Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2022-06-15 13:06:47

Ondřej Aust (Médiář): V médiích jde především o to, aby vám lidi věřili

Hostem nového dílu Nejen o reklamě byl Ondřej Aust. Šéfredaktor zpravodajského oborového webu Médiář si s moderátorem Martinem povídal o tom, proč je print dnes už těžkopádný, v čem všem ho dnes dokáže předčit internet a digitální distribuce, jak to mají v redakci pracovně nastavené nebo proč se vyplácí ctít sezónnost. Print vs. digital. Média se postupně přesouvají do online prostředí. Jaký vliv to má na kvalitu novinářského řemesla? Internet se stal levnou distribuční platformou. Pro práci lidí v redakci je rychlost internetu ovšem zničující. Věci se dodělávají za běhu. Dřív byste počkal, až nasbíráte a ověříte všechny informace, a teprve pak to vydal. Dnes je to spíš vydávání na pokračování. Na druhou stranu, i nám se vyplatilo počkat si dva tři dny, sehnat další hlasy, dopracovat materiál, než jsme ho vydali. Důvěryhodnost webu je důležitá a na zájmu čtenářů se to projeví. Musíte mít ale opravdu velkou kázeň a vydržet informaci hned nevydat. Boj o rychlost je jasný a málokdo mu odolá. Psát na internet ovšem neznamená sednout ráno a chrlit kvanta textů, než večer padnete. Podle mě nejlépe funguje, když se průběžně dělá web a občas k tomu vydá print. Ne naopak. Navíc současná situace rozdělí už dost skomírající tiskový trh na tituly, které přežijí, protože je lidé budou číst, budou chtít je mít na papíře a ke značce se přimknou, když je silná. A pak na tituly, které jsou dělané jen setrvačně. Přijde očistný proces. Jak funguje Médiář? Jaké jsou Vaše úkoly, když jako redaktor ráno přijdete do práce? Ještě, než přijdu do práce, přijde hned po probuzení pomyslná rozcvička zkontrolováním mobilu. Ověřuju, jestli v šest ráno odešel newsletter a už koukám, co se mi do emailu sype. Do toho vás od práce odtahují nejrůznější tiskovky a akce, které se po covidu opět rozběhly. Všechna témata, která vám přijdou nosná, musíte mít pečlivě promyšlená. A je jedno, jestli jste v redakci dva nebo je vás 50. Musíte mít dobře propracovaný koncept daného média a podle toho jet. A co se nám v Médiáři také vyplácí, je ctít sezónnost. Na webu a obecně v médiích se témata periodicky opakují. Sezónu nemáte jen inzertní, ale také pozornost lidí se v průběhu roku mění. Práce na webu nikdy není hotová, ale třeba letní měsíce, kdy všichni jedou jen „na půl plynu“, jsou klidnější. Jak funguje spolupráce a synergie mezi Médiářem a mediálními domy? Před lety jsme řešili, jaká bude naše nabídka, díky které můžeme ekonomicky existovat. Než jsme tohle uspokojivě vyřešili a začalo to fungovat, jsem si říkal, že v momentě, kdy náš projekt nebude ekonomicky úspěšný, musíme si přiznat, že ho trh nechce. Takhle jednoduché to je. V obsahové rovině narážíme na to, že paradoxně žádný z mediálních domů, až na výjimky, si segmentu komunikace (který není malý!) nevšímá. My dnes spolu s dalšími kolegy sloužíme pouze jako doplněk, kde se mediální domy prezentují. Důležité je však zdůraznit, že segment této mediální i nemediální komunikace má obrat hodně přes 100 miliard Kč ročně. A mě udivuje, že jednotlivé mediální domy a deníky na rozdíl od zahraničních titulů, jako je například Guardian, si tak velkého segmentu nehledí. Speciálně u ekonomických titulů bych to čekal, protože segment komunikace není zanedbatelný a svým významem ho považuji za klíčový pro společnost. Mediálním domům tak uniká řada zajímavých témat, která by si navíc zasloužilo dostat do hlavního proudu. Jak vypadá marketing a PR vaší značky Médiář? Co děláte proto, abyste byli vidět a slyšet? Spoléhám na kanály, které jsou prosty algoritmů. V praxi to znamená, že se soustředím na naše kanály, jako je web a newsletter. Nepouštíme na web žádný programatik, kampaně děláme jednoduchým způsobem, dá se říct až analogovým. Je to tedy spíš brandová než výkonnostní komunikace. Co se týče komunikace směrem ke čtenáři, tak ano, je tam úlitba, protože nás mohou číst i na Facebooku, tam odkazy vkládáme víceméně pravidelně. Podíval jsem se, co přináší reálně Instagram, Linkedin a Twitter a konverze na web je v mizivých jednotkách procent. Proto se snažíme, aby si lidi zvykli chodit přímo na náš web. Pracujeme proto průběžně s jeho strukturou, každý den na webu aspoň jedna větší novinka a pokud možno původní. Denně odesíláme newsletter, který informuje o novinkách na webu a velmi dobře slouží také jako reklamní nosič. A co dalšího uslyšíte? Jak Ondřej nahlíží na ostatní oborové titulyJaké má Médiář plány do dalších letJak se Médiář staví k současnému fenoménu podcastů

Čas načtení: 2021-09-03 20:21:59

Dohodl se Brežněv s Husákem ještě před srpnovou okupací?

Pro naši rozklíženou společnost je signifikantní, že postupně mizející ohlasy pražského jara rezonují disharmonicky; vždyť ani po půlstoletí nebyly vyjasněny všechny základní otázky jeho cílů, podstaty a smyslu, nejsou plně identifikovány determinující mezinárodní souvislosti atd. U mladé generace převládají médii povrchně zprostředkované, zkreslené, schematické přístupy (nebo spíše odstupy a nezájem); pamětníci, uznávající tuto dobu za největší prožitek svého života, pomalu odcházejí. Pouze občas někteří politici úspěšně zneužívají deformovaný výklad těchto událostí k obhajobě svých pofiderních programů. Ti, kteří byli tenkrát mladí (dnes 70+), však nezapomínají, a proto nepovažují toto období všeobecné naděje i naivního nadšení za „pouhé soupeření dvou skupin v rámci KSČ“, ale za oprávněný pokus o demokratizaci života naší země v daných, silně limitovaných podmínkách; jednoznačně za jeden z prvních kroků směřujících za široké podpory obyvatelstva k postupnému návratu Československa ke skutečné plnokrevné (pluralitní) demokracii a k normálnímu, léty osvědčenému uspořádání moderní společnosti. Nadšeným snílkům a netrpělivým nedočkavcům se však dostalo dvacet let „normalizace“! Má smysl vracet se s pokorou a empatií do nedávné historie a tázat se, zda mohla existovat jiná, příznivější cesta osudu této „postižené“ generace? Mladá generace pražské jaro radostně prožívala Je zbytečné připomínat, že většina tehdejší mládeže (i občanské společnosti) neměla nic společného s „vědeckým učením M-L“, oficiální politika ji příliš nezajímala, chtěla pouze beat a žít jako jejich vrstevníci za Šumavou! V tehdy výrazně vyjadřované podpoře všeobecně oblíbeného Alexandra Dubčeka (dnes jí neprávem vyčítané) spatřovala jedinou cestu úniku z nenáviděného krunýře svírajícího ji přemírou nepřirozených omezení a nesmyslných a pro současné generace nepochopitelných zákazů. Nečekaná naděje na rychlou změnu, přílišný optimismus a nehrané, nespoutané nadšení náhle probuzených občanů vedlo k překotnému vývoji (opřenému mimo jiné též o ne zcela vykrystalizované názory) plnému upřímné touhy a naivity i neúmyslných chyb a nezvládnutých přešlapů i omylů. Obrodný proces, stěsnaný do pouhých několika nádherných měsíců, nestačil přinést zralé plody. Nemůže být proto až troufalé a pramálo seriózní pokoušet se dnes autoritativně o exaktní měření jejich kvality bez existence jejich vzorků? Nekriticky je odsuzovat bez pochopení nutných souvislostí a hluboké empatie oné doby, například pouze na chatrném základě jejich zbylých pozůstatků? Naše, tehdy mladá generace pražské jaro nejen radostně prožívala, do jeho proudů též aktivně vstupovala. Své radikální představy dychtivě a bez bázně diskutovala ve škole i v hospodě, na čundru, na potlachu i cestou ve vlaku, necítila však zrovna nutkavou potřebu tisku vlastních programů a petic apod. (Historici ale preferují tištěnou podobu dokumentů!) Akční program KSČ byl pro ni překonán dříve, než byl vytištěn. Nikdo netušil, kde a kdy se dravý proud převratných změn, který prudce strhával břehy zatuchlých předsudků a nenáviděných rigorózních pravidel, zastaví. Vynucená demise Antonína Novotného spustila takovou lavinu personálních změn, že nikdo na vrchu si nemohl být svou židlí jistý. Ještě větší zemětřesení spojené se zásadní obměnou křesel se očekávalo po mimořádném sjezdu KSČ v září. Meze svobody se každým dnem nadějně posunovaly, byly to krásné časy naivních ideálů a dívky nosily krátké sukně… Sověti u nás chtěli mít své armádní jednotky „Kdyby nebyl Tonda Novotný tak tvrdohlavě umíněný a až ješitně pyšný a sebevědomě se nedomníval, že v rámci Varšavské smlouvy je Československo schopno ubránit se vlastními silami bez trvalé přítomnosti cizích armád na svém území; mohlo to v 68 všechno dopadnout úplně jinak a národ by nebyl tak tragicky rozdělen!“ litoval v důchodu Miloš Jakeš. O strategické potřebě alokace sovětských jednotek na našem území přesvědčoval Novotného již Nikita Chruščov. Sovětský záměr rozmístit u nás svá vojska trval od války. Na podzim 1945 se totiž prezidentu Benešovi povedl husarský kousek, prosadil současný odchod U.S. Army i Rudé armády a naše území se tak ocitlo bez cizích armád, což v poválečné Evropě představovalo téměř raritu! Při slavnostním loučení Rudé armády s dojatými a vděčnými občany sovětští důstojníci slibovali, že se k nám brzy vrátí. (Vrátili se až za 23 let na další 23 roků, ale to už je nikdo nevítal.) Sovětský nátlak okamžitě zesílil po nástupu Brežněva, který byl maršálům zavázán nejen za podporu při sesazení Chruščova – jemuž mimo jiné vyčítali nedomyšlené stažení vojska z Rumunska v roce 1958. Generál-politruk Leonid Brežněv uniformy miloval, v soukromí nosil oblíbené lampasy alespoň na teplácích. Hned na jaře 1965 si maršál Andrej Grečko vynutil dohodu o výstavbě tří skladů s jadernými hlavicemi v Československu. Novotný sice zvyšoval výdaje na zbrojení – vztažené na jednoho obyvatele patřily ve světě mezi enormní; avšak Sověti přesto v roce1966 nekompromisně vyžadovali v zájmu posílení jihozápadního křídla Varšavské smlouvy přesunout do ČSSR dvě sovětské divize! V podmínkách studené války bylo obtížné trvale se stupňujícímu koncentrovanému nátlaku Sovětů dlouhodobě odolávat, vždyť kromě Rumunska byla sovětská armáda přítomna ve všech zemích sovětského bloku, a navíc ČSSR přímo sousedila s NATO! Získat souhlas Novotného se nedařilo, usilovně se proto hledaly jiné cesty. Nepřišel by možná vhod případný „objev kontrarevoluce“ v ČSSR jako vítaná záminka pro finální prosazení plánu vstupu vojsk a jejich trvalého setrvání v Československu? Při sledování časové osy průběhu klíčových událostí jasně vyniká, že úmysl dostat sovětská vojska do Československa byl výrazně staršího data než náhlé zjištění „objevu kontrarevoluce“ v ČSSR! Obrodný proces, který se nacházel ještě v samotném zárodku, na počátku jara se u nás na teprve rozbíhal, byl Sověty okamžitě označen za nebezpečný ohníček tzv. kontrarevoluce, byť se v té době jen nejistě rozhoříval. Ostražité sovětské velení zpozornělo a dlouhodobý strategický záměr, průběžně zpracovávaný do taktických a operačních plánů, vytáhlo z trezoru. Maršálové potom pouze čekali na vhodnou příležitost, záminku, aby kompletně připravené plány „vtržení“ a okupace Československa mohli spustit. S předstihem je předávali určeným vyšším velitelům a vyčkávali na moment, kdy se politbyro podvolí soustředěnému nátlaku „jestřábů“, generality a vojenskoprůmyslového komplexu. Bylo možné v dané situaci bipolárně rozděleného světa a pevně stanovené role ČSSR v něm, reálně uvažovat o nějakém kompromisním východisku? Bylo snad představitelné nalézt způsob určité kompenzace za eventuální souhlas s alokací nevítaných vojsk na našem území, a tak případně předejít jejich pozdějšímu agresivnímu vstupu? Nabízely se v daných podmínkách jiné reálné alternativy? Nerozhodný a nespolehlivý Saša V lednu 1968 tvrdohlavého a nerudného Novotného nahradil usměvavý Alexander Dubček, ke kterému zpočátku choval Brežněv vřelý až otcovský vztah. Na zasedání politbyra ÚV KSSS 16. ledna 1968 dokonce přiznal „osobní odpovědnost za výběr Dubčeka“! Také náčelníci KGB na Lubljance se radovali, že „v Praze vyhrál náš Saša!“ S postupujícím jarem a obrodným procesem jejich optimismus slábl a přestávali věřit, že Saša splní všechna očekávání, která v něj původně vkládali. Brzy mu vyčítali, že odvolává a jmenuje kádry bez obvyklých konzultací a předchozího souhlasu sovětské strany. Stačil tak vyměnit řadu vedoucích funkcionářů v ústředním výboru KSČ, ve vládě i v krajích a hrubě tím narušil pracně budovanou síť Sovětům oddaných a věrných spolupracovníků v ČSSR. Příliš spokojeni nebyli ani se sesazením prezidenta republiky. Dubčekův nový ministr vnitra Josef Pavel už přímo ohrozil těsné vazby na KGB! Podle stížností Sovětů nedodržoval Dubček zavedený zvyk konzultovat s nimi všechny záležitosti předem. Byli notně zklamáni jeho údajnou nerozhodností, výmluvami a celkovou nespolehlivostí. Moskva proto začala vyhledávat nové kádry. V sovětském vedení koordinoval agendu „československé krize“ předseda KGB Jurij Andropov podřízený pouze Brežněvovi. Disponoval vynikajícími zkušenostmi z úspěšného potlačení „kontrarevoluce“ v Maďarsku, kde v roce 1956 působil jako velvyslanec. Důvodně se obával, aby se také v ČSSR neopakovala krvavá verze občanské války. Věděl, že pokud se mu nepodaří zlomit a donutit stávající vedení KSČ k poslušnosti, bude nutné najít vedení nové. Vycházel ze svých osvědčených zkušeností, kdy v Budapešti 1956 objevil, příslušně vychoval a nakonec (po získání souhlasu Moskvy) prosadil do nejvyšší funkce v Maďarsku Jánose Kádára, do té doby druhořadého funkcionáře. Z bývalé oběti politických represí 50. let vygeneroval nejvěrnějšího sovětského místodržitele ve východním bloku, který 35 let obětavě plnil též úlohu prosovětského agenta a provokatéra. (Například v lednu 1968 vylákal Dubčeka na schůzku, na níž – zaúkolován Andropovem – na něm vyzvídal jeho představy a názory, které obratem hlásil do Moskvy. Obdobně zákeřně postupoval též při dalších důvěrných setkáních s Dubčekem.) Andropov potřeboval získat plastický obraz situace, a proto rozšířil síť zpravodajských kontaktů. Zmobilizoval vybranou skupinu nelegálů a na jaře 1968 je převelel do Československa. Vyhledávali tam vhodné kádry, důkladně prověřovali stávající politiky (například Josefa Smrkovského, Oldřicha Černíka, Vasila Bilaka, Aloise Indru aj.), typovali nové; v soukromých diskusích ověřovali jejich skutečné názory, charakter, vztah k SSSR a jeho předákům apod. Například Dubček byl jimi charakterizován jako velmi váhavý a nerozhodný člověk, nepevný a perspektivně nespolehlivý, jenž pouze slibuje, ale dané sliby neplní, „žvanil jako Kerenský“. Konkrétní případ fungování takového nelegála vylíčil Igor Sinicin v knize Andropov zblízka (Moskva 2004) na podkladě vzpomínek svého otce Jeliseje Sinicyna, který byl na jaře 1968 vyslán na sovětský konzulát do Bratislavy pod krytím pracovníka ÚV KSSS. Osvědčil se jako rozvědčík již za války například ve Skandinávii, kde mimo jiné živě komunikoval s emigrantem Willy Brandtem, pozdějším západoněmeckým kancléřem. Na Slovensku byl nasazen především na Bilaka a Gustáva Husáka. Ve svých zprávách zasílaných přímo na stůl Andopova kritizoval tvrdé, extrémně levicové pozice Bilaka – jeho příliš nekompromisní postoje ho vylučovaly z možnosti zastávat nejvyšší funkci v KSČ, postrádal schopnosti získat oporu obyvatelstva atd. Byť Bilak zorganizoval podpisy tzv. zvacího dopisu a „jestřábi“ v moskevském politbyru jej preferovali, od začátku srpna ho Andropov nepovažoval za vhodného pro nejvyšší funkci v Praze. Na doporučení rozvědčíka se Andropov přiklonil k Husákovi, pokládal jej za velmi zkušeného politika, zdatného rétora a velmi ctižádostivého a obratného organizátora, schopného přesvědčit a strhnout za sebou masy. Cenil si také, že Husák přes prožité útrapy a represálie zůstal přesvědčeným komunistou (jako jeho oblíbený Kádár). Prostřednictvím četných rozhovorů s rozvědčíkem získal Husák důvěru samotného Andropova, ač se spolu nesetkali. Na scénu vstupuje Husák „Jednou v polovině srpna 1968 zazvonila v bratislavské kanceláří ‚představitele ÚV KSSS' přímá linka a ve vysokofrekvenčním telefonu se ozval hlas J. V. Andropova,“ píše se v citované knize, „Jeliseji, domníváš se, že se můžeme skutečně spolehnout na Gustáva Husáka? Bude s námi bojovat proti pravici?“ Plukovník potvrdil předsedovi KGB, že Husák má absolutně jeho důvěru a že věří jeho schopnostem zmobilizovat k vítězství levice v KSČ nejen Slováky, ale i Čechy! Andropov se na chvilku zamyslel a potom požádal: „Můžeš do hodiny přivést k tomuto telefonu soudruha Husáka?“ Přesně za hodinu zazvonil opět Andropov: „Je u tebe soudruh Husák? Předej mu telefon!“ Husák převzal telefon a odpověděl Andropovovi na pozdrav, poté si krátce vyměnili názory na situaci v Československu. Řeč Andropova v telefonu silně zněla, navíc si Husák přiložil sluchátko tak, aby mohl poslouchat i přítomný rezident. Bez předchozího upozornění Andropov náhle řekl: „Soudruhu Husáku, chce s vámi hovořit Leonid Iljič.“ Husák se podivil. V telefonu zaburácel Brežněvův bas: „Soudruhu Husáku!“ obrátil se na něj generální tajemník ÚV KSSS: „Vím, jak obětavě pracujete pro svoji vlast a jak se snažíte odvrátit silné vnitřní a vnější otřesy. Chci vás ubezpečit, že plně chápeme vaše postoje, ale obáváme se zhoršení situace…Chci se vás zeptat, podpoříte nás v případě vzniku mimořádných okolností?“ „Ano, soudruhu Brežněve,“ klidně odpověděl Husák. „Budu stát na straně Sovětského svazu. Domnívám se, že pouze společně můžeme stabilizovat situaci v Československu a předejít velkému krveprolití.“ Tento rozhovor Andropova a Brežněva prokázal, že Moskva se už definitivně rozhodla a orientovala na spolupráci s Husákem. Nyní lze již lépe porozumět nejen nečekanému mezipřistání letadla delegace vedené prezidentem Ludvíkem Svobodou v Bratislavě cestou na jednání do Moskvy 23. srpna 1968, aby přibralo Husáka, do té doby druhořadého politika, který nebyl ani členem ÚV KSČ; ale především překvapivému hodnocení z úst Alexeje Kosygina, který při rozboru dosavadního průběhu Moskevských rozhovorů na zasedání politbyra 25. srpna 1968 jmenovitě vyzvedl Husákův přístup: „Husák si vedl velmi dobře a rozumně.“ Tehdy politbyro ÚV KSSS navrhovalo tři varianty dalšího postupu v československé krizi – v každé revoluční vládě se počítalo s významnou rolí pro Husáka; jak v první vedené Svobodou, tak i ve druhé, kde figuroval dokonce na postu premiéra a KSČ měl vést Černík. Nakonec se prosadila třetí varianta – zachovat dosavadní skladbu vedení s tím, že provede všechna Moskvou nadiktovaná opatření vlastníma rukama a uskuteční nařízenou „normalizaci“. Ovšem s výhradou účasti Františka Kriegela, Čestmíra Císaře a Oty Šika. Spolu s nimi měl odejít také Bilak, který zbaběle zcela zklamal, plány jeho skupiny na mimořádná opatření se zhroutily a jeho vliv se vytratil. Podle Sinicina bylo velkou zásluhou Andropova a Brežněva, respektive Kosygina a Michaila Suslova, že Moskva v roce 1968 neopakovala krvavou maďarskou cestu a neprosadily se drastické názory „jestřábů“ Nikolaje Podgorného, Petra Šelesta, Dmitrije Ustinova a Grečka. Ve své skvělé Husákově biografii uvádí Michal Macháček „svědectví Lubomíra Štrougala, který přisuzuje Sinicynovi klíčovou úlohu v Husákově politické kariéře, a nakonec i v cestě do čela KSČ, jelikož Siniyin dokázal u Brežněva a Andropova vzbudit vůči Husákovi důvěru…Posléze mu (Sinicyn) předal moderní vysílačku americké výroby, přes kterou mohl nový lídr udržovat přímý kontakt s Brežněvovým sekretariátem.“ Podle Macháčka koordinoval Sinicyn přísně utajované setkání Husáka s Brežněvem v noci ze 13. na 14. dubna 1969. Potkali se na letišti v Mukačevu za zády Šelesta i Bilaka. Ambiciózní pragmatik Husák se tam Sovětům zřejmě upsal k submisivní poslušnosti a zavázal k plnění dosud plně neidentifikovaných úkolů, a mohl tak být 17. dubna 1969 zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ! Soupeřící supervelmoci nad Československem společně zlomily hůl Když se na podzim 1969 nedařilo situaci v ČSSR zcela normalizovat, požádal Husák Andropova o vyslání osvědčeného zpravodajce, nyní již generálmajora zahraniční rozvědky PGU KGB Sinicyna, do funkce vedoucího rezidentury KGB v Československu. S Husákem potom těsně spolupracoval až do roku 1981. Pamětníci vzpomínají, že neoficiální vliv tohoto rezidenta na veškeré zdejší dění byl enormní, mimo jiné zprovoznil tajný kanál do Moskvy, kterým Husák (a Bilak) dostával informace, rady a příkazy přímo z Kremlu. Komunikace probíhala bez vědomí sovětské ambasády a našich vrcholných představitelů a stranických orgánů. Autor uvedené knihy, který působil jako pomocník člena politbyra ÚV KSSS a předsedy KGB Andropova, připomíná, jak se jeho šéf velmi pyšnil tím, že osobně stvořil dva genseky – Kádára v Maďarsku a Husáka v Československu, rád se s nimi stýkal. V té době nemohl ještě vědět, že zdárně umetá cestičku dalšímu – Michailovi Gorbačovovi. Tak, jak byl Husák vyzdvižen a dosazen, byl Sověty obdobným způsobem též odejit. Rozhodnutí o jeho odchodu z nejvyšší stranické funkce bylo definitivně stvrzeno v sobotu 10. dubna 1987 při pražské návštěvě Gorbačova s tím, že jej nahradí Jakeš. S oběma Gorbačov na Hradě předtím osobně jednal. Aby mezi lidmi nevznikl dojem, že výměna je přímým následkem návštěvy, bylo stanoveno, že se uskuteční až na podzim. (Odejít z funkcí se zavázal též Bilak.) Ke změně v čele KSČ došlo 17. prosince 1987. Při zpětné deskripci průběhu tzv. československé krize 1968 vyplývá, že se zde osudově protnuly minimálně tři roviny determinujících zájmů. Vedle barvité interní plochy známého domácího kvasu obrodného procesu se ostře a nekompromisně prosazovala rovina zájmů sovětského bloku diktovaných Moskvou. Na globální úrovni hrozivě působily nepřekročitelné geopolitické limity dané dohodami Spojenců z dob druhé světové války, které nadlouho zpečetily neradostný osud Československa. Z klíčového mezinárodního hlediska zůstalo v roce 1968 Československo ve světě osamocené. Svět československé reformní pokusy příliš nevítal, v obavách je spíše zamrazil. Nový československý model socialismu sice vzbudil nadšené sympatie a verbální podporu světové levicové veřejnosti, vyzbrojené však pouze tužkami a psacími stroji; potřebnou pozitivní pozornost mocných tehdejšího světa ale nezískal, jejich oči poutala více válka ve Vietnamu, Střední východ, Čína apod. Podle jejich pohledu mohl československý experiment dokonce ohrozit křehkou rovnováhu bipolárně rozděleného světa přímo na horké hranici obou bloků. Zásadní faktor představoval postoj USA. (Jak by se asi zachovaly USA v čistě hypotetickém případu drtivého vítězství radikální levice v západním Německu, která by mimo jiné jednoznačně směřovala k vystoupení z NATO a EHS a bezprostřednímu vyhlášení neutrality a k nevratnému sjednocení Německa, aniž by brala ohledy na stanoviska USA a svých západních spojenců?) Na schůzi politbyra ÚV KSSS 24. července 1968 diplomatický veterán Ivan Majskij úzkostlivě varoval před vyvoláním možného konfliktu se Západem v důsledku připravované invaze do ČSSR. Andrej Gromyko na místě jeho obavy vyvrátil. Velvyslanec Anatolij Dobrynin se totiž již 22. července 1968 setkal se státním tajemníkem USA Deanem Ruskem a zjistil, že USA se rozhodně nechtějí zaplést do konfliktu kvůli Československu! V tomto směru byla vláda USA od samého počátku zdrženlivá a nechtěla být zatažena do událostí v ČSSR; považovali je za záležitost samotných Čechů a dalších států Varšavské smlouvy. Američané se navíc snažili o bilaterální setkání na nejvyšší úrovni a o jednání o odzbrojení. Politbyru bylo nyní jasné, že případná sovětská aplikace krajních opatření v ČSSR určitě nenarazí na aktivní odpor ze strany USA. V Čierne nad Tisou 29. července 1968 proto Brežněv mohl spokojeně ujistit Bilaka, že USA plně akceptují právo Sovětů řešit si poměry v sovětském východoevropském bloku. USA považovaly vojenskou intervenci za pouhou nehodu na cestě k uvolnění mezinárodního napětí v době studené války! Mimořádná noční návštěva Dobrynina v Bílém domě 21. srpna 1968 proto prezidenta ani příliš nepřekvapila. Husák ji později (1990) výstižně okomentoval: „Prezident Johnson se dohodl s Brežněvem a vzal okupaci ČSSR na vědomí. Formálně protestoval, ale jinak nehnul ani prstem.“ Násilné potlačení Pražského jara přesto sehrálo ve světových dějinách výraznou roli a paradoxně přispělo ke zmírnění mezinárodního napětí. Při řešení československé krize dospěly obě soupeřící supervelmoci k dojemné shodě, když nad vzpurným Československem společně zlomily hůl a daly přednost ochraně svých imperiálních zájmů v adekvátních sférách vlivu. (Přece nelze připustit, aby malé, submisivní státy svévolně překreslovaly hranice bloků, na nichž se dohodly velmoci!) V atmosféře po Glassboro, v době příprav jednání o odzbrojení a chystané cesty Johnsona do Moskvy, USA velkoryse tolerovaly masivní přesuny statisíců po zuby ozbrojených vojáků Varšavské smlouvy riskantním západním směrem i samotnou okupaci Československa za sovětský příslib zastavit pohyb okupačních armád v ČSSR v dostatečné vzdálenosti před hranicemi NATO. Historici dokumentují, jak překvapivý únorový převrat v Praze 1948 „popohnal“ Stalinem vystrašené západoevropské státníky k urychlenému podpisu Bruselského paktu (17. března 1948) a založení NATO. Nečekaný projev mimořádně silné vzájemné důvěry jindy vždy ostražitých úhlavních nepřátel – jaderných supervelmocí, získaný a prověřený během československého srpna 1968, se proto mohl stát jedním z hlavních impulsů, který úspěšně pootevřel dveře na cestě k nastartování Helsinského procesu. Potenciální pozitivní efekt pro světové dějiny byl ale i tentokrát dosažen mimo jiné opět na úkor upozaděných československých občanů!

Čas načtení: 2020-04-29 12:20:16

Pierre Derlon: Okultní tradice Cikánů (ukázka z knihy)

Cikáni (stejně jako třeba Židé či Arméni), jsou lid, jenž se v historii se specializoval výhradně na poskytování služeb pro okolní zemědělské společnosti. Zajišťovali usedlíkům řadu jim nedostupných statků činností – magii a léčitelství nevyjímaje. Má to ovšem od počátku jeden háček: bez výjimky to vyvolávalo nepřátelství a zášť vůči nim, byli vydědění a pronásledování. Kniha Pierra Derlona nabízí českému čtenáři zcela ojedinělý vhled do tradic a zvyků kočovných cikánských kmenů, přehled magických a léčitelských praktik, způsobů tajné komunikace prostřednictvím šifrovaných značek, řeči rukou, ale i zvyků uvnitř rodin kočovníků. Autor v tomto prostředí pobýval od roku 1939, knihu vydal v roce 1975. Zaznamenal tak svědectví kultuře ve Francii i západní Evropě již zcela vymizelé, tím spíše v České republice, kde byli kočovní Cikáni násilně nuceni k usedlému způsobu života již koncem devatenáctého století, definitivně pak po komunistickém převratu.   Ukázka z knihy Do magického světa Cikánů jsem padl rovnýma nohama v roce 1939, přesně čtyři dny před vyhlášením války. Od té doby mě nepustil a já se nikdy nemohl zbavit způsobu existence, která mi byla přisouzena onoho dne, kdy jsem shrbený nad řídítky jízdního kola odjížděl z města Patay v kraji Eure-et-Loir za svými rodiči, do pětadvacet kilometrů vzdáleného Janvillu. Mockrát jsem po té cestě jel, důvěrně jsem znal každou zákrutu, každý meandr silnice. Obloha byla tenkrát nízká a začínalo se stmívat; nastal čas, kdy čiperné vodní ptactvo vystrkuje zobák z hnízda.             Kvůli silnému větru jsem musel šlapat se skloněnou hlavou a „ze sedla“. V jednom okamžiku jsem v příkopu zahlédl cosi tmavého. Zabraný do boje s protivětrem jsem si nevšiml podrobností, ale spatřený obrázek mě vyvedl z klidu, nakonec jsem se asi po dvou stech metrech otočil a vrátil zpět. Když jsem slezl z kola, uviděl jsem ve vodním kanálu topícího se muže. Rychle jsem ho vytáhl. Měl na sobě kalhoty a tmavohnědé, manšestrové sako oblečené na nahém trupu. Jakmile se vzpamatoval, mávl rukou směrem k silnici. Nerozuměl jsem! Díval jsem se tím směrem, seč jsem mohl, ale v padajícím soumraku jsem dokázal rozeznat jen panáky obilí vyjímající se na ocelově šedém pozadí.             Bylo mi devatenáct let. Byla to doba strachu a já stál v šeru s mužem, kterého jsem zachránil – jen já a on – a poslouchal slova, jež opakoval, aniž bych jim rozuměl:             „Běž za kolonou! Běž za kolonou!“             Vystoupal na násep, odkud uviděl řídítka mého kola, usmál se, vzal mě za ruku a řekl:             „Cikáni, tam, konvoj…“             Konečně mi to došlo, muže jsem nechal v zářezu zavlažovacího kanálu a naskočil na bicykl. Rval jsem se s větrem, jel jsem a jel, oběma rukama křečovitě svíral řídítka, svaly na stehnech tvrdé jako kámen. Pustá silnice přede mnou mi připadala nekonečná. Konečně jsem zahlédl houpající se svítilnu na zádi maringotky.             Byl jsem u cíle. Předjel jsem pojízdné obydlí a oslovil muže, kráčejícího vedle koně, jemuž na hřbetě seděl klimbající pes. Byla to zvláštní scéna. Přede mnou jelo ještě pět vozů, rychlost udával kůň v samém čele, ohromný peršeron, snad až přehnaně veliký ve srovnání s ostatními pinto koni zapřaženými do dalších maringotek. Řekl jsem:             „Nějaký muž se málem utopil v kanále, prosí vás o pomoc.“             O chvilku později zastavivší karavana sledovala můj odjezd v doprovodu muže, který na mě z neosedlaného koně křičel:             „Tak dělej! Dělej, ty lenochu!“ a zasypával mě takovými nadávkami, že je na tomto místě nemohu reprodukovat. Čas mi přišel dlouhý. Konečně jsme dorazili na místo. Zachráněný kouřil krátkou dýmku a nikdo by si nedokázal představit, že se ještě před půlhodinou, sotva o dva metry dál, topil v zavlažovacím kanálu.             Dodnes si pamatuji na slovo, jež vykřikl muž na koni v okamžiku, kdy poznal svého druha:             „Hartissi!“             Několikrát to jméno zopakoval, zatímco jeho druh těžce vstal a chytil se nás, abychom mu pomohli vylézt do svahu. Oči měl jako zahalené závojem, v pološeru mi v té troše světla ze svítilny mého kola připadaly skoro až neskutečné.             „Jmenuješ se Pierre,“ řekl mi neznámý, „dlouho jsem na tebe čekal, mám tě totiž zapsaného ve svém životě.“             Usmál se a krátkými, trhanými nádechy potáhl z dýmky. Teprve mnohem později, snad po deseti letech, jsem pochopil, jak velké úsilí ho stálo ji zapálit. „Muž, který se poddá bolesti,“ řekl mi tehdy, „který skloní hlavu, svěsí ruce a podlomí se mu kolena, není muž. Zejména když ostatní, kteří si ho zvolili za náčelníka, vidí, že se nedrží zpříma a nedokáže vstát.“             Hartiss, neznámý ze zavlažovacího kanálu, odmítl nasednout na koně svého druha; celou cestu urazil pěšky vedle mě.             „Jestli chceš, Hartissi, nechám ti koně a na gadžově kole pojedu oznámit ostatním, že jsi v pořádku.“             „Jeď, Rolphe, a vyřiď jim, že Pierre s námi stráví dnešní večer.“             Neodvážil jsem se odporovat a nechal Cikána odjet na svém kole. Kůň šel pravidelným krokem podél vodního příkopu. Připadal jsem si jako ve snu. Cikán vedle mě mlčel; zdál se pohlcený v myšlenkách; co chvíli jsem se k němu natočil, v šeru se střetl s jeho pohledem a pocítil jakousi úlevu, dojem klidu.             „O matku si starost nedělej,“ řekl zničehonic a položil mi ruku na rameno. „Její čas zatím nenastal, ještě ji čeká spousta smíchu i slz.“             Mužova mluva mě udivila; měl jsem pocit, že slyším starodávný jazyk, jako by ten, kdo se jím vyjadřuje, žil v minulém století. Pomyslel jsem si, že mnoho přečetl a archaické vyjadřování je výsledkem dlouhých chvil strávených nad knihami.             „Mýlíš se,“ pokračoval, „neumím číst.“             Vzpomínám si, že jsem ohromením zastavil. Muž ušel ještě pár kroků, potom mi položil obě ruce na ramena. V té chvíli tvář neznámého ozářily reflektory automobilu za mnou. V jediném okamžiku se mi do paměti navždy vtiskl intenzivní výraz toho člověka a já věděl, že mě má rád stejně intenzivně, jako jsem začínal mít já rád jeho.             „Nesmíš se na mě, Pierre, zlobit za to, že ti čtu v myšlenkách, mezi námi dvěma nejde o nic závažného ani neobyčejného; neobyčejno tvoří prosté věci, které lidé zahalují do tajemství. Život plyne jako voda z pramene, ale málokdo ví, kde má počátek.“             Nevědomě se mě zmocňoval jakýsi, dosud nepoznaný, půvab. S Cikány jsem se poprvé v životě setkal asi ve čtrnácti letech – o prázdninách u jednoho polesného jsem si hrál s malými Romy, jejichž náčelník se jmenoval Jean-Michel Mathias. Ale mezi náčelníkem kmene, jakým byl Jean-Michel Mathias, a Hartissem byl propastný rozdíl. Najednou mi všechno připadalo mimo čas, mimo veškerá měřítka. A měl jsem zřetelný dojem, že se dostávám mimo vše, co mi život dosud přinášel.             Když jsem mu říkal, jakou radost měli jeho přátelé z toho, že je živ a zdráv, odpověděl:             „Ani jeden z těch, které jsi před chvílí viděl, si nedělá starost o můj život. Jediné, co má pro ně cenu, jsou má slova, to, co chci říci a na co oni čekají. Zbytek jejich života bude záviset na tom, co řeknu. Pro ně…“ na chvilku se odmlčel, pak pokračoval: „pro nás představuji spravedlnost. Před čtrnácti dny jsem byl v Itálii, ani ne před měsícem ve Flandrech.“             Byl jsem jako opařený a mlčel. On dál mluvil:             „Vy máte soudce, advokáty, prokurátory. A tihle soudci nemají nic společného se souzenou osobou. U nás jsou soudci, advokáti nebo prokurátoři přátelé či příbuzní těch, které budou soudit. Když se u nás člověk vykonávající spravedlnost jednou zmýlí, už ji dál vykonávat nemůže.“             Dolehl k nám jakýsi ruch. Směsice štěkotu, ržání a dětského křiku; chvílemi jako činel práskla zvučná nadávka, přehlušená pronikavými ženskými hlasy. „Naši našli místo k táboření,“ řekl Cikán, „večerní odpočinek nám přijde k duhu, bratře.“             Hlasy začaly být rozlišitelné a záhy jsme slyšeli vrzání náprav maringotek.             Když nám k cikánskému konvoji nezbývalo ani dvě stě metrů, můj společník se zastavil a řekl mi:             „Jedna žena z těch, které poznáš, tě zná už dlouho; jmenuje se Sandra a její chování ti bude připadat zvláštní. Nesmíš se ale ničemu divit, přebývá totiž v samém srdci moudrosti a ví toho víc než já.“             Dosud klidný kůň poznal důvěrně známé zvuky, sešel z krajnice a podkovami v trysku rozezněl asfalt silnice. Běžely k nám děti; za nimi psi, průvod uzavírala, s hlavou u země, liška s useknutým ocasem; spolu s ní přicházela žena.             „To je Sandra!“ zvolal Hartiss a zopakoval: „Sandra!“             Sandra na mě v pološeru upřela pohled. Kolik jí mohlo být? Dýchalo z ní mládí; světlé, narezlé vlasy jí spadaly podél obličeje v pravidelných copech až na boky. Dlouhé šaty zvýrazňovaly její drobnou postavu; měla naprosto dokonalý krk a bílou pleť; oči jako by jí vymyla modř pramenů. Ruce s hbitými, avšak překvapivě krátkými prsty kontrastovaly se zbytkem nepopiratelně harmonické osoby. Usmála se a já zahlédl široké a bílé zuby; rty měla masité, stvořené pro rozkoš… a přitom tou dobou bylo Sandře přes padesát.             „No tak je tady,“ řekla, když nás spatřila, „ten tolik očekávaný společník!“             Měla svěží, ale nakřáplý hlas, konce vět, které vyslovila, zůstávaly jakoby zavěšené v prostoru, jako by nikdy nedomluvila, takže nikomu se nechtělo ji přerušovat.             Děti se na nás věšely, brebentily mezi sebou neznámým jazykem, vyskakovaly mému vyčerpanému druhovi na ramena.             Do jejich hlaholu znovu zazněl Sandřin hlas:             „Flixie, běž vyřídit do tábora, ať všichni mluví francouzsky. Že chci, aby dnes večer všichni mluvili francouzsky.“             Muž z příkopu vzal Sandru za paži a řekl:             „Každé tvé slovo, Sandro, je prostoupeno láskou a moudrostí.“             „Ale Hartissi!“ odpověděla hrdelním hlasem, „spíš bychom měli vzdávat pocty těm, kdo dávají či zvěčňují život. Není snad teď tenhle mladík tvým otcem, když ti daroval znovu život?“             Nějaká holčička se mě chytila za paži a pověsila se na ni; sklouzla po manšestru saka, vzala mě za ruku a už ji nepustila.             Vpravo ode mě vyšlehl do výšky plamen a odrážel se v kaluži. Vtom jsem uviděl tábor, maringotky, koně, muže, ženy, mladé i staré, všichni sledovali, jak přicházím.             Ve vzduchu se vznášel silný pach nafty a dřeva. Holčička mě držela za ruku. Muž z příkopu se Sandrou sledovali děti, kolem poskakovali psi.             Od skupiny se odpojil stařec a vyšel mi vstříc. Podal mi ruku, já gesto opětoval.             A tak mi na ramena padl, jako plášť utkaný ze stínu, magický svět Cikánů, a když se naše ruce spojily, stal jsem se člověkem, jímž jsem; cizincem tomu, čím jsem byl.   Stačí vstoupit do samého srdce záhadného a záhadné se změní v normální. Na nástupišti nádraží ve Voves jsem očima ulpíval na obličejích, v nichž se zračila úzkost. Jako by na všechny dolehla zasmušilá malátnost.             „Takže dohodnuto, Pierre, zítra jedeš za rodinou.“             „Sejdeme se za tři dny v Chartres, Sandra ti všecko vysvětlí.“             „Já mu to řeknu, Hartissi, řeknu mu to,“ přisvědčila Sandra, která šla s námi.             S železným lomozem a ohlušujícím syčením páry přijížděl vlak.             Sotva před pár hodinami na tábor dolehla novina. Válka… je válka! Bosý klučina se vrhnul na Hartisse, jenž ho vsedě na schůdcích maringotky sledoval, jak přichází.             „A je to tady, Pierre, je konec,“ řekl mi Hartiss, protože to věděl mnohem dříve, než malý kluk promluvil.             VÁLKA! Novina oběhla tábor a ani ne do minuty všichni stáli kolem Hartisse; znovu se rozezněl jazyk kmene, muži a ženy mluvili a mluvili; jeden mladý chlapec vzal muže, kterého jsem vytrhl z náruče smrti, za ruce. Přestože hovořil mně neznámým jazykem, pochopil jsem přibližný smysl:             „Sandra říkala, že dokud bude s námi, máme mluvit francouzsky.“             Na chvilku se rozhostilo ticho, přešlo jako mlha, a hovory se znovu rozproudily.             „Ano, vím o tom,“ řekl Hartiss mladému muži, jenž se ho na něco ptal, „do dvou týdnů budeš v bezpečí.“             Od skupiny se oddělil mladý Cikán.             „Herberte, za hodinu na cestě, a s ním sraz, víš kde, v Chartres, zítra v ‚noïlle‘.“             Potom vstal, vzal chlapce oběma rukama za ramena a přitiskl ho k sobě.             „Za čtrnáct dnů budeš v bezpečí, Frantzi.“             Frantz na mě vrhl vystrašený pohled. Hartissův hlas, dosud mírný, zahřměl jako hrom.             „Ten člověk je tvůj bratr, Frantzi, nemáš se čeho bát.“             Pochopil jsem. Vzpomněl jsem si na ohavná zranění, která si můj otec přinesl od Verdunu. A teď stojím tváří v tvář Němci, tedy nepříteli, a tento nepřítel se z důvodu, že jsem zachránil život cikánskému „čaroději“, stal mým „bratrem“.             Skupina se znovu dala do šeptání kmenovým jazykem.             „Říkal jsem francouzsky!“ okřikl je Hartiss.             Nad táborem znovu zavládlo tíživé ticho.             „Pomůžu ti sbalit si věci, Frantzi, ničeho se neboj,“ řekl jsem a popošel k němu.             Frantzovi bylo šestnáct, mně devatenáct. Byl první den příšerného masakru. Miliony lidí a tisíce cikánů měly zaplatit životem za šílenství jednoho jediného muže. Toho dne jsem uprostřed plání v Beauce svému cikánskému bratrovi pomáhal uprchnout ze země mých bratrů. Když z Herbertovy maringotky pádící k Chartres zbyla jen maličká tečka na obzoru, pochopil jsem, že už sám sobě nepatřím, že jsem se stal přijímaným člověkem; teď jsem si upřeně prohlížel tábor já.             Stáli přede mnou, jako by pózovali na svatební fotografii. Starci, děti, krásné dívky, jedna z nich s těžkými, havranově modrými copy a třemi klasy pšenice za levým uchem, bědný národ, svobodný, avšak neustále hnaný z jedné obce do druhé, odstavovaný na veřejná smetiště, na prostranství, kde se konaly trhy se zvířaty. Upíralo se na mě dvacet párů očí. Hartiss mě vzal za ruku a zašeptal:             „Nic jim neříkej, oni vědí.“             A nepadlo mezi námi jediné slovo. Skupina se rozešla, ženy odvedly své děti, zůstali jen muži. Byli čtyři: jedenasedmdesátiletý patriarcha Firmin, Arthuro, Solies a Sampion.             Ani ne za hodinu bylo rozhodnuto. Arthuro a Sampion, kterým hrozila mobilizace, se měli po železnici dostat do Aisne, sejít se tam se svými bratry Piercem a Wandolem a sdělit jim místo, cíl dlouhého, „sisteronského“ pochodu. Firmin za úsvitu zamíří spolu se ženami, dospívajícími a dětmi na jih.             A Sandra?             Zrovna přicházela, Sandra, přicházela. Její útlé nohy jako by klouzaly po mazlavé zemi utopené v ranní mlze. Její šedobéžové šaty s švestkově modrým proužkem se komíhaly v rytmu chůze.             „Půjdu s tebou, Firmine,“ sdělila podivně tlumeným hlasem, „s Arrakovci se sejdeme na sedmičce a s avronskými u Pařížské brány.“             Měl jsem pocit, že jsem náměsíčný, natolik mi vše kolem připadalo zvláštní. Obrázek Frantze se mi lepil k srdci jako výčitka, veškerá radost byla pryč. Moje kolo opřené o maringotku vzbuzovalo myšlenky na útěk. Asi dvanáct kilometrů odtud si moji rodiče museli dělat starosti, proč jsem nepřijel. Přišla ke mně Sandra.             „Útěk je útočiště zbabělců,“ řekla, „a lítost nachází místo jen v srdcích slabochů.“ Vzala mě za ruku. Zůstal jsem.             Zúčastnil jsem se všech příprav, a když se potom Hartiss objevil ve dveřích Firminovy maringotky, ulevilo se mi.             Vlak, který odvážel Arthura se Sampionem, mi zmizel z očí, ale v uších mi stále zněla jeho ozvěna. Na nástupišti nádraží ve Voves zůstala jen Sandra, tisknoucí se ke mně, a přednosta stanice, který úkosem sledoval podivný pár, který jsme tvořili.             Dalo se do jemného a nepříjemného deště, hustého a svírajícího jako anglická mlha.             „Pojďme,“ řekla Sandra a vzala mě za paži.             Cesta ubíhala jako důvěrně známá krajina. Za chvilku se v dálce objevil tábor. Osvětlené obdélníčky okének blikotaly jako lucerny na šífech.             Sandra mi paži stiskla ještě silněji. Kráčeli jsme mlčky; naše kroky klouzaly s vlhkým zvukem po mokré trávě.             Liška pod maringotkou se oklepala. Zachrastil řetěz, na němž byla přivázaná. „Klid!“ zašeptala Sandra.             Hbitě překročila kaluž, roztřesené zrcadlo, které deformovalo obdélník nažloutlého světla dopadajícího z Firminovy maringotky.             „Pojď dál,“ řekla mi z výšky tří schůdků své maringotky. Vstoupil jsem do přítmí jejího pojízdného obydlí. V tančících odlescích lampičky pod ikonami jsem si domýšlel vnitřek. Potom škrtla sirka; na okamžik se mi zjevil Sandřin obličej vlhký od deště, jako proměněný. Ale to už mi plamen v petrolejce odhalil tajemství úzkého příbytku.             Jako bych vkročil do místa mimo náš čas; všechno tam bylo zvláštní, strop, stěny pokryté různobarevnými látkami; žádná postel, ale v zadní části ležela spousta polštářů z látky a kůže. Skříň, která vypadala jako zavěšená na stropě. Před takto vzniklou alkovnou stál na měděném podnosu samovar třpytící se kovovým leskem. Vlevo nad ním se na tančící plamínek věčné lampičky z opalinového skla laskavě usmívaly dvě ikony. Z naftových kamínek vedle dveří vyzařovalo mírné, lahodné teplo. Uvnitř nebyl stůl ani židle, žádné kuchyňské nádobí, na háčcích viselo jen šest šálků z krvavě rudého porcelánu, které se zhouply při sebemenším pohybu maringotky. Na poličce stály vyrovnané keramické džbánky opatřené korkovými zátkami.             „A je to!“ řekla Sandra.             Jedním pohybem si svlékla pláštěnku, potom si pohrála s přezkou na opasku a nechala ze sebe sklouznout sukni. Objevila se přede mnou v jakýchsi pouzdrových šatech, jejichž horní díl jí sloužil jako korzet, když na sobě měla nabíranou sukni. Tu pověsila na věšáček skrytý za látkovým závěsem. Můj nepromokavý plášť a sako skončily hned vedle, a jakmile závěs klesl, mohl jsem obdivovat harmonii, která z tohoto podivuhodného místa vyzařovala. Nic nenarušovalo zdejší pořádek.             Pohodlně usazený v polštářích alkovny jsem sledoval Sandru, která přede mnou, vkleče u samovaru, připravovala čaj. Tu a tam vhodila do malého komínku jakási zrnka, podobající se krystalům. Stoupal z nich voňavý dým. Měl jsem pocit, že vdechuji vůni z ohromné kytice květů; neměla naprosto nic společného s tím, co jsem od té doby kdy vdechoval, jako například různé arabské či turecké přípravky; myslím, že musela pocházet z Indie.             Po prvním vypitém šálku čaje zazněl Sandřin přidušený smích. Očima se vpíjela do mého pohledu a já se snažil upínat se ke skutečnosti, natolik jsem si připadal mimo vše, co jsem byl dosud zvyklý vnímat.             „Člověk, který se brání snům, se brání životu,“ řekla, „když budeš chtít, můžeš v jediné hodině zažít to, co ti jinak život přinese za dvacet let. Chceš? Málo lidí tvého rodu poznalo to, co ti teď bude dáno prožít. Pokud souhlasíš, od téhle chvíle už nikdy nebudeš nemilovaný.“ Souhlasil jsem.             V maringotce přestala existovat skutečnost: Sandra začala mládnout. Účinky hypnózy? Očarování? Nedokážu to říci, ale odehrávalo se to přímo přede mnou, dalo se to nahmatat. Z padesátnice byla mladá dívka. Jen její hlas si uchoval charakteristickou intonaci, která ho odlišovala od běžných hlasů. A říkal:             „Už kdesi existuji. Jsem malá holčička, kterou poznáš až v den, kdy mě najdeš. Ta osoba se stane mým druhým já a bude nad tebou mít stejnou moc. Budete nezničitelní, a přece vás budou chtít zničit, budete se milovat, a přitom vás budou nenávidět, budete sami vdechovat vůni květin z vaší zahrady, budete silou, protože láskou, a gadžové, kteří se k vám obrátí, poznají ‚auru‘ lásky nebo nenávisti – podle toho, co sami ponesou v srdci.             A přitom vaše rty budou pro vás dvěma hranicemi.“             Nechápal jsem ta slova. Avšak o šestnáct let později jsem ve své ženě rozeznal onu mladou dívku, která měla tutéž tvář a stejný způsob bytí jako kočovná Cikánka Sandra.             Přikrýval nás jen stín. Občas knot lampičky pod ikonami zaprskal v mandlovém oleji a mne, v Sandřině náruči, pomaličku ovíval závan poznání.             Ráno jsem se probudil do skutečnosti. Se ztěžklými údy a znavenou šíjí jsem si náhle uvědomil, že oné noci došlo k čemusi výjimečnému. Ale k čemu? Sandra mi vařila čaj.             „Nebuď tak netrpělivý, vlčku. Čas přijde na konci času.“             Sen se rozplynul a žena, která se přede mnou věnovala kaž­dodenním činnostem, nabyla svého obvyklého zjevu. Její nahota mě nutila k úctě.             Kolik hodin, kolik dní jsem s ní takto strávil? Nevím; snad tři. Potom jsem se Sandřina těla už nikdy nedotkl. Když jsem však otevřel dvířka její maringotky, aniž jsem se otočil, jak mě o to žádala, plně jsem si uvědomoval, že má cesta je narýsovaná a že se jí mám nejen podřídit, ale přivítat ji jako odvěkého přítele.             Dnes, Sandro, provádíš svých osmdesát jar za hranicemi, jež je mi zakázáno překročit, ale skutečně jsem prožil vše z toho, co jsi jednoho dne předpověděla užaslému chlapci, s klidem, přesně jak jsem ti slíbil.             Vzpomínám si, Sandro, na tvé oči, jež jako dvě uhrančivá zrcadla vtiskávala do mé mysli pohybující se obrazy, abych si slovo od slova zapamatoval tvá proroctví. Řeklas mi: „Tvoji už za tebou nepřijdou, k sobě tě přijít nechají, ale nepřipustí tě na své oslavy, obřady, ani smuteční; jejich přátelé už nebudou tvými přáteli. Nebudou tě chápat, a proto jim tvé jednání přijde zvláštní. Další ti budou závidět a nenávidět tě. Tebe bude naopak na ramenou tížit tolik lásky, kolik jen málo lidí mělo to štěstí v životě snášet. Tvůj život bude naplněný jako vejce, nepoznáš ani lítost, ani výčitky. Ti, které budeš milovat, budou žít vyrovnaně. Přijdou za tebou lidé a poznají tě. Kvůli nim překročíš hranici krve, stanou se tvými bratry a ty díky nim projdeš zastávkami na cestě moudrosti, která vede k Tichu, protože jen v tichu pták pozná zpěv ptáka. Nebudou tě zvát ani na veřejné, ani na rodinné rady, ale lidé si k tobě budou pro radu chodit potají. Pro některé budeš špatný a budeš v nich vzbuzovat obavy; pro jiné budeš člověk, jejž následují krok za krokem a jenž se stává vzorem pro jejich vlastní život. A tak se budeš řídit opatrností, protože srdce lidí je jako ovocný sad a sklizeň velmi často závisí na zahradníkovi. Některé z tvých dětí ponesou znamení noci. Budou vědoucími štěpy stromu, který zasadíš. Všem, kdo ti způsobí zlo, se do sedmi let jejich rána vrátí zpět. Podvedli-li tě, budou podvedeni.             Poruší-li dané slovo, bude porušeno slovo dané jim. Budou tebou posedlí, ale ti, kteří tě budou milovat, budou milováni. Ve stáří, protože zestárneš, budeš mít šťastnou ruku a občas budeš i jasnozřivý. Přinutíš se k jistým ústupkům; radost se ti zabydlí v srdci až do konce tvých dnů a popel, který po sobě zanecháš, bude žhavější než oheň.“             To mi Sandra předpověděla pár dní poté, co jsem zachránil život čaroději Hartissovi. A tím to všechno začalo!   Pierre Derlon (1920 –?) se v devatenácti letech řízením osudu setkal s cikánským čarodějem a stařešinou Pietrem Hartissem. Toto setkání předurčilo jeho další život. Postupně se odcizil své gadžovské rodině i prostředí, které ho považovalo za „odpadlíka“. Žil s kočovnými kmeny, oženil se s Cikánkou, s níž měl dva syny. Živil se jako cirkusák, dvacet let vystupoval v kabaretech a varieté s cvičenými holubicemi. Po letech učení ho Pietro Hartiss zasvětil do mnoha tradic, okultních obřadů a pravidel kočovných kmenů, k nimž neměli přístup ani „obyčejní“ Cikáni, natož gadžové. Pierre Derlon napsal několik knih, z nichž Okultní tradice Cikánů, které se nyní po letech dostávají i k českému čtenáři, tvoří jakýsi vhled do duchovních a okultních praktik kočovných kmenů, jež ještě po druhé světové válce žily po způsobu svých předků. Nejedná se o přísně vědecké pojednání, ale o jakési líčení toho, co viděl a zažil formou osobních vzpomínek a pamětí, přesně v intencích věty, kterou mu jeho duchovní otec Hartiss řekl: „K porozumění života člověka z karavany nestačí karavanu sledovat, k tomu je potřeba žít jejím životem.“   Přeložil Tomáš Havel, nakladatelství Dauphin, 2020, 1. vydání, 256 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-22 16:15:01

Spiritistické médium napsalo svědectví, že ho Abraham Lincoln využíval ke komunikaci s duchy. Radili mu, jak má řídit Spojené státy

„Komunikace z říše duchů natolik zapůsobila na ruského cara Alexandra v roce 1861, že osvobodil 60 000 000 nevolníků a učinil z nich svobodné lidi. Toto je historický fakt a lze jej dokázat. Přibližně v téže době přijal Abraham Lincoln poselství z říše duchů, které způsobilo, že se rozhodl setřást okovy z údů 6 000 000 otroků. To je další fakt, o který se nelze přít. Když tato spojení učinila tolik pro vládce světa, co vše neudělají pro obecnou humanitu?“ Tento smělý projev, který citujeme podle jedné z prací Jona Klima, pronesl na konci 19. století významný spiritista Harrison D. Barrett. Mnoho z jeho souvěrců je dodnes přesvědčeno, že moudří duchové inspirovali mocné tohoto světa k rozhodnutím, která zásadním způsobem přispěla k tomu, aby se jimi řízené národy rozvíjely v duchu svobody a pokroku. Existují však pro toto tvrzení seriózní důkazy? Nebo náleží do oblasti povídaček, jako jsou ty, podle nichž Lincolnův duch dodnes straší v Bílém domě?  Nejděsivější duchové: Některé z nich lze údajně vyvolat. Dejte si pozor na to, co říkáte Číst více Útěcha nové víry V polovině 19. století se v Americe objevilo spiritistické hnutí a rychle se začalo šířit. Komunikovat s obyvateli záhrobí se stalo oblíbenou zábavou, které se se stejným zaujetím věnovali prostí lidé i vybraná společnost ve svých salonech. K popularitě nového náboženství významně přispívala i skutečnost, že v době, kdy takřka v každé rodině měli alespoň jedno zesnulé dítě, dokázala spiritistická média poskytnout pozůstalým útěchu a vědomí, že se jejich blízcí na onom světě mají dobře. Touha setkat se se zesnulým dítětem měla být též hlavním důvodem, proč prezidentova žena Mary Todd Lincoln začala v Bílém domě pořádat spiritistické seance, které údajně navštěvoval i její manžel.  Láska k synu až za hrob Willie byl třetím synem manželů Lincolnových. Julia Taft Bayne, která ve svém teenagerovském věku rodinu Lincolnových navštěvovala, na něj vzpomínala jako na „nejroztomilejšího chlapce, jakého kdy poznala, byl bystrý, rozumný, milý a jemně vychovaný“. V únoru 1862 chlapec zemřel ve věku 11 let na břišní tyfus. Není divu, že rodiče nesli jeho smrt velmi těžce. Elizabeth Keckly vzpomínala, že když při pohřbu pan prezident naposled pohlédl na chlapcovo zesnulé tělo, posmutněl: „Chudáček můj, byl příliš dobrý pro tuto zemi. Bůh ho povolal domů. Vím, že je mu v nebi mnohem lépe, ale tehdy jsme ho měli tak rádi. Je to těžké, těžké, že zemřel!“ Lincoln si poté zabořil hlavu do dlaní a „jeho vysoká postava se zmítala v emocích“. Duchové nade mnou převzali vládu I když pomineme tyto nezaručené zprávy o tom, že Lincolnovi hovořili s duchem svého syna, dlouho po zavraždění prezidenta bylo odhaleno, že hlava státu při rozhodování o zájmech národa opravdu využívala přinejmenším jedno médium. Byla jím Nettie Colburn Maynard a o své zkušenosti napsala knihu. Líčí v ní, že ji duchovní průvodci přiměli, aby prezidenta navštívila.  První setkání s hlavou státu popisuje následovně: „Paní Lincoln mi sdělila, že si přeje vidět médium. (…) Nějaké nové a mocné entity získaly vládu nad mou bytostí a promlouvaly k paní Lincoln; zdá se, že s velkou jasností a silou o záležitostech Států. Paní Lincoln řekla: ‚Tato mladá paní nesmí opustit Washington. Mám pocit, že zde musí zůstat a pan Lincoln musí slyšet, co my jsme slyšely…‘ Později s prezidentem: ‚Takže tohle je naše malá Nettie?‘ Začal mi vlídně klást otázky, jež se týkaly mé schopnosti média. ‚Nu, jak to děláte?‘ Když ještě mluvil, ztratila jsem sebevládu. V tomto stavu jsem k němu hovořila déle než hodinu. (…) Nikdy nezapomenu, co jsem kolem sebe viděla, když jsem znovu nabyla vědomí. Stála jsem před panem Lincolnem a on seděl hluboce usazený v židli, ruce měl složené na prsou a upřeně na mě pohlížel. ‚Drahé dítě, vlastníte velice výjimečný dar, ale nemám pochyb, že je to od Boha. Myslím, že má větší význam, než kdokoliv z přítomných může pochopit.‘“  Tyto schůzky pokračovaly v letech 1861–1863 a na každém setkání údajně byla přítomna řada svědků. Neviditelní rádci Lincolna mimo jiné nabádali, aby neodkládal vypracování Deklarace nezávislosti. Duchové rovněž Lincolna přesvědčili, že nejlépe pozvedne ochabující morálku svých unijních vojáků tím, že je pošle do předních linií Fredericksburgu. Lincoln poslechl a jasně se ukázalo, že toto rozhodnutí přineslo jeho oddílům a jejich úsilí pozoruhodné výsledky.  Po atentátu na svého muže se Mary Lincoln ještě více přimkla k spiritismu, v němž nalézala tolik útěchy. Nettie Colburn Maynard o svých setkáních s prezidentem třicet let mlčela. Když vše prozradila, byl již Lincoln dávno po smrti a ona nemocnou ženou, upoutanou na lůžko.  Lincolnovi předpověděl smrt jeho vlastní sen. Amerického prezidenta zastřelil slavný herec Číst více Zavilý odpůrce otrokářství? – Ale kdepak! A je zde ještě jedna skutečnost, která posiluje domněnku, že to opravdu byli duchové, kdo Lincolna přesvědčil, aby horlivě bojoval proti otrokářství, protože lidské duše jsou si rovny, až již dlí v černém, či bílém těle. Lincoln totiž zdaleka nebyl takovým odpůrcem otrokářství, jak si dnes lidé představují. Jak se můžete dočíst v jeho sebraných spisech, tak například v diskusi se senátorem Stephenem A. Douglasem v roce 1858 Lincoln prohlásil: „Dnes se, stejně jako kdy předtím, zasazuji proti tomu, aby mezi bílou a černou rasou byla nastolena jakákoliv forma sociální a politické rovnosti. Dnes se, stejně jako kdy předtím, zasazuji proti tomu, aby se z černochů stali voliči nebo spřízněnci, aby byli prohlašováni za schopné vést úřady nebo mít sňatky s bílými lidmi; dodám k tomu, že existuje fyzická různost mezi bílou a černou rasou, která jak věřím, provždy vyloučí, aby spolu obě rasy žily na bázi sociální a politické rovnosti. A protože nemohou žít v rovnosti, ale přesto zůstávají spolu, musí existovat nadřazení a podřazení a já se zasazuji jako každý jiný o to, aby nadřazené postavení bylo přisouzeno bílé rase.“ Duch se zjevil carovi a vybídl ho, aby zrušil nevolnictví Lincolnův případ není jediným příkladem toho, jak zjevení duchů mohlo významně urychlit společenský pokrok. Následující informace čerpám ze své knihy, kterou bych doporučil každému, koho zajímají dějiny spiritismu a jejich přínos pokroku. Svědectví o tom, proč bylo v Rusku zrušeno nevolnictví, přináší Helena Petrovna Blavatská (1831–1891). Tato proslulá okultistka a spoluzakladatelka Teosofické společnosti pocházela z významné ruské šlechtické rodiny. V raných 70. letech 19. století se Blavatská aktivně angažovala ve spiritistickém hnutí. Následující interview pochází z roku 1874: „Je ve vaší zemi mnoho spiritistů?“ „Ano. Byl byste překvapen, kdybyste věděl, jak veliký počet spiritistů je v Rusku. Car Alexandr je spiritista. Věřil byste tomu? – Osvobození nevolníků bylo zapříčiněno zjevením cara Mikuláše caru Alexandrovi.“ „To je velice pozoruhodný výrok.“ „Je to pravda. Carevič o tom jednou pověděl knížeti Bariatinskému. On na to: ‚Ach, Vaše carská Výsosti, nemohu tomu uvěřit.‘ Car přistoupil a zeptal se, o čem mluvili. Kníže Bariatinský mu sdělil, co carevič řekl o zjevení ducha cara Mikuláše. Alexandr zbledl, jako by sám byl duchem, a řekl: ‚Je to pravda.‘“ Dost možná by se i dnešní svět stal lepším místem, kdyby se současným vládcům Ruska a USA zjevili duchové a pořádně jim promluvili do duše. Nemyslíte? Zdroj: autorský článek. Autor se tématem spiritismu zabývá dlouhodobě, napsal o něm knihu   KAM DÁL: Mohl být Masaryk synem císaře Františka Josefa? Velké tajemství měla skrýt rychlá svatba.

Čas načtení:

Čeština pro překladatele

[skoleni-kurzy.eu] Nemůže existovat skutečně dobrý překlad, pokud jeho autor neumí výborně pracovat s cílovým jazykem. Proto jsme pro Vás připravili rozvíjející školení - je to školení zaměřené na vyšší češtinu a je nastavené tak aby bylo užitečné právě Vám, překladatelům. ...Moderní škola češtiny a komunikace

Čas načtení: 2026-02-03 14:26:00

Rozumná komunikace mezi vládou a Hradem by měla existovat, míní Šťastný

Praha - Rozumná komunikace mezi vládou či ministry a Hradem by měla existovat, řekl při dnešním sněmovním jednání o vyslovení nedůvěry vládě ministr pro sport a předseda klubu Motoristů Boris Šťastný....

Čas načtení: 2026-02-03 14:45:00

Macinka na cestě do USA: Ignorování Pavla? Rozumná komunikace s Hradem by měla být, míní Šťastný

Rozumná komunikace mezi vládou či ministry a Hradem by měla existovat, řekl při dnešním sněmovním jednání o vyslovení nedůvěry vládě ministr pro sport a předseda klubu Motoristů Boris Šťastný. Opozice schůzi vyvolala kvůli textovým zprávám ministra zahraničí a šéfa Motoristů Petra Macinky poradci prezidenta Petra Pavla. Šťastný vinil opozici z toho, že vytváří nejistotu a napětí. Macinka se mezitím vydal do USA, kde se na pozvání amerického ministra zahraničí Rubia zúčastní mj. konference o minerálech.

Čas načtení: 2026-02-03 15:55:00

Šťastný se pustil do Macinky: Ministři a prezident spolu mají komunikovat

Podle ministra Borise Šťastného (AUTO) by mezi ministry a Hradem měla existovat rozumná komunikace. Reagoval tak na svého spolustraníka, ministra Petra Macinku, který o víkendu prohlásil, že on a ministerstvo zahraničí budou Kancelář prezidenta republiky ignorovat.

Čas načtení: 2024-10-14 11:42:29

Jak zvolit vhodný tón komunikace

Tón komunikace je klíčový pro budování vztahu se zákazníky i pro posílení značky. Přečtěte si, jak tón komunikace ovlivňuje vnímání vaší firmy a co to může znamenat pro úspěch vašeho podnikání. Přinášíme užitečné rady a hlavně konkrétní příklady z naší praxe, které vám pomohou vytvořit konzistentní a efektivní komunikaci, jež osloví stávající i potenciální publikum.… The post Jak zvolit vhodný tón komunikace appeared first on Včeliště.

Čas načtení: 2021-11-04 09:23:19

Marek Hlavica (AKA): Na začátku každé komunikace musíte mít záměr

Nejnovějším hostem podcastu Nejen o reklamě je ředitel Asociace komunikačních agentur Marek Hlavica. S Martinem Jandorou si povídali o tom, jak fungovala covidová kampaň pro ministerstvo, jaký byl impuls k tomu, nechat si zpracovat analýzu veřejných zakázek v oblasti komunikace a zda je komunikace vůbec měřitelná. Jak Marek hodnotí pandemii a její důsledky v oblasti komunikace? Panuje přímá úměra v tom, že šel online nahoru, a naopak offline zase dolů? Firmy, které do té doby online prodej brali jako doplněk, museli přehodit výhybku a jít do online naplno. Asi by to dříve či později přišlo, ale proces by trval déle. Z hlediska peněz, online obraty, které šly do různých kanálů museli jít stranou, a naopak jsme tyto peníze investovali do online komunikace. Byla tady obava, že poklesne televizní reklama. Což se nestalo. Zaznamenali jsme jen drobný pokles u rádiové reklamy a tiskové reklamy. Ale nemyslím si, že ti, co přešli do onlinu se nevrátí zpět k offline. Jaký je rozdíl v tom, když je zadavatelem marketingové kampaně stát nebo soukromý subjekt? V první řadě je státní zadavatel omezen zákonem o zadávání veřejných zakázek, který dobře funguje na objednávky papíru či potrubí. Ale pokud jde o „měkké disciplíny“, kde se rozhoduje podle kvality a ne ceny, je to obtížnější. A ochota úředníků toto posuzovat je velmi nízká. Je komunikace měřitelná? Na začátku každé komunikace musíte mít záměr, jestli chcete něco prodat, posílit značku nebo chcete určitým způsobem posunout veřejné mínění. A to jsou kritéria, která jsou možné posoudit. Vy jste původně novinář, jak vám tato profese pomohla k tomu, kde teď jste? Já jsem od novinařiny udělal průlet několika profesemi, které se kolem komunikace neustále točily. A je pravda, že v určité míře mi to pomohlo v tom, že jsem dnes ředitelem asociace, která se komunikací zabývá. Co děláte pro to, abyste se ve svém oboru byl stále informován? Přiznám se rovnou, že sociální sítě jsou oblast, které odmítám věnovat hodně času. V mé práci v asociaci mě to nelimituje. Vějíř disciplín je tak široký, že to, kde se nakonec sejdeme, a o čem jsme schopní se bavit má univerzální charakter. Principy jsou stále stejné, jde o vyprávění příběhů. Co dalšího uslyšíte: Měl by stát investovat více energie a financí do oblasti komunikace?Jaké ceny se v oblasti komunikace v České republice udílejíJak správně komunikovat a kde se to naučitProč nepodlézat laťku a ztrácet hrdost

Čas načtení: 2024-05-25 07:30:00

Dostavba Pražského okruhu. Na úsek mezi D1 a Běchovicemi vyrazily bagry

Na chybějící úsek Pražského okruhu mezi D1 a Běchovicemi v pátek zamířily bagry. Zatím kvůli archeologickému průzkumu pod taktovkou společnosti Okrouhlický a expertů Archeologického ústavu Akademie věd České republiky. Samotné stavební práce by měly začít v únoru příštího roku. Jejich zhotovitele chce Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) vybrat do konce letošního roku.

Čas načtení: 2024-09-02 13:00:00

Začala stavba východního obchvatu Bruntálu. Řeší se od 70. let minulého století

Bruntál v Moravskoslezském kraji se po letech dočkal. Na konci srpna začala stavba 4,5 kilometru dlouhého východního obchvatu města. Projekt za téměř 830 milionů korun má městu pomoci řešit situaci, kdy je zatíženo tranzitní dopravou z hraničního přechodu ve Vysoké-Bartultovicích. Jeho dokončení plánuje Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) v roce 2027.

Čas načtení:

Buďme na úrovni

[skoleni-kurzy.eu] „Buďme na úrovni- je název kurzu, který nabízí potřebné znalosti a dovednosti pro prvotřídní prezentaci Vaší firmy před obchodními klienty. Znalosti 100% využijí jak manažeři, tak i zaměstnanci a živnostníci. Jedná se o výběr informací z těchto 6 oblastí: - Etiketa - Budování osobního image - Firemní kultura a etika - Distanční komunikace s klienty e-mail, telefon, sociální sítě - Přímá komunikace s klienty jak naslouchat a číst signály těla - Způsob a efektivita předávání informací Nejedná se o kurz, který by do detailu vyčerpal výše citované oblasti měkkých dovedností, ale o kurz VÝBĚROVÝ. Kurz, který vybírá POUZE to podstatné a KAŽDODENNĚ POUŽITELNÉ. Absolventi školení „Buďme na úrovni-: - občerství si a rozšíří znalosti pravidel společenského chování - dovědí se, jak vylepšit svou osobní image při jednání s lidmi - seznámí se s principy V.I.P. „učící se společnosti- - ověří si, zda používají správné formy e-mailové a telefonní komunikace - doplní si * Kurz Buďme na úrovni probíhá v malé skupině účastníků. Kurzu Buďme na úrovni se účastní maximálně 8 osob. Kurz Buďme na úrovni probíhá v plně vybavené počítačové učebně. V průběhu kurzu Buďme na úrovni je pro účastníky zajištěn pitný režim a drobné občerstvení. U nás máte jistotu, že vám objednaný kurz nezrušíme. Poté co u nás kurz Buďme na úrovni objednáte a my vám potvrdíme účast, garantujeme, že se kurz uskuteční. Kurz nerušíme z důvodu malého počtu zájemců. Kurz Buďme na úrovni se uskuteční i pokud se něj přihlásí pouze jeden zájemce. V takovém případě probíhá kurz Buďme na úrovni jako individuální, cena kurzu se nezmění. Základy společenského chování Základní pravidla společenského chování Chování ve společnosti   Společenská významnost lidí   Tykání a vykání   Vizitky   Pozvánky   Pracovní oběd - večeře     Prohřešky proti etiketě Nevhodný příchod ke klientovi   Chyby při jednání s klientem   Chyby ve společenské konverzaci   Obecné zlozvyky       Osobní image 4 principy osobního image   Vnější vzhled pracovníka   Osobní image v jednání s klientem     V.I.P. firma Z čeho se skládá „corporate identity-?   Design firmy Firemní grafický styl   Grafický manuál   Logo a logotyp     Firemní kultura Co je to firemní kultura a co ji ovlivňuje?   Práva a povinnosti zaměstnavatelů   Práva a povinnosti zaměstnanců   Přístup zaměstnance k firemní kultuře   Etický kodex     Učící se organizace principy učící se organizaci       Distanční kontakt s klientem E-mailová komunikace Normy elektronické komunikace   Kdy použít klasickou papírovou korespondenci místo e-mailové?     Komunikace po telefonu 7 kroků profesionálního rozhovoru     Chaty a sociální sítě     Přímý kontakt s klientem Složky naší komunikace   Verbální a neverbální komunikace Co mluvit?   Jak mluvit?   Co při mluvení dělat?   Jak číst signály těla? oči a pohledy, mimika, gestika, kinezika, haptika, proxemika       Kvalita předávaných informací Odpovědnost v komunikaci   ...AbecedaPC

Čas načtení:

Neverbální komunikace a její velmi hlasité projevy

[skoleni-kurzy.eu] Seminář je zaměřen na prvky, které ovlivňují neverbální komunikaci. Tedy ne na pantomimu těla a gest, ale na propojenost a souhru slov s veškerými dalšími možnostmi neverbální komunikace: s řečí těla a gesty, s mimikou, hlasem, postojem v prostoru a podobně. Řeč těla může být zavádějící právě z důvodů individuality každého člověka a je to pouze jedna ze součástí neverbální komunikace. Mezinárodně dojednané signály obsahuje také etiketa jako nástroj pro bezkonfliktní porozumění. Poznání a rozvoj osobnostních a zcela individuálních signálů každého účastníka: 1. Účastníci pojmenují situace, které je vyvádějí z míry, jsou konfliktní nebo mají několik řešení a je třeba rozhodnout, které je optimální 2. Situace rozklíčujeme a uvědomíme si, co všechno můžeme z neverbální komunikace k řešení použít 3. Při praktickém nácviku pak najdeme optimální souhru signálů pro osobnost každého účastníka 4. Účastníci se dozvědí, jaké signály prostřednictvím neverbální komunikace vysílají * 1.den: 1. význam neverbální komunikace ve vztazích, její prvky 2. jak myšlení a emoce ovlivňují neverbální signály, co je vědomé chování 3. první kontakt s partnerem, navázání vztahu protože i jen oční kontakt znamená počátek vytvoření vztahu – praktické cvičení 4. Fotostudie: postoj nohou a úhel ramen jako výrazné signály, jednání v sedě a ve stoje, tělo jako nástroj komunikace, zóny komfortu, stůl jako spojenec i překážka při jednání, Artušův kulatý stůl, práce s rekvizitou 5. Vědomé chování v přítomném okamžiku, cvičení mindfulness a Hakomi – jednoduchá cesta k vnímání sebe i toho druhého – praktická cvičení 6. Ochránce a chráněnec – poznání, pochopení, odpuštění Všechny body probereme obecně, ale také s individuálním poznatkem pro každého účastníka. 2.den: 1. reflexe poznatků a vyzkoušené praxe účastníků, co zafungovalo a co ne – praktická cvičení 2. Videoukázky signálů neverbální komunikace ve spojení s komunikací verbální 3. vtipná hra s cigaretou, kávou, brýlemi a vlasy, etiketa jako mezinárodní neverbální komunikace 4. Druhy typologií a originální komunikační typologie, využití v praxi 4. Nejčastější otázky z praxe lektorky 5. Řešení situací samotných účastníků využití stolu a rozsazení při jednání, jak řešit přerušení v jednání třetí osobou a podobně – praktická cvičení Pro co nejefektivnější práci je dobré zaslat předem situace, které účastníci považují za klíčové pro úspěch jakéhokoliv jednání. Každá firma či instituce má své procesy a také jiný typ zaměstnanců a tímto způsobem učiníme workshop zajímavým a zároveň stoprocentně využitelným v praxi. Budeme se věnovat oblastem, které účastníci skutečně potřebují. Podíváme se jak na situace z hlediska manažera či zaměstnance, tak i z hlediska různých profesí, které jsou ve firmě či instituci zastoupeny. Všechny tyto oblasti potřebují určité specifické přístupy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Neverbální komunikace a její velmi hlasité projevy

[skoleni-kurzy.eu] Seminář je zaměřen na prvky, které ovlivňují neverbální komunikaci. Tedy ne na pantomimu těla a gest, ale na propojenost a souhru slov s veškerými dalšími možnostmi neverbální komunikace: s řečí těla a gesty, s mimikou, hlasem, postojem v prostoru a podobně. Řeč těla může být zavádějící právě z důvodů individuality každého člověka a je to pouze jedna ze součástí neverbální komunikace. Mezinárodně dojednané signály obsahuje také etiketa jako nástroj pro bezkonfliktní porozumění. Poznání a rozvoj osobnostních a zcela individuálních signálů každého účastníka: 1. Účastníci pojmenují situace, které je vyvádějí z míry, jsou konfliktní nebo mají několik řešení a je třeba rozhodnout, které je optimální 2. Situace rozklíčujeme a uvědomíme si, co všechno můžeme z neverbální komunikace k řešení použít 3. Při praktickém nácviku pak najdeme optimální souhru signálů pro osobnost každého účastníka 4. Účastníci se dozvědí, jaké signály prostřednictvím neverbální komunikace vysílají * 1.den: 1. význam neverbální komunikace ve vztazích, její prvky 2. jak myšlení a emoce ovlivňují neverbální signály, co je vědomé chování 3. první kontakt s partnerem, navázání vztahu protože i jen oční kontakt znamená počátek vytvoření vztahu – praktické cvičení 4. Fotostudie: postoj nohou a úhel ramen jako výrazné signály, jednání v sedě a ve stoje, tělo jako nástroj komunikace, zóny komfortu, stůl jako spojenec i překážka při jednání, Artušův kulatý stůl, práce s rekvizitou 5. Vědomé chování v přítomném okamžiku, cvičení mindfulness a Hakomi – jednoduchá cesta k vnímání sebe i toho druhého – praktická cvičení 6. Ochránce a chráněnec – poznání, pochopení, odpuštění Všechny body probereme obecně, ale také s individuálním poznatkem pro každého účastníka. 2.den: 1. reflexe poznatků a vyzkoušené praxe účastníků, co zafungovalo a co ne – praktická cvičení 2. Videoukázky signálů neverbální komunikace ve spojení s komunikací verbální 3. vtipná hra s cigaretou, kávou, brýlemi a vlasy, etiketa jako mezinárodní neverbální komunikace 4. Druhy typologií a originální komunikační typologie, využití v praxi 4. Nejčastější otázky z praxe lektorky 5. Řešení situací samotných účastníků využití stolu a rozsazení při jednání, jak řešit přerušení v jednání třetí osobou a podobně – praktická cvičení Pro co nejefektivnější práci je dobré zaslat předem situace, které účastníci považují za klíčové pro úspěch jakéhokoliv jednání. Každá firma či instituce má své procesy a také jiný typ zaměstnanců a tímto způsobem učiníme workshop zajímavým a zároveň stoprocentně využitelným v praxi. Budeme se věnovat oblastem, které účastníci skutečně potřebují. Podíváme se jak na situace z hlediska manažera či zaměstnance, tak i z hlediska různých profesí, které jsou ve firmě či instituci zastoupeny. Všechny tyto oblasti potřebují určité specifické přístupy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Neverbální komunikace a její velmi hlasité projevy

[skoleni-kurzy.eu] Seminář je zaměřen na prvky, které ovlivňují neverbální komunikaci. Tedy ne na pantomimu těla a gest, ale na propojenost a souhru slov s veškerými dalšími možnostmi neverbální komunikace: s řečí těla a gesty, s mimikou, hlasem, postojem v prostoru a podobně. Řeč těla může být zavádějící právě z důvodů individuality každého člověka a je to pouze jedna ze součástí neverbální komunikace. Mezinárodně dojednané signály obsahuje také etiketa jako nástroj pro bezkonfliktní porozumění. Poznání a rozvoj osobnostních a zcela individuálních signálů každého účastníka: 1. Účastníci pojmenují situace, které je vyvádějí z míry, jsou konfliktní nebo mají několik řešení a je třeba rozhodnout, které je optimální 2. Situace rozklíčujeme a uvědomíme si, co všechno můžeme z neverbální komunikace k řešení použít 3. Při praktickém nácviku pak najdeme optimální souhru signálů pro osobnost každého účastníka 4. Účastníci se dozvědí, jaké signály prostřednictvím neverbální komunikace vysílají * 1.den: 1. význam neverbální komunikace ve vztazích, její prvky 2. jak myšlení a emoce ovlivňují neverbální signály, co je vědomé chování 3. první kontakt s partnerem, navázání vztahu protože i jen oční kontakt znamená počátek vytvoření vztahu – praktické cvičení 4. Fotostudie: postoj nohou a úhel ramen jako výrazné signály, jednání v sedě a ve stoje, tělo jako nástroj komunikace, zóny komfortu, stůl jako spojenec i překážka při jednání, Artušův kulatý stůl, práce s rekvizitou 5. Vědomé chování v přítomném okamžiku, cvičení mindfulness a Hakomi – jednoduchá cesta k vnímání sebe i toho druhého – praktická cvičení 6. Ochránce a chráněnec – poznání, pochopení, odpuštění Všechny body probereme obecně, ale také s individuálním poznatkem pro každého účastníka. 2.den: 1. reflexe poznatků a vyzkoušené praxe účastníků, co zafungovalo a co ne – praktická cvičení 2. Videoukázky signálů neverbální komunikace ve spojení s komunikací verbální 3. vtipná hra s cigaretou, kávou, brýlemi a vlasy, etiketa jako mezinárodní neverbální komunikace 4. Druhy typologií a originální komunikační typologie, využití v praxi 4. Nejčastější otázky z praxe lektorky 5. Řešení situací samotných účastníků využití stolu a rozsazení při jednání, jak řešit přerušení v jednání třetí osobou a podobně – praktická cvičení Pro co nejefektivnější práci je dobré zaslat předem situace, které účastníci považují za klíčové pro úspěch jakéhokoliv jednání. Každá firma či instituce má své procesy a také jiný typ zaměstnanců a tímto způsobem učiníme workshop zajímavým a zároveň stoprocentně využitelným v praxi. Budeme se věnovat oblastem, které účastníci skutečně potřebují. Podíváme se jak na situace z hlediska manažera či zaměstnance, tak i z hlediska různých profesí, které jsou ve firmě či instituci zastoupeny. Všechny tyto oblasti potřebují určité specifické přístupy. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení: 2025-06-16 13:01:04

Krizová komunikace na sociálních sítích aneb jak vybruslit z nepříjemných situací

Máte svou firemní stránku na Facebooku či na jiné sociální síti? Potom určitě víte, […] Článek Krizová komunikace na sociálních sítích aneb jak vybruslit z nepříjemných situací se nejdříve objevil na Včeliště.

Čas načtení: 2021-12-22 09:00:00

Aneta Kapuciánová (Seznam.cz): Na své pozici si nemohu dovolit nevědět

Pomyslnou audio tečku za hosty v našem podcastu udělá Aneta Kapuciánová. V Seznamu je už šest let a po celou dobu se věnuje komunikaci. V současné době působí na pozici manažerky PR a interní komunikace. Martinovi prozradila, jak se ke své práci dostala, jak vypadá její pracovní den nebo jak si její tým poradil s interní komunikací v době home officů. Jaké formy komunikace používáte v rámci interní komunikace? Jsou vlastně Seznamáci komunikativní? Používáme klasický online intranet, ve kterém využíváme různé formáty - text, audio i video. Máme chatovací platformu, LCD obrazovky a snažíme se v komunikaci využívat i offlinové kanály.  Zaměstnanci v Seznamu rádi a často komunikují. Někdy jsou jejich postřehy konstruktivní, ale objeví se i povzdechy, kdy si lidé potřebují jen odložit svůj názor. Jako otevřená firma jim samozřejmě dáváme prostor svůj názor vyjádřit, ale někdy se s ním dá těžko dál pracovat. Jak hodnotíš naši firemní komunikaci a za co bys pochválila svůj tým? Svůj tým interní komunikace bych chtěla pochválit především za jejich věčný klid. Všem zaměstnancům se snažíme vyjít vstříc a pochopit je. Vysvětlujeme, trpělivě odpovídáme na komentáře. Ocenění zaslouží například komunikace během lockdownu, kdy kolegyně z interní komunikace na svou práci nerezignovaly i přesto, že v kancelářích nikdo nebyl, a snažily se vymýšlet aktivity, aby kolegové zůstali i nadále nějakým způsobem v kontaktu a ve spojení s firmou. Jak velkou volnost máš v externí komunikaci? Seznam je otevřená firma, komunikujeme často a není naším cílem balit vyjádření do otřepaných frází. Je ale faktem, že v momentě, kdy mluvím jménem firmy, není prostor na moje osobní názory. Naštěstí se mi ale nestalo, že bych musela komunikovat něco, co by bylo v rozporu s mým osobním přesvědčením. Spíš naopak. A co dalšího uslyšíte: Jak se udržuje komunikačně tzv. v kondici?Jak pandemie ovlivnila CSR projekty, které Seznam organizujeKterá období pro ni byla komunikačně hektickáJak se jí pracuje pod ryze mužským vedením

Čas načtení: 2024-09-09 18:40:00

Více než jen zařízení: Timekettle představuje na veletrhu IFA 2024 tlumočící sluchátka s umělou inteligencí W4 Pro

Berlín (Německo) 9. září 2024 (PROTEXT/PRNewswire) - Společnost Timekettle, expert na překládací sluchátka s umělou inteligencí, představila na veletrhu International Funkausstellung (IFA) 2024 svou poslední novinku – tlumočící sluchátka W4 Pro AI Interpreter Earbuds. Sluchátka W4 Pro jsou přitom mnohem víc, než jen technické zařízení – fungují jako osobní asistent, který se postará o mezijazykovou komunikaci při přijímání zahraničních hostů, vedení vícejazyčných online jednání nebo při pracovních či rekreačních cestách do zahraničí."Tlumočící sluchátka, jako jsou W4 Pro, mají zásadní význam i v situacích, kdy lze k překladu používat telefony, protože umožňují kultivovanější a působivější prožitek," říká generální ředitel společnosti Timekettle Leal Tian. "V mezijazykové komunikaci roste potřeba smysluplných konverzací a hlubšího porozumění nad rámec základního překladu, zejména u podnikatelů, imigrantů či cestovatelů. Řešením jsou sluchátka W4 Pro, která umožňují přirozenou komunikaci bez telefonu v ruce a přerušování očního kontaktu a tím i plynulejší interakci."Sluchátka W4 Pro nabízejí tři samostatné režimy pro uspokojení nejrůznějších komunikačních potřeb. První režim je určen pro simultánní tlumočení jeden na jednoho. Pomocí vyspělé technologie umožňuje okamžitý překlad oboustranné konverzace. Jeho systém duálního tlumočení navíc mění hranice úspěšné komunikace tím, že umožňuje spojení dvou hlasů do jednoho toku. Sluchátka také obsahují soustavu tří mikrofonů, která zlepšuje rozpoznávání hlasu a zvyšuje přesnost překladu.Pro profesionály, kteří se účastní vícejazyčných schůzek, bude ideálním pomocníkem režim Listen & Play. Ten umožňuje hladké přepínání mezi poslechem a mluvením se simultánním tlumočením. Sémantická segmentace pomocí umělé inteligence (AI Semantic Segmentation) z dílny Timekettle zajišťuje rychlý rozbor vět pro zlepšení komunikace a produktivity, zatímco funkce AI Memo poskytuje po skončení schůzky inteligentní shrnutí obsahu.Třetí režim je určen pro online interakce, jako jsou videohovory nebo streamování zahraničních médií, přičemž díky titulkům přeloženým v reálném čase a zvukovému shrnutí schůzky nebo události uživatelům neujde jediné slovo. Ani nečekané telefonní hovory v cizím jazyce již nebudou problém - sluchátka W4 Pro totiž nabízí jednosměrný asistovaný překlad a přepis titulků v reálném čase, což umožňuje rychlé zachycení informací a efektivní konverzaci.S ohledem na uživatelský komfort a efektivitu při nošení sluchátek vybavila společnost Timekettle model W4 Pro otevřenou (open-ear) konstrukcí, která slibuje pohodlí po dlouhé hodiny při zachování soukromí a hygieny. Špičková kvalita zvuku navíc obohatí každou interakci a je srovnatelná s profesionálními audio systémy.Velký krok k vytvoření "babylonské rybky"Společnost Timekettle se inspirovala "babylonskou rybkou", magickým stvořením známým ze sci-fi filmu "Stopařův průvodce po galaxii", které lidem umožňuje porozumět mimozemským jazykům. Již od svého založení tak usiluje o vytvoření ekvivalentu "babylonské rybky" v našem světě, s nímž by mohl kdokoli volně komunikovat v různých řečech.V uplynulých osmi letech společnost Timekettle zcela proměnila mezijazykovou komunikaci prostřednictvím svých inovativních produktů. Nejprve představila kapesní překladač, který - přestože uživatelé museli pro překlad stisknout tlačítko a čekat - se stal významnou pomůckou pro dorozumění mezi různými jazyky. Vývoj pokračoval překládacími sluchátky M3 Translator Earbuds, která uživatelům přinesla možnost poslouchat i odpovídat, zatím však stále vyžadovala ruční přepínání zvukových kanálů.Skutečný průlom pak přinesla sluchátka pro simultánní překlad Timekettle WT2 Edge Simultaneous Translator Earbuds s technologií HybridComm™, která umožnila obousměrnou komunikaci v reálném čase. Uživatelé s nimi mohli mluvit a poslouchat současně, takže konverzace byla přirozenější a efektivnější.Začátkem letošního roku společnost Timekettle znovu posunula hranice mezijazykové komunikace dalším zdokonalením své technologie, která nyní dokáže zpracovávat zvukové vstupy od více osob v pěti jazycích současně.Všechny tyto technologické pokroky přitom měly jediný cíl – dosáhnout komunikace mezi různými jazyky plynulé tak, jako by probíhala ve stejném jazyce. A nyní jsou tu tlumočící sluchátka s umělou inteligencí Timekettle W4 Pro AI Interpreter Earbuds, která umožňují skutečně hladkou a efektivní komunikaci při globálních obchodních jednáních ve více jazycích. Také do budoucna zůstává společnost Timekettle odhodlána docílit univerzální komunikační svobody a neustále zdokonalovat své produkty, aby usnadnila přirozenou a efektivní interakci mezi různými jazyky.O společnosti TimekettleSpolečnost Timekettle, založená v roce 2016, se věnuje rozvoji vícejazyčné komunikace prostřednictvím inovativních produktů a řešení. Produkty Timekettle, oceněné řadou mezinárodních ocenění, včetně CES Innovation Award, iF Design Award a Japan Good Design Award, hrdě slouží potřebám komunikace mezi jazyky v různých uživatelských scénářích, jako je život v zahraničí, cestování, vícejazyčná jednání a výuka, ale také ve výrobě, logistice a dalších oblastech. Společnost Timekettle si vybudovala základnu více než 400.000 uživatelů a soustavně si udržuje pozici celosvětové jedničky v oblasti překládacích zařízení s umělou inteligencí.Další informace naleznete na adrese https://www.timekettle.co/. Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2499236/Timekettle___Product_Launch.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2499237/Timekettle___booth.jpg Foto - https://mma.prnewswire.com/media/2499238/Timekettle___Earbuds.jpg KONTAKT: Jocelyn Jiao, +86-18688937420, jocelyn.jiao@timekettle.co   

Čas načtení: 2022-06-15 13:06:47

Ondřej Aust (Médiář): V médiích jde především o to, aby vám lidi věřili

Hostem nového dílu Nejen o reklamě byl Ondřej Aust. Šéfredaktor zpravodajského oborového webu Médiář si s moderátorem Martinem povídal o tom, proč je print dnes už těžkopádný, v čem všem ho dnes dokáže předčit internet a digitální distribuce, jak to mají v redakci pracovně nastavené nebo proč se vyplácí ctít sezónnost. Print vs. digital. Média se postupně přesouvají do online prostředí. Jaký vliv to má na kvalitu novinářského řemesla? Internet se stal levnou distribuční platformou. Pro práci lidí v redakci je rychlost internetu ovšem zničující. Věci se dodělávají za běhu. Dřív byste počkal, až nasbíráte a ověříte všechny informace, a teprve pak to vydal. Dnes je to spíš vydávání na pokračování. Na druhou stranu, i nám se vyplatilo počkat si dva tři dny, sehnat další hlasy, dopracovat materiál, než jsme ho vydali. Důvěryhodnost webu je důležitá a na zájmu čtenářů se to projeví. Musíte mít ale opravdu velkou kázeň a vydržet informaci hned nevydat. Boj o rychlost je jasný a málokdo mu odolá. Psát na internet ovšem neznamená sednout ráno a chrlit kvanta textů, než večer padnete. Podle mě nejlépe funguje, když se průběžně dělá web a občas k tomu vydá print. Ne naopak. Navíc současná situace rozdělí už dost skomírající tiskový trh na tituly, které přežijí, protože je lidé budou číst, budou chtít je mít na papíře a ke značce se přimknou, když je silná. A pak na tituly, které jsou dělané jen setrvačně. Přijde očistný proces. Jak funguje Médiář? Jaké jsou Vaše úkoly, když jako redaktor ráno přijdete do práce? Ještě, než přijdu do práce, přijde hned po probuzení pomyslná rozcvička zkontrolováním mobilu. Ověřuju, jestli v šest ráno odešel newsletter a už koukám, co se mi do emailu sype. Do toho vás od práce odtahují nejrůznější tiskovky a akce, které se po covidu opět rozběhly. Všechna témata, která vám přijdou nosná, musíte mít pečlivě promyšlená. A je jedno, jestli jste v redakci dva nebo je vás 50. Musíte mít dobře propracovaný koncept daného média a podle toho jet. A co se nám v Médiáři také vyplácí, je ctít sezónnost. Na webu a obecně v médiích se témata periodicky opakují. Sezónu nemáte jen inzertní, ale také pozornost lidí se v průběhu roku mění. Práce na webu nikdy není hotová, ale třeba letní měsíce, kdy všichni jedou jen „na půl plynu“, jsou klidnější. Jak funguje spolupráce a synergie mezi Médiářem a mediálními domy? Před lety jsme řešili, jaká bude naše nabídka, díky které můžeme ekonomicky existovat. Než jsme tohle uspokojivě vyřešili a začalo to fungovat, jsem si říkal, že v momentě, kdy náš projekt nebude ekonomicky úspěšný, musíme si přiznat, že ho trh nechce. Takhle jednoduché to je. V obsahové rovině narážíme na to, že paradoxně žádný z mediálních domů, až na výjimky, si segmentu komunikace (který není malý!) nevšímá. My dnes spolu s dalšími kolegy sloužíme pouze jako doplněk, kde se mediální domy prezentují. Důležité je však zdůraznit, že segment této mediální i nemediální komunikace má obrat hodně přes 100 miliard Kč ročně. A mě udivuje, že jednotlivé mediální domy a deníky na rozdíl od zahraničních titulů, jako je například Guardian, si tak velkého segmentu nehledí. Speciálně u ekonomických titulů bych to čekal, protože segment komunikace není zanedbatelný a svým významem ho považuji za klíčový pro společnost. Mediálním domům tak uniká řada zajímavých témat, která by si navíc zasloužilo dostat do hlavního proudu. Jak vypadá marketing a PR vaší značky Médiář? Co děláte proto, abyste byli vidět a slyšet? Spoléhám na kanály, které jsou prosty algoritmů. V praxi to znamená, že se soustředím na naše kanály, jako je web a newsletter. Nepouštíme na web žádný programatik, kampaně děláme jednoduchým způsobem, dá se říct až analogovým. Je to tedy spíš brandová než výkonnostní komunikace. Co se týče komunikace směrem ke čtenáři, tak ano, je tam úlitba, protože nás mohou číst i na Facebooku, tam odkazy vkládáme víceméně pravidelně. Podíval jsem se, co přináší reálně Instagram, Linkedin a Twitter a konverze na web je v mizivých jednotkách procent. Proto se snažíme, aby si lidi zvykli chodit přímo na náš web. Pracujeme proto průběžně s jeho strukturou, každý den na webu aspoň jedna větší novinka a pokud možno původní. Denně odesíláme newsletter, který informuje o novinkách na webu a velmi dobře slouží také jako reklamní nosič. A co dalšího uslyšíte? Jak Ondřej nahlíží na ostatní oborové titulyJaké má Médiář plány do dalších letJak se Médiář staví k současnému fenoménu podcastů

Čas načtení:

Pravidla úspěšné komunikace, argumentace a prezentace

[skoleni-kurzy.eu] Úspěšná komunikace vyžaduje schopnost působit důvěryhodně a přesvědčivě. Seminář se zabývá hlavními předpoklady a zásadami přesvědčivé komunikace – důvěryhodností mluvčího, přesvědčivostí sdělení, vhodnou argumentací, překonáváním námitek, udržením pozornosti i nejčastějšími praktickými bariérami přesvědčivosti v pracovních či obchodních situacích. Zabývá i pravidly úspěšné prezentace před větším i menším publikem. * • jak prolomit ledy, získat pozornost a působit důvěryhodně • jasnost, srozumitelnost a přehlednost projevu: jak prezentovat fakta a argumenty a působit přesvědčivě • význam názorné a živé komunikace • překonávání námitek, komunikace metodou -tlaku” a -tahu” • mimika a gestikulace při řeči • reakce na obtížné či konfliktní reakce publika • vedení dialogu a aktivní naslouchání • přesvědčivost při veřejných vystoupeních a prezentacích: čeho se při veřejných prezentacích vyvarovat • sdělení nepříznivé zprávy • jak pozornost posluchačů udržet • nejčastější bariéry úspěšné a přesvědčivé komunikace Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Pravidla úspěšné komunikace, argumentace a prezentace

[skoleni-kurzy.eu] Úspěšná komunikace vyžaduje schopnost působit důvěryhodně a přesvědčivě. Seminář se zabývá hlavními předpoklady a zásadami přesvědčivé komunikace – důvěryhodností mluvčího, přesvědčivostí sdělení, vhodnou argumentací, překonáváním námitek, udržením pozornosti i nejčastějšími praktickými bariérami přesvědčivosti v pracovních či obchodních situacích. Zabývá i pravidly úspěšné prezentace před větším i menším publikem. * • jak prolomit ledy, získat pozornost a působit důvěryhodně • jasnost, srozumitelnost a přehlednost projevu: jak prezentovat fakta a argumenty a působit přesvědčivě • význam názorné a živé komunikace • překonávání námitek, komunikace metodou -tlaku” a -tahu” • mimika a gestikulace při řeči • reakce na obtížné či konfliktní reakce publika • vedení dialogu a aktivní naslouchání • přesvědčivost při veřejných vystoupeních a prezentacích: čeho se při veřejných prezentacích vyvarovat • sdělení nepříznivé zprávy • jak pozornost posluchačů udržet • nejčastější bariéry úspěšné a přesvědčivé komunikace Odpovědi na dotazy. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení: 2024-11-11 12:29:00

ABSL ocenila nejzajímavější inovace oboru IT a podnikových služeb roku 2024

Praha 11. listopadu 2024 (PROTEXT) - Asociace ABSL i letos ocenila firmy, které v uplynulém roce nejvíce přispěly k rozvoji oboru IT a podnikových služeb v České republice a díky inovativním projektům zvýšily standard poskytovaných služeb, zákaznické zkušenosti, rozvoje talentů či pracovního prostředí. Vítězné projekty vybírala sedmnáctičlenná nezávislá odborná porota z bezmála sedmi desítek nominací v sedmi kategoriích. Devět diamantových ocenění a dvě speciální ceny výherci převzali v průběhu gala večera u příležitosti 11. výroční konference ABSL.„Letos již po jedenácté oceňujeme mimořádné projekty, které posouvají celý náš obor mílovými kroky dopředu. Každý rok při tom žasneme nad tím, kolik invence a kreativity se v našich centrech skrývá, jak inovativně přistupují k novým výzvám a jak hladce dokázaly vstoupit do nové, plně digitální a přitom tolik lidské éry,“ říká Jonathan Appleton, ředitel asociace ABSL, a dodává: „Kromě projektů jsme se letos rozhodli ocenit i Centrum roku a Lídra roku, a to za mimořádný a dlouholetý přínos pro obor i celou společnost. Všem výhercům gratulujeme a věříme, že jejich úsilí motivuje a inspiruje nejen náš obor, ale i firmy a organizace napříč všemi sektory.“ K výhercům letos patří:Centrum roku – SAP Services. Za 20 let své existence na českém trhu toto centrum stálo v popředí jak v oblasti inovací, tak i osvěty celého oboru IT a podnikových služeb. Dnes patří k největším centrům v České republice.Lídr roku – Jan Skoták, ředitel Infosys Czech Republic. Lídr, který inspiruje nejen svůj tým, ale s plným nasazením se snaží i o kultivaci českého podnikatelského prostředí a propagaci České republiky jako ideální destinace pro provoz center podnikových služeb, rozvoj talentů a inovací.V kategorii Employee Engagement and Development (Zapojení a rozvoj zaměstnanců) byly oceněny hned dvě společnosti. První diamant putuje do společnosti Zebra Technologies za projekt Succeed as One: Collaborative Employee Engagement (Úspěch v jednotě: Iniciativa pro spolupráci a zapojení zaměstnanců). Jde o lokální iniciativu zaměřenou na vylepšení pracovního prostředí a zvýšení angažovanosti zaměstnanců, a to prostřednictvím firemní kultury a aktivit, v jejichž centru stojí samotní zaměstnanci, kteří se cítí doceněni a respektováni. Firemní index angažovanosti díky tomu vzrostl na 82 %.Druhý diamant získala společnost Kenvue za iniciativu Funpack, která byla vytvořena zaměstnanci pro zaměstnance s cílem podpořit pocit sounáležitosti a propojení. Když se společnost Kenvue oddělila od společnosti Johnson & Johnson a rychle se rozrostla, mnoha novým kolegům chyběly místní podpůrné sítě. Funpack organizuje rozmanité aktivity, včetně charitativních akcí, kulturních oslav a společenských setkání, a nabízí tak pro každého něco. Umožňuje také zaměstnancům vytvářet vlastní kluby a spolky zaměřené na společné zájmy. Zapojily se do něj více než dvě třetiny ze 400 zaměstnanců společnosti. Při odštěpení od společnosti Johnson & Johnson před více než rokem bylo pro společnost Kenvue jako čerstvou samostatnou firmu nanejvýš důležité vybudovat pracovní prostředí, ve kterém všichni zaměstnanci Kenvue budou cítit, že někam patří, budou se vzájemně propojovat a společně utvářet novou identitu společnosti.V kategorii Employer Branding Excellence (Budování značky zaměstnavatele) získala ocenění společnost Kyndryl za vynikající práci s mladými talenty. V rámci projektu Empowering University Talents Experience si tato firma dala za cíl přijmout 100 stážistů z řad studentů, kteří pak měli možnost účastnit se skutečných projektů a pracovat na reálných pozicích. Na závěr této stáže se podělili se svými mentory a dalšími zaměstnanci Kyndrylu o své zkušenosti, což současně znamenalo příležitost podobu stáží dále zlepšovat. Iniciativa byla vyvinuta a připravena na místní úrovni a oslovila celkem 4500 studentů. Pro společnost Kyndryl hraje klíčovou roli v budování značky zaměstnavatele a ukazuje odhodlání a nadšení zaměstnanců pro mentoring a rozvoj mladých talentů.V kategorii Technology Innovation (Technologická inovace) byla oceněna společnost Mann Hummel Services za interně vyvinutou aplikaci PredictO určenou k vymáhání pohledávek. Aplikace, která využívá prediktivní analýzu, přispěla ke zlepšení cash flow společnosti. PredictO analyzuje historická data, identifikuje vzory, které signalizují potenciální opožděné platby a zpřístupňuje tyto informace zodpovědným zaměstnancům, a to včetně prioritizovaných doporučení. Následující kroky jsou částečně automatizovány (předpřipravené e-maily včetně dokumentace atd.). Namísto hromadné komunikace je výsledkem cílená komunikace přizpůsobená na míru jednotlivým případům.V kategorii Workplace Innovation (Inovace pracovního prostředí) získala diamantové ocenění společnost Sandoz, která v Praze vybudovala nové kanceláře, jež se plně soustředí na potřeby zaměstnanců a podporu flexibilní práce. Klíčovým prvkem tohoto projektu bylo zapojení zaměstnanců již od samotného začátku – prostřednictvím setkání a dotazníků, které pomohly formovat nejen design kanceláří, ale i jejich vybavení. Velký důraz byl kladen na ergonomii a zdraví pracovníků, přičemž v kancelářích jsou použity nejnovější technologie, které mají zlepšit efektivitu, podporovat spolupráci a zvýšit produktivitu. Nové prostory navíc odpovídají udržitelným cílům společnosti. Tento projekt však není jen o vytvoření moderního pracovního prostředí, ale i o změně firemní kultury. Sandoz, inovativní lídr v oblasti medicíny se silným propojením do IT technologií, se zaměřil na to, jak změnu prostředí udělat pro zaměstnance co nejpříjemnější, s realistickými očekáváními, což vedlo k vysoké úrovni spokojenosti s novým pracovním prostředím.V kategorii ESG Strategy (ESG strategie) zvítězila společnost Novartis Czech Republic, která aktivně prosazuje ESG strategii s důrazem na rovnost v odměňování, vyváženost mezi pohlavími a transparentnost. Novartis dosahuje konkrétních měřitelných výsledků, například zvyšováním počtu žen na vedoucích pozicích a snižováním rozdílů v odměňování. Tyto principy jsou součástí celé společnosti a uplatňují se i v dodavatelském řetězci.V kategorii Business Innovation (Inovace v podnikových procesech) porota udělila hned dva diamanty. První z nich putuje do společnosti Deutsche Telekom Services Europe, která vyvinula překladatelský nástroj využívající umělou inteligencí, jenž poskytuje přesné překlady v reálném čase do více jazyků pomocí modelů založených na neuronových sítí a strojovém učení. Systém výrazně zkracuje dobu překladu, zvyšuje přesnost a je přizpůsobitelný pro konkrétní odvětví, což znamená vysoký potenciál pro široké uplatnění a integraci s dalšími aplikacemi. Nástroj je vybaven schopností adaptivního učení, v průběhu času se zlepšuje a zpřesňuje překlady na základě uživatelských vstupů a oprav, takže je ideální pro použití v globálních firmách, zákaznické podpoře a při lokalizaci obsahu. Vylepšená kvalita vícejazyčné komunikace snižuje riziko nákladných nedorozumění, umožňuje zvýšit produktivitu a rychlost. Inkluzivní komunikace zahrnující rozmanitost jazyků posiluje hodnotu značky a představuje jednoznačnou výhodu pro klienty. Nástroj zpracovává překlady v reálném čase a zkracuje typické časy překladů o více než 90 %. Přes 85 % uživatelů, kteří si nástroj osvojili během pilotní fáze, jej nadále používá a míra spokojenosti (měřená prostřednictvím průzkumů) trvale přesahuje 90 %.Jako druhý byl v této kategorii oceněný projekt společnosti Medtronic „EMEA Invoice to Cash 360° Optimization“. Jde o inovativní iniciativu, která pro společnost Medtronic znamenala revoluci v řízení procesů inkasa hotovosti a pohledávek (AR). Projekt zahrnoval vývoj a implementaci sady vzájemně propojených řídicích panelů a souvisejících automatizací, které poskytují komplexní kontrolu a přehled o inkasu hotovosti, řízení AR a aktivitách inkasních společností v regionu EMEA s možností rozšíření pro globálním funkčnost. Cílem projektu bylo zlepšit předvídatelnost a viditelnost peněžních toků, rizika selhání, zlepšení provozní efektivity i řízení, optimalizace kvality zákaznických dat, komunikace a standardizace postupu řízení AR. Úspěšné zefektivnění procesu v souladu se strategickými obchodními cíli společnosti podpořilo skvělé výsledky dosažené během posledního fiskálního roku, jako je výrazné zvýšení inkasa a snížení pohledávek po splatnosti o 10 %.V kategorii Customer and Operational Excellence (Efektivita provozních procesů a péče o zákazníky) získala cenu společnost Atlas Copco za projekt Customer-Centric Sales Operations Journey (Cesta k zákaznicky orientovaným prodejním operacím), který vedl k významnému zlepšení spokojenosti zákazníků (o 50 %), metriky CSAT (Customer Satisfaction Score, o 40 %) a prodejů náhradních dílů (o 23 %). Projekt přinesl příjmy ve výši 5 milionů euro, zefektivnil provoz automatizací administrativních úkonů prostřednictvím umělé inteligence a robotické automatizace procesů a umožnil přerozdělení práci směrem k lepší interakci se zákazníky. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2025-07-29 07:40:54

Komunikace s rodiči: Klíč k úspěšné sezóně

Ve světě mládežnického fotbalu představuje kvalitní komunikace mezi trenéry a rodiči jeden z nejkritičtějších faktorů, který určuje nejen sportovní úspěch týmu, ale především pozitivní prožitek všech zúčastněných. Otevřená, transparentní, jednoznačná a profesionální komunikace tvoří pevný základ pro vytváření podporujícího prostředí, kde mohou mladí fotbalisté růst nejen jako sportovci, ale i jako osobnosti.  Trenér, který dokáže efektivně komunikovat s rodiči, získává neocenitelné spojence v procesu rozvoje svých svěřenců. Naopak nedostatečná nebo špatně vedená komunikace může vést k nedorozuměním, konfliktům a napětí, které negativně ovlivní atmosféru v týmu a může ohrozit celkový úspěch sezóny. Článek Komunikace s rodiči: Klíč k úspěšné sezóně nabízí základní pohled na to, jak budovat a udržovat kvalitní vztahy s rodiči, jaké oblasti komunikace jsou klíčové v různých fázích sezóny, a nabízí praktické tipy pro každodenní praxi trenérů všech úrovní.

Čas načtení: 2025-07-29 07:40:54

Komunikace s rodiči: Klíč k úspěšné sezóně

Ve světě mládežnického fotbalu představuje kvalitní komunikace mezi trenéry a rodiči jeden z nejkritičtějších faktorů, který určuje nejen sportovní úspěch týmu, ale především pozitivní prožitek všech zúčastněných. Otevřená, transparentní, jednoznačná a profesionální komunikace tvoří pevný základ pro vytváření podporujícího prostředí, kde mohou mladí fotbalisté růst nejen jako sportovci, ale i jako osobnosti.  Trenér, který dokáže efektivně komunikovat s rodiči, získává neocenitelné spojence v procesu rozvoje svých svěřenců. Naopak nedostatečná nebo špatně vedená komunikace může vést k nedorozuměním, konfliktům a napětí, které negativně ovlivní atmosféru v týmu a může ohrozit celkový úspěch sezóny. Článek Komunikace s rodiči: Klíč k úspěšné sezóně nabízí základní pohled na to, jak budovat a udržovat kvalitní vztahy s rodiči, jaké oblasti komunikace jsou klíčové v různých fázích sezóny, a nabízí praktické tipy pro každodenní praxi trenérů všech úrovní.

Čas načtení: 2013-10-23 00:00:00

Prenatální komunikace

Co si představujete pod pojmem prenatální komunikace? Znamená to komunikace s miminkem v bříšku a vytváření tak vzájemného pozitivního a emotivního vztahu. V následujících řádcích se dozvíte, co to vlastně prenatální komunikace je, k čemu je dobrá pro děti a pro rodiče, jak můžete s miminkem v bříšk ...

Čas načtení: 2021-11-25 13:31:41

FUBAR, čili o tom, že kostra už umělé dýchání nepotřebuje – I.

Milí čtenáři, po minulé taškařici na téma covidového dělení společnosti se mi ozvalo několik hlasů, že by bylo na místě, abych se k situaci vyjádřil pokud možno vážně. Dobrá, tento dvoudílný článek bude tedy míněn vážně. Pro roboty a jiné cenzory: budeme se bavit POUZE o úřední KOMUNIKACI v časech epidemie a nebudeme se tady snažit dělat novou lékařskou vědu. Na scénu přichází nekompetentnost Dnešní článek už ve skutečnosti má jednoho předchůdce, a tím je sloupek „Tečka, která se pomalu mění ve středník“. Ten jsem napsal pro Echo 24 a vyšel tam 9. listopadu. Jelikož je to součást placené sekce Echa, přečtou si jej bohužel jen předplatitelé; ale i tak vzbudil nadprůměrné množství vesměs souhlasných reakcí. V kostce se jednalo o to, že komunikace úřadů a politiků kolem covidu a vakcín byla nezvládnutá, že slibovali nereálně pozitivní vize o brzkém konci epidemie a že nám to teď poněkud kolektivně vybuchuje do ksichtu. Pardon, tváře. Toto není nijak specificky český problém. Tenhle druh chyby udělali skoro všude a je to jeden z důvodů, proč je teď určitá část populace vysloveně odhodlaná další sdělení shůry ignorovat nebo se jim vysmívat. V Německu, Rumunsku i Americe. Na situaci se dobře hodí mariňácký pojem FUBAR čili Fucked Up Beyond Any Repair a co se nějakého jejího spravování týče, moc na něj nevěřím. Abych použil nějaké barvité přirovnání: představte si, že by k archeologům odkrývajícím hroby nějaké té pravěké kultury přiběhl P.R. manažer z ministerstva, ukázal prstem na jednu tu čtyři tisíce let starou kostru a křičel „rychle jí dejte umělé dýchání, třeba nám něco poví, to by bylo skvělé na Facebook“. Teď už nepoví. A dost podobně jako té kostře nepomůže umělé dýchání, tak současnému komunikačnímu stavu kolem covidu a vakcín nepomůžou různé zoufalé manévry. Určité procento lidí se zaseklo v pozici „nahoře jsou to všechno lháři a podvodníci“ a další pokusy o přesvědčování s nimi nepohnou. Ty jednotlivé státy si to postupně uvědomují a místo dalšího přesvědčování čím dál více nasazují tvrdou sílu, někdy úplně proti té jasné budoucnosti, kterou svého času malovaly – třeba takový čerstvě zavedený rakouský lockdown i pro očkované je úplně k nasrání, i kdybyste byl (třikrát očkovaný) Buddha. Troufám si říci, že toto bude mít v dlouhodobé perspektivě značně negativní následky na vztah mezi občanem a státem. Přitom mám za to, že toto opravdu je vesměs následek nekompetentnosti, ne vysloveně zlý úmysl. Důvodů, které vidím, je několik, a v tomto článku bych se na ně nejdříve trochu podíval. Následně, v druhém dílu, bych chtěl ukázat hypotetický příklad, jak by taková poctivá komunikace měla vlastně vypadat – aspoň podle mého gusta. Tři základní problémy Tak tedy, kde všude byly problémy? Bod první – vědci vesměs nemluví „lidskou řečí“. Literárně a řečnicky nadaných vědců je zatraceně málo, v zemi velikosti České republiky třeba jen jeden na celé odvětví, nebo taky žádný. Vědecká obec komunikuje hlavně mezi sebou, a to dost specifickým žargonem, kterému outsideři nerozumějí. Dokonce i komunikace mezi vědci a lékaři může dost váznout, protože lékaři dělají úplně jinou práci a mají jiný pojmový aparát. Komunikace mezi vědci a úřady … no comment. To jsou totálně jiné světy. To ale znamená, že nevezmete-li do týmu někoho, kdo je skoro geniální přes popularizaci vědy, budou vám na veřejnost vylézat hrubá zkreslení toho, co ti vědci skutečně vypátrali a s jakou mírou jistoty. Špičkových popularizátorů vědy je málo, byl jím třeba Karel Pacner a dnes jím je Petr Koubský (ano, je to můj kamarád, ale nechci mu jen tak lichotit; myslím si, že je v tom objektivně velmi dobrý a tu Peroutkovu cenu si plně zasloužil). Bohužel se jejich práce podceňuje, jako by skoro žádná zodpovědná instituce nechápala, že takoví překladatelé z „vědečtiny“ do „lidštiny“ mají v krizové situaci opravdu cenu zlata, potažmo lidských životů. Kde takoví překladatelé nejsou, nebo kde jsou odsunuti do pozadí, tam nutně nastane komunikační šum, který se později může některým lidem jevit třeba jako úmyslná lež. Druhý bod, politici strašlivě touží sdělovat svým voličům pozitivní zprávy. To je koneckonců něco, co jim může pomoci ke znovuzvolení. Ano, už je líp, atd. To ale znamená, že často interpretují nějakou situaci daleko optimističtěji, než by bylo na místě. To prosím není zdaleka jen problém Babiše. Kdo podpořil loni na Karlově mostě tu neslavnou hostinu coby symbolické rozloučení s koronavirovou krizí? Mimo jiné i primátor Hřib, Babišův politický protipól. Jenomže ta epidemie tehdy neskončila, jenom nastal dočasný propad počtu případů, a po něm následovala zima s další vlnou, při které pomřelo jen v ČR na covid přes třicet tisíc lidí. A teď si všimněte: pokud vím, tak žádná seriózní vědecká instituce v červnu 2020 netvrdila, že koronavirová krize skončila, tradá! (Pokud ano, opravte mne.) Odkud na to tedy primátor Hřib přišel? Do hlavy mu nevidím, ale tipoval bych, že byl příliš velký optimista. To zase není unikátně Hřibova chyba, tenhle druh neúměrného optimismu je daleko více rozšířený, a dokonce se i psychologicky studuje, ale právě proto, že o něm už dávno víme, bychom proti němu měli mít nějaké systémové korekce. (Mimochodem, ono je to to samé s migrační krizí: když na pár měsíců přestane akutní nápor, neznamená to, že by celý problém skončil napořád. Je to jen dočasný propad nepravidelné pseudo-sinusovky, kdy zatím vždycky po periodách klidu zase následovalo akutní zhoršení, teď tedy na polsko-běloruské hranici.) Třetí důvod, marketingový bullshit. Politici jsou zvyklí najímat si na kampaň marketingové odborníky, tož je zapojili i do kampaně ohledně vakcinace. A tak vznikla Tečka, naznačující lidem, že se covid dá relativně snadno odsunout na smetiště dějin. (Příroda má někdy smysl pro ironii a právě na jaře 2021, kdy tato kampaň vznikala, se v Indii zvedala nová vlna způsobená vysoce nakažlivou variantou delta… která byla ovšem poprvé identifikována už v říjnu 2020.) V samotném faktu, že někde začnete angažovat marketéry, influencery apod., se skrývá pěkné čertovo kopýtko. To totiž nejsou lidi kdovíjak posedlí pravdou. Jejich prací je něco prodat a moc si přitom nelámou hlavu s co největší faktickou přesností svých tvrzení. Když mají dělat kampaň politikovi, představí jej jako nového Otce Vlasti s dokonalým účesem a nízkou uhlíkovou stopou. Když mají prodat nový nanuk, ukážou vám blondýnu, která po prvním zakousnutí do něj prožívá téměř pornografickou rozkoš, ačkoliv je to běžný sladký lepihub jako všechny ostatní nanuky. Chápete, jaký je problém, když takoví lidi dostanou za úkol „prodat“ nějaký medicínský postup nebo prostředek? Který má nutně nějaké výjimky, nejistoty, vedlejší účinky atd.? V situaci, která se pořád ještě nějak vyvíjí a není úplně ustálená a dokonale poznaná? Toto je recept na, jemně řečeno, budoucí problém s důvěryhodností. A to se taky stalo. Podle mě se žádná státní marketingová kampaň v tomhle směru neměla dělat, stejně jako se nedělá třeba na „zdravé jídlo” (další pojem, ve kterém je příliš mnoho nejistot a poznatky se musejí průběžně přehodnocovat). Nicméně tady pro změnu padlo rozhodnutí vytlouci klín ještě větším klínem. Dobrá. Nenechal jsem teď na několika typech lidí ani niť suchou. V příštím díle zkusím být trochu konstruktivnější a představit vám „ministerstvo bez filtru“, aneb komunikaci, jaká by se líbila a vyhovovala mně osobně. Jenom vzorek, ale jsem zvědav, co o něm budete soudit.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-03-04 12:31:00

Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Kancelář ředitele

Žadatel si podal žádost dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve které žádal o poskytnutí informace a to ve znění žádosti: „… na místní komunikaci Pod Havránkou v Praze - Troji je 285 m dlouhý úsek podél přírodní památky Havránka (jižně podél pozemku parc. č. 1238, k. ú. Troja), kde sklon komunikace výrazně přestupuje hodnoty doporučené normou ČSN 73 6110. V průměru je podélný sklon více než 17 %, místy více než 22 %. V úseku je smíšený provoz chodců, cyklistů (frekventovaná cyklostezka), nákladních automobilů (svoz posečeného krmiva z louky pod vrchem Velká skála do zoologické zahrady) a osobních automobilů. Dovolujeme si Vás požádat o sdělení, zda pro uvedený úsek komunikace byl v minulosti zpracován audit bezpečnosti pozemních komunikací či podobné posuzování bezpečnosti této pozemní komunikace. Pokud případně disponujete zprávou o výsledku takového auditu či podobného posouzení bezpečnosti uvedeného úseku pozemní komunikace, prosíme o jeho poskytnutí."