Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-06-25 08:57:19

Samosběr je fenoménem, vyplatí se farmářům i zákazníkům

Na polích a sadech se v Česku rozjíždí samosběry. Zemědělci na tuto formu sklizně sází opakovaně už léta. Vyplatí se jim ekonomicky, nemusejí shánět a platit brigádníky. Spokojeni jsou i zákazníci. Ovoce ze sadu nebo česnek z pole, který si sami nasbírají, je mnohem lacinější než ten z obchodu.

Čas načtení: 2014-01-09 00:00:00

Výprodej: Kozačky za akční ceny

Ceny kvalitních kožených kozaček sahají v nových kolekcích k několika tisícovým položkám. Většina žen jejich koupi v rámci cenové hodnoty velmi intenzivně zvažuje. Občas se spokojíme s lacinější náhražkou obuvi a vyčkáváme období povánočních slev. Letos se čekání navíc snášelo dobře, jelikož zatím n ...

Čas načtení: 2021-01-17 19:37:02

Co by možná řekli mí kamarádi, amazonští indiáni, na naší situaci?

Je zcela jasné, že doba luxusu, v které jste si po mnoho let žili, je asi u konce. Ten luxus jste měli na úkor jednoho: na úkor přírody, kterou jste nehorázně drancovali jen a jen pro své pohodlí a přepych. Byli jste na sebe nadmíru pyšní, jak vám vše vychází, jak bohatnete, zvlášť někteří, i na úkor ostatních. Upozorňujeme, že to není dobrá cesta. Že není možné a přirozené, aby vaše bohatství a životní úroveň neustále vzrůstaly. Že není vhodné mít nadvýrobu všeho a pak třeba potraviny i věci vyhazovat do odpadků jen tak. Že je zapotřebí být ve svých potřebách skromnější. Že je zapotřebí mít vztah k darům a zdrojům přírody. K vodě, k vzduchu, k jídlu, k zvířatům, k rostlinám, k půdě, prostě k všemu, co vás na této Zemi obklopuje. Většina se nám indiánům vysmívá, že působíme jak ušmudlaní chudáci nemající úroveň. Jenže my víme své. Pro nás materiální svět není tak důležitý jako ten duchovní, na který jste vy hodili bobek. Pro nás je důležité žít v harmonii s přírodou a celým kosmem. Není důležité, zda máme jeden luk, nebo jich vlastníme deset. Lovit přece můžeme vždy jen s jedním a ten máme po celý život. Pro nás je důležité prožít si svůj život v radosti a štěstí v rámci svých bližních. Není přece přirozené, abyste kolem sebe všechno ničili a žili si v pohodě a přepychu jako v nějakém skleníkovém světě. Neradi si připouštíte, že jste z přírody a jste na ní závislí. Patříte přece k ní! Ale vy se považujete za něco víc, za někoho, kdo může řídit zákony této Země. Ta Matka země, o které vám vyprávíme po staletí, jak se k ní máte posvátně chovat a nezneužívat ji, jednou přestane vaše choutky podporovat. Čeká dlouho, předlouho, zda se napravíte, ale pak přijdou rány, které vás dostanou do kolen a vrátí do správných mezí. Které vás vrátí ke skromnosti. Které nás vrátí k rodině a k přírodě jako základu vaší i naší existence. Které vás vrátí k duchovnímu chápání světa. Možná, že dnes už řada lidí u vás prohlédla, i když musela dostat rány mezi oči. Víme však také, že jste nenapravitelní a až se otřepete z ran, zase se začnete přírodě vzpírat a drancovat ji pro vaše choutky, pohodlí, luxus, bohatství. Zase ji začnete organizovat a zneužívat. Vězte, že to není správná cesta. Lidé se mají řídit přírodní zákony a ne těmi, které si vytvořili pro sebe, jinak se sebezničíte. Vraťte se na cestu skromnosti Cítíte se mocní? Neměli byste si konečně vybrat svou skutečnou a pravou cestu? Vraťte se na cestu skromnosti a opusťte cestu lidských hyen. Vraťte se na cestu poznání sama sebe, na cestu k poznání věcí důležitějších než každodenní shon a honba za ziskem a materiálnem. Je to také cesta poznání, že vaše globalizace, do které jste byli jaksi vmanipulováni svým technologickým rozmachem a politickými úřednickými nadšenci, není pozitivní všelék na vaše strasti. Je to pro vás přichystaná past v nádherném barevném obalu se zářícími mašlemi, což bohužel tak milujete. Ano, v zimě máte jahody a borůvky. Super?! Vaše pohádková Maruška už nemusí chodit za dvanácti měsíčky a žadonit. A vám se to zdá fajn. Nám se to nezdá dobře. Prostě nemáte na to právo. Je holt zima, tak borůvky nerostou. Máte přece jiné zdroje. A dost! Vyčkejte zase léta, jako husa klasu, jako my, kdy po období nedostatku očekáváme zákonitý příchod doby hojnosti. My nikdy nežádáme od svých moudrých šamanů a bohů, abychom měli stále hojnost. A ono se vám to vymstí, vymstí se vám bortit přirozenosti Přírody. Něco za něco. Není přece možné, abyste měli jen výhody. Vaše překotná globalizace je tlačena především bezohledným byznysem nadnárodních korporací hledajících lacinější výrobu s větším ziskem na konci světa, třeba i u potenciálních nepřátel. To je přece vlastizrada! To nevidíte, kdo z toho tyje? Oni hamouní a vás upokojí borůvkami v lednu. A většina z vás jim na to hloupě skočí. Někdy se vám to však prostě sečte. Za čas. Za co? Třeba za šílenou transkontinentální dopravu, zaneřáděné oceány, dálnice, vzduch i všechny ty přesuny zla, v kterých si dobře hoví třeba různé viry nebo právě koronaviry a nejrůznější vykrádači-šíbři a bandy hackerů v pozadí stojících jako lidské hyeny. A sečte se vám k tomu i váš pád z vrcholu vaší pýchy na to, jak jste silní, mocní a neomylní, jak máte všechno, a nikdo na vás nemá. Vězte, že tuto Zemi neovládáte vy, ale naše matka Země sama. Pochopte, že by to měla být i vaše Matka Země. Neberte víc, než je zapotřebí Po celá tisíciletí říkáme my indiáni nebrat víc, než je zapotřebí. Více než tisíckrát a více než v tisíci různých formách jsme řekli, že naše Země je naše Matka, že ji nechceme, ani nemůžeme prodat, ale bílý muž, zdá se, nerozumí a stále se snaží, abychom ji pronajali, prodali či špatně s naší Zemí zacházeli, jako by indián by byl člověk s mnoha slovy. My se sami sebe ptáme. Je zvykem bílého muže prodat svoji matku? To nevíme, ale my indiáni víme, že bílý muž používá lži, jako by se mu líbily, zná podvádět, zabíjí své vlastní děti, aniž by jim dovolil jejich očima uvidět slunce či jejich nosy ucítit rostliny, což je pro nás něco zlořečeného. Každý započatý život musí být chráněn a dát mu možnost žít! To je náš zákon. Zákon našeho lidu se odlišuje od zákona bílého muže, protože zákon bělocha pochází od lidí a je psán na papíře, zatímco zákon našeho lidu je od boha, který jej diktoval a vepsal do srdcí našich šamanů a mudrců. Respekt k živému i neživému, ke známému i k „neznámému“ je součástí našeho zákona. Naše mise ve světě je vyprávět jej, zpívat jej a plnit jej pro udržení rovnováhy vesmíru. Náš zákon je jeden z pilířů, který drží svět. Náš zákon je tak starý jako sama země, naše kultura se organizovala podle modelu stvoření, a proto náš zákon říká nebrat víc, než je zapotřebí, a je stejný ve všech částech světa, protože to je zákon země a země je pouze jedna. Náš zákon nezemře! A proto i vy byste neměli od Matky Země brát víc, než je zapotřebí, jinak ji zničíte a tím i sami sebe. To jediné, co nás spojuje s našimi bílými bratry, je, že pocházíme od jednoho otcovského boha, jsme odkojeni stejným prsem Země a sdílíme jeden fyzický svět: slunce, měsíc, vítr, hvězdy, hory, řeky. Sdílíme stejný fyzický svět, ale naše city k němu jsou rozdílné. Země je květ a my indiáni k němu přicházíme se nasytit se stejnou opatrností jako kolibřík, zatímco bílý muž květ pošlape na své cestě jako divoké prase. Cesta bílého muže je z peněz, to je jeho prostředek, jeho cíl, jeho jazyk. Peníze znesvětily a onemocněly srdce našeho bílého bratra a jeho nemoc ho přivedla stavět nekončící řady továren a zbraní. Jeho nemoc přichází i do našich řek, do našeho vzduchu a do našich lesů. Nám nejde o naší existenci, nám jde o existenci Matky Země pro další pokolení. Had se musí zakousnout do vlastního ocasu, aby tak uzavřel cyklus destrukce a smrti, protože vše je navzájem propojeno jako opičí stezka ve větvích. Jenže v srdci nás indiánů je starost pro syny bílého muže tak, jako pro ty naše, protože víme, když poslední indiáni a poslední lesy padnou, osud jeho dětí i těch našich je jeden a ten samý. Jestliže my budeme moci svobodně pokračovat v naší cestě, nezadržíme ptáky rodit se a hnízdit jen na našem území, i oni mohou, jestli to chtějí, navštívit svého bílého bratra, nezadržíme vzduch, který se rodí v našich horách, i on může pokračovat a posilovat radost bílých dětí. A také naše řeky vycházející z naší země tak čisté, jako když přicházejí, promluví svou čistotou řek i k lidem bílého bratra… Nemusíte mít všechno. Naučte se něco nemít Vaši politologové a politici všeho druhu na nejrůznější úrovni plamenně hovoří, jak je vše v nejlepším pořádku, jak stoupají firmám zisky, jak jsou úspěšné, jak celý svět kráčí k lepším zítřkům, jak se vaše technologie (všehoschopná technologie) rozvíjí a není ani vidu ani slechu po nějakém úpadku lidstva, vašeho lidstva, o jeho morální devastaci. Nikde však není ani slovo o lidech jako takových, o jejich štěstí, o jejich radostech, o jejich láskách či o jejich spokojenosti, tedy, jak vidno, o hodnotách duchovních. Jen zisky a prachy, jako by se za ně mohlo toto vše koupit, všechno na světě. Podle vás je míra zisků důkazem úspěšnosti člověka, vaší civilizace. To je však ta úpadková cesta vedoucí ke konci. Za prachy se život člověka, jeho štěstí ani existence civilizace prostě nekoupí. Odjakživa jste vedeni k tomu, abyste něco chtěli a něco měli. Chcete hračky, pak větší hračky, autíčka, auta, byty, chalupy, počítače, mobily a stále nové a modernější, abyste byli „in“, abyste neztráceli krok s ostatními, abyste nebyli směšní, zaostalí, ale stále pluli v proudu pokroku. A ten vás žene vpřed k větší a větší výkonnosti, aniž vlastně tušíte kam a už vůbec netušíte, že veškeré toto hemžení je vždy na úkor něčeho. Prostě vás to nezajímá. Kdo chvíli stál, již stojí opodál, básnil váš Jan Neruda. Tehdy však ještě netušil, že k pokroku budete potřebovat zejména stále nové a nové zdroje, které hledáním drancujete celý svět. Pro svůj blahobyt, pro svoje pohodlí, pro svoje hračky. Netušíte však, že čím rychleji kolem sebe budujete své materiální království, které se vám zdá velemocné a nezničitelné, tím více se vzdalujete od spirituálních hodnot, tím víc narušujete rovnováhu světa a napomáháte svému sebezničení. Nikoho to však nějak zvlášť nevzrušuje, protože váš Titanik stále ještě pluje. Vše má svůj začátek, svoji cestu a svůj konec. Strom roste, aby nakonec zahynul, člověk žije, aby nakonec zemřel, a civilizace roste, aby nakonec padla. Pokrok je ten růst. Na jedné straně pokrok vzýváte, protože vám ve všem pomáhá, ale je to jen šalba a klam. Na druhé straně pokrok přirozeně vede ke zkáze, tak jak to vždy v dějinách bylo. Jinak to prostě nejde. Chce-li člověk dlouho žít a oddalovat smrt, musí se snažit žít čistě, v klidu a zdravě. Nemůže žít jako vy ve shonu, jíst potraviny plné chemikálií a genetických modifikací, pít nezdravé tekutiny a dýchat kontaminovaný vzduch. V duchu neustálého až zbožštělého hospodářského růstu to vše činíte, čímž na jedné straně podporujete nekřesťanské zisky firem, které to vše produkují, a na druhé straně tím sami sebe ničíte, aniž to berete či raději nechcete brát na zřetel. Protože Titanik ještě pluje a na všech palubách se stále tancuje. Chcete-li oddálit pád své civilizace, musíte žít zdravě jako člověk hledající dlouhý život. Znamená to zpomalit tempo nekonečného růstu. Znamená to, že musíte být skromnější, nesmíte všechno chtít a všechno mít. Nesmíte propadat malosti tím, že vás ovládají reklamy nutící kupovat každou blbost, což zjistíte až za čas, když to vyhodíte do popelnic. Nesmíte lehce předávat svou „chytrost“ strojům a technologickým vynálezům, ale měli byste si podržet „chytrost“ ve svém vlastnictví, ve svém portfoliu, tedy ve svém mozku. Jinak časem už nebudete homo sapiens a rozum přeberou ty různé „chytré“ hračky. Zvykli jste si, že bez nich nemůžete žít, že vám ulehčují život. Ano ulehčují, ale vy hloupnete a pohodlníte. Ale i bez nich to jde, jako dřív. Nemělo by to být jen nějaké vaše staromilství, ale snaha nepodléhat diktované formě způsobu života, který si někdo na vás vymyslel, aby z něj bohatl. Neměli byste jim na to skočit. Měli byste se držet starých dobrých zásad, o kterých vám jistě vyprávěli vaše babičky a dědečkové, když vám třeba říkali, dojez jídlo na talíři a nenechávej zbytky, nelži, buď poctivý, nemluv sprostě, nepůjčuj si, buď pokorný. Žádná velká slova, na která dnes rádi slyšíte, ale je v tom jádro čisté, zdravé společnosti. Nemusíte mít všechno. Naučte se nemít něco. Postavte se proti diktátu neustálého růstu vzhůru, kdy vlastně hlavně podporujete zisky magnátů a utěšujete jejich chamtivost. Nadnárodní korporace ovládající svět vysávají vaši sílu, vaše zdraví a urychlují konec civilizace i jich samotných. Potřebují například, abyste marodili a kupovali tuny léčiv a antibiotik, i když vám farizejsky přejí zdraví, potřebují, abyste rozbíjeli auta, aby mohli stále vyrábět další, i když vám přejí šťastnou cestu, mají radost, když se vám ničí věci, aby je mohli stále vyrábět. Představte si, co by se stalo, kdybyste opravdu všichni byli zdraví, všichni šetřili svá auta a neničili ani jiné výrobky, boty a šaty. Firmy by zkrachovaly i celý systém by zkrachoval. Takže maroďte, rozbíjejte auta i všechny výrobky, abyste podpořili zisky firem. Ano, žijete si krásně, jste bohatí. Jste však i šťastní? Hledejte alternativu ve svém bohatém světě, který jste si vybudovali, abyste se měli dobře a naučte se něco nemít. Buďte pokorní vůči lidem a přírodě, a ne vůči materiálním statkům. Tak najdete i štěstí a radost. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-03-24 19:39:22

Koronavirus je naší zkouškou

Je to cesta ke skromnosti, ale také cesta lidských hyen. Je to cesta poznání sama sebe, ale i cesta zpět k poznání věcí důležitějších než každodenní shon a honba za ziskem a materiálnem. Je to také poznání, že globalizace, do které jsme byli jaksi vmanipulováni naším technologickým rozmachem a politickými úředními nadšenci, není jen pozitivní všelék na naše strasti. Ano, v zimě máme jahody a borůvky. Super! Maruška už nemusí chodit za dvanácti měsíčky a žadonit. A nám se to zdá fajn. Mně se to nezdá. Prostě na to nemáme právo. Je holt zima, tak borůvky nerostou. A ono se nám to vymstí, bortit přirozenost Přírody. Něco za něco. Není přece možné, abychom měly jen výhody. Ta překotná globalizace je tlačená bezohledným byznysem nadnárodních korporací hledajících lacinější výrobu s větším ziskem na konci světa, třeba i u potenciálních nepřátel. To je přece vlastizrada! Oni hamouní a nás upokojí borůvkami v lednu. A většina jim na to hloupě skočí. Někdy se to však prostě sečte. Za čas. Šílenou transkontinentální dopravou, zaneřáděnými oceány, dálnicemi, vzduchem i přesuny zla, třeba právě koronaviru či hackerů v pozadí stojících jako lidské hyeny. Ale i naším pádem z vrcholu naší pýchy na to, jak jsme silní a mocní, jak máme všechno, a nikdo na nás nemá. Léta se snažím naznačovat, že pouze materiální svět a ekonomický rozmach není naším spasením, není to zázrak, který vše uplatí. Není to žádná záruka, že to furt pojede. Jednoduše nyní jsme po delší době zase na jedné lodi, jak bychom měli správně pořád být. A náhle vidíme, že nejsme tak všemocní, jak se ještě nedávno mohlo zdát. Ani naše nejvyspělejší technologie, v jejichž spárech si rádi hovíme, není všemocná. Rádi věříme, že ona a její děsivý pokrok nás vždy uchrání, že nám vždy pomůže. Ne, vážení, ta „hejblata“ nám pouze dávají zdání, že si žijeme díky jim pohodlněji, že máme vše na dosah, že máme vše on-line, že máme vše na háku. Rádi si dokazujeme, že je to fajn mít vše na disku, na počítači, vždy jaksi po ruce, než se třeba hrabat mezi papírovými deskami a šanony. Všechno je přece jednodušší a rychlejší. I já propadám psaní na počítači a vidím výhody oproti psaní na psacím stroji značky Consul s kopíráky a se škrtáním a přepisováním. A protože jsem technický ignorant, tak mi něco z počítače občas zmizí a láteřím. A tehdy vzpomenu na moji Consulku a na Miroslava Zikmunda, který ji neopustil a má recht. Možná se k ní zase vrátíme, a tak ji pro jistotu mám na půdě, i když jsem už taky dost zlenivěl. Ano, pořád to jde, dokud to funguje. Ale máme my nějakou záruku, že ta technologie bude pořád a za jakékoliv situace fungovat a jednat v náš prospěch? Pochybuji. Při této příležitosti vždy vzpomínám na slova Alberta Einsteina, který to už věděl dávno, že ta vynikající technologie nás jednou dožene a zahubí. Konkrétně nás zahubí ta víra v její sílu. A pak přijde malá drobnost, ať už se jmenuje koronavirus nebo drobný black out či hacker a vše je náhle jinak. Ze zvyku si vše zapisuji tužkou do deníku. Na PAPÍR! Schůzky, telefonní čísla, důležité vzkazy. Nechápu, proč bychom se měli spoléhat na počítače, které mohou kdykoliv vybouchnout. Jsou přece určitě prvním cílem našich nepřátel, jako ten koronavirus. Je třeba vše zálohovat, ale na starém dobrém papíře. A proto najednou vidíme, že celá nemocnice nemůže fungovat a dělat zákroky, protože vše je na počítačích, které jsou hluché. Náhle vidíme, že ty staré dobré pošpiněné ušmudlané ohmatané šanony jsou nepřekonatelné. A tak se aspoň recepty opět píší rukou, a je fajn, že jsme se ještě neodnaučili psát. I když, kdo ví, i to jistě a bohužel přijde. Jde jen o to nepříliš věřit všemocnému pokroku, globalizaci a těm „hejblatům“ a být skromnější se svými potřebami mít všechno. Pak nám ani nebude vadit omezení v dodávkách jahod a borůvek z druhého konce glóbu ani v našem pohybu po glóbu ani v pokroku na celém glóbu. Zjistíme i výhody koronaviru. Náš uspěchaný život se celkově zklidní a zjistíme, že to jde. Je to i velký návrat k rodině jako centru naší existence a života. Zřejmě se zvýší i porodnost. Vím, o čem hovořím, jsem totiž válečné dítě. Výrazně se snížily emise CO2. Čína je snížila o 25 procent! Jistě dojde i k návratu k jiným hodnotám, zejména duchovním. A na závěr si nemohu odpustit moji tradiční noticku ohledně mých amazonských indiánů, kteří mají výrazně negativní vztah ke globalizaci. Jim koronavirus nehrozí. Nikdo nejezdí k nim ani nikdo od nich ven. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-23 08:00:43

Svoboda slova je svobodou říkat věci, které někdo jiný nechce slyšet

Když jsem před pár dny vydal článek Z románu 1984 se stal policejní manuál, zakončil jsem jej úmyslně na ostrou notu, abych sklidil nějaké reakce a skutečně se mi jich dostalo. Vypíchl bych hlavně dvě (reakce, ne oči), kterých se bude týkat dnešní článek. První, nick filozof: "Autor článku jistě ví, že omezení svobody slova byla v Evropě zavedena právě kvůli zkušenost i s totalitními režimy, proto jimi argumentovat je poněkud manipulativní. Tato omezení podporovali všichni pováleční evropští liberálové, protože neviděli důvod, proč by měla být svoboda projevu dána lidem, kteří ji ostatním upírají. Holt liberalismus nemusí být jen ten americký. Nevidím jediný přínos v toleranci nacistických a bolševických projevů." A druhá, nick GreenRedfighter: "Pokud se ten případ doopravdy stal tak jak říkáte, tak to je samozřejmě špatně a dotčené orgány by to měly prošetřit. Pokud se bavíme o svobodě slova obecně, tak zcela jednoznačně nemohu souhlasit s tím, že by „liberál“ nikdy nemohl obhajovat její částečné potlačení. Pokud např. vyzývám k holokaustu a nebo jen rasisticky očerňuji nějakou skupinu lidí, tak už tím se dopouštím jednání, které někoho poškozuje. K tomu je už zcela ohraný výrok, že „moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého“. A nikdo nikomu nedává právo druhé verbálně omezovat. Celkově jde samozřejmě i v tomto o dosažení nějaké přijatelné hranice. To, co slýchám občas z anglosaského světa mi přijde často přitažené za vlasy. Ovšem u nás zas je veřejný prostor plný strejců, kteří jsou nadurdění, když jim někdo omezuje jejich „právo“ nadávat na Muslimy nebo Romy." Mám za to, že svoboda slova je pro naši civilizaci kriticky důležitým mechanismem. Její byť jen "částečné potlačení" považuji nežádoucí, a to i přes to, že může být vedeno zprvu dobrými úmysly. Jak praví německé přísloví "das Gegenteil von Gut ist gut gemeint": protikladem dobrého je „dobře myšlené“ (po česku říkáme, že dobrými úmysly je dlážděna cesta do pekel). Přičemž některé státy jsou na té cestě do železniční stanice Hluboká pod Zemí podstatně dále než my a ukazují nám v praxi, co by se mohlo stát i zde. Aby se ale odpověď neroztáhla odsud až do Užhorodu, omezím se na pět bodů. Obrat k zákazům a represím, které jsou v rozporu s kořeny liberalismu Bod první se týká té námitky o jednání, které někoho poškozuje. Ano, nejste-li úplně teflonový jedinec, asi vás urážky z cizích úst nějak vnitřně poškodí. Už zde bychom si měli všimnout jedné věci: z hlediska účinku na vnitřní stav člověka není rozdílu mezi tím, jestli jsou dotyčné urážky rasistického nebo jiného charakteru. Osobní útoky zaměřené vůči slabinám, za které nemůžete, dokážou být pěkně bolestivé. Spočítejte jen, kolik lidí se v diskusích naváží do VKml kvůli jeho deformované tváři, ač by se měli spíše vymezovat vůči jeho myšlenkám. Již zesnulý Ransdorf to také hodně schytával kvůli křivému úsměvu, ačkoliv by bylo bývalo daleko líp ho kritizovat za to, že je členem KSČM. Bohužel si myslím, že někteří z těch útočníků se považují za dobré Evropany a liberály. Lidská povaha má hodně temnějších stránek. Sám mám v tomhle směru pár osobních historických zkušeností, protože jsem po otci poloviční Bulhar, a to ani dnes není zrovna prestižní národnost. V Ostravě 90. let, kde jsem vyrůstal, teprve nebyla. Také jsem si občas na svoji adresu vyslechl něco, co se za rámeček nedává, i když většina lidí byla dost zbabělá na to, aby se nenechali přímo slyšet a dozvídal jsem se to jen skrze kamarády. Inu, Kokoti jsou věční. Naštěstí to nebylo moc časté. (Mimochodem, kdo tu knihu máte doma, podívejte se na jméno překladatele, možná budete překvapeni. Nejde o náhodnou shodu jmen, je to sám on.) Přesto považuji trestní zákon za příliš tvrdé kladivo k řešení takových verbálních ťafek, i kdyby byly sebehnusnější. Zdá se mi, že hodně lidí nedoceňuje, jak moc je trestní stíhání samo o sobě trestem – výslechy na policii, nutnost platit advokáta, soudy – i kdybyste nakonec byl osvobozen. Mám za to, že takovému trápení by měl být vystaven jenom člověk, který něco skutečně hmatatelného udělal, ne jen otevřel ústa a vypustil, co si myslí, i kdyby to byl verbální pšouk smrdící na sto honů. Je očividné, že v tomto se můžou názory různých lidí lišit a GreenRedfighter si zjevně myslí něco jiného. Pro mě je svoboda slova ale právě svobodou říkat věci, které někdo jiný nechce slyšet. Banální výroky žádnou ochranu nepotřebují. I v Číně můžete říci, že hrající si koťátka jsou roztomilá, aniž by vám něco hrozilo. Liberalismus to ze začátku své existence chápal a pěkným shrnutím tohoto postoje byla věta, kterou dokážu podepsat: "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu do smrti bránit vaše právo to říkat." (Údajně je jejím autorem Voltaire, ale není to prokázáno.) Moderní liberálové se skutečně rozhodli od tohoto principu odvrátit, ale tím se vzdali kusu sama sebe a pak není divu, že jejich politický balíček působí trochu „cinknutě“ a neúplně. Asi jako pěkný a voňavý dort, ze kterého někdo ukousnul velké sousto – najednou už není tak přitažlivý. Myslím, že si toho všímají i voliči, kteří ve skutečnosti nejsou zas takové tupé stádo, jak se dnes rádo arogantně říká, zejména po nějakém referendu, které nevyšlo, jak mělo. Zvláště ti potenciální voliči liberálů o takových věcech, jako je ideologická konzistence, přeci jen přemýšlejí. A řekl bych, že mizerný stav preferencí "nominálně liberálních" stran v Evropě je zčásti způsoben právě tím obratem k zákazům a represím, které jsou v rozporu s kořeny liberalismu. Bohužel je pravda, že těch lidí, kteří s tím výše zmíněným údajně Voltairovým citátem hrubě nesouhlasí, je docela dost i v Americe, která chrání svobodu slova ústavním dodatkem. Čísla vzešlá z tohoto průzkumu libertariánského Cato Institutu nejsou úplně radostná: Zajímaly by mě hodnoty u nás, ale nenašel jsem je. V téhle souvislosti bych se ještě rád letmo dotknul onoho nedávného vyjádření čínské ambasády, že z ČR ve vztahu k hongkongským nepokojům zaznívají „chybné názory“. Hodně lidí se nad tím otřáslo hnusem, čemuž rozumím. Jenže: je opravdu tak velký rozdíl mezi "chybnými názory" a "nenávistnými projevy"? Schválně to v následujícím textu občas zaměním, aby bylo vidět, že to zas tak vzdálené koncepty nejsou. "Nenávist" je gumová kategorie Druhý bod, který mi na potlačování svobody slova ve jménu něčích citů vadí, je principiální nestabilita celé struktury. Ta je daná tím, že pojmy jako „rasismus“ nemají jasné ohraničení a jejich definice v průběhu posledních desítek let ohromně expandovala. Bývaly časy, kdy se pod pojmem rasismus rozuměla zákonná diskriminace typu „černí nesmějí jezdit v přední části autobusu“. Dnes se nálepka rasismu ocitá i na karikatuře Sereny Williams, kritice Meghan Markle za to, že příliš často létá privátním jetem nebo Trumpově tweetu o tom, že Baltimore je krysami zamořená díra, což opravdu je. Čímž vzniká de facto kasta bohatých a vlivných lidí, jejichž kritika je považována za projev nenávisti a rasismu. Tím samozřejmě oslabuje jakákoliv negativní zpětná vazba, protože málokomu se chce být veřejně nálepkován. (Malý myšlenkový experiment: představte si, jak by vypadala debata o klimatu a ekologii, kdyby Greta Thunbergová byla černé pleti. To by bylo nálepkovací peklo ještě daleko horší než to současné.) Toto nejsou podle mého názoru žádné ojedinělé excesy, ale zákonitý a očekávatelný proces, asi podobně, jako když hodíte míč na strmý svah a on se začne kutálet dolů, aniž by jej někdo musel popohánět. Vychází to z lidské povahy: dejte lidem do ruky obušek, který mohou dle libosti použít proti svým protivníkům, a začnou s ním mlátit. Ne všichni, samozřejmě. Je spousta rozumných lidí, kteří chápou, že princezna Meghan to schytává za své environmentální hyperpokrytectví a ne za to, že její matka byla černá. (Na ní samé to beztak není moc vidět.) Ale tón debaty bohužel určují spíš hysterici – ti, kteří tím obuškem rádi mávají. V souboji o společenskou dominanci je „rasová karta“ roku 2019 volným ekvivalentem dřívějšího obvinění z hereze. Bodejť by ji tedy bezskrupulózní jedinci nepoužívali, jak to jen jde. "Nenávist" je další taková gumová kategorie. Před deseti lety se o ní skoro nemluvilo. Dnes se toto slovo papouškuje v určitém typu médií neustále. Některé noviny nemůžete otevřít, aby z nich na podlahu nevypadlo tak pět až deset nenávistí různých velikostí a střihů. Můžete mi, GreenRedfightere, říci, kde začíná a kde končí nenávist? Nemůžete, protože to nejde. Na rozdíl od tuberkulózy nebo Středočeského kraje je to vágní emocionální pojem, který si každý představuje jinak a jeho aplikace je naprosto svévolná. Je úplně skvělé, když se pak ocitnete před vyšetřovatelem nebo soudcem a váš další život záleží na tom, jak si ten pojem vykládá on. Třeba se vám to nikdy nestane – ale jedinou garancí je to, že by „projevy nenávisti“ přestaly být trestné. V Británii, o které byl minulý článek, vidíme, k čemu vývoj směřuje: ke zcela subjektivnímu standardu, podle nějž je „nenávistným incidentem“ právě takový, který „oběť“ jako nenávistný vnímá a není to potřeba nijak dokazovat. Z něčího pohledu je to možná zlatý standard; já to považuji za děs, bránu psychopatům otevřenou. Justice kontaminovaná tímhle principem se velmi snadno stane nástrojem teroru a bezpráví proti nepohodlným lidem. Jak už výše řečeno, i vyšetřování samotné je svého druhu trestem. Každý rok se dozvíme z médií, že se situace ještě zhoršila Třetí bod, který mi v této souvislosti vadí, jsou institucionální změny. Jde minimálně o dva typy změn. Boj proti různým ­-ismům se neodehrává jen na osobní úrovni. Velmi rychle vzniknou celé struktury, které se mu věnují. Buď jsou to přímo úřady nebo nějaké nevládní organizace, kterým stát celou věc takříkajíc outsourcuje. Jaký je základní instinkt každé organizace? Přežití a expanze. To neplatí zdaleka jen v tomto oboru, to platí úplně všude. Na pomyslném opačném pólu stojí třeba vojensko-průmyslový komplex, před kterým varoval generál Eisenhower při odchodu z prezidentské funkce. Jakmile nějaký úkol začne vytvářet pracovní místa, vznikne množina lidí, kteří jsou na jeho pokračování existenčně závislí. Jinými slovy, další lobby, jejíž zaměstnanci se nacházejí ve střetu zájmů. U některých misí se dá aspoň změřit, že skončily. Vyhlásila-li WHO válku pravým neštovicím, bylo možno ověřit, že jich na světě ubývá, až došlo k úplné eradikaci. Tam je solidní šance, že nestvoříte začarovaný kruh požadující neustále další pravomoci a peníze. To ale není případ boje proti chybným  názorům/různým ­-ismům. Tam žádná nezávislá metrika neexistuje. Můžete počítat "incidenty", ale statistika založená na subjektivních dojmech nemá žádnou vypovídací hodnotu. A zkušenost říká, že vznikne-li síť institucí, která si vykořenění -ismů vetkne do jména, každý rok se budeme dozvídat z médií, že se situace ještě zhoršila, je velmi vážná a tím pádem je nezbytně potřeba zvýšeného úsilí (a peněz a restriktivnější legislativy). Tady zase máme určitou výhodu z toho, pozorujeme-li dění jinde. Podívám-li se dnes na USA a Británii, oba státy jsou dnes daleko posedlejší myšlenkou všudypřítomného, neviditelného a zničujícího systémového rasismu než v dobách, kdy jeden z nich kolonizoval čtvrt planety a v tom druhém běhal po ulicích Ku-Klux-Klan s připravenými oprátkami. Nemusíme ale nutně chodit za moře; u nás v ČR máme teď také daleko více organizací zabývajících se začleňováním apod. než v 90.letech, kdy na ulicích opravdu občas probíhaly krvavé bitky mezi skiny a jejich nepřáteli všech barev pleti. A jaké mají výsledky? Hergot, vždyť těch ghett za dlouhá léta vládou financovaného úsilí spíš přibylo. I v té Ostravě je to horší než dřív. Rvaček je míň (také zásluha kamer), ale podstatně více je viditelné chudoby a zoufalství. ČR devadesátých let byla celkově méně bohatá, ale nůžky mezi Vinohrady a Ostravou-Jih nebyly ani zdaleka tak rozevřené jako dnes. Tolik jeden institucionální vývoj. Pak je tu otázka policie a toho, zda náhodou nemá důležitější věci na práci. Vyšetřování trestných činů je úkol pro orgány, které mají omezené zdroje lidské i finanční. Čím více položek bude obsahovat trestní zákoník, tím větší náklad práce pro vyšetřovatele; a v dnešních časech, kdy se toho na sociálních sítích a v diskusích nažvaní neskutečné množství každý den, také nepřeberné množství potenciálně stíhatelných chybných názorů/projevů nenávisti, z nichž se nutně může zabývat jen malou podmnožinou. Čímž ještě navíc bude vzbuzovat dojem, že neměří všem stejným metrem. A ten je pro autoritu práva hodně korozivní. Povšimněte si, GreenRedfightere, že v Humberside, kde byl pan Miller policejně zkoumán za transfobii na Twitteru, došlo podle Telegraphu za poslední rok k nezanedbatelnému nárůstu počtu násilných trestných činů. A o těch se snad shodneme, že na kvalitu života obětí mají dramaticky větší vliv než chybné názory/tweety šířené po internetu. Není to náhodou tím, že se policie rozhodla honit "lacinější čárky", nebo že jí shora někdo doporučil, ať se verbálním deliktům věnuje více ve jménu sociální spravedlnosti? Zde bych opět považoval za nejjednodušší proškrtat trestní zákon a říci policii, ať věnuje svůj čas a úsilí reálným zlodějům a podvodníkům, kterých je bohužel stále docela dost a které zatím nestíhá potlačit natolik, aby mohla říci, že je čas se věnovat banálnějším skutkovým podstatám. (Kdo o tom pochybuje, ať si nechá v přízemním bytě pootevřené okno a odjede na dovolenou.) "Upřímnost" debaty o azylové a migrační politice Čtvrtým bodem je otázka vedlejších efektů. Žádné zákonné opatření není tak pěkně a čistě navrženo, aby "dělalo, co mělo" a "nedělalo, co nemělo". Vždycky nastávají nějaké jiné efekty, někdy možná zamýšlené, jindy naprosto neočekávané. Jeden příklad: v případě Evropy měla snaha o represi různých chybných názorů/-ismů po pár desetiletí nepochybně "mrazivý efekt" na upřímnost debaty o azylové a migrační politice, kdy zastánci restrikcí najednou jako by se nacházeli na nelegitimní půlce názorového spektra. Tím pádem se určitý typ mainstreamovějších politiků bál něco říkat a dělat. Tenhle mráz úplně nepřešel dodnes, i když realita už si vynutila určité korekce; ještě i teď se ale západní socialisté zmítají mezi strachem z toho, ztratit voliče a z toho, být onálepkováni vlastními soudruhy. (Viz: kauza Sarrazin.) Následky této zcela zbytečné závady v politické komunikaci budou řešit ještě další generace, které nám za to budou jistě nesmírně vděčné. Tím jsme se mimochodem také ocitli v paradoxní a značně pokrytecké situaci, kdy uplácíme Turky, Maročany či Libyjce za to, že nám dělají vnější ostrahu hranic. Což o to, ono je to i v jejich zájmu, protože dokonce ani v Turecku nejsou migranti z primitivnějších zemí kdovíjak populární. Ale dávalo by větší smysl, kdybychom vlastní politiku konali vlastními silami, ne ji přenechávali Erdoganovi či nějakým warlordům ze severoafrické pouště. Ochrana vlastních hranic je totiž, na rozdíl od policejního postihu chybných názorů/projevů nenávisti, základním definujícím úkolem státu už od dob Egypťana Sinuheta. Myšlenka není rtuťový teploměr, který bylo možné snadno zakázat Konečně se dostáváme k pátému a poslednímu bodu, kterým je účinnost. Tady bych rád reagoval k té námitce, že evropští liberálové podporují omezení svobody slova na základě zkušeností s totalitními režimy. Opravdu? Nevěřím ani na okamžik tomu, že by potlačování verbálních projevů určité myšlenky vedlo k tomu, že ona sama o sobě kdovíjak oslábne. Maximálně nějaký čas přežívá mimo viditelnou společenskou scénu. Myšlenka totiž není rtuťový teploměr, který bylo možné zakázat snadno, protože doma si jej člověk ze základních surovin neuplácá. Myšlenky se šíří mezi lidmi všelijakými způsoby bez ohledu na to, co si státy přejí. Historický tlak ze strany různých StB, Gestap a dalších organizací způsobil, že lidé v jejich skrytém šíření dosáhli značné dokonalosti. Největším nepřítelem myšlenky A není zákon, který by její šíření omezoval. Jsou jím myšlenky B,C,D až Z, které také soupeří o pozornost lidí, jenž je z principu omezená; nemůžeme stíhat sledovat všechno. A právě v téhle situaci vede oficiální zákaz k tomu, že zakázaná myšlenka dostane punc myšlenky zajímavé, které stojí za to věnovat aspoň chvíli času. Čerstvě to vidíme na kauze Tommyho Robinsona, který byl Facebookem prohlášen za neosobu. Troufnu si odhadnout, že tohle velké mazací tažení upozornilo na jeho existenci daleko více lidí, než kdyby ho anonymní Facebooková šlechta nechala být. Dneska to jméno znají i jedinci, které předtím ani nenapadlo se zajímat o detaily britské pouliční po(pu)litiky, a to v desítkách zemí světa. {loadmodule mod_tags_similar,Související}  Podíváme-li se do vzdálenější historie, je nápadné, jak málo se totalitním či autoritářským režimům dařilo potlačovat existenci a tajné šíření myšlenek, které prohlásily za zakázané. V Protektorátu se poslech nepřátelského rozhlasu trestal "káznicí nebo i smrtí", ale stejně skoro všichni věděli, co včera říkal Londýn. Kancléři Bach a Metternich se snažili zlikvidovat liberály a jejich myšlenky velmi důkladně, ale stejně bylo Rakousko-Uhersko o generaci později postaveno na základ relativně liberální ústavy, nad kterou by se oba pánové museli zhrozit. Římská říše pronásledovala křesťanství drastickými metodami, kterými dnešní evropské státy rozhodně nevládnou, ale stejně nakonec musela před jeho šířením kapitulovat. A vrátíme-li se opět do současnosti, státy EU mají vesměs ve svých trestních zákonících širokou škálu verbálních trestných činů, ale jejich původní politická vrstva je oslabena, kdežto tvrdá pravice se má čile k světu a středovější strany začínají přebírat její recepty, aby si udržely voliče. Kdybych měl odhadovat, proč tomu tak je, tak proto, že tento typ represí vyvolává selekční tlak. Myšleno v tom darwinovském slova smyslu. Pitomci si naběhnou a skončí, chytřejší jedinci začnou organizovat "disent", paralelní politické a společenské struktury, které se pak v případě krize (nebo třeba jen voleb) mohou ukázat životaschopnější než stávající model, už jen proto, že celou dobu své existence musely počítat s represemi. Nějaká krize vždycky přijde; není na světě politická ideologie, ani liberální, ani jiná, která by dokázala generovat schopné a poctivé politiky po sto procent času. A v takový čas všeobecného pochybování a nedůvěry má opozice u lidí kladné body už jen proto, že se ji zdiskreditovaní předchůdci snažili umlčet. Příklad z nedávné historie: víte, proč je dnes v Maďarsku u moci Viktor Orbán a proč měl dokonce dost sil k tomu, aby přepsal ústavu? Protože jeho předchůdce Gyurcsáni zcela zničil důvěryhodnost dříve dominantní socialistické strany, a "připravenému štěstí přálo".   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-03-05 06:00:00

Znáte tuto kopii Toyoty Land Cruiser? Ani osmiválec jí nechybí

Lacinější variace na legendární off-road kupodivu nevypadá až tak hrozně. Pod kapotou jí navíc vrní atmosférický osmiválec.

Čas načtení: 2024-03-19 21:01:00

Kladenské nádraží má jít k zemi. Lidé z okolí zuří, sepsali i petici

Obyvatelé na Kladensku se bouří proti demolici historické budovy nádraží, která pochází z 19. století. Podle vedení města a Správy železnic je ale objekt ve špatném stavu a postavení nové budovy je lacinější.

Čas načtení: 2024-07-17 17:15:00

Všechny zklamu. Nové bloky levnější elektřinu nepřinesou, říká bývalý šéf ČEZ

„Vyhrál ten lepší,“ komentuje vítěze tendru na nové jaderné bloky jaderný znalec Jaroslav Míl. Jihokorejci nabídli lepší cenu a dodržují termíny. Lacinější energii ale nové Dukovany nepřinesou, říká bývalý šéf ČEZ.

Čas načtení: 2024-07-31 20:00:00

JAK UŠETŘIT za benzin a naftu. Vyplatí se mobilní aplikace i změna stylu jízdy

Stáhněte si aplikaci a hledejte nejlevnější pumpy po cestě, upravte styl jízdy, požádejte o věrnostní kartu a při cestě na dovolenou se podívejte, které země jsou lacinější. Ušetřit se dá i na pohonných hmotách, přibližuje další díl seriálu MF DNES.

Čas načtení: 2024-08-04 11:04:04

Les a klid kousek od Prahy. Chaty ve středních Čechách táhnou i přes vysokou cenu

Za humny lesy, studánku s křišťálovou vodou a klid v prostředí Chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko. To nabízí chalupa v Medonosech na Mělnicku inzerovaná na serveru Reality.iDNES.cz. Budoucího majitele vyjde na půldruhého milionu korun. Jde přitom spíše o lacinější nabídku. Ceny chalup se totiž ve Středočeském kraji vyšplhaly až na několik milionů.

Čas načtení: 2024-08-08 00:00:00

BYDLENÍ: Opět poslední…

Proč by bydlení v nově postavených bytech mnělo být lacinější a dostupnější než v těch stávajících?

Čas načtení: 2024-08-08 00:00:00

BYDLENÍ: Opět poslední…

Proč by bydlení v nově postavených bytech mnělo být lacinější a dostupnější než v těch stávajících?

Čas načtení: 2024-08-07 17:00:00

Američané ukázali, jaký vliv má kvalita paliva na životnost motoru, šetřit na něm se vážně nevyplácí

V Evropě je nabízené spektrum paliv poněkud homogennější než v USA. Právě na rozdílu následků provozu auta na tzv. Top Tier paliva ve srovnání s těmi obyčejnějšími ale ukazuje, jak velké škody může lacinější benzin napáchat. (Petr Prokopec)

Čas načtení: 2024-08-31 14:00:00

Hobby magazín: Topit palivovým dřevem se vyplatí, musí být však alespoň dva roky vyschlé

Náklady na energie stoupají, ale stále i při tom všem zdražování platí, že nejlacinější je topení dřevem. Kdo má les nebo zvládne samovýrobu, ušetří hodně peněz. Pokud si necháte dříví přivézt, většinou ho firmy nabízejí nařezané na míru vašich kamen a naštípané, je to stále lacinější než uhlí, plyn nebo elektřina.

Čas načtení: 2024-10-22 11:00:01

Triky kapesních zlodějů dříve a dnes. V minulosti málokdy dosvědčili jejich vinu

Každý správný kapsář musí pracovat rychle. To se netýká jen historických zlodějů, ale i těch, kteří kradou z kapes dnes. Výhodou je štíhlá postava a pohyblivost spolu s nenápadným oblečením a chováním. Mezi kriminálníky se považuje tato skupinka zločinců za zvláštní elitu, kterou galérka tiše ctí se vší úctou.  Zloděj v pokročilém věku Základní pravidlo: Nekrade se prsty, nýbrž mozkem a očima.   V roce 1940 se objevil na newyorské policii zvláštní úkaz – typický kapsář ze staré jemné školy. Policie mu nikdy nic nedokázala a nikdy se nepřiznal, a proto pro nedostatek důkazů vyvázl vždy z vazby bez úhony. Bylo mu tehdy sedmdesát dva let. Policie jej zadržela pro údajnou krádež 500 dolarů, které ukradl nějakému inženýrovi v křesťanském kostele. A jelikož byl žid, podivovali se, proč se nechodí modlit do synagogy. On na to měl tento argument: „K Bohu se mohu modlit kdekoliv.“ Praha kapsářů ráj. První republika plná zlodějíčků i nebezpečných zločinců Číst více Jelikož ho nemohl usvědčit žádný svědek, zůstal na svobodě, ačkoliv ho zatkli již sedmadvacetkrát, což není žádný důkaz. Na otázku, proč v tak pokročilém věku přistoupil na tento způsob obživy, se obhajoval: „Lidé jako já nedostávají penzi. Vždycky jsem si žil dobře, nikdy jsem nenosil lacinější boty než za třicet dolarů.“  Moderní zlodějíčci v pražské tramvaji V létě 2024 pražští policisté zaznamenali zvýšený počet kapesních krádeží a situaci začali okamžitě řešit. V tramvaji číslo 8 cestou z Florence na náměstí Republiky vytipovali skupinku zlodějíčků, kterou neprodleně zadrželi. Nenápadně si je natočili na kameru, jak berou peněženku starému muži. Měli to vymyšlené dost chytře. Dva vždy stáli u dveří, aby vyvolali dojem přeplněné tramvaje. Další z gangu vzal oběti peněženku, kterou předal dalšímu, a ten s důkazem utekl jako myš. Dovolená v Ekvádoru: Rovník, nejvzdálenější bod od středu země, ale také nebezpeční kapsáři Číst více „Zlatá ručka“ byla zástupkyně něžného pohlaví Do cechu kapesních zlodějů občas zavítala i nějaká žena. Třeba taková Lady Finger od divadla Broadway byla velice šikovná a vydělala si tak ročně až 50 000 dolarů. Jako famózní herečka vždy sehrála bezvadnou komedii, jejíž scénář byl zcela prostý. Když z divadla vycházeli hosté, nastal její čas. Vždy zahrála starý osvědčený trik se srážkou s obětí, kterou obrala. Když se smýkla kolem okradeného muže, ten se jí ještě omlouval. Vypadala totiž jako dokonalá dáma z velkého světa, která byla elegantně oblečená s pelerínkou, jež kryla štíhlou ručku „chmatalku“. Bez obratných rukou by kapsář nebyl kapsářem. Všemocný je také trénink a péče o ruce spolu s vyhýbáním se hrubé manuální práci, aby mistr nepřišel o grif, kterému se říká „nůžky“. Nůžky proto, že při akci zloděj v rychlosti vytvoří z ruky račí klepeta. „Klasický hmat kapesních zlodějů se nazývá nůžky. Slouží k nim ukazovák a prostředník, které se roztahují a svírají jako ostří nůžek a uchopí peněženku či jiný předmět v kapse,“ vysvětluje právník Avé-Lallemant v knize „Kapsáři“ od Alexandera Adriona. Zdroje: autorský článek spolu s dalšími zdroji (Policie ČR, A. Adrion: Kapsáři) KAM DÁL: Sušická bestie. Šílená zdravotní sestřička vraždila novorozence v porodnici.

Čas načtení: 2025-02-20 19:45:19

Helsing HX-2 Karma (úderný dron)

Autor: Jiří Tintěra Datum: 20.02.2025 19:45:19 13.02.2025 Německá společnost Helsing oznámila, že vyrábí 6000 kusovou sérii úderných UAV HX-2 Karma pro Ukrajinu. Předpokládá se, že drony objednala německá vláda. Při té příležitosti firma Helsing oznámila, že v jižním Německu zřídila novou továrnu RF-1 (Resilienzfabrik). UAV HX-2 používá naváděcí systéme, který je vybaveným programem na rozpoznání terénu a cílů. Díky tomuto programu není závislý na GPS. Operátor může navádět roj více UAV HX-2 v rámci programu Helsing Altra. Podle firmy Helsing sériová výroba HX-2 je výrazně lacinější, než jiné bezpilotní letouny téže kategórie. Známé údaje - výrobce: Helsing, Mnichov Německo - startovací hmotnost: 12 kg (26 lb) Hlavice - typ: komutativní, nebo vysoce výbušná - hmotnost: neuvedena Nosné plochy - uspořádání do X Pohonná jednotka - elektromotory: 4 (uspořádání umožňuje kolmý start) Výkony - max. letová rychlost: 222 km/h (138 mph) - dolet: 100 km (62 mi) Zdroj: https://bmpd.livejournal.com/4896465.html https://helsing.ai/hx-2 helsing.ai https://helsing.ai/newsroom/helsing-unveils-intelligent-strike-drone-for-mass-and-precision

Čas načtení: 2025-06-16 06:47:03

Babišovy dárečky. ANO bude muset zvýšit dluh, nebo daně

Vyšší penze, platy a lacinější elektřina. Andrej Babiš představil ohňostroj populistických nápadů, aniž by řekl, z čeho to všechno zaplatí.

Čas načtení: 2025-06-25 08:57:19

Samosběr je fenoménem, vyplatí se farmářům i zákazníkům

Na polích a sadech se v Česku rozjíždí samosběry. Zemědělci na tuto formu sklizně sází opakovaně už léta. Vyplatí se jim ekonomicky, nemusejí shánět a platit brigádníky. Spokojeni jsou i zákazníci. Ovoce ze sadu nebo česnek z pole, který si sami nasbírají, je mnohem lacinější než ten z obchodu.

Čas načtení: 2025-10-03 15:50:00

Andrej Babiš lačo, mají jasno přerovští Romové

V tom, koho budou volit, mají přerovští Romové jasno. „Andrej Babiš, lačo. Na Facebooku jsem se na něj díval a říkal jsem si, že má ve všem pravdu. Byl by to náš premiér, měli bychom lacinější byty. Pro nás chudší toho udělá víc,“ říká pětatřicetiletý Marian Cína, který žije v Azylovém domě v Kojetínské ulici v Přerově.

Čas načtení: 2025-10-30 09:00:00

Mazda skutečně skončila se svým dosavadním logem, ubohost náhrady je už za hranicí pochopitelnosti

Japonci se vydali směrem, který dnes není neobvyklý, konkrétní realizace je ale ještě lacinější, nenápaditější a trapnější, než se stalo zvykem. Čemu má tohle pomoci? Je to změna, která nepřináší snad vůbec nic pozitivního, nad negativy ale nemusíte dlouho přemýšlet. (Petr Miler)

Čas načtení: 2025-11-05 16:08:00

ČNB teď úroky nesníží. Napínavé to začne být příští rok

Znatelně dražší potraviny, o něco lacinější energie a stále příliš rychle rostoucí ceny služeb. Už jen letmý pohled na předběžný odhad vývoje cen za říjen, který ve středu zveřejnil Český statistický úřad (ČSU), dává jasnou odpověď na to, jak na...