na letošním ročníku festivalu Comic-Con, tedy 6. dubna 2024.

Čas načtení: 2024-04-16 07:48:15

Jaký nástroj pro čtení/zápis CONTINENTAL SID310?

Zde je několik dobrých programátorů ECU, které podporují čtení a zápis CONTINENTAL SID310:XhorseMultiProg, CG FC200, Alientech Kess3, Hexprog II.1.XhorseMulti-prog (režim bootování)Cena: 755 € (EU/UK doprava bez daně)Podpora ECU Dacia,…