Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-03-26 07:12:16

Zvláštnosti doby infekční aneb O Praze bez turistů a o literatuře v potížích

S prudkým utlumením turistického ruchu se uprázdnilo ohromné množství bytů v širším centru Prahy a aktuálně se jich nabízí více než tisíc k pronájmu za velmi nízké ceny. Upozornil na to Janek Rubeš ve svém článku na Seznamu. Vypravil jsem se ze zvědavosti na SReality.cz a vyhledal si pronájmy v širším centru … a faktžejó, mapa je neuvěřitelná: 3+kk v Nerudovce za 20 tisíc, to spíš připomíná Černý Most. Ceny na periferii mimochodem nijak zvlášť neklesly, je to záležitost širšího centra. Ta číslíčka v červených kroužcích znamenají počet volných bytů v daném místě, abyste si náhodou nemysleli, že jedna šipka = jeden byt. Kdepááák! Tady si to můžete proklikat sami.) Víme tedy díky této nečekané krizi aspoň zhruba, jaký je rozsah fenoménu AirBnB v centru matičky stověžaté. To má svoje výhody; hlavně to, že jakákoliv další debata o této službě bude založena na konkrétních číslech, ne na nějakém teoretickém modelu, který by byl nejspíš nepřesný. Toto je vůbec zajímavé a podle mého názoru legitimní politické téma, i když teď – se zavřenými hranicemi a bez turistů – stojí samozřejmě stranou. Na spoustě míst světa řešily v posledních letech místní radnice a vlády otázku, kolik turistů už je příliš – v Amsterdamu, Barceloně, na Machu Picchu i na Bali. Chorvatský Dubrovník, ke své smůle zároveň mimořádně malebný a mimořádně prostorově stísněný, už zavedl nějaké horní limity. Praha je přirozenou součástí této množiny turistických atrakcí, však je krásná a světově známá. Počet turistů navštěvujících naše hlavní město se taky od roku 2000 skoro ztrojnásobil. Mezi mými čtenáři jsou také libertariáni, kteří zastávají názor, že svoboda pohybu je velmi důležitá a úřady do ní nemají co kecat. A totéž že platí o svobodě pronajímat si byt dle libosti. Řekl bych, že tento názor rezonuje s většinou lidí až do chvíle, než začnou být davy takhle vzniklé příliš početné. Pak začnou mít místní lidi námitky a svoboda druhých je přestane zajímat. Instinktivně totiž většina lidí vnímá nějaké území jako svoje, „právem kmene“, i když katastr nemovitostí třeba říká něco jiného. Jádro problému je přitom čistě matematického rázu. Během posledních desetiletí nemalá část dříve chudého světa zbohatla a zároveň výrazně zlevnilo cestování. Tak se stalo, že počet světově aktivních turistů neustále roste, za poslední generaci se zněkolikanásobil. Jenže těch skutečně proslulých a atraktivních míst jako je Praha, Barcelona, Bali, Santorini nebo Mount Everest zas tolik není a na rozdíl od té rostoucí množiny lidí, která by je chtěla aspoň jednou v životě navštívit, zůstávají stále stejně velké. Tím pádem přetlak v ohniscích tohoto pohybu zákonitě už léta rostl a proti konceptu nezadatelných svobod se vynořila jiná myšlenka, podstatně méně liberální, že každá komunita má právo si určit, kolik těch lidí zvenčí chce přivítat a za jakých podmínek. Což nutně znamená říct někomu „ne“ a pak už je jen otázka, podle jakých kritérií to omezovat a jakými prostředky. V Praze dnes máme paradoxní situaci, že tohle téma naťukl zcela nekonzervativní pirátský primátor Zdeněk Hřib, a navíc do něj šlápl vysloveně neelegantně, „obě nohy levé“. I v Barceloně se toho chytá progresivní levice. Ale ony ty úvahy jsou v podstatě konzervativního rázu, což člověk dobře vidí v jiných částech světa, kde třeba žádná progresivní levice ani není. (Například stížnosti indiánů či jiných domorodců, že jim návštěvníci lezou do posvátných území.) A nemají až tak daleko ke snaze omezovat imigraci trvalou, včetně té azylové, i když můžeme pochybovat, že by se zrovna k téhle myšlenkové příbuznosti páně Hřibův magistrát hlásil. No nic, jak řečeno, teď to nemusíme řešit. Ale ona se ta otázka zase vynoří, až se světová ekonomika otřepe a letiště znovu ožijí pohybem milionů. AirBnB je fenomén sám o sobě, vedl k těsnému prostorovému zkřížení ubytovacího průmyslu s běžnými rezidenčními byty, což bylo ve velkých městech už dávno papírově i fyzicky odděleno, právě proto, aby na sebe pocestní a měšťané nenaráželi příliš těsně. (Zájezdní krčmy byly středobodem konfliktů už někdy za Gilgameše.) Sám jsem AirBnB několikrát využil, hlavně z cenových důvodů, navíc je skutečně příjemné mít k dispozici kuchyňku apod., což hotely neposkytují. Ale naprosto chápu, co na něm místní obyvatele dráždí – v Budapešti, Barceloně i Praze. A nebudu jim moci vyčítat, pokud budou chtít, aby to fungovalo podle nějakých regulí respektujících starý princip oddělení soukromého bydlení od hotelových služeb. Úplně cokoliv může totiž lidem jednoho dne jaksi přerůst přes hlavu, i kdyby z toho zároveň byly peníze. Další nečekaný následek koronaviru. Do literárního světa dopadlo jako bomba prohlášení velkého knižního distributora Euromedia, že pozastavují platby a peníze budou přednostně vyplácet svým vlastním zaměstnancům. (Později to trochu zmírnili.) Mezi autory, ilustrátory, nakladateli, vydavateli, tiskaři a dalšími lidmi, kteří se starají o písemnou kulturu, zavládla naprostá panika. Ono už se na jejich živobytí dost projevilo zrušení květnového Světa knihy a zavření knihkupectví. Toto je další vážná komplikace. U turistického průmyslu by člověk kolaps aspoň čekal. U literárního je to novinka. Snad tahle věc bude aspoň k něčemu dobrá – autoři a vydavatelé by si mohli navyknout prodávat knihy přímo čtenářům. Velcí distributoři se už dříve k ostatním chovali s nonšalancí alkoholem posílených hrochů. Bylo to samozřejmě dáno jejich faktickým monopolem pro přístup do knihkupectví, který jim dával možnost jednat s menšími smrtelníky adekvátně spatra. Ale tahle rána by snad mohla zbytek literárního světa přesvědčit k tomu, aby vztahy s nimi poněkud zredukoval. Asi podobně, jako když teď bude zbytek světa uvažovat o tom, jaké druhy výroby vrátit z Číny raději zpátky domů. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-06-10 09:47:00

Huawei na konferenci Digital Tourist 2024 odhaluje, jak oslovit prémiové asijské turisty

Madrid (Španělsko) 10. června 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Workshop o oslovování prémiových asijských cestujících pořádaný reklamní platformou společnosti Huawei Petal AdsPetal Ads, mobilní reklamní platforma společnosti Huawei, na sedmém ročníku veletrhu Digital Tourist 2024 potvrdila závazek společnosti Huawei podporovat španělský turistický průmysl a nabízet účinná řešení, která přilákají prémiové čínské cestující do bohaté španělské kultury.Ve dnech 6. až 7. června se koná speciální setkání digitálního a turistického odvětví Digital Tourist 2024. Jeho cílem je podpořit konverzaci, diskusi a učení týkající se toho, jak lze digitální technologie využít k vytváření nových příležitostí ve Španělsku a k dosažení socioekonomických cílů.Během akce společnost Huawei představila roli platformy Petal Ads při zvyšování průměrné útraty na návštěvníka, rozprostření návštěvnických toků a zajištění pokračování cestovního ruchu i po skončení hlavní sezóny.Společnost Huawei pořádá diskuzi u kulatého stolu o výzvách v oblasti marketingu destinacíBěhem konference Digital Tourist 2024 uspořádala společnost Huawei diskuzi u kulatého stolu o výzvách v oblasti marketingu destinací. Společnost Huawei pevně věří ve schopnost technologií pomáhat řešit aktuální problémy v oboru a odhalila svá nejnovější řešení určená k řešení problémů, s nimiž se potýkají marketingové organizace v jednotlivých destinacích.Diskuze u kulatého stolu se zúčastnili vedoucí představitelé, jako jsou Tono Franco, ředitel Visit Valencia, José Camarero, ředitel cestovního ruchu Comunitat Valenciana, José F. Mancebo, ředitel turistického sdružení Costa Blanca, May Escobar, radní pro cestovní ruch, inovace a digitalizaci městské rady v Segovii, a Daniel Caro, CDO Turismo de Andalucía. Diskuzi u kulatého stolu moderovala María Ramiro, obchodní ředitelka pro reklamu v Evropě ve společnosti Huawei Mobile Services.Během diskuze u kulatého stolu byl zdůrazněn význam marketingových strategií přizpůsobených jednotlivým turistickým destinacím a zaměřených na účinnou marketingovou kombinaci, která přemění zájem na skutečné návštěvy. Mezi diskutované problémy patřila složitost plánování s veřejnými prostředky a potřeba pečlivých strategií zaměřených na konkrétní destinace. Důraz se kladl na důležitost údajů, formulaci správných otázek pro shromažďování relevantních údajů a na problémy s přístupem k údajům o trhu na velké vzdálenosti, zejména z Číny. Za klíčové se považovalo přilákání turistů s vysokou hodnotu prostřednictvím udržitelných a kulturně obohacujících návštěv. V závěru konference zazněla výzva k marketingovým strategiím, které by vyvážily efektivní propagaci a udržitelnost.Workshop společnosti Huawei o oslovování prémiových asijských cestujícíchWorkshop, který vedla María Ramiro, se zabýval nejlepšími strategiemi pro oslovení prémiových asijských cestujících.María Ramiro v projevu k účastníkům prohlásila: "Společnost Huawei bude i nadále ve spolupráci s cennými partnery nabízet vylepšené marketingové nástroje, které pomohou přilákat více asijských turistů do překrásné destinace Španělska. To zahrnuje zvýšení průměrné útraty na jednoho návštěvníka a také pomoc při přivádění turistů do méně známých turistických míst a jejich rovnoměrnější rozložení napříč celým Španělskem v různých ročních obdobích."O platformě Petal Ads  Petal Ads je mobilní reklamní platforma společnosti Huawei, která globálně propojuje vydavatele, inzerenty a marketéry. S více než 360.000 vydavateli a širokým záběrem pokrývajícím přes 200 sektorů umožňuje agenturám a společnostem oslovit více než 730 milionů nových zákazníků z celého světa.Další informace o platformě Petal Ads najdete na adrese https://ads.huawei.com.Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2433289/Huawei_Workshop_Petal_Ads.jpg  PROTEXTKONTAKT: Vivi Chen; vivi.chan@huawei.com; Mobil：+34677108512 / Shanshan Wu; shanshan.wu2@huawei-partners.com; 0034633048352

Čas načtení: 2025-03-16 05:00:00

Oblíbený vedoucí Michal (57) zasvětil život dětem: Hematom na mozku mu obrátil život naruby!

Báječný vedoucí vršovického turistického oddílu Michal Vitouš celý život rozdával radost. Nyní ale potřebuje pomoc ostatních. Zákeřný hematom na mozku mu v roce 2021 obrátil život naruby a jeho stav se dále zhoršuje. Kolegové z turistického oddílu pro něj založili veřejnou sbírku, jeho invalidní důchod totiž nepokryje všechny výdaje. Kromě kolegů a nemocné maminky nikoho nemá.

Čas načtení: 2025-10-23 11:02:09

Na Václaváku káva za 79 korun. MOL s konceptem Fresh Corner víří vody turistického centra

Skupina MOL ročně prodá přes 12 milionů šálků kávy. Teď osamostatňuje Fresh Corner od palivové části, protože jeho obliba nestojí jen na pohodlí. Článek Na Václaváku káva za 79 korun. MOL s konceptem Fresh Corner víří vody turistického centra se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2009-02-09 22:31:00

Dotace z fondů EU

V minulých dnech byly rozděleny další finanční prostředky z Evropských fondů pro regionální rozvoj a kompletní seznam přidělených dotacích naleznete na webu Regionálního operačního programu NUTS 2. Nebudu tvrdit, že rozumím logistice (ani logice) a byrokracii spojené s přidělováním prostředků z operačních programů, ale číst a počítat ještě snad umím. Když jsem se ale podíval na seznam přidělených dotací, tak se mi Zbýšov bohužel nepodařilo nalézt, ani v jedné z prioritních os. (ostatně se můžete přesvědčit sami ZDE )Na druhou stranu se podařilo například v průběhu loňského roku získat Oslavanům z prioritní osy 1 Dostupnost dopravy 44 126 594 Kč na projekt nazvaný - silnice II/393 III. a IV. fáze. (to není málo, že ano?).Z dalších projektů (je jich tam opravdu mnoho - desítky) vybírám stručně: • Zámecké kulturní centrum Rosice - 18 437 757 Kč • Centrum celoživotního vzdělávání v obci Zastávka - 20 747 819 Kč • S KAHANEM ZA PERMONÍKY - 1 017 712 Kč Protože nemám moc času a ani dostupných informací, nemohu uvést na co konkrétně přidělené prostředky budou vynaloženy. Pouze ze stránek mikroregionu KAHAN lze vyčíst, že přidělené prostředky budou vynaloženy na propagaci regionu (tisk brožurek pro turisty, seniory a školy...).Naše město jsem opravdu nikde nenašel - ani v souvislosti s kanalizací na Annenskou, ani v souvislosti s rozvojem turistického ruchu, ani v souvislosti s podporou vzdělávání (nebo aspoň rekostrukcí školy). Uvedené operační programy nejsou jediné, z kterých se dá čerpat, ale tyto jsou zaměřené především na náš region. A pokud mohou být z těchto prostředků hrazeny takové důležité akce, jako je recertifikace Hotelu IMOS na čtyřhvězdičkový hotel, nebo 21 miliónů pro hotel a penzion RUMBURAK, tak mi připadá, že jsme tam být také měli.

Čas načtení: 2024-02-15 14:38:00

Turistický přístřešek u rozcestí Včelí hrad (449 m). Tip na bivak v Nízkém Jeseníku

Kousek od turistického rozcestí Včelí hrad (449 m), zhruba jižním směrem od Hradce nad Moravicí, stojí velký turistický přístřešek, altán …

Čas načtení:

Kouzlo egyptské Hurghady

Hurghada byla rybářskou vesničkou. Křišťálově čistému moři a možnostem pro potápěče se Hurghada stala oblíbeným centrem turistického ruchu Egypta. Dovolené v Egyptě lze přát. Odpočinek na písečných pl

Čas načtení:

Nejoblíbenější hotely francouzských Alp

Lyžování ve Francii má punc luxusu a komfortního turistického zázemí. Hledáte-li tedy opravdu kvalitní dovolenou pro náročné, lyžování ve Francii je pro vás tím pravým! V tomto článku jsme si pro vás

Čas načtení:

Hledáte hotel na Korfu? Připravili jsme pro vás přehled těch turisticky nejlépe hodnocených, 1.část

Po přehledech turisticky nejoblíbenějších hotelů na řeckých ostrovech jako je Rhodos, Kréta, Mykonos nebo třeba Zakynthos, přicházíme s žebříčkem turistického hodnocení hotelů na dalším z krásných řec

Čas načtení:

Island, izolovaný klenot Atlantiku

Island je pro mnohé české turisty poměrně neznámým místem a rozhodně nepatří mezi nejhodněji vyhledávané země, co se týče turistického ruchu. A právě v tom je jeho kouzlo – můžete si totiž užít zdejší

Čas načtení: 2024-01-25 12:30:21

Mimo Trasy: Skryté Poklady v Malajsii

Malajsie je země plná fascinujících přírodních krás a kulturního bohatství. Malajsie je země plná fascinujících přírodních krás a kulturního bohatství. Ale co když hledáte něco méně známého, méně turistického? Připravte…

Čas načtení: 2023-09-21 00:00:00

SR, Hadviga – zaniknutá turčianska osada

Prijmite pozvanie na prechádzku dnes už zaniknutou osadou Hadviga, ktorú založili nemeckí kolonisti už v roku 1392, no vplyvom tragických udalostí počas druhej svetovej vojny bola vysídlená. V roku 1954 sa stala súčasťou obce Brieštie (okres Turčianske Teplice). Územie zaniknutej osady má v súčasnosti chalupársky charakter, nájdete tu jednoduchý rímskokatolícky kostol zo začiatku 20. storočia, drevenú zvonicu a viaceré nádherné „dedinské“ zákutia. Z turistického hľadiska ponúka napojenie sa na najdôležitejšiu turistickú magistrálu Slovenska, a to Cestu hrdinov SNP, ako aj jedinečné prírodné scenérie.   Text: Oskár Mažgút Foto: Karol Kobella (www.karolkobella.sk)

Čas načtení: 2015-04-06 10:29:16

Procházka romantickým přístavem Yangshuo

Z lodi vystupujeme v romantickém přístavu Yangshuo, viditelně žijícího z turistického ruchu.  Okolí nevelikého městečka postaveného před více než tisíci roky, bě­hem dynastie Jin (265-420) je považováno za vrchol projížďky po řece Li.  Celá tato výletní atrakce je světu nabízena od roku 1973. byla jedním z prvních míst, kterým se čínská lidová republika naplno ote­vřela … Pokračování textu Procházka romantickým přístavem Yangshuo →

Čas načtení: 2021-07-24 17:05:18

Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně byly zapsány na seznam světového dědictví UNESCO

Jedenáct předních lázeňských měst Evropy, mezi nimiž jsou i Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně, získalo titul světového dědictví UNESCO. Rozhodl o tom 24. července mezivládní Výbor světového dědictví na svém 44. zasedání ve městě Fu-čou v Číně. Kromě západočeského lázeňského trojúhelníku bylo na Seznam světového dědictví UNESCO zapsáno i dalších osm lázeňských měst – Baden-Baden, Bad Ems a Bad Kissingen v Německu, Spa v Belgii, Vichy ve Francii, Montecatini Terme v Itálii, Baden u Vídně v Rakousku a City of Bath v Anglii. Všech 11 lázeňských měst tak společně představuje jednu položku na Seznamu světového dědictví. Počet památek, které má Česká republika na tomto seznamu, tak stoupl na patnáct. Žádost o zápis nominace Slavných lázeňských měst Evropy mezi památky světového dědictví UNESCO připravily společně Belgie, Francie, Itálie, Německo, Rakousko, Velká Británie a Česká republika, která celý projekt zaštítila a od počátku koordinovala. Nominaci doporučila k zápisu Mezinárodní rada pro památky a sídla ICOMOS, která se zabývá ochranou kulturního dědictví po celém světě. V posudku ICOMOS vyzdvihl především dvě kritéria, a sice výjimečnou architekturu lázeňských měst a fenomén lázeňských pobytů včetně procedur a balneologických postupů, které přispívají ke zdraví lázeňských hostů. „Projekt je vynikajícím příkladem mezinárodní spolupráce resortů a institucí a odborníků v sedmi zemích Evropy. Velmi si vážím podpory starostů a primátorů dotyčných měst, kteří neúnavně tento projekt podporovali i finančně zajišťovali po dlouhou dobu jeho náročné přípravy. Jsem hrdý, že se Česká republika stala koordinátorem celého projektu a dovedla jej úspěšně k zápisu jako lídr zúčastněných evropských zemí,“ řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek. Slavná lázeňská města Evropy, která vesměs vznikla kolem přírodních minerálních pramenů, podávají společně výjimečné svědectví o fenoménu evropského lázeňství, které vzkvétalo zejména od počátku 18. století do první třetiny 20. století. Charakteristickým rysem tohoto fenoménu je kombinace lázeňských/léčebných procedur v interiéru i exteriéru s pestrou nabídkou možností k trávení volného času, což se odrazilo i ve specifické podobě lázeňských měst a jejich architektuře. Soubory lázeňských budov zahrnující lázeňské domy, zřídelní pavilony, pitné haly či kolonády doplňují společenské domy, kasina, divadla a další kulturní zařízení, přičemž vše je začleněno do pečlivě udržovaného krajinného prostředí s vývěry minerálních pramenů, s parky, zahradami, promenádami a sportovišti. Okolní upravená krajina je využívána k pohybovým aktivitám v rámci léčebné terapie, pro relaxaci a zábavu. Lázeňská města byla v Evropě jedinými místy, která kulturně konkurovala velkým metropolím, a která se stala zdrojem intelektuální, umělecké, sociální a politické inspirace, čímž přispěla k demokratizaci evropské společnosti. Zápis na seznam světového dědictví přinese lázeňským městům nejen potvrzení jejich výjimečných hodnot, ale i lepší ochranu a posílení spolupráce na poli památkové péče, balneologie/zdraví, turistického ruchu či propagace. Je ale i velkým závazkem. Všechny zúčastněné země jsou si vědomy důležitosti udržitelné ochrany a prezentace tohoto světového kulturního dědictví a jeho uchování pro budoucí generace.

Čas načtení: 2020-07-04 12:08:10

O moři jinak

Leccos nasvědčuje tomu, že nadcházející léto bude časem méně vydatného turistického cestování do světa než jindy. Ani já se ženou tentokrát neplánuji pobyt u moře, takže zůstaneme nenasoleni. Ovšemže je to nicotný problém proti danostem jiným a podstatně vážnějším. Nicméně se snažím najít na zvoleném abstinování od moře i určité přínosné klady.  Kromě příklonu k vlasti je to například skutečnost, že předejdu zklamání s hotelově inzerovaným výhledem na moře. Jednou jsem na místě zjistil, že z pokoje by tam sice bylo teoreticky vidět, ale před oknem stál rozcapený jeřáb. Letos se taky vyhnu nepříjemnostem s plážovým pískem nafoukaným do foťáku. Když jsem pak kdysi po návratu šel doma s porouchaným aparátem do servisu, opravář mi řekl: „U moře už to tak chodí, leda byste si dal foťák do prezervativu.“  Písek se dostává i do oděvů i obuvi. Patří to k plážování, jenže novodobě je tu i riziko, že někdo z místních celníků by i tohle bezděčné množství mohl pokládat za zakázaný vývoz písku. V té souvislosti připomínám, že když si jeden z anglických turistů chtěl odvézt ze Sardinie na památku plastovou láhev naplněnou plážovými zrnky, dostal od italských celníků pokutu v přepočtu ve výši 26 000 korun. Zároveň bylo nařízeno svérázné „propadnutí věci“. Rizikem je i šlápnutí na mořského ježka. Podle údajů pojišťovny si chorvatští lékaři účtují za vytažení jeho bodlin z chodidla 3000 korun. Přesto jsem se nejednou lehkovážně vydal k moři. Činil jsem tak v bláhovém domnění, že ježčí agresivita číhá jen a jen někde cestou k Táboru, kam běží liška nesoucí pytel zázvoru, a ježek za ní pospíchá, že jí pytel rozpíchá. Jsme nezodpovědní i tím, že podceňujeme nebezpečí žraloků. Když zůstaneme v létě v tuzemsku, může nám hrozit leda tak žralok na botě, což je – jak známo – odchlípnutá podrážka. Nejen žraloci jsou však v moři útoční. Taky někteří další tvorové, jejichž pojmenování ani neznáme. Jedna z českých turistek se vloni na břehu Rudého moře dovzdělala, že existuje boldok rudomořský. Kousl ji bolestivě do prstů ruky, které bylo nutno zašít. Toho všeho bych měl být ušetřen, když se letos nevydám ke slaným vodám. Přidávám ještě poznatek očních lékařů, že mořská voda nezdravě dráždí oči. Způsobuje v nich štípání, pálení a řezání. Škodlivá pro zrak může být i přemíra oslňujících slunečních paprsků. Zapeklitě dokážou působit taky mořské žahavé medúzy. Ne náhodou se tak jmenují. Ta z řecké mytologie měla místo vlasů hady a v ústech zuby podobné kančím klům. Zrádné dokážou být i mořské spodní proudy, které vtáhnou plavce jiným směrem, než by chtěl on. A co teprve proslulá devátá vlna! Je nebezpečná nejen svou mohutností, ale i tím, že požaduje, abychom si při plavání nejdřív spočítali postupně těch předchozích osm. Záludný dokáže být i příliv. Když se vydáme mimo hotelovou pláž a zujeme si boty co nejblíž moři, po delším plavání pak po návratu na totéž místo můžeme být značně překvapeni. Boty vzal příliv a odplavaly s přílivem kamsi do neznáma, byť to nebyly lodičky. Milé moře, dobře víš, že ve skutečnosti tě mám rád. Proto se ti závěrem omlouvám za předestřenou snůšku záporů. Jelikož jsi moudré, určitě tušíš, že tak činím jen a jen proto, abych nadlehčil skutečnost, že se letos neuvidíme. Věřím však, že si na sebe počkáme. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-08 09:38:05

Sever proti jihu aneb Kdo zaplatí účet za koronavirovou epidemii

Koronavirová krize znovu oživila spor „spořivých“ a „zadlužených“ států o to, jak má fungovat eurozóna. Ve starořeckých pověstech vystupuje slepý věštec Teiresiás, který by se neztratil ani dnes. Například to, že jej bohyně Héra na sedm let proměnila v ženu, by v genderfluidním hnutí jistě vyvolalo obrovské nadšení. (Méně už pak skutečnost, že to byl vlastně trest.) Teiresiovou specializací bylo předpovídání budoucnosti, při kterém spoléhal zejména na duše mrtvých, přivolané ze záhrobí krví obětovaných zvířat apod. Prý byl přitom docela přesný. Moderní následovníci věštce Teiresia se zabývají podobnou činností, totiž předpovídáním ekonomického růstu. Například česká vláda nám nyní vážně tvrdí, že růst pro rok 2021 odhaduje na 3,1 procenta. Jak pěkně to mají spočítané na desetinu procenta! Inu pašáci. V proskleném officu dneška není ovšem místo pro obětní oltář, který byl dávno nahrazen kávovarem a automatem na barelovou vodu. Snad i tím lze vysvětlit, že prognostici dnešní doby jsou ve svých odhadech podstatně méně přesní než jejich legendární předchůdce Teiresiás. Bez dobrých kontaktů v záhrobí je přeci jen věštění budoucnosti o dost obtížnějším úkolem. Koronavirová epidemie – klasická černá labuť – udělala z veškerých nedávných prognóz ekonomického vývoje řezanku. Jestliže se ještě před dvěma měsíci v Evropě prorokoval mírný, asi jednoprocentní růst (řeč evropského komisaře Gentiloniho ze 13. února tohoto roku), dnes, po restriktivních opatřeních, která přiškrtila ekonomiku, to vypadá na poměrně drsný pokles široko daleko. Místo toho, aby vlády od svých občanů peníze vybíraly, jsou postaveny spíš před otázku, jak zabránit kolapsu příliš mnoha firem naráz. Příslušné finanční rezervy má ovšem málokterý stát. Dokonce i Norsko, které si vytvořilo velký fond na horší časy, musí řešit otázku likvidity, protože ten fond se vesměs skládá ze sbírky cenných papírů, které se v krizových časech nedají prodat úplně obratem ruky a za dobrou cenu. Ale norské starosti by ve zbytku Evropy chtěli mít. Žádná vláda si teď nebude moci dovolit říci svým živnostníkům a firmám „běžte se pást“. To by politicky nepřežila. A nejsou-li tedy rezervy, bude se stimulovat na dluh. Což je problém hlavně na silně zadluženém jižním křídle EU, které je přitom epidemií postiženo nejhůře (Španělsko a Itálie mají hodně mrtvých, i Francie je na tom dost špatně). Jižní země si s sebou táhnou velký a těžký kufr dluhů už z minulosti. V jejich ekonomikách přitom hrála významnou roli turistika – což je na oficiálních číslech dobře vidět. A turistika teď v podstatě přestala existovat. Na jak dlouho, to nikdo neví. (Oficiální čísla nejsou všechno. Kolem turistického ruchu tradičně existuje i spousta pracovních příležitostí „načerno“, ve kterých dostávají lidi peníze na ruku a bez papírů. Pokud vás někdy zajímalo, jak můžou kraje typu jihošpanělské Andalusie s brutální nezaměstnaností přes 20 procent vůbec nějak fungovat, tak přesně takhle. Místní vlády to víceméně tolerují, protože je to ve všeobecné mizérii přeci jen změkčující faktor a jeho důsledným potlačováním by si nadělaly hodně nepřátel. Nicméně s tím je teď taky konec. Bída na periferiích bude tím pádem – aspoň dočasně – daleko silnější než v dobách, kdy bylo každé AirBnB rezervované na týdny dopředu.) A to je turistika jenom jedním z mnoha postižených odvětví… Není divu, že jižní politici panikaří a volají po pomoci ze severu, který je na tom přeci jen lépe než oni. Jejich snem jsou koronabondy, společné dluhopisy celé eurozóny, které by pokryly současný ekonomický propad. A to je přesně to, co politici ze zemí jako Nizozemsko nebo Německo nechtějí připustit – společné ručení za dluhy je pro tamní voliče tabu. Bylo by lákavé dívat se na tenhle spor čistě morálními brýlemi: utráceči a flákači chtějí po zodpovědných lidech, aby je vytáhli z průšvihu. Docela dost lidí to taky dělá a na pravici je tahle optika poměrně populární. Sám jsem nepřítel velkého zadlužování, ale takhle jednoduché to zase není. Hlavní problém jižních států není ani tak v míře zadlužení, jako v tom, že mezi nimi a Severem se v různých ekonomických parametrech rozevřely pořádně široké nůžky. Například ještě kolem roku 2000 byla Francie z hlediska podílu vývozu na HDP podobnou mocností jako Německo, dnes se mu dívá na záda – a to z pěkné dálky (zdroj). Itálie je na tom ještě mnohem hůř, v podstatě se nikdy nevzpamatovala z velké krize roku 2008 (zdroj). Každý má pro tento vývoj svoje oblíbené vysvětlení. Někdo poukazuje na nevhodnost jednotné měny pro tak rozdílné ekonomiky (z německého hlediska je euro slabé a značně stimuluje německý export, pro jižní státy je zase moc silné). Jiný zas rád argumentuje kulturními rozdíly, což se mi osobně ale moc nezdá – korupce, mafie a siesta se kolem Středozemního moře vyskytují odjakživa, nezačalo to náhle až po roce 2000, ale ve druhé půlce 20. století byly státy jako Itálie a Francie docela ekonomicky živé a rychle bohatnuly. Pak jsou tu ještě další argumenty, ne tak moralizující, jako je třeba stárnutí populace a odliv mladých mozků do ciziny. Případně také vzestup Číny coby průmyslové velmoci, která dokázala vytlačit Italy a Francouze z trhu levnějšího spotřebního zboží. Nejspíš bude těch faktorů víc. Každopádně s tímto nepříznivým vývojem nedokázaly v postižených zemích nic udělat levicové vlády, pravicové vlády, nacionalistické vlády, probruselské vlády ani nikdo další. Románské státy jsou na tom tom dnes ekonomicky mnohem hůř než Německo a na něj navázané země typu Nizozemska. V nedávné minulosti vesměs udělaly striktní rozpočtové škrty, takže dalšího prostoru k šetření už zas tak moc není (třeba italské škrty byly velmi bolestivé, také Španělé museli proškrtat například zdravotnické výdaje a dnes jsou pod evropským průměrem, což je znát). A do toho přišla další krize daná coronou. Hrozí z toho řecký scénář, ale v daleko větším měřítku. Podíváme-li se ovšem na situaci z perspektivy německého voliče, je dost patrné, že se nebude chtít dělit, a že nejde o sobectví, kterým zas tak rádi argumentují Jižané. Ona totiž v těch grafech, které ukazují raketový růst německých vývozů, zaniká jedna důležitá okolnost. Zisky z tohoto exportního boomu se rozhodně nerozdělily mezi německé obyvatelstvo rovnoměrně. Řadový Němec, zvlášť důchodce (a těch je v zestárlém Německu hodně), musí v každodenním životě hospodařit dost opatrně, aby vyšel. Jedním z určujících výdajů, který ovlivňuje životní úroveň, je nájemné, které ve velkých německých městech poslední dobou značně narostlo – dost na to, aby z toho aktuálně v Německu byl významný sociální problém. A městští Němci přitom tradičně žijí v nájmu až do smrti, jen menšina obyvatel Mnichova, Berlína či Kolína nad Rýnem svoje byty vlastní. (V Berlíně jen 14 procent, v málokterém velkém městě je to nad 25 procent, podrobný přehled podle okresů v PDF.) V téhle situaci by se nikdo nehnal do toho, poslat na sklonku života část svých úspor cizincům na sanování problémů, za jejichž vznik necítí zodpovědnost. A nelze to po něm ani spravedlivě chtít. Společné koronabondy tak nejspíš nebudou, to by neprosadila ani Merkelová, ani nikdo jiný. Co tedy bude? Nejsem Teiresiás a nemám kontakty v záhrobí, abych to dokázal říci přesně. Nicméně jižním státům hrozí ekonomický kolaps. Svého času, dokud ještě platily pesetou a lirou, se tyhle země z problémů dostávaly „tištěním peněz“, které je pro voliče stravitelnější než sebrat jim přímo úspory z účtu (co na tom, že efekty jsou podobné – na psychologii záleží). Dnes tedy tisknout peníze nemůžou, ale Evropská centrální banka by mohla. Tudíž lze očekávat, že představitelé jižních zemí budou tlačit na to, aby s tím začala. Na takové návrhy tradičně Němci říkávali nein, ale otázka je, zda jsou v pozici, aby neinovali i nadále. Když bylo v problémech Řecko, mohli si dovolit tvrdší postoj – řecká ekonomika přeci jen představovala mizivé procento celé eurozóny. Italská, well, to už je problém zcela jiných rozměrů. Ta by s sebou mohla strhnout několik dalších a vyvolat dominový efekt s těžko odhadnutelnými následky. A to není v zájmu Berlína. Proto si myslím, že k nějakému tisku peněz na evropské úrovni dojde. Moc jiných politicky průchodných možností totiž není. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-07-19 10:28:12

Od Berlínské zdi k Berlínskému příkopu

Bývalý Reichstag, dnes tedy Bundestag, leží v samotném centru Berlína. Ve jménu zvýšení bezpečnosti před ním nyní má být vykopán 10 metrů široký a 2,5 metru hluboký příkop. Návštěvníci by do budovy chodili tunelem z nového turistického centra. „Nový bezpečnostní koncept – více bezpečnosti pro poslance i pro tři miliony návštěvníků budovy ročně, navíc přinese estetický pokrok,“ praví Berliner Morgenpost. Pěkně optimisticky a pozitivně. Jenom bude holt uprostřed Berlína jáma na mamuty. Tou samou dobou vyšla zpráva o policejní razii v Kolíně nad Rýnem a v Düren, cílem byli islámští radikálové včetně jednoho konvertity, který se předtím nechal slyšet, že je připraven vstoupit do „nejvyššího ráje“, což v náboženství míru zní jako závažná hrozba. Určitou souvislost obou zpráv bych viděl, však to nebyla první taková razie. Ale máme-li být féroví, nejde jen o salafisty a jejich přátele. Posílily i domácí extrémní skupiny. Od Antify nelze čekat, že by útočila zrovna na Bundestag, když tam má tolik kamarádů; od pravých Hitlerových pohrobků by se to ovšem čekat dalo, vzhledem k tomu, jak silně pohrdal jejich vůdce „parlamentní žvanírnou“. Hrozba politicky motivovaného násilí zkrátka vede k opevňování symbolu německé demokracie. Pro mne osobně jsou tyhle velké stavby v Berlíně určitým symbolem předělu. Komunistický blok ve střední a východní Evropě měl namále už celá 80. léta, ale zřetelným a viditelným symbolem jeho konce se stal až pád berlínské zdi. Betonování berlínského příkopu je pro mne naopak viditelným symbolem konce éry naivního liberalismu; závěrečné vysvědčení pro „Wir schaffen das“ z konce léta 2015. Oficiálně to heslo pochopitelně nikdo zpět nevezme, ale doplní jej: stále to ještě zvládáme, ale za příkopem se to zvládá o něco lépe. Dosud jsou tam zátarasy, ale přenosné zátarasy jako by byly slibem budoucího dne, kdy je bude možno odstranit. Příkop je podstatně permanentnějšího charakteru. Příkop před budovou, na jejímž průčelí stojí velký nápis Dem deutschen Volke, čili „Německému lidu“, v jistém smyslu odráží i obtížný vztah německých politických elit k samotnému pojmu „Volk“, čili „lid“. Nacistická říše tenhle termín zneužívala. Nyní je tedy naopak v módě tvrdit, že nic jako „lid“ v identitárním smyslu vlastně neexistuje, že je to jen totalitní pojem a nebezpečný konstrukt – to je například podstatou dlouhé eseje Roberta Habecka, potenciálně prvního kancléře za Zelené, podle níž jediná správná definice „lidu“ jsou všichni občané SRN. (To by mě zajímalo, jestli to ti právě pozatýkaní radikálové viděli stejně.) {loadmodule mod_tags_similar,Související} Na závěr malá osobní vzpomínka. Na německých portálech moc jako čtenář nekomentuji, ale občas přeci. Na vrcholu Willkommenskultur před čtyřmi lety jsem na Die Welt pod jeden článek napsal poznámku, že „Selhání vnější bezpečnosti se nutně projeví na bezpečnosti vnitřní.“ Nic víc tam nebylo, ani slovíčko. Komentář byl během pěti minut pryč a jednoslovné zdůvodnění moderátora znělo „Hetze“ („štvaní“). A to byl přitom Welt, na německé poměry pravicový plátek. Poučení z krizového vývoje? a) v atmosféře morální hysterie se pojmy jako „štvaní“ a „nenávist“ stávají ještě pružnějšími než guma ve značkových čínských trenclích, proto by v žádném případě neměly přecházet do zákoníků; b) sice jsem měl nejspíš pravdu, ale k čemu mi to je; ani ten komentář tam zpátky nikdo nevrátí.

Čas načtení: 2019-07-18 07:23:23

Úkol na prázdniny: malovat v plenéru

Stalo se vám v poslední době, že jste při procházce krajinou narazili na malíře, který u stojanu maloval? V domě mých rodičů visí olejomalba doškové chaloupky s příznačným hnojištěm a kadibudkou. Malíř tímto dílem zaplatil za svůj prázdninový pobyt ve vesnici. Za první republiky to bývalo časté. Dokonce ještě i v padesátých letech minulého století měřili náš venkov svým rozvážným krokem muži se stojanem a plátny v podpaždí. Od těch dob krajinomalba pomalu opouští své místo mezi malířskými žánry. Krajinářství chutná po včerejšku, čpí diskreditovaným realismem a skončí v lingvistickém muzeu. Mění se vkus solventního publika i galeristů, umělcům už nestojí za to bloumat nazdařbůh lukami plnými klíšťat. Příroda nám uhýbá, je dál. Stahuje se od lidských sídel. A trh s uměním ví své. Kýčaři si vystačí se známými schématy a malují hrady nespatřené. Krajina je vlastně model a malovat podle modelu je dnes buď školní disciplína, nebo cirkusová pouliční atrakce pevně zabudovaná do turistického byznysu.  Souběžný proces je k zahlédnutí také v současné české básnické produkci. Ta, která má výslovné umělecké ambice a netají se tím, obejde se docela dobře bez přírodní lyriky. Zakotvit své verše „na břehu řeky Svratky“ připadá mnohým dnes jako přízemnost a trapná doslovnost čpící nemilovaným domovem až příliš. Nepokojná odtažitost umělců, kterým se tady tak nějak nelíbí, prosakuje mezi žánry a druhy a ráda se vydává do exotických dálav Nové Guineje nebo aspoň New Yorku.  Jan Baleka ve svém výkladovém slovníku Výtvarné umění píše: „Motiv krajiny podléhá vývojovým proměnám, podmíněným obecným vývojem společnosti, tradicemi a úrovní kulturní a národní sféry, vztahu člověka jako výrobce k přírodě, jež je podmínkou jeho přežití.“ Ekologická nálada zachvacuje tu i onde spisovatele a výtvarníky a její plody v dílech se řadí na škále od přímočarých propagandistických varovných výzev přes zadumané pošmourno skepse až k náznakům modliteb k Matce Gaii. Ale kde je lítost, kde silná emoce, kde hymnická chvála? {loadmodule mod_tags_similar,Související} Vypjaté ego umělců netouží po splynutí se zástupy, kdo jiný však může třeba za degradaci polí, luk a lesů než nespočetné anonymní zástupy. Malíř krajinář jistě nepocítí osobní vinu za neuvážené meliorace, jež vysušují půdu. Jak jí má dát výraz, když ji necítí? Přesvědčivá a působivá je v umění jedině konkrétní předmětnost uchopená v přesahu k obecnému, jinak jde o plané gesto.  Na Čínské akademii výtvarných umění v jihočínském městě Chang-čou se mě ptali, jestli existuje tradiční český výtvarný styl. Říkali, že dobře znají a oceňují vrcholy české hudby Smetanu a Dvořáka, čtou Kunderu a Hrabala, ale nějak si nemohou vzpomenout na jediného českého výtvarníka. Zvláštní věc, přitom byli zrovna loni na návštěvě na Západočeské univerzitě v Plzni. Neumíme své umění nabídnout, anebo nic k nabízení nemáme? Samozřejmě kromě krtečka.  Zkuste k sobě přes léto pouštět podobně rozmarné otázky a hledat na ně odpovědi. Nikdo to za vás neudělá. Ministerstvo kultury má jiné starosti. Přichází o ministra a musí hledat nového. Údajně se bude procházet na Vysočině kolem rybníka a rozmlouvat s panem prezidentem ve člunu. Hledání v plenéru.

Čas načtení: 2024-02-20 08:32:58

Příběh Chaty u Zeleného plesa: Od Prvního Srubu po Turistickou Oázu

Vraťte se s námi do doby, kdy horská chata u Zeleného plesa byla teprve snem v horolezeckých kruzích. Od prvního jednoduchého srubu v roce 1876, který se záhy proměnil v centrum turistického dění, až po současnou moderní oázu, která láká milovníky přírody z celého světa. První chata v údolí Kežmarského bílého potoka byla postavena za […]

Čas načtení: 2024-02-20 06:00:00

Slovensko: Neobjevený region Turiec láká na sjezdovky, termály i pivo

Regionu Turiec, který se rozprostírá mezi Malou a Velkou Fatrou, někdy Slováci přezdívají "Turčianska záhradka". Je trochu bokem od hlavního turistického tahu a to je, kromě malebnosti, další důvod k jeho objevení. My jsme se sem vydali do dvou lyžařských areálů a taky úžasných termálních lázní.