Aktuální Zprávy

Koberce jako tichý architekt prostoru

<p>Koberce provázejí lidstvo tisíce let a jejich role v interiéru zůstává stále zásadní. Nejde pouze o praktický doplněk, který chrání podlahu před opotřebením. Vhodně zvolený kus dokáže proměnit atmosféru místnosti, opticky ji sjednotit nebo jí dodat chybějící barvy a strukturu. Ručně vázané textilie představují vrchol řemeslné zručnosti, kdy každý uzel vypráví příběh svého tvůrce a […]</p> <p>The post <a href="http://www.onlinezena.cz/novinky/koberce-jako-tichy-architekt-prostoru">Koberce jako tichý architekt prostoru</a> first appeared on <a href="http://www.onlinezena.cz/">OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy</a>.</p>

---=1=---

Čas načtení: 2021-07-11 10:44:57

V nové výstavě si projdete Národní muzeum od sklepa po půdu

Národní muzeum otevřelo 9. července ve své Historické budově novou výstavu s názvem Muzeum od sklepa po půdu, která návštěvníkům nabízí pohled do života Národního muzea jakožto instituce, historického objektu, místa pro uchování předmětů nevyčíslitelné hodnoty i prostoru spjatého s množstvím zajímavých osobností a návštěvníka též doslova provede Historickou budovou od sklepa na půdu. Výstava má navíc i dětskou linku, která zaujme i poučí malé návštěvníky. Pro jejich odreagování je pak v sousední budově připraven zcela nový dětský koutek Myšárium. Symbolicky je výstava Muzeum od sklepa po půdu instalována v dobových vitrínách, navržených architektem Historické budovy Josefem Schulzem před více než sto lety. Konkrétní sbírky i témata jsou zpracována napříč institucí. Odráží dobové vědecké postupy a poznatky, kulturní normy i politické změny, stejně jako proměny způsobů získávání, uchovávání i prezentace sbírek za více než 200 let. Na muzeum je v této výstavě nahlíženo hned ze čtyř pohledů. V suterénu se návštěvníci seznámí se základy instituce spojenými s osobnostmi, v 1. patře s jeho budovami, ve 2. patře se sbírkami a u kopule s aktuálními projekty. Představeny jsou zde i méně známá témata, osobnosti a sbírky. Prostor je tedy věnován nejen zakladatelským osobnostem, ale i donátorům, muzejníkům, a i samotným návštěvníkům. Dozvíte se například, z jakých společenských poměrů návštěvníci pocházeli nebo jak se proměňovaly jejich názory na expozice. Jako architekt budovy i samotných vitrín nemůže chybět Josef Schulz (1840–1917). Jeho osobnost je pro instituci klíčová. Tento všestranný architekt totiž navrhl Historickou budovu i s veškerým vybavením. Vedle vitrín, ve kterých je expozice umístěna, mohou návštěvníci dodnes odpočívat na jím navržených lavičkách. Národní muzeum ale není jen muzejní komplex v čele Václavského náměstí. Expozice tedy ukazuje i minulost ostatních objektů spadajících pod Národní muzeum. Nejednoho návštěvníka možná překvapí, že tam, kde dnes sídlí České muzeum hudby, byla kdysi četnická stanice, kde Náprstkovo muzeum, byla vinopalna, kde Přírodovědné muzeum, zas bylo zimoviště cirkusů. Téma sbírek je představeno na příbězích jejich cesty do muzea. Ty byly a jsou někdy překvapivé až osudové. Vedle běžných darů a nákupů jsou zmíněny i znárodněné předměty, ukradené sbírky, výzkumné expedice, spolupráce s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, velkorysé mecenášství, ale i náhody a tragické osudy, které k obohacení muzejních sbírek občas vedly. Závěr výstavy se nachází v nejvyšším patře a představuje muzeum jako živou a otevřenou instituci, která se věnuje dokumentaci současné společnosti i nejnovějších problémů, které hýbou českou veřejností. Aktuální témata mimo jiné prezentují návštěvníkům skutečnost, že to, co nás nyní obklopuje a co zažíváme, se může v budoucnu stát historickým artefaktem. I návštěvníci tak mohou pomoci budovat sbírky Národního muzea. Zároveň představuje určitý vhled do muzejního zákulisí. Prezentovány jsou zde současné projekty, odborná činnost muzejníků a spolupráce s dalšími institucemi. Naznačena je i denní rutina, například v podobě práce s databázemi, digitalizací sbírek či tvorbou edukačních programů apod. Výstava Muzeum od sklepa po půdu však nezapomíná ani na dětské návštěvníky – je doplněna o dětskou linku a zábavnou interaktivní pátrací hru pro rodiny s dětmi. Dětská linka mladší návštěvníky provází výstavou ve formě dialogů odehrávajících se přímo na ploše vybraných vitrín této výstavy. Hlavní roli v těchto příbězích hrají dvě dvojice – postavy architekta Josefa Schulze a mladé studentky a také holuba Emila a muzejní myši Elvíry, jejichž hlavním působištěm je dětská zóna Myšárium v sousední Nové budově. V dialozích postavy zmiňují zajímavosti o vystavených exponátech či překvapivé detaily z osudů slavných osobností spjatých s Národním muzeem. Průvodci interaktivní hrou se zajímavými úkoly a pátráním ve formě papírové brožury, kterou návštěvníci obdrží při koupi vstupenky nebo si ji mohou stáhnout z internetových stránek muzea, jsou opět architekt Schulz a studentka. Tato hra návštěvníky seznamuje nejen s výstavou Muzeum od sklepa po půdu, ale zavádí je i do dalších muzejních prostor. Od srpna pak bude tato hra součástí nově připravované aplikace Národního muzea. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2026-02-17 10:37:37

Koberce jako tichý architekt prostoru

Koberce provázejí lidstvo tisíce let a jejich role v interiéru zůstává stále zásadní. Nejde pouze o praktický doplněk, který chrání podlahu před opotřebením. Vhodně zvolený kus dokáže proměnit atmosféru místnosti, opticky ji sjednotit nebo jí dodat chybějící barvy a strukturu. Ručně vázané textilie představují vrchol řemeslné zručnosti, kdy každý uzel vypráví příběh svého tvůrce a […] The post Koberce jako tichý architekt prostoru first appeared on OnlineZena.cz - Internetový časopis pro ženy.

Čas načtení: 2025-06-17 08:41:49

Od vil po veřejné prostory – Den architektury připomene ženskou stopu napříč Českem

Jubilejní 15. ročník celorepublikového festivalu Den architektury, který proběhne od čtvrtka 2. do úterý 7. října 2025, ponese podtitul Ta architektura a zaměří se na ženskou perspektivu v oboru. Které stavby navrhovaly a navrhují ženy, či na kterých se podílely? Festival nabídne tvorbu českých architektek od období první republiky až po současnost. Hlavním cílem je nejen představit unikátní díla s ženským rukopisem, ale i reflektovat postavení žen v architektuře za posledních sto let. „Ženy se podepsaly pod stavbami různých měřítek, navrhují ambasády, mosty, školy… Cílem letošního ročníku je ukázat rozmanitost jejich tvorby. Chceme dát prostor dílům a příběhům, které jsou součástí oboru a inspirovat k otevřenějšímu vnímání architektonické profese z různých úhlů pohledu. Podtitul Ta architektura přitom odkazuje nejen ke konkrétní tvorbě žen, ale i k širší diskuzi o pestrosti a proměnlivosti samotné architektury,“ vysvětluje ředitelka festivalu a architektka Marcela Steinbachová. Festival se zaměří nejen na tvorbu architektek, ale i na další osobnosti, které se věnují osvětě, zasahují do veřejných staveb či se věnují historii a teorii. Program nabídne i celou řadu dalších témat, připomene například dílo Bohumíra Kozáka, Josefa Gočára nebo Bohuslava Fuchse u příležitosti jejich letošních výročí. Věnovat se bude i tématu zlepšování veřejného prostoru, krajinářské architektuře a v rámci exkurzí nebo procházek upozorní na celou řadu unikátních staveb i městských čtvrtí. Program doplní také přednášky, workshopy nebo divadelní představení. Vstup na akce je zdarma s výjimkou vybraných doprovodných programů. V některých případech je nutná předchozí rezervace. Kompletní program čítající více než 400 akcí bude zveřejněn v polovině srpna na www.denarchitektury.cz. Hlavní tematická linie letošního Dne architektury se zaměří na osobnosti, které formovaly podobu českého prostředí z ženské perspektivy – od meziválečných průkopnic po současné tvůrkyně. Neopomene dílo první československé absolventky architektury Milady Petříkové-Pavlíkové, autorky například Domova osamělých žen, od jejíhož narození letos uplyne 130 let. Dále představí například práci Hany Kučerové-Záveské, jejíž rukopis je spjat s vilami na pražské Babě, nebo Elly Oehler, která se podepsána pod podobou lázeňské kolonády v Teplicích nad Bečvou či pavilonu Středomoravských elektráren. Festival připomene také výrazné postavy poválečné generace – například Věru Machoninovou, Alenu Šrámkovou, Evu Jiřičnou nebo členku SIAL Lidmilu Švarcovou. Návštěvníci a návštěvnice se mohou osobně setkat se Zdenkou Marií Novákovou, která je provede kolem souboru budov Chemapol-Investa v Praze, nebo Vítězslavou Rothbauerovou při prohlídce Komunitního centra Matky Terezy. Současnou architektonickou scénu přiblíží řada realizací střední generace. Zpřístupní se například sportovní hala Josefa Kaluhy v Brandýse nad Labem (Klára Urie a Blanka Maco), moderní základní škola ve Fulneku (Barbora Buryšková), budova ZŠ Duhovka v Praze (studio ra15) nebo nově zrekonstruovaný řadový domek na pražské Solidaritě (Markéta Zdebská). Ve Zlíně pak Jitka Ressová osobně provede revitalizovaným Gahurovým prospektem a nově upraveným tržištěm Pod Kaštany. V programu nechybí ani tvůrkyně nastupující generace, které přinášejí nové impulzy a perspektivy do současné architektury. Festivalová dramaturgie se zaměří rovněž na tvorbu dalších významných osobností architektury, jejichž výročí si letos připomínáme. Uplynulo 130 let od narození architekta, teoretika a zásadní postavy modernismu Bohuslava Fuchse. Vedle slavných brněnských staveb festival připomene například jeho realizace v lázních Luhačovice nebo Městských lázních Zábrdovice v Brně. Dále u příležitosti 140. výročí narození Bohumíra Kozáka upozorní na jeho slavné vily na pražské Ořechovce nebo v Čáslavi. V letošním roce si připomínáme také výročí 80 let od úmrtí Josefa Gočára. Vedle ikonických realizací v Hradci Králové program pozve například do Školy architektury AVU, Domu u Černé Matky Boží v Praze nebo do Medovy vily v Humpolci. Festivalem ožijí i ikonické vily napříč styly v architektuře. Mimo jiné vila Alfreda Thoneta v Koryčanech od slavného vídeňského ateliéru Fellner a Helmer, aktuálně rekonstruovaná funkcionalistická vila podle návrhu Františka Zelenky v Kutné Hoře nebo obnovená vila Čerych v České Skalici od Otakara Novotného. Za vídeňskou secesí se lze vydat do vily Primavesi v Olomouci. Vilám z 2. poloviny 19. století se bude věnovat i jedna z komentovaných procházek v Opavě. Festival připomene i další unikátní stavby, například legendární Koldům v Litvínově od Václava Hilského a Evžena Linharta. Po celé republice se uskuteční také řada přednášek nebo workshopů věnovaných možnostem zlepšení veřejného prostoru obecně i v konkrétních lokalitách. Jednu z přednášek povede například experimentální umělkyně a držitelka ocenění Architekt(ka) roku 2017 Kateřina Šedá. Festival již 15. rokem nabízí široké veřejnosti možnost nahlédnout na své okolí nevšední optikou pod vedením architektů a architektek a dalších odborníků a odbornic z oboru, kteří jim přibližují zajímavosti z jejich čtvrti, bydliště i širšího okolí. Den architektury se nevěnuje jen architektuře a tvorbě měst, ale i širším souvislostem vzniku každého domu, parku, konkrétního místa či města. Za festivalem stojí spolek Kruh, který je již 25 let významným propagátorem jak tuzemské, tak světové architektury u nás. Akce se konají ve spolupráci s architekty a architektkami, spolky a institucemi ve všech regionech a mají zásadní roli pro místní komunity. Na hlavní festivalové téma Dne architektury tematicky naváže i sesterský festival Film a architektura, který se uskuteční od 1. do 6. října. Jeho čtrnáctý ročník upozorní na výrazné, avšak často upozaďované ženské osobnosti z oborů architektury, tvorby měst, designu, umění i filmu. Program nabídne inspirativní příběhy nejen žen, ale i osobností, které jsou neprávem stavěny do stínu svých slavnějších kolegů/kolegyň, či jejich odkazu není věnována taková pozornost, jakou by si zasloužili/y. Tisková zpráva, foto: Milada Petříková Pavlíková, Útulný domov osamělých žen, foto archiv Kruhu

Čas načtení: 2009-11-24 13:00:00

Architekt Hála pokřtí v DEZZIGN pointu svou novou knihu o tvorbě interiérů

Novou knihu Interiér – tvorba obytného prostoru pokřtí ve čtvrtek 26. listopadu v prostorách nedávno otevřeného DEZZIGN pointu známý brněnský architekt Boris Hála. Kniha nabízí pestré množství informací a fotografií jak pro studenty architektury a tvorby interiérů, tak i pro všechny milovníky kvalit ...

Čas načtení: 2020-12-02 11:58:25

Divadlo Komedie slaví devadesátiny. Městská divadla pražská vydávají k jubileu knihu o jeho historii

Divadlo Komedie oslavuje 90. výročí svého otevření. Za jeho historií včetně slavné éry Divadla Vlasty Buriana se ohlíží nová kniha Divadlo Vlasty Buriana a Komedie (1930-2020), kterou vydala Městská divadla pražská. Publikace má šest kapitol, nechybí ani časová osa a soupis premiér a obsahuje více než sto fotografií. Editorkou je Lenka Dombrovská a grafickou úpravu provedl Roman Černohous. Studie napsali Jakub Potůček (architektonická stať), Vladimír Just, Kamila Černá, Jakub Škorpil, Martin J. Švejda a Lenka Dombrovská (teatrologické texty). „Kniha vznikla u příležitosti 90. výročí otevření divadla v pražském paláci Báňské a hutní společnosti. Ve funkcionalistické budově, kterou projektoval architekt Josef Karel Říha, mělo být původně kino. Osud však šťastně zasáhl a prvním provozovatelem sálu, jenž tehdy nabízel asi 850 diváckých míst (dnes jich je pouhá třetina), se stal v prosinci roku 1930 Vlasta Burian. Působil zde patnáct let a vybudoval jedno z nejvýznamnějších kulturních center v Praze. V knize se snažíme alespoň krátce postihnout všechna období. Důkladněji analyzujeme tři – kromě zmíněného Divadla Vlasty Buriana je to éra Michala Dočekala a Jana Nebeského, kteří prostoru v roce 1994 vrátili název Divadlo Komedie, a hned období následující, kdy zde v letech 2002–2012 tvořilo Pražské komorní divadlo Dušana Davida Pařízka a Davida Jařaba“, říká o knize její editorka Lenka Dombrovská. Prosincové výročí však není jediným důležitým momentem divadla Komedie v této sezoně – na 9. dubna roku 2021 připadá 130. výročí narození Vlasty Buriana. A proto v Městských divadlech pražských chystají na jaro několik akcí, které se budou vázat k oběma jubileím – velkou výstavu Komedie Vlasty Buriana, site-specific projekt Stigma o (krvavé) historii divadla, komentované prohlídky, besedy, projekci Burianových filmů a samozřejmě křest knihy za účastí autorů Knihu je možné zakoupit přes e-shop Městských divadel pražských. Divadla dále nabízejí také dárkové poukazy na vstupenky se speciálně prodlouženou platností na dva roky nebo speciální edici voucherů s designovým katalogem fotografií souboru podepsaným herci, na kterém divadla spolupracovala s fotografkou Michaelou Karásek Čejkovou. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-21 12:44:26

Galerie Jaroslava Fragnera zaostří na téma udržitelné architektury

Hlavní směry současné udržitelné architektury, které se snaží úspěšně skloubit environmentální požadavky s celkovou architektonickou kvalitou staveb a urbanistických celků, představí od 30. července Galerie Jaroslava Fragnera. Vedle připravované mezinárodní výstavy s názvem Estetika udržitelné architektury, jež zaplní výstavní sál a dvorní trakt na Betlémském náměstí, vydává galerie i stejnojmennou česko-anglickou publikaci a připravuje odborné debaty a přednášky. Cílem projektu je ukázat, do jaké míry se principy udržitelnosti daří zapojit do celku díla jako jeho samozřejmá integrální součást, která se neuplatňuje na úkor estetických, ale ani uživatelských či ekonomicko-technických hodnot stavby. Hledá východiska při vytváření nových vazeb mezi naším vztahem k životnímu prostředí a udržitelností a odpověď na otázku, zda architektura ještě může sehrát významnou roli při záchraně planety a nebýt jen nástrojem kumulace kapitálu či vytváření estetických forem bez etického imperativu. Problematiku udržitelné architektury vystihl chilský architekt Alejandro Aravena: „Udržitelnost není nic jiného než přísné dodržování zdravého rozumu.“ Výstava i doprovodná publikace prezentují na šedesát příkladů české a zahraniční architektury s ekologickým zaměřením. V několika kategoriích demonstrují různé pozice, které ukazují možnou komplexitu přístupu k tomuto tématu. Od urbanistických strategií přes tvorbu krajiny a veřejného prostoru, hromadné či soukromé bydlení, komerční či společenské stavby až po konverze nevyužitých budov a novou zástavbu (tzv. brownfieldy), která je významným nástrojem, jak efektivně omezovat zabírání volné krajiny. Z českých realizací lze zmínit Krkonošské centrum environmentálního vzdělávání od Petra Hájka nebo novou budovu centrály ČSOB v Radlicích od Marka a Štěpána Chalupových. V třicítce zahraničních příkladů figuruje například Kulturní čtvrť Helsingor (BIG, AART Architects) nebo vídeňský ukázkový příklad Jezerního města Aspern (AllesWirdGut, Querkraft ad.). Ve dvorním traktu Betlémské kaple bude postaven přístřešek Pallet Bottle Cabin, který navrhla pro uprchlické tábory v Řecku česká umělkyně Veronika Richterová. V průběhu výstavy, která potrvá do 22. září, se také uskuteční doprovodný program pro děti, který hravou formou představí principy ekologického stavění a jeho přidanou hodnotu. Více na www.gjf.cz. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-06-22 06:31:56

Sto let divadla Říše loutek připomíná výstava v Domě u Zlatého prstenu v Praze

Letos v září oslaví divadlo Říše loutek, jehož zakladatelem byl akademický sochař Vojtěch Sucharda, 100 let své existence. Při té příležitosti pořádá Muzeum hlavního města Prahy výstavu v domě U Zlatého prstenu, která představuje historické loutky, rekvizity, ukázky dekorací a kostýmů doplněné dobovými fotografiemi. Mnoho z nich veřejnost doposud neměla možnost vidět. Přesně 26. září 1920 se poprvé rozhrnula opona a loutky Vojty Suchardy v dekoracích Anny Suchardové-Brichové zahrály pohádku Dlouhý, Široký a Bystrozraký. A pak se hrálo každou sobotu a neděli. Toto nové divadlo se jmenovalo Divadélko V říši loutek v Bubenči a sídlilo ve zrušené školní kapli v Korunovační ulici. Manželé Suchardovi vtiskli divadlu výraznou tvář a seskupili kolem sebe početný soubor v čele s emeritní členkou Národního divadla Marií Aichelburgovou-Hilbertovou. Hrály se pohádky, ale také Tylův Strakonický dudák, Jiráskova Lucerna či Shakespearův Večer tříkrálový. Divadlo brzy získalo značné umělecké renomé, a tak když se v Praze na Starém Městě začala stavět budova Městské knihovny, bylo pamatováno i na loutkové divadlo, které bylo nabídnuto souboru Říše loutek. Do nového působiště se soubor přestěhoval na podzim 1928 a pod pozměněným názvem Umělecká scéna Říše loutek se stal reprezentativní městskou loutkovou scénou. Divadelní prostory vytvořil architekt František Roith ve stylu art deco, s velkoryse vyřešeným zákulisím a scénou bohatě vybavenou všemožným technickými zařízením. O divadle se psalo s nadšením jako o nejmodernějším loutkovém divadle na světě. A loutkáři se snažili, aby i uváděné hry patřily k tomu nejlepšímu, co loutky dokážou. Ve světově unikátním prostoru kukátkového jeviště a hlediště v Městské knihovně hraje Říše loutek dodnes. A nevynechala ani jedinou sezonu. I když se původně hrálo jen s marionetami – tedy loutkami voděnými shora –, začaly se časem na scéně objevovat také maňásky a javajky. Vojtu Suchardu později vystřídal v principálské funkci akademický sochař Bohumír Koubek a v poslední době vytváří loutky řada domácích i externích výtvarníků. Výstava představuje nejen loutky, ale také fotografie, návrhy, ukázky dekorací, rekvizit i kostýmků. I loutky totiž mají svou garderobu a ta vytvořená Annou Suchardovou-Brichovou patří k unikátním souborům. Výstava v domě U Zlatého prstenu, Týnská 630/6, potrvá do 31. ledna 2021. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-17 16:52:00

Bourání: Předělat chatu nemusí být práce na celý život. Dá se to stihnout i za prázdniny

Jak vypadají české chaty? „Většinou je to slepenec více prostorů a lidé mají zažité, že takhle je to definitivní. Dělali to třeba i vlastníma rukama a neumí si ani představit, že by to mohlo být jinak,“ říká architekt Martin Štrouf.Všechno z tématu Umění a kultura můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

Čas načtení: 2012-11-02 23:30:00

Před půlnocí

Svatopluk Sládeček, architekt: Nevšední tvary v prostoru

Čas načtení: 2024-08-09 11:00:00

Vertikála: Poslechněte si celou debatu Vertikály

Jaký prostor má mít nové náboženské umění ve veřejném prostoru? Jaké kvality má mít „křesťanské umění“? A musí být jeho tvůrce křesťan? Poslechněte si debatu Vertikály. Hosty jsou historička umění Milena Bartlová a architekt Norbert Schmidt.Všechno z tématu Náboženství můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.

---===---

Čas načtení: 2020-01-16 09:29:32

Mělo by UNESCO rozhodovat co, kde a jak se bude v Praze stavět?

Politici a úřady v této době zpracovávají oficiální reakci na obsáhlou kritickou zprávu ze strany UNESCO. Ta byla v našich mediích zkratkovitě prezentována tak, že světová organizace hrozí Praze zařazením na seznam ohrožených památek světového dědictví. Naši představitelé by však po vzoru Vídně neměli přijmout pokornou roli provinilého učedníka, ale z pozice rovných partnerů a suverénního státu s UNESCO diskutovat, hájit naše zájmy a důsledně argumentovat mezinárodně uznávanou úrovní památkové péče u nás. Mnoho odborníků s názory a postupem světové organizace nesouhlasí. „Pokud by se UNESCO rozhodlo Prahu kvůli pár projektům mimo centrum města vyloučit nebo dát na seznam ohrožených měst, bude to jeho ostuda, ne naše. Drážďany byly z UNESCO vyloučeny, protože si postavily most, který odsouhlasili lidé v referendu a co se stalo? Nic. Možná mají o pár čínských a ruských turistů méně, a to není něco, kvůli čemu bychom měli brečet,“ říká známý architekt a vysokoškolský profesor Zdeněk Fránek, který je jedním ze zakládajících členů Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR). UNESCO není neomylný učitel a Praha není nezvedený žák „Doporučení ze strany UNESCO by neměla být vnímána jako jednostranné direktivum, jakýsi protektorát. Při čtení některých vyjádření, která by měla mít formu „doporučení“, mne napadala paralela vztahu neomylný učitel versus nezvedený žák. Je skutečně zvláštní, a myslím, že jde o vstup do našich vnitřních záležitostí, pokud je požadováno, abychom posílali projekty nad deset pater k posouzení do Paříže,“ uvedl architekt a pražský radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček v rozhovoru pro časopis Stavba. „UNESCO není nadřízený orgán a má jen koordinační funkci. Závěry zprávy by tak měly být hlavně předmětem debaty. S něčím souhlasit nemusíme, Česko je koneckonců suverénní stát. Média ze zprávy udělala průšvih, kterým ve skutečnosti není. Praha není jenom obrázek. V minulosti se kulturní hodnoty tvořily stavbou nových a nových vrstev města v různých slozích a stylech, což je na Praze úžasné. I naše generace by měla mít možnost něco přidat,“ řekl pro iRozhlas Jan Jehlík, profesor a vedoucí katedry urbanismu na Fakultě architektury ČVUT. UNESCO jako záminka proti rozvoji Zpráva světové organizace se vymezuje proti připravovanému novému stavebnímu zákonu, pražskému Metropolitnímu plánu i proti některým konkrétním již realizovaným nebo připravovaným stavbám v metropoli. Míra podrobností i stylistika některých doporučení je však velmi nestandardní a je znát, že názory UNESCO výrazně formují někteří místní odpůrci nové výstavby a rozvoje, kteří do Paříže průběžně posílají své kritické podněty. Podle ředitele Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřeje Boháče existují u nás dvě znepřátelené skupiny. Jedna říká: v roce 1992 jsme se zapsali, a tak to vše musí zůstat a musí se to zakonzervovat. A druhá myslí, že všechny ty hodnoty máme zachovat a chránit, ale musíme město také rozvíjet, doplňovat ho o další vrstvy a umožnit v něm nějaký život. „A to je náš základní konflikt, který nikdy nebyl vyřešen, a pokud si ho sami mezi sebou nevyřešíme, tak s UNESCO nebude klid,“ soudí Boháč. „Problém mezi Prahou a UNESCO vyvolávají některé skupiny lidí zde v Praze, které se za postoje světové organizace snaží schovávat, a atakují jakékoliv připravované změny. Ať již dobré nebo špatné,“ souhlasí známý architekt Jakub Cigler. Pohled z rampy Pražského hradu na připravovaný projekt Park Kavčí Hory na Pankráci, který zpráva UNESCO výslovně zmiňuje jako jedno z ohrožení statutu Prahy v rámci UNESCO z důvodů dálkových pohledů od centra města. Přitom projekt leží daleko od hranice Pražské památkové rezervace na místě zanedbaného brownfieldu a je plně v souladu se stávajícím územním plánem. Jeho autorem je uznávaný architekt Josef Pleskot, jehož návrh zvítězil ve velké architektonické soutěži. Tu uspořádal investor Central Group společně s Institutem plánování a rozvoje (IPR) a pod záštitou České komory architektů (ČKA). Podle původních požadavků UNESCO byl projekt už snížen pod hranici 70 metrů stanovenou světovou organizací jako maximum pro novou výstavbu na Pankrácké pláni. A to přesto, že plánované stavby jsou přímo v sousedství již stojících budov přesahujících 100 metrů. Pro projekt je vydáno kladné závazné stanovisko pražských památkářů, které potvrdilo i české ministerstvo kultury. Přesto se vůči tomuto projektu UNESCO ve své aktuální zprávě opět vymezuje. Ale má o těchto záležitostech rozhodovat UNESCO, nebo naše orgány? Centrum degradované v turistickou atrakci Zařazení Prahy na seznam UNESCO určitě podpořilo cestovní ruch a ekonomiku metropole. Na druhou stranu současný masový příval turistů už vymývá identitu města a mnoho Pražanů se již historickému centru zcela vyhýbá, protože jej vnímají jen jako turistickou atrakci. Je překvapivé, že zpráva UNESCO se tomuto velkému problému vůbec nevěnuje. A to přesto, že by podle vyjádření představitelů vedení města byla Praha za rady a doporučení k tomuto problému velmi vděčná. Současná diskuse ohledně UNESCO se paradoxně nevede o samotném nejhodnotnějším centru, tedy o Pražské památkové rezervaci, ale o jejím ochranném pásmu, které je suverénně největší na světě. Zatímco třeba Řím a Paříž žádná ochranná pásma nemají, Vídeň má chráněnou zónu více než desetkrát menší. Jen pro srovnání: Vídeň má chráněné historické centrum a jeho ochranné pásmo o celkové rozloze zhruba 833 hektarů, zatímco v Praze tyto dvě zóny zaujímají neuvěřitelných 9.947 hektarů. Problémem je, že tato území pod památkovou ochranou v Praze zahrnují téměř polovinu rozlohy kompaktního města, kde se ale zároveň odehrává většina ekonomického, kulturního a společenského života. Porovnání ochranného pásma Prahy s dalšími městy Pražské historické jádro je obklopeno největším ochranným pásmem, které je v zastavěném území. Dokonce ostatní evropská města mimořádného významu jako Řím, Paříž a Florencie žádná ochranná pásma nemají. Diskutujme s UNESCO sebevědomě jako Vídeň Praha často vzhlíží k Vídni, která se pravidelně umisťuje na předních místech žebříčku měst, ve kterých se dobře žije. Naši politici se tam jezdí učit. A z Vídně bychom si možná měli vzít příklad i ve vztahu k UNESCO. Je to město známé tím, jak příkladně pečuje o své památky. Přesto ji světová organizace zařadila na seznam ohrožených památek. „UNESCO chce postupovat exemplárně a hrozí Vídni vyškrtnutím za projekt, který současný stav ve skutečnosti zlepšuje. Vídeň se drží své strategie a sebevědomě vyjednává. A v tom ji musíme následovat,“ uvedl před časem architekt a popularizátor architektury Martin Kloda. Je rozdíl mezi historickým centrem a zbytkem Prahy. Zatímco jakákoliv nová výstavba v Pražské památkové rezervaci by měla být určitě velmi striktně regulována, mimo bezprostředního okolí této zóny by nová výstavba měla být podporována. A proč by mimo historické jádro neměly v Praze vznikat i unikátní stavby moderní architektury a dále od centra i výškové stavby? Celosvětovým trendem je přeci podpora vytváření multicentrických měst. „Ochrana historického dědictví Prahy je nutná, o tom nikdo nepochybuje a bezpochyby v Praze funguje v dostatečné míře skrze památkovou péči. Staré Město a Malá Strana jsou zafixované struktury, ale není důvod, proč by se stejným způsobem mělo přistupovat k rozvoji mimo jádro města. Na obzoru v budoucnosti vyrostou určitě i v Praze výškové budovy stejně jako v každé jiné metropoli. Kam by šli lidé bydlet? V roce 2030 bude chybět v Praze už sto tisíc bytů a je přeci lepší stavět do výšky uvnitř města, kde je dostupná dopravní infrastruktura než zastavovat volnou krajinu kolem,“ říká Zdeněk Fránek. Česká republika není nějakou chudou rozvojovou zemí, která by si s ochranou svých památek nevěděla rady. Naopak, v památkové péči patří ke světové špičce. „Ochrana památek by neměla být chápána jako jejich konzervace a znehybnění, ale jako péče o historické dědictví a jeho rozvíjení. Pod péči bychom měli zahrnout nejen starost o památky minulé, ale i vytváření hodnot nových. Nejen minulost, ale i dnes žijící generace má nárok a přirozené právo na to vytvářet hodnoty, které předáme my zase dalším generacím,“ dodává Petr Hlaváček. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2022-02-04 09:07:10

Byli jsme světoví! Jaké bylo Expo v Bruselu, Montrealu a Ósace

Kolekci dokumentů, autorských fotografií a diapozitivů architekta Miroslava Řepy (*1930), spoluautora československého pavilonu pro Expo v Montrealu, uchovává ve sbírce Muzeum umění Olomouc. Na světové výstavě v Bruselu v roce 1958 byl ještě nadšeným pozorovatelem, ovšem v Montrealu v roce 1967 už nesl zodpovědnost za úspěch naší expozice. O tři roky později následovala Ósaka, kde si architekt vydechl – navrhl už „jen“ divadlo Laterna Magika. Právě tato trojice přehlídek patří k tomu zásadnímu z poválečného výstavnictví. Řepa se zde osvědčil i jako výborný dokumentátor, o čemž se mohou přesvědčit návštěvníci Muzea umění na výstavě Byli jsme světoví! Propojení kvalitní architektury s uměním, služeb pro návštěvníky s audiovizuálními novinkami – to vše září ze světelných obrazů, jimiž výstava přiblíží tehdejší dobovou atmosféru. „Na každé z těchto přehlídek Československo bez nadsázky triumfovalo a dosažené výsledky se staly dalším impulzem pro kvalitu domácích uměleckých výstav nebo průmyslových přehlídek. Proto jsme si dovolili ponechat stranou Sevillu a Aiči, i když i k těmto výstavám máme v Řepově fondu obrazové materiály. Toto rozhodnutí nám posvětil také pan architekt, protože i v jeho zpětném, zasvěceném pohledu už se nepodařilo zmíněné tři světové výstavy překonat,“ říká kurátorka Martina Mertová. S architektonickým návrhem pro Montreal zvítězil Řepa společně s kolegou Vladimírem Pýchou v konkurenci zhruba devadesáti návrhů. „Ve výrazu stavby se museli podřídit ocelové konstrukci, o níž bylo už předem rozhodnuto. Celkové řešení podmínil také požadavek na demontovatelnost – už dopředu se počítalo s tím, že pavilon se po výstavě v Kanadě prodá. Což se i stalo, dodnes v lehce pozměněné podobě stojí v podobě kulturního centra na ostrově New Foundland,“ říká Mertová. Architekti museli také prokázat schopnost improvizace. Do poslední chvíle nebylo jasné, z čeho bude plášť československého pavilonu. Nakonec jej nechali obložit hurdiskami, českými stropními cihelnými deskami. „Bylo nám jasné, že hurdiska musí dostat nějakou patinu, nějakou tvář. Keramické výtvarnice přišly s technologií jejich plošného glazování, což dělaly alespoň zpočátku obyčejnými smetáky. Ale říkali jsme si, je to náš materiál, a tak bychom ho měli umět také prodat,“ vzpomíná Řepa. „Jinak jsme na stavbě nedělali velké extravagance. Já jsem odkojený funkcionalismem, takže jsme pořád drželi jasné osy a určitou střízlivost.“ Akvizici archivu Miroslava Řepy zajistil pro Muzeum umění Olomouc v letech 2009–2010 tehdejší kurátor sbírky architektury Jakub Potůček. „Před prvním zpracováním to byl v regálech složený kufr a několik napěchovaných tašek. Skrývaly pořadače se stovkami diapozitivů a pestrou škálu dokumentů týkajících se světových výstav Expo. Badatelský a publikační zájem o tento konvolut je enormní, vybrané fotografie nebo zvětšeniny diapozitivů už byly publikovány v zásadních uměnovědných textech. To je také důvod, proč jsme se soubor rozhodli představit v celku, formou výstavy i sbírkového katalogu,“ vysvětluje současná kurátorka sbírky architektury Martina Mertová. Výstava Byli jsme světoví! je součástí tématu „Domov a svět“, kterým Muzeum umění Olomouc zastřešuje letošní výstavní rok. Končí 1. května. Architekt Miroslav Řepa (*1930) * Upozornil na sebe vítězstvím v soutěži na nové zlínské, tehdy gottwaldovské divadlo. To ještě spolupracoval se svým otcem, architektem Karlem Řepou. Společně s Františkem Rozhonem a plejádou výtvarníků pracovali na této významné zakázce mezi lety 1959 a 1967. * Roku 1965 uspěl spolu s akademickým architektem Vladimírem Pýchou v soutěži na návrh československého pavilonu pro Světovou výstavu 1967 v Montrealu. * Navrhl divadlo Laterna Magika pro Expo 1970 v Ósace a na Světové výstavě 1992 ve španělské Seville působil ve funkci technického ředitele československého pavilónu. * K divadlu se vrátil během 70. a 80. let, kdy projektoval rekonstrukce několika významných scén včetně Národního divadla. * Pro rodné Pardubice navrhl novostavbu budovy spořitelny a interiéry pro Interhotel Labe s Lubošem Drimlem nebo výstavní síň Ideon. * Výjimečné zakázky ho čekaly po roce 1989 na Pražském hradě. V roce 1993 pod záštitou Václava Havla kurátoroval výstavu Jože Plečnika, která obletěla celý svět. V roce 2001 následovala jiná výstava s obrovským dosahem, Deset století architektury, při jejíž přípravě úzce spolupracoval s emeritním ředitelem MUO Pavlem Zatloukalem. * V únoru oslaví 92. narozeniny; je členem poradního sboru nynější výstavy Expo v Dubaji a je to v jeho kariéře první světová výstava, kterou si pro tamní vysoké teploty nechá ujít.

Čas načtení: 2021-07-11 10:44:57

V nové výstavě si projdete Národní muzeum od sklepa po půdu

Čas načtení: 2024-02-18 11:25:51

V mém oboru jsou velké faily většinou fatální, říká lodní architekt, který si zásadně nežehlí košile

Na Karlínských 20 tentokrát odpovídá Matyáš Mačát, námořní architekt, který se zabývá navrhováním a stavbou lodí, kde se chyby neodpouští. Článek V mém oboru jsou velké faily většinou fatální, říká lodní architekt, který si zásadně nežehlí košile se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-09-06 06:42:55

Od urbanismu ke lžičce na kafe. Architekt Požár je pes na detail, ať už dělá panelák, nebo health club

Hlavní architekt studia Delicode momentálně dělá na ultramoderním fitness klubu, co roste v pražských Holešovicích. Zkušeností má ale spoustu. Článek Od urbanismu ke lžičce na kafe. Architekt Požár je pes na detail, ať už dělá panelák, nebo health club se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-09-28 09:14:31

Dřevo, kámen a teplo kamen. Architekt pro sebe navrhnul chalupu, která pouští do světnice celé Krkonoše

Jak to vypadá, když architekt navrhuje chalupu pro sebe a rodinu? Lokální pravidla a stavební materiály snoubil se současným přístupem. Článek Dřevo, kámen a teplo kamen. Architekt pro sebe navrhnul chalupu, která pouští do světnice celé Krkonoše se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-11-02 08:38:40

Fasáda z parket, trávníku, zrcadel a kříže. Architekt pojal vlastní dům jako luxusní experiment

Architekt Martin Sladký se nerad drží při zemi, což platí i pro realizaci jeho rodinného domu s fasádou z umělého trávníku a dalšími zajímavostmi. Článek Fasáda z parket, trávníku, zrcadel a kříže. Architekt pojal vlastní dům jako luxusní experiment se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-11-26 19:10:04

Hlavní architekt za pravdu o 11. září: Budovy byly odstřeleny

Hlavní architekt hnutí za pravdu o 11. září, Richard Cage, napsal na platformě X: (Foto: X / RC / 911) Několik minut po pořízení... Článek Hlavní architekt za pravdu o 11. září: Budovy byly odstřeleny se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-05-01 14:16:25

Nejošklivější stavba v Praze slaví třicet let. Nic bych neměnil, říká architekt o hotelu Don Giovanni

Kritici mu nemůžou přijít na jméno a mluví o něm třeba jako o kýči s velkým K. Architekt Ivo Nahálka to ale vidí jinak a vypráví, jak vznikl. Článek Nejošklivější stavba v Praze slaví třicet let. Nic bych neměnil, říká architekt o hotelu Don Giovanni se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-10-15 15:31:33

Pro Sekyru navrhl knihovnu i domy v podobě květů. Je to moje pocta Praze, říká světový architekt

Americký architekt Daniel Libeskind má za sebou celou řadu projektů. Praze propůjčí svůj rukopis vůbec poprvé, a to v podobě čtyř budov a náměstí. Článek Pro Sekyru navrhl knihovnu i domy v podobě květů. Je to moje pocta Praze, říká světový architekt se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2017-10-11 20:38:00

Město oslovilo architekta Roberta Konieczneho na konverzi jatek

Poté, co pražský architekt Hájek odmítl podepsat smlouvu na dodání projektové dokumentace, oslovilo město polského architekta Roberta Konieczneho z Katovic, který se spolu s Hájkem účastnil výběrového řízení na dodání projektové dokumentace. Primátor Tomáš Macura vysvětlil, že poté, co architekt Hájek odmítl podepsat s městem smlouvu, byl osloven další účastník řízení. Porota v architektonické soutěži […]

Čas načtení: 2013-07-22 10:52:00

Energetické úniky a rodinné domy

Neustále zvyšovanie cien palív, potravín, nákladov na bývanie už dlhšie negatíve ovplyvňuje život nielen bežných občanov našej krajiny. Predchádzanie takýmto zmenám s minimálnymi finančnými stratami je možné zabezpečením efektívnejšieho spôsobu bývania. Typy rodinných domov V dnešnej dobe už nie je problém vybrať si typ a spôsob výstavby rodinného domu na kľúč. Dvojpodlažné domy s menšou zastavanou plochou, so sedlovou či pultovou strechou, domy bez suterénu, s čiastočným alebo úplným podpivničením, alebo prízemné domy s plytkou sedlovou či valbovou strechou nazývané ako bungalovy od známej firmy Erlis s. r. o. Bratislava. Možností je veľa. Podrobné informácie o projektoch rodinných domov z ponuky firmy Erlis s. r. o., s vypacovanou projektovou dokumentáciou, so zapracovanými kvalitnými materiálmi a najnovšími trendmi z oblasti architektúry nájdete v sekcii katalógové rodinné domy. Minimalizovanie energetických strát Možnosť ako dosiahnuť úspory energie a minimalizovať ich straty je veľa. Od zavedenia účinnejšieho kotla alebo montáž lepších okien, až po komplexnú výstavbu nízkoenergetického domu. Viete, že v priemernom rodinnom dome sa spotrebuje na vykurovanie až 80% z celkovej energie? Energetické úniky spôsobujú obvodové steny, okná, dvere, podlaha či strecha. Na únik tepelných strát má značný vplyv aj tvar domu. Vhodnejší je tvar, kde veľký objem ohraničuje čo najmenší obal. Preto sú poschodové domy vhodnejšie než členité prízemné domy. Výstavba vhodne orientovaného rodinného domu dokáže využiť tepelné zisky od Slnka, pobytu ľudí či prevádzky spotrebičov. Slnko môže prispieť 10 až 20% energie na vykurovanie bežného domu. Dôležitá je hlavne orientácia, pretože slnečné teplo je vhodnejšie hlavne v zime. Akumulačná schopnosť konštrukcií má veľký vplyv na využitie energie Slnka či prehrievanie počas leta. Ťažké masívne materiály majú stabilnú klímu a skracujú dĺžku nutnosti vykurovania počas chladných ročných období. Viac informácií o možnostiach, ktoré ponúkajú nízkoenergetické domy nájdete na tejto linke.

Čas načtení: 2024-02-28 05:00:00

Zemřel synovec Stelly Zázvorkové (†83), architekt Jan Zázvorka nejml. (†65): Nedočkal se transplantace jater!

Jeho odchodem vymřel jeden velký filmařský klan! Architekt Jan Zázvorka nejmladší (†65), synovec legendární herečky Stelly Zázvorkové (†83), se nedočkal plánované transplantace jater.

Čas načtení: 2024-05-25 08:05:00

Tohle že jsou zlaté české ručičky? Architekt kritizuje práci stavebníků

Architekt Lukáš Janout alias Delniq upozorňuje na nekvalitní práci stavebníků v Česku, a to netradiční formou. Na svém instagramu sdílí snímky nepovedených stavebních úprav. Jeho profil se stal internetovou senzací a sledují ho statisíce lidí. Architekt prozradil, proč je české stavebnictví na nízké úrovni a na co si dát největší pozor, pokud se do stavebních prací pustíme sami. Podívejte se sami.

Čas načtení: 2024-07-20 14:00:26

V Ostravě se začal stavět koncertní sál za 2,8 miliardy. Je to dar pro budoucí generaci, říká architekt

Hotovo má být na konci roku 2027. Koncertní sál bude mít 1 300 míst. Součástí budou také další sály, nahrávací studio, restaurace či kavárna. Článek V Ostravě se začal stavět koncertní sál za 2,8 miliardy. Je to dar pro budoucí generaci, říká architekt se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-10-01 11:20:35

Architektem roku 2024 je Roman Koucký

Cenu Architekt roku 2024 získal Roman Koucký. Ocenění se uděluje za mimořádný přínos architektuře v posledních pěti letech. Architekt a urbanista Koucký je mimo jiné autorem Mariánského mostu v Ústí nad Labem, podílel se i na návrhu Trojského mostu v metropoli či pražského metropolitního plánu.

Čas načtení: 2024-10-01 13:31:00

Architektem roku je Roman Koucký, autor nezapomenutelných mostů

Přední český architekt, urbanista a pedagog Roman Koucký získal ocenění za mimořádný přínos architektuře, cenu Architekt roku 2024. Do dějin tuzemské architektury se neodmyslitelně zapsaly hlavně jeho mosty. Ty krášlí České Budějovice, Ústí nad Labem i Prahu.

Čas načtení: 2025-02-20 11:21:00

Zprávy z jižních Čech: Dva architekti ukončili spolupráci s městem České Budějovice kvůli odložené rekonstrukci Domu umění

Na projektu Českých Budějovic jako Evropského hlavního města kultury v roce 2028 už se dál nebude podílet architekt Miroslav Vodák. Členství v městské komisi pro rozvoj metropolitní oblasti pak ukončil architekt Filip Landa. Důvodem je odložení rekonstrukce Domu umění, které vedení radnice opětovně potvrdilo na posledním jednání zastupitelů.

Čas načtení: 2025-03-21 06:21:31

To není dům, to je chrám! V barokní zahradě vytvořil architekt domov, ve kterém vychází slunce i měsíc

Je to kosmopolitní dům, přesto v sobě nezapře Jihočecha. Novostavba za 18 milionů stojí v zahradě, která kdysi náležela zámku. Článek To není dům, to je chrám! V barokní zahradě vytvořil architekt domov, ve kterém vychází slunce i měsíc se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-04-02 11:43:00

Sklárna Květná obnovila design skleněné kolekce architekta Fuchse

Sklárna Květná 1794 uvedla reedici skleněné kolekce, kterou ve 30. letech navrhl architekt Bohuslav Fuchs. K představení došlo u příležitosti 130. výročí jeho narození. Kolekce nese název Fuchs a vychází z původních návrhů, které architekt vytvořil pod značkou Aka. Sklenice, vázy a mísy jsou nyní dostupné v několika prodejních místech i online.