EUR 24,475 || 
JPY 13,303 || 
USD 21,138 || Ačkoli už od doby, kdy hrál Vladimír Kratina legendárního Drtikola ve filmu Prázdniny pro psa, uplynulo 45 let, stále má své charisma. Rok od rozvodu se ve společnosti ukázal po boku výrazně mladší kolegyně. Máme v našem showbyznysu nový pár?
Čas načtení: 2025-03-12 05:00:00
Populární herec Vladimír Kratina (73): Rozvod s nevěrnou manželkou!
Manželská idyla skončila, Vladimír Kratina (73) se rozvedl s druhou manželkou Jitkou. Po 32 letech! Jeho drahá polovička se zamilovala jinde. Před 11 měsíci ji fotoreportéři Blesku zastihli, jak se na akci vášnivě líbá s šedovlasým mužem.
\nČas načtení: 2026-01-18 17:30:00
Vladimír Kratina (73) po rozvodu s nevěrnou manželkou: Nová žena!
Filmový Drtikol se po 32 letech rozvedl, protože mu jeho exmanželka Jitka byla nevěrná. Vladimír Kratina hodil rozpad druhého manželství za hlavu a na premiéru muzikálu Pět let zpět vyrazil s úsměvem a novou ženou po boku.
\nČas načtení: 2024-04-23 17:42:00
Manželka Vladimíra Kratiny (72): Vášnivá líbačka s jiným!
Popustila uzdu vášním a ve známé pražské kavárně se manželka herce Vladimíra Kratina (72) přede všemi líbala s cizím mužem! Reakce jejího muže je hodně překvapivá.
\nČas načtení: 2026-01-19 16:00:00
Kdo je žena po boku Kratiny? Exmanželka Ondřeje Sokola! Její hlas zná každý
Po rozvodu s manželkou Jitkou se Vladimír Kratina (73) objevil ve společnosti s novou ženou. Herec na premiéru muzikálu Pět let zpět přišel s půvabnou brunetkou, ve které jen málokdo poznal herečku a exmanželku moderátora Ondřeje Sokola (54) Kateřinu Lojdovou (48).
\nČas načtení: 2022-04-12 17:03:29
Činoherní klub uvede slavnou Kočku na rozpálené plechové střeše
Činoherní klub přichystal na 19. dubna další premiéru. Tentokrát sáhl po klasice americké dramatiky 20. století a zvolil Kočku na rozpálené plechové střeše Tennesseeho Williamse. Tragikomické drama s dokonale propracovanou psychologickou kresbou postav, za nějž dramatik získal i Pulitzerovu cenu, nastudoval v Činoherním klubu režisér Martin Čičvák v hlavních rolích s Annou Fialovou a Janem Hájkem. V dalších rolích se představí Naďa Konvalinková, Vladimír Kratina, Gabriela Míčová a Matěj Dadák. V České republice měla Kočka na rozpálené plechové střeše premiéru v roce 1965 ve Státním divadle Ostrava. Činoherní klub ji uvádí poprvé, navazuje tím na další slavnou Williamsovu inscenaci Tramvaj do stanice touha, kterou v roce 2011 režíroval Ladislav Smoček a je stálicí na repertoáru této scény. „Jsem nadšený; dlouho jsme o tom přemýšleli, kdo, jak a proč. Tady si myslím, že to je dream team. Ta hra se tím vyjevila. Vladimír, Honza, Anička, Naďa i Matěj s Gábinou: každý z nich má v sobě jistou nesentimentální věcnost, která je strašně důležitá proto, abychom se nepatlali v prkotinách. Nebudeme řešit psychologický ponor, ale nuance v myšlení. Každá ta věta musí být jednáním. A tím myslím Tennesseeho Williamse rehabilitujeme jako autora, který nepíše psychologická dramata. Všechno, co píše, jsou vlastně antická dramata. Velké konflikty. Vždycky je to ponor do duše, ale ti lidé se brání. Jako když se stáhne mořský ježek – nebo právě kočka na rozpálené střeše. Lekne se a stáhne a začne kolem sebe prskat. To nás na tom nejvíc vzrušuje: jestli v tom není obsažena esence dnešní doby. Člověk přešlapuje na místě a neví,“ přibližuje režisér Martin Čičvák své inscenační uchopení slavného dramatu. Děj se odehrává na největší bavlníkové plantáži v Mississippské deltě, jejíž majitel, pan Pollitt alias „taťka”, slaví 65. narozeniny. Na opulentní oslavu přijíždějí jeho dva synové, Gooper a Brick, s manželkami, Mae a Margaret. Starší Gooper, úspěšný advokát, přiváží také svých pět dětí; šesté je na cestě. Oproti tomu Brick a Maggie, stále bezdětní, řeší manželskou krizi. Narozeninovou slávu provází napjatá atmosféra a neustálé mikrokonflikty. Peníze, majetek, alkohol, sex, láska, každý chce něco jiného. Všichni jsou nervózní. Ve vzduchu visí nevyřčená tajemství. Williamsovo drama je sondou do vztahů jedné rodiny a především do srdcí a mozků nejednoho z nás. Co považuje Martin Čičvák za největší inscenační výzvu? „Udržet to v napětí – thrilling – po celou dobu. Nechci používat slova jako „psychologická hra“; ona to není psychologická hra. Jsou tam velké situace. Zároveň Tennessee Williams tam má obrovský humor, ironii a paradox. A o paradox, o kontrast, o konflikt nám má jít nejvíc.“ Tennessee Williams (1911 – 1983), vlastním jménem Thomas Lanier Williams III., byl americký dramatik a scenárista. Je považován za jednoho z největších amerických dramatiků 20. století. Na českých jevištích se Williamsovy hry začaly objevovat až na počátku 60. let 20. století. V Československu došlo k rozvolnění poměrů, ale především Williamsova kritika americké společnosti byla z pohledu režimu dostatečná. Prvními inscenacemi byly v roce 1960 Skleněný zvěřinec v režii Oty Ornesta v pražském Komorním divadle, Sestup Orfeův v režii Jiřího Svobody v Divadle Oldřicha Stibora v Olomouci a Tramvaj do stanice touha v režii Jana Kačera (a s Ninou Divíškovou jako Blanche) v Divadle Petra Bezruče v Ostravě. Postupně vzniklo v českém kontextu na 183 inscenací Williamsových her. Nejčastěji uváděnými jsou Tramvaj do stanice touha a Skleněný zvěřinec; před rokem 1989 měl bohatou inscenační tradici Sestup Orfeův (v 60. a 70. letech byl u nás uváděn vůbec nejčastěji). V Činoherním klubu se v roce 1997 nejprve objevil Skleněný zvěřinec v režii Vladimíra Strniska s Věrou Galatíkovou, Petrou Špalkovou, Ivanem Řezáčem a Tomášem Pavelkou. V roce 2011 pak měla premiéru inscenace Ladislava Smočka Tramvaj do stanice touha s Lucií Žáčkovou a Janem Hájkem v hlavních rolích. Tennessee Williams je autorem více než 35 divadelních her; kromě toho psal scénáře, eseje a básně a také obsáhlé memoáry. Jeho hry odrážejí americký jih a často se v nich objevují silné autobiografické prvky; stále živé jsou ale především díky svým tématům – střetu pravdy a iluzí, vztahům, nedorozuměním a tajemstvím mezi osamělými lidmi, které zobrazují.
\nČas načtení: 2021-03-11 22:16:55
Činoherní klub nazkoušel „do šuplíku“ dvě premiéry, třetí právě zkouší
Hlediště Činoherního klubu přivítalo diváky naposledy před pěti měsíci, jeviště této pražské divadelní scény však žije alespoň zkoušením. Během uzavření divadel se podařilo pod vedením uměleckého šéfa Martina Fingera podle původního dramaturgického plánu sezóny nazkoušet dvě inscenace, třetí je právě v procesu zrodu a čtvrtá se začne chystat v nejbližších týdnech. Equus a Stella, to jsou nové tituly, které by za normálních okolností mohli diváci již teď Ve Smečkách pravidelně vídat. Přestože pandemická situace hrát stále nedovoluje, díky úsilí a nasazení tvůrčích týmů se inscenace podařilo alespoň úspěšně nazkoušet; první z plánu – Equuse dokonce již v loňské vlně uzavření divadel. Zkoušky inscenace Ošklivec jsou v těchto dnech za svou polovinou a v nejbližších týdnech začne poslední plánovanou inscenaci Linda Vista připravovat i režisér Ondřej Sokol. „Bohužel chvíle, kdy k nám konečně zase budou moci přijít diváci, je stále v nedohlednu. Možná, jestli nám to povolí, odehrajeme v omezených podmínkách pár představení v květnu a červnu. Možná budeme hrát o prázdninách na letní scéně. Možná, možná, možná. Navzdory této nekončící těžké době v Činoherním klubu zkoušíme. Pro tvorbu v divadle to nejsou dobré podmínky. Nemít žádné vyhlídky na zúročení naší práce před diváky je demotivující. Zkoušení v divadle je křehká věc a tak trochu alchymie. Ladíte správnou formu, vrstvíte všechny složky inscenace v souladu s časem, který vám zbývá do premiéry,” říká umělecký šéf Martin Finger A dodává: „Jenže takhle to teď nefunguje. Dnes to vypadá, že už jenom uvedení premiér v tomto kalendářním roce bude úspěch. Vlastně se nyní učíme novým okolnostem přizpůsobit tak, aby naše nové kusy byly nejen na světě, ale aby byly také dobré. Udržet při životě napůl narozené dítě je opravdu těžké. Ale já věřím, že naši pozitivní energii, kterou při zkouškách máme, brzy přeneseme i na diváky. A že je tak nabijeme po těch vyčerpávajících časech, které jednou skončí. Živý kontakt herců s diváky a společně strávený večer v divadelním sále se nedá žádnou přenosovou technikou nahradit.” Činoherní klub se snaží svým divákům zprostředkovat dění v divadle alespoň v podobě doprovodných aktivit. Aktuálně je zveřejněna online vernisáž nových plakátů inscenací z dílny ilustrátorů Hynka Chmelaře st. a Hynka Chmelaře ml. Plakáty zachycují ruční kresbou herce v situaci na jevišti, výraz, neopakovatelnost divadelního okamžiku a zachovávají činoherácké černobílé ladění. Virtuální výstava je zveřejněna na webu divadla. Z probíhajících zkoušek Činoherák připravuje v dílně kameramana Aleše Němce také dokument přibližující proces vzniku inscenace Ošklivec. Náhled pod divadelní pokličku nabídne kompletní umělecký zrod inscenace – od první čtené zkoušky až po premiéru. Chybět nebudou ani rozhovory s herci a tvůrci. Peter Shaffer: Equus Stal se zločin. Mladík Alan Strang oslepil šest koní kovovým bodcem. Renomovaný psychiatr Martin Dysart je postaven před nelehký úkol pokusit se odhalit a snad i pochopit, co ho k činu vedlo. Přestože je vyhořelý Dysart zvyklý na ledacos, tento případ ho svou znepokojivostí vytrhne z každodenní rutiny a začne ho až nebezpečně zajímat. A dost možná zpochybní vše, čím si byl až dosud jistý. Sir Peter Shaffer (1926–2016), britský dramatik a scenárista, získal za svůj život řadu ocenění. Vedle divadelních cen to byl v roce 1985 Oscar za scénář k filmu Amadeus, který režíroval Miloš Forman. Hru Equus napsal v roce 1973. Po úspěšných uvedeních v Národním divadle v Londýně a na newyorské Brodwayi, vznikla v roce 1977 filmová adaptace s Richardem Burtonem a Peterem Firthem v hlavních rolích. „Všechny postavy a události ve hře Equus jsem si vymyslel – až na zločin samotný; a dokonce i ten jsem upravil tak, aby to bylo v divadelních rozměrech přijatelné. Nyní jsem vděčný za to, že se ke mně detaily skutečného příběhu nikdy nedostaly, jelikož jsem se ve svém bádání začal čím dál víc ubírat jiným směrem,“ řekl o své hře Shaffer. Překlad Pavel Dominik. Hrají: Pavel Kikinčuk, Ondřej Rychlý, Lada Jelínková, Anna Kameníková, Jan Sklenář, Lenka Skopalová. Takis Würger: Stella Jeden z mnoha příběhů roku 1942. Od Ženevského jezera přijíždí mladý Fritz, aby poznal pravdu a na vlastní oči viděl válečný Berlín. Jeho pohled je ale zkreslený (ani ne tak proto, že je barvoslepý). To, co zrovna vidí a které dveře se mu otevřou, do značné míry určuje jeho švýcarský pas a otcovy peníze. Když se seznámí s tajemnou Kristin, dostane se s ní do nespoutaného světa tajných jazzových klubů, kde se pije koňak a cucají čokoládové bonbóny s pervitinem. A on by v tu chvíli přísahal, že tuhle dívku bude následovat kamkoli. Je tomu ale skutečně tak? Co když zjistí, že její příběh není takový, jakým se zdá, a falešné jméno je ta nejmenší lež? Dramatizace kontroverzního románu nabízí kromě situací na hraně také trochu jiný pohled na válku a šrámy, které způsobila. Takis Würger je německý novinář a spisovatel. Pozornost čtenářů a kritiky si získal již svým debutem Klub (2017). Kolem jeho druhého románu Stella (2019), který se rovněž stal bestsellerem, se rozproudila velká debata. Takis Würger ve Stelle vychází zčásti z toho, co se skutečně stalo; textem se prolínají úryvky výpovědí ze soudního spisu vojenského tribunálu. „Inscenace Stella není dokument, je to dramatizace románu Takise Würgera, který kolem Stellina příběhu už tak poměrně volně fabuloval. Ukazuje nám Stellu ve vztahu s mladým Švýcarem Friedrichem. Na pozadí jejich vztahu se vyjevuje Stellin pokřivený charakter. Na rozdíl od Stelly je ale Friedrich fiktivní postava, takže už i zde je vidět, že Würgerův přístup je volný. Ani nám v dramatizaci nejde o historická fakta, jde nám o obraz lidí, kteří se snaží ignorovat válečnou skutečnost tam venku, ačkoli do ní čím dál hlouběji zabředávají, a to jak spoluúčastí na zrůdném režimu, tak neschopností jednat,” říká dramaturg Karel František Tománek. Hrají: Barbora Bočková, Vojtěch Hrabák, Honza Hájek, Gabriela Míčová, Vladimír Kratina, Pavel Kikinčuk. Marius von Mayenburg: Ošklivec Lette je vedoucí oddělení pro vývoj. Právě vyvinul silnoproudý modulární konektor, který je naprostou senzací. Dozví se ale, že na mezinárodní kongres pojede patent prezentovat jeho kolega. Nikdo však není příliš ochotný vysvětlit mu proč – ani jeho vlastní žena. Co se stane, když zjistíte, že vám nikdo nikdy neřekl, že jste oškliví? Je možné zachovat si svou vlastní tvář, když si necháte změnit obličej? Ošklivec je komedie o zběsilosti společnosti, v níž víra v mládí, krásu, vědu, pokrok a nepřetržitý růst může vést ke ztrátě jedinečnosti a nakonec i identity. Marius von Mayenburg, německý dramatik, překladatel, dramaturg a režisér je autorem celé řady úspěšných her s výraznými tématy, například Kámen, Mučedník, Mars, Živý obraz. Často a opakovaně se jeho texty objevují také na českých jevištích. Komedii Ošklivec napsal v roce 2007. Hrají: Vojtěch Kotek, Václav Šanda, Marta Dancingerová, Martin Finger. Tracy Letts: Linda Vista Wheeler, který se živí opravováním foťáků, i když měl kdysi na víc, se vzpamatovává z těžkého rozchodu. Konečně se rozhoupal a odstěhoval se z dvouletého provizoria garáže své bývalé ženy do dvoupokojového bytu v komplexu s bazénem Linda Vista v San Diegu. V lehké panice středního věku se začíná poohlížet po novém vztahu. A zdá se, že mu štěstí přeje – v obchodě, kde pracuje, se objevila nová kolegyně, jeho přátelé ho chtějí seznámit s naprosto úžasnou ženskou a v baru narazí na mladou sousedku... Linda Vista je komedie o úskalích a rozporech středního věku a o tom, že některých věcí a zkušeností, které se vám v životě nahromadily, se prostě nemůžete zbavit, ale budete je muset přijmout. Tracy Letts je americký herec, dramatik a scenárista. V Evropě se proslavil hrou Zabiják Joe (českou premiéru měla v Činoherním klubu v roce 1996). Za drama Srpen v zemi indiánů získal Pulitzerovu cenu a cenu Tony za nejlepší hru. Komedii Linda Vista napsal v roce 2017. Překlad Jitka Sloupová. Hrají: Vasil Fridrich, Dalibor Gondík, Ondřej Malý, Sandra Černodrinská, Lucie Žáčková, Markéta Stehlíková, Ha Thanh Špetlíková. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-04-07 11:30:31
Vladimír Kratina měl incident s rudou vlajkou
V mládí se dostal do oplétaček s policií i charismatický Vladimír Kratina (72). Vše začalo studentskou rošťárnou, když se s jedním spolužákem vracel posilněný vínem na kolej. Rvačk... Celý článek najdete na webu nasehvezdy.cz
\nČas načtení: 2024-07-18 15:00:48
Profesor Kratinovi zkrátil vězení
Od premiéry rodinné komedie Prázdniny pro psa už sice uplynulo přes čtyřicet let, ale pro mnohé diváky zůstane díky němu Vladimír Kratina (52) už navždy svérázným traktoristou Drti... Celý článek najdete na webu nasehvezdy.cz
\nČas načtení: 2024-10-27 14:50:00
Vladimír Kratina v pohádce o mládenci, který nebyl tím, za koho se vydával (1985). Dále hrají: M. Reifová, J. Moučka, B. Poloczek, L. Mrkvička, P. Rímský, L. Roubíková a další. Scénář K. Šiktanc. Kamera S. Kubů. Režie V. Karlík
\nČas načtení: 2025-02-04 14:45:00
Vladimír Kratina v hlavní roli příběhu o muži upoutaném vlastní vinou na invalidní vozík. Podaří se mu návrat do normálního života? (1984). Dále hrají: I. Dufková, M. Maláčová, O. Navrátil, L. Filipová a další. Scénář V. Venclík. Kamera J. Nosek. Režie J. Vanýsek
\nČas načtení: 2019-07-27 09:43:40
Jak si nepředcházet kritiky a dívky
Vladimír Novotný (*19. srpna 1946) zdůrazňuje, že není kritik, ale bohemista. Případně literární vědec. Soudit psaná díla jiných ovšem chce a snad musí, už to je součást letory. Taky já letoru bohemisty Novotného nejednou vnímal, nicméně se vždy zvednu a otřepu; k čemuž ještě jednou z metod vládnu: vybavím si ty případy, kdy mě Vladimír netrhal, kdy mě naopak za něco chválil. Svého času mi napsal, že se zúčastní jednoho pořadu autorů Pedagogické fakulty v Plzni, ale ještě předtím posedí s pár přáteli-spisovateli v hostinci U Žumbery. A nepřijdu-li na dvě? Věnuje mi prý své nové knihy. Termín se blížil, trochu jsem se bál. Prostřednictvím sítě jsem se tázal, zda domluva skutečně dál platí: manažerka Knihovny města Plzně mě totiž upozornila, že patronem onoho studentského pořadu bude profesor Viktor Viktora. S Novotným jsou léta na kordy, tolik vím. „Platí opravdu ten Žumbera, Vladimíre?“ „Ale jistě. Nebo, víš co? Přijď radši ve 13. 45 do Orient Coffee.“ Ten podnik má adresu „Náměstí Republiky“, ale schován je v nitru bloku, a já ještě ani nezapadl za jeho tajemné orientální dveře, když se mi zčistajasna vybavilo, že právě na tomhle dvorku se onehdy odehrála schůzka mezi mnou a paní Danielou Nepraktovou, vdovou po známém kreslíři. Ale jinak jsem zde nehostoval nikdy. Nakoukl jsem do kavárny a Vladimír nikde, i vracím se zvolna průjezdem, v němž jakási dvojice zaujatě páčí dveře. Stanu v ústí pasáže a hledím přes náměstí. Hned vedle mě stojí Weinerův dům, před ním čekají taxíky, dál je Svatý Bartoloměj, támhle brzdí tramvaj. A před Muzeem loutek konverzuje majitel nedalekého nakladatelství NAVA inženýr Ota Rubner s jakousi atraktivní dámou. Jen vyčkávám, až dohovoří, abych pozdravil (koneckonců mi vydali pět knih), tu však dostanu iracionálně asociální strach a ustoupím do stínu. A tu... Hle, Vladimír Novotný i s telefonem na uchu již vyčkává tam za mnou u kulatých stolků, přímo před Orientální kavárnou. Rád jsem mu podal ruku a jenom nechápu, kudy a kdy mě minul. „Tady je to úžasný, viď,“ povídám. „A teď si představ, že hned vedle v Muzeu loutek vládne podobný dvorek... A taky tam je občerstvení.“ Usedli jsme, když autoritativní Vladimír objevil stůl v první z místností kavárny. Stojí hned vedle prázdných režných pytlů, na jejichž věru lidovou cenu mě promptně upozornil. Jsou jen po deseti korunách. Pár vteřin jsem přemítat, zda jeden pytel vážně nepotřebuji, ale nato jsem myšlenku zapudil. Kritiky přece nevraždím už dávno. A tu se odnikud vynořil známý básník Robert Janda, mimo jiné autor knihy Omamné odéry. Stanuli s Vladimírem proti sobě a tlumeně hovořili. Vstal jsem a zvedal paži, nicméně Robert si mě nevšiml. Ostatně již opět mizel. „Vy se znáte?“ usedl Vladimír k nápojovému lístku. „Z nějakého čtení,“ povídám. „Ale nevěděl jsem, že žije v Plzni.“ „Zrovna tady vedle vede nějaký krám,“ mávl Vladimír neurčitě rukou. „Co si dáte?“ To se už ptal sám pan Goran Jozič, majitel (jméno jsem změnil). I něco jsme si dali a všude tu bylo nadále plno a pracoval zde ještě jeden mladší muž. Oba byli snědí a sympatičtí. Objednal jsem si týž typ kávy jako Vladimír, a když se mě Vladimír přeptal, jak se mám, tradičně jsem opáčil: „A lehčí otázky?“ „Pořád děláš to samé?“ zeptal se. „Jo,“ ohlédl jsem se a hovořil stejně tlumeně, jako se to dělá v čase prohibice či ve světě špionáže. „Proč šeptáš?“ povídá Vladimír. „Co já vím, zda mě tu někdo nesejme?“ Což měl být vtip, ale nevyzněl. „A kdo by tě, lotře, snímal? Teď mluvíš jako ten spisovatel Kahuda. A zbytečně si fandíš.“ Goran se mezitím vrátil. S talířky a se šálky. A Vladimír mě upozornil, že musí být již za padesát minut na jistém úřadě. „Co veršotepci z pedáku?“ povídám. „Markéta Zvolánková, Filip Koryta...“ „Já se z toho omluvil. Co tvůj syn?“ „Čtvrtého května mu bude sedmnáct a češtinářka jim vykládala Pikovou dámu, ale finále příběhu si pamatovala jinak. Ono to končí větou: To je ta stará. Věděl to, protože já mu Pikovou dámu osobně přečetl.“ Jak jsme věděli oba, během více než desetiletí jsem toho Filipovi přečetl moře. Ty chvíle mi teď chyběly a náhle se mi vybavilo mé úsilí vynakládané na dočtení Pikové dámy. Ono finále vás, pravda, emotivně zaháčkuje, a pomalu bych se tenkrát před synem rozbrečel. „A tak mám obavy, Vladimíre, aby to nezačal mít u té úči horší, když před třídou odhalil její neznalost. No, nebyl by to krásně krutej paradox? Otec oddaně čte synovi a ještě mu tím uškodí!“ Ale Vladimír mě chlácholil. Jsem prý paranoidní. A připomněl, že existuje taktéž Čajkovského opera o dotyčné dámě. Její závěr mi nato vyprávěl. Tu odbily dvě hodiny a do Orientu vstoupila hezká dívka. Zdejší servírka, jak se vzápětí ukázalo. Zvláštní, že byla takřka dítě. Anebo pouze v mých očích a pletu se? Nu, možná jí bylo už sedmnáct. Ale třeba také jen čtrnáct. Nelze naprosto popřít, že mě v tamním arabském prostoru zaujala. Vladimíra určitě také, nicméně ji třeba už dávno znal... Měl korektury květnového časopisu Plzeňský literární život a můj text o Janu Hančovi. Vysmál se mu a vyprávěl, jak jednou měl psát o moderním básníkovi a louskal tudíž „takto vysoký“ pilíř jeho sbírek, aniž objevil pravé ořechové. „Ani ťuk. Ale Hanč to nebyl, to si piš. A najednou...“ pokračoval, „najedno se zarazím... Ó! Po-e-zie!“ Teprve dodatečně prý Novotný zjistil, že se klasik v tom období zamiloval. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Ale ani láska nezaručí, že bude literatura kvalitní, to je jisté. A Vladimír? Sice mi opakovaně vysvětloval jakási pravidla, podle nichž jména kritizovaných buď tutlá, nebo naopak vyzrazuje, ale ta pravidla nepochopil. Podobná diplomacie mě – jako přímočarého berana – vždy míjela. Nebavily mě bizarní pseudonymy, iniciály a šifry. Povídám: „To komplikuješ. Kdo nad tím bude v budoucnosti bádat?“ Ale prý se chce vyjadřovat obecně, ba ještě obecněji. Mám o tom přemýšlet. „A skutečně ti na mých nových knížkách tak záleží?“ váhal náhle. „Neposkytuji je každému.“ Přesvědčil jsem Vladimíra a nechal si obě publikace podepsat. Rád věnuji s přáním, ať napíšeš jednou něco podobné, vepsal. U Gorana 12. 4. A požádal mě, abych mu dodatečně napsal nějaký názor. „Teď zrovna nevypadáš nadšeně,“ hlesl. „Ale jsem. Nemám to jenom ve zvyku dávat najevo.“ Vladimír musel jít, i vstal jsem, a dostanete-li zdarma dvě knihy, je placení zajisté na vás. Zamířil jsem do vedlejší místnosti a byl náhle zaskočen, že mám něco klopit už zmíněné servírce. Abych na ni udělal aspoň malý dojem, skoro intuitivně jsem předstíral, že zrovna myslím na chrousty a ani ji nevidím. „Dvě kávy.“ „Se sirupem?“ Anebo něco podobného řekla a Vladimír za mými zády mě opravil, když nápoj nazval pravým jménem. Vše tu znal, žádnou etiketou nepohrdal a skutečně jen takto v obraze můžete být kritikem, myslím si. Oproti tomu mnozí spisovatelé jsou mrtví a kupříkladu ani nerozlišuji chuťové nuance nápojů. Ne každému z nich káva dá něco víc a nikoli každý pochopí, co na odérech ostatní mají. Někteří dokonce pijí Coca-Colu! Stálo to sto dvě koruny a při objemu šálků mě cena zarazila, ale nepochybně neprávem, a nedal jsem na sobě naprosto nic znát, podal dívce pětistovku a začal pátrat po mincích. Je-li totiž káva předražená, nějak si začnete namlouvat, že je dýško v ceně. Avšak neburanský Vladimír nedopatření zahladil, když dámě věnoval desetikorunu. Mířila k notně vzdálené kase a hle, orientální Goranův společník zkoumavě nepozoroval ji, ale mě. To už se stejně houpavě vracela s dvoustovkami. Když mi je podala, záměrně jsem na ně koukl trošku lačně. Na ni však opět ne. A tu se mladík po jejím boku uraženě zachmuřil. Někde hráli. Vše tam tak voní! A pojednou mě napadlo, že jsme tu s Vladimírem jenom kvůli ní. A že to byl jeho plán. „A co ve škole?“ Už bych to málem řekl. Slova mi zaschla na patře. „Přijdeš k Žumberovi?“ zeptal se Vladimír a já zavrtěl hlavou. „Tak mě aspoň doprovoď k úřadu, ne?“ I kráčeli jsme již vzápětí pěší zónou k Brance a zrovna nás obklopily dvě knihovny, když tu jenom dvacet metrů před námi vyběhla z té Městské její manažerka. „Jano!“ zareagoval okamžitě Vladimír, ale okolo mě jako by ještě pořád existovala kavárna. Jana se s úsměvem otočila, i povídám: „Tý jo. Po paměti reaguje na tvou barvu hlasu.“ Můžete se klidně ptát, nakolik je součástí autorova osudu i jeho kritik, a já tu nabízím aspoň jednu odpověď. Pokud věříte, že tou součástí je, funguje to tak. A pokud nevěříte? Je to nejspíš totéž. A vrátil jsem se do kavárny (ač ve snu) a prý: „A co ve škole?“ „Co by? Nic, táto.“ „Hm, a jdeme zítra do toho kina?“ „Jdem už s holkama.“ „A na co,vlastně? A má to aspoň příběh?“ „Nevím. A asi to není, táto, nic podle tebe. Ale to přece nevadí. Ty jsi mi všechny knížky přece čet´, už když jsem byla malá.“ „Ale to jsi pořád.“ „Depa. Dej si u nás ještě něco, i kdyby jen kávu, ale... Ale teď už jsem ta stará.“
Čas načtení: 2024-03-23 18:33:49
Putinův projev bezprostředně po masové střelbě byl třikrát revidován
Ruský prezident měl promluvit k masové střelbě, ke které došlo 22. března večer v koncertním sále nedaleko Moskvy. Podle ruského nezávislého zpravodaje The Insider se však znění Putinova projevu přepisovalo během noci třikrát.
Čas načtení: 2024-11-18 09:30:00
V příštím roce půjde na dopravu 4,4 miliardy korun, říká náměstek hejtmana Kraje Vysočina Novotný
Jednou z největších dopravních priorit je pro Kraj Vysočina příprava trvalých i dočasných opatření na trasách pro dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany, řeší také rekonstrukce mostů a údržbu silnic. Pro oblast dopravy kraj počítá v roce 2025 s částkou přibližně 4,4 miliardy korun, v rozhovoru to zmiňuje náměstek hejtmana Vladimír Novotný (SOCDEM).
Čas načtení: 2025-04-19 16:46:49
Putin vyhlásil od 17 hodin velikonoční příměří. Očekává, že Ukrajina také přeruší boje
Ruský prezident Vladimir Putin vyhlásil velikonoční příměří. Rusko zastaví boje od dnešního večera do půlnoci na 21. dubna a očekává, že Ukrajina udělá to samé. Zároveň budou podle Kremlu ruští vojáci připraveni reagovat na případné „provokace“ ze strany Ukrajiny. Ruská agrese válku na Ukrajině začala před více než třemi roky.
Čas načtení: 2011-10-11 22:09:00
Slovenské Missky Jedou Do Světa
Není žádným překvapením, že u našich východních sousedů vyrůstají krásné mladé děvčice. Toto jsou ty dvě nejkrásnější pro rok 2011. Michaela Ňurciková a Dušana Lukáčová se pečlivě chystají na své světové soutěže. Co myslíte jsou krásnější než ty naše?
Čas načtení: 2026-02-06 07:15:00
Kolaps ruské ekonomiky se blíží. Proč sankce zatím nevedly k bankrotu Kremlu?
Západní ekonomické sankce nezpůsobily kolaps ruské ekonomiky. Mají ale významný dopad na hospodaření Moskvy a mění podobu celé ekonomiky. Téměř čtyři roky poté, co Rusko zahájilo plnohodnotnou invazi na Ukrajinu, se debata o jejich účinnosti posouvá. Už nemá jít o rychlý finanční kolaps Kremlu, ale o vytrvalé oslabování největší země světa.
Čas načtení: 2024-03-11 19:17:00
Autor: agnes Datum: 11.03.2024 19:17:00 Příjmení:Surname:ZaoralZaoralJméno:Given Name:VladimírVladimirJméno v originále:Original Name:Vladimír ZaoralFotografie či obrázek:Photograph or Picture: Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:05.02.1915 Tvorovice / 05.02.1915 Tvorovice / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease: 19.11.1941 Dyce 19.11.1941 Dyce Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot během Bitvy o Británii- fighter pilot during the Battle of BritainJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - během služby zaznamenal 1 jisté vítězství (25.8.1940 - Messerschmitt Bf 109E)- zahynul při havárii letounu Supermarine Spitfire IIA (7837 NN-A) během cvičného letu - during his service he scored 1 certain victory (25.8.1940 - Messerschmitt Bf 109E)- KAS in a crash of a Supermarine Spitfire IIA (7837 NN-A) during a training flightSouvisející články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi sladké Francie, Svět křídel, Cheb 2008, ISBN - 978-80-86808-51-2RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 1. část (1940). Praha: Ares, 1999. ISBN 80- 86158- 17-9RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu: 2. část (1941). Cheb: Svět křídel, 2000. ISBN 80-85280-66-3fcafa.comencyklopedie.brna.czhttps://www.bbm.org.uk/airmen/Zaoral.htmhttps://www.vets.cz/vpm/vladimir-zaoral-854/www.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1433
Čas načtení: 2024-05-16 07:21:11
Putin v Číně cestuje v prezidentské limuzíně Aurus
Ruský prezident Vladimir Putin po příletu do Pekingu odjel z letiště v autě Aurus se svou kolonou. The post Putin v Číně cestuje v prezidentské limuzíně Aurus first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-04-09 13:00:01
I s rakovinou pil a kouřil jako o závod: Herec Vladimír Dlouhý po sobě nechal dva malé syny
„Dokázal to, co se vykládá jako přetělesnění a předuševnění, a přitom to byl stále Vladimír Dlouhý. Myslím, že to byl jeden z nejúžasnějších herců, které vůbec v českém filmu znám,“ vzpomínal v dokumentu České televize na spolupráci s legendou našeho herectví režisér Jiří Svoboda, jehož jméno stojí v titulcích snímku Domina, filmu, který Vladimír Dlouhý již jako nemocný ke konci života natočil, a na obrazovkách a na plátně se tehdy objevil dokonce po boku svého o deset let mladšího bratra Michala Dlouhého. Práci bral opravdu vážně „Ať to byla jakákoliv práce, pohádka, nebo drama, jemu záleželo na tom, aby to bylo co nejlepší, a proto se samozřejmě dokázal i pohádat. To nebylo nic výjimečného. On chtěl vědět, proč to tak je, anebo se mu zdálo, že by to mělo být jinak, a snažil se prosadit si to někdy i poměrně razantně. Lidé, kteří s ním pracovali, už ho ale znali a nebrali to za nic špatného nebo že by to dělal proto, aby se ukázal a aby byl zajímavý. To rozhodně nebyl jeho případ,“ vyprávěla Dlouhého herecká kolegyně Ivana Andrlová pro Český rozhlas. Krásná Češka okouzlila Redforda i Newmana. Podívejte, jak naivní Winnifred poznamenal čas Číst více V životě tak ukázněný nebyl I když byl Vladimír Dlouhý jako herec vždy dobře připravený a svým rolím podle kolegů dával opravdu všechno, v osobním životě, a zvláště v jeho poslední fázi, byl ale hodně neukázněným pacientem. Lékaři věděli, že z nemocnice v době, kdy se mohl na pár hodin vzdálit, mířil místo domů rovnou do hospody. Po operaci, při níž mu odstranili část rakovinou postiženého žaludku, to samozřejmě nebyla životospráva, která by mohla mít ambice prodloužit mu život alespoň o pár dní. Jeho závislost ale nedala jinak, a tak se loučil se životem po svém. Nejvíce tak trpěla jeho rodina, která mohla jen přihlížet rychlé devastaci těla svého milovaného muže a tatínka. Vždyť hercovým synům – dvojčatům – byly tehdy pouhé čtyři roky. Náhodná setkání a dětská fantazie „Vladimíra Dlouhého si pamatuji ze svého dětství a dodnes se musím smát, když si vybavím, jak jsme číhali u domu jeho babičky, jestli se náhodou neobjeví. Bydleli jsme tehdy na Smíchově, byli jsme s partou kamarádů věkově sice blíže k Michalovi, ale o Vladimírovi se už tehdy, na začátku osmdesátých let, vědělo, že je to velký herec,“ vzpomněla pro Čtidoma dnes třiapadesátiletá paní Hana na své dětství, kdy už Vladimír několik let zářil na plátně. Prvně se ve filmu Už zase skáču přes kaluže objevil již ve svých dvanácti letech, tedy v roce 1970. O deset let později už z něj byl mladý Petr Majer, který kromě mnoha dívek okouzlil i samotnou princeznu Arabelu. V té době už ale měl první dvojčata, která zůstala před světem – a nejen tím pohádkovým – prakticky utajena. Tragické osudy Nadi Urbánkové: Kopačky od oblíbeného herce, obrovské dluhy a krutá nemoc Číst více Pohádkový idol dívčích srdcí „Vůbec jsme netušili, že má Vladimír už někde svoje vlastní děti, a tak jsme se chodili dívat, jestli náhodou ‚kluci‘ nejsou někde vidět. Poštěstilo se nám to sice málokdy, ale měli jsme tehdy pocit, jako bychom byli vlastně nejlepší kamarádi. Stačilo nám ho zahlédnout. Hlavně jako holky jsme to samozřejmě prožívaly a také jsme si hodně vymýšlely, která ho kdy viděla,“ usmívá se dnes paní Hana ze Švandovy ulice na Smíchově. „I když hodně z našich tehdejších zážitků byla spíš bujná fantazie, Vladimír mi zůstal v paměti a vlastně tak trochu i v srdci dodnes. Jeho konec jsem tehdy prožívala hodně intenzivně a pořád jsem si jen říkala: proč se, prosím tě, nesnažíš alespoň kvůli těm malým dětem?“ dodává bývalá sousedka. Žil i zemřel po svém Vladimír Dlouhý se ale rozhodl a svůj život si dožil tak, jak chtěl sám a jak mu dovolily jeho závislosti na alkoholu a nikotinu. Jeho herecká i životní hvězda zhasla 20. června roku 2010. Tehdy na premiéru čekal ještě jeho poslední film Expozitura. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Legendární Laďka Kozderková otěhotněla se slavným alkoholikem. Před smrtí si uklidila vlastní hrob.
Čas načtení: 2024-04-23 13:51:22
Putin chce propojit Severní mořskou cestu s Perským zálivem
Putin uvedl, že Rusko vyzývá všechny země k rozvoji severojižního koridoru, píše deník The Japan Times. The post Putin chce propojit Severní mořskou cestu s Perským zálivem first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-10-01 17:42:05
Autor: agnes Datum: 01.10.2024 17:42:05 Příjmení:Surname:HavlíčekHavlicekJméno:Given Name:VladimírVladimirJméno v originále:Original Name:Vladimír Viktor HavlíčekFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:poručík2nd LieutenantAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:23.10.1909 Praha / 23.10.1909 Prague / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:23.12.1941 Pembroke Dock 23.12.1941 Pembroke Dock Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- navigátor- navigatorJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three) - příslušník kanadského královského letectva (RCAF), nebyl administrativně podřízen Inspektorátu čs. letectva- padl (utonul) při havárii během návratu z hlídky nad konvojem na letounu Consolidated Catalina Mk.I (W8418/BN-U) - a member of the Royal Canadian Air Force (RCAF), was not administratively subordinated to the Inspectorate of the Czechoslovak Air Force- KIA (drowned) in a crash while returning from a patrol over a convoy in a Consolidated Catalina Mk.I (W8418/BN-U)Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.www.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/850www.rafaci.czwww.vets.czvolesky.comhttps://zam.zlin.eu/ostatni/581-vladimir-havlicekwww.facebook.comwww.cwgc.org
Čas načtení: 2025-01-23 10:48:21
Reuters: Putin se obává o ruskou ekonomiku, zatímco Trump prosazuje dohodu s Ukrajinou
Ruský prezident Vladimir Putin je stále více znepokojen deformacemi v ruské válečné ekonomice, právě když Donald Trump tlačí na ukončení konfliktu na Ukrajině, řeklo agentuře Reuters pět zdrojů obeznámených se situací, zjistila agentura Reuters.
Čas načtení: 2024-04-06 11:11:51
Herec Vladimír Polívka ukázal své nové auto. Od teď ho můžeme potkávat v plug-in hybridním SUV
Vášeň Vladimíra Polívky pro automobily značky Porsche dostává s přicházejícím jarem novým impulz. Populární herec s česko-francouzskými kořeny podlehl půvabu nového elegantního crossoveru Porsche Cayenne E-Hybrid Coupé, který kombinuje praktickou všestrannost SUV s dynamickým designem sportovního kupé a bezemisní elektrickou mobilitu s podmanivými sportovními výkony spalovacího motoru. Vladimír Polívka, který doposud jezdil v Porsche Panamera […]
Čas načtení: 2025-01-07 13:36:44
Hurt, Zdeněk - Rail, Jan: Pod křídly RAF - v druhém exilu 3. díl
Autor: Janko PALIGA Datum: 07.01.2025 13:36:44 Název knihy:Name of the book:Pod křídly RAF - v druhém exilu 3. dílUnder the wings of the RAF - in the second exile Part 3Autor:Author:Zdeněk Hurt, Jan RailMísto vydaní:Published in:ChebNakladatelství:Publisher:Svět křídelRok vydání:Year of Publication:2024Počet stran :Pages:352ISBN10:ISBN10:-ISBN13 :ISBN13:978-80-7573-144-9Fotografie obálky:Cover:Obsah:Content:Úvodem (4)Masařík František (5)Mašat Jan (24)Matus Vojmír (29)Mayer Jan (30)Mečíř Miloš (34)Mikulecký Jiří (43)Mlejnecký František (60)Mocek Jaromír (72)Motl Jaroslav (78)Muroň Josef (81)Muzika Jaroslav (83)Náprstek Karel (92)Navrátil Antonín (95)Nečas Zbyšek (97)Nedoma Rudolf (120)Nedvěd Vladimír (125)Novák František (136)Nyč Jaroslav (138)Ossendorf Robert (151)Padevít Antonín (162)Palička Vladimír (163)Pára Vladimír (167)Patzelt Marián (171)Penk Viktor (175)Peroutka Stanislav (181)Peřina František (183)Petr František (189)Pípa Josef (200)Plášil Jan (213)Podstránecký Josef (221)Pohlodek František (223)Pokorný Aladár (226)Polach Miroslav (227)Popelka Viktor (229)Pospíšil Teodor (234)Pošta Karel (238)Prachař Ivan (249)Prokop Jaroslav (250)Půda Raimund (251)Raba Václav (267)Radina František (273)Richter Josef (285)Rosík Vítězslav (287)Ruprecht Josef (291)Rusňák Mikuláš (303)Ryba Václav (304)Sebera Jan (318)Schellong Jaroslav (320)Schnitzler Matanja (336)Vysvětlivky použitých zkratek a výrazů (340)Zkratky hodností (343)Hodnosti poddůstojníků a rotmistrů RAF v období 1947-1950 (343)Prameny (344)Introduction (4)Masařík František (5)Mašat Jan (24)Matus Vojmír (29)Mayer Jan (30)Mečíř Miloš (34)Mikulecký Jiří (43)Mlejnecký František (60)Mocek Jaromír (72)Motl Jaroslav (78)Muroň Josef (81)Muzika Jaroslav (83)Náprstek Karel (92)Navrátil Antonín (95)Nečas Zbyšek (97)Nedoma Rudolf (120)Nedvěd Vladimír (125)Novák František (136)Nyč Jaroslav (138)Ossendorf Robert (151)Padevít Antonín (162)Palička Vladimír (163)Pára Vladimír (167)Patzelt Marián (171)Penk Viktor (175)Peroutka Stanislav (181)Peřina František (183)Petr František (189)Pípa Josef (200)Plášil Jan (213)Podstránecký Josef (221)Pohlodek František (223)Pokorný Aladár (226)Polach Miroslav (227)Popelka Viktor (229)Pospíšil Teodor (234)Pošta Karel (238)Prachař Ivan (249)Prokop Jaroslav (250)Půda Raimund (251)Raba Václav (267)Radina František (273)Richter Josef (285)Rosík Vítězslav (287)Ruprecht Josef (291)Rusňák Mikuláš (303)Ryba Václav (304)Sebera Jan (318)Schellong Jaroslav (320)Schnitzler Matanja (336)Explanations of abbreviations and terms used (340)Abbreviations of ranks (343)RAF NCO and Staff Sergeant Ranks 1947-1950 (343)Sources (344)Anotace:Anotation:Předložený 3. díl badatelského projektu zaměřeného na čs. západní letce, kteří krátce po návratu z války volili po únoru 1948 druhý britský exil v důsledku nástupu komunistického režimu, nabízí opět osudy těch, jimž se podařilo podruhé vstoupit řad britského Královského letectva. Navazuje abecedně na dva předchozí svazky jmenným pořadím v rozsahu písmen M – S. Naši exiloví letci se v RAF za studené války uplatnili v letových zařazeních u stíhačů i bombardérů, též u pobřežního letectva, v záchranné službě, fotoprůzkumu, dopravě, ve výcviku a v neposlední řadě při testování a přeletové činnosti. V pozemní branži se jim pak nabízely pozice v řízení letového provozu či široké administrativě. Mimo služby na britských ostrovech je v rámci závazku očekávala též služba v zámořském přidělení – od Afriky, přes arabské posty, Středomoří až po Dálný východ.The present 3rd part of a research project focusing on Czechoslovak Western airmen who, shortly after returning from the war, chose a second British exile after February 1948 as a result of the rise of the Communist regime, once again offers the fate of those who managed to join the ranks of the British Royal Air Force for a second time. It follows the two previous volumes alphabetically by name in the range of letters M - S. Our exiled airmen served in the RAF during the Cold War in flying assignments in both fighters and bombers, also in coastal aviation, rescue, photographic reconnaissance, transport, training and not least in testing and overflight. In the ground industry, they were offered positions in air traffic control or general administration. In addition to service in the British Isles, the commitment also expected them to serve in overseas assignments - from Africa, to the Arab posts, the Mediterranean and the Far East.Recenze:Review:--
Čas načtení: 2025-03-19 10:15:10
Rusko chce létat na Mars. Putinův kumpán usiluje o spolupráci s Muskem
Ruská federace hledá spojence pro své projekty týkající se Marsu Šéf státního investičního fondu dostal za úkol situaci projednat s Elonem Muskem Ke schůzce prozatím ale nedošlo Dobývání vesmíru bylo v minulém století jedním z hlavních témat studené války. Rapidní technologický rozvoj umožnil nejen vysílat na oběžnou dráhu Země první družice, ale také poslat prvního člověka do vesmíru a následně také i na naše nejbližší nebeské těleso, Měsíc. Po konci studené války vzaly ambiciózní plány velmocí na dobývání kosmu za své, notně se zpomalily a omezily se především na praktičtější projekty. S úspěchem Elona Muska a jeho společnosti SpaceX to nicméně chvíli vypadalo, že nás již brzy čeká další milník v dějinách lidstva. Přečtěte si celý článek Rusko chce létat na Mars. Putinův kumpán usiluje o spolupráci s Muskem
Čas načtení: 2021-02-25 14:39:22
Česká televize připomene filmy kameramana Vladimíra Opletala
Kameraman Vladimír Opletal spojil svůj profesní život s Československou a Českou televizí. Dohromady pro ni natočil několik set pořadů. V pátek 26. února oslaví devadesát let. Česká televize do svého programu zařadila několik pořadů snímaných právě kamerou Vladimíra Opletala, například filmy Polední žár nebo Manželka Ronalda Sheldona, které natočil s režisérem Zdeňkem Zelenkou. „Vladimír Opletal je legenda, která se významně od samého počátku podílela na televizním vysílání. Vladimír Opletal byl vzniku řady úspěšných a oceňovaných projektů, které patří do zlatého fondu České televize. I proto se jeho dílo pravidelně vrací na obrazovky a zaznamenává velký divácký ohlas. Jeho přínos jako špičkového kameramana spočívá i v tom, že během své kariéry prosazoval progresivní technologie, například barevné vysílání, vznik prvního filmu ve formátu 16:9 a mnoho dalších inovací. I díky němu byla Česká televize inovátorem a přinášela ve své době to, na co byli diváci zvyklí ve světě,“ říká ředitel programu ČT Milan Fridrich. Vladimír Opletal vystudoval grafickou školu a vyučil se fotografem. Na FAMU vystudoval v letech 1951 až 1956. Ke konci studia pracoval jako asistent kamery a brzy jako samostatný kameraman – externí spolupracovník Československé televize, pro kterou natáčel pořady sportovní, zpravodajské, dokumentární, dětské i dramatickou tvorbu. V roce 1957 byl přijat do Československé televize. Byl u zrodu prvních živě vysílaných inscenací ze studia v Měšťanské besedě. Spolupracoval s více než šedesáti režiséry na distribučních filmech, TV filmech, televizních inscenacích a seriálech. Získal Cenu Trilobit (1966) za řadu inscenací, například Sammy a Ministerstvo strachu. V roce 1970 mu byla udělena Výroční cena ČST za vynikající kameramanskou práci a v roce 1972 obdržel na MTV festivalu v Sofii významnou cenu za pojetí filmu Romeo a Julie na konci listopadu. V roce 2014 získal Výroční cenu Dilia a Asociace českých kameramanů za celoživotní dílo. V roce 1962 se podílel na seriálu Tři chlapi v chalupě. O dva roky dříve už stál za kamerou v pražském Divadle ABC při záznamu inscenací Balada z hadrů a Těžká Barbora, ve kterých hlavní role ztvárnili Jan Werich a Miroslav Horníček. V roce 1966 byl kameramanem jednoho z prvních komediálních seriálů Jaroslava Dietla Eliška a její rod. Z Opletalovy tvorby nelze opomenout ani pětidílnou ságu dvou podnikatelských rodů na motivy románu Vladimíra Neffa Sňatky z rozumu z roku 1968. Podílel se rovněž na oblíbeném seriálu detektivních příběhů Hříchy pro pátera Knoxe či třídílném televizním filmu Arrowsmith. Z několika desítek solitérní tvorby a minisérií se podílel například na televizních inscenacích a filmech Pozdní láska, Láska jako trám, Lucerna, Dopis psaný španělsky, Paní Piperová zasahuje, Manželka Ronalda Sheldona, Polední žár atd. Program k devadesátinám Vladimíra Opletala na ČT1 Pohádka o prolhaném království – 27. 2. ve 13:05 O tajemném labyrintu a zvídavé princezně (1992). Hrají: A. Švehlík, H. Ševčíková, H. Maciuchová a další. Scénář A. Vovsová. Kamera V. Opletal Režie S. Simonová Úsměvy Vladimíra Opletala – 28. 2. v 8:15 Vladimír Opletal hostem Jaromíra Hanzlíka (2006). Režie P. Vantuch Polední žár – 28. 2. 2021 od 21:45 Jaromír Hanzlík v detektivním příběhu o spisovateli, který se ocitá v tísnivé situaci mezi dvěma ženami (1997). Scénář podle románu P. Quentina J. Hubač. Kamera V. Opletal. Režie Z. Zelenka Manželka Ronalda Sheldona – 7. 3. ve 21:50 Viktor Preiss v detektivním příběhu o otci, který usiluje o záchranu syna podezřelého ze spáchání těžkého zločinu (2001). Scénář podle románu P. Quentina I. Hejna. Kamera V. Opletal. Režie Z. Zelenka {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-06-09 08:09:10
Autor: agnes Datum: 09.06.2024 08:09:10 Příjmení:Surname:KyseloKyseloJméno:Given Name:VladimírVladimirJméno v originále:Original Name:Vladimír KyseloFotografie či obrázek:Photograph or Picture: Hodnost:Rank:plukovník (in memoriam)Colonel (in memoriam)Akademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:23.09.1914 Podhorní Újezd / 23.09.1914 Podhorní Újezd / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:09.03.1941 Ibsley 09.03.1941 Ibsley Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- stíhací pilot- fighter pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- zahynul při havárii během cvičného letu na letounu Hawker Hurricane Mk.I (V7057/GZ- )- died in a crash during a training flight in a Hawker Hurricane Mk.I (V7057/GZ- )Související články:Related Articles:Zdroje:Sources: RAJLICH, Jiří. Na nebi hrdého Albionu. 7. část, Černá kronika československého letectva v RAF 1940-1945. Cheb: Svět křídel, 2004. ISBN 80-86808-12-2.www.podhorniujezd.czwww.pomnikyletcu.czhttp://horice.safarikovi.org/kyselo.htmlfcafa.comwww.rafaci.czwww.vuapraha.czhttps://www.vuapraha.cz/padli-2-svetova/1055www.cwgc.org
Čas načtení: 2025-09-07 17:18:14
Autor: agnes Datum: 07.09.2025 17:18:14 Příjmení:Surname:KopečekKopecekJméno:Given Name:VladimírVladimirJméno v originále:Original Name:Vladimír Julius KopečekFotografie či obrázek:Photograph or Picture:Hodnost:Rank:podplukovník in memoriamLieutenant Colonel in memoriamAkademický či vědecký titul:Academic or Scientific Title:--Šlechtický titul:Hereditary Title:--Datum, místo narození:Date and Place of Birth:09.08.1917 Kyjov / 09.08.1917 Kyjov / Datum, místo úmrtí:Date and Place of Decease:10.11.1955 Bad Zwischenahn-Rostrup / 10.11.1955 Bad Zwischenahn-Rostrup / Nejvýznamnější funkce:(maximálně tři)Most Important Appointments:(up to three)- vojenský pilot- military pilotJiné významné skutečnosti:(maximálně tři)Other Notable Facts:(up to three)- po komunistickém převratu v Československu (1948) emigroval do Velké Británie, po roce 1989 plně rehabilitován- po opětovném vstupu do RAF zemřel na následky dekomprese po cvičném letu v nemocnici RAF Hospital Rostrup.- after the communist takeover in Czechoslovakia (1948) emigrated to Great Britain, fully rehabilitated after 1989- after re-joining the RAF he died of decompression after a training flight in RAF Hospital Rostrup.Související články:Related Articles:Zdroje:Sources:SITENSKÝ, Ladislav a HURT, Zdeněk. Stíhači. Cheb: Svět křídel, 1993. ISBN 80-85280-17-5HURT, Zdeněk a RAIL, Jan. Pod křídly RAF v druhém exilu. 2. díl. Cheb: Svět křídel, 2022. ISBN 978-80-7573-110-4. www.vuapraha.czwww.vuapraha.czhttps://fcafa.com/2022/01/23/vladimir-kopecek/www.facebook.comwww.rafaci.czwww.rafaci.cz
Čas načtení: 2024-02-16 11:00:01
Zasvětil Markoviče do myšlení sadistů. Vrah Tekverk se přišel udat sám
Vladimír Tekverk se vracel z práce domů. Bylo chvíli před půlnocí, když jeho pozornost upoutala mladičká dívka. V autobuse, ve kterém jel, byla kromě něho jediná. Vystoupila a inženýr se vydal za ní. Nadběhl jí, schoval se za strom, a když byla dívka v jeho dosahu, vyskočil z úkrytu a bodal do ní jako smyslů zbavený. Vrah běžkyně žil dvojí život: Lektor na VUML ve dne a zloděj v noci Číst více Zatmění O pár chvil později probudil celý od krve svou manželku a oznámil jí, že „zabil ženskou“. Ta mu nejdříve nechtěla věřit, když se však na manžela blíže podívala, bylo jasno, že si legraci nedělá. Nastala absurdní situace – manželka vraha dovedla na místo činu, aby se doznal. V pražských Letňanech už byli kriminalisté a ohledávali tělo zavražděné 16leté dívky. Na místě činu byl i Jiří Markovič. Vladimír Tekverk přišel za doprovodu své manželky a oznámil, že onu dívku zavraždil a že je sadista. Ten den přitom začal pro leteckého inženýra stejně jako každý jiný, na konec pracovní doby mu ale přece jen přichystal překvapení. Pozval si jej nadřízený, což většinou nevěstí nic dobrého. Vladimír ale mohl být klidný. Dostal pochvalu a byl mu zvýšen plat, ba co víc, nadřízený jej pozval večer na skleničku do baru. Vše bylo toho dne více než v pořádku, až na osudnou cestu domů. Co se tehdy v jeho mysli odehrálo, si však na rozdíl od většiny obdobných vrahů nenechal pro sebe. Druhé přiznání Vladimír Tekverk vše přiznal i před vyšetřovatelem, který zapsal jeho výpověď do protokolu. Kriminalisté si už v té chvíli mysleli, že mají před sebou sexuálního sadistu. Inženýra zavřeli zatím do vazby a podle zákona dostal advokáta, který ho měl zastupovat. Ten mu však poradil, aby své přiznání stáhl a raději tvrdil, že měl s onou dívkou poměr a ta jej později vydírala. Jelikož měl manželku a děti, vyřešil stresovou situaci takto. Tekverk měl strach z trestu smrti. Kriminalisté vše prověřili a zjistili, že na sebe neměli žádné vazby, a vztah s ženatým mužem by neseděl ani do morálního profilu dívky. Vyšetřovatel Markovič se zachoval tehdy velmi lidsky. Vysvětlil Tekverkovi, že chápe důvod změny jeho výpovědi, ale touto novou výpovědí že si „říká o špagát“. Sadismus byl totiž jeho jedinou polehčující okolností, v opačném případě by podle jeho výpovědi šlo o připravovanou vraždu. Poslední hodiny před smrtí: Poznáte je, tělo se připravuje na konec. Většinou neodvratně Číst více Sadismus je jako pavučina Mladý inženýr svou novou výpověď stáhl a zůstal u první, původní, což mu nakonec zachránilo život. Uzavřel také s Markovičem zvláštní dohodu. Kriminalista se jej při výslechu neptal, co jej k činu vedlo. Chtěl po něm, aby mu vše podrobně popsal, až bude ve vězení. V něm mu popsal sadismus jako rakovinu (nebo pavučinu), kterou nelze zastavit – na jednom místě se jí zbavíte a začne bujet na druhém. Také se přiznal, že pocit špatného svědomí je mu cizí, zná jej jen z vyprávění druhých. Jiří Markovič dostal mnohastránkový popis myšlení sadisty, který vypracoval 32letý inženýr s naměřeným IQ 140. Dostal 25 let žaláře, trest mu byl zkrácen na 16. Dobrovolně se nechal ve vězení vykastrovat. Žil dvojí život, nechodil tajně po parcích a nikoho nenapadal, ale s touto myšlenkou den co den v hlavě bojoval. To je také důvod, proč nosil v pracovní kabele kuchyňský nůž. Svůj boj sice prohrál, ale po návratu z vězení vede bezúhonný život a stal se respektovaným malířem. Často má výstavy v Královéhradeckém kraji. S Jiřím Markovičem, jehož vyšetřovací metody se staly námětem seriálu, měl po propuštění přátelský vztah, vzájemně se navštěvovali a jezdili spolu na chatu. Známého kriminalistu také portrétoval. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Tělo malé královny krásy našli ve sklepě. Vrah ji uškrtil garotou, policii stále uniká
Čas načtení: 2020-01-26 09:22:40
Hlavní cenu Trilobit 2020 si na slavnostním večeru 25. ledna v Berouně odnesli Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička za film Staříci. Laureáty ceny Trilobit se pak stali režisér a scenárista Jan Prušinovský a scenárista Petr Kolečko za televizní seriál Most!, dále Marko Škop za námět, scénář a režii ve filmu Budiž světlo a do třetice režisér filmu Dálava Martin Mareček. Herec Jiří Schmitzer ve filmu Staříci ztvárnil válečného veterána, politického vězně a emigranta, vracejícího se do vlasti uzavřít účet s komunistickým prokurátorem z 50. let. „V roli Vlastimila je drsný i autentický, virtuózně rozehrává všechny odstíny postavy a ukazuje ve své touze po zdánlivě nemožném, že stáří je v životě sice poslední a možná největší zkouška, ale rozhodně není rezignací a nepostrádá humor,” vyzdvihla za porotce scenáristka Českého rozhlasu a České televize a televizní dramaturgyně hrané tvorby Šárka Kosková. „Také Ladislav Mrkvička předvedl málo vídaný herecký výkon, kumštýřskou zralost a mistrovství. Jeho protikomunistický odbojář Antonín interpretuje tragikomické situace jako hluboce lidské, jeho síla roste z překonávání slabosti, neboť je hnán potřebou dát svému životu smysl, třeba i nezištnou pomocí kamarádovi v akci tak riskantní, jakou je soukromá pomsta pohlavárovi, jenž za své zločiny nebyl nikdy potrestán,“ prohlásila Kosková. Uvedení seriálu MOST! znamenalo podle poroty pro Českou televizi skutečnou trefu do černého. „Podařilo se jí skloubit to, co se málokdy vyskytuje pohromadě, a už vůbec ne v seriálu: explozivní zábavnost, jež zaznamenala nebývalý divácký zásah, hraničící s kultem – a na druhé straně nepodbízivost, udržení vysoké scenáristické, dramaturgické i herecké laťky. Pohyb ve společensky citlivém poli genderové či rasové „jinakosti“ v drsné „vyloučené lokalitě“ zvládli tvůrci s humorem, bez laciného nadbíhání společenským stereotypům i bez korektního moralizování,“ uvedl předseda poroty Vladimíra Just. Další cenu Trilobit 2020 získal Marko Škop, který stojí za námětem a scénářem a zrežíroval drama o složité cestě k porozumění mezi nejbližšími a střetu rodiny s okolím s názvem Budiž světlo. „Děj filmu je pevně ukotven v tradici i dnešní realitě slovenského venkova. Zároveň je obecně platným obrazem současného světa, ve kterém stále častěji xenofobie dusí lidskost, osobní zodpovědnost nahrazuje slepá poslušnost a svobodu vláda pevné ruky,” vysvětlil novinář, kritik a teoretik především televizní tvorby Jan Svačina, co na snímku porotu zaujalo především. Trojici udělených Trilobitů uzavírá road movie režiséra Martina Marečka Dálava o cestě otce a syna z Brna do Nižního Novgorodu v Rusku za odloučenou matkou a dcerou. „Film na pomezí dokumentu a dramatu je pohledem do soužití dvou zcela odlišných osobností a zároveň svědectvím lidské křehkosti. Též díky promyšlenému tvaru, kameře a střihu i hořce vtipné pointě je Dálava mimořádným filmovým zážitkem,“ sdělila střihačka Ivana Kačírková. Cenu Vladimíra Vančury za celoživotní tvorbu si z Kanady přilétl převzít herec Vladimír Pucholt. Cenou Ferdinanda Vaňka za přínos díla občanské společnosti ověnčili porotci režisérku Zuzanu Piussi a režiséra a producenta Víta Janečka za dokumenty Obléhání města a Ukradený stát. „Oba dokumenty jsou věcnou, střízlivou a místy otřesnou zprávou o mechanismech, jež se netýkají jen slovenské společnosti. První z nich vypovídá o kořistném vztahu k jedinečné přírodě na Kremnicku, již se chystají likvidovat těžařské firmy pod chytlavými hesly rozvoje chudé oblasti. Druhá zpráva vypovídá o tristním stavu spravedlnosti, médií i státu, ukradeného občanům, v němž korupce šplhá do nejvyšších pater (nebýt vraždy novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky, zřejmě bychom se o hloubce krize ani nedozvěděli). Oba snímky spojuje dětsky čistý, obrazově neokázalý, jakoby naivní přístup reportérky a režisérky, která se touto cestou dobírá drsné pravdy účinněji, než atakem či komentářem,“ vyzdvihl Vladimír Just. Cenu Josefa Škvoreckého za mimořádné literární dílo v oboru audiovizuální tvorby si převzal za kolektiv autorů rektor Akademie múzických umění v Praze Jan Hančil, a to za odbornou publikaci Metodiky digitalizace národního filmového fondu metodou DRA. Publikace obsahuje sedm certifikovaných metodik DRA (Digitálně Restaurovaný Autorizát), které zachovávají původní vzhled obrazu i charakter zvuku a zároveň řeší problém kontroly autorů nad digitalizací filmů. „Ocenění porota uděluje za zcela nové, jinde se nevyskytující metodiky, které jsou mezinárodně certifikovány a posouvají proces digitálního restaurování filmového díla do oblasti odborné ochrany uměleckého dědictví," prohlásila filmová publicistka Alena Prokopová. Zvláštní cenu poroty získala režisérka Theodora Remundová za dokumentární film Moje století. „Když je nějakému Čechovi sto let, dá se říct, že prožil se svou vlastí všechny důležité zvraty moderní historie – od založení Československa po současnost. Výsledkem zpovědí těchto osobností je jedinečný a lidsky citlivý pohled na vztahy individuálních lidských osudů a „velkých“ dějin,“ zdůraznil kameraman a pedagog Marek Jícha. Adresáty kritické Zcela zvláštní ceny poroty – Zlatý citrón se stala hned trojice adeptů – moderátoři Luboš Xaver Veselý (Za „podbízivý styl moderování, při kterém nejen v soukromé XTV otevřeně projevuje své sympatie i antipatie k jednotlivým událostem či hostům ve studiu. Nevyhýbá se ani politickým postojům, což je zarážející vzhledem k jeho angažmá ve veřejnoprávním Českém rozhlase, který si na nestrannosti moderátorů donedávna velmi zakládal.“), Michaela Jílková („Za moderování pořadu Máte slovo „pavlačovým“ způsobem, který se často pohybuje za hranicí kultivovaného sporu. Moderátorka nezřídka dostává hosty do defenzivy nikoliv argumenty, ale zvýšeným hlasem, skákáním do řeči, gestikulací a fyzickým narušováním osobní aury. Nenechá diskutující domluvit ani reagovat jeden na druhého, čímž manipuluje rozpravu. Tím v pořadu vítězí hrubost a hra na emoce nad věcnými argumenty.“) a historicky podruhé Jaromír Soukup („Za bizarní způsob moderování pořadů v TV Barrandov a za práci s informacemi, kterou musela opakovaně řešit i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.“) Vítězem Ceny dětské poroty – Berounský medvídek byl vyhlášen film Petera Bebjaka O zakletém králi a odvážném Martinovi, snímek Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula si podle očekávání odnesl si Cenu diváků – Berounský klepáček. Cílem cen Trilobit, které vznikly v 60. letech minulého století, je vyzdvihovat televizní a filmová díla s výraznou estetickou, etickou, uměleckou či společenskou hodnotou bez ohledu na komerční úspěch a diváckou sledovanost. V 33. ročníku se o prvenství utkalo rekordních 166 snímků a 21 titulů s dětskou a rodinnou tematikou. UDĚLENÁ OCENĚNÍ 33. ROČNÍKU TRILOBIT 2020 HLAVNÍ CENA TRILOBIT 2020 Staříci (producent: Endorfilm, koproducent: Česká televize) CENA TRILOBIT 2020 MOST! (producent: Česká televize) Budiž světlo (producent: ARTILERIA, koproducenti: Negativ, Česká televize) Dálava (producent: Negativ, koproducent: HBO) CENA VLADISLAVA VANČURY za celoživotní dílo, jímž tvůrce přispěl ke kultivovanosti české audiovizuální tvorby a k jejímu mezinárodnímu věhlasu Vladimír Pucholt CENA FERDINANDA VAŇKA za přínos občanské společnosti Obléhání města, Ukradený stát (producenti: D1film, Ultrafilm) CENA JOSEFA ŠKVORECKÉHO za mimořádné literární dílo v oboru audiovizuální tvorby Metodiky digitalizace národního filmového fondu metodou DRA (vydavatel: Nakladatelství Akademie múzických umění v Praze) ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY Moje století (producent: Česká televize) ZCELA ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY – ZLATÝ CITRÓN Luboš Xaver Veselý Michaela Jílková Jaromír Soukup CENA DĚTSKÉ POROTY – BEROUNSKÝ MEDVÍDEK O zakletém králi a odvážném Martinovi (producent: Rozhlas a televízia Slovenska, koproducenti: D.N.A. Production, Česká televize) CENA DIVÁKŮ – BEROUNSKÝ KLEPÁČEK Nabarvené ptáče (producent: Silver Screen, koproducenti: Česká televize, Eduard & Milada Kučerovi, Certicon / Vladimír Mařík + Karel Kraus, innogy, Richard Kaucký Directory Films, PubRes, Rozhlas a televízia Slovenska) {loadmodule mod_tags_similar,Související}