Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-12-22 10:25:02

Těstoviny s uzenou makrelou

U některých receptů si doslova připadám jak ve velmi staré a klasické reklamě na preclíky v čokoládě. Může to fungovat? Je kombinace uzené makrely s koprem dobrý nápad? Těstoviny s uzenou makrelou rozhodně jsou skvělý nápad. Těstoviny s uzenou makrelou kombinují přijemnou uzenou chuť makrely s jemnou krémovitostí zakysanky, kterou si ještě dochutíme koprem. Je to špica. The post Těstoviny s uzenou makrelou appeared first on Blog Kuchti.me - s chutí a humorem.

Čas načtení: 2025-08-07 08:43:16

Jak na pikantní paprikovou omáčku? Použijte ji na těstoviny, maso, pizzu i toasty

Jak na pikantní paprikovou omáčku? Použijte ji na těstoviny, maso, pizzu i toasty redakce Čt, 08/07/2025 - 08:43 Omáčky a Zálivky 1 - 1000 Kč Lehké 30 minut a více Klíčová slova: pikantní papriková omáčka bezmasá omáčka na těstoviny recept omáčka na těstoviny omáčka z papriky Co je potřeba (na cca 4–5 sklenic po 250 ml) Základní suroviny: 1,5 kg červené sladké papriky 3–4 chilli papričky (množství upravte podle toho, jak moc pálivé chcete) 3 větší cibule 4–5 stroužků česneku 150 ml jablečného nebo vinného octa 150 ml olivového nebo slunečnicového oleje 100 g cukru (ideálně třtinového) 1,5 lžičky soli mletý pepř, případně sušené bylinky (bazalka, oregano, tymián) Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Postup 1. Příprava zeleniny Papriky omyjte, zbavte jádřinců a nakrájejte na menší kousky. Cibuli a česnek oloupejte a nasekejte. Chilli papričky zbavte semínek, pokud chcete mírnější pálivost, nebo je ponechte celé pro extra štiplavý efekt. 2. Restování Na větší pánvi nebo v hrnci zahřejte olej a osmažte cibuli do zesklovatění. Přidejte česnek, chilli a papriky a restujte asi 10 minut, dokud nezačnou měknout a vonět. 3. Vaření a dochucení Přilijte ocet, přidejte cukr, sůl, pepř a bylinky. Vše promíchejte a nechte na mírném ohni dusit asi 30 minut, dokud paprika úplně nezměkne. 4. Mixování Směs stáhněte z ohně a nechte mírně vychladnout. Poté vše důkladně rozmixujte do hladka. Pokud chcete extra jemnou konzistenci, můžete směs ještě propasírovat přes síto. 5. Finální dochucení Ochutnejte a případně dolaďte sladkost, kyselost nebo pálivost podle vaší chuti. Pokud je omáčka příliš hustá, můžete ji lehce naředit převařenou vodou. Jak omáčku uchovat Krátkodobé skladování Hotovou omáčku nalijte do čistých, vyvařených sklenic. Nechte vychladnout, uzavřete a uchovávejte v lednici. Takto vydrží cca 3 týdny. Dlouhodobé skladování – zavaření Naplňte sklenice horkou omáčkou až po okraj a pevně uzavřete víčky. Sklenice postavte do hrnce s vodou (voda by měla sahat asi 2 cm pod víčko), přiveďte k varu a sterilujte cca 20 minut. Vyndejte a nechte vychladnout víčkem dolů. Takto zavařená omáčka vydrží klidně 6–12 měsíců v temnu a chladu. Jak paprikovou omáčku využít? Na těstoviny: jako rychlá omáčka, stačí ohřát a přidat sýr Na topinky: jako ostrý dip nebo základ pro bruschettu Ke grilovanému masu: skvělá alternativa ke kečupu nebo BBQ omáčkám Do sendvičů: jako chuťově výrazná pomazánka Na pizzu: základ pod sýr nebo místo rajčatové omáčky   Tahle domácí pikantní papriková omáčka si vás získá svou barvou, chutí i jednoduchostí. Pokud si ji dobře zavaříte, budete ji mít po ruce kdykoli, kdy budete potřebovat přidat jídlu trochu ohnivého šmrncu. Přidat komentář Foto Pizza Kitchen Pizzeria - Free photo on Pixabay text redakce Pálivá papriková omáčka je vynikajícím dochucovadlem, které dodá jídlu šmrnc, chuť i barvu. Hodí se téměř ke všemu – jako sugo na těstoviny, dip na topinky, nebo omáčka ke grilovanému masu. Nejlepší na tom je, že si ji můžete snadno připravit doma a uchovat na později.

Čas načtení: 2025-12-22 10:25:02

Těstoviny s uzenou makrelou

U některých receptů si doslova připadám jak ve velmi staré a klasické reklamě na preclíky v čokoládě. Může to fungovat? Je kombinace uzené makrely s koprem dobrý nápad? Těstoviny s uzenou makrelou rozhodně jsou skvělý nápad. Těstoviny s uzenou makrelou kombinují přijemnou uzenou chuť makrely s jemnou krémovitostí zakysanky, kterou si ještě dochutíme koprem. Je to špica. The post Těstoviny s uzenou makrelou appeared first on Blog Kuchti.me - s chutí a humorem.

Čas načtení: 2021-01-01 18:00:55

Gurmet je labužník, gurmán je žrout (z archivu LtN)

Úvahy o jídle patří podle obecného názoru do oblasti pokleslých filozofií. Tento vžitý omyl je však nutno znovu a znovu vyvracet. Argumentů je bezpočet. Vždyť už starověká „sympozia“ a potom papežské renesanční slavnosti jsou dvěma typickými příklady tradičních událostí, kdy se u jídla a pití moudře diskutovalo – o jídle a pití. Řecký filozof Epikuros ze Samu prohlásil v roce 306 před naším letopočtem, že nejvyšší hodnotou, kterou může člověk získat, je pocit slasti. A slast definoval jako okamžik, kdy tělo necítí žádnou bolest a duše žádný neklid. Později se začali stoupenci této myšlenky nazývat epikurejci nebo hédonisty. Dnes bychom je nejspíš nazvali labužníky nebo gurmety. Prosím, jen ne gurmány, to je něco úplně jiného! Gurmet je labužník, kdežto gurmán je žrout. Nejčastějšími diskutéry na kulinářské téma jsou určitě Italové. Vždyť také je u nich o čem mluvit, dějiny italské kuchyně začínají už před více než 2500 lety, kdy kuchaři na jihu dnešní Itálie (pocházející ovšem nejčastěji z Řecka) provozovali první „haute cuisine“ (vysoké vaření) na evropském území. Sicilští Arabové pak do této kultury přinesli cukr a pomeranče, rýži, artyčoky a lilek. Rizoto v dóžecích Benátkách bylo jedním z prvních kroků ke zrodu zdravé středomořské stravy, které se říká Cucina Povera a v níž hraje důležitou roli čerstvá zelenina. Když se pak v Itálii objevily špagety, byl směr této cesty jasný. A zde už máme první velký námět k diskusím: těstoviny. Vymysleli je opravdu Italové? Nebo Číňané? Nebo kdo vlastně? Nejčastěji je v souvislosti s těstovinami zmiňován Marco Polo, který strávil 17 let v Číně na dvoře chána Kublaje a prý odtamtud přivezl v roce 1294 těstoviny do Benátek. Podle některých historiků se však první zmínky o těstovinách objevují už dávno před Marco Polem – a nepocházejí dokonce ani z Číny! Zákon z Janova, vydaný roku 1279, nařizuje, aby každý voják dostal při vstupu do služby koš plný nudlí. Už ze 3. století před naším letopočtem pochází záznam v talmudu o rabínově ženě, která připravila hallal (tedy košer), proužky těsta vařeného ve vodě. Šlo o pokrm, který byl obětován bohům a kuchařka se ptala rabína, jestli je takové spojení možné, nebo zda má raději těsto upéct. Je tedy zřejmé, že těstoviny (neboť co jiného je vařené těsto?) znali už tehdy lidé z židovsko-arabské hybridní kultury Středního východu. Tam někde bychom měli hledat primární původ středomořských těstovin. Mladší zmínka o vařeném těstu pochází z Egypta, z 1. století př. n. l. – zastánci „čínské“ teorie sice tvrdí, že v Číně se těsto vařilo už 3000 let před naším letopočtem, avšak nemělo tvar nudlí, nýbrž knedlíčků nebo plátků. Z 11. století pak existuje dopis muslima Al-I drisiho, který popisuje pokrm hodně podobný nudlím. Ochutnal ho na Sicílii. Jisté ovšem je, že těstoviny, jak je známe dnes, jsou zaznamenány už ve 13. století také v Palestině, kde se jim říkalo „itriyya“. Řekové pak vařili nudle „kritharakia“. Možná bude pro mnohé čtenáře překvapením, že slovo „makaroni“ má jednoznačně řecký původ! Byly to už tenkrát nudlové trubičky, jaké se dnes vyrábějí na celém světě, většinou pod italskými názvy maccheroni, penne, tubetti, tortiglioni, ditali, rigatoni, sedani, cannelloni atd. Italská literatura je ostatně propletená údaji o jídle. Neapolský filozof Giambattista Vico (1668–1774) napsal, že dobré spaghetti jsou mistrovským uměleckým dílem! Bo­ccaccio píše v Dekameronu (1353) o nudlích vařených v mandlovém kozím mléce a podávaných se šafránem a cukrem. Sladké makarony prý miloval císař Bedřich II. Spisovatelka a novinářka Matilde Serao v románu Ventre di Napoli (Břicho Neapole) v roce 1884 napsala: „Jakmile má pár halířů, kupuje si každý Neapolitán talíř vařených makaronů politých rajčatovou omáčkou a posype si je strouhaným pikantním sýrem z Crotone. Tohle dostanete v každé neapolské uličce, na každém kroku jsou taverny, kde na sporáku stojí hrnec s rajčatovou omáčkou a makarony jsou uvařeny za chvilku.“ Recept na tuto rajčatovou omáčku poprvé zveřejnil v roce 1797 Francesco Leonardi, císařovnin kuchař. Ippolito Cavalcanti doporučuje v roce 1835 nudle s rajčaty a olivovým olejem jako nejrychlejší občerstvení. Neapolský novinář Giuseppe Marotta přirovnal v roce 1947 pojídání špaget k sání mateřského prsu. Těstoviny jsou prostě Piatto Unico, hlavní italské jídlo. Byly dokonce inspirací pro mnoho umělců. Například sicilský recept Norma (špagety s lilkem a bazalkou) oslavil svou skladbou operní skladatel Vincenzo Bellini. Pikantní je příběh neapolského receptu „alla puttanesca“, což doslova přeloženo znamená „po kurevsku“. Toto jídlo s ančovičkami a černými olivami miluje (a skvěle vaří) slavná místní rodačka Sophia Lorenová. V její knize se však tato lahůdka jmenuje „alla Sophia“. Není divu, že si město Neapol začalo dávat pod svůj název hrdé označení „citta di pasta“ (město těstovin). Čtenáři na celém světě znají od roku 1995 román Francesca e Nunziata, který napsala Maria Orsini Natale a který pojednává o neapolské nudlové dynastii. Podle románu natočila režisérka Lina Wertmüller film, v němž hlavní roli svěřila „nejkrásnější kuchařce všech dob“, již zmiňované Sophii Lorenová. V tomto směru jsme my Češi přece jen zatím trochu pozadu. Ale i na území dnešních Čech a Moravy se o jídle a pití psalo už v dávné historii. Tak třeba kronikář Kosmas má ve své kronice několik velice zajímavých zmínek – například o pražském knězi Šebířovi, který se prý stal biskupem především proto, že knížete Oldřicha pohostil vlastnoručně upečeným a skvěle chutnajícím kančím ocáskem. Jan Neruda dokonce napsal dvě básně, jejichž obsahem jsou zveršované recepty: skopové na majoránce a husí krev na cibulce. A napsal také tuto pozoruhodnou báseň:   Spisovatel, jak všichni lidé vědí, sám málo čte a v hospodě jen sedí. Toť stará litanije! Vždyť přece vidíš na kuchaři, že málo jí, kdo jídla vaří, však skoro pořád pije.   Spaghetti alla Sophia 4 porce: 800 g špaget, 30 g pini­ových semínek, 4 ančovičky, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 10 černých oliv, 2 lžičky kaparů, 0,6 dl olivového oleje, hrst čerstvé hladké petrželové natě, pepř, sůl Ančovičky vyjměte z konzervy, omyjte pod tekoucí vodou, zbavte páteře a ploutví, nakrájejte na kostičky. Piniová jadérka rozmačkejte v hmoždíři, přidejte nakrájené ančovičky a rozmačkejte je na kaši spolu s česnekem a kapary. Cibuli nakrájejte na jemno, olivy vypeckujte a rovněž nakrájejte na jemno. Potom přidejte do omáčky a rozmačkejte na kaši. Petrželovou nať (výhradně z hladké petržele, ne kudrnky!) nakrájejte na jemno a rozmačkejte na kaši, přidejte k omáčce a rozřeďte olejem (musí být za studena lisovaný neboli extra vergine). Podle potřeby osolte a opepřete. Těstoviny uvařte al dente (ani málo, ani moc) a ještě horké je zamíchejte do omáčky.   Skopové na majoránce podle Nerudy 4 porce: 600 g skopového masa, 600 g brambor, 4 stroužky česneku, 2 cibule, 1 rajče, 50 g hovězího loje, 1 dl mléka, 1 lžíce mouky, 1 chlebová kůrka, 2 lžíce majoránky, čerstvá hladká petržel, pepř, sůl Skopové maso (nejvhodnější je přední zvané „vysoký ocásek“ nebo „šrútka“) nakrájejte na kostičky. Brambory oloupejte a také nakrájejte na kostičky, vařte je zvlášť. Cibuli jemně nakrájejte, česnek rozmačkejte. Lůj nakrájejte a na pekáči ho nechte škvařit. Po chvilce přidejte cibuli, maso a česnek. Posypte majoránkou, osolte, opepřete, nakonec přidejte rozmačkané rajče. Zalijte troškou horké vody z brambor a duste do změknutí. Vypečený lůj seberte, usmažte na něm jíšku z mouky, zalijte ji studeným mlékem, zahustěte jemně nakrájenou chlebovou kůrkou, povařte a přilijte k masu. Přidejte brambory a podle potřeby i vodu, v níž se vařily – tak, aby výsledná šťáva nebyla ani hustá, ani řídká. Nakonec ještě vše dobře povařte za stálého míchání.   Text původně vyšel v Literárních novinách 2/2012. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-08-26 07:19:51

Jak na naprosto snadnou, a přitom nejlepší zeleninovou omáčku na těstoviny?

Jak na naprosto snadnou, a přitom nejlepší zeleninovou omáčku na těstoviny? redakce Út, 08/26/2025 - 07:19 Omáčky a Zálivky 1 - 1000 Kč Lehké 30 minut a více Klíčová slova: zeleninová omáčka na těstoviny zeleninová směs pod maso zeleninová omáčka zavařování zeleninová omáčka recept Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Pokud máte úrody skutečně dost a nemáte komu ji dávat, např. rajčata se dají tak, jak jsou, vložit do skleniček, zalít vodou a sterilovat. V zimě je můžete použít do polévky, omáčky, rozmixovat je nebo je použít tak, jak jsou. Lze je předem i odslupkovat. Vraťme se ale k zeleninové omáčce. Na její přípravu je potřeba dost zeleniny, budete jistě rádi. A pokud ji zavaříte, ve spíži či sklepě na vás bude čekat celou zimu. Je skvělá zejména k těstovinám, ale stejně tak ji můžete použít pod maso. Ingredience 3 kg rajčat 2 velké mrkve 6 mladých cuket 2 lilky 3 řapíky celeru 2 větší cibule 6 stroužků česneku (s malými dětmi nemusíte vůbec použít) 4 lžíce olivového oleje Sůl Cukr Bazalka (nejlépe čerstvá) Postup Nejdříve si očistíme všechnu zeleninu a nakrájíme ji na menší kostky, aby se rychleji vařila. Mrkev, která je tvrdá, můžeme klidně nastrouhat na hrubém struhadle. Pak všechnu připravenou zeleninu vložíme do velkého hrnce, přidáme olej, 2 lžičky soli, 6 lístků bazalky a počkáme, než se směs začne vařit. Jakmile dojde k varu, teplotu snížíme takřka na minimum a vaříme i 4 hodiny. V průběhu vaření můžeme ochutnat, a pokud chceme, můžete přisolit, nebo přidat špetku pepře, chilli, záleží na tom, jak pikantní chuť chcete. Jakmile je směs dokonale uvařená a zredukovala se šťáva, vše rozmixujeme ponorným mixerem a dochutíme ještě cukrem. Je dobré nemixovat až na konzistenci přesnídávky, ale nechat i větší kousky. Omáčku můžete použít na těstoviny ihned, nebo ji uložit do ledničky i na 3 – 4 dny. Stejně tak jí můžete naplnit skleničky a sterilovat při 80 °C 20 minut, a pak ještě skleničky otočit vzhůru dnem, aby víčka spolehlivě chytla. Přidat komentář foto Chili Sauce Food Leather - Free photo on Pixabay text redakce Máte na zahrádce více zeleniny, než stíháte spotřebovat, a tak hledáte způsob, jak ji zužitkovat? Možná dostáváte rajčata, papriky, ale také cukety, dýně nebo třeba lilek několikrát za týden od babičky a vařit dýňové zelí, jíst studené saláty nebo zeleninu podávat s pečivem či jako přílohu jídel, vás už nebaví. Zeleninu můžete v jakékoli podobě zavařit.

Čas načtení: 2025-09-25 09:27:08

Chutně, ale jinak

Smetanové omáčky, zahuštěné polévky, kynuté buchty či knedlíky… Česká klasika, ale není špatné vědět, že klasické recepty lze připravit také dietně.   Na trhu se v poslední době objevilo několik kuchařek s recepty na odlehčená jídla. Prý si na nich pochutnáme. No, jak kdy a jak kdo. Každý to máme jinak. Někdy je lepší dát si spíš

Čas načtení: 2025-06-25 22:47:02

Jak uvařit tarhoňu, výtečnou přílohu, jež může sloužit i jako levné hlavní jídlo

Jak uvařit tarhoňu, výtečnou přílohu, jež může sloužit i jako levné hlavní jídlo redakce St, 06/25/2025 - 22:47 Těstoviny 1 - 1000 Kč Lehké 5 až 10 minut Klíčová slova: tarhoňa těstoviny zavářka nákyp Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Co je vlastně tarhoňa Taroňa je potravina, která nám může na první pohled připomenout bulgur nebo kuskus. Jde ale o těstovinu, která se připravuje z vajíček a pšeničné mouky. Ovšem díky plynoucí a vyvíjející se výrobě ji dnes už koupíte i bezlepkovou, bezvaječnou nebo celozrnnou. Jak připravit tarhoňu Uvařit tarhoňu je stejně jednoduché, jako uvařit jakýkoli jiný typ těstovin. Dobré je sledovat návod výrobce, který se může kus od kusu mírně lišit. Základ je ale vždy stejný. Stačí, abychom do hrnce dali vařit vodu. Jakmile se vaří, osolíme ji a nasypeme tarhoňu. Můžeme přidat i lžíci oleje, aby se tarhoňa po uvaření neslepila. Vaříme na mírném ohni asi 9 minut, dokud tarhoňa nezměkne. Nejlepší je uvařená al dente, tedy na skus. Kdy použít tarhoňu Tarhoňa chutná i malým dětem, proto se nebojte s ní experimentovat a zkoušet ji do různých pokrmů, nebo coby přílohu k různým jídlům. Často ji můžeme jíst např. k pokrmům z masa s omáčkou, např. ke kuřeti na paprice. Tato drobná těstovina je výborná i v polévkách, kde tvoří výbornou zavářku namísto jiných těstovin. Pokud máte rádi zeleninové saláty, i tady ji směle přidejte. Je ale dobrá i na sladko. Stejně, jako těstovinové nákypy nebo rýžové nákypy můžeme připravit i výborný nákyp z tarhoně. Až půjdete příště do obchodu, určitě se zaměřte na oddělení těstovin a tarhoňu si kupte. Nebudete litovat a vaše jídla se rozrostou o další zajímavou alternativu, která se vždy hodí. Přidat komentář foto Pasta Noodles Food - Free photo on Pixabay text redakce Že jste o tarhoni nikdy neslyšeli? Ale s velkou pravděpodobností ano, jen si to nepamatujete. Většina z nás ji ochutnala už v dětství, protože do jídelníčku ji zařazují i školky a základní školy. Přestože oblíbenějšími přílohami jsou brambory a rýže, neprávem opomíjená tarhoňa je stejně tak výtečná. Jen o ní jednoduše mnozí „nevědí“, nebo si na ni během nákupů a plánování jídelníčku nevzpomenou. Přitom použít se dá jak na přípravu pokrmů, tak na doplnění polévky atd. Nejoblíbenější je snad v Maďarsku nebo na Slovensku.

Čas načtení: 2024-06-12 09:42:55

Mohou psi a kočky jíst těstoviny?

Diskuze o tom, co mohou psi a kočky jíst, je vždy důležitá, protože strava hraje klíčovou roli ve zdraví našich domácích miláčků. Těstoviny jsou běžnou součástí lidské stravy, ale můžeme […] Příspěvek Mohou psi a kočky jíst těstoviny? pochází z Príma receptář.cz

Čas načtení: 2025-02-19 08:33:43

Dvanáct druhů mouky, vejce s karotenem. Šéfkuchař Aromi otevřel Farinu, která sází na dobré těstoviny

Ve Farině dostanete maso i pizzu, sází ale na těstoviny. Stojí za ní šéfkuchař Riccardo Lucque, který v Praze působil už v mnoha úspěšných podnicích. Článek Dvanáct druhů mouky, vejce s karotenem. Šéfkuchař Aromi otevřel Farinu, která sází na dobré těstoviny se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-08-01 09:45:47

Jak na zeleninové omáčky ze srpnové úrody paprik, rajčat, cuket a jiných dobrot

Jak na zeleninové omáčky ze srpnové úrody paprik, rajčat, cuket a jiných dobrot redakce Pá, 08/01/2025 - 09:45 Omáčky a Zálivky Klíčová slova: ratatouille rajčatová omáčka pečená papriková omáčka zeleninové omáčky na těstoviny omáčky ze zeleniny Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Rajčatová omáčka s bazalkou (na těstoviny i pizzu) Ingredience: 1 kg zralých rajčat 2 lžíce olivového oleje 1 cibule 2 stroužky česneku čerstvá bazalka sůl, pepř, špetka cukru Postup:Rajčata spařte, oloupejte a nakrájejte. Na oleji osmahněte cibuli, přidejte česnek a rajčata. Vařte cca 30 minut do zhoustnutí. Ochuťte solí, pepřem, trochou cukru a na závěr přidejte nasekanou bazalku. Omáčku můžete rozmixovat dohladka. Pečená papriková omáčka (výborná i studená) Ingredience: 4 červené papriky 1 menší cibule 1 lžíce balzamikového octa 2 lžíce olivového oleje sůl, pepř Postup:Papriky dejte péct do trouby (200 °C asi 20 minut) až zčerná slupka. Pak je zabalte do sáčku, nechte zapařit a oloupejte. Na oleji osmahněte cibuli, přidejte papriky a krátce poduste. Rozmixujte, přidejte ocet, sůl, pepř. Výborná k masu, pečivu nebo jako dip. Cuketová smetanová omáčka s česnekem Ingredience: 2 střední cukety 1 cibule 2 stroužky česneku 100 ml smetany (nebo rostlinné alternativy) sůl, pepř, bylinky (tymián nebo petržel) Postup:Na oleji osmahněte cibuli a česnek, přidejte nastrouhanou nebo nakrájenou cuketu. Osolte a duste 10 minut. Přilijte smetanu, dochuťte a krátce povařte. Rozmixujte dohladka. Výborná k bramborám, rýži i těstovinám. Letní zeleninová „ratatouille“ omáčka Ingredience: 2 rajčata 1 paprika 1 menší lilek 1 cuketa 1 cibule 2 stroužky česneku olivový olej, tymián, sůl, pepř Postup:Zeleninu nakrájejte na kostky. Na oleji orestujte cibuli, česnek, pak postupně přidávejte ostatní zeleninu. Osolte, opepřete, přidejte tymián a duste cca 30 minut, dokud není vše měkké. Ideální jako omáčka k masu nebo na tousty. Tip: Všechny tyto omáčky lze zavařit do sklenic nebo zamrazit – uchováte tak chuť léta i na zimu. Zeleninové omáčky ze srpnové sklizně jsou chutné, zdravé a velmi variabilní. Můžete je upravit podle toho, co právě sklízíte ze zahrady. Ať už milujete rajčata, papriky, cukety nebo lilky, z této zeleniny připravíte lahodné pokrmy, které obohatí váš letní i zimní jídelníček. Přidat komentář foto Sauce Tomato Canning - Free photo on Pixabay text redakce Srpnová zahrada nabízí bohatou úrodu čerstvé zeleniny – zrají šťavnatá rajčata, masité papriky, křehké cukety i lilky. Právě teď je ideální čas využít je na přípravu domácích zeleninových omáček, které se hodí k těstovinám, masu, rýži i jako základ pro další jídla. Níže najdete 4 jednoduché recepty na chutné a zdravé omáčky, které můžete využít ihned nebo si je zavařit na zimu.

Čas načtení: 2025-10-25 11:34:27

Veganské těstoviny

Kolínka s omáčkou a špagety s řídkou rajskou a strouhaným eidemem, to symboly těstovin za časů školních a závodních jídelen. Posledních dekády se však paleta těstovinových jídel na talířích českých domácností i restaurací podstatně rozšířila. Těstoviny jsou často spjaté se sýrem nebo mletým masem a domácí nudle od babičky zase s vejci, ale v následujících […] Článek Veganské těstoviny se nejdříve objevil na Vegmania.cz.

Čas načtení: 2016-03-29 17:00:00

Šunkofleky s uzeným

250 gramů těstovin (v tomto případě se používají tzv. fleky), 300-400 gramů uzeného vepřového ( pokud kupujeme s kostí, váha i s ní by měla být přibližně dvakrát až třikrát větší), česnek, sůl, pepř, vejce, mléko, strouhanka, olej Recept jak se dělají šunkofleky s uzeným masem Těstoviny uvaříme v osolené vodě s trochou oleje podle návodu. Slijeme a necháme okapat. Během doby, kdy se vařily uzené maso nakrájíme na kousky - pokud jsme kupovali uzené i s kostí, je rozumné ho trochu před obíráním povařit, aby nám šlo lépe od kosti (vývar lze pak použít např. na výrobu nějaké luštěninové polévky). Těstoviny smícháme s uzeným, přidáme vymačkaný česnek, sůl a pepř a dáme do vymazaného pekáčku vysypaného strouhankou. Šunkofleky s uzeným vložíme do trouby rozehřáté na sto osmdesát stupňů a zapékáme asi patnáct minut. Pak je zalijeme vajíčkem rozšlehaným v troše mléka a dopečeme - dokud nezačnou zlátnout. Šunkofleky podáváme s kyselou okurkou nebo naloženou řepou.

Čas načtení: 2020-06-12 08:38:11

Recept: těstoviny s hermelínovou omáčkou a špenátem

Těstoviny jsou skvělé jídlo, díky rychlosti přípravy nás dokážou zachránit, když nemáme čas na dlouhé vaření. Naštěstí existují i rychlé omáčky, které těstoviny doplní. A přesně takové je i ta z našeho receptu.

Čas načtení: 2016-12-10 13:48:01

Recept: domácí plněné těstoviny

Těstoviny se v našich končinách nejčastěji odbudou kupovanými špagetami a za vrchol domácí kuchyně jsou považovány domácí nudle do polévky. Přitom domácí těstoviny se s těmi z obchodu nemůžou rovnat. Věřte, že na tom není nic složitého a když se do toho pustíte, máte za chvilko hotový luxusní oběd.

Čas načtení: 2011-03-03 00:00:00

Goldbrunn 2011 - po stopách pašeráka

Opravdu se omlouvám za to, že je to takové obsáhlé, zdlouhavé a nudné. Prostě jsem psal a psal a psal. A těch věcí se opravdu stalo strašlivě moc. Dost jich muselo být vynecháno. S nepříliš vychladlou hlavou plnou emocí, dojmů a pohnutek, jak to tak po týdnu s Tchoříky bývá, začínám sepisovat další část té naší kroniky. Hned večer po skončení této akce. Ještě stále cítím vnitřní strany stehen, bolavý sval pod ramenem, pálení slunce v očích a smrad našeho pokoje. Nejsem si jist, jestli stihnu dnes či krátce po půlnoci článek dopsat, je toho opět dost. Nuže popořadě. S plnou chatou malých dětí? Už loni, když jsme o jarňácích byli na Zaječím skoku v Jeseníkách, Jenda vyhrožoval, že příští rok by nás rád zapřáhnul do řehole vedoucích. Mělo to být na již známých místech Zlaté Studny, v posledním zachovalém domu této vesnice v bývalé hájovně. Zlatá Studna se nachází zhruba tři kilometry od Horské Kvildy směrem na Zadov (Churáňov). Určitě si dovedete představit, jak některé z nás (nechci mluvit za všechny, ale rozhodně jsem nebyl jediný) znepokojila myšlenka chaty plné malých (ukřičených) dětí, které budeme mít na povel. Trochu jsme z toho znervózněli. Sraz měl být v sobotu ráno na parkovišti nad hotelem Olympia u areálu Zadov. Na místo jsme se dostávali všelijak (asi tak jako podivné bytosti v knížce Střetnutí). Já vyrazil už den předtím, v pátek, na Špičák k Novotným, abych se mohl dobře vyspat a nemusel vstávat ráno moc brzo. Ráno jsme se cestou ještě stavili na jedné křižovatce a nabrali Kryštofa. Bez jakýchkoliv problémů jsme dorazili na dané parkoviště. Vylezli jsme z aut a postávali na sluníčku. Libovali jsme si, že jsme na parkovišti dokonce na čas přesně (ano, to není pravidlem). Kluci (Ondra a Vojta Novotných spolu s Vítkem) se váleli ve sněhu, my je pozorovali pohledem starých a moudrých1] a čekali. Čekali jsme nezvykle dlouho. Dokonce jsme si začali říkat, jestli jsme tu vůbec dobře. Jenda nikde, nikdo jiný taky ne. Ujo to totiž bral s mezi-zastávkou a nabral menší zpoždění. Když dorazil a s ním i Jáňa, začali jsme se chystat na konečný přesun k Zlaté Studni. Moc se nás tedy na parkovišti nesešlo - Jenda, Kryštof, Jáňa, Klára, Ondra, Vojta, Vítek a já. Od Horské Kvildy ale měly přijet další holky - Bětka s Markétou. Áňa a Sváťa byly na závodech - to byla ona Jendova zastávka a k podrobnostem jejich přesunu na ZS2 se ještě dostaneme. Odpoledne ještě přibyla Zuzka a tím se celkový počet ustálil na krásných třinácti osobách. Mělo nás být o něco málo víc, ale řádily chřipky a virózy. Trochu problém nastal s dopravou jídla. Protože jak bylo řečeno na parkovišti nás bylo pár a jídla bylo jak pro regiment, do batohů se nám nemohlo přirozeně vejít. Plán byl proto následující: vezmeme v batohu jen jídlo na oběd - to znamená pár pytlíků rýže, kečup a cukr. Jestli si říkáte, že je to dost divná kombinace, pak vězte, že byla. Chtěli jsme vzít k cukru i čaj, ale na ten se zapomnělo. K rýži mělo být také něco jiného než kečup, ale nic jiného nebylo zrovna v kufru auta k nalezení. Po dopravení se až na chatu měly holky začít vařit oběd, kluci mezitím vyložit batohy a vrátit se s prázdnými zpět na parkoviště. A jak se řeklo, tak se také učinilo. Vrátili jsme se k parkovišti a začali nakládat, vše od mléka v prášku, přes kaši v prášku až k salámu, naštěstí ne v prášku. Trochu problém byl s vajíčky, která překvapivě v prášku také nebyla. V batohu by se riskovalo rozbití a tak se využilo toho, že Vojta neměl sebou batoh (kdoví proč) a celá krabice se mu přivázala na záda. Po dojezdu z toho byl sice skoro na umření a ruce měl zmodralé a nemohl s nimi hýbat (přeháním), ale jinak to zvládl. Stejně jako všichni ostatní. Dokonce i ti, co vezli salám ho dokázali přivést v celku. Po obědě jsme si udělali první kratší výlet - ze Studny k Matesovi a pak ke Třem Jedlím. Na rozcestí kousek od Jedlí jsme se rozdělili - holky jely na Horskou Kvildu pro Zuzku a kluci zpět na ZS. Myslím, že to nebylo za účelem odpočinku, ale bylo potřeba nanosit dřevo, pootevírat dosud zavřené okenice a udělat spoustu dalších věcí. V té době už chatu pomalu opouštěli nájemníci, kteří zde trávili čas před námi. Nechali nám tu kečup, dali instruktáž k otevírání dveří a zmizeli. Chata byla od té chvíle jen naše. Na letošním lyžáku bylo mnoho věcí revolučních. První z nich bylo to, že o mytí nádobí po večeři se vždy hrála nějaká mezi-službová hra. Ten kdo prohrál měl smůlu a večer strávil u talířů. Tou druhou věcí bylo to, že Jenda přestal omezovat dlouhé večery. Sice to platilo jen pro starší, tuším, šestnácti let, ale to většině z nás stačilo. Chcete vědět, jak se toto zvolnění režimu projevilo? Trochu předběhnu. První večer jsme vydrželi zhruba do jedné, druhou noc polovina z nás do půl druhé (ta druhá polovina ještě mnohem víc, myslím, že říkali něco o třech hodinách. Nebo o svítání? Teď nevím…). Protože se ale každý den vstávalo v půl osmé (služba v sedm), začal se spánkový deficit projevovat celkem brzo. To se dalo řešit všelijak, ale stejně to dopadlo tak, že se prostě třetí den šlo spát po večerníčku. První večerní hra o nádobí byla zároveň i hrou rozřazovací. Rozdělila nás do tří družstev, jednalo se vlastně hlavně o vařicí party - Pašeráků, Převaďečů a Hraničářů. Večer se četlo o králi Šumavy - Kiliánovi Nowotném, pašerákovi a převaděčovi z dob minulého režimu. Protože se jedná o zajímavou historii, nebudu vás ochuzovat vlastním převyprávěním, ale odkáži vás přímo na originální článek. V dalším vyprávění budu často odkazovat na nějaká místa související s tímto tématem, pokud vám tedy bude nějaký pojem nebo místo neznámé, je možné, že ho naleznete tam. Hledáme Kateřinu a obchod Další den jsme měli velmi přesně naplánovaný. Potřebovali jsme na běžkách dojet opět na parkoviště, pak se poskládat do auta a dojet na závody. První úkol ještě splnit šel. Na parkoviště se nás všech jedenáct dostalo. Trochu problém byl naskládat se do auta. Bylo totiž pro sedm lidí. Naštěstí jsme kluci (a děvčata) hubení a sedět se dá pohodlně i ve více vrstvách. Auto protestovalo jen malinko. Cestou jsme zpomalili u místa, kde začínal kanál 54, dnes nezajímavé místo kousek od kasáren. Závody, na které jsme jeli, nebyly nic nepatrného. Kousek od Vimperku se totiž hledala nová Kateřina Neumannová. Tchoříci tam jeli podpořit Áňu a Sváťu a taky je nabrat do auta a odvézt k Zlaté Studni. Někteří (přesné obsazení raději nechť zůstane veřejným tajemstvím) si při těchto závodech stačili odskočit do Vimperka a dokoupit zásoby a čerstvé pečivo (mlask!). Po skončení závodů jsme se opět naskládali do auta a ano, počítáte dobře, tentokrát se nás vezlo třináct. Tlumiče auta protestovaly opět o něco více, ale ještě se to dalo vydržet. Další zastávkou byla vesnice Nový Svět. Ta se totiž nachází kousek od Chalupské slati, největšího mokřadu, který Kilián Nowotny musel překonávat. Prostředkem bažiny podle našich zdrojů měl vést široký násep, po kterém se dá bez problému přejít. Ten se nám podařilo nalézt snadno, ale bažina samotná by se dala určitě přejít ještě někde jinde. Jenda to mezitím objel s autem a počkal na nás u Svinné Lady. Popojeli jsme do Borové Lady a zašli si na polévku a Kofolu. Tu si dali asi všichni, krom Sváti, která vykalkulovala, že je lepší dát si vodu, protože je jí víc za méně peněz. Ale někde se stala chybička a tak dostala stejné množství vody jako my Kofoly. Úplně nadšená z toho nebyla. Zase jsme se nasáčkovali do auta a popojeli kousek proti proudu Teplé Vltavy. Asi tři kilometry od Borové Lady se totiž nachází most u kterého Kiliána Nowotného postřelili. Je u něho i pomník všem převaděčům a pašerákům, kteří pro tuto činnost často obětovali i život. Tam jsme vyndali běžky z auta, vzali je do ruky a vydali se směrem k Zlaté Studni. Stal se z toho trochu pěší výlet s běžkama v rukou, protože jsme většinu cesty šli po silnici, která byla z velké části pokryta souvislou vrstvou ledu, z trochu menší části suchými místy a minimem sněhu. Lepší to začalo být až když jsme přešli silnici (kousek od rozcestí, které na mapě vidím označené jako Pod Hůrkou). Tam jsme nasadili lyže a vydali se zakázanými místy 1. zóny národního parku přes mokřiny a kleč. Kousek od cíle naší cesty po nás začal střílet jakýsi strážce, ale pak raději vzal do zaječích. Byl to Jenda, který auto převezl na Horskou Kvildu a pak se nám vydal naproti. Od toho večera jsme tedy na chatě byli již všichni. Nevím, proč, ale nemůžu si dost dobře vzpomenout na jednotlivé večery a tak doufám, že to moc nepomotám. Mám za to, že druhý večer četl Jenda pokračování příběhu o králi Šumavy. Opět raději odkáži na originální článek, tentokrát o trochu smutnější události. V pondělí jsme se vydali hledat trosky Pöslova domu. Měly být kdesi v místech, přes které jsme den před tím projeli, když jsme se vraceli zpět domů. Takže nás opět čekala cesta do neprostupné kleče. Ale většina z nás (možná všichni) si takovéhle prodírání terénem užívala více, než kdyby musela jet dlouhé kilometry nudnou stopou. Ani nevíte, jak krásně se mezi klečí bruslilo a kličkovalo. Ruiny domu jsme našli až překvapivě rychle. A protože jsme měli ještě spoustu času, zahráli jsme si kousek odtud pár her. Ukazovalo se na sever (nepoměrně přesněji, než loni na Zaječím Skoku) a házelo se oštěpem. A také se běžel závod o večerní nádobí. Byla asi hodina před polednem a my byli na oběd pozváni k malým dětičkám na Horskou Kvildu. A tak nás Jenda poslal po týmech samotné, ať si zkusíme HK3 najít sami. Jak se dalo očekávat, všem se to podařilo zvládnout bez problému, však to byl kousek a v známých krajích, známým směrem. A tak jsme se na chatě u Musila dočkali polévky i těstovin s flákem masa a omáčkou - rajskou? Po obědě na nás vytáhl Martin Satorie bonboniéru, kterou nám slíbil darovat za to, když se alespoň jeden z nás vykoupe v potoce za chatou a vydrží ve vodě alespoň deset vteřin. A my, protože nejsme žádné máčky, žádné béčka, jsme řekli, že tam vlezeme všichni. Tak jsme se svlékli do trenek, a vyběhli za chatu. Tam jsme se opravdu všichni ponořili do ledové vody Hamerského potoka. Všechno se fotilo a natáčelo, takže až jednou narazíte na nahrávku, asi se dobře zasmějete. Nejvíce se proslavily Jendovy tanečky, které prováděl poté, co vylezl z vody. Když jsme se všichni umyli, vrátili jsme se zahřát k topení do chaty. Chvíli jsme ještě popíjeli teplý čaj a pak vyrazili zpět na ZS. Zde se asi poprvé začal projevovat krásný trend letošní zimy - kopce a kopečky (a podle názoru Áni i lehce nakloněné rovinky) se vycházeli zásadně pěšky, s běžkami v rukách. Samozřejmě se našli i tací, kteří byli líní se sehnout k vázání, ale těch bylo málo… Memoriál Michala Nováka A protože bylo ještě odpoledne, slunce krásně svítilo a my přece nemohli jen tak zůstat sedět v chatě, vyběhli jsme před ní a začali dupat přes lyžařské stopy a hrát nejrůznější hry. První byla inspirována vyprávěnými příběhy - tým PPS4 měl za úkol ohlídat jisté území a druhý tým pašeráků a převaděčů se jednak musel dostat přes toto území a hlavně přenést americkou vysílačku. Hráli jsme dvakrát a pak se vrhli na trochu akčnější hru - žhavou uličku, běh smrti, jatka. Jak chcete. Od chaty dolů z kopce vede krásná cesta prostředkem lesíka, do lesa je krásně zasazená, země se na obou stranách zvedá. Na těchto vyvýšených místech stáli střelci se zásobou šišek. Po zapískání se odshora odvalilo druhé družstvo a kdo nebyl zasažen, ten přežil a vyhrál. Pro velký úspěch se hrálo snad šestkrát za sebou. A pak konečně přišla hra, na kterou jsme se všichni těšili. Pravé tchoří ragby. Takové, jaké se hrálo loni na Zaječím Skoku s Michalem. Takové, při kterém jsem si podruhé už radši sundal brýle. I když minule vydržely skoro až do konce. Skoro. A mač začal. Podle chybějícího člena z loňské výpravy byl pojmenován jako "Memoriál Michala Nováka". A byl to mač opravdu drsný. Po pár hrách měl kde kdo už bolavá místa, naražené kosti, otlučenou hlavu. Největší zábavu vždy poskytoval Kryštof. Pamětníci vypráví, že dokázal chytit tři lidi a přejít s nimi přes značný kus hřiště. Ale ani my, druhý tým, jsme se nevzdávali a bojovali z plných sil. Asi po hodině už jsme sotva šoupali nohama. A pak jsme ještě dost dlouho hrát vydrželi. Od našich bojů nás odvolal až Ujo, který mezitím připravil večeři. K večeři jsme se nějak doploužili, dali si čaj a dokázali se trochu oklepat, takže večer mohl začít. Z Horské Kvildy jsme si přivezli draze zaplacenou bonboniéru a těšili se, jak si ji večer rozbalíme. Ta chvíle nastala, i když jsme na to málem zapomněli. Vůbec letos se na sušenky k večernímu posezení dost často zapomínalo a tak jich většina zbyla na poslední den. Rozbalili jsme tedy nejdříve fólii, která bonboniéru kryla (jak to tak bývá). Pak nadzvedli víko. Následoval příval nejrůznějších drsných slov, třeba: "No to teda!", "Cože?!?", "Jak mohli?". V bonboniéře byly totiž místo slaďoučkých bonbonů položeny nakrájené plátky mrkve. Začali jsme plánovat odplatu… Poté jsme si také zahráli osvědčenou klasiku - "Vraha". Hra, která vznikla kdysi ještě na Jizeře, kde jsme ji hráli pořád dokola, každý večer několikrát. Až z toho byly noční můry a špatné spaní. Tím se nám trochu ohrála a tak jsme ji tenhle večer hráli až po hodně dlouhé době. Pokud znáte městečko Palermo, tak takhle hra je hodně podobná, ale poskytuje trochu více adrenalinu, dedukce a krutosti - poprava bývá klasicky sněhem za krk… Pár her nám stačilo, jinak bychom z toho zase začali bláznit. Poté jsme si ještě zahráli Jendovu hru, taky "Vraha", jen trochu jiného. Ten byl ještě akčnější. Skončil tak, že většina lidí ležela na podlaze v místnosti a vzájemně se škrtili a křičeli. Prostě krása! Poté byli mladší posláni na kutě. My starší ještě pár hodin vydrželi u svíček a postupně jsme odpadávali. Někteří toho i tak nestihli moc naspat. Až za prameny Další den si pamatuji o něco lépe, hlavně co se týče jídla. Naše žrádlparta totiž měla službu. Takže nám den začal o půlhodinky dříve, připravili jsme stejnou snídani jako už dvě služby před námi - nakrájeli chleba a uvařili čaj. Rozcvičku, snídani a takové věci snad už zmiňovat nemusím. V tento den nás čekal asi nejdelší výlet, který jsme za celý pobyt podnikli. Přes Kvildu jsme měli dojet až k pramenům Vltavy a pak ještě dál k německému jezeru Reschbach Klause. Na tomto místě se totiž setkával Kilián s agenty CIC (předchůdce CIA). Ze včerejších událostí jsme se mohli sotva hýbat, svaly bolely a celkové vyčerpání bylo znát. Navíc počasí nebylo pro běžkování úplně ideální - namazat se nám nepovedlo, snad to ani na té směsi starého sněhu a ledu nešlo, jen jsme si klistrem zapatlali lyže. Většinu času jsme proto probuslili nebo šli pěšky. Já s Kyšem prakticky celou druhou půlku cesty z Kvildy k pramenům. Po sněhu se totiž pohybovalo podstatně lépe s běžkami na rameni než pod nohama. Za prameny jsme se vnořili do zakázané zóny NP a překročili hranici k jezeru. Mezi mrtvými stromy to nebyl problém a přes jezero jsme si to přebruslili až k hrázi. Tam jsme si dali svačinu a trochu delší chvilku poseděli - zkoušeli jsme pevnost ledu, házeli po sobě koule a Jenda předváděl rozzlobeného německého dědečka (k podivu dvou starších Němců, kteří stáli opodál). Pak následovala cesta zpátky, tentokrát běžnou cestu - přes Bučinu směrem zpět na Kvildu. Opět střídáním pěší chůze a běžek jsme se dopravili až na Kvildu, pak známou trasou na HK a ještě známější cestou až domů na ZS. V této době padl první z členů výpravy, udolán nějakou virózou a kombinací nevyspání, ragby a ledové vody v potoce - Kryštof. K večeři byla čočka s vajíčky a cibulkou. Až na to že se nám čočka lehce připálila (to stejně nikdo, kdo nebyl v kuchyni nepostřehl) to byla strava celkem dobrá a vydatná. Večer jsme byli všichni natolik vyčerpaní, že jsme odložili společné posezení na příště a šli spát. Ráno se Kryštof odstěhoval z klukovského pokoje do svého vlastního, na marodku. Ne že by se úplně bránil. Celkem si v tom liboval. Pravdou totiž je, že postupem času se stal náš pokoj neobyvatelným kvůli přílišným výparům ze smradlavých ponožek. Puding! Byla středa. Na odpoledne byli pozvaní prckové z HK spolu s vedoucími. Proto jsme se nemohli vydat nikam daleko. Pro malé jsme měli přichystaný "skvělý" zlatostudniční puding. V původním plánu bylo, že pro děti uděláme normální puding, slaďoučký jak med. Takový aby děti slintaly blahem, až ho budou jíst. A pro vedoucí ten pravý puding. S dostatkem soli, jak se na Zlatou studnu patří5. Aby puding neměli jen tak zadarmo, po snídani jsme začali kreslit poukázky na puding, které se později poschovávali v lese. Pár z nich bylo opravdu uměleckými díly, třeba Jánina "Vstupenka do cirkusu". Jenže udělat dobrý puding se jaksi nepovedlo. Dost za to mohl špatný hrnec. V něm se prostě všechno připalovalo, ať to byla čočka nebo puding, ať se to míchalo tak nebo onak. A puding tak získal příchuť po spáleném mléku. Nic strašného, dalo se to jíst, i když my jsme zvyklí na mnoho. Vedoucím jsme navíc, jako poděkování za skvělou bonboniéru, přimíchali do pudingu vrstvu kyselého zelí. Ať si to užijou! Dětičky měly ze své chaty na HK vyrazit někdy kolem půldruhé. To znamená, že ti rychlejší by mohli být na ZS kolem druhé, ti pomalejší s odstupem půlhodinky. My jsme s dostatečným předstihem vynesli ven na louku stůl a židle a čekali. Bylo pěkně, sluníčko svítilo a nám ani nevadilo, že se čekání trochu protáhlo. Když konečně přijeli, nejdříve se je Ujo rozhodl zničit hrou na tažné psy (a my mu byli velmi vděční, že to dopadlo takhle. Čekali jsme to horší, třeba že tažní psi budeme my). Pak je konečně vyslal do lesa hledat poukázky a nás pro puding. Nastala osudová chvíle. Jako jeden z prvních přiběhl Vojta Spěváček. Dostal puding, naházel ho do sebe a liboval si, jak je dobrý. Docela jsme koukali. Další, co ho dostali, se na něj už tak nadšeně netvářili. Postupně začali prskat a běhat do křoví puding zase vyplivovat. Měkoty! Celkem s nedočkavostí jsme očekávali prvního vedoucího, který si přijde pro puding (vedoucí také hledali poukázky, jen trochu jiné a trochu výše na stromech). Postupně přišli. A když viděli děti, moc se jim do jejich pudingu nechtělo. Martin Satorie se do něj s odvahou pustil a dokud nenarazil na vrstvu se zelím, dělal, jak si pochutnává. Pak už myslím ne… Výsledek byl takový, že nám dost pudingu zůstalo v napůl snědených hrnečcích. Ani jsme se tomu moc nedivili. Ještě jsme si s prckama zahráli ragby. My, Tchoři, se nejdříve snažili hrát naší pěknou hru, ale postupem času se to změnilo na valnou hromadu s míčem někde dole. Přece jen když na vás naskáče dvacet děcek, moc šancí nemáte. Memoriál Kryštofa Mejstříka jsme tak neslavně prohráli tři ku jedné. Ale ani nás to moc nemrzelo, protože prohrát v nerovném souboji není ostuda, že6? Večer se nesl v duchu více či méně praštěných her. Já jim říkal "stresové" a ze začátku se mi do nich moc nechtělo. Zvlášť když jsem viděl ostatní, jak sedí dokola na židlích a ukazují podivná gesta (třeba naznačovali sloní chobot nebo jelení paroží), ale nechal jsem se přemluvit. Hra byla jednoduchá. Jestli znáte takové ty strašlivé seznamovací hry typu "Marek, Marek, Tonda, Tonda. Tonda, Tonda, Jirka, Jirka", tak tohle bylo něco na podobný způsob. Jen ne se jmény. Každý si zvolil ze začátku jeden znak - jedno gesto nějakého zvířete a to pak ukazoval. Následně musel ukázat znak někoho jiného. A musel to udělat dostatečně rychle (nebo fikaně), protože uprostřed stál člověk s novinami, který se snažil praštit, přetáhnout a majznout toho, kdo zrovna ukazoval. Člověk by ani nevěřil, jak taková hra dokáže chytnout. Chvílemi jsme se víc smáli, než hráli. Pak jsme ale vypnuli generátor elektriky a protože takhle hra vyžadovala, abychom na sebe viděli, museli jsme ji trochu upravit. Celkem logickou obměnou byla výměna gest za zvuky. A pak to teprve začalo. Vzniklo totiž pár zvuků, které byste si asi nebyli schopni domyslet. Třeba - jak dělá pštros? A co byste si představili pod zvukem "lezilezi"? Pěšky jako blešky Dalším, kdo nevydržel a padl, byl starý náčelník. Chytil něco podobného jako Kryštof, navíc si prý už něco přivezl z domova. A tak nás vyslal na výlet. A protože bylo počasí na draka a běžkovat se pořád moc nedalo, šli jsme pěšky. Navíc jsme šli do míst, kde jsme předpokládali, že moc sněhu nebude (a taky že nebylo). Naše cesta vedla ze ZS na Zhůří, pak dolů z kopce na Turnerovu chatu. Tam jsme si dali všichni hranolky a obdivovali vydru, kterou zde měli zavřenou v kleci. Měli tu také asi tři papoušky a čtyři kočky. Zajímavý pajzl. Tento náš výlet se stal zdrojem nepočitatelného množství zábavy. Pokud někdy uslyšíte o vydrodlacích, tak se to zrodilo pravděpodobně právě tady. Cesta z Turnerovky nahoru na Antýgl byla vcelku zajímavá. Silnice byla totiž pokryta souvislou vrstvou ledu a tak občas někdo klouzl a chvíli sebou mrskal na zemi. Mezi pády jsme obdivovali vedle tekoucí Vydru (a koukali po vydrách). Někdy v téhle době začal odpadávat Vojta a jak se později ukázalo, byl další obětí záludné nemoci. Pomalu jsme se tedy došourali na Horskou Kvildu, chvilku poseděli na chatě a popili čaje. V plánu jsme počítali s tím, že dětičky budou někde na běžkách a že bude na chatě klid, ale oni zůstali doma a tak jsme se tam nezdržovali déle, než bylo nutné a s nabytými silami jsme doběhli až domů na Studnu. Můj rodný dům Další den už vstal Kryštof z postele a vyrazil s námi hledat rodný dům Kiliána Nowotného. Měl se nacházet kdesi u Starých Hutí. Měli jsme obrázek, respektive popis tohoto domu. A zbytek už byl na nás. Ujo, který nás vyslal, chtěl, abychom toho zjistili co nejvíc - poptali se po dětech, drbech a takových věcech. Do Nových Hutí jsme dorazili bez větších problémů. Dokonce i sjezd k Pláním jsme všichni přežili. Tam jsme si sundali běžky a vydali se po těchto pláních. Ve vesnici jsme lyže odložili a vytvořili pátrací čety. Já zůstal hlídat u lyží. (Ale nezahálel jsem. Hned jsem vyzpovídal dva kolemjdoucí). Asi za hodinku jsme se sešli zpátky - zjistili jsme, že hřbitov je plný Nowotných i Novotných, cosi o nemanželských dětech, pak o lidech, kteří se dlouhá léta schovávali ve stodole, než je komunisté dopátrali. Bylo toho prostě dost. I dům jsme našli (i když nám nějaký další starousedlík tvrdil, že už je dávno zbouraný). Takže kdoví, jak to ve skutečnosti je a jestli jsme našli ten správný. Další cesta vedla přes Nové Hutě, nahoru přes sjezdovky až ke kraji lesa. Tam jsme si chtěli dát svačinu, ale Ondra, který nesl batoh (ve kterém byla), zjistil, že zůstal na druhé straně údolí. A protože je mladý a zdatný, nechali jsme ho sjet dolů z kopce, vyběhnout pro batoh a vrátit se nahoru. Naštěstí ho do kopce vyvezli vlekem. Pána, který tam byl, prý dost pobavil. Po žluté jsme pak došli na Kvildu a zbytek už si jistě dokážete domyslet. Mezi Kvildou a Horskou Kvildu jsme potkali Martinovu družinu, která tam zrovna závodila. Posledním, kdo stihl onemocnět ještě v průběhu lyžáku, byl Ondra. Možná se na tom podílel i běh pro batoh. Výměnou za to vstal z postele jeho brácha. Večeři si pamatuji, opět jsme měli totiž službu. A protože se vařily jenom těstoviny, nechali jsme holky odpočívat a stala se z toho čistě chlapská záležitost. Vítek s Vojtou nastrouhali sýr, já uvařil těstoviny a večeře byla na stole. Nevím jak ostatní, ale mne celkem překvapilo, když mi večer došlo, že už je vlastně pátek a že se zítra vracíme do svým domovů. Z toho plynulo to, že bylo potřeba dojíst spoustu sušenek a sedět večer pospolu, co to jen unavené tělo a Jenda dovolí. Balíme, mizíme Ráno už totiž nenásledovalo nic jiného, než obvyklý program posledních táborových dnů. Balení, hledání ztracených ponožek, uklízení pokoje i všech ostatních společných, vytírání, zametaní, nošení dřeva. Však to také znáte. Někdy kolem deváté jsme opouštěli chatu a se slzou v oku a batohem na zádech jsme se vydali na Horskou Kvildu, kde již čekali rodičové, odvozci a další známí. Ještě jedna veselá historka se na samém konci udála. Nedojelo nás totiž všech třináct, ale o jednoho méně. Zuzka nebyla stále nikde v dohledu a její táta už na parkovišti netrpělivě podupával. Po delším čekání vyslal Jenda dva rychlé zvědy - Sváťu a Áňu, aby se šly podívat. My ostatní u toho ještě vtipkovali, kde že jsme ji viděli naposledy. Na rozcestí? Ne. Před chatou, když jsme odcházeli? Také ne. Jestli ona nezůstala zamčená na chatě… Otec už to nevydržel a šel se také podívat naproti - cestou, kterou jsme přijeli. Zrovna zmizel za horizontem, když se Zuzka objevila na trochu jiné straně, než jsme čekali. Rázovala si to po silnici. O rychlé zvědy nejevil Jenda starost ("Ty ať si klidně doběhnou na Zlatou Studnu a zpátky"), ale byl jsem poslán, abych odchytil jejího tátu. To se mi podařilo celkem brzy a tak jsem se pln nadějí rozeběhl i za rychlými zvědy. Během pár dalších metrů mi došlo, že s rozdílem jejich a mého tréninku je potkám, až když se budou vracet s nepořízenou ze Studny. To se také stalo, naštěstí pro ně ale o něco dříve, protože Áňa sebou měla mobil, sic s posledními zbytky baterie, ale živý. A tak to skončilo. Zase moc rychle a moc brzo. Možná ještě dříve, než obvykle. Protože čím lepší věci se dějí, tím čas rychleji utíká. Tak už to prostě je. Ale za měsíc jsou Velikonoce, není nač zoufat. Ani jedno není úplná pravda, ale tvářili jsme se tak. ↩Zlatá Studna, jak jinak. Jsem líný to psát celé, tak si to budu takhle zkracovat. ↩Další zkratka - HK pro Horskou Kvildu. ↩Pomocné pohraniční stráže - jednotky, které za komunistů pomáhali dobrovolně, z nadšení, hlídat státní hranice před vnějšími vlivy. ↩To se vztahuje k tříleté historii, kdy jsme byli na ZS poprvé. Tenkrát jsme se zrovna vrátili z šíleně dlouhého výletu. K večeři měl být puding, ale jakýmsi nedopatřením se namísto cukru dostala do pudingu sůl. Nedovedete si představit, co kilo soli s pudingem udělá. A to měl každý jeden hrníček povinně… ↩No tak dobře, chvilku jsme možná trochu naštvaní byli, ale opravdu jen chvilku :) ↩

Čas načtení: 2024-07-11 07:19:00

Co mají správně jíst děti - výživové doporučení

Již od narození je důležité, čím je dítě živeno. Propagátoři umělé kojenecké stravy a speciálních potravin udělali víc škody, než užitku a pomáhají tak pouze potravinářskému průmyslu. Výsledek vidíme kolem nás - obézní děti s potravinovými alergiemi. Jak se tedy mají děti správně stravovat? Hlavně přirozeně!Mateřské mléko je jednoznačně mnohem prospěšnější než jakékoliv jeho náhrady. Zelenina, ovoce a kaše jsou primárně zdrojem sacharidů, které by bylo prospěšnější omezovat, a mnohé děti nepotřebují stravu mixovat ani být krmeny, ale mohou se stravovat samy a jíst celé potraviny. Vylučte, nebo alespoň omezte cukr a obiloviny ze stravy svého dítěte. Podávejte skutečné výživově bohaté potraviny. Žádný přidaný cukr, žádné rafinované obiloviny a žádné vysoce průmyslově upravované produkty.Výživné tuky, které dobře sytí a chutnají, byly neférově démonizovány, zatímco nevyživující cukry, které podporují obezitu a ničí zdraví, byly ponechány bez omezení. Epidemie nadváhy a cukrovky přišla se zvýšením konzumace obilovin, rostlinných olejů, margarínů a s omezením konzumace masa, vajec a másla, přesně jak nám odborníci od osmdesátých let minulého století radili. V únoru 2015 došlo v americkém dietetickém doporučení ke zmírnění postoje k tukům, zcela bylo zrušeno doporučení omezovat cholesterol ve stravě, které bylo platné po mnoho let. Kupujte lokální sezónní potraviny nejvyšší kvality – biopotraviny.Upřednostňujte živočišné produkty od zvířat, která se volně pasou.Skutečné jídlo řaďte vždy nad průmyslově zpracované produkty.Pro těhotné Sója a lněná semínka obsahují látky, které do jisté míry působí jako estrogen. Lněné semínko proto v těhotenství jezte jen s opatrností, sóju neodporučujeme vůbec.Kofein také pro jistotu konzumujte opatrně, max. 300 mg denně, tj. 1-2 šálky kávy.Užívání antibiotik poškozuje střevní mikrobiom. Děti maminek léčených v těhotenství antibiotiky mají později vyšší riziko obezity. Pokud se vyskytne problém,. na který vám lékař předepíše antibiotika, volte přírodní formu. Za mě jednoznačně Euniké Pink Grape, který lze užívat i ve vysokém stádiu těhotenství.Těhotným ženám a malým dětem doporučuji stravu založenou na skutečných potravinách, jako je maso a vejce.Kojenci a příkrmy, 6-12 měsícůPrvních 24 měsíců života potřebuje dítě pro vývoj mozku zejména tuky, vitamíny, železo, jód, zinek a selen. Mateřské mléko je strava s vysokým obsahem tuku, jeho příjem vede ke ketóze, která pomáhá růstu a vývoji mozku kojence.Tradiční podávání kaší z bílé rýže nemá z hlediska zdravotní prospěšnosti opodstatnění. Ve skutečnosti je rýžová kaše nutričně deficitní, neobsahuje skoro nic mimo neesenciálních sacharidů. Játra, sardinky nebo vejce jsou mnohonásobně výživnější. Děti, které vyrostly na obilných kaších a mléce, později preferují bílé pečivo, těstoviny, bramborové lupínky a mléko. Hledají vysoce průmyslově upravované nekompletní potraviny s vysokým obsahem sacharidů.Od 6. měsíce kojenci potřebují přijímat více než 90 procent železa z příkrmů a nejlepším zdrojem železa je maso. Proto je mnohem lepší podávat dítěti maso a malé množství jater než pyré ze zeleniny a ovoce. Vejce jsou ideální pro první příkrmy. Kojenci by měli dostávat denně maso, ryby nebo drůbež, a to podle individuální potřeby. Batolata, 1-3 roky Asi 60 procent mozku tvoří tuky. Když má dítě do 6 let omezený příjem vitamínu B12, což je stav běžný u veganů a možný u vegetariánů, mohou se související potíže projevit až o roky později, a to třeba v podobě narušení kognitivních schopností v dospívání. Proto podávejte dítěti živočišné potraviny v každém jídle.Děti nepotřebují sladkosti. Dítě to samo o sobě neví, nepřichází na svět s touhou po sladkostech, dokud mu je neoznačíme a nepodáváme. Teenageři od 13ti letPotřebují spoustu spánku a energie a hlavně dostatek železa a vitamínu B12. Co říct na závěr?Mnohé současné nejběžnější zdravotní potíže jsou spojovány s nadbytkem cukrů ve stravě. Je bez diskuze, že přislazování, sladkosti, krekry a chipsy nikomu neprospívají. I průmyslově zpracované obiloviny, jako jsou třeba výrobky z bílé mouky, bílá rýže, těstoviny a pečivo, se také rozkládají na úplně stejné cukry, jaké dodávají sladkosti. Dětem jenom může prospět strava bez sladkostí a průmyslově zpracovaných obilovin. Co taky stále doporučuji, je zakládat stravu na skutečných kvalitních potravinách. Důraz je kladen na význam tuků a živočišných bílkovin. S dostatkem kvalitních živočišných potravin je strava výživově bohatší a snadněji díky ní zajistíme živiny a vyhneme se nadbytku riskantních sacharidů.

Čas načtení: 2024-09-04 13:30:00

Vaříme s Habadějem: Těstoviny s pečenou zeleninou. Opravdovou Itálii na talíři podáváme ozdobenou čerstvou bazalkou

Možná i vy si občas dáte těstoviny a volíte je proto, že jsou vždy brzy hotové. Zapomeňte na špagety s kečupem a eidamem a zkuste si udělat těstoviny s pečenou zeleninou. Určitě nebudete litovat.

Čas načtení: 2024-09-28 07:42:17

Jsou dva a říkají si mistři. Původně chtěli dělat těstoviny, nakonec zjistili, že mají cit pro nábytek

Ondřej Zita a Luděk Šteigl se znají od patnácti let a teď stojí za úspěšnou českou značkou Master & Master, pod kterou nabízejí designový nábytek. Článek Jsou dva a říkají si mistři. Původně chtěli dělat těstoviny, nakonec zjistili, že mají cit pro nábytek se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-12-06 15:59:39

Nová vlna italské kuchyně. V karlínském pasta baru můžete vyzkoušet třeba těstoviny s omáčkou z vodky

Gastronomický Ježíšek naděluje předčasně. Nový newsletter Deli je totiž nabitý hned několika skvělými novinkami. Článek Nová vlna italské kuchyně. V karlínském pasta baru můžete vyzkoušet třeba těstoviny s omáčkou z vodky se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-07-01 08:09:05

Globální triumf těstovin: Nejen Itálie je jejich domovem

Když se řeknou těstoviny, většina si představí Itálii. Ale co kdybychom vám řekli, že tento oblíbený pokrm má mnohem složitější a globálnější původ? Těstoviny jsou jídlem žebráků i králů, symbolem jednoduchosti i kulinářské rafinovanosti. Pojďme se podívat, jak se tento pokrm rozšířil po celém světě a jak ho každá kultura přijala za svůj, od Dálného

Čas načtení: 2025-09-03 13:30:00

Vaříme s Habadějem: Zapečené fleky s houbami. Jídlo z jednoho pekáče má u nás velkou tradici, získáte si srdce všech

Zapečené těstoviny patří k nejmilovanějším a nejrychlejším jídlům, přitom vždycky vypadají tak, že jste si s nimi dali patřičnou práci. Nemusíte je připravovat zvlášť, naopak skvěle uplatníte zbylé povařené těstoviny.