Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-11-07 16:05:01

A kdo bude prezidentem USA po Trumpovi? Elon Musk!

Vymyslel veleúspěšnou Teslu, vyrábí rakety a ovládá nejvlivnější sociální síť na světě. Mimo jiné. Mluví se o něm v podstatě stále. Může být ale i americkým prezidentem? Trend mluví jasně - volby vyhrávají lidé, kteří nepřicházejí zevnitř politických stran, ne zvenčí. „Donald Trump není původně republikán, a i původní přístup republikánské strany k němu byl velmi negativní," říká pro redakci ČtiDoma.cz politolog z Univerzity Karlovy Jan Charvát a říká, že demokratům uškodilo hlavně to, do voleb nenasadili výrazné osobnosti. Stranám chybí osobnosti „Ony ty osobnosti nejsou dál ani u republikánů," dodává politolog a poukazuje na to, že Donald Trump nebude mít žádného výrazného nástupce zevnitř strany. „Pokud by se tedy strana  nerozhodla nominovat Elona Muska, což by mohla a asi by to dávalo smysl, když se podíváte, jak dopadly tyto volby," uvažuje Charvát, s tím, že ani Musk prostě nepředstavuje typického zástupce republikánů tak, jak jej dříve Američané vnímali.  Voliči chtějí celebrity „Voliči prostě už nevolí racionálně. My politologové se máme pořád tendenci odvolávat na nějakou rozumovou volbu, ale už poněkolikáté za sebou narážíme do zdi, voliči prostě racionálně nevolí. A to není problém jen Ameriky, takové tendence jsou všude na světě," líčí Charvát a poukazuje hlavně na Evropu, kde v mnoha zemích síla pravicově populistických stran strmě stoupá.  „V současnosti nepřebírají moc politici, ale celebrity, které musí přitáhnout pozornost. Donald Trump do toho se svojí minulostí perfektně sedí. Elon Musk, Joe Rogan. Všechna ta populární jména mají jedno společné. Influencerství na sítích se stalo velice významným momentem a přitahuje pozornost. Oslovují obrovské spektrum lidí, musí se trefit do spojujícího tématu. Musí nabídnou zajímavý obsah," říká. A Trump podle pochopil, že musí každému voliči nabídnout něco, ačkoliv to ne vždycky může splnit. Máš peníze? Jsi více slyšet Stále více podle Charváta také začínají platit věci, o kterých demokratická společnost moc nechce slyšet. „Ukazuje se, že když jste miliardář, tak váš hlas je mnohem silnější, než když jste obyčejný člověk. To je vidět právě na Muskovi, ale nejen na  něm. A my nevíme, co s tím," krčí rameny politolog a dodává, že podobní lidé mnohdy uveřejňují zavádějící informace, které jen mají lidi přitáhnout na jejich stranu. I když se pak ukáže, že všechno bylo jinak, pomůže to daným politikům prosadit svoje. S Trumpem si notují Elon Musk dal na Trumpovu kampaň minimálně 130 milionů dolarů. Očekává se, že se při jeho mandátu začne angažovat v politice. Jak mapuje americký Fortune, jejich názory na jednotlivá témata jsou velmi podobné. Jediná oblast, ve které se zásadně neshodují, je čistá energie a ekologie. Pro někoho jako je Elon Musk, vlastník výrobce čistě elektrických  vozů Tesla, je důraz na čisté energie naprosto zásadní, Trump dlouhodobě označoval klimatické změny za podvod. To ale rozhodně není natolik zásadní rozpor, aby neumožnil Muskovi převzít po Trumpovi otěže. Prezidentovi muži: Elon Musk na cestě od demokratů do Trumpovy náruče Číst více Musk jako ministr šetření „Máme novou hvězdu. Zrodila se hvězda: Elon," řekl Trump a pochválil Muska ve svém vítězném volebním projevu. „Je to charakter. Je to zvláštní chlap. Je to super génius. Musíme chránit naše génie," řekl Trump dále. Teď se očekává, jakou funkci Donald Trump Muskovi svěří. Al Jazeera připomíná, že Trump už dříve navrhl, že by se jeho spojenec mohl stát „tajemníkem pro snižování nákladů“ v jeho kabinetu. Tedy že by odhaloval neefektivitu ve státních institucích a šetřil peníze. Taková funkce by mu mohla vynést poměrně velkou popularitu, která by se mu při případných prezidentských volbách výrazně pomohla. KAM DÁL: Babišova tajemná zrzka Aneta vystoupila ze stínu  

Čas načtení: 2024-04-04 08:00:01

Další hrozný seriál, nezachrání ho ani Nováková. Čeští filmaři mají v Chorvatsku slevu?

Není to přitom tak dávno, co na televizi Prima běžel seriál Na vlnách Jadranu, který si u diváků získal velký úspěch, konkurenční Nova zase odvysílala Polici Hvar. Vše natáčené v Chorvatsku, kam míří každé léto více než 800 tisíc Čechů. Teď se představuje seriál Lež na pláži. Spoléhá produkce, že známé prostředí diváky k televizním obrazovkám přitáhne raz dva? Rázný verdikt Novákové ze známého seriálu k manželovi: Další dítě nebude a šmytec Číst více Ani slavné obsazení diváky nepřesvědčilo Nový seriál Lež na pláži bude mít celkem osm dílů a přináší příběh z chorvatského pobřeží, kde se pod cizím jménem ukryjí tři mladí ajťáci. Nikoho nepřekvapí, že název je tak trochu dvojsmysl – ačkoliv to mělo být zřejmě skrytým tajemstvím, které bude jako zázrakem odhaleno až na konci pořadu. Tvůrci obsadili především děti slavných – například Rozálii Anežku a Josefínu Veroniku Prachařovy nebo Sofii Fridu Höppnerovou, dceru herečky Ivany Jirešové ze seriálu Ordinace v růžové zahradě. Dále se předvede Radek Melša, Daniel Kadlec, Martin Trnavský, Radim Novák nebo Miroslav Etzler. Nechybí ani herečka Sandra Nováková, která má opět příležitost předvést své dokonalé tělo, režisérského postu se ujal – překvapivě – její manžel Vojtěch Moravec. Tohle spojení jim funguje opakovaně, společně už stáli například za projektem Na vlnách Jadranu či filmy Matky a Hádkovi. A jak už je zvykem, Moravec ze své ženy opět udělal doslova sexbombu. Moc dobře ví, že tahle kráska má rozhodně co nabídnout! Televize Prima slibuje, že to bude pohodový seriál plný vtipu. Zatím to vypadá, že to bude jen pěkná nuda, protože diváci první díl zepsuli od první minuty. „Opět placená dovolená pro pár vyvolených,“ rozčiluje se divák Petr. „Tohle je fakt průser,“ píše Tobiáš. „Děs běs,“ přidala Šárka. „Spousta peněz za pokus o líbivý seriál,“ píše Luboš. Skeptičtí jsou diváci také k hereckému obsazení. Na Česko-Slovenské filmové databázi si seriál vysloužil pouhých 22 %. „Obě dcery Lindy Rybové a Davida Prachaře jsou moc krásné, i když hereckým uměním mě zatím jinak moc neokouzlily,“ svěřila se divačka Kateřina se svými pocity. Borhyová v slzách, asi se nikdy nevdá. Zloduch nebyl jen Hrdlička, chlapi jí hodně ublížili Číst více Dcera Ivany Jirešové se domů moc nehlásila Za role v seriálu vděčí holky Prachařovy i Höppnerová jejich představení Vina vína, kde si jich všimla produkce. „Produkce nás viděla v představení Vina vína, ve kterém hrajeme s Rózou a Sofií. Dostaly jsme pozvánku na konkurz a za chvíli už byly na cestě do Chorvatska. Sbalila jsem si kufr a vydala se na dvouměsíční natáčení. Měla jsem i tu výhodu, že jsem se vracela do Prahy, takže jsem si dobalila ještě další kufr. Zažila jsem extrémní změnu režimu a taky mi chybělo to, že někam popojedete tramvají, metrem… Natáčení jsem trávila se sestrou, takže ta mě hlídala. Vždycky jsem měla pět zmeškaných hovorů od maminky a ségra to naštěstí zachraňovala a mámě volala,“ zavzpomínala Josefína Anežka.  Josefína a Rozálie jsou dcery herečky Lindy Rybové a herce Davida Prachaře. Mají bratra Františka. Příbuzné jsou také s Jakubem Prachařem a Marianou Prachařovou, které má jejich tatínek se svou bývalou manželkou Danou Batulkovou. „Natáčení v Chorvatsku bylo k tomu všemu bonus. Člověk úplně zapomene na okolí a je úplně v jiném světě, takže jsem se domů moc nehlásila. Hanka tam hodně cvičí a s tím jsem neměla problém, vždy jsme se na všem domluvili. Dělám tam animátorku a klidně bych se vydala takhle trávit dovolenou. Děti miluju a bez váhání bych to zkusila. Jedno z nejhezčích natáčení bylo, když jsme jezdili na vodních skútrech a snímal nás dron. Jsem ráda, že jsem točila s Filipem, když jsem pak nad tím přemýšlela a rozhlédla se, asi bych si ho stejně vybrala. Přišlo mi, že k té mojí postavě nejvíc pasoval,“ dělí se o své pocity z natáčení Sofie Frida Höppnerová. Sofie Frida Höppnerová je dcera Ivany Jirešové a zesnulého novináře Ondřeje Höppnera. V minulosti byl veřejný prostor plný jejich dlouholetého a bolestivého sporu o svěření dcery do péče. Poznali se, když Jirešová pracovala jako redaktorka a on jako šéf bulváru. Další prohra Primy na plné čáře Herec Filip Červenka si Sofii také pochvaloval, a dokonce přiznal, že když z natáčení odjížděl, dojalo ho to. „Jediné, co tam asi bylo minusové, bylo občas počasí. Netočili jsme přímo přes léto, takže jsme asi třikrát měli problém s deštěm. Když tam pršelo, byla potopa. Jinak bez problémů. Hodně jsme si všichni sedli a jsem rád, že hraju se Sofií. Když jsme dělali s kluky barmany, říkali jsme si, že by bylo krásné odjet někam k moři, dělat tam drinky, vypadalo to hezky. Vytvořila se tam skvělá parta. Když jsme se vraceli domů trajektem, poslouchal jsem hudbu, koukal na moře a najednou jsem se rozbrečel. Nemohl jsem přestat, a to nikdy nebrečím. Nějak mě dostalo, že to skončilo,“ říká. Otázkou však je, zda kvůli seriálu teď nebudou plakat především diváci.  Zatím se zdá, že Prima pokračuje v neúspěchu svých velkých nadějí – seriál Eliška a Damián skončil u diváků velmi podobně, stejně tak novinka s Tomášem Klusem s názvem Zalez do spacáku. Vzhledem k tomu je až s podivem, že se chystá konec seriálu ZOO. Důvodem mohou být i odcházející celebrity. Po úprku Lucie Polišenské se přidala ze zdravotních důvodů Pavla Tomicová a nedávno svůj odchod ohlásila také hlavní hvězda Eva Burešová. Co bude náhradou, se musíme nechat ještě překvapit. K potěšení nespokojených diváků má však další chorvatská pohádka Lež na pláži „pouhých“ osm dílů.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Kdo bude soutěžit v letošním ročníku StarDance? Trénovat se začíná už v květnu.

Čas načtení: 2021-05-03 10:17:44

Ohlédnutí za pandemií: Život v „morové díře“. Mrazivá groteska, který vyústila v katastrofu

V románu Alberta Camuse Mor je několik kladných postav. Jedním z nich je jezuita, páter Paneloux, který v kázáních bičuje svoje ovečky za zločinnou lehkomyslnost, s níž přistupují k nákaze morem, a který aktivně pracuje ve zdravotních četách. Bojuje stále proti polovičatým karanténním opatřením a zdůrazňuje, že polovičatost nemá smysl: je jen Ráj a Peklo, tedy buď vše, nebo nic. A druhou postavou je samozřejmě hlavní hrdina Moru, neúmorný doktor Bernard Rieux, který má nakonec největší zásluhu, že obyvatelé města Oranu nad morem zvítězí. A ten pak na otázku, jak se to podařilo, neodpovídá odvahou nebo obětavostí, říká: Poctivostí! Zkusme pohlédnout touto optikou na náš boj s koronavirem. Přičemž vezměme poctivost jako největší ctnost a jako jejího největšího soupeře zločinnou lehkomyslnost a nezodpovědnost. Problematika je to široká, ale pokusme se aspoň o pár letmých pohledů. Srovnávat se s Oranem samozřejmě nebudeme a nemůžeme. Už proto, že Oran byl samostatná prefektura, vše rozhodoval prefekt a městská rada, jen uzavření města musela odsouhlasit Paříž. Tehdy svět nebyl propojen jako dnes. U nás jistě výraznou roli sehrává Evropská unie, jejíž rozhodnutí jsme zavázáni dodržovat, a vůbec západní společenství, jehož jsme součástí. Senioři a cena života Už tento samotný fakt nastoluje určité klima. Přinejmenším se k nám přenášejí západní etické standardy a normy. Velice výrazně se to projevilo třeba právě v otázce seniorů. V řadě zemí, například v Británii, zpočátku pandemie ještě členu Evropské unie, Holandsku, Belgii, Švédsku a dalších zemích není péče o seniory s námi srovnatelná. Jak jsme mohli občas číst, personál v těchto zemích opustil nakažený domov důchodců a jeho klienty ponechal napospas svému osudu, což je u nás zatím nemyslitelné. A jak jsme se z médií také dovídali, mnoho starých nakažených zemřelo, protože je neodvezli do špitálů, kde rezervovali volná místa na covidových jednotkách pro mladší, kdyby je postihl těžší průběh nemoci. Nám to připomíná válečnou medicínu, jako by v těch nemocnicích čekali, že přivezou každým okamžikem z válečné vřavy rozsekané vojáky. Ale třeba v Británii nebo Belgii to nebylo chápáno jako nějaký etický problém. V této souvislosti bychom ocitovali libereckého primáře Dušana Mormana: „Ani u nás nemůže každý dostat plicní ventilaci. České zdravotnictví je hypertrofické v tom, že do intenzivní péče se dostávali (míněno obecně před covidem) i lidé, kteří tam ani neměli být, protože nesplňovali kritéria. Když to třeba srovnám s Anglií, tam jsou kritéria o hodně tvrdší než u nás a nikdo se nad tím nepozastavuje.“ Přesně tak, pan primář má pravdu. U nás žijí senioři, kteří by třeba v Británii už dávno nežili. A podobně jsou nastaveny i „normy“ u pečujících osob. Jednak na Západě pečující v naší podobě, jako rodinní příslušníci, kteří se starají o své blízké, prakticky nejsou. Dnešní západní člověk už není schopen úděl péče o staré nést a řeší to ústavní péčí a najímáním placených ošetřovatelů. Západ je v přístupu ke starým lidem až na světlé výjimky, jako jsou naši sousedé Německo a Rakousko, tvrdší. Staří jsou často přijímáni jako břímě a je jim dáváno najevo, že společnost se nemůže zdržovat a nadmíru zatěžovat těmi, co nestačí… No a my, ať to nenatahujeme, jsme se v době koronaviru začali více odvolávat na západní standardy, a dokonce je v něčem kopírovat. Byly vypracovány pokyny pro lékaře a zdravotníky, kterak určovat při stavu ucpaného zdravotního systému, kdo má prioritu. Drtivé většině lékařů a sester je tato hra na Nerona s palcem nahoru a dolů zcela cizí, ale byli před tuto situaci prostě postaveni. Protože jak bylo odborně a eufemisticky řečeno: „Při nedostatku vzácných zdrojů ne každý musí dostat plnou péči.“ Určovat, kdo má větší naději na přežití nebo dokonce větší společenskou cenu, není absolutně přípustné právě ve zmíněném Německu a Rakousku. Ale z těchto zemí jsme si příklad zrovna nebrali, tam na rady moc nechodili a jejich přístup k potlačení pandemie nevyznávali. Ve středních a mladších generacích západních Evropanů je bohužel mnoho příznivců eutanazie a selekcí a je to ke všemu ještě spojované s jakousi pomyslnou progresivitou západních států. Pokud jde o nemocniční selekce, spousta mladších lidí je schopna tomuto třídění přitakat. A když jsme sledovali sociální sítě, tak tito příznivci triáží se s koronavirem v nebývalé míře objevili i u nás. Mohli jsme třeba číst, že je zcela přirozené, když zůstávají jen silné kusy a slabé kusy nevydrží. Někdy má člověk při čtení takových řádků pocit, zdali už to není snaha o celoplanetární eugeniku, která postupně dostihne všechny státy. V České republice se vedla řada debat o ceně starého života a existovala snaha vyčíslit jeho cenu, ale uváděná čísla byla hausnumera. Jakou má skutečně cenu, jsme viděli, když ministerstvo práce a sociálních věcí a organizace poskytující sociální služby žádaly testování seniorských domů před druhou vlnou epidemie a nepřesvědčily premiéra. Pochopitelně přišlo to, co přijít muselo – prudce se začaly zvyšovat počty mrtvých v těchto zařízeních. V září 2020 neměl život v domově seniorů reálně ani cenu PCR testu. Vakcíny, EU a my Když jsme psali o našem nesamostatném postavení, tak snad v ničem není lépe vidět než v otázce vakcín. Asi by bylo možné mluvit v tomto případě o až otrockém postavení v EU. Ale nezachovaly se tak všechny státy. Viděli jsme to hned, když byla ohlášena první vakcína Sputnik. Některé státy ji přivítaly, dokonce i z EU, ale my ji začali jako na povel zpochybňovat. A špinit jejího výrobce. Někteří vysoce postavení úředníci začali mluvit do médií o tom, že by Sputnikem nenaočkovali ani svoje opice, a pak, když po několika týdnech štvavá akce skončila, zavládlo kolem Sputniku naprosté ticho. Jako by vakcína neexistovala. V té době Rusko vedlo řadu bilaterálních jednání s mnoha státy na všech kontinentech, týkajících se dodávek i možnosti výroby Sputniku v těchto konkrétních zemích. V naší rusofobní a ideově silně profilované společnosti bylo nepřijatelné o takové byť jen možnosti mluvit. Když pak nastal obrovský nedostatek vakcín, a to především proto, že EU na ně byla ochotna vynaložit jen určitou sumu, a všichni – počínaje Spojenými státy, konče Velkou Británií, Izraelem, arabskými státy a dokonce Africkou unií – Evropu přeplatili, tak ani potom jsme postoj k ruským a čínským vakcínám nezměnili. To už Merkelová, Kurz a další západní politici zdůrazňovali, že ideologizace a politizace nesmí při záchraně životů hrát roli, a samotná EU dala členským státům volnou ruku, které vakcíny ve stavu nouze použijí. Ale my ústy ministra zdravotnictví pravili, že se pro nás nic nemění, a dál nechali lidi umírat. Jinou a opět trestuhodnou věcí bylo, že naše země nebyla připravena na vakcinaci. Přehlíživé velkohubé výroky premiéra a ministra zdravotnictví, že to zvládneme a nepotřebujeme složité přípravy jako Německo, měly z nedostatku udělat přednost. A vzápětí nám hned předvedli, jak si to představují. Každý musel vidět nekompetentnost, amatérismus, neuvěřitelný chaos. A pak nám ještě dali naši prominenti dokonale zakusit bídu světa. Vypadalo to, že kdo má aspoň trochu moci, zmocnil se prvních vakcín určených pro zdravotníky a staré. Kromě politiků a jejich rodin šlo také o různé celebrity a jejich kamarády ze showbyznysu a kamarády jejich kamarádů, prominentní kuchaře, úředníky ze zdravotnických úřadů a jejich rozvětvené rodiny, mladé policisty a policistky z kanceláří atd. Ti všichni vakcíny z už tak ztenčených zásob bez uzardění vyrvali těm, co byli ohroženi na životech. Měli pocit studu, hanby? Absolutně ne. Když jste slyšeli jejich vysvětlení poté, co se to provalilo, marně jste hledali aspoň náznak něčeho takového, jako je stud. Jen jako perličku: Muselo se očkovat přednostně 1,5 tisíce zaměstnanců policie, protože to bylo údajně pojímáno jako zátěžový test očkovacího centra, a se seniory, kteří špatně slyší a někteří potřebují doprovod, by to bylo prý komplikované. Co k tomu říct? To už je o hodně lepší vysvětlení oblíbeného kuchaře Pohlreicha, který pro sebe urval vakcínu hned v prvních dnech: „Tohle je přece normálně hospodská rvačka, ta už se nehraje podle žádných pravidel. Prostě tvrdě každý sám za sebe!“ pravil s roztomilou upřímností. A měl pravdu, protože takzvaná prioritizace se stále měnila podle momentálních politických zadání a praktičtí lékaři dostali v zásadě volnou ruku, koho naočkují, což vytvořilo „oficiální“ prostor pro různé předbíhače. Záležitost vakcín a léčiv je celá ostudná. Všechna ta šaškárna, že nemůžeme lidi „očkovat neschváleným ruským sajrajtem“, protože chráníme jejich zdraví a životy. Někteří zcela vážně hlásali, že je lepší raději zemřít s EU než žít s ruskou vakcínou, a na to při zoufalém nedostatku západních vakcín došlo. A když se na začátku dubna EU České republiky zželelo a nabídla nám humanitární výpomoc, Babiš vakcíny odmítl. Prý je přenecháme potřebnějším. No, u takového gumového premiéra nepřekvapí už nic… U nás jsme se bohužel potýkali i s nedostatkem léčiv na samotnou léčbu covidu. „Nemáme moc léků, které můžeme využít, aby se člověk nedostal do těžkého stavu. Nemáme v rukou nic pro tyto pacienty, když vynechám úzkou skupinu těch, kteří dnes mohou dostat protilátkové koktejly,“ konstatoval primář Rezek od svaté Anny v Brně. Svatá Anna v neutěšené situaci za svoje peníze dovezla z Bulharska levný lék ivermektin používaný v mnoha zemích a nabídla ho dalším nemocnicím. Za to byla znectěna, nejvíce těmi, kteří měli dostatek léčiv zajistit. Nakažení se dostávali do nemocnic i pozdě. Jak konstatoval imunolog Thon: „Pacienti nejsou léčeni správně již v domácím ošetřování, nepodává se jim zavčas komplexní levná a dostupná léčba proti rozvinutí covidu.“ Skutečností je, že nakažený nezřídka obdržel jen vitamíny, zinek, paralen a k tomu radu: pokud teplota překročí 38 nebo při dechové tísni volat sanitku. Promořování a PES S vakcinací úzce souvisela, přesněji předcházela ji, otázka promořování. Někdy od ledna asi už nikdo nemá pochyb, že se kolem nás odehrává nebývalá tragédie. Způsob, kterak pandemii čelit, byl přitom odborníkům od začátku známá. Je to cesta asijských zemí. Spočívá v krátkém, ale úplném utlumení ekonomiky, navýšení testování, chytré karanténě, celoplošném omezení pohybu, přísném dodržování opatření atd. Viděli jsme, že tato strategie opravdu funguje nejen u asijských zemí, ale taky třeba na Novém Zélandě, v Austrálii nebo později v Izraeli i dalších zemích. Ale touto cestou jsme nešli, dokázali jsme se uzavřít jen při první nejslabší vlně, což trvalo vlastně jen necelé tři měsíce, a pak jsme už zvolili opačný postup. Přestali jsme s pandemií prakticky bojovat a netrasovali jsme, netestovali. Jediné, co jsme dlouho dělali, bylo hlídání počtu lůžek v nemocnici a podle toho šlapali na brzdu a zas odbrzďovali. Že při té cestě bude hodně mrtvých a že i leckteří přeživší si ponesou následky v podobě postižení srdce, plic či ledvin, bylo jasné. Zde je třeba říci, že mnoho odborníků, také v poměru zaměstnaneckém či smluvním s ministerstvem zdravotnictví, varovalo před špatnými a neuváženými kroky vládu včas, ještě před tím, než k nim došlo. Ale nebylo jim nasloucháno. Jak řekl jeden z nich, národní koordinátor testování Hajdúch: „Měli jsme jen dodávat odborné krytí pro názory, se kterými jsme nesouhlasili.“ A proto také tito odborníci ministerstvo opustili. Babiš nečekaně zvolil strategii promořování, která byla odborníky a vědeckou komunitou vyvrácena jako nesmyslná, neefektivní, hluboce nemorální, ale i neekonomická. Odborníci upozorňovali, že se potřebujeme viru zbavit. A že čím více se budeme spontánně promořovat, tím dříve u nás převáží nové a nakažlivější mutace viru a tím více obětí pochopitelně bude. Německo nás pojmenovalo Mutationsgebiet (oblast mutací) a vydávalo před námi různá varování. Zajímavé bylo, že tzv. odpovědní začali v jeden čas všude opakovat mantru, že za virus nikdo nemůže. Možná to byla i reakce na pláč Borise Johnsona nad obětmi, kdy mu britská média vzkázala, že by měl plakat u soudu Jejího veličenstva a že snad k tomu jednou vskutku dojde. Okolní státy, ale i Američané, se děsily našeho vývoje, byli jsme všeobecně považováni za hlavní epicentrum covidu v Evropě, takovou morovou díru Evropy. CNN nás opakovaně nazývala ostrůvkem zkázy a beznaděje. Ale Babiš dlouho dál suverénně postupoval tímto směrem, až to kolikrát působilo, jako by se s Blatným rozhodli co nejvíce lidí u nás zabít. Pro Německo však bylo naštěstí naše rozvolňování už neúnosné. Tisíce našich pendlerů vozily britskou variantu koronaviru do Německa, měli jsme už i oficiálně přes dvacet tisíc obětí, když Merkelová dala najevo, že další rozvolňování u nás je pro Německo nepřijatelné a že musíme stejně jako oni zpřísňovat. Jak jsme zmínili, PES nechrání před covidem, jen hlídá, aby nebyly přeplněny nemocnice. Že se stále upravoval, jak vláda potřebovala, je zbytečné říkat, to nemohl nikdo přehlédnout. Úpravy různých statistik a tabulek začaly ve velkém s Blatným, který se stal Potěmkinem našeho zdravotnictví. Pokoušel se zpochybnit vysoký počet nadúmrtí i prudký pokles vyplacených důchodů. Zajímavé také bylo, že jsme měli sedmkrát více nakažených než Němci, ale jen dvakrát více pacientů na covidových jipkách. Jak je to možné? No, zřejmě se většina na covidové jipky ani nedostala. Ale to nám nikdo neosvětlil. Blatný se v době vrcholící pandemie zaměřil na vykazování čísel mrtvých a nakažených, ustanovil dokonce sedmnáctičlennou komisi, která měla všechna covidová úmrtí přezkoumat. Několikrát mu oponenti, dokonce i v přímém přenosu, dokázali, že balamutí veřejnost a že skutečnost je ještě horší, než vykazujeme. Stále se snažil zpochybnit, že ve statistikách nakažených i mrtvých trvale patříme od října do března k nejhorším na světě. Přitom jsme se s třicetitisícovým Gibraltarem rozloženým na šesti kilometrech čtverečních a ostrůvkem Santa Lucie většinou přetahovali o první místo a byli často úspěšnější. Opozice včetně komunistů a okamurovců myslela hlavně na dvoje volby. Proto většinou předváděla takovou trapnou estrádu určenou především pro svoje voliče, ve stylu čím hůře, tím lépe. Populista Fiala z ODS například už s předstihem volal při nejvyšší obsazenosti nemocnic po možnosti rodinných návštěv mezi okresy o Velikonocích. Přitom všichni měli ještě v čerstvé paměti, že štědrovečerní večeře u příbuzných byla pro mnohé seniory večeří poslední. O senátorech, kteří chaos vyráběli zcela účelově, je zbytečné cokoliv dodávat. Za zmínku stojí však zjevný nesoulad mezi vládou a kraji a městy. Hejtmani a někteří primátoři na krátký čas po zrušení nouzového stavu převzali roli opozice a projevili snahu, aby země aspoň nějak fungovala. Vyšší kasty a dav Leckdo se samozřejmě snažil na tragédii vydělat. Byly mezi nimi i různé špičky společnosti, které stály na dvou nohách – reprezentovaly stát, ale myslely i v této situaci na soukromý byznys. Kapitolou samou pro sebe byl sport. Sportovci, vědomi si toho, že jejich imunitní systém a celkový stav organismu se s infekcí dobře vypořádá, nedodržovali skoro nic. Protože tak benevolentní přístup jako u nás jinde není, běžně se stávalo, že doma byli covid negativní, a když vycestovali do zahraničí, bylo přes půl týmu covid pozitivní. Koronavirus ukázal, že sport už je jen pumpa peněz a nepotřebuje dnes ani diváky. Jakožto vyšší kasta provázaná s mega byznysem sportovci také žádali nejrůznější výjimky a promptně je i dostávali. Že by projevili s těžce zkoušenými starými lidmi empatii, to ani omylem. A tím se dostáváme k většinové společnosti. Co stručně říct? Nakažení chodili mezi nenakažené, podle výzkumu zadaným WHO dokonce plných 53 procent z nich. Ve velkém se u nás falšovaly testy na covid. Navzdory zákazu byly otevřené mnohé hospody i provozovny, jezdilo se do horských hotelů s celými rodinami, jako že na služební cesty. Obchody, služby, hospody, bary, které tajně fungovaly, bylo možné najít v aplikacích chytrého telefonu a všichni to věděli a vespolek dělali, že o tom nic netuší. Svoji úlohu dlouho neplnila policie, přestože jí nouzový stav dával mnoho možností k pokutám a trestům. Hlídky se až do březnového zpřísnění vyhýbaly skupinám tlachajícím a popíjejícím u výdejních okének, nekontrolovaly klientelu hotelů na horách a někteří policisté se pod podmínkou anonymity dokonce vyznávali v médiích ze sympatií k těm, které by měli omezit. A hygienické předpisy porušovaly prakticky všechny továrny. Jely od května do února úplně bez omezení. A i když v nich dlouhodobě docházelo k šíření viru, drtivá většina až do března netestovala. Odbory v té době ani nedutaly a snažily se předstírat, že neexistují. Výsledkem bylo, že mnoho lidí nakazilo své příbuzné. Navíc většina nakažených nejenže nedodržovala karanténu, ale ani nehlásila kontakty. Při první vlně zřejmě ještě mladší spoluobčané nevěděli, zda covid nepokosí také je a jejich děti, proto se chovali zodpovědněji než při dalších vlnách. WHO došla v průzkumu k závěru, že v české společnosti velký podíl zejména mladých lidí preferuje osobní svobodu před ohledem na druhé. Zřetelné, a to téměř na každém kroku, bylo vyrábění pocitu nechuti ke starým. Protože oni to prý jsou, kvůli komu jsou bazény, sjezdovky, vleky, bary, barber shopy, nevěstince a podobně zavřené. Ano, přímá konfrontace se životem byla tvrdá. Nepoznávali jsme leckdy ani svoje blízké příbuzné a kamarády. Média různá zla přehlížela. S jakousi absurdní vyvážeností rovnocenně nahlížela třeba právě boj hospodských o otevření hospod a boj starých lidí o život. Ale když o tom člověk uvažuje, ani ne rovnocenně. Boj hospodských byl přijímán velkou částí společnosti se sympatiemi, některými dokonce jako hrdinský. Děsiví byli lidé, kteří požívají v této době štěstí mládí a zdraví a kteří nekompromisně volali uprostřed umírání po svých lyžovačkách, hospodách a dalších radostech života. Byli jsme sice premianty, ale západní svět nezůstával daleko za námi. A pokud šlo o domovy seniorů, tak tam nás jednoznačně předčil. V některých západních zemích nebyly v těchto domovech třeba ani nejprostší ochranné roušky chránící respirační trakt. Tyto technologicky vyspělé společnosti s moderní medicínou hanebně selhaly a nechaly pomřít statisíce starých a nejvíce zranitelných. Proč? S velkou pravděpodobností proto, že mnoho západních zemí je plně zaměřeno na zisk, proto musely dnem i nocí fungovat fabriky, a samozřejmě na přežití takzvaných elit. A až někde na chvostu důležitosti jsou životy starců a stařen. Více starostí na Západě budili drogově závislí a nešťastníci trápící se svou sexuální identitou. Jak jsme se dozvěděli i z našich médií, jejich problémy s pandemií přece nezmizely. Ale není tomu tak všude na světě. Jiný přístup ke starým lidem převládá v Africe, Asii či Oceánii. Ba dokonce i Romové cítí stále povinnost postarat se přednostně o staré příbuzné. Soudy a televize Nemůžeme vynechat v tomto pojednání ani soudy a média. Zavření provozovny nebo třeba nemožnost cestovat do centra jihoafrické mutace koronaviru Zanzibaru bylo u nás důvodem k žalobě a osočení, že jde o omezování svobody a návrat totality. A zpravidla okamžitě následoval verdikt, který dával za pravdu žalobci s absurdním stále se opakujícím vysvětlením, že přijetí tak závažného kroku omezujícího svobodu není dostatečně právně zdůvodněno. Skoro kdykoli si člověk zapnul v únoru televizi, dovídal se mezi prvními informacemi, že vlastně všechna opatření na ochranu zdraví a šíření viru byla shledána protizákonnými. A o chvíli později nám kanonizovaný televizní mudrc podal vysvětlení, že ve společnosti, která si váží svých svobod, není možné takto postupovat… Čímž se dostáváme plynule k médiím. Opět nelze do odstavce vměstnat vše, co bychom chtěli, tak alespoň obrys toho, co vidíme v médiu nejrozšířenějším, České televizi. Respektive, co nevidíme. Určitě nám televizní reportáže nepřiblíží životní osudy lidí, které předcházely jejich náhlému odchodu. O zemřelých se mluví neosobně – asi tak, jako že bude pršet. Informacím o nich dominují odtažitá čísla. Minimálně času je věnováno i budoucnosti, reportéři nevyžadují odpovědi, proč léky na covid zcela běžné v jiných zemích u nás stále nejsou. Ale o co méně se dozvíte, zda a kdy budou v distribuci potřebné léky, jak budou skutečně ochráněny rizikové skupiny, jako jsou diabetici prvního typu, lidé s transplantacemi, lidé před a po chemoterapii, nebo proč místo pečujících o nemocné seniory jsou při vakcinaci upřednostněni mladí učitelé a hasiči, o to více jste vystaveni pohledu na střídající se skupinky politiků ve studiu. Zpravidla řeší nekonečné ústavní zádrhele a soudní spory kolem vyhlášených opatření, sledujete jejich úporné boje o slovíčka, ale také třeba pře o to, zda se chudáci senátoři ve frontě u Ústavního soudu nenachladili. Tématu omezení našich svobod se televize věnuje soustředěně a modelka-moderátorka nechává se k tématu vyjádřit prezidenta Svazu obchodu a cestovních ruchu, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, prezidenta svazu turistiky, různé prezidenty posiloven, ale i ženy z domácnosti, které rozčileně ukazují na kameru svoje vlasové odrosty. Že se situace zase zhoršila, jsme poznávali nejvíc podle toho, že v ilustračních záběrech vystřídaly lyžařské sjezdovky a číšníky roznášející smažený sýr a pivo záběry zdravotníků v ochranných oděvech a čilý pohyb sanitek. Ale aby text nevyzníval jen kriticky, je třeba říci, že mluvící hlavy, jak se také říká vykladačům života v televizi, budí v jistém smyslu obdiv. Ovládly totiž mistrně starý zenový koán: Neříkej, co víš, říkej, co nevíš, že víš. Dokonce nejlepší bude, řekneš-li, co nevíš, že nevíš. Epilog A na úplný závěr ještě slova od srdce. Od srdce ovšem bylo i předchozí, takže spíše od plic. Nuže vězte, milí čtenáři, že dnes je člověk součástí sítí, už nemůže být solitér. A vše je provázané tak rafinovaně, že každý v nich je polapen a nutně zapojen do zla, kterému by se normálně rád vyhnul. Nevinní zkrátka mohou dělat, co chtějí, a nakonec se stejně svezou s různými zloduchy, sobci a parazity… A co je ze všeho nejhorší? Především necitelnost těch parazitů. Ano, jejich chladná necitelnost k obětem covidu a zároveň jejich směšná ubohost. To, co od srpna 2020 předváděli, by bylo možné označit za mrazivou grotesku, která postupně, ale nevyhnutelně vyústila v pohromu obrovských rozměrů. Začali jsme románem Mor od Alberta Camuse. Město Oran v něm vyrostlo. Samozřejmě mnohem snazší je klesnout dolů. Oran vznikl ve fantazii spisovatele humanisty v roce 1947. My jsme strašlivá realita roku 2021.   S přispěním Karla Nečase. Článek byl napsán 6. dubna 2021.  

Čas načtení: 2020-05-03 10:07:28

Kultura coby pramen politiky aneb Proč má protiofenziva smysl

Stručné a výstižné bonmoty o principech politiky jsou většinou dost staré. Většinu pravidel, kterými se politika řídí, objevily už generace před námi, protože lidská povaha se napříč plynoucími věky zas tak moc nemění. Ve 21. století jich vzniká jen málo. Ale když už vzniknou, jsou důležité a vyplatí se nad nimi meditovat. V pravicové části spektra došlo za posledních dvacet let, ne-li déle, k „objevu“ jenom jednoho jediného nového pravidla, ale to pravidlo je zatraceně důležité: „Politics is downstream of culture.“ („Pramenem politiky je kultura.“ – český překlad je úmyslně trochu volný, aby nezněl moc toporně.) Jeho autorem je Andrew Breitbart (1969–2012). DALŠÍ CITÁTY. Toto uvědomění shrnuté anglicky do pouhých pěti slov je podle mého názoru příčinou, proč pravice v anglosaském světě za posledních deset let přestala ustupovat, a naopak se pustila do protiofenzívy. Samozřejmě ji to také vnitřně změnilo. „Kulturu“, nehmotný komplex zvyků a očekávání, ovlivňují lépe různé mediální celebrity než vážní pánové v oblecích ušitých na míru. Asi není náhoda, že jak Velkou Británii, tak Spojené státy momentálně řídí politici naprosto netypičtí pro dřívější podobu republikánské či konzervativní strany. Tenhle vývoj má na evropském kontinentě zatím zpoždění. Tady jsme pořád ještě fixováni na reaganovsko-thatcherovské pojetí pravicové politiky provázané s ekonomickým liberalismem, které v dnešním světě už nemá tak velký volební účinek jako v osmdesátých letech. Sem do České republiky jej svého času importovala raná ODS a fungovalo to – tehdy. Ale je na čase si uvědomit, že svět roku 2020 vypadá trochu jinak než roku 1992. Velkým problémem, který (nejen česká) pravice měla a do určité míry ještě má, je pomyslná požární zeď, kterou si hodně lidí postavilo v mysli. Tahle požární zeď odděluje „soukromý sektor“ od „veřejného sektoru“ s tím, že ten soukromý může víceméně cokoliv a veřejný musí být tvrdě držen na uzdě. Tento druh smýšlení potkávám stále ještě často. Najdou se i libertariáni, kteří odmítají byť jen slovně kritizovat Facebook za jeho mazací kampaně, protože je to přeci soukromá společnost. Ne proto, že by s jeho činností snad souhlasili, ale proto, že jim do toho nic není. Toto je strašně umělý koncept neodrážející realitu, tudíž nutně neúspěšný. V realitě jsou tyhle dva sektory propojené personálně i myšlenkově, obývají tentýž prostor. Jejich formální oddělení dává smysl právně, ale ne politicky; politika přeci zahrnuje daleko více než jen aktuální znění zákonů. Tohle přesně pochopil Andrew Breitbart a měli bychom se nad tím zamyslet i my. Vezmu-li výše zmíněný problém svobody slova, sledovat a odmítat jenom restriktivní právní normy je něco jako soustředit se při fotbalovém zápase pouze na hájení „velkého vápna“ a přenechat celý zbytek hřiště soupeři, aby si tam dělal a organizoval, co se mu zachce. S maximální snahou možná dokážete uhájit remízu, když se proti vám neobrátí štěstěna a vítr nezavane míč přímo do branky. Určitě ale nevyhrajete. Dost depresivní a přitom vyčerpávající úsilí. Opačný přístup je „kulturně – ofenzivní“. Akceptujeme-li Breitbartovu myšlenku, vidíme, že je potřeba zabránit vzniku „cenzurní kultury“ mezi lidmi. Nesmí se stát, že si celá společnost zvykne na to, že vhodným a běžným trestem za „ideozločin“ je obřadná likvidace provinilce. Pokud se stane běžnou normou, že za nevhodný výrok člověka vyhodí ze školy či z práce a veřejně jej zostudí, nebo pokud se to dokonce stane očekávaným a v médiích schvalovaným jevem, pramálo vám pak jednoho dne pomůže, že s tímhle trendem začaly soukromé společnosti a ne stát. Overtonovo okno se posune tak daleko, že tahle nepsaná norma se skutečně stane psanou a nějací politici ji zakotví do zákona, protože po tom bude dostatečná poptávka. Je prakticky jisté, že v delším časovém období se bude u moci střídat pravice a levice. To je očekávatelný jev a dokonce i žádoucí; systémy jedné strany mají tendenci degenerovat bez ohledu na barvu jejího loga, jenom hrozba konkurence udržuje politiku jakžtakž funkční. Jde o to, aby levice nezvlčila natolik, že jí státní cenzura názorů bude připadat jako univerzálně kladný a žádoucí koncept, a pravice aby se s tím vnitřně nesmířila. Tady nastupuje ten kulturní boj. Dejme tomu, že firma X vyhodí svého zaměstnance za to, že někde v hospodě udělal politicky nekorektní vtip a někdo jiný to natočil a rozvířil na Facebooku s požadavkem, že mají padat hlavy. Formalista by řekl, že akce soukromého sektoru jej nezajímají, a celou událost by ignoroval. Chyba – předem prohraná bitva, která se ani nekonala. Je lepší panu jednateli nebo předsedovi představenstva adresovat otevřený dopis, ve kterém mu zdvořile sdělíme, že právo na to sice má, ale stejně podle našeho názoru udělal něco hnusného a přiblížil tuto zemi o nějaký ten milimetr čínským poměrům. Nejde přitom primárně o něj samotného; on nejspíš názor nezmění a toho člověka zpátky nepřijme, a postižená osoba by možná zpátky do firmy ani nechtěla. Jde o to, že celá ta aféra se dostane na veřejnost a její průběh budou sledovat další tisíce zaměstnanců a jednatelů. Některé z nich to možná inspiruje k tomu, aby zaujali poněkud občansky statečnější postoj. Minimálně bude patrné, že jde o tzv. kontroverzní postup a ten typ lidí, kteří vždycky plují s proudem, najednou nebude přesně vědět, kterým směrem ten proud vlastně teče. Dokud trvá živá debata a dokud je patrné, že v širších vrstvách obyvatelstva existuje nesouhlas s jakýmkoliv postihem lidí za jejich názory, hájí se svoboda slova daleko snáz, než pokud budeme mlčet k čemukoliv, co udělají v soukromém sektoru, a začneme reagovat až v momentě, kdy se hra přesune na pole zákonodárné a výkonné moci. To už je příliš pozdě. Nevyplatí se obětovat ideologickému purismu něco tak důležitého, jako je svoboda.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-07 10:43:12

Na internetu si nuly hrají na veliká čísla

Profilové fotky na internetu to je starý problém, většina lidí chce zůstat v anonymitě a tak jako profilovou fotku použijí fotku kde je nikdo nepozná, nebo použijí velmi starou fotku kde vypadají jinak. To vedlo ke snaze fotky ověřovat mnoha metodami, opakem jsou celebrity co se snaží o to aby jejich pofilová fotka byla dokonalá …Pokračovat ve čtení Na internetu si nuly hrají na veliká čísla

Čas načtení: 2024-12-30 12:59:02

Které celebrity by slávu raději vyměnily za klid a soukromí?

Jsou slavní, krásní a úspěšní. Ovšem ne všichni z nich si neustálou pozornost médií a lidí užívají. Které celebrity touží po více klidu a soukromí? Megan Fox Jednou ze slavných žen, která v nejednom rozhovoru uvedla, že sláva rozhodně není nic pro ní, je Megan Fox. Přiznala, že často má pocit, že je šikanována miliony lidí, kteří mají názor na vše, co se jí týká. Představte si, že by vás spolužáci šikanovali na základní či střední škole a nyní počet spolužáků vynásobte milionem. Zároveň se jí nelíbí, že se stala sex symbolem. Místo toho, aby si připadala sebevědomá a mocná, zažívala kvůli tomu naopak pocity naprosté bezmoci. Kristen Stewart Herečka Kristen Stewart svou hereckou dráhu sice neodstartovala účinkováním v Twilight sáze, ale tato role nastartovala její celosvětovou slávu. Nicméně ani tato žena není se slávou zcela spokojená. Zažívá kvůli ní pocit ztráty soukromí a je jí nepříjemné, že ať je kdekoliv, lidé ji poznávají. Robert Pattinson Stejný názor na slávu má také herecký kolega a bývalý partner Kristen Stewart, Robert Pattinson. Ani on není nadšený z toho, že kamkoliv jde, potkává na každém kroku bulvární novináře. Dále také uvedl, že kvůli brzkému nástupu slávy neměl prostor na klidný život. Amanda Seyfried Také další hollywoodská herečka Amanda Seyfried několikrát uvedla, že sláva s sebou přináší mnoho negativních věcí. Pro ní osobně sláva znamená obrovský tlak a také ji přinesla úzkosti. Daniel Radcliffe Britský herec Daniel Radcliffe se stal slavným téměř přes noc. Jako dítě totiž ztvárnil postavu čaroděje Harryho Pottera a tato postava je s ním stále spojována. Protože byl skutečně ještě malý chlapec, když jeho obličej znali lidé na celém světě, nebylo pro něj snadné se s tím popasovat. Britney Spears Asi nikoho nepřekvapí, že v seznamu slavných osobností, které by slávu raději vyměnily za klidný a spokojený život, nechybí... Čtěte více Příspěvek Které celebrity by slávu raději vyměnily za klid a soukromí? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2024-03-10 09:18:00

Souboj moderátorek Duchkové s Konewky! Je tady další Blesk Celebrity kvíz!

Je tady daší vydání Blesk Celebrity kvízu, v němž za své znalosti můžete vyhrát peníze! Stačí se přihlásit do soutěže Blesk Celebrity kvíz a přijít soutěžit k nám do studia! A už teď se můžete na Blesk.cz podívat na hvězdný speciál s moderátorkami Štěpánkou Duchkovou a Adelou Konewkou!

Čas načtení: 2024-03-17 05:00:00

Blesk Celebrity kvíz: Bábovky a plechovky Timková a Tobiášová trhly rekord!

Je tady daší vydání Blesk Celebrity kvízu, v němž za své znalosti můžete vyhrát peníze! Stačí se přihlásit do soutěže Blesk Celebrity kvíz a přijít soutěžit k nám do studia! A už teď se můžete na Blesk.cz podívat na hvězdný speciál s moderátorkami pořadu Prima Cool Bábovky a plechovky Monikou Timkovou a Terezou Tobiášovou.

Čas načtení: 2024-03-24 05:00:00

Cibulka a Jagelka v Blesk Celebrity kvízu! Kdo vyhrál souboj manželů?

Je tady další vydání Blesk Celebrity kvízu, v němž za své znalosti můžete vyhrát peníze! Stačí se přihlásit do soutěže Blesk Celebrity kvíz a přijít soutěžit k nám do studia! A už teď se můžete na Blesk.cz podívat na hvězdný speciál, tentokrát s Alešem Cibulkou a Michalem Jagelkou!

Čas načtení: 2024-09-11 18:55:01

Kdo bude prezidentem v USA: Za Kamalou Harris jsou Taylor Swift, George Clooney a Barbra Streisand. A kdo další? A stačí to vůbec?

Zpěvačka Taylor Swift se po poměrně dlouhém mlčení rozhodla vystoupit se svojí volební preferencí na Instagramu. Podle jejích slov byla doslova v šoku, když se na sociálních sítích objevilo video zpracované umělou inteligencí, kde ona sama vyslovovala podporu Donaldu Trumpovi. „Přivedlo mě to k závěru, že musím být velmi transparentní, pokud jde o mé skutečné plány pro tyto volby,“ píše svým fanouškům s nezvyklou vážností.  Prezidentovi muži: Elon Musk na cestě od demokratů do Trumpovy náruče Číst více Hollywood i Taylor Swift kopou za Kamalu „V prezidentských volbách v roce 2024 budu hlasovat pro Kamalu Harris a Tima Walze. Hlasuji pro ni, protože bojuje za naše práva, a věřím, že potřebujeme válečnici, která je bude prosazovat. Myslím, že je to pevná, nadaná vůdkyně, a věřím, že v této zemi dokážeme mnohem více, pokud nás povede klid, a ne chaos,“ napsala populární zpěvačka, která už dříve podpořila Joea Bidena, se svou podporou Harris ale váhala. Neváhali ale jiní – hlavně celebrity z Hollywoodu, které se tradičně staví právě na stranu demokratů. George Clooney se třeba stará o výběr peněz na demokratickou kampaň, a dokonce apeloval na odstoupení Joea Bidena, aby jeho favorizovaná partaj měla šanci na úspěch. Mezi další velké podporovatele demokratů patří třeba zpěvačka Barbra Streisand, hvězda Star Wars Mark Hamill, Matt Damon či legendární Robert De Niro, který prohlásil, že Trump musí být poražen za každou cenu. Jména to ale vesměs nejsou příliš překvapivá, politická angažovanost mnoha výše jmenovaných je dlouhodobá a dotyční se tím netají.  Kamala je „spratek“ I hudební scéna se ve velkém vyslovuje pro volbu demokratické kandidátky. Kromě zmíněné Taylor Swift a Barbry Streisand způsobila asi největší poprask trendující zpěvačka a rapperka Charli XCX, která Kamalu Harris nazvala slovem brat, tedy ve volném překladu spratkem. Brat Summer, neboli Léto spratků, je název jejího nového alba a fenoménu, který zasáhl svět sociálních sítí. Zpěvačka se spratkovstvím snaží ukazovat, že generace dnešních třicátníků se může chovat stejně, jako kdyby takovým lidem bylo dvacet. Fenoménu si všiml i tým Kamaly Harris, a dokonce jej použil v předvolební kampani. Trump je prostě divný. Kamala Harris pochopila, že na něj musí použít jeho vlastní zbraně Číst více Celebrity mohou i uškodit Podpora celebrit může být pro kandidáty přínosem, nicméně rozhodně není samospásná. Když Trump poprvé kandidoval na prezidenta, na stranu jeho soupeřky Hillary Clinton se připojil téměř celý Hollywood, ani to ale tehdy nepomohlo a ukázalo se, že podpora umělců je dvousečnou zbraní zvláště v momentě, kdy se snažíte oslovit voliče zklamané systémem, ve kterém ony celebrity vydělávají miliony dolarů, zatímco běžní lidé se mnohdy topí v krizi. Že podpora celebrit může být mnohdy spíše na škodu, známe i z českého prostředí, a to nejen z prezidentských voleb. Jaké osobnosti stojí naopak za Donaldem Trumpem, najdete v tomto textu.  KAM DÁL: Lidé na STK často netuší, že by technickou vůbec neměli dostat. Nová inspekce je může pokutovat

Čas načtení: 2024-02-18 08:00:00

Začíná exkluzivní pořad Blesk Celebrity kvíz! Čtěte o slavných a získejte za to peníze!

Baví vás svět celebrit? Rádi si o svých hvězdách čtete v tištěném Blesku nebo na webu Blesk.cz? Teď za své znalosti můžete vyhrát peníze! Stačí se přihlásit do soutěže Blesk Celebrity kvíz a přijít soutěžit k nám do studia! A už teď se můžete podívat na první z hvězdných speciálů!

Čas načtení: 2024-02-17 09:20:57

Celebrity jsou jako mýdlové bubliny

Má to nula v hlavě vynulovaný? Všichni jsou nuly nikdo není číslo, proto si mnohé nuly hrají na číslo až přijde smrt a ukáže se to že číslo bylo jenom nulou, všechny knihy a časopisy, nebo moderně obsah internetu a televize, jsou o tom jak si nuly hrají na čísla. V přírodě si žádná nula nemůže… Číst dále »Celebrity jsou jako mýdlové bubliny

Čas načtení: 2024-02-19 10:35:00

Kvíz: Jak znáte české celebrity a seriály? Kdo vyhrál první SuperStar?

Jak znáte české celebity? Víte, jak se ve skutečnosti jmenuje Anna K. nebo Felix Slováček? S kým randily Iveta Bratošová nebo Agáta Hanychová? Vyzkoušejte své znalosti v Blesk Celebrity kvízu. Otestujte své znalosti ze světa českého showbyznysu na následujících stránkách v krátkém kvízu. Najdete tam čtyři otázky, které jsou součástí nového exkulzivního pořadu Blesk Celebrity kvíz. Správné odpovědi se dozvíte na poslední stránce. A pozor! Na poslední stránce také dostanete možnost zúročit své znalosti, přihlásit se registračním formulářem do castingu a vyhrát peníze.

Čas načtení: 2024-02-19 06:00:00

Školou povinní: Poznali byste tyhle celebrity jako malé děti?

Září je neodmyslitelně spjato s návratem do lavic a čas od času nás přepadne jistá dávka sentimentu, kdy sedneme ke starým fotkám z dětství a připomínáme si, jak jsme vkročili do neznámé školské etapy života. Obdobně jsou na tom i celebrity, které s nostalgií vzpomínají na dětská léta strávená ve škole i mimo ni. Jak vypadaly slavné hvězdy jako malé děti? Podívejte se do fotogalerie!

Čas načtení: 2024-02-25 07:30:00

Bubílková proti Dědíkovi! Další dvě hvězdy se utkaly v Blesk Celebrity kvízu! Na čem si vylámaly zuby?

Baví vás svět celebrit? Rádi si o svých hvězdách čtete v tištěném Blesku nebo na webu Blesk.cz? Víte, kolik dětí má Lucie Vondráčková či kdo hrál radu Vacátka? Teď za své znalosti můžete vyhrát peníze! Stačí se přihlásit do soutěže Blesk Celebrity kvíz a přijít soutěžit k nám do studia! A už teď se můžete na Blesk.cz podívat na jeden z hvězdných speciálů - dnes se Zuzanou Bubílkovou a Markem Dědíkem!

Čas načtení: 2024-02-27 05:00:00

Kvíz: Jak znáte české celebrity a seriály? Kdo nazpíval ústřední píseň Slunečné?

Jak znáte české celebity? Víte, jak se ve skutečnosti jmenuje Anna K. nebo Felix Slováček? S kým randily Iveta Bratošová nebo Agáta Hanychová? Vyzkoušejte své znalosti v Blesk Celebrity kvízu. Jaké další otázky čekaly na soutěžící?

Čas načtení: 2024-03-03 05:00:00

Jan Bendig proti bratrovi Marsellovi: Je tady další souboj v Blesk Celebrity kvízu!

Baví vás svět celebrit? Rádi si o svých hvězdách čtete v tištěném Blesku nebo na webu Blesk.cz? Teď za své znalosti můžete vyhrát peníze! Stačí se přihlásit do soutěže Blesk Celebrity kvíz a přijít soutěžit k nám do studia! A už teď se můžete na Blesk.cz podívat na hvězdný speciál s bratry Honzou (29) a Marsellem (25) Bendigovými!

Čas načtení: 2024-03-03 06:00:00

Utekly hrobníkovi z lopaty: Které celebrity unikly smrti jen o vlásek?

Téma smrti je pro většinu z nás naprosté tabu a představa, že ztratíme někoho blízkého více než děsivá. Co když ale stojíte tváří v tvář své vlastní smrti? O tom, jak moc je život křehký se přesvědčily tyto celebrity, které jen o vlásek utekly hrobníkovi z lopaty.

Čas načtení: 2024-03-04 13:48:52

Umělá inteligence brzo nahradí prezidenty a celebrity

Umíte si představit inteligentní naprogramované počítače které jsou egoistické? Vytváříme novou globální virtuální realitu pro mnoho miliard připojených inteligentních systémů a je jenom logickým následkem že dojde evolučně k tomu že budou počítače napojené na virtuální realitu egoistické a tím i pokrytecké, jsou to jenom příčiny a jejich následky. Egoismus je následek konkurence, vše je… Číst dále »Umělá inteligence brzo nahradí prezidenty a celebrity

Čas načtení: 2024-04-11 14:45:00

Slovenské celebrity běsní: Kvůli podpoře Pellegriniho přicházejí o kšefty!

Slovenské prezidentské volby mají velmi nečekaný dojezd. Za podporu vítěze voleb, co nahradí v čele státu Zuzanu Čaputovou (50), jsou kvůli jeho populistickému smýšlení »trestány« ty celebrity, co ho v kampani podporovaly. A ty se pro změnu hodlají bránit u soudu!

Čas načtení: 2024-04-17 11:20:00

Travis Kelce to host Amazon game show Are You Smarter Than a Celebrity? - BBC.com

Travis Kelce to host Amazon game show Are You Smarter Than a Celebrity?  BBC.comChiefs' Travis Kelce 'excited' to land game show-hosting gig in first regular TV series role  Fox NewsTravis Kelce picked to host ‘Are You Smarter Than a Celebrity?’  CNNTravis Kelce's Latest Career Move Could Directly Involve Taylor Swift  Yahoo EntertainmentTravis Kelce to Host ‘Are You Smarter Than a 5th Grader?’ Spinoff in First TV Series Role  Hollywood Reporter

Čas načtení: 2024-04-17 22:26:32

Travis Kelce to host 'Are You Smarter Than a Celebrity?' - The Athletic

Travis Kelce to host 'Are You Smarter Than a Celebrity?'  The AthleticTravis Kelce Confirms He'll Host 'Are You Smarter Than a Celebrity?'  PEOPLEHollywood’s Hottest Free Agents Are the Kelce Brothers  Hollywood ReporterChiefs' Travis Kelce 'excited' to land game show-hosting gig in first regular TV series role  Fox NewsTravis Kelce's Latest Career Move Could Directly Involve Taylor Swift  Yahoo Entertainment

Čas načtení: 2024-04-20 11:59:43

11 hvězd na zahájení pražského víkendu módy! Posuďte sami, kdo to přepísknul a byl nejvíce extravagantní

Jestli je nějaká akce, kde si dávají celebrity záležet na svých outfitech, je to zahájení pražského Mercedes Benz Prague Fashion Weeku. Vše je dovoleno, extravagance je vítána. Třídenní maraton přehlídek a párty je zárukou, že se celebrity pořádně vyřádí.

Čas načtení: 2024-04-21 07:19:00

Blesk Celebrity kvíz: Teď už soutěžíte vy - naši čtenáři Václav a Vladimír!

Je tady první vydání Blesk Celebrity kvízu, ve kterém soutěžíte vy - naši čtenáři! Jako první bojovali o výhru pekař Václav a soutěživý pan Vladimír. Kdo byl úspěšnější? A kolik vyhrál?

Čas načtení: 2024-04-24 16:51:07

Kasina a showbyznys: celebrity, které sponzorují hazardní hry

Kasina a showbyznys mají dlouhou historii vztahů. Mnoho celebrit navštěvuje kasina a hazardní hry a některé dokonce spolupracují při vystoupeních v kasinech. Často se stávají tvářemi mnoha komerčních projektů, včetně reklamy na provozovny hazardních her. Taková záštita může hrát významnou roli v marketingu kasin a dalších herních platforem, protože známé osobnosti přitahují pozornost ke značkám […] The post Kasina a showbyznys: celebrity, které sponzorují hazardní hry first appeared on Pravda24.