EUR 24,360 || 
JPY 13,157 || 
USD 20,603 || Llidská společnost je tlačena k multikulturnímu guláši.
Čas načtení: 2020-11-30 17:56:52
Legie rozjíždí boj za přežití lidí v nepřátelském vesmíru. Ale nejdřív je třeba sehnat nějaké ženy
Vesmírná série Legie ostřílených autorů české sci-fi Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňovou ohlásila dvanáct dílů. První vyšel před měsícem a už přichází druhý s názvem Amanda. Posádka vesmírné lodi Kraksna se v něm vydává na záchranu žen uvězněných na pouštní planetě. Vesmírná sága plná českého humoru a svérázných hrdinů od agenta české tajné služby, ruského špiona, přes inženýra z Vítkovic po drsnou ještěrčí mimozemšťanku Agu, tak pomalu nabírá na obrátkách. Přinášíme exkluzivní ukázku. Vesmír je kruté místo. Právo na život má pouze ten, kdo si jej uhájí v boji. To ví i posádka lodi Kraksna. Lidstvo je zotročeno mocnou mimozemskou rasou, a tak za pomoci technologie prastaré vesmírné civilizace hledají cestu, jak svoji planetu osvobodit. Nebo alespoň nakopat zadek těm modrým parchantům, co ji vyplenili. Život je ale otázkou priorit. Na planetě Namathé se údajně nachází lidská žena, kterou je třeba zachránit. Hlavně ze vznešených humanitárních důvodů, to dá přece rozum. Jenže když při tom pracujete pro mimozemského mafiána, co vypadá jako slepice, mají věci tendenci se poněkud komplikovat. Vítejte v sérii Legie – novém světě Františka Kotlety a Kristýny Sněgoňové, space opeře temné, akční i zábavné, jak jen to chladný vesmír dovolí. Ukázka z knihy: Do baru vejde Čech, Rus a pták Přivítala nás typická barová atmosféra, až jsem na chvíli zapomněl, že jsem bambilión kilometrů od Země. Tlumené světlo, tlumená hudba, tlumené hlasy. Vzduch plný štiplavého kouře možná z mimozemských obdob vodních dýmek, cinkání sklenic a šoupání nohou a nezaměnitelná vůně alkoholu, která na moment odvedla moje myšlenky od hrnku kafe. Dokonce i při vzpomínce na hnusnou chuť Gold Cocku, který jsme pili při posledním setkání s plukovníkem Batistou – když se rozpovídal o operaci Thümmel a já ještě věřil, že by nemusela skončit průserem –, jsem začal slinit jako Pavlovův pes. Všechny zlaté plíšky jsem byl ochotný utratit za sklenku whisky, i kdyby se mi před enlilskou invazí zdála k zblití. Ani s vidinou panáka před sebou jsem ale nezapomínal na fakt, že jsem vešel do baru plného mimozemšťanů ozbrojený jen silou svého šarmu a dobrou vírou v to, že kdybych začal křičet dost nahlas, Aga by nám přiběhla na pomoc. Na chanu jsem spoléhal především, protože můj šarm nebyl po měsících strávených na těžební planetce, navíc navlečený ve Vodičkově obludné kombinéze, zrovna ve formě. I když pro některé druhy mohl být strhaný čtyřicátník v beztvarém overalu pořád ten nejlibovější kousek v nabídce, nesázel jsem na to. Zato křičet jsem uměl fakt hlasitě. Stačilo pár kroků, aby mi došlo, že se Aga možná bude hodit. A že těch pár kroků jsem neměl dělat. Hudba sice neumlkla, ale hovor u většiny stolů utichl, jako když utne. Desítky očí, často na jediném těle, se na nás upřely. Některé přítomné jsem poznával – zelení sukrové, melarové s drsnými výstupky na hlavách, pár podmračených chanů ve vzdáleném rohu – jiné jsem nikdy neviděl. U jednoho stolu bylo dokonce cosi jako obří šnek, což možná vysvětlovalo, proč se mi při vstupu přilepila ruka ke klice. Bohudíky tohle bylo to lepší z možných vysvětlení. I tady jsme byli samozřejmě jediní lidé. A to byl asi problém. Netvrdil bych, že na nás zírali úplně všichni. Ale to jen proto, že jsem si u některých nebyl jistý, kde mají očí. Gerasim se posadil na stoličku, jako by náhlou změnu ovzduší nevnímal, a poručil si: „Pivo.“ Za pultem ze dřeva plného červených žilek stál tvor s velkýma složenýma očima a sosákem tam, kde jsem čekal nos. Složené oči upřel na Rusa poněkud tázavě, aspoň se mi to zdálo. Netušil jsem, jak mu biočip, který určitě měl, přeložil pivo, ale nic podobného asi nepodával. Intenzivní pocit, že tu nemáme co dělat a všichni kromě nás to ví, ještě zesílil. Začal jsem litovat, že nápad zaskočit sem neměl Gerasim a já mu nemohl říct, že je debil. „Vaše nejlepší pití,“ objednal jsem radši a zahnal obavu, že by lidskému žaludku nemuselo udělat úplně dobře. Na to slyší každý barman, bez ohledu na to, jestli nalévá na pouštní planetce na konci vesmíru nebo v havířovské nonstopce – doufal jsem jen v rozdílnou kvalitu nabídky. Pořád ještě bylo možné, že se návštěva baru vyplatí, i když se nám možná za chvíli do zad zabodne krom upřeného pohledu i něčí kudla. Usoudil jsem, že jestli se to má stát, dám si radši než kafe něco tvrdšího. „Nejsi troškař.“ Vodičku ve sluchátku vystřídal Giuseppeho zvučný bas. „Doufám, že se z toho posereš.“ „Běž radši do něčeho naplivat,“ poradil jsem mu. „Už se stalo, doufám, že snídaně chutnala. To máte za to, že jste mi neřekli, že jdete ven.“ „Řekli bychom, kdyby ses někdy dostavil na můstek. A víš co? Jak tě tak poslouchám, jsem rád, že to neděláš.“ „Chcípni,“ poradil mi dobrosrdečně. „Jestli budeš dál vařit ty, je to jen otázka času.“ Mušák se otočil a sáhl do police pro širokou láhev z broušeného modrého skla. Navzdory neutěšenosti ulice a přinejmenším nezajímavosti baru vypadalo jeho nejlepší pití nadějně. Gerasim se zatvářil jako kluk, co pozval holku do luxusní restaurace, otevřel desky s účtem a přemýšlí, jestli je lepší obětovat ledvinu, nebo hrdost. Efektním pohybem obočí mi naznačil, že objednávat si pití, jehož cenu neznáme, v podniku plném nepřátelského zírání, na planetě, kde lidi slouží převážně jako zdroj bílkovin, není značka ideál. Pokusil jsem se mu říct, že si po tom všem, co máme v posledních měsících za sebou, zasloužíme aspoň na chvíli v klidu sednout nad sklenkou něčeho lepšího, než je kořalka, kterou Giuseppe vyrábí bez použití čehokoliv, z čeho se kořalka pálí, a která chutná jako ponožky, ale moje obočí zjevně dokázalo vysílat jen jednoduché vzkazy. Mušák před nás postavil dvě prázdné sklenky. „Máte čím zaplatit?“ Neměl jsem tušení, kolik může panák nejlepšího pití stát, a tak jsem se odpovědi vyhnul. „Bez peněz do hospody nelez.“ Mušák zahýbal sosákem. I když mi biočip jeho slova překládal, nebylo mi úplně jasné, čím a jak je vydává. Vzhledem k tomu, že mi od pasu dolů mizel za barem, rozhodl jsem se po tom nepátrat. Chvíli jsem čekal, že bude chtít zlato vidět, než nám nalije, ale zjevně se jednalo o lepší podnik, kde by nás v případě insolvence hezky postaru zmlátili a okradli o orgány. Nalil do obou sklenic mizerné množství husté, skoro černé tekutiny. Na víc si nás asi neohodnotil. „Jak to, že maj u sebe otroci prachy?“ zeptal se sukra ze sousední stoličky. Pohled už měl trochu kalný, a když se ke mně naklonil, nebezpečně se zakymácel. Štiplavě páchl. „A tolik.“ „Kolik?“ zarazil se Gerasim. „Naše paní nás odměňuje za nadstandardní výkon,“ odpověděl jsem a zvedl sklenku. „Jestli víš, co tím myslím.“ Sukra se znechuceně odkymácel. Spokojeného otroka, který navíc dostává zaplaceno, na Namathé asi neměl nikdo rád. Napil jsem se. A měl co dělat, abych se udržel na stoličce. Likérka Drak možná zbavovala zraku, ale mušákova specialita zvládla všechny smysly během jediného loku. Měl jsem pocit, že se mi vnitřnosti obrátily naruby, v uších mi začalo hučet a z měkkého přítmí se stala tma. Zamrkal jsem a snažil se nepropadnout hrůze z oslepnutí. „Dopijem to u stolu,“ zasípal jsem a mávl na Rusa. Pochopil, sáhl do tisíce a jedné kapes svého overalu a položil na bar dva plíšky zlata. Netušil jsem, jestli je to málo nebo moc, a nedokázal jsem na to téma s mušákem zapříst hovor. Jestli něco bzučel, nerozuměl jsem. Byl jsem rád, že jsem se dopotácel k prázdnému stolku v rohu, kde šero skrylo mou hanbu. Půl roku otročení enlilům a měl jsem výdrž jako puberťák. Doufal jsem, že jen v pití, a současně se bál, že nebudu mít v nejbližší době možnost ověřit, jak jsem na tom v jiných oblastech života. „Tak co?“ zeptal se ve sluchátku Giuseppe škodolibě. „Jaký to je?“ Snažil jsem se neznít, jako bych právě vypil flašku fridexu. „Lepší než tvoje chrchle v polívce.“ Zdálo se, že jsem Itala urazil. „Do polívky ti od nalodění na Kraksnu neplivu.“ Investoval jsem poslední trochu síly do zašeptání: „Na Vzdorující. Nepoznal jsem rozdíl.“ Giuseppe řekl cosi o zasranejch hovadech, co si ničeho neváží, a pak buď opustil můstek, nebo ho jen konverzace se mnou omrzela. To, že je jeho jídlo nechutné, protože do něj plive, pro kuchaře asi nebylo tak hrozné jako to, že je jeho jídlo nechutné jednoduše proto, že neumí vařit. „Ta píše,“ pochvaloval si Gerasim a hodil do sebe zbytek dryáku. Přisunul jsem k němu sklenku. „Dej si i za mě. Na tyhle experimenty jsem už starej.“ „Jednou jsem pil vodku z…“ Rus se zarazil, když se u našeho stolu zastavilo něčí zvíře. Vypadalo jako černá slepice, s velkýma žlutočernýma očima a vytahaným lalokem na krku. Hlavu mělo porostlou peřím, na humanoidních rukou dlouhé prsty s několika články zakončené drápy. Pod zobákem mělo jednoduché tetování a peří na pažích mělo tak husté, že působilo jako plášť. Upřelo to na mě oko. „Kšá,“ pokusil se Gerasim ptáka odehnat. „Počkej,“ zarazil jsem ho a navzdory prvotnímu nutkání vypudit tvora máváním rukama jsem ho jen upozornil: „Asi jste si spletl stůl.“ „A vy planetu.“ Mozkový biočip se opět ukázal být tím nejlepším ve vesmíru a kdákání, které pták patrně vydával, když pootevřel zobák, převedl do dokonalé češtiny. Po tom všem, co jsem už ve vesmíru viděl, bych se nedivil, ani kdyby na mě začala mluvit vlastní židle. „Na téhle se lidem moc dobře nevede.“ „Zažili jsme horší,“ konstatoval Gerasim. „O dost.“ „Kdo je to?“ zbystřil Vodička. Předstíral jsem, že si otírám bradu do ramene overalu, a koutkem úst jsem procedil: „Něco jako přerostlý mluvící pták.“ Slepic se ani nezeptal, jestli máme u stolu volno, a rovnou se posadil. „I tady se věci obvykle zhorší, když se objeví člověk.“ „Vypadá to, že ve vesmíru nejsme moc oblíbení.“ „Jste. I když ne tak, jak by se vám líbilo.“ „Díky za upozornění,“ podotkl jsem. Slepic si promnul pařáty. „Ale někdy se věci můžou i zlepšit.“ Tohle byl začátek konverzace, která se mohla snadno zvrhnout v něco, co jsme si nemohli dovolit, ne neozbrojení a uprostřed předávky kradeného chepitu. Začal jsem mít pocit, že bych se měl kousnout, černé svinstvo dopít a co nejrychleji z baru vypadnout. Pokud nás vypadnout nechají. Zahnal jsem pomyšlení na výraz zadostiučinění ve tváři naší chanské otrokářky, pokud nás bude muset zachraňovat. Možná ale žádný takový výraz ve svém dvourozměrném repertoáru neměla. Zachytil jsem pohledy od sousedního stolu. Dva sukrové nás pozorovali podmračeně, ale slepicova přítomnost jako by je odrazovala od čehokoliv dalšího. „Víte, kolik by za vás dva byli ochotní zaplatit na trhu?“ zeptal se náš drůbeží společník. „Moc ne,“ nechal se slyšet Giuseppe. Takže očividně můstek neopustil. Chtěl jsem mu říct, aby vypadl a vrátil vysílačku Vodičkovi, ale nechtěl jsem zbytečně poutat ptákovu pozornost ke komunikátoru v uchu a zbytku posádky na Malé Kraksně. „Vím, kolik se za takový, jako jsi ty, platí na trhu u nás,“ informoval ho Gerasim. Kopl jsem ho pod stolem do nohy, na což zareagoval tím, že dopil i zbytek mého dryáku. Ptáka to zjevně nevyvedlo z míry. „Kupci by se předháněli.“ „To je sice lichotivé, ale nás nikdo neprodává,“ upozornil jsem ho. „Protože tu s vámi nikdo není. Což je zvláštní…“ Slepic se významně rozhlédl a potom na mě upřel žlutočerné oko. „Ve skutečnosti nevypadáte jako otroci.“ „Vypadáme jako horníci.“ Rus se naklonil ke komunikátoru v mém uchu. „Díky!“ „Ani se tak nechováte,“ pokračoval slepic. „Většina otroků, natož na Namathé, by se bála i promluvit. Zatímco vy se tu pohybujete jako svobodní.“ Bezděčně jsem si vzpomněl na jednorukou mimozemšťanku s hmyzem přilepeným k oku. „Míří tohle všechno někam?“ Chvíli mě pozoroval a potom zakdákal: „Mám pro vás nabídku.“ „Nabídku?“ zopakoval Gerasim. Přimhouřil jsem oči. „Pro nás?“ „Za malou… službu bych vám zaplatil něčím lepším než jen sklenkou sukrské krve.“ Sukrská krev. Bože. Doufal jsem, že jde jenom o mimozemský ekvivalent oblíbeného bulharského vína. I tak mi ten jediný lok zhořkl v břiše. „My ptáky nekouříme,“ ohradil se Rus. Slepic se od stolu nepatrně odtáhl. „Nic takového jsem na mysli neměl.“ „Nechte ho to aspoň doříct,“ vložil se mezi nás Giuseppe, i když se ho Vodička marně pokoušel odehnat od řídicího pultu. Pták pootevřel zobák. „Poslechněte si…“ „Jak jste několikrát zopakoval, jsme jen otroci,“ přerušil jsem ho. „Otroci, kteří už někomu slouží.“ Pták výraz nezměnil, ale do hlasu se mu vloudilo něco nového. Pomalu jsme přecházeli do fáze vydírání. „Otroci, kteří si můžou dovolit nejdražší pití v nejlepším baru čtvrti?“ „Tohle je nejlepší bar čtvrti?“ Rus se rozhlédl, ale když zjistil, že ho mimozemšťané od okolních stolů nevraživě pozorují, zase se stáhl. „Tak asi jo.“ Slepicovy žlutočerné oči se zaleskly. „Dejme tomu, že vám věřím.“ „Dejme tomu, že vám do toho vůbec něco je. Vymáčkněte se, nebo se zvedneme a půjdeme,“ rozhodl jsem. Ptákovi konečně došlo, že mě jeho tanečky nebaví. „Jak jsem řekl, mám pro vás nabídku. Pro vás, protože otroci jsou tu v podstatě neviditelní a mně se hodí někdo, koho nikdo neuvidí. Přitom ale máte mnohem větší volnost než ostatní. Té byste mohli využít.“ Ani jeden z nás se nezeptal, k čemu. Slepic nás chvíli pozoroval, a když pochopil, že se součinnosti nedočká, pokračoval sám: „Nebudu vás napínat.“ „Napínáš nás celou dobu!“ zařval Giuseppe do sluchátka tak, až mě píchlo v hlavě. Dědek asi v odhánění moc úspěšný nebyl. „V paláci v jedné z oáz je něco, co chci. Něco, co mi patří.“ „Pro věci, co člověku patří, si většinou neposílá párek cizáků,“ podotkl jsem. „Na základě dohody uzavřené nad prázdnou sklenkou,“ dodal pohotově Gerasim. Pták pochopil a trhaně zakýval na barmana. Mušák před nás beze slova položil sklenky s černou tekutinou, dokonce se ani nezeptal, jestli si je pták může dovolit, zjevně působil solventněji než my, a na tenkých nohou se znovu odpotácel za bar. Neušlo mi, že znervózněl. Nenápadně jsem posunul židli tak, abych měl lepší přehled o zbytku místnosti. Pokud se mělo něco strhnout, chtěl jsem být připravený, jak jen to šlo. Gerasim stáhl obsah sklenky na ex. „Takže máme dohodu?“ zeptal se pták. Zavrtěl jsem hlavou. „Ještě ne.“ Slepic se ke mně naklonil. „Když mi donesete, co chci, odměna bude stát za to.“ „Co to je?“ zarazil jsem ho. „Informační disk,“ odpověděl pták. „Jeho obsah pro vás není relevantní.“ Ale pro ptáka očividně ano. Smrdělo to. Smrdělo to tak, že víc už ani nemohlo. „Co nabízíte za odměnu?“ upřesnil jsem otázku. Slepic trhaně pohnul hlavou. „Lidskou ženu.“ Gerasim, který do sebe zrovna obracel i mou sklenku se sukrskou krví, vyprskl černou tekutinu na desku stolu. „Ženskou?!“ Část baru se po nás otočila, jako by jen čekala, až jim dáme záminku věnovat nám ještě víc pozornosti. Jeden z melarů se naklonil k mušímu muži za barem a něco mu pošeptal. „Moment, ženu?“ ozval se ve sluchátku Vodička. „Ne tak nahlas,“ napomenul jsem Rusa. I když, co si budem, já bych lidskou ženu vyvážil chepitem, ani bych nemrkl, a pochopení by pro to neměla asi jen Aga. A Giuseppe. Možná. „Už tak jsme nápadní jak tarantule na polárce.“ „Jako že buchtu? Opravdickou buchtu?“ pokračoval Gerasim. „S prsíčkama a prcinkou?“ Slepic kývl. „Se vším, co k ní patří. S dokonale tvarovanou hlavou, zdravýma nohama a hustým peřím.“ Bylo to poprvé, co můj biočip při překládání selhal, a tak jsem zopakoval: „Peřím?“ „Myslí vlasy,“ projevil se Gerasim jako zkušený lingvista. „Podle mě nemyslí,“ byl Vodička opatrný. „Řekněte mu, ať vám ji nakreslí.“ „Co? Tohle není žádná liduška.“ Nicméně i já byl vůči ptákovu popisu skeptický. „Dokonale tvarovaná hlava, zdravé nohy a husté peří. Těžko uvěřit, že tu někdo takový je.“ Slepic zahýbal hlavou. „Mí… společníci s ní jednali. Je v paláci, kam chci, abyste se dostali. Můžete odtamtud odnést disk a ženu při jednom.“ To mě zaujalo. „Je taky otrokyně?“ „Všichni z vašeho druhu jsou.“ „Komu slouží?“ „Pánovi oázy.“ „Což je?“ Pták přimhouřil oko. „Kulšeš, jako všichni místní správci.“ Dva chanové u zadního stolku se zvedli a protáhli si ruce. Přenesl jsem váhu, ale nespustil pohled z našeho drůbežího společníka. „Chcete po nás moc a říkáte málo.“ „Řeknu vám všechno, co potřebujete, abyste se dostali dovnitř a ven, jakmile spolu uzavřeme dohodu.“ „Jak víme, že o té ženě nelžete?“ Slepic ztuhl. „Huntové nelžou.“ „Bohorodičko, tak to doufám, že jste hunt!“ projevil se Rus i jako diplomat. Zjevně jsme se ptáka dotkli, protože chvíli uraženě mlčel, načež asi usoudil, že od lidské verbeže slušné chování čekat nemůže, a pokračoval: „Hunta. Já sám jsem ji neviděl, ale je tam, máte mé slovo. Dokážu vás nepozorovaně dostat do paláce. Řeknu vám, kde najdete ten disk. S sebou můžete odvést i ženu. Co s ní uděláte pak, je mi jedno. Předáte mi můj disk a já na všechno zapomenu, stejně jako to očekávám od vás.“ „V té nabídce je ve skutečnosti dost ale…,“ začal jsem. „Dohodnuto!“ Gerasim natáhl k ptákovu pařátu ruku. „Dostaňte nás tam a my dostaneme váš disk a naši buchtu ven.“ Srazil jsem mu ruku na desku stolu a naklonil jsem se k němu. „Jsme tu kvůli něčemu důležitému. Moc důležitému.“ „Tohle se ti snad důležité nezdá?“ „Zdá se mi to hlavně nebezpečné. Mohlo by to ohrozit všechno, za co bojujeme.“ Gerasim se ke mně naklonil ještě blíž. „Bojujeme proti enlilům. A kulšešové z oáz jim slouží. Celá tahle planeta je ukázkou toho, jak nechceme skončit.“ „A jak skončíme, když si tu budeme hrát na hrdiny.“ „Přestaňte šeptat,“ požádal mě dědek. „Nic neslyšíme.“ Slepic si odkašlal. „Za dvě hodiny vám můžu na kraji města nechat bhásy, kteří vás bezpečně dovezou až k oáze. Připravím všechno, co budete potřebovat, abyste z paláce dostali…“ „Buchtu s epesníma dudama,“ zasnil se Gerasim. „A hustým peřím,“ připomněl jsem já. „Myslel jsem ten disk,“ vložil se mezi nás pták. Ani jeden z nás ho ale neposlouchal. „Ohrozil bys celou misi kvůli pichu?“ Pokusil jsem se představit si, co řekne Aga, až přijdeme s tím, že jsme přijali kšeft od mluvící slepice v obskurním baru a chystáme se krást v oáze. Zabít nás jí kor-fa nedovolí, takže námi asi bude jen dál pohrdat. Nebo jí to můžeme neříct. „Protože o to ti ve skutečnosti jde, ne? Lidumil Gerasim si přitiskl ruku na srdce. „Jde mi o záchranu lidského života. Přece tu nenecháme otročit člověka.“ Povytáhl jsem obočí. „Zamysli se nad tím, kápo. Brázdíme vesmír a snažíme se obnovit lidstvo, to sotva zvládneme ve čtyřech chlapech a leguánovi. I kdyby si dal leguán říct,“ zašeptal Gerasim. „Je naší povinností té holce pomoct. Zachránit ji, vzít na Kraksnu a jeden po druhém ji hezky omr…“ „Na Vzdorující,“ zarazil jsem ho. Ale i když jsem nepotřeboval, aby mi graficky líčil své postranní úmysly, to, co říkal o obnovení lidstva… sakra, to byla přece pravda. Chtěli jsme zachraňovat lidi, nakopávat enlilské prdele, kousek po kousku si brát zpátky, co nám patří. Vybavil jsem si sukru, která se klepala na otrokářském pódiu, a představil si, co bych dělal, kdyby tam místo ní stál našinec. Nic. Protože tam jsem nic udělat nemohl, dobrá desítka emzáků by se na mě vrhla dřív, než bych zdolal schody. Věděl jsem to a vůbec mi z toho pocitu bezmoci nebylo dobře. Chtěl jsem něco udělat, potřeboval jsem něco udělat. Protože jinak jsem se tu klidně mohl nechat vodit na vodítku, do ničeho se neplést a nic nemoct, a vyšlo by to nastejno. Mimozemšťanka s hmyzem přilepeným v oku jako by na mě znovu zamrkala. Když budeme opatrní, když se objevíme tam, kde nás nebudou čekat, a zmizíme dřív, než si všimnou, že něco chybí… Promnul jsem si čelo. „Dejme tomu… že to zkusíme.“ „Jo!“ zaradoval se Gerasim. Zvedl jsem ruku. „K tomu, aby se to povedlo, ale budeme potřebovat víc. Všechno, co o tom paláci víte. Přístupové cesty, rozložení místností, počet a stav hlídek. Informace o ostatních otrocích a o tom, kam se dostanou. Kde najdeme tu ženu…“ „A disk.“ „… a disk.“ Slepic kývl. „O to se postarám. Seženu vám oblečení, které otroci nosí. Zbraň, již v něm snadno schováte, ale kterou musíte použít, jen pokud vás chytí.“ „Snad kterou musíme použít, aby nás nechytili,“ opravil ho Gerasim. Slepic se na něj výmluvně podíval. František Kotleta je autorem trilogie Bratrstvo krve, románů Vlci, Lovci, Příliš dlouhá swingers party, Velké problémy v Malém Vietnamu, dilogie Perunova krev a postapokalyptické série Spad, Poločas rozpadu, Rázová vlna a Řetězová reakce. Jeho tituly bourají žebříčky bestsellerů mixem akce, hlášek, násilí, strhujícího děje a sexu. Kristýna Sněgoňová je autorkou nespočtu povídek a novel. Její první román Krev pro rusalku se stal nejoceňovanější knihou žánru fantastiky v roce 2018. Následovala Zřídla a nakonec postapo román Město v oblacích. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-09-30 15:20:41
Ostrava mezi technologickou elitou. Dorazí zde kvantový počítač za 5 milionů eur
Kvantové počítače patří mezi nejsložitější a nejvíce fascinující přístroje, jaké kdy lidstvo vytvořilo. Jsou samozřejmě neuvěřitelně drahé a slouží k řešení problémů a výpočtů, na které jsou klasické počítače krátké. Jeden z kvantových počítačů nyní míří do Česka, a to konkrétněji do národního superpočítačového centra v Ostravě. Superpočítač míří do Ostravy Tuto skvělou zprávu na…
\nČas načtení: 2026-02-01 18:30:15
Svět míří k vodnímu bankrotu, varuje nová zpráva OSN
TLDR: Nedostatek vody se v mnoha regionech světa mění z dočasného problému na trvalý stav. Vědátoři varují, že lidstvo vyčerpává vodní zdroje rychleji, než se mohou obnovit. Zdroj hirv. Voda se stává… nedostatkovým zbožím! Když jsem byl děcko v 90. letech, pamatuju se, že se mluvilo o tom, že nás někdy ve vzdáleném 21. století […] The post Svět míří k vodnímu bankrotu, varuje nová zpráva OSN appeared first on VĚDÁTOR.
\nČas načtení: 2020-03-06 10:47:12
Mnoho neužitečného šumu kolem koronaviru. Podléháme mýlce, že můžeme žít bez rizika
Didier Sornette působí jako profesor na Vysoké škole technické v Curychu. Zabývá se především studiem rizika a patří v této oblasti mezi nejznámější vědce. Tematicky studuje rizika při zemětřeseních a jejich vlivu na jaderné elektrárny, ale zabývá se také diagnózami krizových jevů na finančních trzích. Na rozdíl od teorie o „černých labutích“ Nassima Taleba, považuje finanční krize principiálně za předvídatelné. Pane profesore, už jste si koupil roušku proti koronaviru? Ne. Většina těchto roušek stejně proti ničemu nechrání. A vy roušku máte? Ne. Ale to téma lidi znepokojuje. Oprávněně? Je třeba to relativizovat. Každý rok zemře v Číně zhruba 10 miliónů lidí, z toho zhruba 150 000 na normální chřipku. Ve Spojených státech ročně zemře na chřipku zhruba 30 tisíc lidí, celosvětově je toto číslo mezi 600 tisíci a jedním miliónem. U nejnovějšího koronaviru se jedná řádově o tisíce lidí. Novináři jako vy ale jejich význam zveličují: Jste součástí problému. Tak to se omlouváme. Jako statistik nyní slyším mnoho hluku, mnoho neužitečného šumu. Když se podíváme na čísla, jedná se o masivní přehánění. Jako ekonom si ale současně uvědomuji význam pozornosti. Co vzbuzuje pozornost, toho je třeba využít. O jednom miliónu mrtvých, kteří zemřou ročně na chřipku, ale nečteme nic. Je to tedy jen jedno velké přehánění? Ne, existují také další čísla. Třeba úmrtnost. U normální chřipky je mezi 0,1 a 0,01 procenta. U nejnovějšího koronaviru je zhruba dvě procenta, což je výrazně výše. To je znepokojující, ale není to ještě důvod k panice. Například u epidemie SARS byla tato kvóta kolem 10 procent a u španělské chřipky kolem 30 procent. Navíc oběťmi koronaviru byli lidé starší a nemocní. U zdravých osob, které se nakazily koronavirem byla úmrtnost hluboko pod dvěma procenty. Lidé tedy podle vás přeceňují nově se objevivší rizika a podceňují ta existující? Ano. Počty úmrtí na tisíc obyvatel sice od roku 1960 klesají, ale svět je stále více propojen. Díky novým komunikačním formám vědí lidé okamžitě, když se někde stane něco špatného. Navíc k tomu přistupuje iluze o společnosti s nulovým rizikem. Co tím máte na mysli? Život je riziko a riziko je život. Situace bez rizika se ve fyzice nazývá termodynamickou rovnováhou – a to znamená smrt. Člověk je ale trvale v nerovnováze a produkuje entropii. To je riskantní. Přesto podléháme mýlce, že můžeme žít bez rizika. Kdo chce ale odstranit všechna rizika, omezuje tím nejenom svobodu, ale znemožňuje také hledání nového. Bádat znamená vzít na sebe riziko hledat neznámé. Společnost, která chce stále více kontrolovat rizika, míří k záhubě. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Není racionální u nových rizik přehánět? Jejich vývoj není koneckonců jasný. Co znamená racionální? Po teroristických útocích z 11. září 2001 se mnoho Američanů zřeklo létání. Přitom je létání nejbezpečnější formou dopravy, na rozdíl od automobilismu, který si žádá mnoho obětí. Je racionální, když reakce na nové riziko vede k tisícovkám obětí, které by jinak nezemřely? Mohlo ale dojít k dalším atentátům… Racionální je, když vylezeme na strom, protože v houští něco chrastí. Nechceme riskovat, že na nás vyskočí lev. Je to sice dost nepravděpodobné, ale důsledky by byly fatální. Proto dojde k reakci, která je nadnesená. Ve světě lovců a sběračů funguje nejlépe princip předběžné opatrnosti. Problémem je, že dnes žijeme v komplexním vysoce technizovaném světě, lidský „software“ je ale stejný jako ve světě lovců a sběračů. Dnes žijí lidé zdravěji, bohatěji a bezpečněji než kdykoliv předtím. Přesto často vzniká dojem, jako bychom žili ve strašlivém světě. V čem spočívá tento rozdíl mezi realitou a jejím chápáním? Náš imunitní systém pracuje nejlépe, když podněty, které způsobují stres a vyžadují reakci, jsou vypnuté. Pak dosahujeme pokroku a jsme odolnější. Potřebujeme konstantní stres, abychom přežili. Když naproti tomu žijeme v nějaké bublině, hrozí nebezpečí. Můžete uvést příklad takové bubliny? Vždycky mne překvapí, když pozoruji lidi při přecházení ulice. Dívají se na svůj smartphone a cítí se bezpečně jenom proto, že přecházejí přes vyznačený přechod. Pak jsou zcela překvapeni, že dochází k nehodám. Auta jsou to, co byly dříve šelmy. Je třeba být vždy připraven. Když přecházím přes ulici, běžím co nejrychleji, abych se dostal pryč z nebezpečné zóny. Proč taková nepozornost? Lidé mají stále větší strach, že je zabije žralok nebo tygr, než že je přejede auto. Před našimi domy sice už tygři neběhají, ale strach v našem mozku zůstal. Evolučně nebyl nahrazen srovnatelným strachem z aut. Když si uvědomíme, že náš „software“ není aktuální, musíme tvrdě pracovat na naší převýchově. To je ale těžké. Nedalo by se argumentovat tím, že přehnané vnímání rizika nás pohání kupředu, tím každé takové téma přesně pochopíme a promyslíme si protiopatření? Druhá světová válka byla extrémně hroznou dobou a současně katalyzátorem inovací. Bylo možné přijít o všechno, proto jsme se pokoušeli tomu zabránit. Vzpomeňte si jen na závod kolem atomové bomby. Boom po válce se proto nedá vysvětlit jen znovuvýstavbou zničeného. Mnoho inovací se přelilo z vojenského do soukromého sektoru. Evropa z toho profitovala po desetiletí. Problémem je, že od sedmdesátých let se už žádný takový inovační boom neuskutečnil. Cynicky řečeno: Potřebujeme válku, abychom byli opět inovativní? Potřebujeme inovační úsilí a ochotu k převzetí rizika, jako bychom stáli před třetí světovou válkou, ale bez války. A v tom je dilema, bez války to nefunguje. Bylo by potřeba investovat do inovací zhruba 10 procent hrubého domácího produktu. Problém je, jak toho dosáhnout v mírových dobách bez pocitu neodkladnosti. Možná k tomu přispěje změna klimatu… To je dost dobře možné. Žertem vždycky říkám, že by bylo potřeba útoku Marťanů, aby se lidstvo opět sjednotilo. Potřebujeme globálního společného nepřítele. Může to být změna klimatu nebo chybějící udržitelnost. Existují regionální rozdíly v kultuře rizika? Vnímají se rizika jinak v Asii a jinak v Evropě? Kulturní rozdíly jsou velké. Například v Číně se po tisíciletí přírodní katastrofy chápaly jako trest od císaře. Císař a elity platily za ochránce lidu. Pokud zklamaly, byly bohy nebo přírodou potrestány. Přírodní katastrofy proto často znamenaly konec jedné dynastie. Rizika ovlivňovala v Číně sociální dohodu mezi elitou a lidem. Takové spojení na Západě neexistuje. Bojí se Evropané rizika? Není vůbec špatné bát se rizika. Já jsem také takový. Zkoumáte také tzv. finanční bubliny? Podle všeobecného mínění se tyto bubliny dají poznat teprve tehdy, když prasknou. Vy říkáte, že se dají předpovědět. Dobrým příkladem pro takovou bublinu je nyní americký výrobce elektromobilů Tesla. Elon Musk je geniální v tom, jak dokáže řídit očekávání. Mnohé takové bubliny začínají s novou technologií, ale pak přijde okamžik, kdy všechno přestane fungovat. Bylo to tak například u internetové bubliny v roce 2000, kdy se očekávaly krátkodobě obrovské zisky. Na trzích a v hospodářství probíhá růst rychleji než exponenciálně. Když se ale míra růstu zrychlí superexponenciálně, nemůže to dlouho vydržet. Dojde ke změně režimu, ke krachu. Nyní jsou akciové kurzy rekordně vysoko. Jsme v takové bublině? Musíte se ptát přesněji. Mají se tedy akcie nyní prodávat? Ne. Může trvat dlouho, než taková bublina praskne. Alan Greenspan, bývalý šéf americké Federální banky, mluvil již v roce 1996 o iracionálním převisu na akciových trzích. Ale tato bublina praskla teprve v roce 2000. Doporučuji tedy surfovat na kurzové vlně, ale neseskočit z ní příliš pozdě. To ale vyžaduje metodu, disciplínu a odvahu. Nassim Taleb formuloval koncept tzv. černé labutě. Vy jste ale přesvědčen, že se i zřídkavé jevy dají předpovídat. Mluvíte o dračích králích, statistických výjimečnostech s velkým vlivem. Nevzbuzujete tím iluzi úplné kontroly? Považuji teorii mého přítele Taleba za falešnou. Pro politiky je pohodlné, když mohou říkat, že se nedá nic předvídat. Tak se mohou zbavovat odpovědnosti. Elitám chybí odvaha a odpovědnost. Politici se přitom chovají zcela racionálně, když se krátkodobě soustředí na znovuzvolení a ne na dlouhodobé optimum pro společnost. Jak posuzujete rozhodnutí opustit jaderné elektrárny? Německo se stalo rozhodnutím opustit jadernou energetiku největším znečišťovatelem v Evropě. Proč? Protože se budou znovu stavět uhelné elektrárny. Atomová energie je z pohledu CO2 nejčistější energií. Ale jaderná energie má také svoje rizika. Analyzovali jsme více než tisíc případů, abychom mohli posoudit rizika. Při srovnání nákladů a výnosů jednotlivých zdrojů energie je uhlí nejhorší, jaderná energie patří k nejlepším. Ve Fukušimě zemřel kvůli ozáření jeden jediný člověk a bylo to ve všech médiích. Nic jsme ale neslyšeli o lidech, kteří při montáži solárních panelů na střechy spadli a zabili se. Přesto se Švýcarsko a Německo rozhodly, že svoje atomové elektrárny uzavřou. Je to smutné, protože tyto země patří mezi nejdůvěryhodnější a jsou na vysoké technické úrovni. Jiné země – například Saúdská Arábie, Vietnam, Rusko a USA – ve využívání atomové energie pokračují, a je to tak dobře. Technologie atomových elektráren se vyvíjejí a rizika se zmenšují. Jsme v 21. století, ale naše rozhodnutí vycházejí ze stavu technologií sedmdesátých let minulého století. {/mprestriction} Přeložil Miroslav Pavel. Didier Sornette (*25. června 1957, Paříž) vystudoval v letech 1977-1981 francouzskou Ecole Normale Supérieure a v letech 1980-1985 univerzitu v Nice. Specializuje se na predikci krizí a extrémních událostí ve složitých systémech, na fyzikální modelování zemětřesení, fyziku komplexních systémů a tvorbu vzorů v časoprostorových strukturách. Je držitelem řady vědeckých ocenění a autorem a spoluautorem mnoha knih.
\nČas načtení: 2025-04-21 10:00:00
Papež František: hlava katolické církve zemřela ve věku 88 let Kardinálové z celého světa míří do Říma na konkláve, začíná období intenzivního smutkuDo té doby, než František onemocněl, telefonoval každý večer do Gazy palestinským křesťanům, kteří jsou terčem kriminálního bombardování od Izraele, ptal se jich, jak situaci zvládají, modlil se s nimi a dodával jim odvahuPalestinský kazatel Munther Isaac: Palestinian, and Palestinian Christians in particular, have lost a dear friend today. Pope Francis was beloved in Palestine. He conveyed true compassion to Palestinians, most notably to those in Gaza during this genocide. His pastoral heart was evident in his insistence on… pic.twitter.com/wDvgExuEhR— Munther Isaac منذر اسحق (@MuntherIsaac) April 21, 2025 Palestinci, a zejména palestinští křesťané, dnes ztratili drahého přítele. Papež František byl v Palestině milován. Palestincům, především těm v Gaze, zprostředkovával během této genocidy opravdový soucit. Jeho pastorační srdce bylo patrné z toho, že trval na tom, aby neustále volal obléhané křesťanské komunitě v Gaze, a to i z nemocnice. Před několika lety navštívil papež František Betlém. Všichni si pamatujeme ikonický snímek, na němž se modlí u Zdi. Toto jsem o této události napsal ve své knize „Druhá strana zdi“: Když se papež František zastavil, dotkl se zdi a pomodlil se, byl to skutečně monumentální okamžik, který se dostal do světových zpráv. Papež František si nemohl nevšimnout ošklivosti této betonové stavby v srdci Betléma. Tato zeď by nás všechny měla přivést do rozpaků. Na toto nepohodlí papež nemohl nereagovat a natáhnout ruku. Tímto způsobem reakce se papež dotkl více než jen zdi. Dotkl se ošklivosti okupace a války. Dotkl se hloubky našeho utrpení. S pokorou a slabostí pohlédl nespravedlnosti do očí a zpochybnil ji. Co řekl ve své modlitbě? Pravdou je, že to nechci vědět. Některá slova je lepší nechat nevyslovená. Obraz, jak stojí u zdi a modlí se, se nám navždy vryje do paměti. Pro mě se tento obraz dostal všude. Na zdi v mé kanceláři, na Facebooku, na tapetě na ploše. Nám, palestinským křesťanům, se tento obraz uložil hluboko do paměti. A až tato zeď jednoho dne padne (ne jestli, ale kdy), možná se k tomuto okamžiku a k této modlitbě vrátíme jako k jednomu z klíčových momentů, které vedly k jejímu pádu. Nakonec papež odešel a okupace a zeď zůstaly. My jsme však zůstali s novým pocitem naděje - s vědomím, že nejsme zapomenuti. Zůstali jsme s mandátem pokračovat v naříkání nad současnou situací, bojovat proti nespravedlnosti... a modlit se. (Druhá strana zdi, str. 182-183) Papež opustil náš dnešní svět a okupace a zeď zůstaly. A co hůř, opustil náš svět, zatímco genocida pokračuje. Ještě v listopadu napsal: „Myslím především na ty, kteří opouštějí Gazu uprostřed hladomoru, který zasáhl jejich palestinské bratry a sestry, vzhledem k obtížím dostat na jejich území potraviny a pomoc... Podle některých odborníků má to, co se děje v Gaze, rysy genocidy. Mělo by být pečlivě prozkoumáno, zda odpovídá technické definici formulované právníky a mezinárodními orgány.“ Dnes si kladu otázku: Budou toto jeho přání respektovat miliony lidí, kteří budou v příštích dnech truchlit nad jeho smrtí? Bude jim na obyvatelích Gazy a Palestincích záležet stejně jako jemu? Kéž jeho duše odpočívá ve slávě u svého Spasitele. Lidstvo dnes ztratilo výjimečnou duši. * * * Papež František byl vůbec prvním jezuitským papežem a hlasitým zastáncem chudých, vyděděných a znevýhodněných lidí ve světě. Vatikán potvrdil, že papež František zemřel ve věku 88 let.Papež František zemřel v pondělí ráno, oznámil vatikánský camerlengo kardinál Kevin Ferrell.„Dnes ráno v 7:35 se římský biskup František vrátil do svého domova. Celý svůj život zasvětil službě Pánu a své církvi,″ uvedl Farrell v oznámení. „Učil nás žít hodnoty evangelia s věrností, odvahou a univerzální láskou, zejména k těm nejchudším a nejodstrčenějším.
\nČas načtení: 2025-08-07 15:24:32
Z valašských luk až do vesmíru: České nápady, které mění svět
Recyklují solární panely, obnovují mokřady, zachraňují půdu a jejich pozornost míří do vesmíru s cílem uklidit nepořádek, který po sobě lidstvo zanechává. Finalisté letošního ročníku soutěže E.ON Energy Globe dokazují, že udržitelnost má mnoho podob – a že inspirativní projekty vznikají i v malých českých městech, na polích či ve školních laboratořích. Hlasovat o ten
\nČas načtení: 2026-01-13 05:00:00
Lékařka radí: Pokud se chcete dožít stovky, dodržujte těchto pět návyků
Otázka, jak se dožít 100 let je stará jak lidstvo samo. Bývaly doby, kdy byl třicátník nejstarší žijící člověk široko daleko, ale se zlepšující se životní úrovní a lékařskou péčí není nic neobvyklého, že máme v okolí člověka, který míří ke stovce. A jaký je návod na dlouhověkost?
\nČas načtení: 2019-11-04 18:34:11
Případ Ibrahima Miriho aneb Dobří gangsteři se vracejí
Německé úřady řeší, jak naložit s hlavou známého rodinného klanu. Klan rodu Miriů je kriminální organizace, která podobně jako mnohé jiné rodinné klany vděčí za svoji existenci uprchlické vlně po začátku libanonské občanské války roku 1975. Jelikož do země, ve které zuřila válka, se ze SRN nesmělo deportovat, a jelikož mnoho běženců nemělo žádné státní občanství, dostali strpění čili Duldung a byli rozděleni mezi jednotlivé země tehdejšího Západního Německa. V roce 2012 měl Miri-klan zhruba 2 600 členů, kteří částečně žili ze státní podpory a částečně se zabývali obchodem s drogami a jinou kriminalitou. Tedy slušně velké zločinné konsorcium, divím se, že jejich akcie se ještě nedají koupit na burze. Činnost klanu se koncentruje kolem přístavního města Brémy. Hlavoun celého klanu se jmenuje Ibrahim Miri, používal ovšem na německém území čtyři různé identity, takže jednoznačné ztotožnění jeho osoby dalo německým úřadům trochu práce; nebylo vlastně ani jasné, jak to má s občanstvím. Milý pan Miri vůbec vytěžoval úřady dost, protože podle Spiegelu byl podezřelý z celkem 150 trestných činů. Nakonec však více než dvacet (!) let úřední snahy o jeho deportaci skončilo úspěchem. I stalo se, že v červenci 2019 si ještě před svítáním pro Ibrahima Miriho přišla domů protiteroristická jednotka GSG-9 a posadila jej na letadlo do Libanonu bez zpáteční letenky. Leč tím náš příběh nekončí. Pokud se bojíte o osud tohoto ubožáka, odsunutého z blahobytných a bohatých Brém do nejistého, chudého a nepokoji zmítaného Libanonu, mám pro vás zprávu, která zahřeje všechna lidumilná srdce, již tak dost změklá blížícími se Vánocemi eh, zimními svátky. Patrně jste to podle titulku již uhodli: Ibrahim Miri se za pomoci pašerácké mafie vrátil do SRN a hned tam požádal o azyl. Zároveň hodlá německý stát zažalovat u soudu za to, že jej deportoval bez předešlého upozornění a s použitím násilí. Jeho právní zástupce to dokonce přirovnal k nacistickým akcím Nacht und Nebel, při kterých byli odpůrci režimu odvlékáni z vlastních domovů do koncentráků, ne-li na popravu. (Článek ve Weltu.) Událost vzbudila v německých médiích pozdvižení, články a komentáře jen prší. Většina politiků na středu a pravici se vyjadřuje značně rozhořčeně, na stranu Miriho se ovšem postavila Levice (Die Linke), která ústy své vnitropolitické mluvčí Ully Jelpke sdělila, že lidé jako Miri jsou po tak dlouhém pobytu součástí německé společnosti, „ať se nám to líbí, nebo ne“, a že Miriho odsun proběhl podle „absurdní logiky“. Úřad BAMF, který se stará o vyřizování žádostí o azyl, slíbil maximální možnou rychlost, prý by mohlo být „hotovo“ během týdne. Tak doufejme, že to bude zamítavé rozhodnutí, jinak by už tak dost absurdní situace byla ještě absurdnější. Nicméně nikde není psáno, že i v případě dalšího pokusu o deportaci jej Libanon, kde právě probíhají intenzivní protivládní protesty, přijme znovu. Takže je možné, že se přání Ully Jelpke a jejích Parteikamaraden vyplní a Ibrahim Miri se stane součástí německé společnosti natrvalo, ať Němci chtějí, nebo ne. Pár poznámek k celé situaci. Azylová a migrační politika v Evropě je v posledních letech postižena těžkou schizofrenií. Na jednu stranu si vcelku mainstreamová brémská FDP, kterou těžko zařadit někam na okraj politického spektra, stěžuje slovy téměř visegrádskými: „Na vnějších hranicích EU očividně neprobíhá žádná dostatečná kontrola. Což je vzhledem k potenciálnímu ohrožení terorismem, například návratem bojovníků Islámského státu, děsivý stav.“ Na druhou stranu jsou kapitánce Carole Racketeové udělovány pocty typu nejvyššího ocenění hlavního města Paříže, byť její činnost v sobě zahrnuje převoz spousty osob zcela neznámé identity do Evropy. Takový pan Miri mohl být při svém návratu klidně jejím klientem, i když bych spíš tipoval na balkánskou stezku. Byl bych docela potěšen, kdyby se voliči v Německu či Francii konečně rozhodli, jak to vlastně chtějí… {loadmodule mod_tags_similar,Související} Druhá věc: otázka cti. Jsou civilizace a kultury, které se na pojem cti natolik zafixovaly, že je to patologické; tam vede ztráta tváře k vraždám a sebevraždám. Zrovna různé kmeny Blízkého východu jsou tzv. „vraždami ze cti“ proslulé a bohužel si tyto zvyky přenášejí s sebou do svých nových bydlišť. Pokud bychom chtěli sáhnout na jiný konec světa, extrémně citliví na ztrátu tváře jsou Japonci. I zde v Evropě to býval problém, ještě před 200 lety byly běžné souboje kvůli cti, při kterých se skutečně někdy umíralo; jednou z obětí tohoto pitomého zvyku se roku 1832 stal geniální dvacetiletý matematik Évariste Galois. Ještě v relativně osvíceném 19. století nějakou dobu trvalo, než se mladíci dali přesvědčit, že k obnovení cti stačí způsobit protivníkovi nějaké ty šrámy, jež se ovšem dají přežít. Teď se ovšem do hlavy vtírá myšlenka, do jaké míry jsme ten osvícený pohyb přehnali do dalšího extrému, a stali se tak rohožkou, do které si lidé typu Ibrahima Miriho vytírají svoje zablácené a možná i krvavé boty. Ten jeho triumfální, v médiích všudypřítomný návrat je především plivnutí do kolektivní tváře hostitelského národa: čin, kterým vrchní gangster dává najevo, že se německé justice nikterak nebojí a že očekává, že se mu nic zásadního nestane. Moc se mi nechce věřit, že by si tímto chucpe způsobem troufnul vrátit třeba do Izraele nebo do Spojených států amerických. To by byla úplně jiná míra rizika. Osobně jsem si jist, že nechci, abychom v tomto směru skončili stejně „rohožkovitě“ jako naši západní sousedi. Otázka je, jak daleko k tomu v současné chvíli máme. Nakonec hodně těch právních norem, které tenhle vývoj umožnily, má v ČR i v SRN společný základ. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2025-04-05 22:17:50
Nová výzva! Mičánek Motorsport míří s evropskými mistry do GT2 European Series
„Znovu budou bojovat o evropský titul, ale v jiné prestižní evropské sérii,“ říkají úřadující mistři Evropy – tým Mičánek Motorsport powered by Buggyra s piloty Bronislavem Formánkem a Štefanem Rosinou budou nově startovat v GT2 European Series. Ve středoevropském šampionátu pak budou titul obhajovat Jakub Knoll a Josef Záruba. „Cítili jsme, že po zisku titulu […]
Čas načtení: 2019-11-25 15:08:56
Gangster, který se vrátil do Německa, byl odsunut zpátky do Libanonu. Snad se už nevrátí
Německé úřady se tentokrát blýskly: Ibrahim Miri (psali jsme o něm ZDE), mnohonásobný zločinec bez státní příslušnosti, už podruhé nuceně opustil Německo a toho času se opět nachází v Libanonu. Jestliže poprvé trvalo úsilí o jeho deportaci 13 let, tentokrát stačily tři týdny. Aneb čeho všeho je stát schopen, dostane-li se mu příliš velké a veřejné ostudy… Článek ve Spiegelu přináší zajímavé informace. Odsun byl uspíšen o dva dny, protože úřady nemohly vyloučit, že se někdo pokusí o Miriho osvobození. Na návštěvu do deportační vazby k němu totiž chodili různí také velmi nevinní kumpáni. Jeden si přinesl nůž, jiný vyhrožoval přítomným úředníkům slovy: „Pojďte na ulici, tam mám tisíc lidí, ti vás oddělají.“ Inu arabské bití v prsa, kdyby jim člověk věřil všechno, tak už asi čtyřikrát slavně porazili Izrael; ale na úplně lehkou váhu se to brát nedá, zvlášť u kriminálníků s bohatým záznamem. A když už jsme u bohatých záznamů, konečně jsme se taky dozvěděli, jak tedy vypadá trestní rejstřík samotného odsunutého kápa: devatenáct pravomocných odsouzení, od krádeže a loupeže přes přechovávání kradeného zboží a zpronevěru až po organizovaný obchod s drogami. Vskutku renesanční osobnost, ten Ibrahim Miri. Zajímavá otázka je, zda se pan Miri pokusí vrátit ještě jednou. Německý stát chce zabránit jeho novému návratu mj. tím, že mu vyúčtuje náklady předešlého odsunu; jelikož let stál 65 tisíc eur a nacházeli se v něm dva deportovaní, vycházelo by to Miriho na 32 tisíc eur (necelý milion korun). Německé úřady poslední dobou vůbec sáhly k postihu kriminálních klanů skrze peníze a majetek, samozřejmě vesměs nezdaněný. To je jedna z mála oblastí práva, kde zatím ani velmi široké pojetí lidských práv nezabránilo existenci účinných trestů. Každý stát chce mít silné nástroje, jak z někoho vymáčknout dlužné peníze, a ani křik aktivistů jej v takovém případě moc nezajímá. Bohužel se nedá říci, že by se odsunem Ibrahima Miriho celková bezpečnostní situace v SRN kdovíjak zlepšila, protože jen několik hodin předtím přisvištěla za pomoci spolkové vlády na letiště ve Frankfurtu první vracející se „nevěsta Islámského státu“ i se třemi dětmi. Více informací o této paní nám úřady nesdělily, jen to, že vůči ní neexistuje žádný zatykač. Takže asi bude dále žít na svobodě, možná „v hledáčku úřadů“, ve kterém ovšem byl už leckdo. Jestli jí také ten let naúčtují jako Mirimu, o tom se článek nezmiňuje. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2025-07-08 14:06:11
Nový Triumph Scrambler 400 XC míří do světa
Triumph Motorcycles rozšiřuje svou oceňovanou řadu Modern Classics ve třídě 400 cm³ o nový model Scrambler 400 XC, který míří do prodeje prostřednictvím globální sítě [...]
Čas načtení: 2025-07-23 12:27:38
Triumph miří na Red Bull Romaniacs
Značka Triumph se chystá na další velkou výzvu: Jonny Walker a Sam Sunderland míří do Rumunska na legendární Red Bull Romaniacs. Jedná se o jeden [...]
Čas načtení: 2025-07-28 13:48:43
Na festival Mladí ladí jazz míří jako další účinkující britská formace Submotion Orchestra, která v současnosti patří mezi nejpozoruhodnější projekty na pomezí elektroniky, jazzu a soulu. Tato originální sestava má za sebou celou řadu úspěšných vystoupení v Česku, nyní se po několika letech vrací do Prahy. Fanoušci se jí dočkají ve čtvrtek 16. října 2025 v klubu MeetFactory. Večer otevře uznávaný britský hudebník Jon Kennedy, který má za sebou úspěšné releasy u vydavatelství Ninja Tune, kde působí i Submotion Orchestra. […] Zobrazit celý článek Britští Submotion Orchestra míří na Mladí ladí jazz a festival představuje kompletní podzimní program
Čas načtení: 2024-12-11 17:43:23
Streaming drtí provozovatele kin! Na Max teď míří pokračování úspěšného trháku
Na streamovací platformu Max míří nový film Joker: Folie à Deux. Jde o pokračování úspěšného trháku, který šel do kin teprve v loňském roce.Přečtěte si celý článek: Streaming drtí provozovatele kin! Na Max teď míří pokračování úspěšného trháku
Čas načtení: 2024-12-13 20:30:36
Nutnost pro každého fanouška fotbalu! Příběh legendárního brankáře míří na obrazovky
Dokument o ikonickém brankáři Peteru Schmeichelovi míří na SkyShowtime Ve dvou dílech nabídne pohled na jeho 22letou fotbalovou kariéru Na streamovací platformě se objeví 9. února příštího roku Fotbal je nejoblíbenější hra na světě z mnoha důvodů. Lépe pochopit, co se ve hře odehrává nejen na hřišti, ale i v zákulisí, často pomáhají dokumenty o výrazných osobnostech fotbalu. Jeden z nich nyní míří na streamovací službu SkyShowtime a nevěnuje se nikomu jinému, než dánské brankářské legendě jménem Peter Schmeichel. Dokumentární pohled do jeho života nabídne nejen úspěchy, ale také těžké chvíle, které tvrdí charakter. Přečtěte si celý článek Tohle fanoušci fotbalu nesmí minout. Příběh legendárního brankáře míří na SkyShowtime
Čas načtení: 2025-06-10 08:33:39
Dva letní večery plné jazzu, improvizace a atmosféry, jakou Frýdek-Místek zažije jen jednou v roce. Čtrnáctý ročník festivalu Jazz ve městě se uskuteční 25. a 26. července 2025 a nabídne sedm kapel v čele s hvězdným britským triem Mammal Hands i pestrý doprovodný program a relax zónu v zámeckém parku. Hlavní festivalový večer bude v sobotu na nádvoří frýdeckého zámku a jako hlavní hvězdu večera přiveze hypnotické Mammal Hands z Velké Británie, jejichž hudba propojuje jazz, elektroniku, klasiku i minimalismus. […] Zobrazit celý článek Jazz pod širým nebem i v klubové atmosféře: Do Frýdku-Místku míří Mammal Hands i hvězdy českého jazzu
Čas načtení: 2025-08-20 18:00:48
Sluchátka Pixel Buds 2a míří do Česka: AI, ANC a pouzdro s výměnnou baterií
Nový model Buds 2a je nástupcem levnějšího modelu, nyní ale nabídne i ANC s transparentním režimem Za 3 690 korun zakoupíte zajímavě vybavená sluchátka s možností výměny baterie v krabičce I dražší model Buds Pro 2 se dočká oživení: přichází nová barva i softwarový update Google se v rámci dnešního představení novinek zaměřil také na sluchátka. V prvé řadě se bavíme o zcela novém modelu Pixel Buds 2a a dále také o aktualizovaném modelu Buds 2 Pro, který dostane novou barvu i aktualizaci funkcí. Předprodej nových produktů začíná už dnes v 18:00 a samotný prodej začne až 9. října. Přečtěte si celý článek Sluchátka Pixel Buds 2a míří do Česka: AI, ANC a pouzdro s výměnnou baterií
Čas načtení: 2025-09-01 16:37:14
Zbývá jen pár kusů! Loňský hit od Xiaomi míří do výprodeje, stojí jen 8 990 Kč
Jeden z nejprodávanějších smartphonů loňského roku ještě víc zlevňuje. Cena oblíbeného Xiaomi 14T totiž s příchodem září klesla na 8 990 Kč, a to z původních 9 990 Kč. A dokonce i po téměř roce od uvedení si stále drží pozici jednoho z nejlépe vybavených telefonů ve své cenové kategorii. Přečtěte si celý článek Zbývá jen pár kusů! Loňský hit od Xiaomi míří do výprodeje, stojí jen 8 990 Kč
Čas načtení: 2025-09-22 15:46:25
FIM SuperMoto of Nations míří do Česka! Už tento víkend ve Vysokém Mýtě
O víkendu 27.–28. září 2025 zažije Česká republika motocyklový svátek, jaký tu ještě nebyl. Na Autodromu ve Vysokém Mýtě se vůbec poprvé v historii uskuteční [...]
Čas načtení: 2025-10-14 16:32:01
Po sérii skandálů s mizícími miliony z advokátních účtů přichází změna. Od 1. ledna 2026 začne platit automatická pojistka pro advokátní úschovy. Klienti, kteří svěří své peníze advokátovi, budou mít nově jistotu, že v případě průšvihu – třeba zpronevěry – Read More Pojistka pro advokátní úschovy míří do praxe: nová ochrana peněz klientů, ale i víc papírování pro právníky The post Pojistka pro advokátní úschovy míří do praxe: nová ochrana peněz klientů, ale i víc papírování pro právníky first appeared on Radírna - Internetová online poradna.
Čas načtení: 2025-11-12 08:00:55
Do extrémních slev míří telefon s obrovskou baterií. Motorola sráží ceny o tisíce
Motorola posílá do Black Friday jeden ze svých nejlepších telefonů. Moto G86 Power láká na nevídanou 6 720mAh baterii, díky které nabízí až dvoudenní výdrž na jedno nabití. Kromě toho má skvělý displej, vysokou odolnost a solidní fotoaparát. To vše z ní momentálně dělá nejvýhodnější telefon, protože u Mobil Pohotovosti teď vyjde jen na 5 990 Kč. Přečtěte si celý článek Do extrémních slev míří telefon s obrovskou baterií. Motorola sráží ceny o tisíce
Čas načtení: 2025-12-05 09:51:05
Kalendář Pirelli 2026 míří do dobročinné aukce. Výtěžek pomůže onkologickým pacientům
Kalendář Pirelli 2026, který byl slavnostně představen v pražském Obecním domě, půjde 10. prosince do tradiční charitativní online dražby na zpravodajském portálu iDNES.cz. Dražba proběhne [...]
Čas načtení: 2026-02-01 11:11:46
EU od ledna zdraží motorky vyrobené mimo EU. Clo míří hlavně na KTM, Triumph i BMW
Evropské motorky v posledních letech zdražují tak výrazně, že se i velké značky začaly chovat podobně pragmaticky jako automobilky. Aby udržely menší a střední objemy [...]
Čas načtení: 2024-02-25 17:00:41
Xiaomi 14: šílený výkon, fotoaparáty Leica i příznivá česká cena
Xiaomi 14 míří na český trh, známe cenu i termín prodeje Novinku pohání čipset Snapdragon 8 Gen 3, u fotoaparátů nechybí punc značky Leica Výrobce představil i model Xiaomi 14 Pro s titanovým tělem, ten se ale v Česku neobjeví Po několika měsících čekání jsme se konečně dočkali a Xiaomi 14 konečně míří do prodeje v České republice. Novinka si dnes na tiskové konferenci v Barceloně odbyla premiéru společně s vlajkovým modelem Xiaomi 14 Ultra, který se u nás rovněž bude prodávat. Výrobce si tentokrát pohrál s designem, výběrem fotoaparátů a nasadil také premiérový čipset Snapdragon 8 Gen 3, díky kterému má Xiaomi 14 výkonu na rozdávání. Přečtěte si celý článek Xiaomi 14: šílený výkon, fotoaparáty Leica i příznivá česká cena
Čas načtení: 2024-03-07 10:30:06
Na PC míří další exkluzivita z PlayStationu. Ghost of Tsushima vyjde v květnu
Na Steam a Epic Games Store míří povedená akční hra Ghost of Tsushima Director’s Cut Datum vydání bylo stanoveno na 16. května PC verze nabídne rozšíření Iki Island i celou řadu technologických vychytávek včetně DLSS nebo FSR Další velká příběhová hra z PlayStationu si brzy najde cestu na PC. Parádní akční dobrodružství Ghost of Tsushima dorazí ve speciální režisérské verzi na Steam a Epic Games Store už přibližně za dva měsíce – konkrétně 16. května. Některé fanoušky možná nepotěší vyšší cena, která i 4 roky od vydání konzolové verze činí 60 eur (přibližně 1500 korun). O portu pro počítače se mluví už od roku 2021 v návaznosti na uniklou databázi streamovací služby GeForce Now. V posledních dnech pak spekulace značně přiživila dvojice nepříliš známých a prověřených informátorů, kteří na sociální síti X vystupují pod přezdívkami Silknigth a Haothors. Přečtěte si celý článek Na PC míří další exkluzivita z PlayStationu. Ghost of Tsushima vyjde v květnu
Čas načtení: 2024-05-07 20:30:21
Pixel Buds A míří do Česka. Jejich cena příjemně překvapí
Cenově dostupná sluchátka od Googlu míří do Česka Nabídnou uspokojivý zvuk, nenápadný design či integraci s Asistentem Pro zájemce budou k dispozici za 2 690 Kč Na dnešní tiskové konferenci představil Google nejen nové Pixely s pořadovým číslem 8, ale také bezdrátová sluchátka Pixel Buds A. Ty jsou cenově dostupnější variantou plnohodnotných Pixel Buds Pro a kromě nižší ceny nabídnou také smířlivější parametry, které cílí především na méně náročné posluchače. Příjemnou zprávou také je, že se budou prodávat i v Česku. Co všechno nabídnou? Přečtěte si celý článek Pixel Buds A míří do Česka. Jejich cena příjemně překvapí
Čas načtení: 2024-05-10 06:30:40
Vyzkoušíte je? Unikátní funkce z Pixelů a telefonů Galaxy míří do desktopového Chrome
Užitečná funkce Circle to Search míří z telefonů do desktopového prohlížeče Chrome Rozšíří tak současné vyhledávání skrze Google Lens Kdy se novinky dočkáme v ostrém provozu zatím není známo Vyhledávání na internetu se pomalu, ale jistě mění, především díky umělé inteligenci. Už dávno totiž neplatí, že vyhledávat na internetu musíme jen skrze textové zadání – například poslední Pixely či telefony Galaxy od Samsungu umí užitečnou vychytávku, která vyhledávání značně usnadňuje. Stačí totiž zakroužkovat objekt či text přímo na displeji zařízení a chytré algoritmy ve spolupráci s AI se postarají o vyhledání a zobrazení dodatečných informací. Nyní to vypadá, že si tuhle užitečnou funkci budou brzy moci užít také uživatelé prohlížeče Chrome na počítačích. Přečtěte si celý článek Vyzkoušíte je? Unikátní funkce z Pixelů a telefonů Galaxy míří do desktopového Chrome