Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-01-11 07:04:06

V jeho oblečení vás řidiči aut na kole nepřehlédnou. A možná rovnou pustí ostřikovače

Jiří Vacek v Orlických horách buduje indie módní značku Čumíš na mě?, která pobaví cyklisty, běžce a kohokoliv bez strachu z odvážného designu. Článek V jeho oblečení vás řidiči aut na kole nepřehlédnou. A možná rovnou pustí ostřikovače se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2020-02-05 12:34:30

O mostech, zdech a pokličkách přiklápějících vroucí kotle

Netušil jsem, že tweet pana Bartoše mě inspiruje k dalšímu článku, ale stalo se. Delší zamyšlení o tom, co EU toleruje a co ne. Politika je umění možného, což znamená, že kdo se začne moc hlásit k nějakému vznešenému idealismu, nutně časem zabředne do pokrytectví. To ještě není samo o sobě taková hrůza a dalo by se s tím žít… Osobně si více cením těch politiků, kterým různá hladká a krásná slova z úst tak snadno neskáčou, a kteří jsou naopak ochotni přiznat, že podstata jejich činnosti má veškerý půvab syrového prejtu rozházeného po kuchyňské lince. Ale ve svých jednačtyřiceti letech jsem se dávno smířil s tím, že lepší to nebude. Pro politiky, kteří usilují o status morální (a moralizující) figury, tu vždycky bude existovat jistý trh. To je ta část politického spektra, kterou v minulých staletích pokrývali kazatelé. Za normálních okolností na polemiky s nimi kašlu, času je málo a spousta knih ještě čeká na napsání. That said, tentokrát mám pocit, že páně Bartošův názor, že současná EU je rodina stavějící mosty mezi národy, si přeci jen zasluhuje podrobit kritickému pohledu a zamyšlení. Tahle a podobné formulace se totiž opakují až příliš často, aniž by se zároveň spravedlivě dodalo, že výjimky existují, a že jsou dost bolestivé. Je patrné, že poválečné evropské struktury postavily jeden skutečně významný „most“, a to ten francouzsko-německý. To, že si tyto dva státy konečně přestaly jít po krku, je nepochybně kladný jev. Můžeme se dohadovat, do jaké míry na tom měla podíl okupace Německa spojeneckými silami a následná hrozba expanze sovětského bloku směrem k Rýnu, ale určitě se na tom podílely i evropské integrační procesy. Už Charles de Gaulle a Konrad Adenauer se upřímně snažili předejít další válce mezi svými státy, ideálně nejen na pár let, ale napořád. Spousta dalších konfliktů nám tu ale vesele žije a doutná, a to i těch tradičních, celá staletí starých. (Raději ani moc nebudu zabředávat do otázky soužití původní populace s přistěhovalci, o tom jsem už napsal jedny Krvavé levandule.) V některých případech se zhoršují. Jako by se občas to stavění mostů nějak zanedbalo. Touha po návratu parádních uniforem a nakroucených knírů  Začněme zase na chvíli u toho Gibraltaru. Španělsko je na evropské poměry obrovská země, jedna z největších v EU. Má půl milionu kilometru čtverečních a skoro padesát milionů obyvatel. Nedostatkem půdy ani lidí tedy rozhodně netrpí. Kdyby se Španělům podařilo vymoci po Britech nějakou tu sdílenou suverenitu nad Gibraltarem, vzrostlo by jejich území o zhruba 0,001 % a populace o 0,06 %. Jinými slovy, žádný velký zisk z toho mít nemůžou. Tím spíše působí to neustálé vracení se k otázce suverenity nad Gibraltarem dojmem jakési duševní regrese do období parádních uniforem, nakroucených knírů a holínek dupajících po dláždění. Tedy přesně toho, co by EU měla krotit a utlumovat, protože takových potenciálních ohnisek konfliktů je na mapě Evropy habaděj. Stačí si vzít libovolný historický atlas a sledovat, jak se ty hranice v průběhu uplynulých staletí kroutily jak žížaly. Tři sta let stará okupace Gibraltaru je přitom v zásadě dávná historie, máme tu i daleko čerstvější a bolestivější jizvy. Z hlediska moderního Španělska jde navíc o naprosto zástupný problém. Hlavním úkolem španělských politiků by mělo být dát svoji zemi aspoň trochu dohromady, ať v ní mladá generace vidí nějakou budoucnost a neutíká po tisících do ciziny. Možná by stačilo zvýšit životní úroveň průměrného Španěla aspoň na dvě třetiny té gibraltarské. Ovšem v tomto úkolu jim zisk onoho malého, i když bohatého poloostrova nijak nepomůže. Tím se jde chvíli prsit na přehlídkách a sjezdech, nic víc; bylo by to vítězství s příchutí marnosti. Člověk by pomalu čekal, že EU, ona nositelka myšlenky budování mostů mezi národy, se bude snažit tuhle myšlenku španělským politikům nějak vštípit. A že by od roku 1986, kdy se Španělsko stalo její součástí, by s touto výukou mohla mít určitý úspěch… Nestalo se, respektive žádný úspěch není na španělské politické scéně vidět. Levice či pravice, obě se ženou po Gibraltaru jako slepice po flusu, aniž by je trápila myšlenka, že je to už po staletí domov zcela cizích lidí, kteří s nimi nechtějí mít nic společného. Provokace Donalda Tuska Pojďme dál. Skotsko, rebelská část Spojeného království. Není žádným tajemstvím, že ve Skotsku mají lepší vztah k EU než v Anglii a při brexitovém referendu tam Remain vyhrálo nad Leave vcelku jednoznačným poměrem 62:38. Není ani tajemstvím, že ve Skotsku existuje poměrně významné hnutí za nezávislost, i když na rozdíl od toho brexitového referenda se nedá říci, že by mělo jednoznačně navrch. V průzkumech veřejného mínění jsou zatím tábory separatistů a unionistů skoro vyrovnané a těžko říci, jak by s těmito poměry zakývala kampaň. No, tak v téhle situaci začne Donald Tusk prohlašovat, že nezávislé Skotsko bude nadšeně přivítáno v unii. Co je tohle, když ne provokace? Podle britského ústavního uspořádání je další referendum o skotské nezávislosti výlučnou záležitostí Westminsteru, nepatří mezi devolvované pravomoci, o kterých by rozhodoval Edinburgh. Má snad Boris Johnson začít oplácet Tuskovi tím, že bude pošťuchovat Nizozemce nebo Dány k odchodu z EU s tím, že je pak uvítá třeba v Commonwealthu? To by bylo řevu! A přitom by to bylo právně průchodnější, protože o vystoupení z EU si podle Lisabonské smlouvy aspoň ta země může rozhodnout sama. Pro úplnost, kdyby to čtenáře zajímalo: já jsem zastánce toho, poskytnout Skotům možnost hlasovat o nezávislosti znova. A to zhruba v roce 2024, protože to už bude deset let od minulého referenda, a hlavně bude roku 2024 ten po-brexitový vývoj trochu jasnější. Zcela upřímně si přitom myslím, že nakonec do té nezávislosti nepůjdou. Proč? Protože hlavní, kdo tohle téma tlačí, je Skotská národní strana (SNP), která má nejspíš už svůj zenit za sebou. SNP žila dlouho z glorioly protestní strany, která to od řečnického pultu tak krásně nandává těm pitomým Anglánům. Jenže teď už je SNP ve Skotsku nějaký čas u moci, musí tedy skutečně zajišťovat fungování státu, a ono jí to praktické vládnutí zas tak moc nejde. Kritizovat je jedna věc. Dělat to pak sám skutečně lépe – druhá, podstatně obtížnější. No, a nezávislost by znamenala svěřit těmhle lidem osud Skotska kompletně do rukou, což si podle mého názoru i nemálo skotských nacionalistů důkladně rozmyslí. Na Anglány se sice někde v glasgowském pubu dobře nadává, ale přeci jenom vybudovali jednu z ekonomických velmocí světa a mají potřebné know-how k tomu, jak ji kormidlovat skrze lepší i horší časy; a skotské hospodářství začalo s tím anglickým srůstat v roce 1707, tedy zatraceně dávno. (Aby si to český čtenář lépe představil: to ještě Marie Terezie ani nebyla na světě.) Proto si myslím, že v tomhle případě zvítězí pragmatismus a určitá nedůvěra, kterou Skotové – stejně jako Češi – k vrchnosti chovají. Ono se to totiž týká i jejich vlastní vrchnosti. Ta sice měla zpočátku k dispozici určité období hájení, ale to už pozvolna pomíjí. Samozřejmě je těžké takové věci říkat s jistotou dopředu, ale toto si myslím. Každopádně je vidět, že Tusk, vysoce postavený činitel EU, nemá v tomhle případě problém „stavět mosty mezi národy“, a to povzbuzováním separatistických hnutí u sousedů. Belgie je dysfunkční stát Nechejme Skotsko Skotskem. Pojďme se podívat na takovou Belgii, jednu z ústředních zemí EU, kde sídlí řada evropských institucí. Belgie je dysfunkční stát, živící opravdové pluky politiků obývajících nepřehlednou změť federálních, komunitních a provinčních sborů. Vztahy mezi Valony a Vlámy jsou tak vřelé, že dát po volbách dohromady vládu je úkol pro Chucka Norrise zkříženého s Batmanem. Fragmentace jde tak daleko, že hlavní město Brusel má šest separátních policejních sborů se šesti různými šéfy, kteří odmítají centralizaci do jedné organizace, i když by to efektivitě policejní práce ve městě velikosti Prahy dosti prospělo. I to je ovšem pokrok, ještě před časem bylo těch vzájemně nezávislých sborů totiž devatenáct. Tahle patová situace se za poslední desítky let nijak nezlepšila, spíše se zhoršuje úměrně tomu, jak valonská část federace hospodářsky pokulhává. Valonsko bylo centrem těžkého průmyslu, ten dávno zkolaboval, zato silná socialistická hnutí přežila a požadují přerozdělování peněz z kapes Vlámů, kteří mají daleko silnější podnikatelskou kulturu, a tudíž jsou bohatší. Valoni si od Vlámů vymohli zhruba sedm miliard euro ročně, což „dárce“ pochopitelně dosti nasírá. Není tedy divu, že v posledních volbách do vlámského parlamentu (2019) šlo o to, zda vyhrají nacionalisti (N-VA), nebo ještě větší nacionalisti (Vlámský blok). Nakonec tedy ti první. Jak to, že představitele Evropské unie neznervózňuje tento neutěšený stav, panující všude kolem jejich úředních budov? Proč se nesnaží ty dva znenáviděné národy nějak smířit? Katalánci nejsou evropský národ? Poslední zastávka dnešní cesty: opět Španělsko. Baskové si v rámci království vybojovali rozsáhlou autonomii; do jaké míry v tom hrála roli brutální teroristická kampaň, se můžeme dohadovat, ale já si myslím, že dost podstatnou. Katalánci se rozhodli pro nenásilí a podle toho je s nimi taky zacházeno. Katalánsko-španělské vztahy jsou daleko horší než před deseti či dvaceti lety a momentální situace je opravdu k pláči a vzteku zároveň. Obuškové orgie, které rozpoutala policie na separatistech, si ve střední Evropě snad ani neumíme představit. Několik význačných politiků skončilo mezi čtyřmi mosty … eh, zdmi. Zrovna teď se v Evropském parlamentu přerozdělují křesla, protože po odchodu Britů došlo ke změně číselných poměrů. Španělská delegace vyfasovala jedno křeslo navíc. Měla by ho dostat katalánská politička Clara Ponsatí, jenže španělské úřady prohlásily její křeslo za „dočasně uprázdněné“, protože se nedostavila do Španělska na jakési komisionální předvolání. Nedostavila se z dobrého důvodu, protože jí hrozí, že ji tam zavřou. Evropský parlament v tomto případě uštědřil Španělsku facku, když Claru Ponsatí jako poslankyni stejně uznal. Toto ostatně není první takový případ. Dva současní katalánští poslanci EP (Puigdemont a Comín) totiž žijí v Belgii v exilu, a třetí, Junqueras, s nimi nezasedá, protože holt sedí. Hádejte, kde a za co. Dívám-li se na toto, jeví se mi názor bývalého šéfa EK Jeana-Clauda Junckera, že jde o vnitřní záležitost Španělska, jako naprostá fraška a výsměch celé té myšlence o budování mostů mezi národy. Katalánci snad nejsou evropský národ, nebo co? Abych nějak zamířil ke konci tohoto dlouhého přemítání. Mám dojem, že EU v takových situacích, jako je ta belgická či španělská, kašle na nějaké budování mostů. Prostě ten kotel přiklopí pokličkou a tváří se, že se nic neděje. Funguje to tak dlouho, dokud ten přetlak uvnitř není moc silný (Katalánsko), nebo dokud nezačne být výhodné tu pokličku zase sundat (Gibraltar). Asi nebude úplná náhoda, že přesně ten samý princip svého času evropské politické špičky uplatňovaly u problémů, které doprovázejí koexistenci původního obyvatelstva a převážně muslimských paralelních společností. Tam se postupovalo úplně stejně: přiklopit kotel pořádnou pokličkou, utěsnit její okraje verbální kolomazí v podobě slov jako „rasismus, xenofobie, islamofobie“, aby se jí každý bál dotknout a umazat se, a tvářit se, že vevnitř se nic neděje a všichni se krásně kulturně obohacujeme navzájem. Nevyšlo to, problémy se vyhrotily do té míry, že už se nedají schovávat. Násilné incidenty těžko odmávnout a někteří lidi mají dostatek pudu sebezáchovy na to, aby se ani verbálními nálepkami nenechali odradit. Časem se změněné situaci přizpůsobili i středoví pragmatici jako Sebastian Kurz – a vyhrávají s tím volby. Aspoň nějaká kladná změna, ale na idealistické budování mostů mezi národy Evropy nevěřím. Možná to tak kdysi někdo upřímně myslel; jenže současný establishment má tuhle myšlenku v paži. To už jsou zcela jiné typy lidí než ti, kteří kdysi dávali dohromady Evropu z válečných trosek a sovětský medvěd jim přitom bručel za zády. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-02-26 16:30:01

Násilník s katanou děsil ženy v Praze. Zhlédl se v životě westernového psance

Případ začal urgentním telefonátem na linku 158. Vyděšená žena v něm tvrdila, že prodavačka v pražském obchodním domě Bílá labuť byla znásilněna. Na místo však vyrazili i kriminalisté specializující se na vraždy – mordparta. Brzy se potvrdilo, že zde byli správně.  Dámské toalety, kam je ochranka zavedla, připomínaly bitevní pole, i člověk s velkou fantazií mohl jen stěží odhadovat, co za hrůzy se zde staly. Zkušený kriminalista zůstal, dle svých slov, koukat s otevřenou pusou. Nebohá, teprve devatenáctiletá prodavačka útok přežila, ale vypovídat hned nemohla. Bylo to kvůli zraněním, která jí pachatel způsobil. Vyšetřovatelé zpovídali, koho jen mohli, nikdo si ale pachatele, který musel být od krve, nevšiml, a to přesto, že bylo odpoledne a obchod byl plný lidí. Nenašlo se nic, ani vlákno z pachatelova oděvu.   Nejhorší vrazi: Lidé jsou fascinováni zvrácenými zločiny. Série o Jeffrey Dahmerovi na Netflixu to dokazuje Číst více Kovboj s vlajkou na zádech Kriminalisté zjistili, že neznámý muž dívku bil pažbou pistole, kopal ji a také ji znásilnil (na což si dívka nepamatovala). Když upadla do bezvědomí, tak ji ještě okradl. Surově jí strhl náušnice a prstýnek. Sexuální predátoři takové věci kradou svým obětem jako trofej. Napadená dívka byla v šoku a střípky toho, co si pamatovala, sdělila empatické vyšetřovatelce.  Posun v případu nastal, když se jiná prodavačka svěřila se svou zkušeností s nechutným podivínem. Přišel k ní do parfumerie, chtěla mu nabídnout parfém, ale se zlou se potázala. Muž na ni namířil dva prsty a dělal, jako by vystřelil. Policii popsala člověka s koženým kloboukem, mastnými hnědými vlasy a džínovou bundou, na které měl přes celá záda nášivku americké vlajky. Pro detektivy to byly markanty, které také leccos vypovídaly o povaze pachatele.   Popis muže měly všechny hlídky v Praze, žádný další poznatek však nepřicházel. Vyšetřovatelé z mordparty dokonce ten den jezdili po celém městě, věřili, že takového muže určitě v davu nepřehlédnou. Štěstí tenkrát neměli, ale další dny jim přálo.  Šílenec zaútočil katanou  Z místního oddělení Strašnice se detektivům ozval bystrý strážník, který si všiml, že napadení v Bílé labuti má podobné znaky jako to, které se stalo v místním obchodě. Neznámý muž v klobouku pronásledoval v noci dívku. Když na něj zakřičela, namířil na ni pistoli, povedlo se jí ale utéct.  Muž odpovídající popisu o pár dní později zaútočil na dívku, která vystupovala z výtahu. Tehdy si šílenec vzal do ruky katanu. Dívka se před mečem instinktivně zakryla rukou, což jí zachránilo život. Dlaň ovšem měla skoro rozseklou napůl. Také jí pomohlo, že hlasitě křičela. Deviant byl stále více nebezpečnější, nakonec vše vyřešil jeden ubrečený telefonát.  Na stopě domácího násilníka Jiná mladá žena se skryla se svými dětmi v bytě rodičů. Důvod byl, že jim manžel vyhrožoval smrtí a také nebohou paní bil. Když poté dala policistům popis manžela, bylo jim hned jasné, že je to „jejich člověk“. Rozhodli se, že počkají v onom bytě, až se agresor sám ukáže. Mezitím mohli sledovat strach a paniku, jakou měla žena a její děti ze svého příbuzného. Detektivové se nezalekli, když muž dlouho do bytu nepřicházel, a rozhodli se ho jít hledat na místo jeho bydliště. Když se manželka s dětmi kvůli bezpečí odstěhovala, muž si v bytu udělal víceméně squat, kde bydlel s bezdomovci a chvíli zde měl zadržovat a znásilňovat nezletilou dívku.  Smyčka se stahuje Když se trojice policistů přiblížila ke dveřím bytu pachatele, nemuseli si lámat hlavu se vstupem, bylo otevřeno. Z bytu se linul odporný zápach a byly slyšet intimní zvuky. Policisté s pistolemi v rukou a hlasitým výkřikem vyděsili muže ležícího na pohovce a sledujícího pornografický film. Vedle sebe měl položenou, ještě krvavou, japonskou katanu.  Pedofil napadal školačky v Místku a na Těšínsku. Po šesti letech usvědčili muže, který pracoval s dětmi Číst více Nakouknutí do mysli predátora Vyšetřovatelé se nestačili divit. Byl to recidivista, který měl na svědomí mnoho krádeží, byl osmkrát trestaný a ústavně se léčil kvůli sexuální deviaci. Na svobodě v léčbě nepokračoval a k doktorům přestal chodit. Kriminalistům vysvětloval, že ženám, které napadl, vlastně dělal službu, že jim chtěl udělat dobře. Žádné zpytování svědomí u něj nikdy nenastalo. Dotyčný pracoval v archivu, ze kterého kradl věci, jako staré knihy, velmi cennou rumunskou zástavu nebo právě zmíněnou katanu. Meč byl skutečně japonský, nejednalo se o repliku. Vyšetřovatel obdaroval tohoto výtečníka více než 10 obviněními, u soudu poté dostal 14 let a sexuální detenci. Krást nepřestal nikdy, westernová móda jej bavila pořád, kolem krku si nechal vytetovat „provazu stop“. Pomoc obětem domácího násilí Případ byl ukázkový v tom, že se napadené ženy, hlavně manželka predátora, rozhodly, že si tento zločin nenechají pro sebe. Důležité je také zdůraznit, že v případě znásilnění nemusí nutně jít o pohlavní styk, ale o jakékoliv sexuální chování, se kterým dotyčný nesouhlasí. Opustit agresora je někdy velice těžké, přesto na to nemusí být člověk sám. Pomoc můžete najít na lince 116 006, nebo můžete kontaktovat Rosa Centrum (pro ženy) či Magdalenium.  Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Vrah běžkyně žil dvojí život: Lektor na VUML ve dne a zloděj v noci.

Čas načtení: 2024-08-10 06:42:02

Naučná stezka na Sovinec odvede lidi ze silnice na pohodovou procházku

Obec Jiříkov vybuduje novou naučnou stezku, která spojí parkoviště s oblíbeným hradem Sovinec. Výletníci tam totiž musejí překonávat cestou na hrad nepřehlednou silnici. Nová trasa k památce povede lesem.

Čas načtení: 2024-08-19 12:08:05

ŘSD upraví křižovatku u Mrákotína. Není do ní vidět, umírají tam motorkáři

Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) nechá na Vysočině upravit další nepřehlednou a nebezpečnou křižovatku. Nachází se na silnici 23 mezi Krahulčím a Mrákotínem nedaleko Telče, odbočuje se na ní na Dobrou Vodu. ŘSD vyhlásilo soutěž na zhotovitele úprav, práce by měly být dokončeny v příštím roce.

Čas načtení: 2024-09-27 10:00:00

Vrtěti Piráty

Nálet Brouků Pytlíků podporovaný řízenými informačními manipulacemi dělá z vládní krize nepřehlednou informační změť. Pod mudrováním o tom, co řekli Piráti příliš unáhleně nebo zda skutečně proběhl porada premiéra s dalšími představiteli ODS zaniká to nejpodstatnější: snaha ujmout se údajně zpackané digitalizace stavebního řízení a zejména snaha překreslit politickou mapu v Česku.

Čas načtení: 2025-02-05 07:01:35

Temná hmota při srážce kup galaxií tu normální předběhla

Astronomové analyzovali značně nepřehlednou srážku dvou masivních kup galaxií, při níž se obrovská oblaka temné hmoty kupy oddělila (měla oddělit) od hmoty normální. Každá z těchto dvou kup obsahuje tisíce galaxií a nacházejí se miliardy světelných let od Země. Temná hmota tu normální předběhla. Nová pozorování jsou první, která přímo zkoumají rozdělení temné a normální …

Čas načtení: 2025-03-20 09:01:09

Bacha h*vno. Svérázná plzeňská iniciativa označuje psí hromádky na chodnících

Šance, že v Plzni nešlápnete do psího výkalu, se zvyšuje. Ne že by nevoňavých hromádek ubylo. Ale některé jsou teď označené. Cedulky s výrazným nápisy „Bacha h*ovno“, „Nebuď čuně“ nebo „Zvedni to“ plzeňští jen tak nepřehlédnou.

Čas načtení: 2025-03-21 17:00:24

Evropa zblízka | Trumpovo celní ideologické tažení 

Protože je celní politika amerického prezidenta Donalda Trumpa s prominutím poněkud chaotická a začíná se stávat nepřehlednou (máváme do Kanady), přinášíme shrnutí toho, co platí a co možná bude – nebo taky nebude – platit pro Evropu. Právě jste otevřeli...

Čas načtení: 2025-03-25 19:42:00

„To je magorský výrok.“ Skopeček se s Okamurou přel o zatažení do třetí světové

Šéf SPD Tomio Okamura, poslanec ODS Jan Skopeček a člen STAN Ondřej Lochman se střetli s ostrou výměnou názorů v pondělním pořadu 360° CNN Prima News. Debata třech politiků o míru na Ukrajině eskalovala, až spíše připomínala nepřehlednou hádku. Tříminutová rozepře se neobešla bez osobních urážek. Okamura například oponenty osočil z protinárodní politiky. „Jste úplně mimo,“ zaznělo od Skopečka.

Čas načtení: 2025-03-25 19:42:00

„To je magorský výrok.“ Skopeček se s Okamurou přel o zatažení do třetí světové

Šéf SPD Tomio Okamura, poslanec ODS Jan Skopeček a člen STAN Ondřej Lochman se střetli s ostrou výměnou názorů v pondělním pořadu 360° CNN Prima News. Debata třech politiků o míru na Ukrajině eskalovala, až spíše připomínala nepřehlednou hádku. Tříminutová rozepře se neobešla bez osobních urážek. Okamura například oponenty osočil z protinárodní politiky. „Jste úplně mimo,“ zaznělo od Skopečka.

Čas načtení: 2025-03-25 19:50:52

„To je magorský výrok.“ Skopeček se s Okamurou přel o zatažení do třetí světové

Šéf SPD Tomio Okamura, poslanec ODS Jan Skopeček a člen STAN Ondřej Lochman se střetli s ostrou výměnou názorů v pondělním pořadu 360° CNN Prima News. Debata třech politiků o míru na Ukrajině eskalovala, až spíše připomínala nepřehlednou hádku. Tříminutová rozepře se neobešla bez osobních urážek. Okamura například oponenty osočil z protinárodní politiky. „Jste úplně mimo,“ zaznělo od Skopečka.

Čas načtení: 2025-03-31 16:48:00

Bude teď mít na zádech obrovský terč, říká Berdych o Menšíkovi

Změní se mu život a soupeři už ho nepřehlédnou. Kapitán daviscupového týmu Tomáš Berdych hodnotil úspěch Jakuba Menšíka, který vyhrál prestižní turnaj v Miami. Dodal, že obrovskou výhodou mladého hráče je jeho psychická vyzrálost.

Čas načtení: 2025-04-05 22:49:00

V Novém Městě chtějí zavést povinnou čtyřicítku. Místní z toho mají obavy

Radikálním a velmi neobvyklým způsobem se rozhodli v Novém Městě na Moravě řešit nepřehlednou situaci kolem rychlostních limitů ve městě. Plošně tam řidičům dovolí jezdit maximálně 40 kilometrů za hodinu. Místním se to ale nelíbí. Prý to zpomalí provoz.

Čas načtení: 2025-09-12 09:00:22

Apple šetří, kde se dá. V balení AirPods Pro 3 už nenajdete nabíjecí kabel

Apple tento týden představil nové AirPods Pro 3, které přinášejí řadu vylepšení. Od lepšího zvuku přes delší výdrž baterie až po monitorování srdečního tepu přímo v uchu. Ale je tu jeden detail, který uživatelé možná nepřehlédnou. A sice že v balení chybí USB-C kabel. Zatímco AirPods Pro 2 ještě kabel jako součást balení měly, Apple tentokrát změnil přístup. Na oficiální stránce se specifikacemi totiž stojí jasně, že kabel se prodává […]

Čas načtení: 2025-10-22 16:12:55

Velká povolenková blamáž. Druhý muž ANO prozradil trik, jak se jim vyhnout

Aktuálně.cz vysvětluje nepřehlednou situaci okolo plánu označovaného jako ETS2.

Čas načtení: 2026-01-17 09:00:24

Mapy Google konečně dostávají redesign nabídky, na kterou se dlouho zapomínalo

Jednou z globálně nejpopulárnějších navigačních aplikací jsou dozajista Mapy Google. U nich americký gigant v průběhu let předělal řadu prvků uživatelského rozhraní, z nějakého důvodu však zapomněl na to nejzákladnější, a to stránku Nastavení. To se ale nyní konečně mění. Předchozí stránka Nastavení v Mapách byla stará mnoho let, přičemž Google do ní jen neustále přidával nabídky a přepínače a čím dál více ji dělal nepřehlednou. Přepracované […]