EUR 24,360 || 
JPY 13,157 || 
USD 20,603 || Připomeňme si, co všechno tomu předcházelo.
Čas načtení: 2025-01-10 09:08:36
Autor: Janko PALIGA Datum: 10.01.2025 09:08:36 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA101, 2025, č. 1Obsah čísla:Čadil, Jan: PBS Group expanduje s proudovými motory v USA (4)Informujeme (5-12)Přibyl, Tomáš: Zatmění na přání [Proba-3] (13)Soušek, Tomáš: MiGy 21 v Evropě skončily (14-19)Korbel, Petr: Pocket Virtuality představila Lumnio (20-21)Krsek, Michal: Na palubě Superfortressu: Boeing B-29 „Doc“ v akci [B-29-70-BW, č. 10814, 44-69972] (22-24)Cvrkal, Milan: Návrat A380 Emirates do Prahy (25)Přibyl, Tomáš: Pilotovaná kosmonautika v roce 2025 (26-27)Fojtík, Jakub: Turbopropy: Půl století na scéně (28-36)Soušek, Tomáš: Nejdéle sloužící technik ukončil službu u letectva [prap. Viliam Repiský] (37-39)Přibyl, Tomáš: Megakonstelace, kam se člověk podívá (40-41)Soušek, Tomáš: Pokrok i nejistota v projektech bojových letounů šesté generace (42-45)Radić, Aleksandar: Srbsko zahájilo provoz s kyperskými Mi-35P (46-49)Korbel, Petr: Heliem plněné pseudosatelity z Letňan mají dobýt stratosféru (50-52)(lek): Tělesa vypuštěná a zaniklá: Listopad 2024 (53)Přibyl, Tomáš: Rovery dobývají Měsíc (54-57)Matoulek, Jaroslav: Iljušin Il-28 v Československu (58-59)Stolár, Michal J.; Rocca, Ricardo: CRUZEX 2024: Cvičenie pod Južným křížom (60-65)Máče, Jan: Letadla 39-45: Vickers Warwick (66-67)Švanda, Petr: Pilot Štefan Kozáček nalietal vyše 20 000 hodin (68-71)Přibyl, Tomáš: Změny v programu Artemis (72-73)Kurc, Onur; Yasar, Tayfun: Turecko oslavilo 50 let s Phantomy II (74-77)Máče, Jan: Nord 1002 Pingouin II: Francouz v německém kabátě [G-ETME] (78-79)Fojtík, Jakub; Kolmann, Petr: Běrjev Be-30/32 (80-87)Recenze (90)
\nČas načtení: 2021-12-02 18:57:08
Energie je civilizace. Co je pak její nedostatek?
Václav Smil je jedním z našich krajanů, kteří jako by naplňovali heslo, že doma prorokem nebudeš. Za mořem jej berou vážně miliardáři a vrcholoví politici, zatímco v České republice zůstává relativně neznámý. Do češtiny bylo přeloženo pouze šest jeho knih, ačkoliv jich vydal čtyřicet. Jednou z těch nepřeložených knih je „Energy and Civilization“, bichle jen o něco tenčí než Pán prstenů. Před pár měsíci jsem na ni narazil v jedné čajovně a vypůjčil si ji ke čtení. Byla to dlouhá práce, protože jeden důvod neznámosti Václava Smila mezi širší veřejností na vás vykukuje už z prvních stránek. Žádnou autorskou lehkost do vínku nedostal, nebo ji snad nepovažuje za podstatnou. Píše spíš učebnicovým stylem, poměrně těžko stravitelným. Obtížné čtení je ovšem více než vyváženo tím, že kniha je nabitá informacemi. O použití energie v různých souvislostech se dozvíte všechno, i s bohatými citacemi směřujícími k primárním zdrojům. A tím nemyslím jenom průmyslové použití energie, i když tomu je samozřejmě věnována většina textu. Kniha rozpitvává do detailů i zemědělství, kterému se koneckonců po dlouhá staletí věnovala valná většina lidí. Dozvíte se, kolik kilojoulů mohli staří zemědělci získat ze které plodiny, kolik těch kilojoulů sežrala tažná zvířata, jak se rovnice změnila s účinnějšími verzemi pluhů, kolik energie se spotřebovalo na setí, pletí, sklizeň… Není to typický úhel pohledu na historii, ale – odhlédneme-li tedy od suchého stylu psaní – je nanejvýš zajímavý. Kdybych měl tuto více než pětisetstránkovou knihu shrnout do jednoho odstavce, vypadal by asi takto: „Lidstvo strávilo drtivou většinu své existence ve stavu energetické bídy. Neustále balancovalo na úzké hraně mezi chabými přebytky, které umožňovaly aspoň základní rozvoj měst a řemeslné výroby, a mezi akutním nedostatkem, který většinou přešel v hladomor. I ty nejvyspělejší civilizace historie spoléhaly na fyzickou dřinu celých zástupů otroků, poddaných a zvířat, protože nic lepšího a spolehlivějšího k dispozici nebylo. Teprve s vynálezem motorů, počínaje tím parním, se životní úroveň lidí začala zásadně zlepšovat. Energie je civilizace je energie a tak dále, pořád dokola.” Protijaderný fanatismus zeleného hnutí: reakce na neexistující hrozbu Malé odbočení, které je ale ve skutečnosti k věci, jenom to nebude na první pohled zřejmé. Napsal mi můj bývalý spolužák a spolubydlící z koleje MFF UK, Honza R.: „Naše společnost se v následujících letech zásadně změní. Nebude to kvůli katastrofálnímu výbuchu sopky, dopadu asteroidu, invazi Marťanů, extrémním výkyvu klimatu nebo nějakým morem. Bude to autoimunitní čistě psychologickou reakcí společnosti na fakticky neexistující ohrožení. A změní se především kvůli omezení cestování osob, a tím zprostředkovaně i zboží a informací. Bude to nakonec slušnej sešup, který naše růstová civilizace už pár set let nezažila. Uvidíme, jestli po ní zbydou aspoň pyramidy nebo nějaké pěkné sochy.“ Kolega tím myslí současnou covidovou krizi, ale upřímně si myslím, že na ni se relativně brzy zapomene. Ne tedy v úplně krátkém časovém horizontu, to ne; ale široká vzpomínka na covid nejspíš zemře s lidmi, kteří jej zažili, a někdy v roce 2200 se malé děti o covidu učit nebudou. Lidstvo totiž vůbec nerado vzpomíná na epidemie. Všimněte si, jak málo se o nich dozvíte ve škole. Raději se věnujeme bitvám, objevným výpravám, rozvoji průmyslu a dalším událostem, které byly pod naší kontrolou a dají se k nim přiřadit konkrétní lidské tváře. Naproti tomu infekční breberky nám trochu narušují iluzi vlastní všemocnosti, a tak se jejich účinky na vývoj světa poněkud ignorují. A to i přesto, že nebýt třeba takového Justiniánova moru, dost možná by tehdejší Byzantinci dokázali obnovit římskou říši v jejím původním územním rozsahu – a dějiny Evropy by vypadaly úplně jinak. Mimo jiné by jistý pán jménem Mohamed a jeho následovníci narazili při své expanzi na daleko nebezpečnější a lépe organizované protivníky. Ale Honzova věta „o autoimunitní, čistě psychologické reakci společnosti na fakticky neexistující ohrožení” docela dobře sedí na protijaderný fanatismus zeleného hnutí. A na ten se podle mého názoru vzpomínat bude i v tom roce 2200, asi podobně, jako i my dodnes vzpomínáme na čarodějnické procesy, které sužovaly naši civilizaci v raném novověku. Ono to, co na těch původních čarodějnických procesech bylo strašidelné, byla právě skutečnost, že jim předsedali vzdělaní a inteligentní lidé, a ne nějací negramotní primitivové z vesnic, kteří hráli pouze (důležité, ale pomocné) role přisluhovačů, biřiců, udavačů, katů atd. V zemích, kam se tato myšlenková infekce rozšířila, se jí nakazila právě elita společnosti, takže původně sporadický problém nabyl místy až masových rozměrů, nedal se jen tak zastavit a do justičního vraždění odsouzených osob se zapojovaly všechny dostupné zdroje raně novověkých států – které už tehdy byly řádově větší než cokoliv, co dokázal napáchat běžný pouliční dav. Návrat k barbarství U protijaderné křížové výpravy, na kterou se vydaly evropské zelené strany, sice nedochází k masakrům čarodějů, ale jinak tam jistou podobnost vidím. Na čele šturmu jsou zase vzdělaní a vlivní lidé, jenom teď útočí na energetické zásobování našeho kontinentu a snaží se zlikvidovat zdaleka nejspolehlivější zdroj elektřiny, který má naše moderní civilizace k dispozici. Update 1. 12. 2021 v 16:00. Jeden čtenář mi e-mailem vytknul, že čarodějnice byly fiktivní problém, kdežto třeba ukládání vyhořelého jaderného paliva je zcela reálná potíž. Pozor, to tehdejší čarodějnictví byl dost široký pojem, který kromě vysloveně nadpřirozených činností typu kouzel a létání na koštěti zahrnoval i všelijaké podezřelé bylinkaření (výrobu lektvarů) nebo v extrémním případě i travičství a výrobu různých jedů na zakázku. Nedá se říci, že úplně všechno vždycky bylo vymyšlené od A do Z, spíš jde o celkovou prolhanost a zvrhlost systému, který se odrazil od nějaké drobnosti a následně vynucoval po obviněných přiznání k různým šílenostem, mnohdy i mučením. Zkuste se porozhlédnout po Černé knize města Velké Bíteše; už jsem ji léta neměl v ruce, ale jestli si dobře pamatuji, byl tam zaznamenán minimálně jeden čarodějnický proces. A také tam ta přiznání sahala od vaření nějakých lektvarů, „aby krávy lépe dojily”, což se na pověrčivém venkově stát mohlo (byť o účinnosti takových produktů lze pochybovat), až po krmení čerta smetanou, což se určitě nedělo. Konec update. Jaderné elektrárny dokáží dodávat vysoké procento svého nominálního výkonu, i když v ČR hodnoty 92,5 procenta nedosahujeme. (Česky se tomu říká koeficient ročního využití instalovaného výkonu a například Dukovany jej mají na úrovni 85 procent.) Naproti tomu právě soláry a větrné turbíny, které mají být budoucností evropské energetiky, mají procento využití výkonu dost špatné, což znamená nutnost je masivně zálohovat, a to jak větší a plošnější výstavbou jich samotných, tak jinými zdroji, třeba plynem. Ke kapacitním bateriím schopným pokrývat spotřebu celých států po dlouhé dny je totiž ještě zatraceně daleko. (Představte si, že by to takto fungovalo třeba v ocelářství – že by jednotlivé ocelárny vyráběly jen na 25 až 30 procent své kapacity a těch fabrik by pak bylo potřeba třikrát či čtyřikrát více na tentýž celkový objem vyrobené oceli. To by Ostrava sahala až někam k Frýdku.) A pozor – nízké procento ročního využití je jenom jedno číslo, ale v něm se skrývá ještě fantastická nestabilita dodávky, hlavně u větru, protože u slunce se dá aspoň spoléhat na to, že v létě svítí více a v zimě míň. Německé křivky využití zdrojů vypadají takto (modrá = vítr, červená = fotovoltaika, černá = bioplyn). Jistě vás tedy „potěší”, že nadcházející německá vláda se dohodla na další masivní výstavbě větrníků, pro které mají být rezervovány dvě procenta plochy celého Německa, o dost více, než současných zhruba 0,8 procenta Mají přitom být odbourány různé zákonné překážky; co přesně to bude znamenat pro lokální ochranu přírody, lesů, živočišných druhů atd., to se ještě ukáže v praxi. Osobně bych tipoval, že důsledkem takové masivní výstavby bude to, že „zuby” na grafu využití větrné energie budou ještě větší a skákavější, hlavně v tom absolutním měřítku (množství skutečně dodané elektřiny). Německo není zas tak rozlehlé, aby jej nemohlo „přikrýt” jedno velké bezvětří nebo jedna velká vichřice naráz. Když je energie totéž co civilizace, co jsou pak takové pokusy o destabilizaci její výroby? Napadají mě slova „návrat k barbarství”. Evropská unie není pupkem světa Hlavní naději na nějakou racionalitu vidím, upřímně řečeno, hlavně v tom, že Německo je možná pupkem EU, ale EU není ani přibližně pupkem světa. K vědeckotechnickému rozvoji došlo i v jiných oblastech naší planety, takže i kdyby se EU pod zeleným nátlakem z Berlína rozhodla k čemukoliv, otázky dalšího rozvoje jaderné energetiky se budou řešit jinde. Ta zásadní věc, která by potřebovala řešit, je přitom cena. Současný model výstavby jaderných elektráren je opravdu příliš drahý. Z toho můžou mít radost ty firmy, které vystavují průběžné faktury, ale běžný volič už z toho takovou radost nemá. A vysoká cena za nové jaderné zdroje nejspíš také přispěla k tomu, že Mgr. Johann z Hamburku (abychom jej odlišili od netitulovaného Johanna volícího nějakou ošklivou stranu) hlasoval pro další pokrývání Německa větrníky. To samozřejmě není nijak nový problém a ve světě také už vzniklo několik desítek programů snažících se vytvořit takzvané malé modulární reaktory. Zjednodušeně řečeno, šlo by o malé jaderné zdroje přepravovatelné i běžným kamionem, které by se daly vyrábět v továrně po desítkách a po stovkách podle stejného mustru. Velkovýroba je přitom hlavní způsob, jak snížit jednotkovou cenu; náklady na výzkum, vývoj a licencování se pak dají „rozpustit” mezi ony desítky a stovky výrobků. Ale tomu musí předcházet právě ten výzkum, vývoj a licencování, a to je vzhledem k citlivé povaze věci velmi dlouhý proces. Upřímně doufám, že se některý ten záměr zdaří. „Želízek v ohni” je celkově vzato dost, aspoň jeden úspěch by z toho být mohl. (Dokonce i v ČR máme dva malé projekty: jeden v ÚJV Řež a druhý v Ostravě-Vítkovicích.) Zároveň to ale ještě nikdy neměla žádná nová technologie tak těžké. Žádnou totiž nesledovalo tolik nepřátelských očí, připravených při prvním náznaku problémů spustit hlasitý křik a zatlouct ji do země. Bezpečnostní nároky na budoucí malé reaktory jsou enormně vysoké, možná dokonce nereálně vysoké. Při srovnatelných požadavcích na bezpečnost by některé jiné branže (letectví, kosmonautika) nevznikly vůbec a v lékárně byste nenašli většinu dnes běžně dostupných léků. Před pár dny jsem na Netflixu narazil na film o životě polské vědkyně Marie Sklodowské-Curie. Jí samotné nakonec její vlastní objevy pomohly do hrobu – aplastická anémie, které podlehla, byla skoro určitě důsledkem příliš velké dávky radioaktivity absorbované za léta práce bez ochranných prostředků. Stejně by mě ale zajímalo, co by si o tom našem kolektivním strachu myslela dnes. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
\nČas načtení: 2024-10-13 12:00:47
Kosmotýdeník 630 (7. 10. – 13. 10.)
Ačkoli jsou všechny smysly fanoušků kosmonautiky nyní zaměřeny na pátý integrovaný let sestavy Super Heavy Starship, kosmonautika v celé své šíři poskytla i celou řadu dalších zajímavých věcí. My se v pravidelném přehledu toho nejzajímavějšího, co uplynulý týden přinesl, v hlavním tématu zaměříme na průběh a dopady hurikánu Milton. Ten zasáhl Floridu a částečně dotčen byl i kosmodrom. V dalších tématech nás čeká třeba přistání zajímavé čínské návratové mise z oběžné dráhy Země, návrat posádky Crew-8 z ISS či vypuštění evropské mise Hera. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
\nČas načtení: 2025-01-02 19:04:57
Autor: Martin Smíšek Datum: 02.01.2025 19:04:57 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA79, 2003, č. 18Obsah čísla: Informujeme (4-9)Begala, Ján: S prezidentom SNA PaedDr. Jánom Mikušom aj o problémoch všeobecného letectva (10-12)Irra, Miroslav: „Jednadvacítka“ post scriptum, pokračování (14-19) [MiG-21 v čs. letectvu]Bajzík, Stanislav: Mistrovství ČR v letecké akrobacii na kluzácích (20)Bajzík, Stanislav: Mistrovství světa v letecké akrobacii na kluzácích (21)Přibyl, Tomáš: Vzpomínka na „Supersojuz“ (22-23)Balous, Miroslav: Letadla 39-45: DFS 331 (24)Kuna, Zbyněk: Návrat do Jižní Asie, pokračování (26-29)Máče, Jan: Zajímavosti ze světa válečníků (30-31)Kment, Roman: Slovenský hroch Marián boduje (33-35) [slovenský Mi-17M v misi SFOR](lek): Kosmonautické zajímavosti - nepilotované lety 2. čtvrtletí 2003 (36-39)Hornát, Jiří: Letadla 14-18: Dufaux C.1 (40) Cvrkal, Milan; Sviták, Pavel: Řízení letového provozu, část 19 (42-43)Hornát, Jiří: Short S.25 Sunderland (S.45 Seaford), část II. (44-47)Jindřichohradecký pohár (48)PAT: Ptali jste se: EADS Elbe Flugzeugwerke (49)Javorský, Jiří: Katalogizace majetku z hlediska dodavatele AČR (50-51)Kosmonautická kronika: listopad 2001 (52)Špaček, Jaroslav: Létání na Lynxu (53-57) [Westland Lynx nizozemského královského námořnictva]Tesař, Petr Aharon: Dědictví 1. bag aneb Nieuporty 23 a SPADy VII Kozakovovy 1. bojevoj aviagruppy po rozpadu ruského letectva, dokončení (59-61)PeS: Trup (66)
\nČas načtení: 2025-01-02 18:12:16
Autor: Martin Smíšek Datum: 02.01.2025 18:12:16 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA79, 2003, č. 19Obsah čísla: Informujeme (4-9)Kolmann, Petr: Desátý CIAF (10-11)Balous, Miroslav: Letadla 39-45: SIAI (Savoia-Marchetti) SM.91 (12)Cvrkal, Milan: Iljušin Il-76MF / TF (14-17)Lajpold, Radek: Barvy, struktury, světlo - zkvalitnění života lidí ve vesmírných lodích a stanicích (18-19)Pecková, Lucie: Akrobacie nad Mostem (20)-bal-: Ptali jste se: Výzbroj letounů C-47 Skytrain (21)Stolár, Michal: Vojenské letectvá Európy - Bielorusko (22-26)Přibyl, Tomáš: Naděžda Kuželnaja - brány vesmíru zavřené? (28)Máče, Jan: Příběh „Čápa“ (30-31) [letuschopný DC-2]van den Broek, Leonard: NATO Recce Meet 2003 - setkání průzkumníků NATO, 27.7-1.8., základna Florennes, Belgie (32-35)Hornát, Jiří: Short S.25 Sunderland (S.45 Seaford), část III. (36-39)-bal-: Co nového: Hindustan HJT-36 Sitara (40)-bal-: Z archivů: AJI T-610 Super Pinto (40)(lek): Kosmonautické zajímavosti - nepilotované lety 2. čtvrtletí 2003 (41-43)Stolár, Michal; Mariaš, Miroslav: Letecký raj v Kecskeméte (45-47)Cvrkal, Milan; Sviták, Pavel: Řízení letového provozu, část 19 (48-49)Chrobák, Dobroslav; Večeřa, Kamil: Slovenský Honza v Čechách (50-51)Irra, Miroslav: „Jednadvacítka“ post scriptum, pokračování (52-55) [MiG-21 v čs. letectvu]Bíro, Roman: Bezpečne nebo nad Slovenskom a niektoré dalšie úlohy LPS SR (56-57)Kuna, Zbyněk: Návrat do Jižní Asie, dokončení (58-61)PeS: Jak se obléci do letadla (66)
\nČas načtení: 2025-04-13 14:00:00
Zkázu Apolla 13 odvrátila improvizace. Astronauti těsnili vzduchové filtry ponožkami a lepící páskou
V řídícím centru NASA se před 55 lety ozvala památná slova: „Houstone, máme problém“. Vyslala je posádka mise Apolla 13, která dva dny před tím odstartovala z Kennedyho vesmírného centra na Měsíc. Původně plánovaný rutinní let se změnil v jedno z největších dramat v dějinách astronautiky.
\nČas načtení: 2025-10-03 11:06:32
Autor: Janko PALIGA Datum: 03.10.2025 11:06:32 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA101, 2025, č. 10Obsah čísla:Soušek, Tomáš: Gripeny v českém letectvu do roku 2035 (4)Informujeme (5-13)Čadil, Jan: Návrat ve velkém stylu (14-16)Přibyl, Tomáš: Čtvrtý z rodu Titánů (18-19)Soušek, Tomáš: Druhý B-21 Raider testuje výzbroj (20-23)Cvrkal, Milan: Nový nákladní Boeing 777-8F (24-25)Soušek, Tomáš: Belgické letectvo modernizuje (26-30)Martínek, Jaroslav; Čadil, Jan: Radiolokátory Eldisu pro Řízení letového provozu ČR (31)Přibyl, Tomáš: Starship číslo 10 (32-33)Fojtík, Jakub: AH-64 Apache: Půl století naprosté dominance (34-41)Korbel, Petr: Mikron stále žije (42-44)Czech Space Week 2025: Česká cesta do vesmíru pokračuje (45)Stolár, Michal J.; Stolár, Martin: Straty a náhrady leteckej techniky Ruskej federácie: Strategické diaľkové letectvo (46-51)Máče, Jan: Letadla 39-45: Aichi D3A Val (52-53)Přibyl, Tomáš: Dočkáme se kosmických elektráren? (54-55)Soušek, Tomáš: Provozní bezpečnost F-35 Lightning II (56-61)Ovčáčík, Michal: Douglas DC-2 (62-63)Máče, Jan: V Duxfordu s českou účastí: Battle of Britain Air Show 2025 (64-65)Soušek, Tomáš: Bezpilotní bojové letouny pro americké vzdušné síly (66-72)Přibyl, Tomáš: Vzestup a pád britské kosmické agentury (73)Korbel, Petr: Létající motocykl má přinést revoluci v osobní dopravě (74-75)Přibyl, Tomáš: Měsíc mu nebyl souzen: Astronaut James Arthur Lovell, Jr. (76-79)(lek): Tělesa vypuštěná a zaniklá: Srpen 2025 (79)Eliáš, Zdeněk; Mucková, Lucie; Sofilkanič, Jiří: Anatolian Eagle 2025 (80-81)Václavík, Josef: Aero A-30, Ab-30, A-130, A-230 a A-330 (2. díl) (82-87)Recenze (90)
\nČas načtení: 2025-01-02 20:40:50
Autor: Martin Smíšek Datum: 02.01.2025 20:40:50 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA79, 2003, č. 14Obsah čísla: Informujeme (4-9)Týc, Pavel: 70 let od vzletu DC-1 (10-13)Přibyl, Tomáš: Kosmonautika na Paris Air Show 2003 (14-17)Begala, Ján: Rozhovor s doc. Ing. Jurajom Havelkom, CSc., aj o výrobe Kranichov v Nitre (18-19)Balous, Miroslav: Letadla 39-45: Caudron-Renault C.635M Simoun (20)CIAF bude v Brně-Tuřanech (21)Kaucký, Stanislav: Tornado F.3 a raketa ALARM (22-26)-bal-: Ptali jste se: Pilatus P-2 (27)Nožička st., Jiří; Nožička ml., Jiří: Bratři Wrightové a aerodynamika (dokončení) (28-29)Kolmann, Petr: LAK-19 a jeho předchůdci (30-31)Hornát, Jiří: Letadla 14-18: Martinsyde R.G. (32)Špaček, Jaroslav: Belgian Helidays 2003 (34-35)Týc, Pavel; Skala, Stanislav: Fotoprůzkumný MiG-21FR z Vodochod (36-39)Okem spottera (40)Knap, Pavel: Kosmické projekty zítřka (pokračování) (41-43)Cvrkal, Milan; Sviták, Pavel: Řízení letového provozu, část 14 (44)PeS: Krok za krokem, skok za skokem... (45)Hornát, Jiří: SAAB 21, část III. (46-49)Begala, Ján: Od papierových publikácií k elektronickej prezentácii (50)Kolmann, Petr: Roudnická tradice (51)Máče, Jan: Zajímavosti ze světa válečníků (52-53)Procházka, Zdeněk: Poslední Pionýr? (54)Tělesa vypuštěná a zaniklá: květen 2003 (54)Begala, Ján: Škola letectvu, letectvo škole (56-57)Recenze a novinky (58)Malé letectvo: Pod pokličkou (59)PeS: Burt Rutan na hranice kosmu (60)Slíva, Martin: New Zealand Fighters Pilots Museum (64)PeS: Kam s pilotem (66)
Čas načtení: 2025-01-10 09:08:36
Autor: Janko PALIGA Datum: 10.01.2025 09:08:36 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA101, 2025, č. 1Obsah čísla:Čadil, Jan: PBS Group expanduje s proudovými motory v USA (4)Informujeme (5-12)Přibyl, Tomáš: Zatmění na přání [Proba-3] (13)Soušek, Tomáš: MiGy 21 v Evropě skončily (14-19)Korbel, Petr: Pocket Virtuality představila Lumnio (20-21)Krsek, Michal: Na palubě Superfortressu: Boeing B-29 „Doc“ v akci [B-29-70-BW, č. 10814, 44-69972] (22-24)Cvrkal, Milan: Návrat A380 Emirates do Prahy (25)Přibyl, Tomáš: Pilotovaná kosmonautika v roce 2025 (26-27)Fojtík, Jakub: Turbopropy: Půl století na scéně (28-36)Soušek, Tomáš: Nejdéle sloužící technik ukončil službu u letectva [prap. Viliam Repiský] (37-39)Přibyl, Tomáš: Megakonstelace, kam se člověk podívá (40-41)Soušek, Tomáš: Pokrok i nejistota v projektech bojových letounů šesté generace (42-45)Radić, Aleksandar: Srbsko zahájilo provoz s kyperskými Mi-35P (46-49)Korbel, Petr: Heliem plněné pseudosatelity z Letňan mají dobýt stratosféru (50-52)(lek): Tělesa vypuštěná a zaniklá: Listopad 2024 (53)Přibyl, Tomáš: Rovery dobývají Měsíc (54-57)Matoulek, Jaroslav: Iljušin Il-28 v Československu (58-59)Stolár, Michal J.; Rocca, Ricardo: CRUZEX 2024: Cvičenie pod Južným křížom (60-65)Máče, Jan: Letadla 39-45: Vickers Warwick (66-67)Švanda, Petr: Pilot Štefan Kozáček nalietal vyše 20 000 hodin (68-71)Přibyl, Tomáš: Změny v programu Artemis (72-73)Kurc, Onur; Yasar, Tayfun: Turecko oslavilo 50 let s Phantomy II (74-77)Máče, Jan: Nord 1002 Pingouin II: Francouz v německém kabátě [G-ETME] (78-79)Fojtík, Jakub; Kolmann, Petr: Běrjev Be-30/32 (80-87)Recenze (90)
Čas načtení: 2024-02-12 08:00:00
Jak učit o biologických invazích (4:27) – Historie: Ledová povodeň roku 1784 (17:19) – Kniha: Krakonošova družina (22:08) – Kosmonautika 2024, 6. část: K planetkám (27:02) Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2024-02-05 08:00:00
Od Amazonie k Andám: Tisíce druhů jihoamerických žab (4:41) – Procházka únorovou oblohou (23:50) – Kosmonautika 2024, 5. část: Merkur, Venuše a Mars (29:53) Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2024-01-29 09:27:00
Kosmonautika 2024, 4. část: Měsíc a librační body (4:22) – Historie: Řecko-perské války (20:54) – Sluneční rekordman Parker Solar Probe (26:54) – Paleogenetika (33:02) Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2024-01-22 08:00:00
Pták roku, rehek domácí (4:24) – Mýty, omyly a novinky astronomie: Jak hledat život na exoplanetách (19:16) – Kosmonautika 2024, 3. část: Aktivity soukromníků (24:40)Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2024-01-15 08:00:00
Spor o Elginovy mramory (4:25) – Příběhy se čtyřkou: Hlávkova nadace (19:58) – Kniha: Ostrov v plamenech (24:20) – Kosmonautika 2024, 2. část: Družice na orbitě (29:00)Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2024-01-08 08:00:00
Stopy pradávných ohňů (4:26) – Procházka lednovou oblohou a pozorovatelské tipy na celý rok (19:14) – Kosmonautika 2024, 1. část: Dění na kosmických stanicích (25:34)Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2021-12-10 00:35:03
Energie je civilizace II. aneb „Zázračné zbraně neexistují”
Stalo se, že na můj článek o energii a civilizaci sepsal velmi dlouhou odpověď pan Artur Linhart na svém blogu a poslal mi odkaz na ni. Načež jsem se ocitl v takzvaném dilematu. Vzhledem k tomu, kolik si s tím dal práce, by mi přišlo neuctivé nereagovat, ale na druhou stranu by se z případné „odpovědi na odpověď“ mohla stát nekonečná série odpovědí a protiodpovědí, která by čtenáře brzy přestala bavit. Potkají-li se takhle dva psavci, můžou se do sebe zaklesnout na dva měsíce. Proto jsem usoudil, že napíšu odpověď jen jednu, a to raději takzvaně volnou, která nepostupuje “od řádku k řádce” a nerozebírá předešlý text. Její výhodou totiž je, že se lépe čte. Dosti bylo úvodu a jdeme na to! Protijaderné státy by měly připustit, že se mohou mýlit Bod první: zázračné zbraně neexistují. Jestliže pan Linhart ve svém titulku říká, že „jádro nebude řešením klimatické krize”, tak v podstatě jen řekl, že nejde o zázračnou zbraň. To je ale téměř univerzálně pravdivé tvrzení: zázračné zbraně víceméně nejsou. V historii moderní mírové techniky už vůbec ne. Osobně by mi úplně stačilo, kdyby se protijaderné státy jako Německo či Rakousko nesnažily aktivně sabotovat financování jaderné technologie coby jedné z možností výroby energie v EU a připustily si, že se třeba můžou v tom svém odporu a strachu také mýlit. Ona jim tedy ta sabotáž na evropské úrovni stejně asi nevyjde, a to hlavně proto, že Francie je moc velká a svéhlavá na to, aby se nechala přinutit k opuštění jádra. Ale stejně mě ta neutuchající snaha štve. Může havárie v české jaderné elektrárně ovlivnit německé životní prostředí? Ano. Stejně tak ale můžou aktivity různých erdoganovců a příznivců Islámského státu v Německu nebo ve Švédsku ovlivnit bezpečnost České republiky, zvlášť když jsme v jednom schengenském prostoru – a Praha se přesto nesnaží Berlínu předepisovat jeho azylovou a migrační politiku, maximálně je ráda za to, že si udržela tu svoji. A to ani nechci pomýšlet na to, že by jednotlivé státy žalovaly na jiné státy kvůli tomu, že se liší jejich covidová opatření. Covid se přes hranice přenáší ještě snáze než radiace, proto se taky během pár měsíců roztahal po celé planetě. Stejně by ale bylo absurdní, kdybychom chtěli po našich sousedech Polácích, aby zavřeli své vánoční trhy, protože my jsme to (bohužel) udělali. Proč lokální zdroje energie nestačí Bod druhý: různorodost systému. Sám bych určitě nechtěl, aby všechny zdroje elektrické energie v zemi patřily jednomu podniku – monopolistů máme už tak dost. Lokální zdroje, o kterých pan Linhart mluví, můžou dávat smysl v určitém rozsahu a v konkrétních místech. Například ty solární panely nad parkovišti mohou udržet auta pod sebou chladnější (zastíněním) a ještě dodávat proud pro klimatizaci kancelářských budov kolem, protože když je vedro vyžadující klimatizaci, obvykle také svítí slunce. Proč ne. Ale zase na druhou stranu se nedá přehlédnout, že existuje „ekonomika masové výroby“, kdy vyrobit deset milionů párů bot nebo deset GWh energie v jedné fabrice znamená, že každá ta jednotlivá bota či kilowatthodina budou v průměru o dost levnější. To je důvod, proč se dnes většina zboží vyrábí ve velkém. Fajnšmekři si mohou zajít k řemeslnému ševci, ale bude je to stát něco navíc. Někdy i dost peněz navíc. Dá se to řešit speciálními sociálními dávkami, ale ty zase budou stát peníze jinde. V konečném důsledku se skutečnost, že výroba energie zdražila, nebo že její cena v průběhu roku razantně kolísá, musí někde nějak projevit. Kvůli nehodám letadel jsme se také nevrátili k chůzi Bod třetí: přílišná fixace na minulost. V jiných kontextech se to považuje za zpátečnické, tady z nějakého důvodu nikoliv. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. Fukušima, Černobyl. (Protijaderné hnutí je přitom o dost starší než obě tyto události, například v Rakousku proběhlo kritické hlasování už roku 1978, sedm a půl roku před Černobylem.) Ano, my ostatní jsme o nich taky slyšeli, věřte tomu. Jenom z této historie vyvozujeme jiné závěry. Například ten, že kvůli nehodám prvních letadel a raket jsme se taky nevrátili ku chození pěšky, i když při nich zahynulo dost lidí, a to někdy i náhodných obyvatel dole na zemi, kteří o hrozícím nebezpečí nevěděli a nepodstoupili je, na rozdíl od posádky a cestujících, dobrovolně. Stane-li se havárie, můžeme se buď smrtelně zděsit navěky, nebo ji můžeme prozkoumat, vzít si ponaučení a přizpůsobit tomu budoucí projekty. (Jeden z důvodů, proč jsou současné jaderné elektrárny tak drahé, je právě snaha o jejich maximální bezpečnost.) Myslím si, že minulost by měla lidem sloužit jako zdroj moudrosti, ne jako rituální strašák. Dnes máme navíc tu výhodu, že díky velmi výkonné počítačové technice je možné různé chybové stavy simulovat už ve fázi návrhu. Není to dokonalé – pokud požadujete dokonalost, tu na tomto světě neseženete, sorry – ale přece jen je o hodně lepší, způsobíte-li nějaký ten výbuch na obrazovce počítače než v realitě. To je něco, co jaderní inženýři 2. půlky 20. století k dispozici neměli, rozhodně ne v takové podobě, jako to mají jejich následovníci dnes. Na kvalitu a bezpečnost současných a budoucích designů to má samozřejmě významný kladný vliv. Přesto se ale pořád setkávám s mentalitou, kdy se automaticky předpokládá, že i ty nové reaktory budou bezpečnostně stejně slabé jako starý Černobyl. Tak třeba rakouští politici rádi používají líbezné slovo „Schrottreaktor” (šrotový reaktor) pro každý zdroj, který vzniká v jejich okolí, hlavně v těch hloupých slovanských zemích. To prostě není realita dneška, dnes je extrémní snaha mít veškeré nově vznikající reaktory co nejbezpečnější, „failsafe”, aby výsledkem nestandardního stavu bylo, že se ten reaktor odstaví a vypne. A zase: nic není stoprocentní, ale standardy jaderné bezpečnosti se od pozdního Sovětského svazu hodně posunuly. I v tom Rusku samotném si dávají podstatně větší pozor než dřív. Nepodřizujme celoevropskou politiku německým a rakouským předsudkům Bod čtvrtý a poslední: nutnost konkurence. Nejen, že by si nejaderné zdroje měly konkurovat s jadernými, ale i různé jaderné zdroje mezi sebou. Jenom tak je šance na to, že nám ta elektřina do budoucna zlevní. Udělám-li si malý myšlenkový experiment a řeknu si, že budu chvíli argumentovat proti jádru, vychází mi jako nejsilnější argument ne strach z havárie, ale současný kartelový charakter trhu. Velké firmy jako Areva nebo Rosatom jsou těsně propojené se svými vládami, jsou zvyklé chtít za každou novou elektrárnu miliardy eur a nemají vůbec žádnou motivaci hledat nějaké efektivnější varianty. Proč taky, že, však ona to Paříž (Moskva, Helsinky, Bratislava…) zaplatí. Tak vznikají clusterfucky typu finské elektrárny Olkiluoto 3, které osobně považuji za nejsilnější argument proti jaderné energetice – předražené, zpožděné, zhoršující všeobecný dojem z celého odvětví. Toto není úplně unikátní situace. V té byla například kosmonautika až do chvíle, než američtí prezidenti počínaje Bushem mladším (ale opravdu všichni; Bush Jr., Obama, Trump i Biden) vpustili do odvětví menší soukromé firmy. Samozřejmě se to těm velkým dinosaurům typu Boeingu nelíbilo, ale dnes z toho Amerika těží. Má k dispozici daleko levnější nosič (Falcon 9), než byly raketoplány, který má přitom velmi dobrou bezpečnostní historii. Jeho poslední varianta zvaná Block 5 (z roku 2018), má za sebou už 74 letů a nezřítila se ještě nikdy. Potřebujeme jaderný ekvivalent Falconu 9. Nevím přesně, jak na to, ale kdyby se na takové projekty utratilo pět procent částky, kterou Němci věnují na stavbu větrníků, možná by výsledkem bylo pár použitelných návrhů. Nejsem si, pravda, jist, zda něčeho takového jsou ještě evropské země vůbec schopny, protože mladí vědci odsud disproporčně utíkají do USA. Ale ve srovnání s některými jinými věcmi, za které se na tomto kontinentě utrácí (heh, heh!), mi taková investice přijde aspoň minimálně nadějná. (Pro zajímavost: zadejte si „brain drain scientists USA Europe” do Googlu a zjistíte, že jev existoval už v 70. letech a už tehdy se mluvilo o tom, že se s tím musí něco dělat. Existuje dodnes a pořád se mluví o tom, že se s tím musí něco dělat.) Osobně si myslím, že je jen otázkou času, kdy někdo někde nějaký ten cenově výhodný a adekvátně spolehlivý reaktor skutečně vyvine. Pokud Evropa z tohoto závodu dobrovolně odstoupí, je dost možné, že další generace, na které už Fukušima a Černobyl nebudou tak emocionálně působit, si budou chtít taková zařízení koupit – a budou pak muset s prosíkem do ciziny, a třeba i s nutností učinit různé strategické politické kompromisy, do kterých se jim nebude chtít. Pak budeme muset dohánět velké zpoždění, stejně jako teď evropský výrobce raket Arianespace, který se v konstrukci znovupoužitelných raket nechal totálně předběhnout. Tomuto scénáři se dá předejít jen tak, že si ponecháme aspoň nějaká želízka v ohni. A to znamená co? Nepodřídit celoevropskou politiku německým a rakouským předsudkům. I kdyby tamní Zelení křičeli, dupali a vyhrožovali. Jak už jsem psal o pár odstavců výše – doma ať si dělají, co chtějí. Je to ta jejich snaha přenést diktáty na mezinárodní úroveň, která je k na… štvání. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2021-12-02 18:57:08
Energie je civilizace. Co je pak její nedostatek?
Václav Smil je jedním z našich krajanů, kteří jako by naplňovali heslo, že doma prorokem nebudeš. Za mořem jej berou vážně miliardáři a vrcholoví politici, zatímco v České republice zůstává relativně neznámý. Do češtiny bylo přeloženo pouze šest jeho knih, ačkoliv jich vydal čtyřicet. Jednou z těch nepřeložených knih je „Energy and Civilization“, bichle jen o něco tenčí než Pán prstenů. Před pár měsíci jsem na ni narazil v jedné čajovně a vypůjčil si ji ke čtení. Byla to dlouhá práce, protože jeden důvod neznámosti Václava Smila mezi širší veřejností na vás vykukuje už z prvních stránek. Žádnou autorskou lehkost do vínku nedostal, nebo ji snad nepovažuje za podstatnou. Píše spíš učebnicovým stylem, poměrně těžko stravitelným. Obtížné čtení je ovšem více než vyváženo tím, že kniha je nabitá informacemi. O použití energie v různých souvislostech se dozvíte všechno, i s bohatými citacemi směřujícími k primárním zdrojům. A tím nemyslím jenom průmyslové použití energie, i když tomu je samozřejmě věnována většina textu. Kniha rozpitvává do detailů i zemědělství, kterému se koneckonců po dlouhá staletí věnovala valná většina lidí. Dozvíte se, kolik kilojoulů mohli staří zemědělci získat ze které plodiny, kolik těch kilojoulů sežrala tažná zvířata, jak se rovnice změnila s účinnějšími verzemi pluhů, kolik energie se spotřebovalo na setí, pletí, sklizeň… Není to typický úhel pohledu na historii, ale – odhlédneme-li tedy od suchého stylu psaní – je nanejvýš zajímavý. Kdybych měl tuto více než pětisetstránkovou knihu shrnout do jednoho odstavce, vypadal by asi takto: „Lidstvo strávilo drtivou většinu své existence ve stavu energetické bídy. Neustále balancovalo na úzké hraně mezi chabými přebytky, které umožňovaly aspoň základní rozvoj měst a řemeslné výroby, a mezi akutním nedostatkem, který většinou přešel v hladomor. I ty nejvyspělejší civilizace historie spoléhaly na fyzickou dřinu celých zástupů otroků, poddaných a zvířat, protože nic lepšího a spolehlivějšího k dispozici nebylo. Teprve s vynálezem motorů, počínaje tím parním, se životní úroveň lidí začala zásadně zlepšovat. Energie je civilizace je energie a tak dále, pořád dokola.” Protijaderný fanatismus zeleného hnutí: reakce na neexistující hrozbu Malé odbočení, které je ale ve skutečnosti k věci, jenom to nebude na první pohled zřejmé. Napsal mi můj bývalý spolužák a spolubydlící z koleje MFF UK, Honza R.: „Naše společnost se v následujících letech zásadně změní. Nebude to kvůli katastrofálnímu výbuchu sopky, dopadu asteroidu, invazi Marťanů, extrémním výkyvu klimatu nebo nějakým morem. Bude to autoimunitní čistě psychologickou reakcí společnosti na fakticky neexistující ohrožení. A změní se především kvůli omezení cestování osob, a tím zprostředkovaně i zboží a informací. Bude to nakonec slušnej sešup, který naše růstová civilizace už pár set let nezažila. Uvidíme, jestli po ní zbydou aspoň pyramidy nebo nějaké pěkné sochy.“ Kolega tím myslí současnou covidovou krizi, ale upřímně si myslím, že na ni se relativně brzy zapomene. Ne tedy v úplně krátkém časovém horizontu, to ne; ale široká vzpomínka na covid nejspíš zemře s lidmi, kteří jej zažili, a někdy v roce 2200 se malé děti o covidu učit nebudou. Lidstvo totiž vůbec nerado vzpomíná na epidemie. Všimněte si, jak málo se o nich dozvíte ve škole. Raději se věnujeme bitvám, objevným výpravám, rozvoji průmyslu a dalším událostem, které byly pod naší kontrolou a dají se k nim přiřadit konkrétní lidské tváře. Naproti tomu infekční breberky nám trochu narušují iluzi vlastní všemocnosti, a tak se jejich účinky na vývoj světa poněkud ignorují. A to i přesto, že nebýt třeba takového Justiniánova moru, dost možná by tehdejší Byzantinci dokázali obnovit římskou říši v jejím původním územním rozsahu – a dějiny Evropy by vypadaly úplně jinak. Mimo jiné by jistý pán jménem Mohamed a jeho následovníci narazili při své expanzi na daleko nebezpečnější a lépe organizované protivníky. Ale Honzova věta „o autoimunitní, čistě psychologické reakci společnosti na fakticky neexistující ohrožení” docela dobře sedí na protijaderný fanatismus zeleného hnutí. A na ten se podle mého názoru vzpomínat bude i v tom roce 2200, asi podobně, jako i my dodnes vzpomínáme na čarodějnické procesy, které sužovaly naši civilizaci v raném novověku. Ono to, co na těch původních čarodějnických procesech bylo strašidelné, byla právě skutečnost, že jim předsedali vzdělaní a inteligentní lidé, a ne nějací negramotní primitivové z vesnic, kteří hráli pouze (důležité, ale pomocné) role přisluhovačů, biřiců, udavačů, katů atd. V zemích, kam se tato myšlenková infekce rozšířila, se jí nakazila právě elita společnosti, takže původně sporadický problém nabyl místy až masových rozměrů, nedal se jen tak zastavit a do justičního vraždění odsouzených osob se zapojovaly všechny dostupné zdroje raně novověkých států – které už tehdy byly řádově větší než cokoliv, co dokázal napáchat běžný pouliční dav. Návrat k barbarství U protijaderné křížové výpravy, na kterou se vydaly evropské zelené strany, sice nedochází k masakrům čarodějů, ale jinak tam jistou podobnost vidím. Na čele šturmu jsou zase vzdělaní a vlivní lidé, jenom teď útočí na energetické zásobování našeho kontinentu a snaží se zlikvidovat zdaleka nejspolehlivější zdroj elektřiny, který má naše moderní civilizace k dispozici. Update 1. 12. 2021 v 16:00. Jeden čtenář mi e-mailem vytknul, že čarodějnice byly fiktivní problém, kdežto třeba ukládání vyhořelého jaderného paliva je zcela reálná potíž. Pozor, to tehdejší čarodějnictví byl dost široký pojem, který kromě vysloveně nadpřirozených činností typu kouzel a létání na koštěti zahrnoval i všelijaké podezřelé bylinkaření (výrobu lektvarů) nebo v extrémním případě i travičství a výrobu různých jedů na zakázku. Nedá se říci, že úplně všechno vždycky bylo vymyšlené od A do Z, spíš jde o celkovou prolhanost a zvrhlost systému, který se odrazil od nějaké drobnosti a následně vynucoval po obviněných přiznání k různým šílenostem, mnohdy i mučením. Zkuste se porozhlédnout po Černé knize města Velké Bíteše; už jsem ji léta neměl v ruce, ale jestli si dobře pamatuji, byl tam zaznamenán minimálně jeden čarodějnický proces. A také tam ta přiznání sahala od vaření nějakých lektvarů, „aby krávy lépe dojily”, což se na pověrčivém venkově stát mohlo (byť o účinnosti takových produktů lze pochybovat), až po krmení čerta smetanou, což se určitě nedělo. Konec update. Jaderné elektrárny dokáží dodávat vysoké procento svého nominálního výkonu, i když v ČR hodnoty 92,5 procenta nedosahujeme. (Česky se tomu říká koeficient ročního využití instalovaného výkonu a například Dukovany jej mají na úrovni 85 procent.) Naproti tomu právě soláry a větrné turbíny, které mají být budoucností evropské energetiky, mají procento využití výkonu dost špatné, což znamená nutnost je masivně zálohovat, a to jak větší a plošnější výstavbou jich samotných, tak jinými zdroji, třeba plynem. Ke kapacitním bateriím schopným pokrývat spotřebu celých států po dlouhé dny je totiž ještě zatraceně daleko. (Představte si, že by to takto fungovalo třeba v ocelářství – že by jednotlivé ocelárny vyráběly jen na 25 až 30 procent své kapacity a těch fabrik by pak bylo potřeba třikrát či čtyřikrát více na tentýž celkový objem vyrobené oceli. To by Ostrava sahala až někam k Frýdku.) A pozor – nízké procento ročního využití je jenom jedno číslo, ale v něm se skrývá ještě fantastická nestabilita dodávky, hlavně u větru, protože u slunce se dá aspoň spoléhat na to, že v létě svítí více a v zimě míň. Německé křivky využití zdrojů vypadají takto (modrá = vítr, červená = fotovoltaika, černá = bioplyn). Jistě vás tedy „potěší”, že nadcházející německá vláda se dohodla na další masivní výstavbě větrníků, pro které mají být rezervovány dvě procenta plochy celého Německa, o dost více, než současných zhruba 0,8 procenta Mají přitom být odbourány různé zákonné překážky; co přesně to bude znamenat pro lokální ochranu přírody, lesů, živočišných druhů atd., to se ještě ukáže v praxi. Osobně bych tipoval, že důsledkem takové masivní výstavby bude to, že „zuby” na grafu využití větrné energie budou ještě větší a skákavější, hlavně v tom absolutním měřítku (množství skutečně dodané elektřiny). Německo není zas tak rozlehlé, aby jej nemohlo „přikrýt” jedno velké bezvětří nebo jedna velká vichřice naráz. Když je energie totéž co civilizace, co jsou pak takové pokusy o destabilizaci její výroby? Napadají mě slova „návrat k barbarství”. Evropská unie není pupkem světa Hlavní naději na nějakou racionalitu vidím, upřímně řečeno, hlavně v tom, že Německo je možná pupkem EU, ale EU není ani přibližně pupkem světa. K vědeckotechnickému rozvoji došlo i v jiných oblastech naší planety, takže i kdyby se EU pod zeleným nátlakem z Berlína rozhodla k čemukoliv, otázky dalšího rozvoje jaderné energetiky se budou řešit jinde. Ta zásadní věc, která by potřebovala řešit, je přitom cena. Současný model výstavby jaderných elektráren je opravdu příliš drahý. Z toho můžou mít radost ty firmy, které vystavují průběžné faktury, ale běžný volič už z toho takovou radost nemá. A vysoká cena za nové jaderné zdroje nejspíš také přispěla k tomu, že Mgr. Johann z Hamburku (abychom jej odlišili od netitulovaného Johanna volícího nějakou ošklivou stranu) hlasoval pro další pokrývání Německa větrníky. To samozřejmě není nijak nový problém a ve světě také už vzniklo několik desítek programů snažících se vytvořit takzvané malé modulární reaktory. Zjednodušeně řečeno, šlo by o malé jaderné zdroje přepravovatelné i běžným kamionem, které by se daly vyrábět v továrně po desítkách a po stovkách podle stejného mustru. Velkovýroba je přitom hlavní způsob, jak snížit jednotkovou cenu; náklady na výzkum, vývoj a licencování se pak dají „rozpustit” mezi ony desítky a stovky výrobků. Ale tomu musí předcházet právě ten výzkum, vývoj a licencování, a to je vzhledem k citlivé povaze věci velmi dlouhý proces. Upřímně doufám, že se některý ten záměr zdaří. „Želízek v ohni” je celkově vzato dost, aspoň jeden úspěch by z toho být mohl. (Dokonce i v ČR máme dva malé projekty: jeden v ÚJV Řež a druhý v Ostravě-Vítkovicích.) Zároveň to ale ještě nikdy neměla žádná nová technologie tak těžké. Žádnou totiž nesledovalo tolik nepřátelských očí, připravených při prvním náznaku problémů spustit hlasitý křik a zatlouct ji do země. Bezpečnostní nároky na budoucí malé reaktory jsou enormně vysoké, možná dokonce nereálně vysoké. Při srovnatelných požadavcích na bezpečnost by některé jiné branže (letectví, kosmonautika) nevznikly vůbec a v lékárně byste nenašli většinu dnes běžně dostupných léků. Před pár dny jsem na Netflixu narazil na film o životě polské vědkyně Marie Sklodowské-Curie. Jí samotné nakonec její vlastní objevy pomohly do hrobu – aplastická anémie, které podlehla, byla skoro určitě důsledkem příliš velké dávky radioaktivity absorbované za léta práce bez ochranných prostředků. Stejně by mě ale zajímalo, co by si o tom našem kolektivním strachu myslela dnes. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2024-02-18 12:00:08
Kosmotýdeník 596 (12.2. – 18.2.)
I v tomto únorovém týdnu byla kosmonautika bohatá na řadu zajímavých událostí. Stále si můžeme užívat zvýšenou kadenci letů k Měsíci a stále startují nové nosiče. Kosmotýdeník vám jako vždy shrne nejzajímavější události uplynulých sedmi dní. V hlavním tématu se tentokrát podíváme na zahájení vědeckého pozorování dalekohledu Euclid, který má zkoumat rozložení temné hmoty a energie ve vesmíru. V dalších tématech se podíváme například na přípravu startu ruské rakety Angara 5, uskutečněný indický start, či krásné snímky z lunárního landeru Nova-C. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Čas načtení: 2024-02-19 08:00:00
In memoriam Ingenuity (4:27) – Mýty, omyly a novinky astronomie: Běžel čas v mladém vesmíru pomaleji? (19:23) – Kosmonautika 2024, 7. část: K Jupiteru a ještě dál (25:16) Všechno z tématu Věda můžete pohodlně poslouchat v mobilní aplikaci mujRozhlas pro Android a iOS nebo na webu mujRozhlas.cz.
Čas načtení: 2024-03-02 11:47:22
Autor: Janko PALIGA Datum: 02.03.2024 11:47:22 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA100, 2024, č. 2Obsah čísla:Kolmann, Petr: Aerovka se vrátila z Austrálie do Čech (4)Informujeme (5-11)Čadil, Jan: Tvoříme budoucnost na další desítky let (12-13)Soušek, Tomáš: X-59 QueSST pro tiché nadzvukové lety (14-17)Přibyl, Tomáš: Vulcan na jedničku s hvězdičkou (18-19)Stolár, Martin; Stolár, Michal J.: V Rumunsku otvorili Európske výcvikové stredisko F-16 (20-23)Cvrkal, Milan: Il-96-400M poprvé vzlétl (24-27)Korbel, Petr: Dronetag uspěl se zařízením pro identifikaci a bezpečný provoz bezpilotních prostředků (28-30)Fojtík, Jakub: UH-60 Black Hawk ve speciálních vojenských verzích (32-37)Přibyl, Tomáš: SpaceX pokračuje v lámání rekordů (38-41)Ovčáčík, Michal: Anatra DS Anasal (42-43)Soušek, Tomáš: Jihokorejské letectvo s nepřítelem v zádech (44-49)Kučírek, Jiří: Transkontinentální lety na 100% SAF (50-51)Soušek, Tomáš: DPET nejen pro etectvo a PVO (52-56)Přibyl, Tomáš: Indická loď nejen pro Indii (57)Máče, Jan: Červený DH.88 Comet (58-59)Fojtík, Jakub: Létající jeřáby (60-65)Soušek, Tomáš: Transportní letouny v netradičních rolích (66-71)Máče, Jan: Letadla 39-45: Mitsubishi G3M Nell (72-73)Domin, Marek: Štyridsať rokov Dohody o mesiaci (74-76)Ando, Pavel: Ing. Jiří Bednář. Spomienka na československého konštruktéra leteckého motora DV-2 (77-79)Pospíšil, Martin: Douglas F3D/F-10 Skyknight (dokončení) (80-86)(lek): Tělesa vypuštěná a zaniklá: Prosinec 2023 (87)Recenze (90)
Čas načtení: 2024-03-04 17:00:00
Nezapomenout na vypínač. Amerika se vrací na Měsíc
Sonda Odysseus se na povrchu Luny převrátila, Muskova kosmická loď vybuchuje – přesto kosmonautika vstupuje do nové éry
Čas načtení: 2024-03-08 09:27:13
Autor: Janko PALIGA Datum: 08.03.2024 09:27:13 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA100, 2024, č. 3Obsah čísla:Kučírek, Jiří: Citation Longitude představen v Praze (4)Informujeme (5-11)Čadil, Jan: Centrum leteckého výcviku LOM Praha dvacetileté (12-16)Přibyl, Tomáš: Artemis ve znamení odkladů (17)Cvrkal, Milan: Boeing 787-10 s novinkami (18-20)Reichová, Lenka: Česká „Oliheň“ zvyšuje bezpečnost letišť již 20 let [vozidlový maják Squid] (21)Soušek, Tomáš: České letectvo členem klubu F-35 (22-27)Pátek, Zdeněk: L-410 v aerodynamickém tunelu (28-29)Soušek, Tomáš: AW149 se pomalu prosazuje (30-34)Korbel, Petr: Brněnský Irbis míří do prodeje (35)Máče, Jan: Letadla 39-45: Avia B.158 (36-37)Fojtík, Jakub: Ruský letecký průmysl v období sankcí (38-43)Přibyl, Tomáš: Raketa Delta IV odlétá do historie (44-45)Soušek, Tomáš: Střední transportní letouny pro Evropu (46-51)Korbel, Petr: LPP Holding rychle roste, výrobu soustředí do Pardubic (52-54)Fojtík, Jakub: ITPS Canada: domov revolučních úprav L-39 (56-61)Přibyl, Tomáš: Čínské kopie Falconu 9 (62-63)Soušek, Tomáš: US Army transformuje letecké síly (64-69)Kolmann, Petr: Iljušin Il-12 u ČSA (70-71)Sommer, Bohumil a kolektiv: Cesty za novými cvičnými letadly: Vracíme se k projektům X-1, X-2 a X-3 (72-77)Máče, Jan: Kanadský průzkumník z Francie: Spitfire FR Mk.XIV sériového čísla RM927 (78-79)Přibyl, Tomáš: Raketové pády v roce 2023 (80-83)(lek): Tělesa vypuštěná a zaniklá: Leden 2024 (83)Fojtík, Jakub: Focke-Achgelis Fa 223 Drache (1. díl) (84-89)Recenze (90)
Čas načtení: 2024-03-31 12:00:15
Kosmotýdeník 602 (25.3. – 31.3.)
Země se sedmkrát otočila a je proto skvělý čas na to se ohlédnout, co přinesla kosmonautika v tomto období. Kosmotýdeník se tentokrát v hlavním tématu zaměří na problematiku toho, kdy naposledy na Marsu tekly řeky a na povrchu se vyskytovala tekutá voda. Vozítko Curiosity při své jízdě k vrcholu hory Mount Sharp totiž našlo něco, co náš dosavadní pohled může změnit. V dalších tématech se zaměříme na přípravu třetí generace nákladních lodí Cygnus či první podrobnější informace o jedné z připravovaných komerčních orbitálních stanic. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Čas načtení: 2024-04-01 15:00:16
Asi nemá smysl polemizovat nad tím, co byla největší kosmonautická událost v březnu. Jak napovídá náhledový obrázek článku, nemůže se jednat o nic menšího než o další test Starship s označením IFT-3. Další reportáže se budou týkat hlavně ISS, konkrétně příletu další posádky v lodi Crew-8, zásobovací mise CRS-30, odletu Crew-7 a s menšími potížemi odstartuvšího Sojuzu MS-25. Po rubrice Kosmonautika v kostce se kromě již zmiňované CRS-30 podíváme na starty družic Quequiao-2, Eutelsat 36D a sdílené mise Transporter-10. Přijměte naše pozvání ke společnému sledování premiéry tohoto videa, dnes tradičně ve 20:00.
Čas načtení: 2024-04-13 16:27:43
Autor: Janko PALIGA Datum: 13.04.2024 16:27:43 LETECTVÍ A KOSMONAUTIKA100, 2024, č. 4Obsah čísla:Kučírek, Jiří: Demonstrátor XB-1 poprvé vzlétl (4)Informujeme (5-11)Soušek, Tomáš: Piloti českých Gripenů úspěšně absolvovali TLP (12-16)Soušek, Tomáš: Gripeny nově tankují z Airbusu A330 MRTT (17)Cvrkal, MIlan: C919 předveden v zahraničí (18-21)Matoulek, Jaroslav: Vipery a Delfin (23-25)Soušek, Tomáš: Kaan a Hürjet symbolem tureckého pokroku (26-31)Přibyl, Tomáš: Na NASA čekají těžká rozhodnutí (32-33)Kučírek, Jiří: Letecký provoz v roce 2023 (34-37)Fojtík, Jakub: Pákistánský bojovník JF-17 Thunder (38-43)Přibyl, Tomáš: Rok převrácených lunárních sond (44-45)Kolmann, Petr: L-410 Turbolet ve VZLÚ (46-47)Korbel, Petr: Letecká divize Jihostroje má za sebou nejúspěšnější rok (48-50)Stolár, Martin; Stolár, Michal J.: Záhada atolu Truk: Vrak Kawanishi H8K Emily (51-55)Soušek, Tomáš: Výroba v MD Helicopters ožívá (56-61)Přibyl, Tomáš: Čínské demonstrátory: přistání budoucích raket (62-63)Máče, Jan: Letadla 39-45: Morane-Saulnier MS.406 (64-65)Soušek, Tomáš: USAF navrhuje rozsáhlou reformu (66-70)Míka, Ladislav: Letecká provozní bezpečnost ve světě v roce 2023 (71-73)Přibyl, Tomáš: Čtyři kosmické lety: Thomas Patten Stafford (1930-2024) (74-77)(lek): Tělesa vypuštěná a zaniklá: Únor 2024 (77)Máče, Jan: P-51D Mustang: The Hun Killer - Texas [P-51D-30-NA, BuNo. 44-74391, N351MX] (78-79)Fojtík, Jakub: Focke-Achgelis Fa 223 Drache (2. díl-dokončení) (80-87)Recenze (90)
Čas načtení: 2024-04-14 17:19:29
NIAC – Sny o budoucnosti #5 ALF
Agentura NASA financuje v rámci programu NIAC projekty, jejichž praktické uplatnění se nedá v blízké době očekávat. Na druhou stranu je potěšující sledovat, jakými směry by se v budoucnu mohla kosmonautika vydat. V rámci programu NIAC se setkáváme s projekty, které vypadají, jako kdyby opustili sci-fi knihy a filmy. Kdo ví, možná se u některých z nich ukáže, že tudy cesta nevede, ale i to je pokrok. U některých se však cesta ukáže a třeba za pár desítek let vznikne projekt založený na daném konceptu. Jak na tom bude projekt skrytý pod zkratkou ALF (celým názvem Add-on to Large-Scale Water Mining Operations on Mars to Screen for Introduced and Alien Life), nám ukáže až budoucnost. A teď už bude zbytek článku pokračovat přímou citací z klávesnic autorů tohoto projektu.
Čas načtení: 2024-05-04 00:00:00
Kde všude si můžete na vlastní oči prohlédnout rakety a lodě SpaceX
Koho fascinuje kosmonautika a raketová technika, může ho zajímat i to, kde se může veřejně či neveřejně potkat s technikou SpaceX. Možná jste někdo již některé kusy vesmírné techniky této společnosti viděli a rádi byste se podívali i na další. Určitým problémem může být, že se všechny momentálně nachází jen a pouze na území USA.