Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2026-02-04 08:00:00

Famózní 4K projektor XGIMI HORIZON Ultra v Česku zase zlevnil! Má Dolby Vision a zvuk Harman Kardon

Domácí kino s až 200″ úhlopříčkou? XGIMI HORIZON Ultra patří mezi nejlepší 4K projektory vůbec. Hybridní technologie Dual Light kombinuje laser a LED pro vysoký jas i přirozené barvy, nyní tento kousek podstatně zlevnil. 4K obraz, který funguje i za dne Svítivost 2875 ANSI lumenů umožňuje použití i v částečně osvětlených místnostech – stačí zatáhnout […] Celý článek si můžete přečíst na Famózní 4K projektor XGIMI HORIZON Ultra v Česku zase zlevnil! Má Dolby Vision a zvuk Harman Kardon

Čas načtení: 2018-06-16 16:33:40

Kelly Barnhillová: Dívka, která upíjela měsíc

Famózní úspěch této knihy v zahraničí lze podle mě přičítat dvěma věcem: nádherně a jímavě, leč velmi překvapivě rozbalovaným charakterům postav. A potom příběhu, ve kterém si čtenář každého věku i založení najde to svoje. Od mystiky k akčnosti, od jemných linií příběhu, až po chvíle, kdy jednotlivé řádky zazní jako osudové volání do boje. Dívka, která upíjela měsíc je jednou z obětovaných holčiček, které se každoročně nechávají napospas v černém lese pro zlou čarodějnici. Ne, nikdo se neptá, co se s dětmi stane… Ale jedno je jisté. Z druhé strany lesa je už na cestě čarodějnice, obyčejně má nějakou tu ptačí podobu, aby se jí rychleji cestovalo, a pro dítě si jde. Má však zcela jiné motivy, než jaké si myslí lidé ve městě. Oplakávat by se dalo na obou stranách. Propleteným způsobem se tu setkávají dva různé, leč i tak velice podobné světy. Příběh se vine jako říčka, bublá jako močál, Luna se z malého dítěte stává děvčátkem, posléze i mladou slečnou a všechno spěje k těm jejím osudovým třináctým narozeninám. Vedle ní stojí ta, která ji vychovala. Ta údajně „zlá“ čarodějnice Xan a množství dalších podivných bytostí, které tuší, že se schyluje k důležité době. A ta tajemství, která vznikla nedopatřením mezi Xan a Lunou, jsou nakonec tím nejmenším, co vůbec v celém příběhu bylo. Nádherný konec příběhu je strhující a rozhodně vás nenechá vydechnout. Dobře si všechno pamatujte, protože autorka ke konci strhne děj jako lavinu a nezůstane kámen na kameni.   „Moc se ptáš. Nikdo neví, co čarodějnice s těmi dětmi, které sebee, dělá. Na to se nikdo neptá. Nemůžeme se ptát – copak to nechápeš? Příliš to bolí. Dobře. Pojídá je. Už jsi spokojená? Ne. To si opravdu nemyslím. Matka mi vyprávěla, že sní jejich duši a jejich těla bez duše od té doby bloudí po zemi. Neschopna žít. Neschopna umřít. Duchem nepřítomna se bezcílně potulují světem. Nemyslím, že je to pravda. Zahlédli bychom je, nemyslíš?  Viděli bychom aspoň jednoho, jak jde kolem. Za všechny ty roky.“ No, a to je asi to, o čem příběh doopravdy je – o spoustě DOMNĚNEK, které jsou někdy opravdu jen domněnkami, protože… se někdo bojí se na něco zeptat víc. Pravda, tím mě příběh trochu dral nervy, protože s tam neustále opakovalo právě to. Na druhou stranu tu názorně můžeme vidět, jak nevyslovené ze strachu, může ovlivnit děj. A jaká je to škoda. A to platí i v životě. Že by právě to bylo to „za třetí“, za které autorka dostala svou literární cenu? Kelly Barnhillová je autorkou pěti knih pro děti a mládež, napsaných v žánru fantasy. Ačkoli se i první čtyři setkaly s vřelým přijetím kritiků a získaly několik ocenění, teprve pátá – Dívka, která upíjela měsíc – přinesla Barnhillové doslova famózní úspěch. Byla oceněnou význačnou Cenou Johna Newberyho, čímž ale výčet cen a chvály nekončí. Spisovatelka žije v Minnesotě s manželem a třemi dětmi. Vydalo nakladatelství Argo, 2018 Renata Petříčková [pt_view id=”8f01f87e0f”]

Čas načtení: 2024-05-25 16:59:13

Česko je ve finále! Famózní výsledek 7:3

Česká reprezentace vyhrála nad Švédskem 7:3 a zajistila postup do finále o zlaté medaile. (Foto: Wikimedia / ilustrační) Článek Česko je ve finále! Famózní výsledek 7:3 se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2024-11-08 19:30:31

Famózní dvanáctiválec! Prohlédli jsme si omlazený Rolls-Royce Ghost včetně prodloužené a Black Badge edice

Přibližně před měsícem Rolls-Royce představil modernizovaný model Ghost Series II Jen o pár týdnů později jsme měli možnost si novinku prohlédnout v nově zrekonstruovaném pražském showroomu K vidění byla nejen klasická verze, ale také prodloužená Extended či sportovní Black Badge varianta V pražských Strašnicích se nachází nově zrekonstruovaný showroom značky Rolls-Royce (informovali jsme zde). A právě v něm jsem měl možnost si poměrně rychle po světové premiéře naživo prohlédnout modernizovanou generaci luxusní limuzíny Ghost, a to rovnou ve všech třech jejích variantách. Přečtěte si celý článek Famózní dvanáctiválec! Prohlédli jsme si omlazený Rolls-Royce Ghost včetně prodloužené a Black Badge edice

Čas načtení: 2024-11-13 20:00:14

Red Magic 10 Pro+ láká mobilní hráče na famózní 144Hz displej, obří výkon a 7050 mAh baterii

Značka Red Magic představila novou generaci herních telefonů Představené novinky potěší nejen vysokým výkonem, ale i spoustou dalších detailů Displej se pyšní ultratenkými rámečky a neviditelnou selfie kamerkou Do relativně tenkého těla se podařilo nacpat 7050mAh akumulátor Nedávno představený čipset Qualcomm Snapdragon 8 Elite se na trhu usadil velmi rychle – za tři týdny své existence zakotvil například ve smartphonech Xiaomi 15, Oppo Find X8 Pro, Realme GT 7 Pro nebo OnePlus 13. Byla jen otázka času, kdy si tento supervýkonný čip najde cestu do herních smartphonů. Prvenství si v této disciplíně uzmula značka Nubia, která na trh posílá dva nové smartphony ze své herní série Red Magic. Přečtěte si celý článek Red Magic 10 Pro+ láká mobilní hráče na famózní 144Hz displej, obří výkon a 7050 mAh baterii

Čas načtení: 2025-03-14 09:00:09

Baterie u Vivo X200 a X200 Pro: famózní výdrž, rychlé nabíjení a pár tipů na závěr

Telefony Vivo X200 a X200 Pro se chlubí jednou z nejdelších výdrží na baterii Díky akumulátoru nového typu jde o smartphony, které v klidu vydrží i 2 dny bez nabíjení Samotné dobíjení je pak velmi rychlé, na 50 % jim stačí necelá půlhodina Vivo letos přineslo na český ne jednu, ale rovnou dvě vlajkové lodě. Model X200 potěší méně náročné zákazníky, kteří chtějí skvěle vybavený telefon, ale nechtějí za něj utratit moc přes 20 tisíc korun. Naopak vrcholný model X200 Pro stojí bezmála 30 tisíc korun, zároveň ale cílí na ty úplně nejnáročnější. Oba modely nadchnou mimo jiné skvělou výdrží a rychlým nabíjením. Na tyto prvky jejich výbavy jsme se podívali pořádně pod lupou. Přečtěte si celý článek Baterie u Vivo X200 a X200 Pro: famózní výdrž, rychlé nabíjení a pár tipů na závěr

Čas načtení: 2025-11-16 17:25:02

Pražská pekárna s famózní focacciou, na kterou chodí i Italové, a tip od zakladatele GymBeamu

Jako každou neděli vám přinášíme pravidelný přehled toho nejzajímavějšího, co jsme v končícím týdnu na CzechCrunchi napsali a natočili. Článek Pražská pekárna s famózní focacciou, na kterou chodí i Italové, a tip od zakladatele GymBeamu se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-12-17 18:00:01

Slevová smršť u Samsungu: Galaxy A56 za 7 tisíc, Galaxy S25 jen za 14 tisíc

České e-shopy nabízí famózní slevy na telefony Samsung Nejzajímavější je Galaxy S25 v základní konfiguraci za necelých 14 tisíc Koupíte ale i Galaxy A16 s pěknou slevou za 2,5 tisíce korun Vánoce jsou za rohem a kdo ještě nemá dárky, může využít famózní slevy, které na konci roku nasadil jihokorejský Samsung. U vybraných prodejců teď koupíte low-end model pro nenáročné Galaxy A16 za 2,5 tisíce korun, což je sleva skoro o třetinu. Největší sleva přitom číhá na fanoušky vlajkových lodí, protože základní kompaktní model Galaxy S25 je v akci levnější o 7,5 tisíce. Přečtěte si celý článek Slevová smršť u Samsungu: Galaxy A56 za 7 tisíc, Galaxy S25 jen za 14 tisíc

Čas načtení: 2009-12-13 00:00:00

Rogue Status: Odvážná stylová značka, která se nebojí kontroverze

Společnost SkatePrice.cz rozšířila před nedávnem svou nabídku oblečení. Ti z vás, kdo četli článek o Famous Stars & Straps, budou mít o to větší důvod k radosti, protože další značkou, kterou si můžete pořídit na českém trhu, je famózní Rogue Status ze slunné Kalifornie. Obě výše zmíněné značky ...

Čas načtení: 2010-11-05 00:00:00

Křeslo Pelikán: Stylové posezení, které si zamilujete!

Křeslo není jen dekorace v prostoru, ale prostor sám. Máte-li k tomuto tvrzení výtky, patrně jste ještě nezaznamenali úžasný produkt Finna Juhla. Své famózní křeslo Pelikán představil již v roce 1940 a okamžitě se stalo klasikou v oblasti sedacího nábytku. O tom mimo jiné svědčí i to, že se vyrábí d ...

Čas načtení: 2009-09-07 13:00:00

Paperclip Lamp: Lampa ve tvaru kancelářské sponky Teague

Opravdu kvalitní kousek vás musí uhranout na první pohled. Stejný pocit jsem měl, když jsem při brouzdání internetem narazil na počin jedné z nejslavnějších společností v oblasti designu, Teague. Tu založil famózní Walter Darwin Teague v roce 1926 v Seattlu ve státě Washington a její jméno se pak sp ...

Čas načtení: 2018-10-26 09:54:18

Recept na víkend: tvarohový koláč s ovocem

Nedávno jsme dostali chuť na něco sladkého a zaujal nás recept na ovocný tvarihový koláč. Trochu jsme si ho upravili po svém, aby obsahoval méně cukru a více ovoce a výsledek? Famózní!

Čas načtení: 2018-04-22 22:00:00

Užijte si dovolenou bez kazu

Všichni to jistě znáte. Dovolená v zámořských letoviscích patří k těm nejoblíbenějším. Moře, slunce, přepychový hotel, příjemný personál a naprosto famózní místní pokrmy. Zdálo by se, že vás nemůže nic otrávit. Doslova. Opak je však pravdou. Právě konzumace jídla a pití vám může připravit nemalé pro ...

Čas načtení: 2007-12-17 20:00:00

Unreal Tournament 3

Klasika multiplayerových stříleček je zpátky a ve výborné formě! Přiznám se bez mučení – veškeré díly Unreal Tournament patří k mým oblíbeným a nejnovější počin lidí z Epic Games pokračuje ve famózní krasojízdě. Tak co tu tedy máme nového? Unreal Tournament 3 je především multiplayer titul a nejde ...

Čas načtení: 2007-11-01 06:00:00

GTA San Andreas

GTA je bezpochyby jednou z nejkontrover­znějších herních sérií na PC a konzole. Již od prvního dílu se krví a jadrnými výrazy nešetřilo a ruku v ruce s famózní hratelností a otevřeným světem byl každý z dílů nesmírně očekáván. Nejnovější díl GTA San Andreas posunul pomyslnou laťku kvality skoro na s ...

Čas načtení: 2007-10-10 06:00:00

Crysis

Jen o malém množství her se dá ještě před vydáním s určitostí říci, že půjde o naprosté pecky. Mezi vyvolené bude patřit i Crysis. Nepřímé pokračování dnes již legendární famózní střílečky Far Cry. V nedaleké budoucnosti Představte si idylický ostrůvek v jihočínském moři… Pěkné, že? A teď si k něm ...

Čas načtení: 2016-08-14 13:50:00

Chalupa o bronzové medaili skifaře Synka: Je to velikánský úspěch

Lipno nad Vltavou - Jako závodník se veslař Václav Chalupa zúčastnil šesti olympijských her a jeden z těchto startů proměnil v zisk cenného kovu. Proto ví, jak těžké je prosadit se pod pěti kruhy mezi ty nejlepší. O to více si cení svého skifařského následovníka Ondřeje Synka, jemuž se potřetí v řadě podařilo dojet si pro olympijskou medaili. "Je to velikánský úspěch. Ondra je dvanáct let na špici mezi prvními třemi," připomněl Chalupa Synkovu famózní bilanci, kdy od roku 2005 byl na každé vrcholné akci schopen dosáhnout medailového úspěchu.

Čas načtení: 2021-08-28 20:23:11

Vítězem karlovarského filmového festivalu se stal srbský film Strahinja. Které další snímky byly oceněny?

Letošní 55. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary proběhl od 20. srpna do 28. se dvěmi soutěžními sekcemi. Festivalové poroty ocenily 28. srpna nejlepší filmy festivalu. Ceny byly předány během závěrečného ceremoniálu.   HLAVNÍ SOUTĚŽ   VELKÁ CENA – KŘIŠŤÁLOVÝ GLÓBUS Strahinja / Strahinja Banović Režie: Stefan Arsenijević Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva 2021 Strahinja a jeho žena Ababuo opustili Ghanu s vidinou lepšího života v Evropě. Místo na jejím západě však skončili v Srbsku, kam byli deportováni. Strahinja si začal budovat kariéru, Ababuo však nemá možnost realizace a její frustrace narůstá. Když jednoho dne zmizí, Strahinja se ji vydává hledat… Průzračně čistý, humanisticky laděný příběh o potřebě najít své místo ve světě a o lásce, jejíž nejhlubší důkaz může být ten nejbolestivější.   ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY Každá minuta života Režie: Erika Hníková Česká republika, Slovenská republika, 2021 Slovenští manželé Hanuliakovi se při výchově rozhodli následovat cestu takzvané Kamevédy, komplexního rozvoje pohybových schopností i intelektu dítěte. Ve své hloubce unikátní úvaha o výchově dětí dokumentuje rok života jejich čtyřletého syna Miška, z nějž ani minuta nepřišla nazmar, neboť pro nudu nezbývá místo a odpočinkem se jen nadechuje před dalším výkonem.   CENA ZA REŽII Dietrich Brüggemann za režii filmu Ne! / Nö Německo, 2021 Není trajektorie partnerského života předem nadefinovaná? Vzít se, mít děti, být jako ostatní… Generace třicátníků má možná vše, avšak podle Dietricha Brüggemanna selhává v naplnění nastavených ideálů. Ne! je kritikou současných hodnot, stejně jako pojednáním o boji za lásku.   CENA ZA ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON Éléonore Loiselle za roli ve filmu Boje / Guerres Kanada, 2021 S dovršením dvaceti let se Emma přihlašuje do armády. Chce nejen jít ve šlépějích svého otce, ale touží se též zbavit tíživého pocitu existenciální prázdnoty. I když to prostředí tvrdé disciplíny vyžaduje, Emma postupně zjišťuje, že ne všechny emoce dokáže v mužské společnosti potlačit.   CENA ZA MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON Ibrahim Koma za roli ve filmu Strahinja / Strahinja Banović Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva, 2021   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ Sborovna / Zbornica Režie: Sonja Tarokić Chorvatsko, 2021 Anamarija nastupuje jako výchovná poradkyně do nové školy. Divák spolu s ní odkrývá charaktery členů učitelského sboru, prožívá drobné konflikty a odhaluje zákulisní hry. Sebevědomý debut Sonji Tarokić o boji jednotlivce v rámci systému a obtížnosti zachování vlastní integrity přináší zároveň komplexním způsobem podaný portrét instituce, jejíž zaměstnanci mají jeden z nejzodpovědnějších úkolů – vzdělávat nastupující generace.   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ Vinette Robinson za herecký výkon ve filmu Bod varu / Boiling Point Velká Británie, 2020 Šéfkuchaři Andymu ještě ani nezačala směna, a už nestíhá. Jeho restaurace je přebookovaná, kuchyní šmejdí nespokojený kontrolor a do toho všeho na večeři dorazí i kuchařská ikona s uznávanou food-kritičkou. Jednozáběrová jízda hektickým večerem začíná… Famózní Stephen Graham v hlavní roli britského filmu o všech, kterým se pod tíhou profesního stresu někdy zavařila hlava.   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ Jelena Stanković za kameru ve filmu Strahinja / Strahinja Banović Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva, 2021   DIVÁCKÁ CENA DENÍKU PRÁVO Zátopek Režie: David Ondříček Česká republika, Slovenská republika, 2021 Fascinující drama Davida Ondříčka přibližuje životaběh Emila Zátopka, proslulého českého vytrvalce a olympijského šampiona, muže, který s imponující bezstarostností atakoval hranice lidských možností a zařadil se po bok velikánů, kteří posunuli sportovní klání do kategorie nezapomenutelných příběhů.   SOUTĚŽ NA VÝCHOD OD ZÁPADU   VELKÁ CENA NA VÝCHOD OD ZÁPADU Rus / Nuuccha Režie: Vladimir Munkuev Rusko, 2021 Chudý jakutský pár právě pohřbil novorozené dítě a chystá se na příchod drsné zimy. Když místní správce rozhodne, že se mají manželé postarat o ruského politického vězně, nezbývá jim než uposlechnout. Cizincův příchod však zasáhne do jejich života víc, než očekávají… Sugestivní drama je pozoruhodnou ukázkou jakutské kinematografie a zároveň výrazným hlasem do debaty na téma následků kolonizace a násilné asimilace národů na území carského Ruska.   ZVLÁŠTNÍ CENA POROTY NA VÝCHOD OD ZÁPADU Jako sestry / Sestri Režie: Dina Duma Severní Makedonie, Kosovo, Černá Hora, 2021 Přátelství dvou dospívajících dívek je ohroženo ve chvíli, kdy musí čelit fatálním následkům svého manipulativního chování. Subtilní debut z prostředí mladé komunity, pro niž je počet followerů důležitější než upřímné vztahy, autenticky zachycuje formativní momenty mládí, které nás učí přijmout zodpovědnost za své činy.   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ Jednotka intenzivního života Režie: Adéla Komrzý Česká republika, 2021   KŘIŠŤÁLOVÝ GLÓBUS – CENA ZA MIMOŘÁDNÝ UMĚLECKÝ PŘÍNOS SVĚTOVÉ KINEMATOGRAFII Michael Caine, Velká Británie   CENA PREZIDENTA MFF KARLOVY VARY ZA PŘÍNOS ČESKÉ KINEMATOGRAFII Jan Svěrák, Česká republika   CENA PREZIDENTA MFF KARLOVY VARY Ethan Hawke, USA   NESTATUTÁRNÍ CENY UDĚLENÉ NA FESTIVALU   CENA MEZINÁRODNÍ FILMOVÉ KRITIKY Zkouška / Ezmûn Režie: Shawkat Amin Korki Německo, Irácký Kurdistán, Katar, 2021 Pokud Rožín nesloží přijímací zkoušky na univerzitu, musí podstoupit domluvený sňatek. V opačném případě je svobodná. Tak rozhodl otec, hlava rodiny. Starší sestra Šilan se snaží Rožín ze všech sil pomoci, ale každý dobře míněný krok stahuje mladou ženu hlouběji do sítě podvodů a lží. Napínavé drama i odvážný průzkum tématu práva žen na vlastní život.   CENA EKUMENICKÉ POROTY EKUMENICKÁ POROTA Strahinja / Strahinja Banović Režie: Stefan Arsenijević Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva, 2021   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ EKUMENICKÉ POROTY Sborovna / Zbornica Režie: Sonja Tarokić Chorvatsko, 2021   CENA FEDEORA Za nejlepší film v Soutěži Na východ od Západu Otarova smrt / Otar's Death Režie: Ioseb „Soso“ Bliadze Gruzie, Německo, Litva, 2021 Dvě rodiny, potýkající se s rozdílnými existenciálními problémy, svede dohromady nešťastná událost. Na jednu z nich má nehoda fatální dopad, pro druhou se stává příležitostí k lepšímu životu. Pečlivý průzkum perspektiv všech poznamenaných osob ústí v úvahu nad lidskou morálkou, jež si neodpustí tragikomický tón.   ZVLÁŠTNÍ UZNÁNÍ POROTY FEDEORA Jednotka intenzivního života Režie: Adéla Komrzý Česká republika, 2021   CENA EUROPA CINEMAS LABEL Za nejlepší evropský film v Hlavní soutěži a v Soutěži Na východ od Západu Strahinja / Strahinja Banović Režie: Stefan Arsenijević Srbsko, Francie, Lucembursko, Bulharsko, Litva, 2021 {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-07-19 22:34:52

Blahoslaveni kněží, kteří mají kamarády (z archivu LtN)

Osobnost a knihy Marka Orko Váchy, to je svět, kde se běžně kladené a přijímané protiklady ukazují jako zdánlivé. Je křesťanským knězem a zároveň evolučním biologem. Jeho knihy zahrnují niterný prožitek člověka, který chce svět zakoušet jako nevyslovitelné tajemství, i přísnou argumentaci exaktního vědce. (Text, který původně vyšel v Literárních novinách 36/2011, zveřejňujeme v rámci cyklu Z archivu LtN. Vracíme se jím k článkům, které mají co říci, i když jsou staršího data.)   Vystudoval jste molekulární biologii a genetiku, jste katolický kněz. Čím se tyto oblasti mohou navzájem inspirovat? Nejsem si moc jistý, jak by víra mohla ovlivnit vědu, která má přísně specifikovaná pravidla a zajímá se o takový svět, který je měřitelný a vážitelný. Naopak věda může náboženský postoj člověka ovlivnit výrazně, konkrétně molekulární genetika nebo evoluční biologie, která říká, že stále vznikají nové druhy a že planeta je schopna jich generovat patrně nekonečné množství. Právě toto vnímám jako jiskru čehosi božského a jako inspiraci pro filozofii či víru. Svět je jeden a pravda vědy a pravda víry nejdou proti sobě. Rozpor mezi nimi je pouze zdánlivý a přinesl jej až komunistický režim. Světová veřejnost – církevní i světská – přijímá Darwinovu teorii řekněme 15 let po vydání Původu druhů. Věda, víra a umění jsou tři různé pohledy na svět, tři různé paprsky osvětlující tutéž skutečnost.   Nicméně na školách se učí, že kreacionismus a evolucionismus jsou dvě protichůdné teorie. Obecně tomu tak není, sám jsem dlouhá léta učil biologii na střední škole. Ten rozpor je dnes artikulován zejména v jižních státech USA, v tzv. Bible Belt, což jsou státy často baptistické a protestantské. Existuje řada vědců, kteří nepatří k té absolutní špičce, ale zato jsou publikačně velmi aktivní, a kteří říkají: „My jsme darwinisté, a proto ateisté.“ Nejznámější z této vrstvy biologů je Angličan Richard Dawkins, patří k nim i Ed Wilson, kterého si jinak velmi vážím a mám tu od něho několik fantastických knih, nebo autor Nahé opice Desmond Morris, psycholog Steven Pinker, filozof Daniel Dennett a další. A na druhé straně protestantští věřící typicky právě v oněch jižních státech USA říkají: „My jsme věřící, a proto darwinisté nejsme.“ Celý ten spor na mě působí dojmem, že se zde setkávají dvě náboženství a že si kreacionisti a evolucionisti v zásadě nemají moc co vyčítat. Obě strany chápou své přesvědčení velmi fundamentalisticky, mají své posvátné texty, ani jedna strana není přístupna diskusi, obě dvě se pokoušejí „evangelizovat“ veřejnost. Člověk v žádném případě nemůže souhlasit ani s jednou z těchto válčících stran.   Existují různé tendence obě teorie spojit – například Benjamin Kuras ve své knize Zakázané ovoce poznání přirovnává jednotlivé dny stvoření ke geologickým etapám. Jak se na podobný náhled díváte? Na to bych byl opatrný. Ano, nechybí názory, že v Genesis je evoluce naznačena. Ale při takovém výkladu bychom se brzy dostali do potíží. V Genesis v prvních třech dnech vznikají domény, a to oddělením – světla a tmy, vody nad klenbou a vody pod klenbou, vody a souše. Druhé tři dny se tyto domény zabydlují – už třetí den kupodivu existují zelené rostliny, teprve až čtvrtý den Slunce a Měsíc. Pátý den ptáci a ryby, šestý den vzniknou v jednom společném „balíčku“ zvířata a člověk. Vezměte si čtvrtý den, stvoření Slunce a Měsíce: z toho by vyplývalo, že Slunce není původcem světla, neboť to tu již bylo od prvního dne. Jsou stvořeny nečekaně pozdě a ani nemají jména, což lze zase chápat jako polemiku s Babylónií a jejími hvězdnými bohy. Rozdělovat šest dní na geologické epochy mi nepřipadá úplně ideální. Navíc evoluce není lineární přímka, její půdorys připomíná spíše rozvětvené křoví. Bylo by iluzorní hledat v Genesis pravdy přírodovědecké, Genesis spíše odpovídá na otázku, jak žít.   To je tedy způsob, jak mezi vírou a vědou, vírou a rozumem vykolíkovat pole? Z pohledu věřícího člověka je rozum dar Boží, tudíž používat ho je vcelku žádoucí a požehnané. Věda u nás na Západě dosáhla fantastických výsledků právě proto, že se rozhodla věnovat se výhradně oblasti měřitelného. Někdy v 17. století za Descarta a později Francise Bacona jsme se podívali z okna a řekli si: svět je nesmírně složitý, pestrý, vířivý – co kdybychom se podívali z okna přes brýle přírodních věd? Co kdyby nás od této chvíle začalo zajímat pouze měřitelno a vážitelno. Takže nás nebude zajímat krása východu slunce a estetická rovina skutečnosti, nebude nás zajímat duše ani Bůh, andělé ani peklo – neboť nic z toho nepohne rafičkou přístroje. To se ukázalo jako nesmírně užitečné. Co se týče víry, západní věda sama sobě naordinovala něco, čemu se říká metodologický agnosticismus, což znamená, že si uložila mlčení o fenoménech, jako je Bůh, peklo či lidská duše, a nehledá Boha ani pod mikroskopem, ani dalekohledem – tyto věci možná jsou, možná ne, ale materiálem vědy na to nelze přijít. V tomto ohledu je zajímavá myšlenka francouzského filozofa Lamartinea, který říká, že se Východu příliš nepodařilo odstřihnout rozum od světa mýtů a magična, zatímco Západu ano. Při vší úctě, dojde-li na lámání chleba, z malomocenství vás vyléčí spíš tvrdě materialistická západní věda nežli akupunktura. Stejně tak se vesmír chová spíš podle představ západních astronomů než jejich východních kolegů.   Podle katalánského teologa Xaviera Morlanse byl vědecký rozvoj usnadněn tam, kde společnost vyznávala monoteistická náboženství, na rozdíl od národů, kde má každá rostlinka svého boha. To zní pravděpodobně. Co se týče výzkumu rostlin a zvířat, někdy z něho běhá mráz po zádech. V 17. století Descartes zahrnul rostliny a zvířata mezi res extensa, chápal je jako biomechanismy – bête machine – a tak se k nim i přistupovalo: lidé lili zvířatům při pitvě za živa do žil vosk nebo olovo, aby zjistili, kam poteče. Jako když automechanik zkoumá motor. V naší lékařské etice, když jsme koncem 19. století smetli ze stolu lidskou duši, náhle vznikl i l’homme machine, člověk-stroj. Podobně říká Richard Dawkins, že jsme jen vehikly genů, mechanický stroj. V určité době do nás začnou odkapávat chemikálie, které způsobí, že se zamilujeme. A Steven Pinker dodá, že mozek je jen vlhký počítač, jehož jediným úkolem je namnožit geny, které ho vytvořily.   Evoluční teorie staví na tom, že život se vyvíjel postupně hromaděním nahodilých změn a jejich selekcí prostředím. Kde je v tomto prostoru náhody místo pro božskou kreativitu? Je důležité odlišit fakt evoluce a interpretaci evoluce, neboť evoluce je jev a např. Darwinova teorie je jedna z možných interpretací. Mimo jiné pro křesťana je velkou satisfakcí, že když před třiceti lety někdo polemizoval s Darwinem, tak byl tmář a papeženec, zatímco dnes se ukazuje, že v evoluci kromě přírodního výběru funguje i mnoho dalších mechanismů, o kterých se Darwinovi nemohlo ani snít. Dnešní dění je fascinující, např. epigenetika – ukazuje se, že pokud se organismus setkává ve svém prostředí s nějakým stálým tlakem, pak se tento tlak může někde u někoho projevit geneticky. Darwin předpokládá, že prostředí je jen selekční faktor, kde vyhrává ten, kdo má nejlepší oči, nejrychlejší nohy atd. Dneska se zdá, že prostředí hraje silnější roli, a pokud dlouhou dobu selektuje jedním směrem, pak se tyto změny patrně dokážou fixovat i geneticky. Darwin ani nemohl vědět, jak se dostávají do našich genomů geny horizontálním přenosem, tedy skrze viry nebo bakterie. Současná debata spočívá v tom, nakolik je Darwinova teorie univerzální a do jaké míry se zapojují i další hráči.   Stále ale zůstává otázka, kde v tomto prostoru, ve kterém panuje náhoda, můžete spatřit tvůrčí záměr. Jeden z důvodů, proč jsme tu, je přílet jednoho meteoritu na Yucatanský poloostrov před 65 miliony let. Co se dělo pak, se moc neví. Meteorit tam každopádně dopadl a byl spouštěcím mechanismem pro další události, jejichž důsledkem bylo podle jedné teorie vyhynutí dinosaurů, díky čemuž se savci dostávají do uprázdněných ekologických nik a ve třetihorách dochází k obrovské expanzi savců, včetně primátů a včetně člověka. Co může být na světě náhodnějšího než dopad meteoritu? Kdyby nedopadl, dnes tu my tři nesedíme. Takovýchto náhod je v evoluci člověka nepočitatelně. Dvě miliardy let zde byly bakterie, pak se stalo něco, čemu opět moc nerozumíme, a jedna bakterie sežrala druhou nebo na ní začala parazitovat a vznikly eukaryotické buňky, ze kterých vznikneme my. Proč ne dřív, proč ne později, proč vůbec? Nebyl důvod, aby k tomu došlo. Věřící člověk to interpretuje tak, že Bůh, který stojí mimo čas, působí i skrze tyto náhody.   V jedné knize říkáte, že evoluční biologie je krásná věda, která nám otevírá oči pro tajemno. Co tajemného nám třeba ukazuje? Třeba to, že stále vznikají nové druhy, planeta generuje nové vlny života, což mi filozoficky připadá famózní. Současných asi 10 až 30 miliónů druhů organismů je jedno promile všech druhů, které tu kdy byly. Steve J. Gould říká velmi hezky, že kdybychom si život na Zemi představili jako magnetofonovou pásku, vrátili ji na začátek a zkusili ji přehrát znova, tak život vykvete do úplně nových větví. Náš scénář byl jenom jeden z mnoha, které se mohly odehrát. Možná tu mohly být jen bakterie, dokud se Slunce neroztáhne a nespálí je. Otázka také je, jestli by život mohl existovat na bázi jiného atomu než uhlíku. Život se mohl vyvinout milióny různých cest. A další věc – zkuste si představit, že onen závoj vědomí, který člověk protrhl jako první, protrhne jednou ještě nějaký další druh. Ať už by to byl delfín nebo šimpanz nebo někdo jiný. Jsme opravdu tak strašně výluční? Vzali bychom takový druh do party? Proč by ne? Před pár lety byl v Indonésii objeven druh homo floresiensis, o němž nevíme nic moc přesného, ale v zásadě se má za to, že to byl jeden z post-homo-erectus, kterému se v nitru nepřístupných ostrovů podařilo přežít invazi moderních lidí. Jeho lebka, která byla nalezena, je stará 18 tisíc let – což je v podstatě včera. To znamená, že tu poměrně nedávno běhaly dva druhy lidí. Teď je otázka, co by se stalo, kdybychom onoho homo floresiensis našli živého. Strčíme ho do zoo mezi šimpanze a orangutany, nebo mu dáme občanku, volební právo a povinnou školní docházku? Tady biologie přistihla filozofii dosti nepřipravenou.   Nejen zde. V souvislosti s rozvojem genetiky a rozluštěním kódu DNA se dnes hovoří o možné ztrátě odpovědnosti člověka, který je zkrátka k lecčemu geneticky „předurčen“ či disponován. Ano, to je námět na knížku. Dnes už známe i soudní procesy, které byly změněny díky genové argumentaci. V Evropě padl průlomový rozsudek v roce 2009, kdy Maročan Abdelmalek Bayout nožem pobodal a zavraždil jiného muže. Obhajoba si nechala udělat genetický profil obviněného a argumentovala tím, že má několik mutací, včetně dnes slavné a dobře prozkoumané mutace v genu pro MAO-A, který souvisí se sklony k agresivnímu chování. Soud na tuto argumentaci slyšel a snížil vrahovi trest odnětí svobody o rok. Tento případ vyvolal obrovskou diskusi mezi genetiky a známý britský genetik Steve Jones přišel se zajímavým a zcela logickým argumentem: Dobře, pokud chceme kvůli mutacím snižovat lidem tresty, tak si prosím uvědomme, že i mezi námi existuje vysoké procento lidí, kteří mají jednu velmi škodlivou mutaci. S touto mutací máte 16krát vyšší pravděpodobnost, že skončíte v kriminále než lidé, kteří tuto mutaci nemají. Devět vražd z desíti mají na svědomí právě lidé s touto mutací. Ta mutace se jmenuje chromozom Y…!  Všichni muži by teď měli relevantně argumentovat: Měli byste mi snížit trest, protože jsem si nevybral svoje pohlaví, byl jsem sem vržen a nebyl jsem tázán. A protože mám chromozom Y, jsem agresivní, násilnický a soupeřivý. Podobně argumentovat by ale mohli vlastně všichni odsouzení, muži i ženy. Mohli by říct: Musíte mě osvobodit, jsem ve vězení za vraždu nebo krádež, ale ve svém genomu mám nepochybně nějakou mutaci, na kterou jste ještě nepřišli – vždyť genetika je ještě v plenkách – kdybych ji neměl, tak tady určitě nejsem.   Takže člověk jako genetický l’homme machine bez vůle, odpovědnosti a svobody rozhodování. S tím souvisí vznik něčeho, čemu Jonathan Sacks říká společenstvo obětí, kdy my dnes na jedné straně rozšiřujeme prostor svých svobod, kam až to jde, vyhlašujeme nová a nová práva na kde co, ovšem v případě, že se něco pokazí, to nikdy není naše vina. Amerika už zná soudní procesy, kdy se pozdní příchody do práce svalovaly na chronic lateness syndrome. My v České republice zase máme nemoc, které se říká prokrastinace, což je chorobné odkládání úkolů. Dříve se tomu říkalo lenost. Společnost obětí mi připadá jako hrozně zhoubná, protože je vždycky po ruce někdo, na koho můžeme svalit svou odpovědnost – prostředí, geny, výchova. Vliv genů a prostředí nelze vyloučit, navzdory jejich diktátu je tady ale něco, co snad můžeme nazvat svoboda.   Co se týče vaší knihy, často jsem se setkala s reakcemi, že je temná či depresivní. Není to tím, že od křesťanského autora, nota bene od kněze, se očekávají spíše „růžové“ pravdy, ujištění o Božím milosrdenství a lásce? Samozřejmě se to očekává. Otázka ale zní, jestli v životě máme dělat věci, které se od nás očekávají. Je pravda, že se to čeká, a já si nejsem úplně jistý, jestli mě čeká nějaká zářná církevní kariéra. Někdy mám dojem, že se v tomto státě církev chápe jako určitá politická strana, která cosi hlásá a od níž se žádá, aby všichni její členové hlásali to samé. Nejde ale přeci o to, abychom měli dresy nějakých týmů a kopali za ně. Jestli to tady všechno k něčemu má být, tak máme být především lidé, kteří se ptají, jak to s tím světem je, jaký je smysl věcí, je-li jaký. A kam nás to tázání dovede – zda k ateismu, agnosticismu nebo ke křesťanství – to je jen jeden z možných závěrů.   Tázání ale vyžaduje určité úsilí… Já myslím, že právě proto tolik lidí vstupuje do sekt a extremistických politických stran. Protože tam vám řeknou, jak to je, jaká je pravda a kdo je přítel a kdo nepřítel. Nabízí vám černobílé vidění světa. Ono je velice pohodlné pomodlit se tu svou dávku modliteb a jít v neděli do kostela s pevnou vírou, že jsem spasen. Je jednoduché uzavřít se do přesvědčení, že když budu splňovat určitá pravidla a dělat to a to, tak je všechno v pořádku a po smrti jdu do nebe… Ale co když to tak není?   V poslední době se hovoří o krizi kněžství. Téměř polovina farností v České republice není obsazena místním knězem. Čím je to způsobené? Současná krize kněžství souvisí s tím, že se mnoho mladých lidí ptá: pokud chci žít kontemplativní život, tak proč bych si ho neprožil v manželství. Druhý vatikánský koncil v 60. letech řekl, že smyslem manželství nejsou děti, ale že manželství usiluje o posvěcení partnera a děti jsou tedy až na dalším místě. Jinými slovy hluboký mystický kontemplativní život lze vést i na opačné straně klášterní zdi. A pokud chci jít opravdu „na dřeň“, jsou tady řeholní řády. Další věc je, že kněžskému povolání v současnosti chybí prestiž. Dříve mohlo být kněžství vnímáno jako určitý sociální katapult: člověk najednou získal prestižní povolání, lidé ho začali oslovovat „důstojný pane“ a finance se hrnuly. Dnes podepisujete poslušnost biskupovi v tom smyslu, že nevíte, jestli budete ve své farnosti ještě příští týden, máte to za 10 tisíc čistého a sociální prestiž na úrovni politiků a uklízeček. Kromě toho kněžství dosti tvořivě mixuje řekněme vojenskou poslušnost se zaměstnáním strážce majáku. Na jedné straně mám být poslušný biskupům, což je argumentováno prostřednictvím náboženské vertikály, na straně druhé ke svému kolegovi to nemám jako do vedlejší kanceláře, ale často i několik desítek kilometrů. Takže se kněží z lidského hlediska ocitají často osamělí.   Co je vlastně na kněžském životě nejtěžší? To je, myslím, velmi individuální. Pro mě osobně je to právě ona osamělost.   Kde tedy kněz čerpá oporu? To záleží na každém člověku. Blahoslaveni kněží, kteří mají kamarády. Když člověk žije úplně sám, má našlápnuto k tomu, aby se z něho stal po všech stránkách jezevec. Jednak co se týče aspektů každodenního života, za druhé se z člověka stává, co se týče víry, malinko neřízená střela. Jsem vděčný za to, že mám spoustu kamarádů, kteří mě neváhají říct velmi ostrá slova, pokud mají dojem, že někam ujíždím. Je neobyčejně zdravé mít někoho, kdo vám řekne: teď se chováš jako debil, protože to člověka udržuje v reálu. V manželství tento servis svému muži poskytuje 10krát až 12krát za den manželka, ale mně se může maximálně stát to, že za mnou někdo přijde a řekne mi, že jsem měl hezké kázání – protože když je špatné, lidi si to nechají pro sebe. Tak se může stát, že žiju v jakési bublině, iluzi o tom, jaký jsem chlapík. Člověku někdy chybí zrcadlo… {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2023-11-08 05:30:00

České týmy proti Evropě. Program Sparty, Slavie a Plzně v pohárech

Na famózní podzim budou chtít české týmy v pohárech navázat i na jaře. Pražská Sparta narazila v prvním kole play off na silný Galatasaray Istanbul a v domácí odvetě bude dohánět jednobrankové manko. Slavia a Viktoria Plzeň po vítězství ve svých skupinách postoupily přímo do osmifinále a na svého prvního jarního soupeře si ještě počkají. Jaký je další program českých celků?

Čas načtení: 2024-02-23 09:20:00

Bravo, Sparta! Fantastická podívaná, smekl Kučera. Letná dýchala za hráče

Famózní večírek na Letné přinesl domácímu týmu postup do osmifinále Evropské ligy. Sparta svalila ve velkém stylu slavný Galatasaray. Silný celek z Turecka zametla 4:1 a vyprodaný stadion si užíval euforické chvíle. Dvojzápas, ve kterém celek Briana Priskeho nebyl favoritem, dopadl úžasným výsledkem i výkonem. „Fantastická podívaná,“ smekl ve studiu iSport.cz Tomáš Kučera, někdejší záložník Teplic.