Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-08-26 15:57:01

Nechtěl cenzurovat, spekuluje Musk o zatčení otce Telegramu. Sám ale na Twitteru nadržuje Trumpovi

Durov byl zatčen ihned po přistání v Paříži. Devětatřicetiletý podnikatel ruského původu sice žije dlouhodobě v Dubaji, má ale i francouzské občanství. Z Ruska musel utéci poté, co odmítl cenzurovat svou dřívější sociální síť VKontakte. V neděli prodloužil francouzský soud Durovovi vazbu, protože se obává, že by mohl utéci ze země. Durovovo letadlo přiletělo z Ázerbájdžánu. Podle francouzských zákonů jej prokuratura viní z toho, že nedokázal zabránit tomu, aby se na jeho sociální síti děly zakázané věci. Je tak podezřelý ze spoluviny na distribuci drog, zbraní nebo třeba dětské pornografie. Trump nepřekročil vlastní stín: V rozhovoru s Elonem Muskem chválil Putina i Kim Čong-una Číst více Telegram se hájí: neudělal nic špatného „Telegram dodržuje zákony EU, včetně zákona o digitálních službách – jeho moderování se odehrává v rámci běžných standardů a neustále se zlepšuje. Generální ředitel Telegramu Pavel Durov nemá co skrývat a často cestuje po Evropě. Je absurdní tvrdit, že platforma nebo její vlastník jsou odpovědní za zneužití této platformy. Téměř miliarda uživatelů na celém světě používá Telegram jako prostředek komunikace a jako zdroj životně důležitých informací,“ stojí na Durovově profilu po jeho zatčení s tím, že se čeká rychlé vyřešení situace. Musk se navezl do Zuckerberga Za Durova se postavil také vlastník bývalého Twitteru, nyní sociální sítě X, Elon Musk. „Pro podporu svobody projevu je životně důležité, abyste přeposílali příspěvky ze sítě X lidem, které znáte, zvláště v zemích s vysokou cenzurou,“ napsal Musk v neděli na svůj profil na síti X a příspěvek doplnil hashtagem #freepavel. „Zuckerberg nebude zatčen, protože cenzuruje,“ neodpustil si pomyslný políček svému konkurentovi a šéfovi firmy Meta, která provozuje Facebook. Zájem o Durova překvapivě projevilo také Rusko, které vydalo hned čtyři prohlášení. Kreml prý nic neví „Kreml neví, z čeho přesně je Durov obviněn: Zatím jsme v tomto ohledu neslyšeli žádná oficiální prohlášení. Počkejme na oznámení obvinění. Pokud budou oznámena, pokud na to dojde, bude možné vyvodit nějaké předběžné závěry. Putin se s Durovem v Baku nesetkal,“ stojí v prohlášení v Kremlu, který reaguje na neověřené informace, že se muž, který tvoří jednu z nejlepších platforem pro ruskou propagandu, setkal se svým bývalým šéfem, který mu jde po krku, protože cenzura nebyla dost tvrdá. Ledaže by Putinovi vadilo, že Durov na své síti dává naprosto stejný prostor i Ukrajině, jak spekulují některé telegramové kanály. Elon Musk je ale typickým příkladem toho, proč se nejen francouzské úřady o regulaci sociálních médií snaží. Jednoduše chtějí, aby platformy, na kterých působí stamiliony lidí, nebyly semeništěm kriminality a terorismu. Třeba takzvaný Terrogram, jakási spletitá síť kriminálních kanálů na Telegramu, měl být zdrojem informací střelci z bratislavského klubu Tepláreň, kde si střelba vyžádala tři oběti na životech včetně mladíka, který po nevinných lidech střílel kvůli jejich sexuální orientaci.  Elon Musk naznačil, kdo je bájný tvůrce Bitcoinu Satoshi Nakamoto Číst více Sám Musk svobodě slova příliš nepomáhá a své názory na Twitteru tlačí o sto šest. Lidé mají ještě živě v paměti kauzu Twitter Files, kdy sociální síť prokazatelně schovávala příspěvky Donalda Trumpa a více vidět byly ty, které napsala jeho protikandidátka Hillary Clinton. Musk se proti takovým praktikám tvrdě postavil. Teď však dělá svými absolutně nekritickými rozhovory, kdy nechá Trumpa povídat evidentní nepravdy (a že jich opravdu nebylo málo), přesně to, co mu na stejné síti vadilo.  „V sociálních sítích jsou obrovské peníze a obrovský sociální a politický vliv,“ říká politolog a expert na extremismus Jan Charvát na dotazy redakce. „Jako společnost se s nimi musíme naučit zacházet a často narazíme na problém, že jsou v soukromých rukách. A tím pádem podléhají soukromým rozhodnutím majitele, ačkoliv nabízí otevřený prostor, který je veřejný,“ vysvětluje politolog, kde je problém. Lidé si podle něj na svobodu internetu zvykli, ale společnost nedořešila, jakou by měli mít majitelé platforem společenskou zodpovědnost. „Ve výsledku se to teď omezilo na debatu, zda ta sociální síť je prostor pro zprávy, nebo jejich vydavatel,“ dodává. Současní teroristé se radikalizují na sociálních sítích. A Musk to zrovna nezlepšuje. „Rozhodně tomu úplně nepomáhá. Velmi zřetelně ukazuje mnoha lidem, že když vlastní takovouhle síť, tak to může být problém. A velký problém,“ zdůrazňuje expert a zmiňuje, že Musk zvyšuje šanci lidí kývnout na to, aby jeho séí dostal přes prsty. KAM DÁL: Prigožinův nástupce nebude pro Putina problém, říká analytik. Paladinů je proti wagnerovcům jen hrstka.

Čas načtení: 2021-05-03 10:17:44

Ohlédnutí za pandemií: Život v „morové díře“. Mrazivá groteska, který vyústila v katastrofu

V románu Alberta Camuse Mor je několik kladných postav. Jedním z nich je jezuita, páter Paneloux, který v kázáních bičuje svoje ovečky za zločinnou lehkomyslnost, s níž přistupují k nákaze morem, a který aktivně pracuje ve zdravotních četách. Bojuje stále proti polovičatým karanténním opatřením a zdůrazňuje, že polovičatost nemá smysl: je jen Ráj a Peklo, tedy buď vše, nebo nic. A druhou postavou je samozřejmě hlavní hrdina Moru, neúmorný doktor Bernard Rieux, který má nakonec největší zásluhu, že obyvatelé města Oranu nad morem zvítězí. A ten pak na otázku, jak se to podařilo, neodpovídá odvahou nebo obětavostí, říká: Poctivostí! Zkusme pohlédnout touto optikou na náš boj s koronavirem. Přičemž vezměme poctivost jako největší ctnost a jako jejího největšího soupeře zločinnou lehkomyslnost a nezodpovědnost. Problematika je to široká, ale pokusme se aspoň o pár letmých pohledů. Srovnávat se s Oranem samozřejmě nebudeme a nemůžeme. Už proto, že Oran byl samostatná prefektura, vše rozhodoval prefekt a městská rada, jen uzavření města musela odsouhlasit Paříž. Tehdy svět nebyl propojen jako dnes. U nás jistě výraznou roli sehrává Evropská unie, jejíž rozhodnutí jsme zavázáni dodržovat, a vůbec západní společenství, jehož jsme součástí. Senioři a cena života Už tento samotný fakt nastoluje určité klima. Přinejmenším se k nám přenášejí západní etické standardy a normy. Velice výrazně se to projevilo třeba právě v otázce seniorů. V řadě zemí, například v Británii, zpočátku pandemie ještě členu Evropské unie, Holandsku, Belgii, Švédsku a dalších zemích není péče o seniory s námi srovnatelná. Jak jsme mohli občas číst, personál v těchto zemích opustil nakažený domov důchodců a jeho klienty ponechal napospas svému osudu, což je u nás zatím nemyslitelné. A jak jsme se z médií také dovídali, mnoho starých nakažených zemřelo, protože je neodvezli do špitálů, kde rezervovali volná místa na covidových jednotkách pro mladší, kdyby je postihl těžší průběh nemoci. Nám to připomíná válečnou medicínu, jako by v těch nemocnicích čekali, že přivezou každým okamžikem z válečné vřavy rozsekané vojáky. Ale třeba v Británii nebo Belgii to nebylo chápáno jako nějaký etický problém. V této souvislosti bychom ocitovali libereckého primáře Dušana Mormana: „Ani u nás nemůže každý dostat plicní ventilaci. České zdravotnictví je hypertrofické v tom, že do intenzivní péče se dostávali (míněno obecně před covidem) i lidé, kteří tam ani neměli být, protože nesplňovali kritéria. Když to třeba srovnám s Anglií, tam jsou kritéria o hodně tvrdší než u nás a nikdo se nad tím nepozastavuje.“ Přesně tak, pan primář má pravdu. U nás žijí senioři, kteří by třeba v Británii už dávno nežili. A podobně jsou nastaveny i „normy“ u pečujících osob. Jednak na Západě pečující v naší podobě, jako rodinní příslušníci, kteří se starají o své blízké, prakticky nejsou. Dnešní západní člověk už není schopen úděl péče o staré nést a řeší to ústavní péčí a najímáním placených ošetřovatelů. Západ je v přístupu ke starým lidem až na světlé výjimky, jako jsou naši sousedé Německo a Rakousko, tvrdší. Staří jsou často přijímáni jako břímě a je jim dáváno najevo, že společnost se nemůže zdržovat a nadmíru zatěžovat těmi, co nestačí… No a my, ať to nenatahujeme, jsme se v době koronaviru začali více odvolávat na západní standardy, a dokonce je v něčem kopírovat. Byly vypracovány pokyny pro lékaře a zdravotníky, kterak určovat při stavu ucpaného zdravotního systému, kdo má prioritu. Drtivé většině lékařů a sester je tato hra na Nerona s palcem nahoru a dolů zcela cizí, ale byli před tuto situaci prostě postaveni. Protože jak bylo odborně a eufemisticky řečeno: „Při nedostatku vzácných zdrojů ne každý musí dostat plnou péči.“ Určovat, kdo má větší naději na přežití nebo dokonce větší společenskou cenu, není absolutně přípustné právě ve zmíněném Německu a Rakousku. Ale z těchto zemí jsme si příklad zrovna nebrali, tam na rady moc nechodili a jejich přístup k potlačení pandemie nevyznávali. Ve středních a mladších generacích západních Evropanů je bohužel mnoho příznivců eutanazie a selekcí a je to ke všemu ještě spojované s jakousi pomyslnou progresivitou západních států. Pokud jde o nemocniční selekce, spousta mladších lidí je schopna tomuto třídění přitakat. A když jsme sledovali sociální sítě, tak tito příznivci triáží se s koronavirem v nebývalé míře objevili i u nás. Mohli jsme třeba číst, že je zcela přirozené, když zůstávají jen silné kusy a slabé kusy nevydrží. Někdy má člověk při čtení takových řádků pocit, zdali už to není snaha o celoplanetární eugeniku, která postupně dostihne všechny státy. V České republice se vedla řada debat o ceně starého života a existovala snaha vyčíslit jeho cenu, ale uváděná čísla byla hausnumera. Jakou má skutečně cenu, jsme viděli, když ministerstvo práce a sociálních věcí a organizace poskytující sociální služby žádaly testování seniorských domů před druhou vlnou epidemie a nepřesvědčily premiéra. Pochopitelně přišlo to, co přijít muselo – prudce se začaly zvyšovat počty mrtvých v těchto zařízeních. V září 2020 neměl život v domově seniorů reálně ani cenu PCR testu. Vakcíny, EU a my Když jsme psali o našem nesamostatném postavení, tak snad v ničem není lépe vidět než v otázce vakcín. Asi by bylo možné mluvit v tomto případě o až otrockém postavení v EU. Ale nezachovaly se tak všechny státy. Viděli jsme to hned, když byla ohlášena první vakcína Sputnik. Některé státy ji přivítaly, dokonce i z EU, ale my ji začali jako na povel zpochybňovat. A špinit jejího výrobce. Někteří vysoce postavení úředníci začali mluvit do médií o tom, že by Sputnikem nenaočkovali ani svoje opice, a pak, když po několika týdnech štvavá akce skončila, zavládlo kolem Sputniku naprosté ticho. Jako by vakcína neexistovala. V té době Rusko vedlo řadu bilaterálních jednání s mnoha státy na všech kontinentech, týkajících se dodávek i možnosti výroby Sputniku v těchto konkrétních zemích. V naší rusofobní a ideově silně profilované společnosti bylo nepřijatelné o takové byť jen možnosti mluvit. Když pak nastal obrovský nedostatek vakcín, a to především proto, že EU na ně byla ochotna vynaložit jen určitou sumu, a všichni – počínaje Spojenými státy, konče Velkou Británií, Izraelem, arabskými státy a dokonce Africkou unií – Evropu přeplatili, tak ani potom jsme postoj k ruským a čínským vakcínám nezměnili. To už Merkelová, Kurz a další západní politici zdůrazňovali, že ideologizace a politizace nesmí při záchraně životů hrát roli, a samotná EU dala členským státům volnou ruku, které vakcíny ve stavu nouze použijí. Ale my ústy ministra zdravotnictví pravili, že se pro nás nic nemění, a dál nechali lidi umírat. Jinou a opět trestuhodnou věcí bylo, že naše země nebyla připravena na vakcinaci. Přehlíživé velkohubé výroky premiéra a ministra zdravotnictví, že to zvládneme a nepotřebujeme složité přípravy jako Německo, měly z nedostatku udělat přednost. A vzápětí nám hned předvedli, jak si to představují. Každý musel vidět nekompetentnost, amatérismus, neuvěřitelný chaos. A pak nám ještě dali naši prominenti dokonale zakusit bídu světa. Vypadalo to, že kdo má aspoň trochu moci, zmocnil se prvních vakcín určených pro zdravotníky a staré. Kromě politiků a jejich rodin šlo také o různé celebrity a jejich kamarády ze showbyznysu a kamarády jejich kamarádů, prominentní kuchaře, úředníky ze zdravotnických úřadů a jejich rozvětvené rodiny, mladé policisty a policistky z kanceláří atd. Ti všichni vakcíny z už tak ztenčených zásob bez uzardění vyrvali těm, co byli ohroženi na životech. Měli pocit studu, hanby? Absolutně ne. Když jste slyšeli jejich vysvětlení poté, co se to provalilo, marně jste hledali aspoň náznak něčeho takového, jako je stud. Jen jako perličku: Muselo se očkovat přednostně 1,5 tisíce zaměstnanců policie, protože to bylo údajně pojímáno jako zátěžový test očkovacího centra, a se seniory, kteří špatně slyší a někteří potřebují doprovod, by to bylo prý komplikované. Co k tomu říct? To už je o hodně lepší vysvětlení oblíbeného kuchaře Pohlreicha, který pro sebe urval vakcínu hned v prvních dnech: „Tohle je přece normálně hospodská rvačka, ta už se nehraje podle žádných pravidel. Prostě tvrdě každý sám za sebe!“ pravil s roztomilou upřímností. A měl pravdu, protože takzvaná prioritizace se stále měnila podle momentálních politických zadání a praktičtí lékaři dostali v zásadě volnou ruku, koho naočkují, což vytvořilo „oficiální“ prostor pro různé předbíhače. Záležitost vakcín a léčiv je celá ostudná. Všechna ta šaškárna, že nemůžeme lidi „očkovat neschváleným ruským sajrajtem“, protože chráníme jejich zdraví a životy. Někteří zcela vážně hlásali, že je lepší raději zemřít s EU než žít s ruskou vakcínou, a na to při zoufalém nedostatku západních vakcín došlo. A když se na začátku dubna EU České republiky zželelo a nabídla nám humanitární výpomoc, Babiš vakcíny odmítl. Prý je přenecháme potřebnějším. No, u takového gumového premiéra nepřekvapí už nic… U nás jsme se bohužel potýkali i s nedostatkem léčiv na samotnou léčbu covidu. „Nemáme moc léků, které můžeme využít, aby se člověk nedostal do těžkého stavu. Nemáme v rukou nic pro tyto pacienty, když vynechám úzkou skupinu těch, kteří dnes mohou dostat protilátkové koktejly,“ konstatoval primář Rezek od svaté Anny v Brně. Svatá Anna v neutěšené situaci za svoje peníze dovezla z Bulharska levný lék ivermektin používaný v mnoha zemích a nabídla ho dalším nemocnicím. Za to byla znectěna, nejvíce těmi, kteří měli dostatek léčiv zajistit. Nakažení se dostávali do nemocnic i pozdě. Jak konstatoval imunolog Thon: „Pacienti nejsou léčeni správně již v domácím ošetřování, nepodává se jim zavčas komplexní levná a dostupná léčba proti rozvinutí covidu.“ Skutečností je, že nakažený nezřídka obdržel jen vitamíny, zinek, paralen a k tomu radu: pokud teplota překročí 38 nebo při dechové tísni volat sanitku. Promořování a PES S vakcinací úzce souvisela, přesněji předcházela ji, otázka promořování. Někdy od ledna asi už nikdo nemá pochyb, že se kolem nás odehrává nebývalá tragédie. Způsob, kterak pandemii čelit, byl přitom odborníkům od začátku známá. Je to cesta asijských zemí. Spočívá v krátkém, ale úplném utlumení ekonomiky, navýšení testování, chytré karanténě, celoplošném omezení pohybu, přísném dodržování opatření atd. Viděli jsme, že tato strategie opravdu funguje nejen u asijských zemí, ale taky třeba na Novém Zélandě, v Austrálii nebo později v Izraeli i dalších zemích. Ale touto cestou jsme nešli, dokázali jsme se uzavřít jen při první nejslabší vlně, což trvalo vlastně jen necelé tři měsíce, a pak jsme už zvolili opačný postup. Přestali jsme s pandemií prakticky bojovat a netrasovali jsme, netestovali. Jediné, co jsme dlouho dělali, bylo hlídání počtu lůžek v nemocnici a podle toho šlapali na brzdu a zas odbrzďovali. Že při té cestě bude hodně mrtvých a že i leckteří přeživší si ponesou následky v podobě postižení srdce, plic či ledvin, bylo jasné. Zde je třeba říci, že mnoho odborníků, také v poměru zaměstnaneckém či smluvním s ministerstvem zdravotnictví, varovalo před špatnými a neuváženými kroky vládu včas, ještě před tím, než k nim došlo. Ale nebylo jim nasloucháno. Jak řekl jeden z nich, národní koordinátor testování Hajdúch: „Měli jsme jen dodávat odborné krytí pro názory, se kterými jsme nesouhlasili.“ A proto také tito odborníci ministerstvo opustili. Babiš nečekaně zvolil strategii promořování, která byla odborníky a vědeckou komunitou vyvrácena jako nesmyslná, neefektivní, hluboce nemorální, ale i neekonomická. Odborníci upozorňovali, že se potřebujeme viru zbavit. A že čím více se budeme spontánně promořovat, tím dříve u nás převáží nové a nakažlivější mutace viru a tím více obětí pochopitelně bude. Německo nás pojmenovalo Mutationsgebiet (oblast mutací) a vydávalo před námi různá varování. Zajímavé bylo, že tzv. odpovědní začali v jeden čas všude opakovat mantru, že za virus nikdo nemůže. Možná to byla i reakce na pláč Borise Johnsona nad obětmi, kdy mu britská média vzkázala, že by měl plakat u soudu Jejího veličenstva a že snad k tomu jednou vskutku dojde. Okolní státy, ale i Američané, se děsily našeho vývoje, byli jsme všeobecně považováni za hlavní epicentrum covidu v Evropě, takovou morovou díru Evropy. CNN nás opakovaně nazývala ostrůvkem zkázy a beznaděje. Ale Babiš dlouho dál suverénně postupoval tímto směrem, až to kolikrát působilo, jako by se s Blatným rozhodli co nejvíce lidí u nás zabít. Pro Německo však bylo naštěstí naše rozvolňování už neúnosné. Tisíce našich pendlerů vozily britskou variantu koronaviru do Německa, měli jsme už i oficiálně přes dvacet tisíc obětí, když Merkelová dala najevo, že další rozvolňování u nás je pro Německo nepřijatelné a že musíme stejně jako oni zpřísňovat. Jak jsme zmínili, PES nechrání před covidem, jen hlídá, aby nebyly přeplněny nemocnice. Že se stále upravoval, jak vláda potřebovala, je zbytečné říkat, to nemohl nikdo přehlédnout. Úpravy různých statistik a tabulek začaly ve velkém s Blatným, který se stal Potěmkinem našeho zdravotnictví. Pokoušel se zpochybnit vysoký počet nadúmrtí i prudký pokles vyplacených důchodů. Zajímavé také bylo, že jsme měli sedmkrát více nakažených než Němci, ale jen dvakrát více pacientů na covidových jipkách. Jak je to možné? No, zřejmě se většina na covidové jipky ani nedostala. Ale to nám nikdo neosvětlil. Blatný se v době vrcholící pandemie zaměřil na vykazování čísel mrtvých a nakažených, ustanovil dokonce sedmnáctičlennou komisi, která měla všechna covidová úmrtí přezkoumat. Několikrát mu oponenti, dokonce i v přímém přenosu, dokázali, že balamutí veřejnost a že skutečnost je ještě horší, než vykazujeme. Stále se snažil zpochybnit, že ve statistikách nakažených i mrtvých trvale patříme od října do března k nejhorším na světě. Přitom jsme se s třicetitisícovým Gibraltarem rozloženým na šesti kilometrech čtverečních a ostrůvkem Santa Lucie většinou přetahovali o první místo a byli často úspěšnější. Opozice včetně komunistů a okamurovců myslela hlavně na dvoje volby. Proto většinou předváděla takovou trapnou estrádu určenou především pro svoje voliče, ve stylu čím hůře, tím lépe. Populista Fiala z ODS například už s předstihem volal při nejvyšší obsazenosti nemocnic po možnosti rodinných návštěv mezi okresy o Velikonocích. Přitom všichni měli ještě v čerstvé paměti, že štědrovečerní večeře u příbuzných byla pro mnohé seniory večeří poslední. O senátorech, kteří chaos vyráběli zcela účelově, je zbytečné cokoliv dodávat. Za zmínku stojí však zjevný nesoulad mezi vládou a kraji a městy. Hejtmani a někteří primátoři na krátký čas po zrušení nouzového stavu převzali roli opozice a projevili snahu, aby země aspoň nějak fungovala. Vyšší kasty a dav Leckdo se samozřejmě snažil na tragédii vydělat. Byly mezi nimi i různé špičky společnosti, které stály na dvou nohách – reprezentovaly stát, ale myslely i v této situaci na soukromý byznys. Kapitolou samou pro sebe byl sport. Sportovci, vědomi si toho, že jejich imunitní systém a celkový stav organismu se s infekcí dobře vypořádá, nedodržovali skoro nic. Protože tak benevolentní přístup jako u nás jinde není, běžně se stávalo, že doma byli covid negativní, a když vycestovali do zahraničí, bylo přes půl týmu covid pozitivní. Koronavirus ukázal, že sport už je jen pumpa peněz a nepotřebuje dnes ani diváky. Jakožto vyšší kasta provázaná s mega byznysem sportovci také žádali nejrůznější výjimky a promptně je i dostávali. Že by projevili s těžce zkoušenými starými lidmi empatii, to ani omylem. A tím se dostáváme k většinové společnosti. Co stručně říct? Nakažení chodili mezi nenakažené, podle výzkumu zadaným WHO dokonce plných 53 procent z nich. Ve velkém se u nás falšovaly testy na covid. Navzdory zákazu byly otevřené mnohé hospody i provozovny, jezdilo se do horských hotelů s celými rodinami, jako že na služební cesty. Obchody, služby, hospody, bary, které tajně fungovaly, bylo možné najít v aplikacích chytrého telefonu a všichni to věděli a vespolek dělali, že o tom nic netuší. Svoji úlohu dlouho neplnila policie, přestože jí nouzový stav dával mnoho možností k pokutám a trestům. Hlídky se až do březnového zpřísnění vyhýbaly skupinám tlachajícím a popíjejícím u výdejních okének, nekontrolovaly klientelu hotelů na horách a někteří policisté se pod podmínkou anonymity dokonce vyznávali v médiích ze sympatií k těm, které by měli omezit. A hygienické předpisy porušovaly prakticky všechny továrny. Jely od května do února úplně bez omezení. A i když v nich dlouhodobě docházelo k šíření viru, drtivá většina až do března netestovala. Odbory v té době ani nedutaly a snažily se předstírat, že neexistují. Výsledkem bylo, že mnoho lidí nakazilo své příbuzné. Navíc většina nakažených nejenže nedodržovala karanténu, ale ani nehlásila kontakty. Při první vlně zřejmě ještě mladší spoluobčané nevěděli, zda covid nepokosí také je a jejich děti, proto se chovali zodpovědněji než při dalších vlnách. WHO došla v průzkumu k závěru, že v české společnosti velký podíl zejména mladých lidí preferuje osobní svobodu před ohledem na druhé. Zřetelné, a to téměř na každém kroku, bylo vyrábění pocitu nechuti ke starým. Protože oni to prý jsou, kvůli komu jsou bazény, sjezdovky, vleky, bary, barber shopy, nevěstince a podobně zavřené. Ano, přímá konfrontace se životem byla tvrdá. Nepoznávali jsme leckdy ani svoje blízké příbuzné a kamarády. Média různá zla přehlížela. S jakousi absurdní vyvážeností rovnocenně nahlížela třeba právě boj hospodských o otevření hospod a boj starých lidí o život. Ale když o tom člověk uvažuje, ani ne rovnocenně. Boj hospodských byl přijímán velkou částí společnosti se sympatiemi, některými dokonce jako hrdinský. Děsiví byli lidé, kteří požívají v této době štěstí mládí a zdraví a kteří nekompromisně volali uprostřed umírání po svých lyžovačkách, hospodách a dalších radostech života. Byli jsme sice premianty, ale západní svět nezůstával daleko za námi. A pokud šlo o domovy seniorů, tak tam nás jednoznačně předčil. V některých západních zemích nebyly v těchto domovech třeba ani nejprostší ochranné roušky chránící respirační trakt. Tyto technologicky vyspělé společnosti s moderní medicínou hanebně selhaly a nechaly pomřít statisíce starých a nejvíce zranitelných. Proč? S velkou pravděpodobností proto, že mnoho západních zemí je plně zaměřeno na zisk, proto musely dnem i nocí fungovat fabriky, a samozřejmě na přežití takzvaných elit. A až někde na chvostu důležitosti jsou životy starců a stařen. Více starostí na Západě budili drogově závislí a nešťastníci trápící se svou sexuální identitou. Jak jsme se dozvěděli i z našich médií, jejich problémy s pandemií přece nezmizely. Ale není tomu tak všude na světě. Jiný přístup ke starým lidem převládá v Africe, Asii či Oceánii. Ba dokonce i Romové cítí stále povinnost postarat se přednostně o staré příbuzné. Soudy a televize Nemůžeme vynechat v tomto pojednání ani soudy a média. Zavření provozovny nebo třeba nemožnost cestovat do centra jihoafrické mutace koronaviru Zanzibaru bylo u nás důvodem k žalobě a osočení, že jde o omezování svobody a návrat totality. A zpravidla okamžitě následoval verdikt, který dával za pravdu žalobci s absurdním stále se opakujícím vysvětlením, že přijetí tak závažného kroku omezujícího svobodu není dostatečně právně zdůvodněno. Skoro kdykoli si člověk zapnul v únoru televizi, dovídal se mezi prvními informacemi, že vlastně všechna opatření na ochranu zdraví a šíření viru byla shledána protizákonnými. A o chvíli později nám kanonizovaný televizní mudrc podal vysvětlení, že ve společnosti, která si váží svých svobod, není možné takto postupovat… Čímž se dostáváme plynule k médiím. Opět nelze do odstavce vměstnat vše, co bychom chtěli, tak alespoň obrys toho, co vidíme v médiu nejrozšířenějším, České televizi. Respektive, co nevidíme. Určitě nám televizní reportáže nepřiblíží životní osudy lidí, které předcházely jejich náhlému odchodu. O zemřelých se mluví neosobně – asi tak, jako že bude pršet. Informacím o nich dominují odtažitá čísla. Minimálně času je věnováno i budoucnosti, reportéři nevyžadují odpovědi, proč léky na covid zcela běžné v jiných zemích u nás stále nejsou. Ale o co méně se dozvíte, zda a kdy budou v distribuci potřebné léky, jak budou skutečně ochráněny rizikové skupiny, jako jsou diabetici prvního typu, lidé s transplantacemi, lidé před a po chemoterapii, nebo proč místo pečujících o nemocné seniory jsou při vakcinaci upřednostněni mladí učitelé a hasiči, o to více jste vystaveni pohledu na střídající se skupinky politiků ve studiu. Zpravidla řeší nekonečné ústavní zádrhele a soudní spory kolem vyhlášených opatření, sledujete jejich úporné boje o slovíčka, ale také třeba pře o to, zda se chudáci senátoři ve frontě u Ústavního soudu nenachladili. Tématu omezení našich svobod se televize věnuje soustředěně a modelka-moderátorka nechává se k tématu vyjádřit prezidenta Svazu obchodu a cestovních ruchu, prezidenta Svazu průmyslu a dopravy, prezidenta svazu turistiky, různé prezidenty posiloven, ale i ženy z domácnosti, které rozčileně ukazují na kameru svoje vlasové odrosty. Že se situace zase zhoršila, jsme poznávali nejvíc podle toho, že v ilustračních záběrech vystřídaly lyžařské sjezdovky a číšníky roznášející smažený sýr a pivo záběry zdravotníků v ochranných oděvech a čilý pohyb sanitek. Ale aby text nevyzníval jen kriticky, je třeba říci, že mluvící hlavy, jak se také říká vykladačům života v televizi, budí v jistém smyslu obdiv. Ovládly totiž mistrně starý zenový koán: Neříkej, co víš, říkej, co nevíš, že víš. Dokonce nejlepší bude, řekneš-li, co nevíš, že nevíš. Epilog A na úplný závěr ještě slova od srdce. Od srdce ovšem bylo i předchozí, takže spíše od plic. Nuže vězte, milí čtenáři, že dnes je člověk součástí sítí, už nemůže být solitér. A vše je provázané tak rafinovaně, že každý v nich je polapen a nutně zapojen do zla, kterému by se normálně rád vyhnul. Nevinní zkrátka mohou dělat, co chtějí, a nakonec se stejně svezou s různými zloduchy, sobci a parazity… A co je ze všeho nejhorší? Především necitelnost těch parazitů. Ano, jejich chladná necitelnost k obětem covidu a zároveň jejich směšná ubohost. To, co od srpna 2020 předváděli, by bylo možné označit za mrazivou grotesku, která postupně, ale nevyhnutelně vyústila v pohromu obrovských rozměrů. Začali jsme románem Mor od Alberta Camuse. Město Oran v něm vyrostlo. Samozřejmě mnohem snazší je klesnout dolů. Oran vznikl ve fantazii spisovatele humanisty v roce 1947. My jsme strašlivá realita roku 2021.   S přispěním Karla Nečase. Článek byl napsán 6. dubna 2021.  

Čas načtení: 2020-10-24 19:12:23

Koronavirus ukazuje limity člověčenské moudrosti

Již od ledna 2020 se setkávám s bezmocností člověčenstva vůči koronavirové breberce SARS-CoV-2. Nový koronavirus je stále dost nečitelný, ačkoliv jeho zrádné aktivity popsalo již více než 30 tisíc studií a stále to je málo. Je to důležitá a přitom „jenom“ velká hromada kousíčků virového lega. Neumíme si zatím dostatečně představit vývoj boje v dalších týdnech a měsících se SARS-CoV-2 způsobujícím covid-19. Koronavirus nám neříká nic o budoucnosti Ohnisko nákazy bylo zpočátku definováno řadou měnících se epicenter – na začátku Wu-chan a brzy celá Čína. Následovala významná ohniska: Írán; severní Itálie; Španělsko; a New York. Masivní počty případů téměř po celém světě ustoupily v dubnu po zavedení sociálních distančních opatření. Jak se země začaly znovu otevírat v květnu a červnu, státy nebyly schopny zabránit opětovnému výskytu vyššího počtu případů na celém světě. V ČR předpokládaná druhá vlna infekce nemohla být předvídatelná co do dynamiky jejího šíření. Od května do poloviny června počet evidovaných aktuálních případů klesal, koncem června začal postupně mírně stoupat, kolem 20. srpna dosáhl stavu z jarní špičky kolem 12. dubna. Koncem srpna bylo zřejmé, že případů přibývá. Byl očekáván příchod druhé vlny. Volný pohyb osob o prázdninách spojený s rozsáhlým vnitrostátním turismem, i s cestami do tzv. bezpečných zemí, vedl ke zvýšenému přenosu koronaviru v populaci. Všichni byli ve stejné koronavirové polévce. Jak uvedlo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí v Rychlém hodnocení rizik: Zvýšený přenos covid-19 v EU: „Míra oznamování případů covid-19 se od srpna 2020 v EU / EHP a Velké Británii stabilně zvyšuje.“ V dokumentu ze 24. září se dále píše: „Dostupné údaje ze studií séroprevalence naznačují, že úroveň imunity v populaci je ve většině oblastí v EU / EHP a Velké Británii <15%. Zastřešující zprávy navržené ECDC dříve v pandemii zůstávají v platnosti. “ Toto je maraton, ne sprint. Ještě předtím v polovině září Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí informovalo, že se počet případů zvyšuje po dobu více než 50 dnů, přičemž nárůst zaznamenává více než polovina všech zemí EU. Pokud někdo obviňuje českou vládu, že v něčem zaspala, zaspali z tohoto pohledu všichni. Plukovník a ministr špitálů v jednom Roman Prymula uvedl 26. srpna v médiích: „K omezení dojde, ale zatím ještě není přesné číslo ani doba, od které k omezení dojde. Co se týká běžných oslav a večírků, opravdu bych apeloval, aby k tomu nedocházelo. Každý se může těchto aktivit po dobu dvou, tří týdnů zdržet, a je pravděpodobné, že dojde k centrálnímu omezení, které bude vycházet z počtu osob, které se smějí potkávat.“ Po 1. září se prudce zvýšil počet aktuálních případů. Nikdo ale netušil, že dojde za necelé tři týdny dojde doslova k výbuchu počtu onemocnění. Protože jde o epidemii nového koronaviru, dynamika jeho šíření z hlediska časové osy je těžko předvídatelná. Lze spočítat různé varianty prognóz. Pro matematika není problém modelovat, co se může stát. Vypočítá několik variant, ale co se skutečně stane, ukáže až realita v terénu. Vize? O čem? V této situaci je módou obviňovat vládu z neschopnosti, chaotičnosti atp. Velmi legrační se mi jeví bláznivý styl dumání o tom, že koronavirus „velmi nešťastným způsobem ovládá i ty, kteří se rozhodli, že budou společnost vést, informovat nebo jí budou tak či onak vzorem… Místo vize do budoucna předvádějí jen dohánění problému.“ Ve skutečnosti žádná vize neexistuje. Koronavirus má premiéru. Lékaři zjišťují, že covid-19 nekosí jenom důchodce, tlouštíky a těžce nemocné s vážnými chorobami. Rozsah jeho řádění je daleko větší. „Počet obětí pandemie zahrnuje také překvapivě velký počet obětí ve 20, 30 a 40 letech života,“ upozorňuje Washington Post. Jedinou vizí je čekat a) jak úspěšné budou vakcíny, b) jak účinné budou léky, které se postupně objevují proti covidu-19. Ministr školství Plaga vyhlásil podzimní prázdniny na celý týden místo dvou dní. V jednom značně podivném dumání jsem našel povídačku, že ministr řekl, „že bychom to měli vzít jako dny boje s covidem…, ale možná by se mohlo jít ještě dál. Vzít ten týden kolem 28. října jako připomínku čehosi, co nás kdysi spojovalo a dávalo naději do budoucna, naději, že jsme společenství demokratů, že jsme stát, a ne parta individualit.“ Proč by školský ministr Plaga měl pronášet tak vzletné výjevy o 28. říjnu, když od něho všichni čekají racionální informace o tom, co bude uzavřeno? A na jak dlouho? A jak přijatá opatření budou ještě dolaďována? Příkladem dolaďování je několikanásobné upřesňování, kdo může zůstat na vysokoškolských kolejích v době, kdy studenti musí odjet domů. Takový postup nepovažuji za zbrklý amatérismus, ale o nouzové opatření, které je třeba vydat, a potom se dolaďují detaily. Jde o krizi na pochodu. Zmatené a chybné jako samozřejmost Také jsem narazil na velmi legrační tvrzení: „Vláda (česká) zvyklá na fungování tak trochu proti všem a neustále obviňující kdekoho z kampaně proti sobě, tak jede vlastně dál stejně. Zmatené a chybné kroky nejsou její omyly, ale důsledek toho, že jí poměrně velká část společnosti nevěří…“ Tento nesmysl je typickým projevem pocitologie bez dodatečných přesných argumentů. „Zmatené a chybné“ kroky po celém světě provázejí covid-19 již od ledna 2020. Byl to důsledek improvizací při snaze vyrovnávat se s novou epidemií. Až postupem času získávají vědci a lékaři upřesňující informace, jak proti koronaviru postupovat. Nejen česká vláda, ale evropské státy obecně nezvládají návrat druhé vlny. Místo pocitů trochu faktů: října 2020 – nárůst nových případů v minulém týdnu: Česko + 54 %                        Belgie + 95 % Nizozemsko + 42 % Francie + 35% Slovensko + 61 % října 2020 – nárůst nových případů v minulém týdnu: Česko + 58 % Belgie + 75 % Nizozemsko + 33 % Francie + 40 % Slovensko + 41 %. Švýcarsko + 135 % října 2020 – nárůst nových případů v minulém týdnu: Česko + 46 % Belgie + 53 % Nizozemsko + 20 % Francie + 38 % Slovensko + 38 %. Švýcarsko + 85 % Statistika vztažená od konkrétního dne k předcházejícímu týdnu ukazuje, že nárůst případů covid-19 a postupný pokles je podobný ve všech uvedených státech. Nejde o selhání administrativ států, jak tvrdí česká opozice. Jde prostě o jev koronavirový.  Z hlediska pocitologie je legrační například názor: „Lidé, kteří aktuálně nechodí na testy, i když jsou na ně posláni, nevěří státu, tak proč by mu pomáhali…“ Pokud jde o neochotu nechat se testovat, zachytil jsem mezi lidmi celkem logický názor, že kdo nemusí, na testy nejde, aby si nezkomplikoval život. Jako pozitivní by dostal do karantény sebe i své blízkém. Pokud nemá žádné příznaky, nebo prožívá právě jenom lehké nachlazení, proč si komplikovat život ještě testováním na covid-19? Nejde o to, že by lidé nevěřili státu, ale nechtějí si komplikovat život. To je apolitický postoj – jenom postoj pohodlného člověka. Problémem je šíření koronaviru. Například Texaská univerzita uveřejnila varování, že přibližně polovina osob s pozitivním testem na koronavirus neměla nikdy žádné příznaky onemocnění. Jose-Luis Jimenez, vědecký pracovník na University of Colorado Boulder si v červenci 2020 povzdychl: „Je zřejmé, že pandemie je poháněna superpřenašeči, a nejlepším vysvětlením pro mnoho z těchto událostí je přenos vzduchem aerosolem." Některé studie upozorňují, že asi 10 až 20 procent infikovaných může být zodpovědný za 80 procent všech případů.  Co k tomu dodat? Žijeme ve stále se doplňující skládačce koronavirových překvapení. Koronavirové limity moudrosti a rok 1920 Doba koronavirová ukazuje zbytečnost politizujících vizí. Absolutním kápem nad vizemi je koronavirus. Je nutné reagovat na aktuální proud koronavirových problémů. Proto je přirovnání k něčemu, co bylo, pochybné. Hořce úsměvná se mi zdá proto třeba dumka o srovnání dneška a roku 1920: „Rozdíl tu ale je a zásadní. V roce 1920, kdy španělská chřipka končila, hleděli ti, co přežili, do budoucna s nadějí, byl tu nový stát, nová perspektiva, nové možnosti. Dnešní lídři tonou v covidu, a do budoucna nám neukazují nic či jen ještě větší bezradnost.“ Autor výše uvedeného citátu není seznámen s reáliemi, proto jako důležitý faktor považuje tzv. španělskou chřipku. Ve skutečnosti v roce 1920 ještě drtivá většina občanů nového Československa řešila konec války. Tak strašlivou nouzi jako v roce 1918 lidé nezažili ani v roce 1945, na konci 2. světové války. Hlad a bída v roce 1918 byla neuvěřitelné. Zoufalý nedostatek úplně všeho se přenášel i do následujících let. Tzv. španělská chřipka byla jenom další ranou a vysoký počet úmrtí byl přičítán katastrofálnímu hladu a podvýživě. V roce 1920 koupit si boty znamenalo velkou finanční oběť. Ale bylo to lepší než v roce 1918, kdy nové boty člověk sehnal jenom při vyrabování nějakého skladiště. Španělská chřipka byla hořkým doplňkem hladu a krutých válečných ztrát na frontě. V knize Karneval vítězství (2018) jsem napsal: „Generály Hlad a Nouzi nelze zatlačit do defenzivy. Odpovědní činitelé zastupující občany, pokud chtějí zůstat u moci, musí se postarat o zásobování obyvatelstva. Proto v oblasti Litoměřic v čase otevřeného nepřátelství mezi českými vojáky zastupujícími nově zrozené Československo, a německými nacionalisty podporující provincii Deutschböhmen, došlo k nečekané dohodě. Nepřátelé se dohodli, že nejsou tak velkými nepřáteli, aby nevytvořili společnou česko – německou jednotku. Důstojníci z obou stran podepsali 3. listopadu 1918 protokol o spolupráci… Zvláštní ochranné mužstvo podle dohody mělo být složené z 250 českých a 250 německých vojáků…“ Nebýt tohoto opatření, hladoví lidé by vybrakovali násilím sklady. Na rozdíl od Litoměřic se to lidem v Ústí nad Labem podařilo. Pokud někdo tvrdí, že v roce 1920 proti dnešku byla nabízena nová perspektiva, nové možnosti, bylo to tak? Odmyslíme si, že většina lidí se snažila vyrovnat se s poválečnou nouzí. Ale ani ti, kteří se objevovali v novinách, a podle toho soudíme, co si myslel „národ“, který na podobné úvahy neměl sílu, politici kromě optimismu v novinách v soukromí nemohli být nadšeni z nové perspektivy, protože byla plná otazníků. V roce 1919 československá armáda, legionáři a dobrovolníci bojovali a umírali v bojích se sousedy na maďarské a na polské frontě. V sousedním Německu byly na denním pořádku nepokoje se střílením a mrtvými, v roce 1920 se na maďarské a polské frontě již nebojovalo, ale jaký z toho vyvodit optimismus, když je stát obklopen více méně nepřátelskými státy? Nechtějme srovnávat koronavirovou krizi roku 2020 s ničím jiným. Jsou to jenom falešné představy. Nejde o nic jiného, než že stojíme uprostřed koronavirové laviny a nevíme, zda nejhorší právě probíhá, nebo bude ještě hůře. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-11 09:01:07

Limity ministryně spravedlnosti

Vládní protipandemická opatření zasáhla mimo jiné do příjmové situace jak firem, tak jednotlivců a jejich domácností. Někteří kritici proto předpokládají, že soudy v brzké budoucnosti zahltí žaloby poškozených o náhradu škody. Ministryně spravedlnosti Marie Benešová se v roztomilém vystoupení v Interview ČT24 5. května (stojí za poslech ze záznamu) vyjádřila k věci s nadneseným sebevědomím sobě vlastním v podstatě v tom smyslu, že stát škodu nezpůsobil, tu způsobil coronavirus a náhradu škody má hradit ten, kdo ji způsobil. Podle ní nelze souhlasit s nároky na náhradu „virtuálních“ škod a musí se dbát zachování dobrých mravů. A podnikatelé mají mít „vatu na přežití“, což asi dle jejího mínění oslabuje jejich nárok na odškodnění. Předpokládá, že žalob nebude mnoho a pokud budou, má pochyby o jejich úspěšnosti. Velký počet žalob prý předpovídají hlavně advokáti, kteří se již těší na tučné palmare. Pokud by ale nápad žalob skutečně přetížil soudy, je připravena reagovat a poradila by si hravě. Odškodnění by mělo být spravedlivě přiměřené Novináři přepsali zúženě její představu řešení takto: „Já bych soudce z trestního úseku přesunula na ten úsek, kde to bude potřeba, aby řešili tyto škody, nové bych nenabírala.“ „Jednoduché“ řešení opřela o upozornění, že máme přes tři tisíce soudců, což je ve srovnání s Německem „na tak malou zemi hodně“ a kriminalita klesá. Přeloženo do „lidštiny“: máme zbytečně moc soudců a část trestních soudců není plně využitá, takže je lze vytížit jinou prací. Je s podivem, že paní ministryně o nevyužití části trestních soudců ví, ale nebýt koronavirové krize by se o ní nikdy nezmínila. Odezva z justice byla nevlídná: ministryně prý nemůže rozhodovat o změnách přidělení agend soudcům. Je to výlučná pravomoc předsedů soudů, kteří sestavují rozvrhy práce, jimiž se soudcům přiděluje agenda. Problematika proti sobě jdoucích názorů paní ministryně a justice je vícevrstevná. Především její obecný postoj o nepřípustnosti uplatnění nároku na náhradu škody neobstojí. Názor, že původcem škod není stát, ale koronavirus, skutečně navozuje představu beznadějnosti uplatnění nároků, protože koronavirus nelze žalovat. Vláda ale velmi dobře ví, že z nezbytí škody způsobila a průběžně přijímá opatření k jejich mírnění, což je v zásadě v pořádku. Čistými stěžovateli mohou zůstat ti, kteří zůstali mimo dosah vládní péče. Například pendleři, kteří přišli ze dne na den o chleba, by asi nárok na odškodnění mít mohli. Ale nemůže být v rozporu s dobrými mravy, budou-li odškodnění žádat ti, jimž současná opatření pokryla jen nepatrnou část způsobených škod. Samozřejmě, každý občan bez výjimky bude doplácet na škody, způsobené pandemií, ale odškodnění každého subjektu by mělo být spravedlivě přiměřené velikosti přímého dopadu opatření na jeho ekonomickou situaci. Máme příliš mnoho soudců? S paní ministryní souhlasím, že nápad žalob o odškodnění nemusí dosáhnout katastrofických rozměrů. Ale přesto její přístup k této problematice navozuje různé otázky, především po reálnosti jejích představ o dopadech vládních opatření na ekonomiku a do sociálních poměrů občanů, dále o úrovni jejího přehledu o situaci v resortu, a tedy o uskutečnitelnosti vyhlášených záměrů. Žaloby podle odškodňovacího zákona se prvostupňově podávají u okresních soudů, příslušných podle sídla úřadu, jenž odmítl poskytnout odškodnění. Jejich nápad rozhodně nezasáhne plošně celou soustavu soudů. Nejspíš dopadne hlavně na tři pražské obvodní soudy. Ty jsou poměrně malé a nedisponují zástupy trestních soudců. Není vůbec jisté, že by bylo možné provést změnu přidělení agend jednotlivých soudců v takovém rozsahu, aby se zvládlo odškodňovací řízení a současně nedošlo ke katastrofickému zpomalení trestního řízení. Poměry se mohou lišit soud od soudu a úvahy o řešení stavu přetížení mohou být v tuto chvíli jen hypotetické. Paní ministryně by mohla zasáhnout pouze zprostředkovaně přes jednání s předsedy postižených soudů. Marie Benešová se ale dotkla i otázky, která přesahuje rámec současné situace, a to přiměřenosti počtu soudců potřebám státu. Její poznatek, že máme v poměru k počtu obyvatel více soudců než Spolková republika Německo, není novinka. Srovnávací šetření poměrů v Evropě proběhlo již v době, kdy v čele Nejvyššího soudu ČR stála Iva Brožová. Při posuzování na základě počtu soudců na 100 tisíc obyvatel je na tom Česká republika hodně špatně. Je zajímavé, že stejně jsme na tom s počtem vězňů. Vzniklo podezření, že vydržováním přebujelé soudcovské komunity dochází k bezuzdnému plýtvání státními prostředky. Ale vyslovením podezření to skončilo, dále nikdo nešel. Pokud se skutečně plýtvá, odpovědní činitelé nepovažují za potřebné to napravit. Však z peněz daňových poplatníků krev neteče. Není mi ale známo, že by někdo zkoumal poměr počtu soudců a napadnuvších žalob u nás a ve srovnávaných zemích. Takový průzkum by ozřejmil, zda jsou naši soudci přiměřeně vytížení, či zda je jejich pracovní výkonnost nižší než u jejich kolegů v jiných státech. Pustit se ale do zkoumání přiměřenosti počtu soudců s náznakem úvah, že by případně mohlo dojít k zeštíhlení justice, by bylo totéž jako strkat hlavu do sršního hnízda. To si žádný ministr spravedlnosti nedovolí. Hranice soudcovské nezávislosti Závažnějším problémem, přesahujícím rámec současné situace, jehož se paní ministryně dotkla, jsou hranice soudcovské nezávislosti. Sebevědomé prohlášení Marie Benešové, že v případě potřeby přesune soudce odněkud někam jinam na jedné straně svědčí o jejím nadhodnocujícím dojmu o vlastní pravomoci, ale současně má racionální jádro: ministr spravedlnosti je nejvyšším úředníkem státní správy soudů a předsedové soudů jsou mu jako úředníci státní správy soudů podřízeni. Pokud považujeme sestavení rozvrhu práce soudu za správní úkon, pak by soudci museli přistoupit na to, že ministryně by mohla případně předsedům soudů uložit, aby rozvrhy práce upravili podle jejích představ. Avšak je zřejmé, že soudce takové pojetí pravomoci ministra při výkonu státní správy soudů vůbec nenapadá. Zřejmě jsou přesvědčeni, že jakékoli jednání soudce lze podřadit pod pojem soudcovského nezávislého rozhodování. Připustíme-li takový výklad soudcovské nezávislosti, státní správa soudů se stane nesmyslným prázdným pojmem. Řízení úkonů státní správy bez respektování vztahu nadřízenosti a podřízenosti by bylo nefunkční. Paradoxní ovšem je skutečnost, že i ministerstvo vyznává zásadu, že soudce je ve svém jednání nezávislý za jakýchkoli okolností, a proto nemůže být volán k odpovědnosti za zlé skutky. Jako příklad uvádím rozhodnutí paní ministryně o zamítnutí mého podnětu ke kárnému řízení s předsedkyní kárného senátu Nejvyššího správního soudu, která účelovou selekcí listinných důkazů vytvořila předpoklady pro smířlivé, pro kárně žalovanou příznivé, vyhodnocení kárné žaloby. V daném případě jsem v prvé etapě nabídl listinné důkazy ke kárné žalobě kárnému žalobci, jímž byl sám předseda Nejvyššího soudu ČR prof. Pavel Šámal. Vzkázal mi písemně po panu místopředsedovi Romanu Fialovi, že kárnou žalobu již odeslal, a proto mi doporučuje, abych listiny zaslal přímo na Nejvyšší správní soud. Učinil jsem tak. Jeho dopis jako projev vůle kárného žalobce jsem přiložil. Kárný žalobce žaloval kárně žalovanou za to, že rozhodla v nějaké věci, i když ji ve vztahu k ní Ústavní soud uznal za podjatou a vrchní soud jí případ odebral. V listinách, jež jsem soudu zaslal, byla mimo jiné stížnost na nakládání s dvěma svědky z daleké Dunajské Stredy, na jejichž výslech paní soudkyně zapomněla a poslala je domů s tím, že do protokolu nechala zapsat, že strany neměly o jejich výslech zájem. Strany ovšem možnost k vyjádření názoru vůbec nedostaly. Projev přátelství z moci úřední Do podkladů pro posouzení žaloby soudci kárného senátu předsedkyně senátu zařadila výlučně listinné důkazy, jež byly pro kárně žalovanou příznivé. Bylo mezi nimi například vyjádření státní zástupkyně, která je přímo kamarádkou paní kárně žalované čili šlo o projev přátelství, vykonaný z moci úřední. Soud vyhověl kárnému žalobci jen částečně: místo navrženého půlročního krácení platu uložil jen čtvrtletní. Předsedkyně senátu přinejmenším ovlivnila pohled soudců na paní kárně žalovanou v její prospěch zastřením nepříznivých poznatků o jejím jednání. Aktivně jí pomohla. V odůvodnění rozsudku se o paní kárně žalované hovořilo pouze jako o svědomité, svrchovaně spravedlivé soudkyni. Ani slovo o tom, že právě probíhá projednávání žádosti o povolení obnovy procesu odsouzeného, jehož odsoudila s použitím pachové stopy jako důkazu k vysokému trestu za zločin, spáchaný někým úplně jiným, a postižený část trestu odpykal. Na rozhodování kárného senátu se vztahuje zásada soudcovské nezávislosti. Ale předsedkyně senátu sama o sobě rozhodovací pravomoc nemá, nemůže proto požívat výsadu beztrestné nezávislosti. Výběr podkladů pro jednání kárného senátu proto považuji za správní úkon, na který se nevztahuje výsada beztrestnosti jako na nezávislé soudcovské rozhodování. Ministerstvo má ale názor stejného druhu, jaký mají někteří soudci na záměr paní ministryně přesouvat soudce. Projevilo se to například v rozhodnutí o mém podnětu ke kárnému řízení s výše zmíněnou předsedkyní kárného senátu. Vedoucí oddělení justičního dohledu ministerstva Ivana Borzová mě z pověření paní ministryně vyrozuměla, že podnětu nevyhoví. Poučila mě, že to, co označuji za administrativní postup, je ve skutečnosti procesním postupem soudce ve věci a „…ani podnětem k zahájení kárného řízení se nelze domáhat toho, aby orgány státní správy soudů přezkoumávaly správnost postupu soudu při výkonu jeho nezávislé rozhodovací pravomoci“. Paradoxně právě v této době leží na ministerstvu další podnět k zahájení kárného řízení s výše zmíněnou kárně žalovanou soudkyní. Její provinění má spočívat v tom, že nezajistila eskortování vězněného obžalovaného k zahájení hlavního líčení, ač o účast měl zájem, ale kvůli jeho nepřítomnosti vyloučila jeho věc do samostatného řízení a v něm pak jeho trestní stíhání zastavila (samo rozhodnutí o zastavení stíhání nenapadám). V dalším průběhu pak sloužil jako svědek obžaloby proti původně spoluobžalovaným. Jeho vytržení z kolektivu spoluobžalovaných působí potíže v pokračujícím soudním řízení. S ohledem na výše zmíněné vysvětlení Ivany Borzové musím očekávat, že paní ministryně pojme opomenutí zajištění účasti vězněného obžalovaného při hlavním líčení a následné vyloučení věci do samostatného řízení jako úkon v soudcovské nezávislosti, a tedy beztrestné jednání. Beztrestná libovůle Běda obviněným, které budou soudit soudci, přesvědčení o své absolutní nezávislosti a beztrestnosti dokonce i při provádění pomocných úkonů správní povahy. Kritici záměru ministryně spravedlnosti využít pravomoci hlavy státní správy justice zastávají stejně jako ona sama názor, že soudce je v rozhodování absolutně nezávislý, ať dělá cokoli, a nemůže být volán k odpovědnosti za jakékoli pochybení. Vedou tak soudce k přesvědčení o právu na beztrestnou libovůli. Jako laik si myslím, že je na místě chránit soudcovskou nezávislost při vyhodnocování důkazů, speciálně v trestním řízení při rozhodování o vině a trestu, ale absolutní, bezbřehá beztrestná nezávislost je pro společnost nebezpečná. Je na místě vytýčit hranice soudcovské nezávislosti, a o to by se měla paní ministryně zasadit, neboť její neurčitost oslabuje také její pravomoc nejvyšší představené státní správy justice. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-30 17:18:40

Jak na copywriting reklam na sociálních sítích

Průzkumy říkají, že prim hraje v reklamách na sociálních sítích vizuál. Obrázky, videa, bannery nebo infografiky jsou tím, co řídí reklamu a určuje na sítích, jako jsou Facebook, Instagram, TikTok nebo LinkedIn, její úspěch. Ano, bezesporu je vizuál zpravidla tím prvním, co upoutá pozornost uživatelů při scrollování. To, co ale nakonec rozhoupe lidi k akci,… The post Jak na copywriting reklam na sociálních sítích appeared first on Včeliště.

Čas načtení: 2020-02-29 18:13:56

Využívej sociální sítě

Příručka pro začínajícího podnikatele Využívej naplno sociální sítě! Sociální sítě jsou fenoménem dnešní doby Podnikatel, který nemá stránku na sociální síti, jako by neexistoval.  O tom, že existujete, že fungujete a nabízíte určitý druh zboží a služeb můžete potencionální klienty informovat na sociálních sítích Existují společnosti, které na sociálních sítích vyrostly. Začalo to prostou myšlenkou a budováním zájmové skupiny, tedy oné sociální sítě a později z toho vyrostl byznys s milionovými obraty. Vybudování stabilního organického prodejního kanálu je přáním každého internetového prodejce zboží. Kde to žije, tam se vyplatí podnikání prezentovat Internet využívá v současnosti přes 4 miliardy lidí na celém světě. Sociální sítě evidují více něž 3 miliardy aktivních účtů. Sociální sítě prokazatelně pomáhají s propagací zboží, služeb – řemesla. Jsou zdrojem mnoha možností, které byly ještě před 15 lety zcela nemyslytelné. Ačkoliv se to zdá málo uvěřitelné, sociálních sítí existují tisíce. Mezi ty nejznámější po světě patří Facebook, Instagram, Twitter, YouTube, VKontakte, LinkedIn, Snapchat, MySpace, Pinterest, TikTok, Tagged a další. V Česku je to např. sociální síť Lidé, Libimseti, Bandzone nebo např. dnes již neexistující platforma Spolužáci. Využíjte sociálního podhoubí pro svůj růst Nyní se zeptejte sami sebe. Využíváte naplno propagaci na sociálních sítích? V Česku je k Internetu připojeno až 80% populace. Přes 5.5 mil. lidí využívá denně alespoň jednu sociální síť na počítači nebo jiném zařízení. Na které sociální síti se vyplatí být a kde je to naopak zbytečná ztráta času? Pokud nevíte jak využívat potenciál sociálních sítí, kontaktujte nás. Zhodnotíme sociální profil vaší firmy, poradíme jak se propagovat na sociálních sítích a využít jejich možností pro svůj růst. Těm náročnějším najdeme vhodného partnera, tzv. sociálního tygra. SledovatSledovatSledovat ← Buduj brand ÁJA RADÍ Co je to sociální síť? Podle angl. slova značka. Brand je souhrnné označení pro jednotný vizuální styl. Jedná se o styl a způsob prezentace vaší značky, produktu či služby na veřejnosti. Někdy označováno jako korporátní či firemní identita nebo zjednodušeně grafická identita. Jak a kde vytvořím sociální profil pro své podnikání? Podnikáte, chcete modernizovat nebo máte připravený nový podnikatelský plán? Je na řadě tzv. brand building. Obvykle se začíná tvorbou logotypu, v němž by se měl odrazit název a předmět vašeho podnikání. Neméně důležitý je také výběr firemních barev, grafické podoby písma a celkového stylu, který budete používat při komunikaci. Před tím, než se rozhodnete pro tvorbu grafické identity svépomocí, vám dáme radu. Věnujte se svému podnikání a tuto odbornou práci přenechte profesionálům. Zanechte nám kontakt a můžeme nezávazně prokonzultovat váš záměr. Co je to sociální marketing a inženýrství? Sociální sítě se staly magnetem pro firemní marketing a výsledkem je to, že velká část uživatelů sociálních sítí se na nich spojuje se značkami. Sociální sítě jsou tak výrazně úspěšné v šíření informací a povědomí o značkách. Většina světových značek už tam svůj marketing dělá. Analýza chování uživatelů sociálních sítí, jejich využití a přizpůsobování svých marketingových cílů s ohledem na výsledky se nazývá sociální inženýrství. Mezi světové lídry, kteří v tomto směru „prorazili“, patří například i česká firma SocialBakers. Co je to community management ? Komunikovat se značkou (výrobcem či prodejcem) přes sociální sítě je pro většinu lidí pohodlnější než volat infolinku. Z pohledu podnikatele je každodenní starost o zákazníky a odpovídání na desítky často podobných dotazů, někdy považováno za ztrátu času. Věřte ale tomu, že čas, který věnujete kvalitnímu community managementu, se vám vždy vyplatí. Díky vaší aktivitě tak můžete „pěstovat“ dobré jméno své značky a postupně růst. Váš produkt může být úchvatný. Dobrá zpráva je, že máte dost možností, jak o tom přesvědčit i zákazníka. Let’s Get Started Ready To Make a Real Change? Let's Build this Thing Together! Setup A Free Consultation SledovatSledovatSledovatSledovatSledovatSledovat test

Čas načtení: 2024-04-26 09:30:00

Měsíc povědomí o stresu: práce se stresem na sociálních sítích

Praha 26. dubna 2024 (PROTEXT) - Od roku 1992 si v dubnu připomínáme také měsíc povědomí o stresu, abychom se zamysleli nad důležitostí zvládání stresu k udržení duševního a fyzického zdraví lidí. Významným zdrojem stresu se stala i sociální média, která přispívají k šíření úzkosti a problémů se stresem mezi jejich uživateli.Sociální média nás mohou zaplavit nezvladatelným přívalem informací a vyvolat v nás pocit, že nám stále něco uniká. Kromě toho nás vystavují také podvodníkům, kteří mohou zneužít osobní údaje ke svému obohacení. Pro zvládání stresu je zásadní pochopit, jak sociální média ovlivňují pohodu uživatelů a jak je důležité najít zdravější vztah k těmto digitálním prostorům.Pro minimalizaci negativních dopadů sociálních sítí na digitální pohodu doporučují odborníci společnosti Kaspersky několik jednoduchých tipů:Soukromí lze zvýšit v nastavení účtuVhodná konfigurace nastavení soukromí u online účtů je zásadním krokem k ochraně osobních údajů a zachování digitální bezpečnosti. Úpravou oprávnění k prohlížení jejich profilu a příspěvků mohou uživatelé výrazně snížit riziko nechtěné interakce s cizími lidmi, kteří mohou mít špatné úmysly. Toto proaktivní opatření zmírňuje potenciální hrozby, jako jsou stalking, krádež identity, doxing a phishingové podvody. Nastavení soukromí v nejoblíbenějších sociálních sítích pomohou uživatelům spravovat pokyny online služby Privacy Checker.Selektivní komunikace a sdílení jsou zásadními strategiemi pro zajištění online bezpečnosti a digitální pohodyOmezením komunikace na lidi, které uživatelé osobně znají, se snižuje pravděpodobnost setkání s podvodníky a se škodlivým nebo nebezpečným obsahem. Nechtěný obsah, jako jsou scény plné násilí nebo krutosti, může vyvolat nepříjemné pocity. Pozitivnější a bezpečnější online zážitky přinese uživatelům cílená regulace jejich digitálního prostředí, například uvážlivé přijímání žádostí o přátelství.Nástroje sociálních sítí pro vytváření různých skupin přátel umožňují dosáhnout také selektivnějšího sdílení. Díky kategorizaci přátel mohou uživatelé sdílet osobnější obsah jen s úzkou skupinou lidí a získat tak výhody sdílení v sociálních sítích s menším rizikem.Ostražitost nadevše: každý odkaz je potenciálním rizikemKe každému odkazu, na který narazíte na internetu, byste měli přistupovat obezřetně, a to i v případě, že přijde prostřednictvím osobní zprávy od přítele, protože nikdy nelze vyloučit, že byl jeho účet napaden. Za zdánlivě neškodnými odkazy na sociálních sítích se často skrývají podvodné aplikace, které se tváří jako legitimní webové stránky. Tyto podvodné stránky jsou navrženy tak, aby od uživatelů vylákaly citlivá data, jako jsou hesla, finanční informace a další osobní údaje.Podobnost těchto podvodných stránek s jejich pravými protějšky může snadno vést k záměně, což výrazně zvyšuje riziko ztráty osobních údajů. Tato digitální hrozba zdůrazňuje význam ostražitosti a používání bezpečných online postupů, jako je ověřování pravosti webových stránek před zadáním jakýchkoli informací a používání komplexního bezpečnostního řešení.Slabé heslo je pro podvodníka darem z nebesSlabé heslo výrazně usnadňuje činnost osobám se zlými úmysly a umožňuje jim získat neoprávněný přístup k účtům sociálních médií. Po napadení lze tyto účty zneužít mnoha nežádoucími způsoby, například k oklamání osob v seznamu kontaktů nebo k vydírání. Silné a složité heslo je důležitou první linií obrany proti takovým hrozbám – pomáhá chránit osobní údaje a digitální identitu a je prevencí stresu a komplikací spojeným s řešením hacknutých účtů.Použití spolehlivého správce hesel navíc nejen zvyšuje vaši online bezpečnost, ale také vás zbavuje stresu z nutnosti pamatovat si mnoho složitých hesel a zvyšuje vaši ochranu před kybernetickými hrozbami na maximum.Nahlášení podezřelých aktivit a kyberšikany na platformách sociálních médií je nezbytnou součástí udržování bezpečného a přívětivého online prostředíOnline platformy jsou našimi spojenci v úsilí o digitální bezpečnost a duševní klid, jelikož mají zájem na bezpečnosti a spokojenosti svých uživatelů. Když nahlásíte destruktivní obsah nebo kyberšikanu, chráníte tím nejen sebe, ale přispíváte také k lepší pohodě širší komunity. Taková oznámení umožňují společnostem provozujícím sociální média přijmout příslušná opatření – ať už jde o odstranění škodlivého obsahu, zakázání škodlivých účtů nebo zavedení nových bezpečnostních prvků – a přispět tak k bezpečnějšímu online prostoru pro všechny.„V oblasti sociálních médií je kombinace technologie a informovaného výběru nejlepším způsobem, jak chránit naši duševní pohodu. Řešení společnosti Kaspersky, která zvyšují soukromí a bezpečnost uživatelů, mohou spolu s uvědomělým zapojením se do digitálního prostředí změnit naše online zážitky ze zdroje stresu na zdroj pozitivních interakcí,“ komentuje Anna Larkina, odbornice na analýzu webového obsahu ve společnosti Kaspersky.Zdroj: KasperskyČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-08-14 17:38:00

Trendy hnutí na sociálních sítích podporované sportovci upozorňuje na boj s ALS

Šen-čen (Čína) 14. srpna 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - #HONORtheChallenger zkoumá potenciál multimodální umělé inteligence při podpoře osob se sníženou pohyblivostíTrendy výzva na sociálních sítích zvýšila povědomí o komunitě ALS a posloužila jako katalyzátor pro rozvoj dostupných technologií. Heslo #HONORtheChallenger, které vzdává hold tiché odvaze těch, kteří denně svádějí těžké bitvy, získalo v posledních týdnech značnou pozornost na sociálních sítích a oslavuje ducha všech, kdo čelí ALS a vzdorují s ní spojeným omezením, a zároveň zvyšuje povědomí o komunitě ALS.Kdo se chce zúčastnit výzvy na sociálních sítích, má za úkol zaujmout atletickou pózu, zveřejnit ji spolu s hashtagem #HONORtheChallenger a nominovat další účastníky. K online hnutí se připojilo přes 4000 lidí z celého světa a svou podporu vyjádřili i sportovci včetně britské gymnastky Nile Wilsonové. Virální hashtag dosáhl 85,000.000 zhlédnutí a celosvětově dosáhl zapojení 11,000.000 lidí, čímž zvýšil celosvětové povědomí o tomto důležitém tématu."Tento projekt mě inspiroval svým vyzývavým charakterem a tím, jak vyzdvihuje odolnost a statečnost komunity ALS," prohlásil Nile Wilson, britský gymnasta, který získal řadu ocenění. "Doufám, že to povzbudí další společnosti k vytváření přístupných technologií umělé inteligence, jež pomůžou zraněným nebo postiženým sportovcům."Společnost HONOR zpřístupňuje všem multimodální technologii sledování očí s využitím umělé inteligencePři vývoji nových technologií se někdy potřeby osob se zdravotním postižením opomíjejí. Mezinárodní nadace ALS se o tuto věc zasazují a snaží se zvýšit povědomí o ní, aby podpořily inovace, které by mohly tyto komunity pozvednout. V souladu se závazkem společnosti HONOR k inovacím zaměřeným na člověka je společnost první značkou vyrábějící chytré telefony, která prostřednictvím svého operačního systému MagicOS 8.0 zavedla technologii sledování záměrných pohybů očí. Technologie využívající umělou inteligenci umožňuje uživatelům komunikovat s telefonem pouze pomocí očí a otevírat tak oznámení i spouštět aplikace. Společnost tuto funkci rozšíří na globální zařízení od 27. srpna 2024."ALS je progresivní onemocnění nervových buněk, při kterém postupně selhávají svaly," vysvětluje Limore Noachová, výkonná ředitelka nizozemské nadace ALS. "Ztráta každé funkce je trvalá," říká a dodává, že pacienti s ALS si v pozdějších stadiích nemoci často zachovávají kontrolu pouze nad pohybem očí. "Lidé, kterým bylo diagnostikováno onemocnění, jež jim změní život, často znovu naleznou smysl života a chtějí dělat něco smysluplného."Společnost HONOR se zavázala investovat do průběžného výzkumu a ve své laboratoři pro výzkum a vývoj vyvíjí rovněž neinvazivní technologie rozhraní mozek-počítač (BCI). Tato technologie umožňuje lidem komunikovat s externími zařízeními pomocí elektrických signálů z mozku, což dává osobám se zdravotním postižením další možnosti. Wei Zhang, 34letý čínský občan trpící ALS, který žije s touto nemocí již 26 let, nedávno vyzkoušel tuto převratnou technologii, která mu umožňuje komunikovat s počítačem prostřednictvím mozkových signálů. Společnost HONOR si klade za cíl inspirovat budoucnost technologií, které vytvářejí nová média pro účely interakce mezi chytrými telefony a dalšími zařízeními s umělou inteligencí, z nichž budou mít prospěch osoby se zdravotním postižením nebo osoby vyžadující další pomoc.HONOR the Challenger: Podpora globálního povědomí prostřednictvím zapojení se na sociálních sítíchSpolečnost BBC StoryWorks Commercial Productions natočila krátký film se silným příběhem umělce a bojovníka s ALS Bernarda Mullera, aby tak znovu upozornila na komunitu bojovníků s ALS a zároveň vzdala hold těm, kteří s touto nemocí žijí. Film ukazuje, jak Bernard Muller pomocí technologie sledování pohybu očí vyjadřuje sebe sama prostřednictvím uměleckých děl, a demonstruje tak sílu umělé inteligence, která zpříjemňuje život lidem se zdravotním postižením."Bojovníci s ALS jsou důkazem lidské odolnosti a já jsem hrdý na to, že mohu být součástí iniciativy, která zvyšuje povědomí o tichém odhodlání mé komunity," prohlásil Bernard Muller, umělec s podporou umělé inteligence a bojovník s ALS. "Doufám, že transformační síla technologie umělé inteligence dodá více lidem s postižením odvahu vyjadřovat se prostřednictvím umění, komunikace a sociálních hnutí."Uživatelé sociálních sítí jsou vyzváni, aby přispěli ke zvýšení povědomí o ALS tím, že se zúčastní výzvy #HONORtheChallenger na sociálních sítích. Výzvu si můžete prohlédnout na TikToku, Instagramu, X a Facebooku.Pokud se chcete dozvědět více informací o této nemoci a přispět na boj s ní, navštivte Mezinárodní alianci asociací ALS.###O společnosti HONORSpolečnost HONOR je předním světovým dodavatelem chytrých zařízení. Jejím cílem je stát se ikonickou globální technologickou značkou a prostřednictvím svých výkonných produktů a služeb vytvořit nový inteligentní svět pro každého. S neochvějným zaměřením na výzkum a vývoj vytváří technologie, které lidem po celém světě umožňují překonávat hranice a přináší jim svobodu dosáhnout a vykonat více. Značka HONOR nabízí celou řadu vysoce kvalitních chytrých telefonů, tabletů, notebooků a nositelných zařízení ve všech cenových kategoriích. Její inovativní a spolehlivé špičkové produkty pomáhají uživatelům stát se dokonalejšími verzemi sebe samých.Další informace naleznete na webových stránkách značky HONOR www.honor.com.https://community.honor.com/https://www.facebook.com/honorglobal/https://twitter.com/Honorglobalhttps://www.instagram.com/honorglobal/https://www.youtube.com/c/HonorOfficial Foto – https://mma.prnewswire.com/media/2481174/image_1.jpgFoto – https://mma.prnewswire.com/media/2481175/image_2.jpg KONTAKT: newsroom@honor.com ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.    

Čas načtení: 2024-11-07 13:00:00

Trendy v sociálních médiích: Nejvýznamnější události ve střední a východní Evropě

Praha 7. listopadu 2024 (PROTEXT) - Publicis Groupe Central & Eastern Europe (CEE) a GWI představují novou zprávu o zvyklostech v oblasti sociálních médií v regionu střední a východní Evropy. Tato studie je třetí částí průzkumů globální výzkumné agentury GWI pro střední a východní Evropu a navazuje na studie "You are What You Buy" a "The New Age of Gen Z". Aktuální výzkum se zabývá návyky spotřebitelů v prostředí sociálních médií v tomto regionu a ukazuje, jak sociální média mění zapojení spotřebitelů, objevování produktů a věrnost značkám.Studie vychází z rozsáhlého online výzkumu společnosti GWI mezi uživateli internetu ve věku 16-64 let a zkoumá trendy na sedmi klíčových trzích ve střední a východní Evropě: v Bulharsku, České republice, Chorvatsku, Maďarsku, Polsku, Rumunsku a Řecku. Údaje jsou reprezentativní pro populaci každého trhu, nikoliv pro jeho celkovou populaci. Klíčové závěry:Sociální angažovanost není omezena věkemSociální média časem dospěla a s nimi i jejich uživatelská základna. Ve střední a východní Evropě tvoří nejvyšší podíl uživatelů sociálních médií generace X (lidé narozeni mezi lety 1965 a 1980), následovaná mileniály (generace Y, narozeni od 1981 do 1996). Značky, které chtějí oslovit spotřebitele na sociálních sítích, musí proto dbát na to, aby vytvářely obsah, který je určen jak mladším, tak starším skupinám.  Krátký obsah není jen na Tik TokuNeměli bychom podceňovat to, jaký vliv má videoobsah na dnešní spotřebitele. Značky, které se chtějí v tomto prostoru prosadit, musí zajistit, aby spotřebitelům dokázaly nabídnout různě dlouhé formáty videoobsahu, tedy jak ten s kratší stopáží, tak tou delší.  Sociální média hrají prim v objevování produktůVe střední a východní Evropě hrají sociální média při nákupu velkou roli. Marketéři, kteří se zde chtějí dostat do centra pozornosti, proto musí vytvářet obsah, který vzbudí zvědavost a inspiruje jejich cílové skupiny k dalšímu zkoumání jejich značek. Maria Tudor, Chief Operating Officer Publicis Groupe CEE, zdůrazňuje význam těchto zjištění: "Naše partnerství s GWI nabízí jedinečný vhled do vyvíjejícího se digitálního prostředí střední a východní Evropy. Obzvláště zarážející je způsob, jakým se sociální média proplétají do všech aspektů každodenního života v regionu - od způsobu, jakým spotřebitelé objevují nové produkty, až po způsob, jakým se zapojují do zpravodajství. Údaje posilují, že marketéři se musí i nadále přizpůsobovat tempu změn a vytvářet obsah, který bude odpovídat různorodým potřebám mladších i starších demografických skupin v celé střední a východní Evropě."Studie potvrzuje roli sociálních médií jako mocného hybatele spotřebitelského chování a zdůrazňuje důležitost inovativních a na míru šitých marketingových strategií, které splňují požadavky stále angažovanějšího publika."Roli, kterou sociální média hrají v životě lidí na celém světě, nelze podceňovat. A tento vliv překračuje hranice a projevuje se napříč věkovými skupinami. Ve střední a východní Evropě je na sociálních médiích nejaktivnější generace X, těsně následovaná mileniály, ale to, k čemu je tyto dvě skupiny využívají, se liší. Poznat, co je pro různé spotřebitele ve střední a východní Evropě nejdůležitější, je pro značky spolehlivým způsobem, jak jim lépe vyjít vstříc tam, kde se nacházejí, a nabídnout jim to, co s nimi skutečně rezonuje," dodal Jason Mander, ředitel výzkumu ve společnosti GWI. Zdroj: Globální vydání zprávy "The New Age of Gen Z" je k dispozici zde. Chcete-li získat přístup k vydání zprávy pro střední a východní Evropu, požádejte o něj vyplněním tohoto formuláře. GWI s Publicis Groupe Central & Eastern Europe (CEE) v současné době spolupracuje na sedmi trzích v regionu (Bulharsko, Chorvatsko, Česká republika, Řecko, Maďarsko, Polsko a Rumunsko). Nabízí to vzácný pohled na trend spotřebitelů v regionu a zároveň umožňuje zahrnout zastoupení regionu CEE do klíčových globálních studií GWI.O společnosti GWI: Global Web Index je modernizovaný spotřebitelský výzkum - globální, na vyžádání a přístupný všem, nejen datovým expertům. Je to platforma určená pro společnosti, které chtějí mít o svých spotřebitelích čerstvé a zasvěcené údaje. Hodnoty, nákupní cesty, využívání médií, zvyky na sociálních sítích - to vše studie pokrývá. Díky reprezentativním datům o 2,7 miliardách lidí ve více než 50 zemích se GWI stala pomůckou pro agentury, značky a mediální společnosti, které chtějí vědět, co skutečně vede jejich publikum k akci. Více informací najdete na www.gwi.com. Zdroj: Publicis Groupe CEE      

Čas načtení: 2020-09-18 16:25:41

Marek Hrubec: Základní příjem je součástí zásadní společenské změny

Od září 2020 do září 2021 probíhá informační a diskusní Iniciativa evropských občanů „Zaveďme nepodmíněný základní příjem“ v zemích Evropské unie, kterou provázejí další aktivity ve Švýcarsku, Norsku a dalších okolních zemích. Základní příjem je finanční částkou, která by měla být měsíčně vyplácena státem všem občanům bez jakékoli podmínky, nehledě na to, zda občan má ještě jiný příjem ze mzdy či jiných zdrojů, nehledě na věk, pohlaví, rodinné postavení nebo jiné charakteristiky. Na principiální otázky základního příjmu odpovídá Marek Hrubec, ředitel Centra globálních studií Filosofického ústavu AV ČR.   Základní příjem je v současné celoevropské iniciativě diskutované téma – a to nejen mezi akademiky, ale již i v prostoru občanské společnosti a politické veřejnosti. Přispěla k tomu také pandemie tím, že vlády různých zemí vyplácely občanům mimořádné platby. Jaké je místo základního příjmu mezi jinými státními opatřeními nebo jakou roli základní příjem hraje v celém systému?  Nepodmíněný základní příjem už tím, že je finanční částkou určenou nepodmíněné všem občanům, má podobný všeobecný charakter, jako všeobecné hlasovací právo nebo všeobecné zdravotní pojištění. Již tím patří mezi klíčové sociální instituce, jejichž zavedení má povahu významné sociální změny, dokonce potenciální civilizační změny. Základní příjem patří mezi tzv. předznamenávající instituce, které mají mnohonásobný dopad na spravedlnost ve společnosti a jimiž se otevírají nové etapy vývoje.   Současná společnost, oproti třeba společnostem otrokářským či feudálním, klade vyšší důraz na rovnost. Nepodmíněný základní příjem vytváří rovnější podmínky mezi lidmi tím, že každý získá stejný základ prostřednictvím určité finanční dávky. Jaké to má dopady na vlastnictví?  Základní příjem vytváří základní podmínky, které občanům umožňují zaujmout k vlastnictví rovnější přístup. Za prvé, občané budou více nezávislí na vlastnictví jiných lidí, protože budou mít materiální základ pro své živobytí a nebudou tedy muset přijímat nevýhodné pracovní smlouvy s vlastníky firem, jen proto, aby se uživili. Za druhé, základní příjem dává občanům materiální základ a čas na vytváření start-upů, například družstev, a tím i možnost vytvářet vlastnictví. Za třetí základní příjem umožňuje, aby občané měli více času participovat na ekonomickém životě společnosti a mohli participovat také na rozhodování o veřejném (městském a jiném) vlastnictví, které jim může být užitečné.  Základní příjem tedy výrazně zlepšuje situaci občanů k vlastnictví, ale plně ji neřeší. Proto je důležité řešit současné enormní vlastnické nerovnosti mezi lidmi rovněž dalším opatřením, které bude dalším pilířem celkového systému spravedlivé společnosti. Základní příjem je tedy součástí systému zásadních společenských principů, které mohou být pilíři spravedlivější společnosti.   Jaké jsou tyto zásadní společenské principy? Po různých úvodních textech o základním příjmu se možná můžeme tentokrát pustit i do konceptuálnější diskuse pro náročnější čtenáře. Dobře. Základní příjem je jedním z principů sociální rovnosti. Konkrétně princip rovného základního sociálního uznání zahrnuje primárně uznání základních potřeb občanů, přičemž na rozdíl od principu diference, který se vztahuje ke konkrétním, nejvíce ohroženým jednotlivcům a skupinám osob, je tento princip rovnosti snahou o plošné základní sociální zajištění všech osob. Nemůže sice často zajistit specifické potřeby různých skupin zneuznaných osob, ale může nastavit základní podmínky pomocí nepodmíněného základního příjmu. V druhém principu sociální rovnosti jde o systémově institucionální zajištění sociálního a ekonomického uznání nejen prostřednictvím redistribuce jako v případu základního příjmu, ale v náročnější verzi také prostřednictvím podílu na vlastnictví, například družstevního, které člověku umožňuje demokratickou seberealizaci také v oblasti ekonomiky. Jelikož přerozdělování, s nímž obvykle pracují ostatní druhy sociálních principů, je komplikovaně zprostředkované a činí osobu stále závislou na redistribuci, je zde požadavek zajistit každé osobě rovný nárok na tyto externí vlastnické zdroje pro uspokojení jejích potřeb. Patří sem také veřejné vlastnictví nejen ve formě sítě veřejného zdravotnictví, veřejné dopravy nebo třeba pošty, ale také například rozvodů elektřiny, plynu, vody a podobně. Například ve Francii kladou na toto vlastnictví kritické infrastruktury důraz.   Některé moderní společnosti zdůrazňují sociální stát, který občanům v případě nepříznivé životní situace poskytuje určitou míru zabezpečení. Tu chce však poskytnout i základní příjem. Jaký by měl být vztah nepodmíněného základního příjmu k podmíněným sociálním dávkám, které zajišťuje klasický sociální stát?  Zatímco nepodmíněný základní příjem naplňuje požadavky principu rovnosti, podmíněné sociální dávky se zaměřují na uspokojení potřeb spojených s principy sociální diference či odlišnosti, tedy specifického ekonomicko-sociálního uznání. První principem sociální diference je zde princip odstraňování zneuznání základních sociálních potřeb. Jde o uznání potřeb sociálně zneuznaných osob, které trpí strukturálními nespravedlnostmi, jako například chudobou, nezaměstnaností, bezdomovectvím, dočasnou nebo trvalou pracovní neschopností apod. Princip se týká adresného odstranění negativní situace sociálně znevýhodněných osob (různými sociálními dávkami) zajištěním jejich zabezpečení a naplnění základních sociálních a ekonomických potřeb, které jsou spjaty s jejich tělesnou a psychickou integritou, tj. zajištěním ochrany před poškozujícími zásahy do základní realizace jejich života (před znásilněním, mučením apod.) a zajištěním stravy, vody, přístřeší, oblečení, zdravotní péče, včetně přiměřeného vzdělání, jež je nutné pro realizaci života jedince v dané společnosti. Za druhé je tady další princip, který můžeme nazvat sociální solidarita. Principem sociální diference je zde míněno uznání osob v situacích, které se sice podobají specifickému sociálnímu uznání (uznání nemocných, nezaměstnaných apod.), ale v tomto případě se jedná o uznání osob v situacích, jež se netýkají základních potřeb osob, ale potřeb dalších. Oprávněnost nerovného postavení lidí, tedy blahobytu jedněch a strádání druhých, je zpochybňována také sociálními konflikty vyvolané napětím a dysfunkčností společnosti. Tento princip, který přispívá k eliminaci sociálních nerovností, je konceptem solidarity se sociálně slabšími.   V souvislosti s předchozí otázkou bych se rád zeptal, zda základní příjem doplňuje podmíněné dávky či nikoliv a zda sociální dávky budou po zavedení základního příjmu zrušeny? Základní příjem rozvíjí sociální stát. Základní příjem určitě doplňuje podmíněné sociální dávky v tom smyslu, že speciální dávky například pro nevidomé by měly nadále být vypláceny, neboť nevidomí mají specifické další potřeby, které nemají jiní lidí. Bez těchto speciálních sociálních dávek by nevidomí byli znevýhodněni oproti vidomým. To platí také pro další skupiny lidí, kteří mají specifické základní potřeby, které jiní lidé nemají. V případě, že je nějaká sociální dávka vyplácena za stejným účelem jako dávka nepodmíněná, nebude muset občan naplnit podmínku a stejně fakticky dávku dostane prostřednictvím nepodmíněného základního příjmu.   Na jedné straně je dobré, že základní příjem dává každému stejně, ale jak je to s uznáním zásluh? Když někdo pracuje více než někdo jiný, co mu náleží? Ano, dalším principem sociální diference je uznání ve sféře odlišností, které nejsou lidem pouze strukturálně dány jako předmět více či méně pasivního přijímání, ale které lidé mohou svou činností aktivně ovlivnit. Jedná se o uznání zásluhy, která má v současné společnosti zejména podobu ocenění práce nebo výsledku práce, tedy ocenění výkonu. Toto uznání sice nemůže zhodnotit nerovné výchozí pozice osob a jejich ideologicky způsobené rozdíly ve finančním a společenském ocenění práce, ale může alespoň do určité míry ocenit například to, že někdo pracoval více než někdo jiný, případně druh práce, kterou vykonal. Je však třeba dodat, že dnes jsou sice lidé na trhu práce přesvědčováni, že budou odměňováni podle svého výkonu, ale reálně jsou ve velké míře odměňováni podle svého sociálně-ekonomického postavení. Tedy pracovník na nejnižší pozici má plat několikanásobně až mnohonásobně nižší než pracovník na nejvyšší pozici (top manažer) a nemůže tuto nerovnost dohnat tím, že bude usilovně pracovat víc. Není tedy primárně oceňován podle svého výkonu. Posilováním velmi nerovného odměňování podle sociálního postavení v posledních desetiletích tak v tomto smyslu dochází k refeudalizaci společnosti.   Dosud jsme mluvili o sociálních dávkách od státu, ale jak by se na jejich určení měli rozhodováním podílet občané? Stačí to ve volbách do zastupitelstev nebo parlamentu? Kromě principů politického uznání, které se vztahují ke zmíněným volbám, je důležité podpořit participaci občanů také v oblasti ekonomické demokracie, konkrétně v obou zmíněných principech sociální rovnosti i diference. Participační demokracii jsem naznačil, když jsem mluvil o druhém principu sociální rovnosti, v němž se jedná o systémově institucionální zajištění sociálního a ekonomického uznání. Zde jsou důležité participativní rozpočty a demokratizace rozhodování na pracovišti, což je opět podmíněno tím, že občané budou mít díky nepodmíněnému základnímu příjmu naplněny základní materiální podmínky pro svoji participaci. Základní příjem je tedy jedním z významných prvků systému spravedlivější společnosti. Doufejme, že celoroční diskusní iniciativa občanů o základním příjmu v celé Evropě napomůže více pochopit roli základního příjmu v možné zásadní proměně společnosti. {loadmodule mod_tags_similar,Související}   Marek Hrubec a Martin Brabec jsou politickými filozofy a sociology.

Čas načtení: 2024-11-13 15:00:20

Austrálie navrhla revoluční zákaz sociálních sítí. V Česku se osmělila jen Morava

Austrálie chce do konce roku přednést zákon na zákaz sociálních sítí pro mladistvé Týkal by se dětí do 16 let, zákaz by měly na platformy jako TikTok, Instagram nebo YouTube Zákon má podporu vládní strany i opozice, platit může začít už v příštím roce Australská vláda plánuje navrhnout komplexní zákaz sociálních sítí a podobných aplikací pro mladistvé do 16 let. Zkraje listopadu to na brífinku oznámil premiér Anthony Albanese. Pokud zákon projde, půjde o revoluční krok – žádná jiná demokratická země se k ničemu podobnému zatím neodhodlala. Přečtěte si celý článek Austrálie navrhla revoluční zákaz sociálních sítí. V Česku se osmělila jen Morava

Čas načtení: 2024-07-18 11:19:00

Offline dovolená v Rakousku s #iamAUT - Iniciativa Österreich Werbung

Praha 18. července 2024 (PROTEXT) - #iamAUT-Iniciativa Österreich Werbung společně s mezinárodními influencery: Silný signál proti tlaku sociálních médií · Mezinárodní influenceři strávili offline dovolenou v Rakousku a AUTfluence v mezičase převzali jejích kanály · Domácí AUTfluenceři podpořily mnoha lajky a zhlédnutími výkonnost influencerů a také kanálů · ÖW-CMO Sandra Stichauner: „Rakouské regiony jsou perfektním offline útočištěm.“ S aktuální #iamAUT-Iniciativou se Österreich Werbung staví proti neustálému tlaku na sociálních sítích a ukazuje všem, že se vyplatí na dovolené vypnout. Od začátku června iniciativa povzbuzuje influencery, aby si dali skutečnou pauzu od sociálních sítí. Místo vytváření contentu, užívali si offline dovolené v Rakousku, zatímco jejich profily přebrali autentičtí Rakušané a sdílely rakouský způsob života „Lebensgefühl“. První resumé inciativy ukazuje, že iniciativa #iamAUT nadchla mezinárodně: přes 100 influencerů z 15 zemí se přihlásilo, a bylo zaznamenáno celkem 25 milionů zhlédnutí. Offline dovolená v Rakousku V rámci iniciativy strávily mezinárodní influenceři svůj volný čas bez sociálních médiích ve čtyřech různých regionech Rakouska – v Salcbursku, Schladmingu, v Salzkammergut a v Seefeld. Jejich účty spravovaly místní obyvatelé, kteří jim poskytli autentický pohled na každodenní život a kulturu Rakouska. To umožnilo představit zemi jako ideální útočiště pro digitální detox. Iniciativa začala německou influencerkou xLaeta v Salcbursku, následovala Italka Giulia Lamarca ve Schladmingu, Polina Burashnikova z Nizozemska v tyrolském Seefledu a Jitka Nováčková z České republiky u Traunsee. Rakouští AUTfluenceři převzali jejích kanály a přiblížili milionům sledujících skutečné Rakousko. „Naším cílem bylo na jedné straně zaměřit se a upozornit na společensky důležité téma tlaku sociálních sítí. Mnoho lidí je tlakem přetíženo a nutně si od něj potřebuje odpočinout. Na druhou stranu jsme chtěli představit rozmanité rakouské regiony jako ideální útočiště pro opravdový odpočinek. A to se našim AUTfluencerům podařilo neuvěřitelně autentickým a vtipným způsobem“, říká Sandra Stichauner, CMO Österreich Werbung. Video Best-of k iniciativě #iamAUT najdete zde Zdroj: Österreich Werbung

Čas načtení: 2024-10-07 22:03:00

APSS: Šestnáctý Týden sociálních služeb ČR byl zahájen

Dne 7. října 2024 byl zahájen Týden sociálních služeb ČR pořádaný Asociací poskytovatelů sociálních služeb ČR ve spolupráci s Ministerstvem práce a sociálních věcí, jenž se letos koná již pošestnácté. Týden sociálních služeb je obdobím prezentací, setkávání se a odborných diskuzí, hlavní cíl však zůstává stejný: akcentování a zviditelnění sociálních služeb jako přirozené a nutné součásti každé moderní společnosti.

Čas načtení: 2024-10-16 06:12:14

Uživatelé na sociálních sítích reagují hlavně na politické příspěvky, s nimiž nesouhlasí. Vybíjejí si zlost

Zatímco uživatele sociálních sítí reagující na příspěvky o módě, sportu nebo umění pohání hlavně motivace zájmu o tato témata, angažovanost v případě politicky zaměřených příspěvků ovládá nejčastěji hněv. Američtí vědci potvrdili, že lidé reagují hlavně na politické příspěvky, s nimiž zásadně nesouhlasí. Často můžeme na sociálních sítích narazit na vulgární a nevhodné komentáře od toxicky působících uživatelů, napadajících ostatní diskutující s odlišnými názory. Tito lidé ve skutečnosti hledají konfrontaci, aby upustili páru. Zjistili to experti z Tulane University se sídlem v New Orleans v americké Louisianě, když analyzovali data Američanů ze sociálních platforem X (dříve Twitter), Facebook a online experimentů v průběhu času – například během prezidentských

Čas načtení: 2024-12-19 12:00:34

Éra zákazů sociálních sítí je tady. Teenageři v USA je mohou legálně používat poslední dva týdny

Americký stát Florida uzákonil úplný zákaz sociálních sítí pro mladistvé do věku 14 let Platit začne od 1. ledna 2025 a dotkne se všech známých platforem Sociální sítě zažívají těžké období. Vědci, psychologové a odborníci na kyberbezpečnost se shodují, že nadužívání může u slabších jedinců způsobovat deprese a úzkost. Zejména pak u dětí a mladistvých, kteří neumí správně odhadnout, že ne vše na internetu je skutečná realita. Historicky první demokratická země – Austrálie – se tak rozhodla k represivnímu zákazu. A od ledna podobný zákaz zavede i americký stát Florida. Přečtěte si celý článek Éra zákazů sociálních sítí je tady. Teenageři v USA je mohou legálně používat poslední dva týdny

Čas načtení: 2025-12-02 07:57:00

Lidé, kteří věří falešným AI příspěvkům na sociálních sítích jsou téměř pětkrát náchylnější k podvodům, ukazuje nový průzkum Visa

Praha 2. prosince 2025 (PROTEXT) - Lidé, kteří si spletou AI‑generovaný obsah se skutečným, jsou téměř 5× častěji cílem a obětí podvodu (61 % vs. 12 %)Online podvody stojí českou ekonomiku odhadem 7,2 mld. Kč; 45 % poškozených přišlo o více než 5 910 KčPo zacílení podvodem 2,2 mil. Čechů omezilo nebo přestalo nakupovat online; více než třetina terčů je nyní opatrnějšíVisa posiluje boj proti podvodům investicemi do AI a vyzývá platformy, banky, obchodníky a tvůrce politik ke spolupráciSofistikovanost falešných reklam a AI podvodů na sociálních sítích rychle rostou a lidem stále častěji ztěžují rozlišit, co je pravda. Nový průzkum Visa ukazuje, že ti, kdo si spletou falešný, AI‑generovaný obsah se skutečným, mají téměř pětkrát vyšší pravděpodobnost, že podlehnou podvodu (61 % vs. 12 %). To potvrzuje přímou souvislost mezi digitální dezinformací a zranitelností lidí – a potřebu společného postupu pro obnovu důvěry v digitální platformy.V Česku Visa zjistila, že oběti online podvodů přicházejí o peníze v řádech miliard: odhadovaný roční dopad na ekonomiku činí 7,2 miliard korun, přičemž 45 % poškozených, kteří utrpěli finanční ztrátu, uvádí ztrátu vyšší než 5 910 korun. Dopady přesahují finance – přibližně každý sedmý (15 %) říká, že poslední podvod narušil jejich každodenní život.To, jak lidé pracují s obsahem online, hraje zásadní roli. Ti, kdo přeposílají příspěvky bez ověření, jsou častěji cílem i obětí podvodů než ti, kdo si informace ověřují (37 % vs. 22 %). Každodenní návyky – od čtení pouze titulků přes sdílení bez ověření až po důvěru v AI obsah – vytvářejí nová slabá místa, která podvodníci rychle zneužívají:Hlavní zjištění pro ČeskoLidé, kteří si spletou obsah generovaný AI se skutečným, mají pětkrát vyšší pravděpodobnost, že budou cíleni a podlehnou podvodu, než ti, kteří se nenechají zmást (61 % vs. 12 %).Online podvody oslabují důvěru spotřebitelů: 45 % obětí, které utrpěly finanční ztrátu, přišlo o více než 5 910 Kč; škody ve výsledku dosahují 7,2 miliardy Kč v české ekonomice.Více než třetina (35 %) lidí, kteří se stali terčem, je nyní opatrnější při online nakupování.2,2 milionu českých spotřebitelů omezilo nebo přestalo po zacílení podvodem nakupovat online.Ti, kdo sdílejí či zveřejňují obsah bez ověření, jsou častěji cílem i obětí podvodů než ti, kdo si informace ověřují (37 % vs. 22 %).57 % lidí zaznamenalo během posledního roku nárůst podezřelých či „podvodně“ působících reklam.25 % uživatelů alespoň někdy přeposílá příspěvky bez kontroly jejich pravosti.35 % lidí zřídka čte víc než titulek na sociálních sítích či zpravodajských webech, než si vytvoří názor.31 % dospělých v ČR věří, že AI ztíží rozpoznání podvodů na sociálních sítích.8 % uživatelů přiznává, že pro vlastní online bezpečnost nedělá nic.Přibližně každý sedmý (15 %) poškozený uvádí, že jejich poslední podvod narušil každodenní život.Dopady na chování a ekonomiku Rostoucí sofistikovanost online podvodů mění chování lidí na internetu a dopadá i na byznys. V Česku po zacílení podvodem 2,2 milionu spotřebitelů omezilo či zcela přestalo nakupovat online a více než třetina těch, kteří byli terčem, je při nákupu opatrnější – což obzvlášť dopadá na menší a neznámé značky.Jak Visa bojuje proti podvodům Visa kombinuje desítky let zkušeností s nejnovějšími technologiemi a úzce spolupracuje s bankami, obchodníky a digitálními platformami na obnově důvěry v online obchod. Umělá inteligence je dlouhodobě stěžejní součástí prevence podvodů – Visa přes 30 let využívá AI‑nástroje k zabezpečení plateb a k rychlé detekci podezřelého chování v reálném čase. Jen za posledních pět let investovala do technologií 12 miliard dolarů včetně chytrých AI systémů, které zastavují podvody dříve, než se dostanou k lidem.Společné řešení: platformy, firmy, uživateléKlíčová je koordinace napříč odvětvími — především se sociálními sítěmi. Je potřeba omezit dosah falešného obsahu, zvýšit transparentnost reklamy, lépe odhalovat podvodné inzerenty a posílit mediální a digitální gramotnost uživatelů.„Umělá inteligence mění způsob, jak žijeme a pracujeme — od online nakupování po to, jak hledáme informace. Zároveň však přináší nová rizika: podvodníci ji využívají k tomu, aby lidi oklamali a zneužili — zejména na sociálních sítích. Důsledky jsou reálné: ztracené peníze, čas i důvěra. S blížícími se slevovými nákupy Visa nasazuje chytré AI nástroje, které zastaví podvody ještě předtím, než se k lidem dostanou. Spolupracujeme také s bankami, obchodníky a platformami, aby lidé dokázali rozpoznat AI podvod a pochopili, jak funguje — čím více budou informovaní, tím hůř se podvodníkům bude dařit,” vysvětluje country manager Visa pro Českou republiku Petr Polák.O společnosti Visa a bezpečnostiVisa je dlouhodobým průkopníkem využití AI v prevenci podvodů a trvale investuje do technologií, které chrání platební systém a usnadňují bezpečné online nakupování. Jak rozpoznat podvod na sociálních sítích: 5 chytrých tipůOvěřujte zdroj. Podvodníci napodobují důvěryhodnost falešnými stránkami podniků, uhlazenými reklamami, AI „endorsementy“ celebrit a přesvědčivými osobními zprávami. Než kliknete, na chvilku se zastavte a zeptejte se: Je to důvěryhodné?Naléhavost je nejlepší přítel podvodníka. „Dárek zdarma“, „výjimečná sleva“ nebo „jen dnes“ mají vyvolat rychlé rozhodnutí. Zpomalte, ověřte si nabídku, projděte recenze a zkontrolujte oficiální web značky.Ověřujte odesílatele – ne jen profil. Přišla žádost o peníze či osobní údaje od „kamaráda“, influencera nebo firmy? Neberte to jako samozřejmost. Ověřujte nezávisle: zavolejte, použijte oficiální web, nebo kontaktujte podnik napřímo. Podvodníci často zneužívají skutečné účty.Zabezpečte se a nahlaste podezřelé. Zapněte si dodatečné zabezpečení (2FA/MFA), aktualizujte aplikace a zařízení a pravidelně kontrolujte soukromí. Narazíte‑li na podezřelou reklamu či účet, nahlas to platformě – a v případě peněz i své bance.Plaťte bezpečně — nebo vůbec. Nikdy neposílejte bankovní údaje přes sociální sítě. Pokud někdo žádá převod na účet, je to pravděpodobně podvod. Vždy používejte zabezpečené metody, jako je debetní či kreditní karta s ochranou kupujícího. Pokud to není možné, raději neplaťte. Kampaň Visa: Zastav se. Zpochybni. Ověř. Visa v kampani využívá AI‑generované vizuály, které ukazují, jak snadno lze uživatele oklamat. Cílem je probudit zdravou skepsi, přimět lidi na chvíli se zastavit a osvojit si jednoduché návyky, díky nimž budou o krok napřed před vyvíjejícími se hrozbami.O výzkumuVýzkum pro společnost Visa realizovala agentura Opinium v období srpen–září 2025. Průzkum zahrnoval 9 500 dospělých (18+) reprezentativních pro každý z 11 evropských trhů: Spojené království, Francie, Německo, Itálie, Španělsko, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko a Česko.O společnosti VisaVisa (NYSE: V) je světovým lídrem v digitálních platbách. Zprostředkovává transakce mezi spotřebiteli, obchodníky, finančními institucemi a vládními subjekty ve více než 200 zemích. Naším posláním je propojovat svět prostřednictvím inovativní, pohodlné, spolehlivé a bezpečné platební sítě, která pomáhá jednotlivcům, firmám i ekonomikám prosperovat. Další informace: visa.cz. Zdroj: Visa  

Čas načtení: 2020-09-09 06:06:46

Petice proti omezování svobody slova na sociálních sítích

Tak, milí čtenáři, je to venku: stránka Stop cenzuře a k ní náležející online petice na serveru Petice.com. S potěšením mohu říci, že mezi prvními signatáři jsou taková velká jména, jako je egyptolog Miroslav Bárta, pivovarník Stanislav Bernard (který to v časech MeToo dotáhl až do New York Times) a spisovatel Ondřej Neff. Podle rychlosti, kterou přibývají podpisy, pociťuje ten problém jako palčivý docela dost lidí. Budu rád, pokud se připojíte. Samotný text petice je poměrně dlouhý (můžete si ji přečíst na konci tohoto článku, pozn. red) a na stránce Stop cenzuře jsou i další texty ke čtení. Pár poznámek bych však chtěl ještě přičinit. Podepsat petici odmítlo několik známých lidí, kteří přitom řekli, že s jejím tématem souhlasí. Důvody byly všelijaké, od „zásadně nepodepisuji petice“ (každému, co jeho jest), přes „tenhle problém je neřešitelný“ (to je každý, když jej neřešíte), až po nejdepresivnější „oni to nasdílí Ovčáček a VKml a já si nemůžu dovolit být viděn v takové společnosti“. Proto jsem také na začátku článku o Tchaj-wanu sliboval, že tenhle princip ve svých textech rozhodně zavádět nebudu. To bylo pod čerstvým dojmem z tohoto odmítnutí. Ona ostatně ta tchaj-wanská cesta byla dobrým studijním příkladem téhož jevu. Zamyslíte-li se nad tímto fenoménem, ukáže se vám šeredná krása sociálních sítí bez závoje. Pokud se „populární děcka“ v té vaší bublině shodnou, že syrová žába ke snídani je OK, tak to abyste rychle začali lovit skokany v kalužích, jinak jste podezřelí z kolaborace s nepřítelem. V éře před sociálními sítěmi byl tenhle druh chování typický spíše pro druhý stupeň ZŠ a lidi z toho časem vyrostli. Dnes takhle funguje společenská elita. Byl by zázrak, kdyby se to nezačalo projevovat v kvalitě správy věcí veřejných. Co se řešitelnosti problému nové cenzury týče: nemám zdání, zda řešitelný je, ale sedět na zadku a sledovat pasivně vývoj se mi nechce, už proto, že ten vývoj je z našeho hlediska nepříznivý. Možná by šlo dosáhnout aspoň nějakých dílčích zlepšení. Je to ale problém zapeklitý, to ano, protože ty sociální sítě jsou globální, na rozdíl od jejich uživatelů. Vzájemné propojení zcela odlišných kultur na tomtéž Facebooku vytvořilo z lidstva něco jako siamská X-terčata, srostlá navzájem v oblasti hlav, aniž by o to úplně stála. Výsledkem je kakofonie navzájem nekompatibilních požadavků z různých koutů světa na to, co se tedy má tvrdě potlačovat a mazat: rasismus, ruská propaganda, karikatury Mohameda, vtipy na adresu thajského krále, zprávy o účinnosti roušek, zprávy o neúčinnosti roušek (jaký je vůbec momentální oficiální názor?) atd. atd. Vymáhání všech těchto požadavků naráz si ani nechci představovat, to by se tam nesmělo psát víceméně nic; i “dobré ráno” může urazit někoho, kdo si předsevzal, že jeho rána budou zásadně špatná, a že za to může útlak brutální většinové společnosti. Kdybych měl jmenovat dvě věci, které mi na té současné situaci vadí nejvíc, tak je to a) ohromná tržní síla a podíl těch velkých firem a b) naprostá neprůhlednost. Mrkněme se na ně pěkně popořadě. To, že Facebook, Twitter a spol. získaly miliardy uživatelů napříč světem, je sice na jedné straně důkaz jejich obchodních schopností, ale na druhé problém, jaký jsme už po staletí neměli. Tenhle druh koncentrace moci a kontroly nad informačními kanály v jedněch rukách tu už od někdy od reformace nebyl, pokud vůbec. Libertariánům-fundamentalistům je to jedno, ti vidí jen binární rozdělení „stát-soukromá sféra“. Ale začnete-li se dívat na svět trochu méně černobíle, vysoká koncentrace moci v jedněch rukách nikdy nesvědčila svobodě, ať už jsou ty ruce soukromé, státní, nebo spolu nějak spolupracují (viz dále). Dvacáté století bylo poznamenáno totalitními režimy, ve kterých se veškerá moc koncentrovala v rukou státu, takže ti, kdo si to nechtějí zopakovat, se bojí zejména opětovného nárůstu státní moci. Ale ten impuls dohlížet na lidi, zavírat jim ústa a kontrolovat, co smějí, co nesmějí, jaké názory musejí zastávat atd. přece není omezený jenom na státní úředníky. Každý máme nějakého spolužáka nebo kamaráda, kterého podobným způsobem stavěli do latě vlastní rodiče. Jenom ty používané metody jsou jiné. Ale abychom z toho ten stát nevynechávali: jedna z věcí, o které se v téhle souvislosti pořád ještě nemluví dost, je možnost, že by velké sítě s vysokými politiky na cenzuře nějak neoficiálně spolupracovaly. To je vzhledem k jejich netransparentnosti docela dobře možné a přitom neprokazatelné. Za uplynulá staletí jsme si vybudovali různé ochranné mechanismy, jak ty mocné politiky a státníky udržet na uzdě, aby nemohli plně kontrolovat toky informací. Tehdy šlo hlavně o tisk, rozhlas a televizi. Byl to nevyrovnaný boj, plný dočasných neúspěchů, ale koncem 20. století vypadala vzniklá struktura docela dobře… Asi jako tato bastionová pevnost, velmi odolná vůči soudobým ofenzivním prostředkům. No a pak někdo vynalezl letadla (sociální sítě), a těm můžete z těch hradeb maximálně tak mávat, zatímco na vás sypou bomby. Vůči nim jsou staré pojistky a ochranné mechanismy naprosto neúčinné. V takové situaci se můžete buď vzdát, nebo začít pracovat na protiletadlové artilerii, která sice není žádným spasením, ale dá vám aspoň trochu šanci na obranu. Dávám přednost té druhé variantě. A kdybych měl identifikovat místo, po kterém bych tu protiletadlovou salvu vypálil první, byly by to soukromé kontakty mezi politiky a firmami provozujícími sociální sítě. Tam je to propojení opravdu kritickým problémem. Vezměte si třeba studijní případ jménem Nick Clegg. To je liberální ex-politik, který byl v letech 2010–2015 vicepremiérem Velké Británie a od roku 2018 je jedním z viceprezidentů Facebooku. Myslíte, že si z telefonu smazal všechny kontakty na své bývalé kamarády z vrcholných příček britské politiky? To by ho možná v tom Facebooku ani nezaměstnali, že? Jeho hodnota bude asi hlavně v tom, umět lobbovat. Ale právě takový lobbying může fungovat oběma směry a není nic nepředstavitelného na tom, že při soukromé večeři Clegga někdo, kdo v současné době tu politickou moc opravdu má, požádá o to, aby Facebook nějakému nepohodlnému jedinci nebo organizaci pořádně zatopil. Stát sám by to udělat nesměl, nebo by jeho rozhodnutí minimálně podléhala nějakému odvolání a soudnímu přezkumu. Ale Facebook je přeci soukromá firma a může si smazat, koho chce, že? Že? No, tak přesně tyhle pupeční šňůry, jejichž existenci je při současné neprůhlednosti celé struktury zatím nemožné byť jen pořádně zmapovat, je potřeba přesekat. Jinak nám hrozí nový standard, podle kterého si ministři a premiéři budou represivní postupy outsourcovat neoficiálními kanály. Nevím, jestli to půjde, ale stálo by to aspoň za pokus.   Text petice „Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale až do smrti budu hájit Vaše právo to říkat.“ B. Hallová o přístupu Voltaira Globální sociální sítě dnes představují hlavní fóra veřejné diskuse a jsou také významným fórem politickým. Jejich vliv na politickou soutěž a volební výsledky je srovnatelný s největšími tištěnými, rozhlasovými nebo TV médii. Vlastníci platforem mají na trhu prakticky monopolní pozici a nejsou politicky neutrální. Naopak, selektivní filtrací obsahu a blokací nepohodlných uživatelů systematicky porušují právo na svobodu projevu a ustanovení o nepřípustnosti cenzury, základní kameny ústavního pořádku ČR. Absolutní moc nad nimi drží nadnárodní korporace s dominantní pozicí na trhu. Rovný přístup zde není garantován, jednotlivé názory nemají stejnou šanci být publikovány. Správu obsahu vykonávají podle neprůhledných, vágních a nekonzistentně aplikovaných pravidel. Zcela legitimní názory běžných uživatelů (již dávno nejde jen o kontroverzní „radikály“) odstraňují tyto firmy ze společenské diskuze bez možnosti se bránit. Cenzurují se už i prostá historická fakta. Transparentnost, které se v moderním světě nevyhne ani starosta malé obce, v případě těchto obřích korporací stát nevyžaduje. Cenzura ze strany soukromého kvazi-monopolu je stále cenzura Je nepřijatelné, aby o tom, co je pravda nebo lež, rozhodovali špatně placení zaměstnanci z Filipín, kteří mnohdy ani neovládají příslušný jazyk a spoléhají na automatické překlady. Je nepřijatelné, aby anonymní studentský brigádník určoval, který politický názor je možné šířit, navíc podle neznámých instrukcí. Je možné mluvit o svobodném přístupu k informacím, demokratické politické soutěži a svobodě slova, jestliže nadnárodní korporace rozhodují, které příspěvky potlačí a které čtenářům úplně odfiltrují? Jestliže zasahují již i do obsahu soukromých zpráv a při vyhledávání upřednostňují vybrané politické kandidáty?  Pravidla, podle nichž zasahují platformy autorům do obsahu, jsou přitom velmi vágní a dokonce retroaktivně se mění dle momentální nálady v určitých kruzích společnosti. O účet tak může přijít kdokoliv, a to i za několik let starý příspěvek, který byl v době svého vzniku nekontroverzní. Proč stát dovoluje nadnárodní korporaci to, co nesmí ani drobný soukromník? Pokud přistoupíme na argument, že soukromá firma si může stanovit jakákoli pravidla diskriminující klienty pro jejich názory, dle stejné logiky by operátoři časem mohli chtít přerušovat hovory a blokovat zákazníky za obsah SMS zpráv. Budeme tolerovat odmítání zákazníků na základě pohlaví, náboženství, národnosti nebo barvy pleti? To by byla stejná diskriminace jako na základě názorů. Na místě je proto otázka, kdy lze zákazníkovi odmítnout poskytnutí služby a jak se ten může bránit a uplatnit reklamaci, pokud provozovatel porušil svá vlastní pravidla. V nich se totiž nepíše o tom, že jsou povoleny jen některé politické názory. Vzniká tím i prostor pro korupci či zákulisní ovlivňování obsahu sociálních sítí ze strany různých subjektů včetně veřejnoprávních, kterým jsme žádnou cenzurní pravomoc nesvěřili. Staletí právního vývoje, při kterém se naši předkové snažili omezit moc vlád nad svobodou projevu a tisku, jsou možností takové tiché spolupráce ohrožena. V sázce je demokracie Jestliže nadnárodní gigant určuje, jaké informace se dostanou k uživatelům, může snadno ovlivnit volby tím, že bude systematicky potlačovat pozitivní zprávy a upřednostňovat ty negativní o jednom kandidátovi, zatímco o druhém naopak. Podobně může preferovat vybrané politické strany či názorové proudy. Jsme připraveni na situaci, když přestane zobrazovat příspěvky nebo zablokuje účty nepohodlných kandidátů a nahradí je příspěvky jejich konkurentů, k jejichž sledování se uživatel ani nepřihlásil? Jsme připraveni na to, že v den voleb vybídne vlastník či manažer sítě potenciální voliče jedné strany, aby šli volit, zatímco druhé od toho odradí? Vzhledem k nulové právní úpravě jde o zcela anonymní, netransparentní a utajované procesy a v nich zainteresované osoby, které mohou významně ovlivnit např. výsledky voleb. Svoje zkušenosti s cenzurou sociálních sítí má již řada zahraničních i českých politiků, veřejných osobností i médií (například právník Pavel Hasenkopf nebo Reflex). Mnozí si donedávna mysleli, že je to jen problém radikálů a podivínů a jich se netýká. Nyní vidíme, že se totéž děje světoznámým osobnostem, respektovaným intelektuálům, univerzitním profesorům a politickým kandidátům. Potlačování svobody projevu se tedy stává běžnou praxí. Proto vyzýváme zákonodárce Parlamentu, vládu a prezidenta České republiky, jejichž povinností je chránit náš ústavní řád, aby 1. zahájili veřejnou debatu s účastí široké veřejnosti o tom, jak zabránit omezování svobody projevu na sociálních sítích, které již začíná deformovat politickou soutěž a fungování demokratických procesů, 2. bez zbytečného odkladu vytvořili parlamentní komisi se zastoupením všech stran v Poslanecké sněmovně a odborníků z oblasti práva, která by se zabývala případy občanů i právnických osob, jejichž účty byly blokovány a příspěvky smazány, aby tyto zkušenosti mohly být využity pro následný zákonodárný proces, 3. po globálních platformách žádali formou zákonné povinnosti ustanovení odpovědné osoby s působištěm v ČR a s přiměřenými rozhodovacími pravomocemi pro průběžné řešení případů, kde mohl být porušen zákon. Marian Kechlibar, Daniel Vávra, Vlastimil Veselý Podpis k petici můžete připojit ZDE. 

Čas načtení:

Novela zákona o sociálních službách - nový profesní zákon

[skoleni-kurzy.eu] Seminář seznámí posluchače s připravovanou legislativní úpravou v zákoně o sociálních službách a s nově řešeným právním postavením sociálních pracovníků. Účastníci se seznámí s připravovanými zásadními změnami proti současnému stavu. Cíl semináře Cílem semináře je seznámit účastníky s připravovanými zásadními legislativními změnami v novele zákona o sociálních službách a v novém profesním zákoně dopadajícími nejen na management v sociálních službách a veřejné správě. ...Aliaves Co., a.s.

Čas načtení: 2024-05-17 13:30:01

Hrozí zákaz sociálních sítí? Instagram a Facebook čelí v EU masivnímu vyšetřování

Evropská komise si posvítí na sociální sítě Facebook a Instagram Meta podle ní nedělá dost v ochraně mladých lidí a jejich duševního zdraví TikTok je v podobných problémech na americkém trhu Kolem sociálních sítí panují poslední roky velké obavy. Experti se shodují, že nadměrné trávení času na sociálních sítích má negativní dopad na psychické zdraví člověka, zejména pak u dětí a mladých dospělých. Eurokomisaři Vestager a Breton již otevřeně hovoří o tom, že sociální sítě mohou být návykové podobně jako tvrdé drogy. Přečtěte si celý článek Hrozí zákaz sociálních sítí? Instagram a Facebook čelí v EU masivnímu vyšetřování

Čas načtení: 2024-06-07 06:10:05

Závislost na internetu mění mozky mladých lidí. Jejich návykové chování se pak horší

Rozsáhlá metastudie popsala změny na mozku v důsledku závislosti na sociálních sítích u mladých uživatelů. Chemické změny viditelné v neuronových sítích mohou za závažné vnější dopady, například další a ještě horší návykové chování, duševním problémy nebo snížené rozhodovací schopnosti. Studie závislosti na sociálních sítích probíhají dlouhodobě. Vědci ve výzkumu p ublikovaném v časopise PLOS Mental Heath zhodnotili jen ty největší práce na tohle téma s účastí lidí ve věku 10 až 19 let z posledních deseti let. Všem účastníkům lékaři diagnostikovali závislost na internetu, autory nové práce definovanou jako neschopnost odolat nutkání podívat se na sociální sítě či jiný obsah. To má

Čas načtení: 2024-06-28 22:03:00

APSS: Nejlepší inovativní přístupy v sociálních službách za rok 2023

Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR (APSS ČR) vyhlásila ve středu 26. června spolu se všemi kraji a Nadačním fondem Škoda Auto nejlepší inovativní projekty v sociálních službách. Ve 2. ročníku soutěže Cena inovace v sociálních službách zvítězilo celkem pět projektů z celé České republiky, které do každodenní praxe poskytovatelů sociálních služeb a krajských úřadů vnesly nadstandardní, inovativní či výjimečný přístup.

Čas načtení: 2024-11-29 09:00:00

Zařízení sociálních služeb podle obcí

Kód:190037-24Název produktu:Zařízení sociálních služeb podle obcíAnotace:Datové sada obsahuje statistické údaje o počtu zařízení sociálních služeb v obcích České republiky.Klíčová slova:Zařízení sociálních služeb, místa v zařízeních sociálních...

Čas načtení: 2024-11-29 09:00:15

Drama pro teenagery? Austrálie schválila zákon, do věku 16 let nesmějí používat sociální sítě!

Australská vláda schválila zákon, který zakazuje dětem do 16 let zakazuje používání sociálních sítí Australané novou legislativu vítají, sociální sítě ji kritizují Z jeho znění především není jasné, jakým způsobem mají nezletilým zabránit v užívání sítí Téma vztahu dospívajících a sociálních sítí je hojně diskutované napříč celou společností nejen u nás, ale také ve světě. Dopady nadměrného trávení času na Facebooku, Instagramu či TikToku zkoumá nejeden vědec, sociolog či psycholog a způsoby, jak omezit negativní dopady hledají i samotní rodiče. Mimo tyto skupiny se o budoucí generace voličů starají také politici, kteří velmi rádi přistupují ke snadnému řešení, kterým je zákaz s pomocí zákona. Přečtěte si celý článek Teenageři do věku 16 let budou mít na sociálních sítích utrum. Austrálie schválila nový zákon, platit začne za rok

Čas načtení: 2024-11-29 09:00:15

Drama pro teenagery? Austrálie schválila zákon, do věku 16 let nesmějí používat sociální sítě!

Australská vláda schválila zákon, který zakazuje dětem do 16 let zakazuje používání sociálních sítí Australané novou legislativu vítají, sociální sítě ji kritizují Z jeho znění především není jasné, jakým způsobem mají nezletilým zabránit v užívání sítí Téma vztahu dospívajících a sociálních sítí je hojně diskutované napříč celou společností nejen u nás, ale také ve světě. Dopady nadměrného trávení času na Facebooku, Instagramu či TikToku zkoumá nejeden vědec, sociolog či psycholog a způsoby, jak omezit negativní dopady hledají i samotní rodiče. Mimo tyto skupiny se o budoucí generace voličů starají také politici, kteří velmi rádi přistupují ke snadnému řešení, kterým je zákaz s pomocí zákona. Přečtěte si celý článek Teenageři do věku 16 let budou mít na sociálních sítích utrum. Austrálie schválila nový zákon, platit začne za rok