EUR 24,360 || 
JPY 13,157 || 
USD 20,603 || Rusko vyhlásilo, že už nie je viazané obmedzeniami jadrových zbraní.
--=0=--
---===---Čas načtení: 2024-04-08 14:41:59
Posledná rozlúčka s obeťami tragickej nehody v Spišskom Podhradí bude v stredu
8.4.2024 (SITA.sk) - Posledná rozlúčka s troma dievčatami, ktoré prišli o život pri sobotňajšej tragédii v.....
Čas načtení: 2024-06-30 13:14:54
POZOR! Niektorým používateľom posledná Windows aktualizácia spôsobuje problémy s počítačom
Vo všeobecnosti sa odporúča, keď je dostupná aktualizácia pre tvoj smartfón či počítač, aby si ju čo najskôr stiahol do zariadenia a nainštaloval. Nejde ... The post POZOR! Niektorým používateľom posledná Windows aktualizácia spôsobuje problémy s počítačom appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.
Čas načtení: 2025-05-04 18:37:36
Pozor! Používatelia hlásia, že posledná aktualizácia týchto telefónov pokazila výdrž batérie
Na sociálnej sieti Reddit sa v posledných dňoch objavili viaceré sťažnosti od majiteľov smartfónov značky Motorola, ktorí upozorňujú na nezvyčajné problémy s batériami ... The post Pozor! Používatelia hlásia, že posledná aktualizácia týchto telefónov pokazila výdrž batérie appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.
Čas načtení: 2025-07-22 09:53:27
Rakúsko schválilo kontroverzný zákon na monitorovanie šifrovanej komunikácie pomocou Bundestrojanera, čím spája bezpečnosť štátu s právami na súkromie. The post Posledná rana súkromiu: Rakúsko schválilo zákon o sledovaní šifrovaných správ, odborníci varujú pred rizikami appeared first on AndroidPortal.sk.
Čas načtení: 2025-08-25 15:49:50
Posledná aktualizácia Windowsu 11 spôsobuje problémy. Microsoft odporúča okamžitú opravu
Spoločnosť Microsoft pravidelne vydáva kumulatívne mesačné aktualizácie pre operačný systém Windows, ktoré obsahujú dôležité bezpečnostné opravy a vylepšenia stability. Tieto aktualizácie sa odporúča ... The post Posledná aktualizácia Windowsu 11 spôsobuje problémy. Microsoft odporúča okamžitú opravu appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.
Čas načtení: 2026-01-20 17:30:35
Ďalší veľký výrobca smartfónov oznámil koniec. Toto bola jeho posledná séria telefónov
Už začiatkom tohto roka sa začali šíriť informácie o tom, že ASUS neplánuje predstaviť nové smartfóny pre rok 2026. Spočiatku išlo len o ... The post Ďalší veľký výrobca smartfónov oznámil koniec. Toto bola jeho posledná séria telefónov appeared first on Vosveteit.sk - Správy zo sveta technológií a vedy.
Čas načtení: 2024-02-04 21:26:05
Posledná aristokratka bola u našich susedov prakticky megahit (514 tisíc divákov) a pri bohatej sérii kníh sa nemusia producenti báť, že niet z čoho čerpať aj ďalších 10-15 ...
Čas načtení: 2012-10-08 17:42:44
ChystA?me nový A?eskA? film o TELEmarkovA�m lyA?ovA?nA�! MrknA�te tu na kratA?A� verzi…
Historie telemarkovA�ho lyžování sahA? aA? do poloviny devatenA?ctA�ho stoletA�. NA?A? TELEfilm je troA?ku mladA?A�. V poslednA�ch dvaceti letech zaA?A�vA? klasickA� telemarkovA� lyžování obrovskA? boom a nA?vrat na bA�lA� svahy. A prA?vA� proto jsme se rozhodli natoA?it nA?A? TELEfilm, ve kterA�m lyžování a�zs volnou patoua�? pA�edstavA�me A?irokA� veA�ejnosti.
Čas načtení: 2022-11-03 10:56:04
Hack NRSR? Kdeže! Tam skôr zaúradovali Pat a Mat...
Alebo tiež, čo je to broadcast storm, spanning tree protokol a prečo ste o nejakých slučkách v počítačovej sieti až dodnes asi nepočuli. Minulotýždňový incident v NRSR vo mne ako bývalom sieťarovi a aktuálnom bezpečákovi vyvolal zmes úzkosti, dvíhania obočia a krútenia hlavou. Podľa aktuálnych informácií totiž všetky problémy spôsobilo banálne, snáď nedbanlivé, prepojenie sieťových káblov tak, že vznikla slučka. A mne neustále behá hlavou – to vážne niekto nadizajnoval hlasovacie zariadenia, registračné pokladnice v jedálni a dokonca aj wifi do jednej broadcast domény? A bez STP? Takže možno aj vy, rovnako ako predseda parlamentu, sa pýtate: „Ako je možné, že takáto banalita zablokovala celý parlament a priebeh schôdze?“ Na ozajstné pochopenie toho čo sa udialo by sme sa museli ponoriť do fungovania protokolov počítačových sietí relatívne hlboko, takže ja to skúsim zjednodušiť až do takej miery, že mi moji kolegovia budú musieť asi dosť odpustiť. Taktiež o presnej konfigurácií siete v NRSR, ako aj celkovom technickom riešení tamojšieho hlasovacieho systému nemám žiadne oficiálne informácie, takže budem vychádzať len z dohadov založených na mediálnych výstupoch. Preto nevylučujem, že to celé mohlo a môže byť úplne inak. Nevadí, poďme už na to: Najbežnejšie usporiadanie zariadení v lokálnej sieti (topológia) je hviezda, či strom. Čiže máme nejaký centrálny bod, napr. switch, alebo váš domáci wifi router (ktorý v sebe ten switch má zabudovaný) do ktorého sa pripájajú všetky ostatné zariadenia, pekne jedno zariadenie do portu. Ak takto prepojíme dva switche – začíname budovať strom, ale to teraz už naozaj nechajme bokom. Každopádne – všade vedie práve jedna cesta a neexistuje tam žiaden okruh – slučka. Takéto usporiadanie siete umožňuje, že informácie v nej nemôžu blúdiť dookola, ale môžu ísť k svojmu cieľu pekne na priamo. Na to je ale nutné, aby zariadenia, ktoré spolu chcú komunikovať o sebe vedeli. Ak o sebe nevedia, prichádza na scénu tzv. broadcast (správa určená pre všetkých) – akýsi „výkrik do tmy“. Keď na switch dorazí broadcastová správa tak je slepo a bez rozmyslu rozposlaná všade – na všetky porty. Má to svoje opodstatnenie, je to úplne bežné a úplne neškodné, teda ak je usporiadanie našej siete korektné - bez slučiek. Pretože ináč sa ocitnete v situácii asi ako náš parlament. Čo sa teda stane, ak dorazí broadcastová správa na switch do ktorého je pripojená slučka? Slovami klasika – rozpúta peklo. Jednými dverami, teda portom, vlezie na switch a zreve: „Haló – správa pre všetkých...!“ a switch ju pekne nakopíruje a rozpošle do všetkých svojich portov, aj do tých nešťastných dvoch ktoré sú navzájom prepojené a tvoria slučku. Čiže okamžite prichádzajú na ten istý switch rovno dve nové broadcastové správy a obe revú: „Haló – správa pre všetkých...!“ a znova sa história opakuje a znásobuje, znova, znova a znova a všade. Hovorí sa tomu broadcast storm a je to naozaj búrka. Systémy ňou zasiahnuté ju obvykle dobre nezvládajú, pripojeným počítačom nezriedka vyskočí zaťaženie na maximum, seká aj obyčajný pohyb myši, zasiahnuté switche blikajú ako stromček na štedrý deň... nefungujú registračné pokladnice v jedálni, ani wifi. Jediné šťastie, že dosah takejto búrky je iba lokálny, a teda odstaví iba vašu lokálnu sieť, či jej časť (broadcastovú doménu) – áno, aj lokálna sieť sa môže deliť a členiť. Kým v domácich pomeroch je to rarita, vo väčších sieťach je to nevyhnutnosť, a to nielen kvôli broadcastovým búrkam. Tento incident naznačuje, že v NRSR toto potenciálne odflákli, a to mi naozaj dvíha obočie. Mimochodom, odvážnejší a zvedaví si broadcast storm môžu vyskúšať jednoducho aj doma (a naozaj len doma – takýto experiment rozhodne neodporúčam skúšať na žiadnej sieti, ktorej nie ste výhradným pánom a kráľom). Stačí zobrať jeden sieťový kábel, zapojiť ho oboma koncami do vášho domáceho wifi routera a sledovať, čo sa bude diať. Následky viete odstrániť jednoduchým odpojením tohto diabolského prepojenia, poprípade ešte dodatočným reštartom sieťových prvkov, keby sa nevedeli rýchlo spamätať. Teraz si už vieme predstaviť čo sa možno stalo a trochu teda aj ako. Keďže ale netušíme ako naozaj vyzerá skutočná topológia siete NRSR a už vôbec nie ako funguje hlasovací systém, je nutné pripomenúť, že vo finále pracujeme s dohadmi. K tým patrí aj posledná časť tohto zamyslenia a skratka STP, za ktorou sa ukrýva Spanning Tree Protocol z podnadpisu. Opäť je to niečo, s čím sa v domácich podmienkach nestretávame často, ale v rozsiahlych sieťach je to nevyhnutnosť. Tento protokol totiž udržiava stromovú štruktúru bez slučiek aj v rozsiahlych sieťach, kde bolo potrebné vytvárať aj duplicitné prepojenia (ktoré nutne vedú k vytváraniu slučiek) na zabezpečenie nepretržitej prevádzky. Ak si odmyslíme krásnu, ale pre potreby tohto blogu zbytočne komplexnú matematiku na pozadí, tento protokol na switchoch jednoducho dočasne vypína porty na duplicitných prepojeniach, čím prerušuje slučky a znovu ich zapojí len v prípade, ak dôjde k prerušeniu pôvodnej trasy. Či bol tento protokol v NRSR vôbec použitý, alebo „iba“ zle nakonfigurovaný netušíme, ale na kľude mi to nepridáva. Do konšpirácií o tom, či to niekto urobil schválne ako sabotáž sa púšťať nechcem ale uštipačnosť si neodpustím – zdá sa, že duch nbusr123 túto krajinu ešte neopustil.
Čas načtení: 2020-07-12 15:15:23
Román Doktor Mráz odhaluje, čemu museli čelit desetitisíce rodin během Slovenského státu
Fiktivní městečko Himberany, kde se odehrává román Denisy Fulmekové Doktor Mráz, by mohlo být libovolným slovenským městem. Neboť podobné příběhy mají paralelu v osudech mnoha slovenských rodin. Autorka vypráví, jak se v období druhé světové války chovalo majoritní obyvatelstvo nejen k židovské menšině, ale i k „vlastním“, a poukazuje na ekonomický aspekt slovenského antisemitismu. Dokumentuje období Slovenského státu, kdy se k moci dostali lidé, jejichž motivací nebyla nenávist vůči Židům, antisemitismus či rasismus, ale chamtivost a touha po snadno získaném majetku. Rok 1939. V městečku Himberany poblíž Bratislavy žije poklidně s rodinou právník Albert Mráz. Tedy až do dne, kdy v prorežimních novinách vychází článek anonymního autora, který napadá Mráze coby Žida, jenž se mazaně nechal pokřtít a změnil si jméno, aby mohl dál bohatnout na úkor ubohého slovenského lidu. Mráz si okamžitě uvědomí, že jemu i rodině hrozí nebezpečí. Iniciátorem článku je mladý právník Rárbocký, velitel místní Hlinkovy gardy, neváhající pošpinit kohokoliv, pokud to vyhovuje jeho zájmům. Úspěšná advokátní praxe doktora Mráze mu je už dlouho trnem v oku. Nyní konečně nastala příležitost, jak se konkurenta zbavit. Rárbocký věří, že místní region se stane předvojem „nového“ Slovenska s ukázkovým řešením židovské otázky a že mu to pomůže v politické kariéře… Třebaže je příběh fiktivní, autorka vycházela ze slovenských archivů a konzultovala text s historiky. K pocitu autentičnosti přispívá vyprávění více než devadesátileté pamětnice Anny, Mrázovy dcery, které bylo v době vzniku fašistického Slovenského státu sedmnáct let. Příběh rodiny evangelíka židovského původu a jeho katolické manželky a dcery pokračuje i po začátku války. Denisa Fulmeková postupně sleduje všechny historické události od roku 1939 až do roku 1945 a ukazuje, jak se odrážely v životě běžných lidí. Autorka píše o obětech, pachatelích, ale i těch, kteří chtěli jen přežít. V závěru knihy Anna Mrázová sumarizuje životy členů své rodiny a obyvatel Himberan. Zatímco někteří viníci se dostali před lidové soudy a za své činy byli potrestáni, většina se ve vhodnou chvíli přidala ke Slovenskému národnímu povstání, čímž své dřívější skutky „vymazala“. Část postav si „oblékla“ komunistický kabát, a mnozí prošli jako řadoví občané, v tichosti a bez povšimnutí, od národního socialismu ke komunismu. Ukázka z knihy 1 Právě se chystal odložit na polici kartonový fascikl s kopiemi smluv, když vtom se ozvalo slabé zaklepání. Přistoupil ke dveřím, stiskl kliku a překvapilo ho, když na chodbě uviděl svou ženu. „Betko? Co tu tak stojíš?“ V jejím bledém obličeji, poněkud už poznamenaném osmačtyřiceti lety, zahlédl strach. „No tak, co se děje?“ Chytil ji za loket a vtáhl dovnitř. Viděl, že v jedné ruce drží stočené noviny a v druhé žmoulá kapesník. Do jeho kancelářských prostor chodívala málokdy, neměla ve zvyku ho přes den vyrušovat. Jen občas, když zůstal sedět nad prací příliš dlouho, poslala Rózu, aby ho zavolala k obědu. „Róza mi přinesla noviny!“ Alžbeta je otevřela na jeho masivním psacím stole a nervózně otáčela stránky, dokud se od nich strnule neodtáhla. „Od rána váhám, jestli ti to mám ukázat, ale tak jako tak by ti to někdo podstrčil.“ Namířila ukazovákem na papír. „Á, tady to je!“ Stránce dominoval hlavní titulek vyvedený tučným písmem: Zázračná proměna dr. Martona v dr. Mráze. „Naše služka čte Gardistu?“ zeptal se napohled nevzrušeně a usedl ke stolu s otevřenými novinami. „Její otec to odebírá, ale prý jenom proto, aby byl informovaný.“ „Očividně si tedy pospíšil, aby informoval taky nás.“ Doktor Mráz si povolil pevný uzel na kravatě. „Taková žumpa!“ ulevila si Mrázová a její manžel si začal čistit brýle. „Co píšou?“ zeptal se suše, jako by mu nestálo za to namáhat svůj slábnoucí zrak. Její rozhořčení nekomentoval, přestože jindy by manželčiny emoce jistě mírnil. „Ach, ani to nechci vědět! Špína, špína se hrne!“ Alžbetě se třásl hlas a přemáhal ji pláč. „A samozřejmě, že i Barková mě přišla upozornit, že o tobě píšou!“ „Takže další, co čtou to svinstvo…“ poznamenal Mráz a znovu si nasadil brýle, aby mohl zaostřit na novinová písmena. Ale když postřehl, že mu Alžbeta stojí za zády a nahlíží přes rameno, obrátil se k ní: „Tak čti ty, Betko!“ Podal jí noviny a ukázal na dřevěné empírové křeslo, v němž sedávají jeho klienti. Alžbeta vycítila, že přes zdánlivý klid, který její manžel zachovával, je rozrušený také. S důrazem na každé slovo se tedy chopila nevděčného úkolu předčítat: „Zemský úřad v Bratislavě povolil v uplynulých dnech advokátovi v Himberanech, dr. Martonovi, změnu jména. Z dr. Martona se náhle stal dr. Mráz. Záležitost zdánlivě všední. Ale jen zdánlivě. Proto věc vysvětlíme podrobněji,“ nadechla se a úkosem pohlédla na muže. Široká záda v dobře padnoucím šedém saku ztuhle tiskl do opěradla, ale hlavu jako by tlačil bradou ke krku, víčka přivřená. Svraštěné čelo mu zbrázdily vrásky, koutky úst se však ani nepohnuly. „Pokračuj!“ pobídl ji, když zaznamenal její zkoumavý pohled. „Kdo je dr. Marton?“ četla dále. „Nositel jména, které budí v Himberanech, ale také na celém slovenském Závrší hrůzu. Dr. Marton je pokřtěným Židem. A stejně jako nedovedla svěcená voda zničit pojmenování Žida-muže, nezměnila ani jeho duši. Dr. Marton zůstal dodnes mazaným židovským fiškusem, vždycky mu šlo jen o kšeft a peníze. Proto zpráva o tom, že si podal žádost o změnu jména, zapůsobila jako bomba. Místní Hlinkova garda, Hlinkova slovenská ľudová strana a ostatní veřejní činitelé nasadili všechny páky, aby schválení této Martonovy žádosti překazili. Protože dr. Marton zůstane navždy dr. Martonem, i kdyby se stokrát znovu pokřtil a tisíckrát si změnil jméno. Jméno dr. Martona je totiž vizitkou. Každý ví, že je to jméno židovské. Když se však přestěhuje například do Banské Bystrice nebo do Turčianského Sv. Martina dr. Mráz, nikdo tam nebude vědět, o koho se jedná.“ Alžbeta se odmlčela, ale bála se na muže podívat. Slyšela, jak prudčeji vydechl, ale jinak dále s naprostou vážností mlčel. „To je všechno?“ zvedl k ní pohled. „Ještě ne. Mám ti to dočíst celé?“ Zalitovala, že udělala přestávku, už to chtěla mít za sebou. Mráz jen mlčky přisvědčil a Alžbetin melodický hlas ukrajoval další věty z pamfletu: „Každý si pomyslí: křesťan a Slovák. A tady to máme! Jméno Mráz je dobrou maskou, pod kterou bude moct jeho nositel dále bohatnout na úkor ubohého slovenského člověka. Hlinkova garda musí stát na stráži, aby Židé takovýmto rafinovaným způsobem nemizeli beze stopy ve slovenském moři a nemohli tak dále vysávat slovenskou krev. Musíme odhalit jména všech tzv. vlivných lidí, kteří v Martonově případu intervenovali, a budeme je veřejně pranýřovat.“ Ruce s novinami jí bezradně klesly do klína: „Co na to říkáš?“ „Podepsal se autor?“ Zavrtěla hlavou. „Je tu jenom šifra, písmeno á. Nevíš, kdo by to mohl být?“ „Teď skoro kdokoli,“ odpověděl a dlaní si podrbal nakrátko ostříhaný šedivý zátylek. „Už je Aninka doma?“ zajímal se o dceru. „Už by měla, dneska má krátký den, za chvíli bude oběd,“ zadívala se na masivní podlahové hodiny v jeho kanceláři. „To je dobře,“ vstal a nastavil manželce rámě, aby se o něj opřela. „Pojďme tedy nahoru. A ty noviny mi tu, prosím, nech.“ 2 Vyrůstala jsem v Himberanech a chodila jsem tam i do měšťanky. Rodiče mě vedli k učení a ke knihám, doma jsme měli opravdu velkou knihovnu. Tatínek četl spíš odborné knihy a maminka klasiku, ale také nové slovenské knížky, pamatuju si, že dlouhé roky odebírala časopis Živena. Už to asi nahráváte, že? A mám mluvit hlasitěji? Ne? No, možná stejně budu, už hůř slyším a potom mi připadá, že ostatní taky. A proč vás vlastně zajímá zrovna můj příběh? Pocházíte z Himberan? Ne? A odkud tedy? Aha, tak vidíte, tam mě osud nikdy nezavedl. Takže… Na začátek mám říct jméno a věk, ano? Aha, doplníte to tam vy? Pro jistotu tedy: Jmenuji se Anna Olšaníková, za svobodna Mrázová, a je mi devadesát pět let. Narodila jsem se v Himberanech, kde se moji rodiče usadili po první světové válce. Tatínek byl rodák z nedalekých Veľkých Grešlí, to je kousek dál od Himberan, ale stále na Závrší. Maminka se narodila v Bratislavě, ale její matka, kterou jsem nepoznala, protože zemřela ještě před mým narozením, pocházela odněkud ze Slovinska. Takže – měla jsem pěkné dětství a snad i pěkné mládí, pravda, dokud se nedostali k moci luďáci. Šlo to pomalu a postupně, nejdříve jsem slyšela o takzvaných postrcích, to když se hned po vyhlášení autonomie ještě v osmatřicátém musely některé židovské rodiny vystěhovat až ke slovensko-maďarské hranici. Měl to být kolektivní trest po první vídeňské arbitráži, když připadly jižní části slovenského území Maďarům. Samozřejmě z toho obviňovali Židy, kterým se automaticky připisovala promaďarská orientace. Jestli se nepletu, tito Židé měli být vyvezeni do Maďarska, ale tamější strana je nepřijala, takže se zasekli někde mezi hranicemi. Moc jsem rodiny, které tehdy deportovali také od nás z Himberan, neznala, ale otce to pobouřilo a říkal mamince, že je to teprve začátek. Potom jako by to utichlo. Nevím, kolik se z těch vypoklonkovaných himberanských Židů vrátilo domů. Šlo o ty chudší, ačkoli se říkalo, že přišli i o to málo, co měli, a své byty našli úplně vyrabované. Chvíli byl klid, ale otec všechno sledoval, proto si vlastně dal ještě v únoru 1939 změnit jméno. Totiž když jsem se narodila, jmenovala jsem se Martonová, celá rodina jsme byli Martonovi. No a změnil to na Mráz, rozhodl se narychlo, moc nad tím novým příjmením nepřemýšlel, i když nezastírám, že to byl zvláštní pocit, jmenovat se najednou úplně jinak. Na první pohled banalita, ale jméno je jméno. No a tím jménem to vlastně možná celé začalo, tedy pro naši rodinu, protože jednou jsem přišla ze školy, to už jsem navštěvovala učitelský ústav v Bratislavě, tedy střední školu pro budoucí učitelky. Kolik mi bylo? Sedmnáct. Když jsme měli kratší vyučování, jezdívala jsem domů na oběd, kvůli mně ho rodiče posouvali na později, a matně si vzpomínám, že i tenkrát jsem chvátala od vlaku, abych přišla včas. Bydleli jsme v Masarykově ulici, krátce nato ji pojmenovali po Hlinkovi, po válce se zase jmenovala po Širokém a teď je to takové neutrální, takže Hlavná. Koneckonců to hlavní ulice opravdu byla. Náš dům stál asi v její polovině, měl jedno poschodí a nacházelo se v něm několik samostatných bytů. Pokud si vybavuji, tak tam byli s dvěma dětmi manželé Barkovi a ještě starý pan Stein, vdovec, a jistě bych si vzpomněla i na další, ale rodiny se, pravda, taky hodně stěhovaly a střídaly. Ne, služka Róza s námi nebydlela, pocházela také z Himberan a měla to přes dvě ulice. Pospíchala jsem tedy od vlaku domů, ale ten den jsem potkala kamarádku Hanku Zábojníkovou, která nesla v košíku dvě koťata, inu, musela jsem se trochu zdržet, a jak jsme se zapovídaly, dorazila jsem domů později. Všimla jsem si, že maminka plakala, a naivně jsem si myslela, že asi kvůli mně, ale po chvilce už mi bylo jasné, že se stalo něco horšího. U oběda vládlo tísnivé ticho, takže jsem se dokonce domnívala, že se rodiče pohádali. Když šla Róza uklidit kuchyň a my s maminkou jsme si sedly k šití – uměla totiž krásně šít a vyšívat a chtěla mě to naučit, i když já jsem nikdy tak šikovná jako ona nebyla –, polohlasně mi řekla, že o tatínkovi vyšel hrozný článek v Gardistovi. Prý abych se připravila, že na to budou lidé dělat narážky, a jistě se to už dostalo do rukou i někomu u nás na učitelském ústavu. Požádala jsem ji o ty noviny, ale ona zavrtěla hlavou, že ne, a znovu se rozplakala. Tehdy se mě zmocnil dosud nepoznaný strach, takový ten mdlý, neurčitý, který vyvolává zlé tušení, ale vy nedovedete pojmenovat, čeho přesně se bojíte. My s maminkou jsme přece byly katoličky a tatínek se dávno před válkou stal evangelíkem. Jenom jsme měli to nešťastné příjmení. 3 Tři dny po publikování článku o doktoru Mrázovi si ho s příjemným zadostiučiněním znovu přečetl i doktor Rárbocký, urostlý tmavovlasý chlap těsně před čtyřicítkou. Stačilo podstrčit potřebné informace zdatnému redaktorovi – a vida, jaký užitečný text vyšel! Nebylo pochyb, že nastal nejvyšší čas řešit věci radikálněji. Neměl snad pravdu Šaňo Mach nedávno v Rišňovcích? ujišťoval se Rárbocký. Slováci chtěli být velkomyslní a nechtěli trestat, ale ukázalo se, že to byla chyba. Židy je potřeba srovnat do latě! Rárbocký byl právník stejně jako Mráz a právě teď svoji živnost přenesl přímo do sídla Hlinkovy gardy v Himberanech, kterým se stala moderní budova místní sokolovny. Znak tělocvičného spolku Sokol tu na jeho přímý pokyn vystřídal masivní slovenský státní znak a iniciály Hlinkovy gardy. Rárbocký zvedl papírovou krabičku cigaret značky Egypt a s požitkem si jednu zapálil. Zvažoval, zda dopis napíše sám, nebo ho nadiktuje písařce. Nerad se totiž dělil o obsah, který měl zůstat utajený, a týkalo se to i kancelářské pomocné síly Margity. Toho dne ho ale čekalo ještě příliš mnoho agendy, a tak přešel ze své prostornější kanceláře do malé místnosti, ve které se spolu s množstvím úředních papírů, oznámení a listin tísnila i postarší posila sekretariátu himberanské Hlinkovy gardy. Jen co Rárbocký vešel, nahrbená Margita v upnuté tmavé šatové sukni zvedla oči od papírů a naučeně přikývla: „Ano, pane doktore?“ „Založte si do stroje papír, budu vám diktovat,“ oznámil jí. „Nahoru dáte razítko důvěrné a tajné.“ Margita kývla hlavou. „Spolehněte se, pane doktore.“ „Pište hlavičku adresáta – Generální sekretariát HSĽS v Bratislavě, adresa a všechny náležitosti.“ Zatímco Margita klepala do klávesnice psacího stroje, Rárbocký si rozepnul vrchní knoflík na uniformě. Venku se oteplilo a v malé místnosti bylo dusno. Přistoupil k oknu a chystal se ho otevřít, ale písařka, aniž by zvedla hlavu od práce, poznamenala: „Pane doktore, okno je rozbité. Něco se zaseklo, nejde vůbec otevírat.“ Rárbocký zacloumal kličkou. „Sakra! Už jste to nahlásila správci budovy?“ „Rozbilo se teprve včera a správce jsem už nezastihla. Zařídím to.“ „Dobře, pište tedy.“ Rárbocký se zadíval přes sklo zavřeného okna na jednu z hlavních himberanských křižovatek, donedávna ještě prašnou, ale teď čerstvě vydlážděnou, přes kterou občas projelo auto. V tuto dopolední hodinu na ní vládl klid, obvykle ožívala až po konci vyučování, když se z nedaleké školy vyhrnuly děti. „Dr. Albert Marton, do závorky dejte Mráz,“ začal diktovat a s uspokojením poslouchal Margitino ťukání, jako by mohl poslechem kontrolovat, jestli zapisuje správně, „je advokátem v Himberanech. Asi před…“ tady se mladý velitel himberanské Hlinkovy gardy trochu zarazil, protože v duchu přepočítával, kdy se vlastně dozvěděl, že Marton podniká kroky, aby zakryl svoje židovství. „Asi před měsícem,“ doplnil, „mu Zemský úřad povolil změnu jména na Mráz, dejte čárku, Margito, a to navzdory tomu, že Hlinkova garda a místní organizace Hlinkovy ľudové strany se proti tomu důrazně postavily.“ Rárbocký, který nesnášel horko, se okno znovu pokusil otevřít. Zalomcoval kličkou, až mu zůstala v ruce, a tak jen zanadával a ledabyle ji nasadil zpátky. „Přečtěte mi poslední větu,“ vyzval Margitu, a když se znovu naladil na tón svého dopisu, pokračoval: „Spolehlivým způsobem jsme zjistili, čárka, že návrh okresního úřadu byl též proti změně. Navzdory tomu, jistě po různých intervencích, byla změna povolena. Nyní bylo vydáno vládní nařízení o židovských advokátech. Dr. Marton-Mráz je podle tohoto nařízení Židem, a tak žádáme, aby za žádných okolností nebylo dovoleno jmenovanému provozování juristické praxe.“ Margita kýchla a doktor Rárbocký zamumlal: „Zdravíčko!“ „Děkuji… Praxe,“ zopakovala poslední slovo. „Nositel jména dr. Marton budí na slovenském Závrší hrůzu.“ Rárbocký se stále díval ven zavřeným oknem a pocit, že se v teplé místnosti potí a nemá dostatek vzduchu, ho přiměl trochu zrychlit tempo diktování: „Jeho zneužívání důvěry lidu celého okresu je dostatečně známé. Mazaným způsobem tahal z našeho rolnického lidu peníze, když si nechával dopředu podepisovat prázdný přehled pohledávek a tímto způsobem zinkasoval až dvakrát honorář ve stejné věci, ačkoli ve věci kromě advokátního dopisu nic právnického neučinil. Náš slovenský lid v něm měl cynického, bezcitného vykořisťovatele, kterému nezáleželo na právním zastupování, ale čistě jen na ožebračování osob, které vyhledaly jeho ochranu. Ochranu dejte do uvozovek, Margitko,“ upozornil písařku s nečekanou vlídností. Těšilo ho, že mu slova tak lehce přišla na jazyk. Považoval se za obratného 18 stylistu a chvíle, které mu to potvrzovaly, ho naplňovaly uspokojením. „Dala jsem,“ ujistila ho. V jemném obloučku odtáhla zápěstí obou rukou od klávesnice psacího stroje, jako by jí je někdo držel na provázcích, a hned jimi opětovně přistála na stejném místě jako na klaviatuře, jako by zrovna rozehrávala novou skladbu. „Slovák byl pro něj jen objektem slibujícím lehký výdělek a v našem lidu viděl tento Žid vždy jen cosi méněcenného,“ diktoval energicky a hladce Rárbocký. „Proto je v zájmu naší slovenské veřejnosti a našeho lidu vůbec,“ teď udělal významnou řečnickou odmlku, jako když vystupoval na schůzích strany nebo na slavnostních shromážděních na himberanském náměstí před kostelem, „aby jmenovaný byl co nejdříve vymazán ze seznamu advokátů, jejichž stav svou osobou jen znevažoval a svým jednáním učinil stavem nenáviděným. Na stráž! Dr. Juraj Rárbocký, velitel Hlinkovy gardy.“ Když Margita doťukala, vyzval ji: „Přečtěte mi to celé ještě jednou.“ Ze slovenského originálu Doktor Mráz, vydaného nakladatelstvím Slovart v Bratislavě roku 2018, přeložila Stanislava Moravcová ml., Nakladatelství Prostor 2020, 232 stran, v českém jazyce vydání první. Denisa Fulmeková (1967) vystudovala žurnalistiku na FiF UK v Bratislavě. Věnuje se publicistice a literární tvorbě. Dosud vydala čtrnáct knih rozmanitých žánrů, mezi nimi sbírku básní Som takmer preč (2004), romány Dve čiarky nádeje (2006), Jedy (2007), Topánky z papiera (2009), Materská (2011), Štrikovaní frajeri (2015), povídkový cyklus Posledná polnoc v Pivonke (2013), přírodní receptář Magická sila bylín a průvodce svátky Magická sila sviatkov (oba 2014). V roce 2016 jí vyšel román Konvália s podtitulem Zakázaná láska Rudolfa Dilonga, inspirovaný životem jejího dědečka, známého slovenského básníka, dramatika a katolického kněze. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-02-19 17:24:45
Tieto obľúbené jedlá a nápoje v budúcnosti vymiznú. Viete si predstaviť život bez nich?
V dnešnej dobe sa čoraz viac ľudí obracia na udržateľný životný štýl a hľadá spôsoby, ako minimalizovať svoj dopad na životné prostredie. Jedným z najnovších prístupov, ako zvýšiť povedomie o klimatickej kríze a jej vplyve na naše potravinové zdroje, je projekt známy ako „Posledná večera“. Tento.....
Čas načtení: 2024-02-22 09:19:03
Najväčšia 3G sieť dnes definitívne skončila. Orange ju vypol v posledných lokalitách
Na trhu ostáva posledná sieť 3. generácie, ktorú prevádzkuje O2. Aj tá však postupne skončí.
Čas načtení: 2024-02-23 13:52:00
Nastane obnova dôvery medzi Švédskom a Maďarskom? Budapešť kupuje Gripeny
Maďarsko ako posledná členská krajina ešte neratifikovala prijatie Švédska do NATO.
Čas načtení: 2024-02-24 09:35:19
Posledná sezóna Discovery sa odhaľuje v novom trailery a fotkách
Piata a posledná sezóna seriálu Star Trek: Discovery sa objaví 4. apríla a teraz máme k dispozícii úplne nový trailer...
Čas načtení: 2024-02-28 14:28:48
Navaľného pohreb bude v piatok v moskovskom chráme. Známe tiež je, kde ho pochovajú
28.2.2024 (SITA.sk) - Pohreb a posledná rozlúčka so zosnulým lídrom ruskej opozície Alexejom Navaľným sa uskutoční v piatok v Moskve. Ako referuje web news.sky.com, v stredu to uviedla jeho hovorkyňa Kira.....
Čas načtení: 2024-03-06 13:35:00
Trump vyhráva. Haleyová končí, ale možno naňho vytiahne politickú atómovku
Superutorok ešte konečné víťazstvo Trumpovi nepriniesol. K prezidentskej republikánskej nominácii sa priblížil, ale jeho posledná súperka Haleyová ešte možno má proti nemu k dispozícii politickú atómovku.
Čas načtení: 2024-04-03 17:36:00
Účasť Pellegriniho a Korčoka v televíznych dueloch zhodnotila Pravda spoločne s odborníkmi. Ak sa nestane niečo závratne, posledná debata v RTVS bude povinnou jazdou a bojom o nerozhodnutých.
Čas načtení: 2024-04-09 14:52:46
9.4.2024 (SITA.sk) - Mesto Stará Ľubovňa sa pripravuje na stredajšiu poslednú rozlúčku s tragicky zosnulými dievčatami, na ktorej sa očakáva vysoká účasť. Z tohto dôvodu bude parkovanie na všetkých mestských.....
Čas načtení: 2024-04-26 09:55:34
Autor: Janko PALIGA Datum: 26.04.2024 09:55:34 ATM55, 2024, č. 5Obsah čísla:Gyürösi, Miroslav: Samohybný automatizovaný mínomet AM120 (2-3)Zajac, Ivan: Drama u Brány nářků: Pokles aktivity Hútíů (4-5)Zajac, Ivan: Březnový úder na Sevastopol aneb Hon na výsadkové lodě pokračuje (6-7)Visingr, Lukáš: Ruská dronová válka: Bezpilotní stroje Lancet a Geraň nad Ukrajinou (8-15)Rovenský, Dušan: Novinky v oblasti kabin a motorů pro nejnovější generaci vozů Tatra Force (16-17)Aliter Technologies dodá ICT systémy pre slovenské CV90 (18-19)Severokorejské tanky: Ocelová pěst Korejské lidové armády (20-23)BAE Systems Hägglunds získala zákazku na modernizáciu dánskej flotily CV90 (24-25)Gyürösi, Miroslav: Bieloruský PTRK Konkurs-MB (26-29)Rovenský, Dušan: A, B, C aneb Nové obrněnce pro britskou armádu (30-33)Gyürösi, Miroslav: Posledná modernizácia poľských BWP-1 (34-35)Krátké zprávy (36-39)Fojtík, Jakub: T-7A Red Hawk: Revolučně konvenční letoun (40-45)Vecchi, Gian Carlo: Reportáž z paluby francouzského A330 MRTT (46-47)Fojtík, Jakub: Přilbové displeje a zaměřovače (48-55)Fojtík, Jakub: Modernizace pákistánského letectva (56-57)Krátké zprávy (58-61)Zajac, Ivan: FREMM Evolution: Neplánované pokračování bestselleru (62-65)Krátké zprávy (66-67)Dubánek, Martin: Sovětský 76,2mm pevnostní kanon v Olomouci (68-71)Rovenský, Dušan: TF-117 proti Viet Congu: Americké říční námořnictvo ve Vietnamu (1. část) (72-75)Šajtar, Jaroslav: Dien Bien Phu před 70 lety: Koloniální velmoc drtivě prohrála (76-78)Informační příloha MO ČR a AČR ATM+:Tesař, Filip: Služba v aktivní záloze: Věc osobního přesvědčení [kpt. v.z. Jan „Sully“ Heřmánek] (80-85)
Čas načtení: 2022-11-03 10:56:00
Hack NRSR? Kdeže! Tam skôr zaúradovali Pat a Mat...
Alebo tiež, čo je to broadcast storm, spanning tree protokol a prečo ste o nejakých slučkách v počítačovej sieti až dodnes asi nepočuli. Minulotýždňový incident v NRSR vo mne ako bývalom sieťarovi a aktuálnom bezpečákovi vyvolal zmes úzkosti, dvíhania obočia a krútenia hlavou. Podľa aktuálnych informácií totiž všetky problémy spôsobilo banálne, snáď nedbanlivé, prepojenie sieťových káblov tak, že vznikla slučka. A mne neustále behá hlavou – to vážne niekto nadizajnoval hlasovacie zariadenia, registračné pokladnice v jedálni a dokonca aj wifi do jednej broadcast domény? A bez STP? Takže možno aj vy, rovnako ako predseda parlamentu, sa pýtate: „Ako je možné, že takáto banalita zablokovala celý parlament a priebeh schôdze?“ Na ozajstné pochopenie toho čo sa udialo by sme sa museli ponoriť do fungovania protokolov počítačových sietí relatívne hlboko, takže ja to skúsim zjednodušiť až do takej miery, že mi moji kolegovia budú musieť asi dosť odpustiť. Taktiež o presnej konfigurácií siete v NRSR, ako aj celkovom technickom riešení tamojšieho hlasovacieho systému nemám žiadne oficiálne informácie, takže budem vychádzať len z dohadov založených na mediálnych výstupoch. Preto nevylučujem, že to celé mohlo a môže byť úplne inak. Nevadí, poďme už na to: Najbežnejšie usporiadanie zariadení v lokálnej sieti (topológia) je hviezda, či strom. Čiže máme nejaký centrálny bod, napr. switch, alebo váš domáci wifi router (ktorý v sebe ten switch má zabudovaný) do ktorého sa pripájajú všetky ostatné zariadenia, pekne jedno zariadenie do portu. Ak takto prepojíme dva switche – začíname budovať strom, ale to teraz už naozaj nechajme bokom. Každopádne – všade vedie práve jedna cesta a neexistuje tam žiaden okruh – slučka. Takéto usporiadanie siete umožňuje, že informácie v nej nemôžu blúdiť dookola, ale môžu ísť k svojmu cieľu pekne na priamo. Na to je ale nutné, aby zariadenia, ktoré spolu chcú komunikovať o sebe vedeli. Ak o sebe nevedia, prichádza na scénu tzv. broadcast (správa určená pre všetkých) – akýsi „výkrik do tmy“. Keď na switch dorazí broadcastová správa tak je slepo a bez rozmyslu rozposlaná všade – na všetky porty. Má to svoje opodstatnenie, je to úplne bežné a úplne neškodné, teda ak je usporiadanie našej siete korektné - bez slučiek. Pretože ináč sa ocitnete v situácii asi ako náš parlament. Čo sa teda stane, ak dorazí broadcastová správa na switch do ktorého je pripojená slučka? Slovami klasika – rozpúta peklo. Jednými dverami, teda portom, vlezie na switch a zreve: „Haló – správa pre všetkých...!“ a switch ju pekne nakopíruje a rozpošle do všetkých svojich portov, aj do tých nešťastných dvoch ktoré sú navzájom prepojené a tvoria slučku. Čiže okamžite prichádzajú na ten istý switch rovno dve nové broadcastové správy a obe revú: „Haló – správa pre všetkých...!“ a znova sa história opakuje a znásobuje, znova, znova a znova a všade. Hovorí sa tomu broadcast storm a je to naozaj búrka. Systémy ňou zasiahnuté ju obvykle dobre nezvládajú, pripojeným počítačom nezriedka vyskočí zaťaženie na maximum, seká aj obyčajný pohyb myši, zasiahnuté switche blikajú ako stromček na štedrý deň... nefungujú registračné pokladnice v jedálni, ani wifi. Jediné šťastie, že dosah takejto búrky je iba lokálny, a teda odstaví iba vašu lokálnu sieť, či jej časť (broadcastovú doménu) – áno, aj lokálna sieť sa môže deliť a členiť. Kým v domácich pomeroch je to rarita, vo väčších sieťach je to nevyhnutnosť, a to nielen kvôli broadcastovým búrkam. Tento incident naznačuje, že v NRSR toto potenciálne odflákli, a to mi naozaj dvíha obočie. Mimochodom, odvážnejší a zvedaví si broadcast storm môžu vyskúšať jednoducho aj doma (a naozaj len doma – takýto experiment rozhodne neodporúčam skúšať na žiadnej sieti, ktorej nie ste výhradným pánom a kráľom). Stačí zobrať jeden sieťový kábel, zapojiť ho oboma koncami do vášho domáceho wifi routera a sledovať, čo sa bude diať. Následky viete odstrániť jednoduchým odpojením tohto diabolského prepojenia, poprípade ešte dodatočným reštartom sieťových prvkov, keby sa nevedeli rýchlo spamätať. Teraz si už vieme predstaviť čo sa možno stalo a trochu teda aj ako. Keďže ale netušíme ako naozaj vyzerá skutočná topológia siete NRSR a už vôbec nie ako funguje hlasovací systém, je nutné pripomenúť, že vo finále pracujeme s dohadmi. K tým patrí aj posledná časť tohto zamyslenia a skratka STP, za ktorou sa ukrýva Spanning Tree Protocol z podnadpisu. Opäť je to niečo, s čím sa v domácich podmienkach nestretávame často, ale v rozsiahlych sieťach je to nevyhnutnosť. Tento protokol totiž udržiava stromovú štruktúru bez slučiek aj v rozsiahlych sieťach, kde bolo potrebné vytvárať aj duplicitné prepojenia (ktoré nutne vedú k vytváraniu slučiek) na zabezpečenie nepretržitej prevádzky. Ak si odmyslíme krásnu, ale pre potreby tohto blogu zbytočne komplexnú matematiku na pozadí, tento protokol na switchoch jednoducho dočasne vypína porty na duplicitných prepojeniach, čím prerušuje slučky a znovu ich zapojí len v prípade, ak dôjde k prerušeniu pôvodnej trasy. Či bol tento protokol v NRSR vôbec použitý, alebo „iba“ zle nakonfigurovaný netušíme, ale na kľude mi to nepridáva. Do konšpirácií o tom, či to niekto urobil schválne ako sabotáž sa púšťať nechcem ale uštipačnosť si neodpustím – zdá sa, že duch nbusr123 túto krajinu ešte neopustil.