Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-01-28 17:36:42

Vojtěch Klimt: Poddat se nemíním. Příběh knihtiskařů Krylových (ukázka z knihy)

Kniha Vojtěcha Klimta detailně mapuje tiskařskou činnost dědečka a tatínka básníka a písničkáře Karla Kryla v Novém Jičíně a Kroměříži. V duchovním prostředí této tiskárny Karel Kryl vyrůstal a knihy zde tištěných autorů utvářely jeho poetiku a obraznost. Podnítila také jeho vztah ke krásným tiskům, kvalitnímu papíru a výtvarné výzdobě knih. Autor prostudoval v archivech a knihovnách stovky dokumentů, dopisů a jiných archiválií. Výsledkem je svazek, který přináší detailní vhled do mimořádně cenné kulturní práce, kterou Krylovi předkové vykonali. Jeho součástí je obsáhlá obrazová příloha. Kniha vyšla za přispění Nadace Český literární fond.   Ukázka z knihy: Mezi posledními tisky, jež se Karlu Krylovi ještě realizovat podaří, budou příznačně výňatky z Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské a básně Jaroslava Seiferta, který se o šest let později spolu s Františkem Hrubínem veřejně zastane na sjezdu spisovatelů našich vězněných a zakázaných autorů. V listopadu 1949 se u Kryla začal připravovat tisk Veršů pro Pavlíčka věnovaných Jaroslavem Seifertem synovi Pavla a Mahuleny Parmových. Vánoční vydání se však kvůli byrokratickým překážkám nestihlo. Parma nakonec 14. prosince zažádal o povolení Okresní národní výbor. „Bezpečnostní referent“ Myslikovjan o pět dnů později odeslal rozhodnutí: „K Vaší žádosti ze dne 14. prosince 1949 povoluje Vám Okresní národní výbor – Okresní velitelství ve Frenštátě p/Radh. soukromé vytisknutí básně Jaroslava Seiferta: Frenštátská koleda, s ohledem na skutečnost, že tato báseň byla věnována básníkem Vašemu synovi Pavlovi. Báseň bude vytištěna na dvojlistu normalisovaného formátu A5 a v počtu dvouset číslovaných výtisků v úpravě profesora Vysoké školy umělecko-průmyslové Antonína Strnadla. Výtisky této básně nesmějí být prodávány, jen věnovány přátelům a příznivcům za účelem regionálně propagačním. Jeden výtisk předložte zdejšímu úřadu.“ Libor Knězek: „Kryl však Seifertovu báseň přece jen vytiskl se Strnadlovými kresbami a ve vlastní grafické úpravě v podobě vkusné knížečky s barevnou obálkou a 18. ledna poslal už hotové tisky i s rukopisem a štočky Parmovým. V připojeném dopisu upozorňuje:“ ‚Výměr ONV přikládám a žádám tě, abys jej dobře uschoval, protože nikdy člověk neví, kdy přijde kontrola. (…) Situace je velmi svízelná, poddat se nemíním, řekl jsem to včera kontrole z kraje, našemu novému referentu ‚přes tisk‘.“ (…) Pěkné pozdravení mil. paní a Pavlíčkovi, ať si toho tisku v budoucnu váží, každé děcko něco takového mít nebude.‘“ Po Novém roce 1950 bibliofilie se Seifertovou Frenštátskou koledou konečně vychází. Jaroslav Seifert za ni Pavlu Parmovi děkuje v dopisu z 24. ledna 1950: „Knížka je roztomilá a potěšila nás všechny. Jediné skličující je, že tento vánoční pozdrav přichází, když ta kouzelná doba svátků je nenávratně za námi.“   ZLOČIN Všichni živnostníci bez ohledu na svůj přístup k zaměstnancům získávají statut vykořisťovatele. Podnikavost je na obtíž, což bude mít samozřejmě brzy fatální dopad na ekonomický vývoj. Podobně i na zaměstnanost, jež bude často uměle navyšována vytvářením neefektivních pracovních míst. Tiskař Kryl si klíčovou úlohu svých zaměstnanců uvědomuje a bude ji oceňovat i po letech: „Nebyla to však jen zásluha Kryla a Scottiho. Je třeba vzpomenout všech těch spolupracovníků, působících v této tiskárně před prvou světovou válkou i po ní. Byli to pracovníci přesní, svědomití, milující své povolání. Byli to tvrdí odboráři, ale lidé čestní a přímí. Jen jejich přesnou prací bylo možno dosíci takových úspěchů. A věnoval-li Oldřich Menhart otci Krylovi k jeho šedesátinám překlad hesla slavného antverpského knihtiskaře Christophe Plantina a překlad jeho sonetu, byl to dar i jeho spolupracovníkům, dar jistě oprávněný, zasloužený.“ V květnu 1949 ve firmě z jedenácti zaměstnanců zbývají dva. Karel Kryl mladší: „Že se starají i na jiné straně, aby mně zlikvidovali, je samozřejmé. Provádějí se různé podpisové akce, ale já zůstávám klidný.“ Zanedlouho už ale tuší, že „…znárodnění se asi stejně nevyhnem.“ Pokud psal tiskař Karel Kryl mladší o znárodnění, netušil, že v jeho případě bude zvolena ještě tvrdší varianta: likvidace podniku pod národní správou. 7. dubna 1950 odebírají kroměřížští komunisté Krylovi knihtiskařskou koncesi a do Kojetínské ulice číslo 31 vyráží připravená pracovní četa. Karel Kryl nejmladší: „Pamatuji si jako dnes, že jsem stál na chodníku Kojetínské ulice, velitel gardy v bílých rukavičkách velel na protější straně ulice revolučnímu hnutí, sestávajícímu z maníků s krompáči a kladivy. Tatínek a maminka mě drželi za ruce, zatímco dědicové nejlepších kulturních tradic národních, jak se komunisté zvali, měnili sazbu a stroje naší tiskárny na šrot pro novou huť, kterou právě poslali budovat mého otce. Plakal jsem, protože slzeli mí rodiče. ‚Nebreč,‘ řekl táta, ‚chlapi nebrečí.‘ Nebrečel jsem, vždyť kolem stáli lidi, které jsme znali, po léta znali, a mlčeli, jiní procházeli lhostejně kolem.“ Sazby, včetně sbírky básní Zdeňka Řezníčka jsou rozmetány, všechno kromě zničených tiskařských strojů zabaveno, přesněji řečeno ukradeno. Alexander Koenigsmark: „Nějaký idiot tehdy vymyslel i akci proti tiskárně pana Kryla. Do tiskárny vtrhla horda zfašizovaných elementů, rozbila kladivy stroje, zničila zařízení tiskárny a radujíc se z toho, jakou ránu zase dostal světový imperialismus a jak jsme se tímto hluboce humanistickým počinem dostali blíže k vybudování socialistické společnosti, vydala se někam jinam šířit humanismus. Že dali ránu hlavně československé kultuře, jim bylo jedno.“ Likvidátor Krylovy tiskárny, bývalý strojní sazeč Josef Zimák byl dosazen jako národní správce do všech knihtiskáren v Kroměříži. Guskovu německou firmu zkonfiskoval, „ostatní kroměřížské tiskárny byly zrušeny a vše soustředěno do budovy bývalé Guskovy tiskárny ve Farní ulici číslo 4.“ Většina dokumentačně cenného archivu knihtiskárny je ztracena. Největší část vzala zasvé při stěhování ze Sudet do vnitrozemí před nacisty, zbytek při likvidaci tiskárny komunisty. Karel Kryl nejmladší: „Archiv, který byl plný Reynků, Demlů, Zahradníčků, si odvezl pan Václav Kopecký a někde ho zašmelil.“ Tiskař Kryl se vůči otřesnému jednání, jemuž byla jeho rodina vystavena, písemně ohradí. Strohé odpovědi Krajského národního výboru se dočká za dlouhých osm měsíců, dva dny před vánočními svátky: „‚Úplná likvidace Vaší tiskárny‘ byla provedena, aby podnik mohl být jinak hospodářsky využit.‘“ Jen pár měsíců po zničení Krylovy tiskárny ranila mrtvice jeho frenštátského nakladatele Jana Jelínka, poznamená jej to na zbytek jeho života. Dodnes není v úplnosti zdokumentováno, kolik lidí u nás bude režimem KSČ přímo postiženo, natož aby byli započítáni lidé, kteří skončí sebevraždou nebo s těžkými zdravotními následky. Komunisté zničí a majitelům de facto ukradnou desetitisíce do té doby prosperujících podniků a zemědělských živností. V případě Krylovy tiskárny a dalších firem, spolků a institucí se navíc jedná o ztrátu, která přispěje k následnému úpadku naší kultury. Likvidační správce Josef Zimák: „Likvidaci jmenované firmy, kterou jsem byl pověřen, jsem provedl, takže dnem 31. 12. 1950 firma zanikla.“ Na konci tohoto i jiných se zničením Krylovy tiskárny souvisejících lejster, se Zimák loučí pozdravem „Pětiletce zdar!“ Karel Kryl nejmladší: „Byla to škoda, že tyhlety podniky zanikly. Byly kořením i solí normální spotřební tiskařské a nakladatelské činnosti. Nebyla to žádná lukrativní činnost, vydávat bibliofilie, to byla láska k řemeslu a preciznímu tisku. Vytisknout spotřební knihu je mnohem snazší než vytisknout dvanáctibarevný dřevoryt… Já si tu tiskárnu pamatuju jenom tak, že mě maminka držela za ruku a z té dědečkovy a tatínkovy pýchy na Kojetínské ulici létal prach a třísky. Můj tatínek o tom nerad mluvil, protože mu to činilo bolest. Větší, stokrát větší, než když se tahle tiskárna musela v roce 1939 přestěhovat z Nového Jičína do Kroměříže…“ Rok po likvidaci tiskárny soudní znalec Josef Sedlák sepíše a ohodnotí Krylův zničený a zabavený majetek, včetně papíru, písma a veškerého inventáře. Na prvním místě podrobného sedmistránkového seznamu odevzdaného 5. dubna 1951 figurují tiskařské stroje a u každého z nich je uvedena poznámka: „šrot“. Dozvídáme se tak, že Krylova strojovna disponovala následujícím zařízením: příklopovým lisem Reform Grosse a Kurz Drážďany, příklopovým lisem Anger a syn Vídeň, rychlolisem Koenig a Bauer (rok výroby kolem roku 1910) a rychlolisem Kaiser. V dokumentech se stroje popisují jako zastaralé a nepoužitelné, čímž se má zakrýt jejich skutečný osud. Čtyři elektromotory na střídavý proud značky Bovert nebyly zničeny, ale zabaveny. V knihárně se mimo jiné nacházela ruční řezačka Anger, ruční drátošička, perforovací stroj Anger, knihařský lis a knihařský stůl. Nejvíce položek obsahovala sazárna: množství takzvaných amerických a běžných regálů, 3 658 kilogramů písma a 1 842 kilogramů sazby. Skladové zásoby činily mimo jiné 1 681 kilogramů různých druhů papíru. Do té doby plně funkční stroje jsou na úředním lejstru z 12. října 1950 popsány jako 2 925 kilogramů odpadové litiny prodané sběrným surovinám za 1 165 korun. Za zničený a zabavený majetek odhadnutý soudním znalcem Sedlákem na 286 tisíc Karel Kryl ve dvou splátkách 3. a 6. listopadu 1952 obdrží necelých třicet tisíc korun. I o tuto hubenou kompenzaci však rodina záhy přijde, když se z ní půl roku nato další státem řízenou krádeží, nazvanou měnová reforma, stane bezvýznamná částka. Správce Zimák 21. srpna 1951 formálně sepíše kupní smlouvu s olomouckým národním podnikem Moravskoslezské tiskárny, zastoupeným Miroslavem Štefkem. Bez Krylovy účasti si tak mezi sebou přehazují zbytky jeho majetku. Jde ale spíše o byrokratickou komedii, neboť v té době už dávno bylo nejcennější strojní zařízení zničeno. Co zbývá, likvidační správce postupně rozprodá. Na kroměřížskou restauraci Ostrý roh jsou kupříkladu převedena kamna za 2500 korun, další topná zařízení, stoly a hasicí přístroj obdrží Družstvo Stavbyt. 30. června 1951 obdrží od národního správce Zimáka 1565 korun za „pomocné práce při likvidaci“ Krylovy knihtiskárny František Kytlica. Josef Zimák si v únoru 1952 vyplatí úhrnem 15 530 Kč, přičemž konfiskaci nakladatelství ohodnotí třikrát dráže než likvidaci tiskárny. To ale likvidátorům nestačí, 19. září 1952 zasílá Jednotný fond pracujících jménem Ervína Tichého a Františka Jámy stížnost, že ačkoli Kryl odvedl fondu desetiprocentní podíl ze zisku za roky 1947 a 1948 v částce 21 724 korun, podíl ze zisku za období 1945–1946 ve výši 25 tisíc zůstal neuhrazen. Likvidovaný tiskař tuto skutečnost rozporuje tvrzením, že uhrazeno bylo vše, jak mělo být. 27. března 1953 částku s pozdravem „Pětiletce zdar!“ urguje H. Havlena za Středomoravské tiskárny v Olomouci. Následně správce Zimák zasílá Jednotnému fondu pracujících zbývající zůstatek účtu tiskárny 19 347 korun a doporučuje vymáhat zbytek částky na jejím nebohém bývalém majiteli Krylovi. Úřední tečkou za případem bude dopis finančního referenta Šmedka zaslaný 16. října 1954 „dlužníkovi Karlu Krylovi“ do Pavlovského ulice číslo 11, aby uhradil 214 korun za inventář a zásoby. Sídlo knihtiskárny v Kojetínské ulici dnes není nijak připomenuto, prostory projdou částečnou devastací a přestavbou, v roce 2017 budou nabízeny k prodeji. Jako v drtivé většině ostatních případů nebude za tento zločin z počátku padesátých let nikdo po roce 1989 odsouzen ani vyšetřován. Příkoří na rodině Krylových tak nad městem stále visí ve vzduchu.   Vojtěch Klimt (*1973) je od roku 1991 předsedou Klubu Karla Kryla. Je autorem biografie Karla Kryla nazvané Akorát že mi zabili tátu (2006).   Nakladatelství Galén, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 492 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-06-27 16:02:46

Proč se vyplatí investovat do tiskárny QR kódů?

QR kódy se v posledních letech staly běžnou součástí našeho ... The post Proč se vyplatí investovat do tiskárny QR kódů? appeared first on i15.cz.

Čas načtení: 2026-02-19 00:00:00

3D tiskárny: co umí, kolik stojí a kdy se vyplatí je mít doma

3D tiskárny už dávno nejsou jen hračkou pro technické nadšence nebo vybavením průmyslových hal. Stále častěji se s nimi setkáváme i v běžném životě – ve školách, firmách, dílnách a postupně také v domácnostech. Přesto mnoho lidí přesně neví, co 3D tiskárna umí, k čemu je dobrá a zda se její pořízení ...

Čas načtení: 2017-03-06 00:00:00

Zelená ochrana pro váš domov

Mít doma pokojové rostliny se vyplatí. Nejen, že jimi ozdobíte a zkrášlíte interiér, ale budete svůj domov mít i zdravější. Všechna elektronika, co máte doma, ať už jsou to počítače, notebooky, netbooky, tablety, tiskárny, mobilní telefony, či wifi routery, tak všechno je zdrojem záření a produkce ...

Čas načtení: 2020-01-28 17:36:42

Vojtěch Klimt: Poddat se nemíním. Příběh knihtiskařů Krylových (ukázka z knihy)

Kniha Vojtěcha Klimta detailně mapuje tiskařskou činnost dědečka a tatínka básníka a písničkáře Karla Kryla v Novém Jičíně a Kroměříži. V duchovním prostředí této tiskárny Karel Kryl vyrůstal a knihy zde tištěných autorů utvářely jeho poetiku a obraznost. Podnítila také jeho vztah ke krásným tiskům, kvalitnímu papíru a výtvarné výzdobě knih. Autor prostudoval v archivech a knihovnách stovky dokumentů, dopisů a jiných archiválií. Výsledkem je svazek, který přináší detailní vhled do mimořádně cenné kulturní práce, kterou Krylovi předkové vykonali. Jeho součástí je obsáhlá obrazová příloha. Kniha vyšla za přispění Nadace Český literární fond.   Ukázka z knihy: Mezi posledními tisky, jež se Karlu Krylovi ještě realizovat podaří, budou příznačně výňatky z Komenského Kšaftu umírající matky Jednoty bratrské a básně Jaroslava Seiferta, který se o šest let později spolu s Františkem Hrubínem veřejně zastane na sjezdu spisovatelů našich vězněných a zakázaných autorů. V listopadu 1949 se u Kryla začal připravovat tisk Veršů pro Pavlíčka věnovaných Jaroslavem Seifertem synovi Pavla a Mahuleny Parmových. Vánoční vydání se však kvůli byrokratickým překážkám nestihlo. Parma nakonec 14. prosince zažádal o povolení Okresní národní výbor. „Bezpečnostní referent“ Myslikovjan o pět dnů později odeslal rozhodnutí: „K Vaší žádosti ze dne 14. prosince 1949 povoluje Vám Okresní národní výbor – Okresní velitelství ve Frenštátě p/Radh. soukromé vytisknutí básně Jaroslava Seiferta: Frenštátská koleda, s ohledem na skutečnost, že tato báseň byla věnována básníkem Vašemu synovi Pavlovi. Báseň bude vytištěna na dvojlistu normalisovaného formátu A5 a v počtu dvouset číslovaných výtisků v úpravě profesora Vysoké školy umělecko-průmyslové Antonína Strnadla. Výtisky této básně nesmějí být prodávány, jen věnovány přátelům a příznivcům za účelem regionálně propagačním. Jeden výtisk předložte zdejšímu úřadu.“ Libor Knězek: „Kryl však Seifertovu báseň přece jen vytiskl se Strnadlovými kresbami a ve vlastní grafické úpravě v podobě vkusné knížečky s barevnou obálkou a 18. ledna poslal už hotové tisky i s rukopisem a štočky Parmovým. V připojeném dopisu upozorňuje:“ ‚Výměr ONV přikládám a žádám tě, abys jej dobře uschoval, protože nikdy člověk neví, kdy přijde kontrola. (…) Situace je velmi svízelná, poddat se nemíním, řekl jsem to včera kontrole z kraje, našemu novému referentu ‚přes tisk‘.“ (…) Pěkné pozdravení mil. paní a Pavlíčkovi, ať si toho tisku v budoucnu váží, každé děcko něco takového mít nebude.‘“ Po Novém roce 1950 bibliofilie se Seifertovou Frenštátskou koledou konečně vychází. Jaroslav Seifert za ni Pavlu Parmovi děkuje v dopisu z 24. ledna 1950: „Knížka je roztomilá a potěšila nás všechny. Jediné skličující je, že tento vánoční pozdrav přichází, když ta kouzelná doba svátků je nenávratně za námi.“   ZLOČIN Všichni živnostníci bez ohledu na svůj přístup k zaměstnancům získávají statut vykořisťovatele. Podnikavost je na obtíž, což bude mít samozřejmě brzy fatální dopad na ekonomický vývoj. Podobně i na zaměstnanost, jež bude často uměle navyšována vytvářením neefektivních pracovních míst. Tiskař Kryl si klíčovou úlohu svých zaměstnanců uvědomuje a bude ji oceňovat i po letech: „Nebyla to však jen zásluha Kryla a Scottiho. Je třeba vzpomenout všech těch spolupracovníků, působících v této tiskárně před prvou světovou válkou i po ní. Byli to pracovníci přesní, svědomití, milující své povolání. Byli to tvrdí odboráři, ale lidé čestní a přímí. Jen jejich přesnou prací bylo možno dosíci takových úspěchů. A věnoval-li Oldřich Menhart otci Krylovi k jeho šedesátinám překlad hesla slavného antverpského knihtiskaře Christophe Plantina a překlad jeho sonetu, byl to dar i jeho spolupracovníkům, dar jistě oprávněný, zasloužený.“ V květnu 1949 ve firmě z jedenácti zaměstnanců zbývají dva. Karel Kryl mladší: „Že se starají i na jiné straně, aby mně zlikvidovali, je samozřejmé. Provádějí se různé podpisové akce, ale já zůstávám klidný.“ Zanedlouho už ale tuší, že „…znárodnění se asi stejně nevyhnem.“ Pokud psal tiskař Karel Kryl mladší o znárodnění, netušil, že v jeho případě bude zvolena ještě tvrdší varianta: likvidace podniku pod národní správou. 7. dubna 1950 odebírají kroměřížští komunisté Krylovi knihtiskařskou koncesi a do Kojetínské ulice číslo 31 vyráží připravená pracovní četa. Karel Kryl nejmladší: „Pamatuji si jako dnes, že jsem stál na chodníku Kojetínské ulice, velitel gardy v bílých rukavičkách velel na protější straně ulice revolučnímu hnutí, sestávajícímu z maníků s krompáči a kladivy. Tatínek a maminka mě drželi za ruce, zatímco dědicové nejlepších kulturních tradic národních, jak se komunisté zvali, měnili sazbu a stroje naší tiskárny na šrot pro novou huť, kterou právě poslali budovat mého otce. Plakal jsem, protože slzeli mí rodiče. ‚Nebreč,‘ řekl táta, ‚chlapi nebrečí.‘ Nebrečel jsem, vždyť kolem stáli lidi, které jsme znali, po léta znali, a mlčeli, jiní procházeli lhostejně kolem.“ Sazby, včetně sbírky básní Zdeňka Řezníčka jsou rozmetány, všechno kromě zničených tiskařských strojů zabaveno, přesněji řečeno ukradeno. Alexander Koenigsmark: „Nějaký idiot tehdy vymyslel i akci proti tiskárně pana Kryla. Do tiskárny vtrhla horda zfašizovaných elementů, rozbila kladivy stroje, zničila zařízení tiskárny a radujíc se z toho, jakou ránu zase dostal světový imperialismus a jak jsme se tímto hluboce humanistickým počinem dostali blíže k vybudování socialistické společnosti, vydala se někam jinam šířit humanismus. Že dali ránu hlavně československé kultuře, jim bylo jedno.“ Likvidátor Krylovy tiskárny, bývalý strojní sazeč Josef Zimák byl dosazen jako národní správce do všech knihtiskáren v Kroměříži. Guskovu německou firmu zkonfiskoval, „ostatní kroměřížské tiskárny byly zrušeny a vše soustředěno do budovy bývalé Guskovy tiskárny ve Farní ulici číslo 4.“ Většina dokumentačně cenného archivu knihtiskárny je ztracena. Největší část vzala zasvé při stěhování ze Sudet do vnitrozemí před nacisty, zbytek při likvidaci tiskárny komunisty. Karel Kryl nejmladší: „Archiv, který byl plný Reynků, Demlů, Zahradníčků, si odvezl pan Václav Kopecký a někde ho zašmelil.“ Tiskař Kryl se vůči otřesnému jednání, jemuž byla jeho rodina vystavena, písemně ohradí. Strohé odpovědi Krajského národního výboru se dočká za dlouhých osm měsíců, dva dny před vánočními svátky: „‚Úplná likvidace Vaší tiskárny‘ byla provedena, aby podnik mohl být jinak hospodářsky využit.‘“ Jen pár měsíců po zničení Krylovy tiskárny ranila mrtvice jeho frenštátského nakladatele Jana Jelínka, poznamená jej to na zbytek jeho života. Dodnes není v úplnosti zdokumentováno, kolik lidí u nás bude režimem KSČ přímo postiženo, natož aby byli započítáni lidé, kteří skončí sebevraždou nebo s těžkými zdravotními následky. Komunisté zničí a majitelům de facto ukradnou desetitisíce do té doby prosperujících podniků a zemědělských živností. V případě Krylovy tiskárny a dalších firem, spolků a institucí se navíc jedná o ztrátu, která přispěje k následnému úpadku naší kultury. Likvidační správce Josef Zimák: „Likvidaci jmenované firmy, kterou jsem byl pověřen, jsem provedl, takže dnem 31. 12. 1950 firma zanikla.“ Na konci tohoto i jiných se zničením Krylovy tiskárny souvisejících lejster, se Zimák loučí pozdravem „Pětiletce zdar!“ Karel Kryl nejmladší: „Byla to škoda, že tyhlety podniky zanikly. Byly kořením i solí normální spotřební tiskařské a nakladatelské činnosti. Nebyla to žádná lukrativní činnost, vydávat bibliofilie, to byla láska k řemeslu a preciznímu tisku. Vytisknout spotřební knihu je mnohem snazší než vytisknout dvanáctibarevný dřevoryt… Já si tu tiskárnu pamatuju jenom tak, že mě maminka držela za ruku a z té dědečkovy a tatínkovy pýchy na Kojetínské ulici létal prach a třísky. Můj tatínek o tom nerad mluvil, protože mu to činilo bolest. Větší, stokrát větší, než když se tahle tiskárna musela v roce 1939 přestěhovat z Nového Jičína do Kroměříže…“ Rok po likvidaci tiskárny soudní znalec Josef Sedlák sepíše a ohodnotí Krylův zničený a zabavený majetek, včetně papíru, písma a veškerého inventáře. Na prvním místě podrobného sedmistránkového seznamu odevzdaného 5. dubna 1951 figurují tiskařské stroje a u každého z nich je uvedena poznámka: „šrot“. Dozvídáme se tak, že Krylova strojovna disponovala následujícím zařízením: příklopovým lisem Reform Grosse a Kurz Drážďany, příklopovým lisem Anger a syn Vídeň, rychlolisem Koenig a Bauer (rok výroby kolem roku 1910) a rychlolisem Kaiser. V dokumentech se stroje popisují jako zastaralé a nepoužitelné, čímž se má zakrýt jejich skutečný osud. Čtyři elektromotory na střídavý proud značky Bovert nebyly zničeny, ale zabaveny. V knihárně se mimo jiné nacházela ruční řezačka Anger, ruční drátošička, perforovací stroj Anger, knihařský lis a knihařský stůl. Nejvíce položek obsahovala sazárna: množství takzvaných amerických a běžných regálů, 3 658 kilogramů písma a 1 842 kilogramů sazby. Skladové zásoby činily mimo jiné 1 681 kilogramů různých druhů papíru. Do té doby plně funkční stroje jsou na úředním lejstru z 12. října 1950 popsány jako 2 925 kilogramů odpadové litiny prodané sběrným surovinám za 1 165 korun. Za zničený a zabavený majetek odhadnutý soudním znalcem Sedlákem na 286 tisíc Karel Kryl ve dvou splátkách 3. a 6. listopadu 1952 obdrží necelých třicet tisíc korun. I o tuto hubenou kompenzaci však rodina záhy přijde, když se z ní půl roku nato další státem řízenou krádeží, nazvanou měnová reforma, stane bezvýznamná částka. Správce Zimák 21. srpna 1951 formálně sepíše kupní smlouvu s olomouckým národním podnikem Moravskoslezské tiskárny, zastoupeným Miroslavem Štefkem. Bez Krylovy účasti si tak mezi sebou přehazují zbytky jeho majetku. Jde ale spíše o byrokratickou komedii, neboť v té době už dávno bylo nejcennější strojní zařízení zničeno. Co zbývá, likvidační správce postupně rozprodá. Na kroměřížskou restauraci Ostrý roh jsou kupříkladu převedena kamna za 2500 korun, další topná zařízení, stoly a hasicí přístroj obdrží Družstvo Stavbyt. 30. června 1951 obdrží od národního správce Zimáka 1565 korun za „pomocné práce při likvidaci“ Krylovy knihtiskárny František Kytlica. Josef Zimák si v únoru 1952 vyplatí úhrnem 15 530 Kč, přičemž konfiskaci nakladatelství ohodnotí třikrát dráže než likvidaci tiskárny. To ale likvidátorům nestačí, 19. září 1952 zasílá Jednotný fond pracujících jménem Ervína Tichého a Františka Jámy stížnost, že ačkoli Kryl odvedl fondu desetiprocentní podíl ze zisku za roky 1947 a 1948 v částce 21 724 korun, podíl ze zisku za období 1945–1946 ve výši 25 tisíc zůstal neuhrazen. Likvidovaný tiskař tuto skutečnost rozporuje tvrzením, že uhrazeno bylo vše, jak mělo být. 27. března 1953 částku s pozdravem „Pětiletce zdar!“ urguje H. Havlena za Středomoravské tiskárny v Olomouci. Následně správce Zimák zasílá Jednotnému fondu pracujících zbývající zůstatek účtu tiskárny 19 347 korun a doporučuje vymáhat zbytek částky na jejím nebohém bývalém majiteli Krylovi. Úřední tečkou za případem bude dopis finančního referenta Šmedka zaslaný 16. října 1954 „dlužníkovi Karlu Krylovi“ do Pavlovského ulice číslo 11, aby uhradil 214 korun za inventář a zásoby. Sídlo knihtiskárny v Kojetínské ulici dnes není nijak připomenuto, prostory projdou částečnou devastací a přestavbou, v roce 2017 budou nabízeny k prodeji. Jako v drtivé většině ostatních případů nebude za tento zločin z počátku padesátých let nikdo po roce 1989 odsouzen ani vyšetřován. Příkoří na rodině Krylových tak nad městem stále visí ve vzduchu.   Vojtěch Klimt (*1973) je od roku 1991 předsedou Klubu Karla Kryla. Je autorem biografie Karla Kryla nazvané Akorát že mi zabili tátu (2006).   Nakladatelství Galén, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 492 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-10-10 08:09:00

Tiskárny od Prusa Research se těší mimořádné popularitě

Ósaka 10. října 2025 (PROTEXT) - Česká společnost Prusa Research představuje na Expo 2025 špičkové technologie. Návštěvníci světové výstavy mohou až do 13. října 2025 obdivovat na návštěvnické cestě v Českém národním pavilonu živou ukázku 3D tisku.Tiskárny jsou neustále v provozu. Vytiskly přes tisíc kusů maskota Reného a více než dalších 600 kusů dalších drobných i větších předmětů v 3D tisku. Různá barevná provedení maskota je možné najít skryté na různých místech v pavilonu. Společnost Prusa Research je partnerem české účasti na Expo 2025.„Expo 2025 vnímáme jako skvělou příležitost ukázat lidem, že 3D tiskárny nejsou jen specializované stroje do výroby, ale univerzální pomocník pro jakýkoliv projekt. A kde jinde tento koncept propagovat než v Japonsku, kde jsou vyspělé technologie běžnou součástí každodenního života. Vidíme, že se nám daří návštěvníky pavilonu nadchnout tím, jak snadný 3D tisk je,“ říká zakladatel společnosti Prusa Research Josef Průša. Tiskárny Průša jsou otevřené uživatelským úpravám a v rámci software i firmware se firma snaží co nejvíce uplatňovat principy open source. Firma tak na Expo 2025 přináší nejen špičkové technologie, ale i inspirativní příběh české vynalézavosti a zručnosti.Prusa Research, založená Josefem Průšou v roce 2012, se během několika let vypracovala z malého startupu v Praze na globálního hráče, jehož 3D tiskárny využívají zákazníci ve více než 160 zemích světa. Firma klade důraz na maximální využití lokálně vyrobených dílů, u svých strojů dbá na co nejvyšší spolehlivost, uživatelskou přívětivost a prostor pro další technologický rozvoj. Ve své pražské továrně provozuje jednu z největších 3D tiskových farem na světě, kde více než 600 tiskáren vyrobí každý měsíc součástky pro více než 10 tisíc dalších strojů.Jedinečnost české expozice na světové výstavě doplňuje právě živá ukázka 3D tisku přímo v návštěvnické trase pavilonu. Návštěvníci mohou každý den sledovat, jak vzniká maskot René – 15 cm vysoká figurka, jejíž tisk trvá přibližně čtyři hodiny. Na tiskárně byly již vyrobeny také popisky k vystaveným a nástěnným dílům, QR kódy, mapa Česka ve formě puzzle, které si lidé můžou při návštěvě složit, či organizéry nebo dveřní zarážky. To dokládá široké možnosti využití této technologie.„Když jsme v květnu zahájili tisk našich maskotů René na 3D tiskárně, netušili jsme, že se z nich stane takový fenomén. Maskoti byli natolik jedineční, že si je návštěvníci začali spontánně odnášet domů. Místo abychom tomu bránili, rozhodli jsme se tento zájem proměnit v hravou aktivitu – začali jsme maskoty po pavilonu schovávat. Návštěvníci je hledají podobně jako v Česku oblíbené kešky. Zájem je obrovský a mnozí se k nám vracejí opakovaně – před dvěma týdny jsme například přivítali paní, která k nám přišla už poosmnácté,“ říká ředitelka českého pavilonu Akiko Sagae a dodává, že maskoty z 3D tisku nelze zakoupit, pouze najít v pavilonu nebo je případně obdržet jako dárek.„Prusa Research je skvělým příběhem české zručnosti a toho, že česká kreativita a otevřenost novým nápadům a technologiím si ve světě umí najít četné příznivce. Návštěvníkům českého pavilonu ukazujeme, že 3D tisk je dostupný a užitečný nástroj nejen pro profesionály, ale i pro běžné uživatele. Během provozu na pavilonu je obsluhují naši attendanti neboli průvodci,“ doplňuje generální komisař české účasti na Expo 2025 Ondřej Soška.Společnost Prusa Research vnímá svou účast na světové výstavě jako příležitost ukázat českou vynalézavost, šířit povědomí o možnostech 3D tisku a jako prostor pro navazování nových mezinárodních partnerství. Návštěvníci mohou obdivovat nejnovější modely 3D tiskáren – vlajkovou loď Prusa CORE One a model Original Prusa XL pro tisk až s pěti materiály současně.Více informací naleznete na webových stránkách české účasti na světové výstavě Expo 2025. Sledovat nás můžete také na Twitteru, LinkedIn, Facebooku, Instagramu a na YouTube.Kancelář generálního komisaře je od ledna 2023 součástí sítě Českých center.O Prusa ResearchPrusa Research je česká společnost, která se specializuje na vývoj a výrobu 3D tiskáren. Byla založena v roce 2012 Josefem Průšou a rychle se stala jedním z nejvýznamnějších světových výrobců 3D tiskáren. Společnost je známá důrazem na kvalitu, spolehlivost a uživatelskou přívětivost svých produktů. V portfoliu má jak FDM tiskárny (například modely MK4S, XL, MINI+ nebo CORE One), tak i SLA tiskárny (SL1S) a profesionální řadu Prusa Pro určenou pro průmyslové využití.Prusa Research podporuje své produkty robustním softwarovým ekosystémem, včetně vlastního sliceru PrusaSlicer, online verze pro webové prohlížeče EasyPrint a komunitní platformy Printables.com. Zatímco hlavní část výroby s kapacitou přes 10 tisíc tiskáren měsíčně zůstává v Praze, Prusa Research nedávno rozšířila své výrobní kapacity i do Severní Ameriky. Její dceřiná společnost Printed Solid Inc. v Delaware nyní kromě servisu a distribuce zajišťuje také lokální výrobu 3D tiskáren a filamentů pro americký trh.Kontakt pro média:Jana KohoutováŘeditelka komunikace & mluvčíE: jana.kohoutova@expo2025czechia.comČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2020-05-09 08:25:35

Martin Vopěnka: Hlavní a největší hrozba je přelidnění

Prožíváme chvíle pročištění. Jsme donuceni si přiznat, na kolik zbytečných věcí jsme bez rozmyslu sázeli jako na nezbytnosti. Je čas vyházet ze života haraburdí. Patří do něj i knihy? Zavřely se knihovny i knihkupectví, nemáte-li domácí knihovnu, najednou není co číst. Chybí vám knihy? To je dobře. Patříte tedy k lidem, jimž slovo kultura ještě něco říká. Martin Vopěnka k nim patří také.   Těsně před vydáním se nachází vaše kniha Přežít civilizaci. Tematizujete v ní svých třicet cest po zeměkouli. Jde o cestopis. Nepřipadá vám, že veškerý půvab sebraly tomuto vždy oblíbenému žánru dokumentární filmy a možnosti globalizovaného létání? Máte pravdu, že pro klasický cestopis tady už místo asi není. Však také moje kniha se do této kategorie neřadí: Ze všeho nejvíce je to výpověď o měnící se době a civilizaci. Začíná ještě v osmdesátých letech minulého století, kdy jsme byli zavření za železnou oponou a svět i cestování tak vnímali jinak. Ovšem přináší i zprávu o vyprázdnění pojmu „cestování“ v éře masivní turistiky. A přináší i zprávu o vnitřním zrání. Je to tedy spíš kronika než cestopis.   Jak byste charakterizoval motivy svého cestovatelského puzení? Poradil byste si se sarkasmem, že cestování a četba odvádějí lidi od vlastních myšlenek? To se těžko vysvětluje. Jak byste vysvětlil sexuální touhu někomu, kdy ji vůbec necítí? Nějak to souvisí s vášní pro život. Mám v sobě velkou touhu po poznání – ať už tom vědeckém a vzdělanostním, anebo prostě poznávat Zemi, na které jsem se narodil, její nejúžasnější místa. Cítím hluboký vděk za to, že jsem na některých těch místech mohl být. Je to jeden z důvodů, proč mám pocit, že žiji plnohodnotný život. A co se týče vlastních myšlenek, tak je to právě naopak: Při horském přechodu bývám sám se svými myšlenkami. Prožívám všechny možné škály emocí. Pro spisovatele je to pak obrovský rezervoár vnitřního materiálu.   Od vaší první cesty do Rumunska v roce 1983 až po Nepál v roce 2018 se rozléhá časová plocha pětatřiceti let. To máte tak dobrou paměť nebo jste si od samého začátku vedl něco na způsob cestovatelského deníku, podle kterého jste nyní postupoval při psaní knihy? Mám tak dobrou paměť. Tedy konkrétně na zážitky, atmosféru, události. A pak ještě na čísla. Na jména nebo na cizí jazyky vůbec. Dodnes si pamatuji téměř každý bivak, každé tábořiště ze všech těch cest. Odvíjí se v mé hlavě jako film. Nevím, jestli z toho budou mít radost moji parťáci na cestách. A jestli se k tomu, co si na ně pamatuji, ještě vůbec budou hlásit.   Jak se díváte na stále sílící volání ekologistů, aby se omezila letecká doprava? Smířil byste se s omezením svých cest do exotických končin ve prospěch zlepšení bilance plynů v naší atmosféře? Aktuální hlášení meteorologů si s gustem pochutnávají na tom, jak celosvětové restrikce kvůli koronaviru vylepšily ovzduší. Nestojíme na začátku obratu ve způsobech cestování? Je to součástí mého „Poselství z Nepálu“, které jsem natočil na mobil na jednom z vrcholů, a mělo pak tisíce zhlédnutí. Zavedl bych ekologické daně, protože jinak planetu zničíme. Letenky by měly mít v ceně započtenu svou ekologickou stopu. Postupoval bych progresivně: aby nějaký počet kilometrů byl zdaněn jen mírně, ale jakmile tento limit překročíte, danil by se každý kilometr víc a víc. Aby si každý uvědomil nadměrnost svého cestování. Já také nepotřebuji létat dvakrát ročně – úplně mi stačí jedna velká cesta za tři roky. Myslím a doufám, že cestování se opět stane něčím svátečním. Alespoň trochu. Je třeba přistupovat ke své spotřebě s pokorou. Problém je, jak ustát ten přechod, kdy kvůli tomu, že přestaneme konzumovat nadměrně, zmizí pracovní místa a vzniknou ekonomické problémy. Osobně vidím jako hlavní a největší hrozbu v přelidnění a s tím související devastaci původního životního prostředí. To je horší hrozba než skleníkové plyny, protože s těmi si naše technologie nakonec poradí. Zato zničené biotopy a celkovou přírodní rovnováhu obnovit tak snadno nedokážeme. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Ze všech stran je slyšet pseudomoudré konstatování, že všechno zlé je k něčemu dobré. Co dobrého se pro vás osobně i profesně rýsuje jako poučení, zážitek či zkušenost ze současného nouzového stavu? Pokud koronavirus do léta odezní a už se nevrátí, tak to lze brát jako určitou výstrahu a lze se z toho poučit. Pokud se ale bude vracet v nezmenšené síle, může to vést k problémům, které už západní svět přestane zvládat. Pak by se mohlo stát, že se dosavadní hodnoty zhroutí. Nepovažuji to v této chvíli za pravděpodobný scénář, ale zcela vyloučený není. Já osobně jsem několik týdnů pracoval z chalupy v Jizerských horách a užil jsem si tam předjaří jako nikdy předtím. Také jsem pokročil v psaní svého románu Smrt v Hamburku.   Kolik tipujete, že vznikne nových českých „románů z karantény“? V každém případě je mi předem líto všech, kteří se toho tématu chopí. Já jsem svůj román o rozkladu civilizace napsal už na konci devadesátých let a vyšel v roce 2003 pod názvem Konec zákona. Tehdy jej česká kritika i někteří mí přátelé zcela zavrhli. Byl prý příliš sadistický až brutální. Mezitím se mi už někteří omluvili a uznali, že byl vlastně spíš vizionářský. Literární téma by mělo mít nějaký přesah a nějakou hloubku a nemělo by být poplatné momentální situaci. Což neznamená, že nelze i současnou situaci hluboce literárně uchopit.   S výjimkou několika málo let po roce 1990 slýchám od českých nakladatelů stesky. Mnozí věštili zhroucení knižního trhu vždy nejpozději příští rok. Ono se však hroucení nekonalo a některým majitelům nakladatelství se očividně daří dobře. Není ten současný tlak na vládu právě proto neefektivní, protože si všichni zvykli, že tahle branže prostě bez nářků nevyžije? Tak to jste mne překvapil originálním pohledem na situaci. Je pravda, že jsme poměrně nestabilní obor a ty nářky tady byly. Také ovšem nevím, kde bychom dnes byli, kdyby se stalo to, co plánovala Nečasova vláda: totiž zvýšení DPH na knihy na 17,5 procenta. I s těmi deseti procenty je to na hraně. Podle mého názoru by se teď mělo začít uvažovat o osvobození knih od DPH. Vezměte si, že DPH je daň ze spotřeby. Stát na kupujícího uvaluje daň za to, že si něco koupil. Nezdá se vám nemravné, aby si stát bral svůj desátek z toho, že se někdo rozhodl koupit si knihu? Ale zpátky k vaší otázce: Tím DPH jen ilustruji, že my jsme se občas ozvat museli, abychom nedopadli ještě mnohem hůře. A pořád si myslím, že podpora ze strany státu je fatálně nedostatečná. Při obratu knižního trhu přes osm miliard jsou granty na vydávání knih cca 20 milionů. Vedle toho jsou tragicky podfinancované nákupy knihoven, takže obměna knihovního fondu u nás vychází asi na 50 let. Představte si, kde bude svět za 50 let. V posledních letech už bylo velice obtížné vydávat tituly, které bych třeba já osobně vydal rád. Rozvíraly se nůžky mezi úspěchem a neúspěchem a troufám si říct, že většina vydaných knih zůstala ve ztrátě. A teď přišla skutečná pohroma, pokles trhu odhadujeme až na tři miliardy, a to se v dobré kondici přežít prostě nedá. Základem ovšem je udržení sítě knihkupectví. Bez toho se knižní trh nenávratně zmenší co do objemu i pestrosti.   Jste šéfem organizace, která sdružuje knihkupce a nakladatele. Jak se vám daří slaďovat jejich zájmy, když je zřetelné, že zvyšování rabatu jedněm prospívá, druhé ničí? Abychom udrželi jednotu, musíme se zaměřit přednostně na průniková témata. Zásadně neřešíme obchodní vztahy našich členů – to by se Svaz mohl rovnou rozpustit. Ale protichůdné zájmy tu někdy jsou. Nejvíce se to projevuje při diskusi o pevných cenách knih. Zákon o pevných cenách knih by knihkupce chránil před slevami e-shopů, takže by jej většinou vítali. Na druhou stranu se ale řada nakladatelů bojí, že nemožnost poskytování slev u novinek by náš obor učinila nekonkurenceschopným vůči jiným oborům. Že by to prostě uškodilo trhu jako celku. A samozřejmě lze nějaký zákon prosadit jen za předpokladu, že se na něm shodne velká většina trhu. Takže zákon o pevných cenách knih zatím není na stole.   Ve své adrese odpovědným ministrům požadujete miliardu, která by pomohla uchovat knižní trh v chodu. Jak si představujete její rozdělení? Knihkupci, které stát svým nařízením zavřel, často nebudou schopní vydělat ani na odložené nájemné a ani na případné úvěry. Knihkupectví je dnes spíš služba veřejnosti než obchodní model. Často si síť knihkupectví drží distribuce, aby měla kde knihy prodávat, přičemž samotná knihkupectví nevydělávají. Odhadli jsme, že pokud by stát knihkupcům nahradil 100 procent nájmu v době zavření a 50 procent nájmu do konce roku (předpokládáme totiž spíše pomalý náběh tržeb), dělalo by to asi 450 milionů. To by tedy byla potřebná podpora pro knihkupce. Další hrozbou ale je, že vyjde dramaticky méně titulů, což také znamená dramaticky nižší příjmy pro autory, překladatele, redaktory, grafiky… ale také pro české tiskárny. Proto si myslíme, že by stát měl letos podpořit vydání téměř každé knihy – podpořit trh v jeho šíři. Navrhli jsme zastropovat takovou pomoc u každého nakladatele počtem titulů vydaných loni, zprůměrovat i počet stran, aby se nevydávaly dotované tenké brožurky, a dále podporu podmínit členstvím v SČKN, abychom eliminovali vznik účelových firem nebo třeba vydání nějaké neonacistické literatury apod. Svaz by měl roli jakéhosi etického garanta, ale samozřejmě by přijímal automaticky za členy důvěryhodné subjekty, které dosud členy nebyly. Vyšlo nám, že kdyby stát nakladatelům v souhrnu nahradil necelou polovinu jejich ztráty, jednalo by se o částku asi 550 milionů, což by znamenalo podporu na titul 46 tisíc Kč. Ta by byla splatná proti zaslání povinného výtisku a faktuře z tiskárny. Peníze by tak zůstávaly v českém polygrafickém průmyslu. Asi by přes veškerou snahu nevyšlo letos tolik titulů jako loni, takže by se nevyčerpala celá částka, ale nejspíš 400–500 milionů. Připomínám, že v běžném roce odvede knižní trh do státního rozpočtu více než miliardu. A teď, jednou, bychom potřebovali podporu my. A také připomínám, že knihkupci nemohou přežít jen s grantově podpořenými tituly, které navrhuje podpořit Ministerstvo kultury. Takové tituly dělají jen zlomek obratu. Knihkupci potřebují sortiment v celé šíři, stejně jako veřejnost.   Počet vydaných knih v České republice se pohybuje kolem patnácti tisíc titulů. Z toho je jen část beletrie, ale stejně, nepřipadá vám to jako příliš velké množství? Jak vypadá Česká republika v mezinárodním srovnání? Pestrost je na knižním trhu nejcennější. Každý si může vybrat knihu podle svého vzdělání, zájmu, životní situace, rozpoložení… Skoro každá kniha může plnit společenskou funkci. Zúžení sortimentu by znamenalo velké ochuzení pro českou společnost, a protože jako první začnou odpadat ty náročnější a odbornější tituly, odrazilo by se to i v konkurenceschopnosti. Ostatně, když v Německu vyjde 80 000 titulů ročně, tak těch našich 15 000 není číslo, ze kterého by se měla zatočit hlava.   Často se mluví o probíhající centralizaci jak v oblasti nakladatelství, tak v distribuci a knihkupeckém odvětví. Má tento proces negativní důsledky a v čem? Nepřispívá naopak třeba k profesionalizaci práce v redakcích? Ano, centralizace má pozitivní i negativní dopady. Negativními dopady je tlak na efektivitu a pomalé vymírání takových těch individualit – lidí, kteří svůj obor milují a vydávají knihy především z jiných než ekonomických motivací. Na druhou stranu ale opravdu většina těch velkých firem si počíná velmi profesionálně a svým způsobem přibližuje český knižní trh světovým standardům.   Je známo, že už po vzniku republiky nařizoval zákon zřizování obecních či lidových knihoven ve všech správních jednotkách, což síť půjčoven velmi zahustilo a víceméně s potížemi přetrvalo až do dnešní doby. Zájmem nakladatelů a knihkupců by mělo být, aby si lidé knihy více kupovali, než si je půjčovali. Jaký je váš názor na postavení obecních knihoven vůči knižnímu trhu? Je opravdu velmi specifické, když podnikáte na trhu, kde zároveň funguje na 6 000 bezplatných půjčoven. Přesto jsem od nástupu do funkce předsedy Svazu velmi zlepšil naše vztahy se zástupci knihoven. Musíme nalézt vzájemný balanc, protože společenskou prospěšnost knihoven nelze popřít a knihovny nám i vychovávají budoucí generaci čtenářů. I knihovníci si uvědomují, že potřebují fungující vydavatelský trh. Před vypuknutím krize bylo jednou z našich priorit významné navýšení nákupů ze strany státu – řádově o stovky milionů – a dále pak zvýšení náhradních odměn z výpůjček autorům a zavedení náhradních odměn pro nakladatele v rámci novelizace autorského zákona.   Český stát financoval v loňském roce poměrně masivní kampaň na podporu české literatury v zahraničí se speciálním zřetelem na německy mluvící země. Nemyslíte si, že vynaložení podobných prostředků by bylo z hlediska původní tvorby efektivnější, kdyby se představovali čeští spisovatelé domácí veřejnosti a podporovalo se české čtenářství? Jako český autor publikující v zahraničí vím, že bez významné grantové podpory malý jazyk v dnešním světě nemá šanci. Světové ambice si musíme zachovat – i jako stát i jako spisovatelé. Obracet se jen k českému čtenáři by bylo málo, i když mnozí mí kolegové spisovatelé se s tím spokojí. Je ale pravda, že pokud chceme uchovat nezanedbatelné množství autorů, kteří mají psaní alespoň z větší části jako svou profesi, musíme hledat možnosti jejich podpory. Protože český trh je až na výjimky nemůže uživit. A bohužel u nás není tradice placených čtení a besed jako v Německu. Stejně jako jsou u nás poloprázdné tribuny na fotbalové lize, jsou poloprázdné i besední sály při čtení autorů. Srovnání s fotbalem zde uvádím záměrně – je to zřejmě něco v české povaze, že se do toho veřejného prostoru příliš neženeme – lidé se drží v soukromí nebo jdou radši posedět do restaurace.   Týdny komerčního půstu vedou mnohé lidi k úvahám, na které jindy nebývá čas. Co kdyby někoho napadlo zprůsvitnět knižní trh tak, že by se profesionálně nakladatelstvími připravené knihy posílaly bez prostředníků přímo čtenářům a oni si je mohli vytisknout doma. Tisknou se dnes respirátory, proč by to nešlo s knihami? Zájemce by si v katalogu našel svazek, o který má zájem, zaplatil nakladateli on-line a vzápětí by přihlížel, jak se mu na psacím stole rodí kniha. Uvítal byste takový vývoj? Rozhodně by bylo skvělé, kdyby knihkupectví budoucnosti měla dokonalé 3D tiskárny a sloužila jako vzorkovny. Zákazník by si vybraný produkt nechal na místě zhotovit. Mělo by to úžasné pozitivní dopady na životní prostředí: Netiskl by se přebytečný náklad, takže by se šetřila energie i papír. Odpadla by i doprava knihy z tiskárny k nakladatelům, od nakladatelů k distributorům a knihkupcům. Místo hmoty by se posílala jen data. Ušetřily by se velké peníze za skladování. A nakladatelé by neměli peníze uvězněné ve vytištěných knihách. Zásadní otázkou je, jak už to bývá, cena. Toto řešení by mohlo fungovat teprve až by pořízení jedné kopie v 3D tiskárně nevedlo ke zvýšení ceny. Dosud je tomu tak, že čím větší náklad nakladatel vytiskne, tím nižší kusovou cenu u tiskárny dosáhne.   Domnívám se, že jsem poměrně informovaným čtenářem současné české beletrie. Někdy mě nad tím chaosem napadá, jestli má dnes ještě smysl mluvit o národní literatuře. Nevypařil se z tohoto pojmu dnes obsah? Jako spisovatel bych nerad hodnotil současný stav české beletrie. Řeknu ale to, čím jsem tady vždycky provokoval, že totiž se cítím být světovým spisovatele, tak trochu pohřbeným v malých českých literárních poměrech. Ty velké ambice se tady prostě nějak vytratily. Stačí se podívat na český film. {/mprestriction}  Martin Vopěnka (*8. 9. 1963) je spisovatel, nakladatel a od roku 2013 předseda Svazu českých knihkupců a nakladatelů. Vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT v Praze. Své profesní specializaci se však nikdy nevěnoval. Od sklonku osmdesátých let vydal jako autor desítky knih věnovaných dětem i dospělým čtenářům. Jeho vášní je cestování a zaujetí otázkami soudobé civilizace. V roce 1991 založil nakladatelství Práh. Příležitostně se v médiích prezentuje jako polemický publicista.

Čas načtení: 2024-07-30 02:44:34

Levné tiskárny do malé kanceláře? Ty laserová Vám příliš dobře neposlouží

Laserové tiskárny v cenové relaci do 3 000 Kč se jen těžko mohou rovnat svým „inkoustovým“ konkurentům, ať už jde o náklady na tisk či doplňkové služby. Pokud se tedy při koupi tiskárny budete řídit zažitou představou, že laserové tiskárny jsou „lepší“, čeká Vás brzy vystřízlivění a hořká chuť zklamání. Viz níže přiložená tabulka 35 nejlevnějších tiskáren […] The post Levné tiskárny do malé kanceláře? Ty laserová Vám příliš dobře neposlouží appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2025-10-06 11:01:00

Tiskárna jako vaše vizitka: jak technologie ovlivňuje důvěru vašich klientů

Praha 6. října 2025 (PROTEXT) - Klient sedí naproti vám, připravený podepsat smlouvu, která je vyvrcholením týdnů vaší usilovné práce. Sáhnete pro finální verzi dokumentu, ale hned na první stránce vidíte vynechané řádky. Nebo chcete dokument z notebooku vytisknout a tiskárna se ne a ne připojit.Tyto situace nejsou jen drobnými technickými nepříjemnostmi; jsou to reálné obchodní problémy. Představují ztracený čas, který mohl být věnován klientům, narušený profesionální dojem a zbytečný stres, který vás odvádí od toho, co umíte nejlépe. V dnešním konkurenčním prostředí, kde je každý detail vizitkou vaší práce, nemůže být výběr kancelářské techniky podceňován. Každý dokument – ať už je to smlouva, lékařská zpráva, faktura nebo projekt – je bodem kontaktu (touchpoint), který buď posiluje, nebo oslabuje důvěru. Rozmazaný, vybledlý nebo pomalu vytištěný dokument vnáší do interakce prvek nejistoty a může vyvolat podvědomou otázku: pokud je nedbalá dokumentace, je stejně pečlivá i právní rada nebo lékařská diagnóza? Správná technologie pracuje tiše a bezchybně v pozadí a umožňuje vám soustředit se na vaši odbornost. Laser do každé kancelářeMožná si laserové tiskárny stále spojujete s představou objemných a drahých strojů určených pro velké korporace. Je čas tento mýtus vyvrátit. Canon i-SENSYS, je kompaktní, efektivní a dokonale přizpůsobená potřebám všech kanceláří. SpolehlivostNejvětší rozdíl a zároveň největší výhoda laserové technologie spočívá v jejím principu. Na rozdíl od inkoustových tiskáren, které používají tekutý inkoust, pracují laserové tiskárny se suchým tonerovým práškem. To má zásadní dopad na spolehlivost. Toner nikdy nezaschne, a to ani v případě, že tiskárnu nepoužíváte několik týdnů. Mnoho z nás má zkušenost s tím, jak je v nejméně vhodnou chvíli zradil zaschlý inkoust. Laserová tiskárna tento bod zcela odstraňuje.Kvalita a trvanlivostLaserová technologie fixuje tonerový prášek na povrch papíru pomocí vysoké teploty. Výsledkem je mimořádně ostrý a precizní tisk textu i grafiky, který se nerozmaže ani při kontaktu s vodou. Všechny nové modely řady i-SENSYS nabízejí tiskové rozlišení až 1200×1200 dpi, což zaručuje, že každý dokument bude vypadat profesionálně.Ekonomika provozuAčkoli počáteční investice do laserové tiskárny může být vyšší než u spotřebitelských inkoustových modelů, celkové náklady na vlastnictví jsou z dlouhodobého hlediska výrazně nižší. Hlavním důvodem jsou nižší náklady na jednu vytištěnou stránku. Tento efekt je ještě umocněn dostupností vysokokapacitních tonerových kazet, jako je Canon CRG 064H s výtěžností až 13 400 stran. Jeho cena se pohybuje kolem 4000 Kč bez DPH. K úsporám přispívají i další inteligentní funkce, jako je automatický oboustranný tisk, který šetří papír, a nízká spotřeba elektrické energie. Zapomeňte na dlouhé nahřívání laserových tiskáren, jako tomu bylo v minulosti. První výtisk je připraven už za 5,3 sekundy.BezpečnostJe to právě tiskárna, přes kterou proudí ty nejcitlivější dokumenty. A tiskárna je dnes vlastně počítač připojený k síti, který se může stát cílem útoku hackerů. 10 let stará tiskárna dnes jen obtížně splní požadavky na bezpečnost. Canon přistupuje k bezpečnosti komplexně a na několika úrovních. Síťová komunikace je chráněna nejnovějšími standardy, jako je šifrování TLS 1.3 a zabezpečení Wi-Fi WPA3. Samotné zařízení je chráněno funkcí Verify System at Start-up, která při každém spuštění kontroluje integritu firmwaru a brání neoprávněným úpravám. Ochrana dokumentů je zajištěna funkcemi jako Encrypted Secure Print, která dovolí tisk dokumentů až po zadání PIN kódu přímo na zařízení. Tisková data, která putují k tiskárně, jsou navíc bezpečně zašifrovaná. Modely řady i-SENSYS X jdou ještě dál a integrují technologii McAfee Embedded Control, která poskytuje ochranu před hrozbami v reálném čase.Intuitivní ovládáníVáš čas je příliš cenný na to, abyste ho trávili studováním manuálů nebo složitým nastavováním. Multifunkční modely jsou vybaveny velkým, 7palcovým barevným dotykovým displejem s ovládáním podobným chytrému telefonu, který zjednodušuje i složitější úkoly. Údržba je díky tonerovým kazetám „vše v jednom“ otázkou několika sekund.X faktor: kancelář v clouduKromě standardní řady Canon i-SENSYS dnes do kanceláře pořídíte i cloudově orientované modely i-SENSYS X. Standardní součástí modelů řady X je software uniFLOW Online Express, který umožňuje centralizovanou a bezpečnou správu tisku odkudkoli. To je ideální pro moderní, hybridní a rostoucí firmy. Zaměstnanci mohou poslat tiskovou úlohu z domova a bezpečně si ji vytisknout až po přihlášení u tiskárny v kanceláři. Software umožňuje sledovat, kdo, co a kolik tiskne, což pomáhá optimalizovat náklady.Model matchmakingKdyž jste advokát nebo máte třeba lékařskou praxi:Modely: i-SENSYS MF842Cdw & i-SENSYS X C1538iF II / C1533iF IIProč? Tyto profese vyžadují nejen tisk. Potřebují rychlou digitalizaci spisů, záznamů o pacientech a důkazních materiálů. Multifunkční povaha (tisk, kopírování, skenování) v kombinaci s bleskurychlým jednoprůchodovým oboustranným skenováním z těchto modelů činí produktivní centrum. Velký 7palcový dotykový displej zjednodušuje pracovní postupy jako skenování do e-mailu nebo skenování do cloudu. Volba mezi standardním modelem MF842Cdw a cloudově zaměřeným modelem X C1538iF II závisí na míře využívání hybridní práce a potřebě centralizované správy.Když jste freelancer, konzultant, architekt:Modely: i-SENSYS LBP732Cdw & i-SENSYS X C1538P II / C1533P IIProč? Pro tyto profesionály je klíčový bezchybný, rychlý a spolehlivý tisk dokumentů. Nepotřebují další funkce multifunkčního zařízení. Tyto jednoúčelové tiskárny poskytují stejné základní výhody rychlosti (až 38 str./min), zabezpečení a konektivity v kompaktním a cenově dostupnějším balení. Vysoká kapacita papíru, rozšiřitelná až na 2 300 listů, znamená, že zvládnou i velké tiskové úlohy bez neustálého doplňování. Volba mezi standardním modelem LBP732Cdw a řadou X C1530P II opět závisí na potřebě pokročilé cloudové správy přes uniFLOW.Nová tiskárna Canon i-SENSYS je investicí do tří klíčových oblastí vašeho podnikání: do vaší profesionality, kterou podporují bezchybné dokumenty, do vaší efektivity, protože získáváte drahocenný čas eliminací technologických problémů a do vašeho bezpečí, jelikož chráníte to nejcennější – data vašich klientů. Zdroj: Canon Europe  

Čas načtení: 2025-10-15 08:45:00

Společnost Deli pořádá Celosvětovou konferenci partnerů v oblasti automatizace kanceláří 2025, která díky „inovaci + inteligenci" mění podobu kancelářského oboru

Ning-po (Čína) 15. října 2025 (PROTEXT/PRNewswire) - Dne 12. října uspořádala společnost Deli Group v čínském městě Ning-po v provincii Če-ťiang úspěšně Celosvětovou konferenci partnerů v oblasti automatizace kanceláří 2025 na téma „Inspirující inovace". Jako globální kulturní a technologická průmyslová skupina sezvala Deli vedoucí pracovníky a téměř 200 vynikajících zástupců distributorů z více než 70 zemí a regionů, aby diskutovali o inovačních trendech v oblasti zařízení a tisknutí a prozkoumali nové příležitosti pro globální spolupráci.Prohlubování globální strategie: obchod se zařízeními se stává klíčovým tahounem růstu v zahraničíJako jediná společnost v čínském kulturním a vzdělávacím oboru, která systematicky expanduje na mezinárodní trhy, dosáhla společnost Deli v oblasti tisku od svého vstupu do tohoto odvětví v roce 2015 nezávislého výzkumu, vývoje a výroby. Stala se první čínskou společností, která ovládá klíčové technologie v oblasti laserového, inkoustového, termálního a jehličkového tisku, a jedinou společností s kompletní produktovou maticí.Charlie Huang, generální ředitel divize Deli International Business Division, uvedl: „Transformace společnosti Deli se netýká pouze rozšíření podnikání, ale také prohloubení technologie ve všech pracovních a vzdělávacích scénářích. Budeme rozvíjet svou mezinárodní tržní strategii s širším pohledem a zvyšovat investice do produktů, trhů a nadaných pracovníků, abychom posílili lokalizované operace."Vybrané produkty: v centru pozornosti tiskárnyNa této akci bylo představeno téměř 600 nových produktů kancelářské techniky, které tvořily významnou „matici vědy a inovací". Výstava byla rozdělena do deseti odborných zón, které zahrnovaly laserové tiskárny, inkoustové tiskárny, skartovačky, trezory, chytrá zařízení typu internet věcí, pokladní platební systémy a produkty pro kancelářský životní styl. Prostřednictvím poutavých scénářů a interaktivních zážitků demonstrovala společnost Deli svou systematickou sílu v oblasti technologického výzkumu a vývoje a inovace produktů.V hlavní kategorii tiskáren představila společnost Deli několik řad laserových a inkoustových tiskáren. Jako jediná čínská společnost, která ovládá všechny čtyři základní tiskové technologie a nabízí kompletní produktovou matici, Deli zdůraznila své laserové tiskárny řady Rosa. Tyto tiskárny se vyznačují připojením Bluetooth, kompaktním designem a doplňovacími spotřebními materiály, což účinně vyvažuje potřeby domácího použití s kontrolou nákladů.V oblasti inteligentních kancelářských řešení byly na akci představeny také inteligentní systémy POS (pokladní systém, který nahrazuje tradiční registrační pokladny), prodlužovací kabely pro různé scénáře a řada inteligentních produktů, jako jsou systémy pro evidenci docházky pomocí vzorů žil v dlani, profesionální ohnivzdorné trezory a skartovačky typu „nekonečné skartování", které demonstrují neustálé průlomy společnosti Deli v oblasti integrace inteligentních technologií a aplikací založených na scénářích.Vize vedoucí značky: služby globálním uživatelům prostřednictvím technologií a inovacíZhang Lei, viceprezident skupiny Deli, ve svém projevu zdůraznil: „Společnost Deli bude i nadále prohlubovat své strategické postavení jako ‚globální kulturní a technologická průmyslová skupina', podporovat inovace produktů prostřednictvím technologií a prosazovat spolupráci v rámci ekosystému prostřednictvím partnerství. Těšíme se na spolupráci s globálními partnery, abychom z Deli vybudovali respektovanou značku světové úrovně."V budoucnu bude společnost Deli i nadále posilovat své vědecké a technologické schopnosti a prohlubovat svou globální přítomnost, aby se pevnými kroky přiblížila svému cíli „stát se důvěryhodným a respektovaným podnikem".Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2794252/Deli_Hosts_2025_Global_Eq KONTAKT: Stephy Bai, stephy.bai@nbdeli.com 

Čas načtení: 2024-04-19 17:06:10

3Dees zastupuje výrobce přesných 3D tiskáren Sintratec

Ve 3Dees stále sle­du­jí nej­no­věj­ší tren­dy a nej­za­jí­ma­věj­ší ino­va­ce v adi­tiv­ní vý­ro­bě a rádi je při­ná­ší svým kli­en­tům a part­ne­rům. Proto se roz­hod­li za­stu­po­vat Sin­tra­tec – před­ní­ho vý­rob­ce přes­ných 3D tis­ká­ren, který vy­u­ží­vá tech­no­lo­gii se­lek­tiv­ní­ho la­se­ro­vé­ho spé­ká­ní (SLS). Tento výběr nebyl ná­hod­ný. Po dů­klad­ném zkou­má­ní trhu a po­rov­ná­ní s kon­ku­renč­ní­mi tech­no­lo­gi­e­mi v 3Dees iden­ti­fi­ko­va­li ně­ko­lik klí­čo­vých fak­to­rů, které je pře­svěd­či­ly o je­di­neč­nos­ti ře­še­ní 3D tis­ká­ren Sin­tra­tec S2 a Sin­tra­tec S3.

Čas načtení: 2024-10-29 21:05:48

instalace tiskárny k notebooku

Chceme připojit tiskárnu k notebooku. Ke  stolnímu počítači  používáme tiskárnu EPSON 3070 (tiskárna je připojena kabelem). Máme router. Z   notebooku nejde tisknout. Zadám tisk, objeví se dokument, dám tisk a  vpravo dole najede chyba tisku.  V  notebooku je uvedena  tiskárna Read More instalace tiskárny k notebooku The post instalace tiskárny k notebooku first appeared on Radírna - Internetová online poradna.

Čas načtení: 2024-11-28 08:29:26

Nejlepší tiskárna do 2000 Kč

Máte rozpočet ve výši dva tisíce korun a hledáte kvalitní tiskárnu na doma? Pak pro vás mám skvělou inspiraci na skvělé modely. Zde jsou čtyři nejlepší domácí tiskárny, které se vejdou do cenového rozpětí do 2000 Kč. Jakou vybrat tiskárnu na doma za méně než 2 000 Kč? (+/-) V tomto článku vám poradím, z jakých modelů můžete vybírat a nechat se inspirovat moji volbou. Nejlepší tiskárny do 2000 Kč na trhu Čtěte také: Jaké jsou nejlepší mini bezdrátové tiskárny k mobilu? Recenze 6+ nejlepších tiskáren do domácnosti Jak tisknout fotky přímo z mobilu? Nejčastěji přes Wifi The post Nejlepší tiskárna do 2000 Kč first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2024-11-28 08:29:26

Nejlepší tiskárna do 2000 Kč

Máte rozpočet ve výši dva tisíce korun a hledáte kvalitní tiskárnu na doma? Pak pro vás mám skvělou inspiraci na skvělé modely. Zde jsou čtyři nejlepší domácí tiskárny, které se vejdou do cenového rozpětí do 2000 Kč. Jakou vybrat tiskárnu na doma za méně než 2 000 Kč? (+/-) V tomto článku vám poradím, z jakých modelů můžete vybírat a nechat se inspirovat moji volbou. Nejlepší tiskárny do 2000 Kč na trhu Čtěte také: Jaké jsou nejlepší mini bezdrátové tiskárny k mobilu? Recenze 6+ nejlepších tiskáren do domácnosti Jak tisknout fotky přímo z mobilu? Nejčastěji přes Wifi The post Nejlepší tiskárna do 2000 Kč first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2020-11-05 00:00:00

Kde koupit filamenty do 3D tiskárny?

Jak klasické tiskárny potřebují inkoustové náplně, tak 3D tiskárny vyžadují plastové filamenty, tzv. struny. Je jich několik druhů, liší se svými vlastnostmi, podle kterých se pak rozdělují na filamenty vhodné pro použití venkovní, vnitřní, jeden materiál se použije na ohebné spoje, druhý na velké p ...

Čas načtení: 2012-08-31 14:00:00

Inkoustové tiskárny a jejich historie – čím vším si prošly?

Inkoustové tiskárny jsou stále nejrozšířenější tiskové řešení v malých firmách a především v domácnostech. Poskytují levný tisk i oproti laserovým tiskárnám, které dnes také atakují nízké cenové hladiny. Stejně jako všechny počítačové periferie i inkoustové tiskárny si prošly celou řadou změn od své ...

Čas načtení: 2020-02-08 07:22:22

Pozapomenuté osobnosti: životní drama dramatika Josefa Mikuláše Boleslavského

Poprvé jsem se s jeho jménem setkal, když jsem psal o velkém českém nakladateli Ignáci Leopoldovi Koberovi a jeho tiskárně. Líčil jsem tehdy jeho vzestup a s tím také připomínal některá díla a časopisy u Kobera vycházející. A právě tehdy jsem Josefa Mikuláše Boleslavského objevil. Proč, to zjistíte dál. Každopádně jde o příběh velkého vlastence, divadelního nadšence a nakladatele, jehož život se sám měnil často v drama.  „…muž, jehož jméno bude v dějinách nového českého knihařství povždy s uznáním pronášeno.“ To je věta, kterou obsahuje nekrolog Boleslavského uvedený 29. července 1892 ve Světozoru. Jak by se dnes asi autor těchto slov divil… Mládí doma a v Praze Ve staroboleslavské farní knize s matričními záznamy se nachází dnes už jen těžko čitelný zápis o jeho narození. Na svět přišel 2. února 1829, tehdy jen jako Josef Mikuláš, bohužel do nikterak bohaté rodiny. Dokud chodil do obecní školy v rodném městě, zřejmě mu to tak ani nepřišlo. Sice toho o jeho mládí příliš nevíme, ale lze očekávat, že nijak nevybočoval z řady ostatních chlapců. Snad ale už tehdy projevoval zájem o divadlo, který u něho později přerostl v profesní zaměření a celoživotní dílo. O mnoho horší to s finančními prostředky bylo až později, když se dostal do Prahy na gymnázium. Život v Praze nebyl levný ani tenkrát a už vůbec ne pro obyčejného studenta. Nekrolog ve Světozoru, a podle něj i některé další prameny, uvádí, že právě nedostatek peněz byl důvodem, proč musel svá studia ukončit. Jindy se zase hovoří o tom, že ho trápil zdravotní stav a kvůli tomu nemohl ve škole pokračovat. Ať tak či tak, domů se vrátit neplánoval. Namísto toho nastoupil do učení. Kariéra začíná Mezi lety 1842 a 1871 vedl v Praze úspěšné nakladatelství, tiskárnu a knihkupectví Jaroslav Pospíšil pocházející z významné nakladatelské rodiny. Šlo o důležitou osobnost tehdejší doby a knihkupectví, které měl v Liliové ulici na Starém Městě pražském, navštěvovala celá řada tehdejších literárních osobností, mezi kterými nechyběli Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Boleslav Jablonský a další. Hovořilo se zde o literatuře, divadle i politice, probíraly vlastenecké otázky i otázky kulturní – zkrátka knihkupectví Jaroslava Pospíšila bylo důležitým centrem tehdejších českých vlastenců. O to důležitějším, že jich v té době nebylo zrovna mnoho. Inspirativní prostředí, zvlášť pokud jste mladý člověk se zájmem o umění a krásu. Právě k Jaroslavu Pospíšilovi totiž nastoupil v roce 1843 Josef Mikuláš Boleslavský jako učeň do sazečské dílny a poprvé se tak zblízka seznámil s tiskárenským provozem. Opravdu dnes netušíme, čím vlastně toužil být, když nastupoval do gymnázia, ale řemeslo sazeče se mu nejspíš zalíbilo a podle všeho byl celkově velmi zdatný, pokud šlo o tiskárenský provoz. Jinak by se jistě nestal hlavním sazečem další tehdejší tiskárny patřící Kateřině Jeřábkové. V jeho nekrologu je zmíněn jako faktor (ředitel), což se ovšem neshoduje s některými dalšími prameny. Každopádně se v tiskárně stal sazečem Národních novin Karla Havlíčka Borovského, za což si po revoluci v roce 1848 i krátce poseděl ve vězení. Naštěstí pro něj se mu nikdy nepodařilo nic prokázat a byl volný už po pár dnech. U Kateřiny Jeřábkové a Ignáce Leopolda Kobera Kateřina Jeřábková byla poslední příslušnice nejdéle působící české knihařské dynastie Jeřábků, jejíž kořeny sahaly do 17. století. Ona sama tiskárnu a nakladatelství zdědila po svém manželovi Františkovi Jeřábkovi v roce 1834, kdy zemřel. Podnik nejdřív sama vedla a v roce 1861 prodala Karlu Seyfriedovi. Mimochodem právě z této tiskárny vznikl po roce 1945 podnik známý jako Práce. Ignác Leopold Kober se zase díky svým obratným podnikatelským aktivitám stal jedním z nejvlivnějších nakladatelů své doby a také vydavatelem skutečně první velké české encyklopedie. U Marie Jeřábkové pracoval Boleslavský až do roku 1862. Během té doby se ve svém oboru prosadil, a kromě toho se také začal sám věnovat literatuře. Přispíval drobnými povídkami a články do řady tehdy populárních periodik, mezi které patřily Květy, Pražský posel, Zlaté klasy nebo Lumír. Právě v Lumíru se objevovaly jeho první referáty o dění na české divadelní scéně – zvláště té ochotnické. Už v tiskárně Jeřábkové začal uvažovat o něčem zcela novém, totiž o edici, která by byla zaměřena vyloženě na hry určené především ochotníkům. Tak vznikly mezi let 1861 a 1863 dva svazky pod názvem Divadelní ochotník. Později se právě vydávání této edice (v menších svazcích) stalo hlavním způsobem Boleslavského obživy a vydal na dvě stovky pokračování. Sám také několik divadelních her napsal, většinou na motivy tehdy populárních autorů. Nejznámější z nich se stala tragédie Katovo poslední dílo, inspirovaná Klicperovou novelou Točník. V roce 1862 se stal faktorem u Ignáce Leopolda Kobera. Nutno podotknout, že šlo o působení sice krátké, trvající jen do roku 1866, kdy kvůli úmrtí Kobera a také kvůli prusko-rakouské válce musel tiskárnu opustit, ale že šlo zároveň o vrchol Boleslavského kariéry. Za přibližně čtyři roky se dostal k přípravě nejvýznamnějších děl, na nichž měl možnost pracovat. Tím největším byl ojedinělý Riegrův Slovník naučný, který je někdy také označován za první českou encyklopedii. Zhruba ve stejné době řídil také redigování Kroniky práce a unikátní Českomoravské kroniky od Karla Ladislava Zapa. Tu z pochopitelných důvodů nemohl dokončit celou, poslední (třetí) svazek totiž vyšel až v roce 1872. Na vlastní noze Za dobu jeho práce v tiskárnách se podařilo Boleslavskému našetřit menší kapitál, a tak se po odchodu z podniku Kobera rozhodl zkusit podnikání na vlastní pěst. Tedy ne tak úplně. Společníkem se mu stal karlínský knihkupec a nakladatel Mamert Knapp. S ním právě v Karlíně založili podnik Mikuláš&Knapp a otevřeli vlastní tiskárnu a knihkupectví, kde prodávali svoji produkci. Jak už bylo řečeno, byla soustředěna především na ochotnická divadla. Hned z počátku zde vyšel titul Příruční kniha pro divadelní ochotníky, která se stala důležitou publikací pro všechny tehdejší ochotnické spolky. Vznikal zde také časopis Česká Thalie, jehož redaktorem Boleslavský byl. Vzhledem k jeho kontaktům s nejrůznějšími divadelními kruhy dokázal Boleslavský zajistit také tisk divadelních lístků, programů, plakátů a dalších účelových tisků, které v podstatě firmu z velké části živily. Bohužel měl Boleslavský opět smůlu, a to velikou. Tiskárna sice jakž takž prosperovala, ale Boleslavský jako skutečný vlastenec a zapálený divadelní nadšenec udělal v roce 1872 svoji velkou životní chybu. V té době si Jaroslav Hof, divadelník, pronajal na žižkovské usedlosti Komotovka (dnes mezi ulicemi Seifertova, Příběnická a Řehořova) pozemek se záměrem vybudovat zde divadelní arénu. „Nová česká aréna staví se na návrší v prodloužené Hyberňácké ulici pražské (…) k vysočině divadelní na vinici Komotovské…“ psalo se tehdy v deníku Pokrok. Boleslavský byl Hofovými plány nadšen a rozhodl se, že se do celého podniku zapojí. Investoval tak, jako tichý společník, do nového divadla nemalé peníze s nadějí, že se ujme a peníze se mu jednou vrátí zpět. I když finanční zisk pro něj byl zřejmě na posledním místě. Investice se mu však nevyplatila. Hofova společnost se už v příštím roce rozpadla, a i když se Boleslavský snažil svoji investici zachránit a sám si zažádal o divadelní koncesi, arénu, která mu zbyla, musel v roce 1874 hluboko pod cenou prodat. Tím začal řetězec finančních potíží, ze kterého se již nedokázal odpoutat. V roce 1880 přišel o společníka a musel dál podnikat sám. Jeho vlastenectví ho ale přivedlo podruhé a naposledy do problémů, a to nemalých. Ve stejném roce, kdy se musel osamostatnit, se veškerým svým majetkem zaručil za závazky takzvaného Nového českého divadla, které sloužilo v překlenovacím období mezi zavřením Prozatímního a otevřením Národního divadla. Majetek tak během neuvěřitelně krátké doby ztratil. Tři roky se ještě snažil vymanit z dluhů, ale nakonec byl nucen prodat jak tiskárnu a knihkupectví, tak i svůj dům. „…a když mu pak byl prodán dům i závod a on se svou rodinou stěhoval se z vlastního domu pryč, měl v kapce 40 kr…“ vzpomíná autor příspěvku k Boleslavského narozeninám v roce 1890. Odkaz Josefa Mikuláše Boleslavského Hovořili jsme už o hlavní části Boleslavského života, ovšem nemálo zajímavé jsou i jeho činnosti další. Kromě toho, že investoval hned dvakrát do zkrachovalých divadelních podniků, se sám zabýval ochotnickým hraním a deset let byl ředitelem karlínského Besedního divadla. Herci a především principálové ochotnických hereckých společností v celých Čechách jeho jméno brzy znali, a to jak díky jeho hrám a Divadelnímu ochotníku, tak i díky jeho divadelním recenzím a sloupkům v časopisech. Boleslavský tak měl velký podíl na tom, že se pokládání základního kamene Národního divadla účastnilo na osm stovek herců z ochotnických divadel. Jako vyučený sazeč se také velmi intenzivně věnoval svému oboru a jeho rozvoji. Velký problém viděl v nedostatku komunikace mezi lidmi z profese, a tak od roku 1863 začal na vlastní náklady vydávat a redigovat první odborný časopis v tomto odvětví nazvaný Veleslavín. Odborná publikace Typografové 1468–1939 tuto událost zmiňuje takto: „V roce 1863 musíme zaznamenat jednu důležitou událost: Josef Mikuláš (Boleslavský), faktor v tiskárně I. L. Kobera, se rozhodl vydávat vlastním nákladem odborný časopis Veleslavín. 1. číslo vyšlo 1. října 1863 a s vydáváním, které bylo na několik málo roků přerušeno, se přestalo až v roce 1940.“ To byl Boleslavský samozřejmě již dávno po smrti. „Časopis napomáhal spolkovému životu, povzbuzoval i kritizoval nesprávné poměry v tiskárnách a káral nekolegiální chování. Je třeba vyzvednout, že časopis byl jediným odborným listem knihtiskařů v Rakousku.“ V roce 1865 byl Boleslavský u toho, když byla zakládána Typografická beseda. Sám se stal na krátkou dobu jejím prvním vedoucím pracovníkem. Poslední velkou Boleslavského stopu bychom našli kupodivu v našem včelařství. Založil časopis České včelařství a byl také u toho, když vznikla první česká včelařská společnost. Jako její jednatel zorganizoval v Praze velkou mezinárodní výstavu. Závěr života Poté, co Boleslavský jako soukromý podnikatel a investor zkrachoval, mu nezbylo nic jiného než se poohlédnout po nějaké práci v jiných tiskárnách. Naštěstí jeho jméno mělo v oboru velmi dobrý zvuk, a tak se mu vcelku rychle podařilo získat místo v tiskárně nakladatele Františka Šimáčka. Opět se stal faktorem, ovšem ne na dlouho. Odešel do Beaufortovy tiskárny a potom se odstěhoval z Prahy do Jindřichova Hradce. Tam se stal redaktorem úspěšného časopisu Ohlas Nežárky a na nějakou dobu měl zajištěnou bezpečnou obživu. Ovšem finanční potřeby rodiny měly přednost před osobním uspokojením. Poslední tiskárna, kterou Boleslavský převzal jako faktor pod svoje vedení, se nacházela v Moravské Ostravě. Šlo o kdysi známou a ve své době velice moderní tiskárnu Julia Kittla, kde pod Boleslavského dohledem začal vycházet časopis Práce. Krátce před svojí smrtí se Josef Mikuláš Boleslavský vrátil do Prahy do Karlína. Měl zde mnoho přátel, a i když jeho finanční situace nebyla nejlepší, nežil zde v úplném nedostatku. Díky jeho zásluhám se mu dostávalo stále dostatečné pozornosti, a i když se jako literát nikdy neprosadil mezi nadprůměrné autory, jeho hry se ještě dlouhá desetiletí běžně hrály. I po jeho smrti, která si pro něj přišla 21. července 1892. Naposledy dejme slovo autorovi jeho nekrologu ve Světozoru, který píše: „Jím odchází z řad našich zase jeden z vlastenců z let šedesátých, generace, která nynější všeobecný a všestranný rozkvět veřejného života českého připravila a do jisté míry i podmínila,“ a vše končí výstižnou větou pro pozapomenutého dramatika a nakladatele: „Vlasteneckému působení jeho buď zachována vděčná vzpomínka!“ {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2023-03-24 07:59:48

Nejlepší 3D tiskárny podle testů a recenzí. Jak ji vybrat?

Rozhodli jste se pořídit si v rámci možností co nejlepší 3D tiskárnu? V tom případě se neváhejte začíst do našeho dnešního článku, který se bude plně věnovat právě těmto zařízením. Máme pro vás připravenu spoustu informací o této technologii budoucnosti, která byla ještě před ne tak dávnou dobou doménou zejména výzkumných laboratoří. Dnes už se stala natolik dostupnou, že si ji může každý pořídit do domácnosti. 3D tiskárny jsou schopny vytvářet trojrozměrné modely z plastových materiálů a díky tomu si je jistě zamiluje každý kutil, inženýr, vynálezce nebo třeba jen nadšenec do moderních vymožeností. V profesionální oblasti se pokročilé 3D The post Nejlepší 3D tiskárny podle testů a recenzí. Jak ji vybrat? first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2020-11-09 10:59:59

Recenze 6+ nejlepších tiskáren do domácnosti

Sháníte tiskárnu, ale nemůžete si vybrat? Nevyznáte se v tom obrovském množství? Nevadí, dnes jsme se zaměřili hned na několik typů tiskáren a všechny vám blíže představíme. Vybrali jsme pro vás ty nejlepší černobílé, barevné, laserové a multifunkční tiskárny. Od každé jsme se pokusili vybrat tu nejlepší ve své kategorii na základě testů na internetu a usnadnit vám tak konečný výběr. Dali jsme si opravdu záležet a z výsledného výběru si tu svou najde opravdu každý. Nejlepší tiskárny na trhu podle nás 1. HP LaserJet Pro M15w W2G51A – Nejlepší laserová tiskárna s černobílým tiskem Černobílá laserová tiskárna s kompaktními The post Recenze 6+ nejlepších tiskáren do domácnosti first appeared on SmartMag.cz.

Čas načtení: 2024-03-01 12:24:00

HP v USA představilo nové předplatné na tiskárny All-In od 7 do 36 USD měsíčně

HP to opětovně zkouší s předplatným na tiskárny. Tentokrát se jmenuje All-In a bude zahrnovat tři různé tiskárny s cenami od 7 do 36 USD za měsíc podle počtu vytištěných stran. Jsou zde ale ještě nějaká ta úskalí.

Čas načtení: 2024-04-10 14:16:17

6 nejlepších inkoustových tiskáren (2024), tankové či na doma

Inkoustové tiskárny jsou ideálním pomocníkem zejména při tisku fotek nebo barevných dokumentů. Ale zvolit tu správnou, která vás nenechá ve štychu zrovna, když to nejméně potřebujete, je skoro až umění… Právě proto jsme pro vás vybrali ty nejlepší inkoustové tiskárny podle ceny, způsobu využití, rychlosti i kvality tisku. Nejlepší inkoustové tiskárny v kostce Nejlepší inkoustová […] The post 6 nejlepších inkoustových tiskáren (2024), tankové či na doma appeared first on Toply.cz.

Čas načtení: 2024-09-09 19:16:55

Tiskárny plastových karet

Tiskárny plastových karet jsou specializovaná zařízení, která jsou určena k ... The post Tiskárny plastových karet appeared first on i15.cz.

Čas načtení: 2024-10-22 20:30:21

Recenze 3D tiskárny Creality K1C: rychlá, elegantní a s pohodlným ovládáním

3D tiskárna Creality K1C vyniká vysokou rychlostí a kvalitou tisku Uzavřená konstrukce má řadu výrazných výhod a design působí moderně Potěší zabudovaná AI kamera, dotykový displej nebo tisk z materiálů s uhlíkovými vlákny 3D tisk se v posledních letech stal dostupnou technologií, která otevírá nové možnosti jak profesionálům, tak hobby nadšencům. Od prototypování a výroby náhradních dílů až po tvorbu uměleckých předmětů – 3D tiskárny nacházejí své využití v mnoha oblastech. Díky rostoucí nabídce zařízení různých značek je nyní snazší než kdy dříve najít tiskárnu, která odpovídá konkrétním potřebám. Mezi nejznámější výrobce patří česká značka Prusa Research, jejíž modely tiskáren jsou celosvětově uznávané pro svou kvalitu, otevřenost a širokou komunitní podporu. Přečtěte si celý článek Recenze 3D tiskárny Creality K1C: rychlá, elegantní a s pohodlným ovládáním

Čas načtení: 2023-03-24 07:59:48

Nejlepší 3D tiskárny podle testů a recenzí. Jak ji vybrat?

Rozhodli jste se pořídit si v rámci možností co nejlepší 3D tiskárnu? V tom případě se neváhejte začíst do našeho dnešního článku, který se bude plně věnovat právě těmto zařízením. Máme pro vás připravenu spoustu informací o této technologii budoucnosti, která byla ještě před ne tak dávnou dobou doménou zejména výzkumných laboratoří. Dnes už se stala natolik dostupnou, že si ji může každý pořídit do domácnosti. 3D tiskárny jsou schopny vytvářet trojrozměrné modely z plastových materiálů a díky tomu si je jistě zamiluje každý kutil, inženýr, vynálezce nebo třeba jen nadšenec do moderních vymožeností. V profesionální oblasti se pokročilé 3D The post Nejlepší 3D tiskárny podle testů a recenzí. Jak ji vybrat? first appeared on SmartMag.cz.