Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-11-01 18:49:26

Macron, nepřítel islámu, čili “o proraženém krunýři”

Začneme trochu zeširoka, ale je to potřeba. Představte si někoho, kdo je takový ten klasický proevropský středolevý, nebo velmi-opatrně-středopravý liberál. Integrace, hurá, placení eurem, hurá, co to ta hloupá Británie provedla, fuj, atd. Je to trochu karikatura, ale reálného typu lidí. V západních státech jich je docela dost, u nás jak kde, podle pracoviště a strany. Podstatné je, že jsou to často lidé ve svém okolí vlivní. Lidé se rádi identifikují s jinými lidmi. Pouhé abstraktní myšlenky, i když sdílené, nedokážou vytvořit tak silné emocionální pouto. A na současné evropské politické scéně je v podstatě jenom jedna osoba, která na sebe tyhle prounijní emoce dokáže navázat – právě Emmanuel Macron. V Bruselu samotném nikoho takového nenajdete, to jsou instituce složené z nevýrazných šedých myší. Kdybyste předložili stovce náhodně vybraných Čechů skupinové foto a požádali je, aby na něm ukázali Ursulu von der Leyen nebo Michela Barniera, dost možná je nepozná ani ten jeden ze sta. Tam prostě příznivce EU nenajde žádnou personální kotvu, se kterou by se mohl nějak ztotožnit. Musí se ohlížet jinde. Macron naopak jako kotva slouží dobře, protože je vcelku mladý a fotogenický, a ještě pochází ze země, která dodnes považuje řečnické umění za důležitý atribut vrcholného politika. (To poslední diskvalifikuje prakticky všechny Němce, protože v Německu je vrcholná politika oborem “kožených ksichtů a šedých obleků”, technokratická a nudná, zdaleka nejnudnější ze všech velkých demokratických států.) Francouzi od svých politiků emocionální proslovy a vystupování na veřejnosti očekávají. To, že je teď zrovna francouzský prezident, který se postavil za právo kreslit karikatury Mohameda, terčem onoho klasického výhřezu vzteku na ulicích muslimských měst, pak možná dosáhlo něčeho, čeho za dlouhá léta snažení nedosáhli Ayaan Hirsi Ali, Hamed Abdel-Samad ani Salman Rushdie, nemluvě už o pidibloggerech, jako jsem já: proražení krunýře odmítavé nevědomosti určité části Evropanů, který dosavadní kritici islámu dokázali tak maximálně poškrábat. Nemám na to žádné exaktní měřítko, ale charakter debaty na sociálních sítích a jiných fórech, kam chodím na výzvědy, se proti loňskému roku hodně proměnil. Otřepaných hlášek o tom, že v Evropě jsme přece taky zplodili Breivika, značně ubylo. Dokonce i z vysloveně rudozelených kruhů se ozývají myšlenky typu “islámofašismus je taky druh krajní pravice a podle toho s ním musí být naloženo”. A nejen, že ozývají, ale sbírají lajky a pozitivní reakce od svých vlastních soudruhů. To by bylo dříve neslýchané. Nevěřím, že to způsobila jen uříznutá hlava učitele Samuela Patyho, i když hrůznost toho činu určitě některými lidmi otřásla. Ty útoky na Macrona, i když při nich neteče krev, nejspíš taky svůj účinek mají. Kdybych chtěl být prostořeký, řekl bych: sáhli liberálním Evropanům na proroka. Bude zajímavé pozorovat následky. Rozzuřený Pierre Croissant určitě nevyrazí s naostřenou bagetou na sraz tureckých imámů, ale nějaké nejspíš budou. Pár videí z pátku, abychom viděli, o čem je řeč, a pak půjdeme dál, do německých novin. Protimacronovská demonstrace v Neuköllnu, Berlín: V Londýně se protest sešel před francouzským velvyslanectvím (cca v čase 0:30 tomu řečníkovi úplně přeskakuje hlas, jak se zalyká poselstvím míru a lásky): Toto naštěstí není Londýn (nenechte se zmást double-deckery), ale Bangladéš: Mogadišo v Somálsku: A sestřih z různých měst: V Německu píchnul jako první do pomyslného vosího hnízda mladý sociální demokrat jménem Kevin Kühnert. Kühnert úplně nezapadá do schématu německé politiky coby nudné a předvídatelné činnosti. Sice je to (post)moderní levičák jako poleno a kariérní politik snad od třiadvaceti let věku, ale zároveň občas sáhne na nějaké to citlivé místo. Když se po posledních spolkových volbách nechali sociální demokrati zase jednou přemluvit k vytvoření velké koalice (GroKo), zvedl tehdy Kühnert rebelii a jezdil napříč Německem přemlouvat členy, ať to vetují. Začalo se tomu říkat Zwergenaufstand, povstání trpaslíků, a i když členská základna nakonec velkou koalici schválila (66 procenty hlasů), stejně to byla událost na německé poměry mimořádná. Nu, a 21. října letošního roku, hned po vraždě Samuela Patyho, napsal Kühnert do Spiegelu článek, ve kterém tvrdě kritizuje mlčení německé levice k nábožensky motivovaným brutalitám, zvlášť v kontrastu s tím, jak rychle je ochotna mobilizovat proti neonacistům. “Islamismus je naše největší slepá skvrna,” píše. “Naše hodnoty jsou pošlapávány, podřezávány nebo vyhazovány do vzduchu při každém atentátu. Jak to můžeme přehlížet a mlčet k tomu? Jsme podezřelí z toho, že dělíme oběti a pachatele na ty špatné a ty správné.” A rozebírá dále to, že nestačí odsuzovat terorismus, ale je potřeba se obrátit i proti těm, kdo jej podporují a schvalují. Kühnertův článek je hodně emocionální a přidal se k němu i Sascha Lobo, kmenový komentátor Spiegelu, který je jinak velmi doleva. Ještě zajímavější je ale sloupek Alana Posenera publikovaný v Zeitu pod názvem Islamismus nenávidí všechno, co je levici svaté: „Po útoku na synagogu v Halle jsem si oddechl, když se ukázalo, že pachatelem byl pravicový extremista a ne muslim. Ostudná reakce, ale musel bych se hodně mýlit, kdybych s ní byl sám. Někdy mám dokonce pocit, že mí přátelé na levici pociťují ze vzestupu nové pravice utajovanou radost. Tam jsou fronty jasné, symboly a hesla dávno připravené: Neprojdou! Přitom je islamismus jako ideologie v podstatě klerikální fašismus: nenávidí demokracii, ženy, homosexuály, Židy, vědu, radost, vlastně v jádru celý život. Vším, co levičáci a liberálové považují za svaté, islamismus pohrdá. Všechno, co nenávidějí, je zase islamismu svaté. V jeho očích jsme všichni kandidáti pro šibenici nebo kulku do týlu.“ Ejhle, to je ale koňská dávka nepříjemné a ničím neředěné reality, což? A ještě ke všemu vyšla v Zeitu, který obvykle kolem takových témat našlapuje velmi opatrně. Podobně znějící vzkaz by mohl na motáku z vězení Evin poslat nějaký ten íránský levičák, čekající na Chomejním nařízenou hromadnou popravu politických vězňů. Tím samým Chomejním, kterému při protišáhovské revoluci o devět let dříve íránská levice de facto pomohla k moci. Ano, realita se prosazuje sama. Ale že jí to kurňa trvalo. Samozřejmě je otázka, jestli už není příliš pozdě, ale nakonec musí být člověk vděčný i za tenhle mentální posun. Bez něj by totiž vyhlídky, zvlášť pro některé západní země, byly naprosto beznadějné.   Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2020-03-03 17:27:52

Jazykovědma: Proč v Brně jezdí šalinou?

Odkud pocházejí slova pelmel a mišmaš, jak dlouho trvá karanténa, proč se říká, že něco stojí za starou belu, a proč existuje kabrňáci, ale ne kapražáci. To všechno se dozvíte na twitterovém účtu Jazykovědma, jehož únorové posty přebíráme.   Je scestné psát zcestné (3. 2.) V čem se často chybuje: píše se scestný, ne zcestný. Sice scházíte z cesty, což by podsouvalo psát z- i v předponě přídavného jména; ale scházíte směrem z povrchu pryč, shora dolů do propadliště ostatních scestných dedukcí, a v tomto významu se píše v předponě s-.   Pokálená linka v Brně (4. 2.) Proč v Brně nejezdí tramvaj, ale šalina? Dle etymologů je východiskem německé (Elektri)sche Linie, nápis dříve označující zastávky. Podle lidové etymologie jde o zkomoleninu Scheisse Linie, doslova pokálená linka, podle výkalů na původně koněspřežné dráze.   Bude-li lépe? (5. 2.) Kdy psát -li se spojovníkem a kdy bez? a) Je-li spojka -li spojená se slovesem, píše se spojovník (příklad: je-li, bude-li). b) Není-li -li u slovesa, je součástí jiné spojky a píše se dohromady (příklad zdali, neboli). Čili: se slovesem spojovník, bez slovesa bez spojovníku.   Karanténa podle Ježíše (6. 2.) Jak dlouho trvá karanténa? Etymologicky vzato 40 dní. Výraz karanténa totiž vychází z italského slova quaranta, což značí čtyřicet. Tak dlouho izolace osob nakažených obvykle morem původně trvala; snad po vzoru 40denního putování Krista na poušti.   Francouzský pelmel, německý mišmaš (7. 2.) Co je to pelmel? Totéž co mišmaš! Pelmel pochází ze starofrancouzského výrazu pesle-mesle, což byla varianta mesle-mesle, odvozená od mesler (míchat). Mišmaš je totéž na německý způsob. Jde o počeštění německé předlohy Mischmasch, která je odvozená od mischen (mísit).   Ve svetru se máme potit (10. 2.) Opět se nám trochu oteplilo, takže se nejspíš potíme ve svetrech. To je ovšem z hlediska etymologie naprosto v pořádku. Slovo svetr jsme totiž převzali z anglického sweater, které je odvozeno od sweat (pot). Svetr je tedy cosi, co způsobuje pocení.   Jednak už nepoužívejte slovo druhak (12. 2) Opakování na přání: pokud používáte dvojici jednak – druhak, tak vězte, že „druhak“ ve slovnících nenajdete. Náležité použití jednoduše opakuje výraz „jednak“ tolikrát, kolikrát je třeba. Například: Jednak prší, jednak je zima, jednak se mi nechce…   Lapidární náhrobky (13. 2.) Znáte význam slova lapidární? Značí stručný, ale výstižný, a to podle jazykového stylu kamenných náhrobků (představme si dnešní Twitter). Lapidární je odvozeno od latinského lapis (kámen); podobně lapidárium (expozice kamenných artefaktů).   Maďarský bazmeg (14. 2.) Co je to bazmeg (bazmek)? V nespisovném jazyce tak označujeme cokoliv, pro co nemáme slovo. Jde o výraz převzatý přes slovenštinu z maďarštiny, kde bassz meg je rozkazovací způsob vulgarismu megbasz (o jehož významu diskrétně pomlčme – zvědavci najdou v online slovníku).   Lyže vozíme na ližinách (17. 2.) Začíná další běh jarních prázdnin, tak pokud vyrážíte na lyže, vězte, že na autě si je povezete na ližinách. Slovo lyže (psáno s y) je převzaté z ruského lýža, ale ližiny (psáno s i) jsou od slova líha, tj. opora pro posunování těžkých břemen – proto rozdílný pravopis.   Na nesprávných tvarech si zlomíte jazyk (18. 2.) Jeden příklad tendence, že když se nějaký tvar nedá ani vyslovit, asi nebude utvořený správně. Spojení slovesa být a zvratného se/si v 2. osobě jednotného čísla řešíme nikoliv jazykolamem ty jsi si/se, ale prostým ty sis/ses. Příklad: Udělal sis úkoly? Zeptal ses na cestu?   Vzal to sakumprásk s pytlem a balíkem (19. 2.) Co je zač výraz sakumpak a jeho obměny sakumprásk, sakumpikum či sakumprdum? Patří mezi germanismy v obecné češtině a všechny jsou odvozeny z německé fráze „mit Sack und Pack“, jejíž význam je „se vším všudy“, doslova pak „s pytlem a balíkem“.   Kdybychom, nikoliv kdyby jsme (20. 2.) Opět si po čase připomeňme klasiku, a to podmiňovací způsob! Platí lidová poučka: když se to nedá vyslovit, je to asi blbě. Časujeme tedy: my bychom (ne by jsme, bysme), vy byste, ty bys atd. Podobně ve spojení s kdyby: kdybychom (ne kdyby jsme), kdybyste, kdybys atd.   Kabrňáci nejsou z Brna (21. 2.) Nač se ptáte: co je to kabrňák (a proč není kapražák)? Především kabrňák nesouvisí s Brnem, ale s kaprem. Dnes se tak označuje zdatný chlapík, původně to však byl velký kapr. Těžké ryby se totiž při výlovu uchylovaly do tzv. kaberen čili prohlubní u hráze, odtud kabrňák.   Co je vyrobené z tombaku? (24. 2.) Také jste v pondělí ze všeho tumpachoví (zmatení či zaražení)? Pak vězte, že jednak v tom nejste sami, jednak tumpachový znamená doslova vyrobený z tombaku (slitina mědi a zinku). Měď dává tombaku červené zabarvení, odtud přirovnání k zarudlému obličeji tumpachové osoby.   Ú versus ů (25. 2.) Proč píšeme uprostřed domácích slov písmeno ů, ale na začátku slova či kořene ú? Může za to historický vývoj. Kroužek nad u je pozůstatek původního [ó], které se změnilo nejdřív na dvojhlásku [uo] a pak na [ú]. Stalo se tak jen uprostřed a na konci slov – kde je dnes ů.   Pořiďte si bezdrátovou věrnost (26. 2.) Co znamená značka wi-fi? Původně šlo o název vzniklý zkrácením anglického wireless (bezdrátový) a připojením náhodné slabiky, která neznamená nic. Po vzoru hi-fi (high fidelity, tj. vysoká věrnost) se ale někdy wi-fi vykládá jako wireless fidelity (bezdrátová věrnost).   Začínat od dřevěného kopí (27. 2.) Co je to ta píka ve frázi začít od píky? Píka je dlouhé dřevěné kopí používané ve středověku k boji. Pěchota vyzbrojená píkami, tzv. pikenýři, měla ve vojsku nejnižší postavení. Kdo tedy začal od píky, ten začal od nuly a pak se vypracoval – třeba k mušketě.   Stojí to za pár veverek (28. 2.) Když něco stojí za starou belu, nestojí to za nic. Ale co je to bela? Zřejmě vychází ze staroruského slova bela, které označovalo peníze. Dnešní bélka v ruštině znamená veverka – dříve se kožíšek veverek používal jako platidlo... {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-01 09:37:59

Michal Jareš a Pavel Mandys: Občas čtenář žasne, jak jsou čeští detektivové nevýbojní, tiší a místy až neschopní

Kriminální žánr se u nás těší setrvalé čtenářské oblibě již nějakých 150 let, dosud jsme však postrádali ucelený přehled stěžejních plodů tohoto žánru a jeho vývoje v tuzemské literatuře. Nápravu sjednala až kniha Dějiny české detektivky (Paseka 2020), za níž stojí dva na slovo vzatí odborníci, Michal Jareš a Pavel Mandys, a která se sama čte takřka jako detektivka.    Čím vás osobně přitahuje kriminální žánr a v čem spatřujete příčinu jeho trvalé obliby? Michal Jareš: Jaroslav Velinský v jednom z rozhovorů napsal, že v případě detektivky lidé čtou rádi o tom, čeho se bojí. Možná bych to doplnil, že čtou také rádi o tom, co v jejich běžném životě není a nikdy nebude, třebas i s náznakem nějaké mystiky, tajemství, nějakého divného přesahu. Dnes je literární kriminálka spojovaná zejména s vraždou, přičemž prim hraje sériový vrah nebo psychopat, který po sobě zanechává co nejbrutálnější stopy násilí. Ono by to tak nemělo být, ale když napíšete „běžnou“ detektivku o vraždě uskutečněné kvůli pár stovkám nebo ve chvíli, kdy někomu bouchly saze, je to vlastně málo pikantní a „zajímavé“. A k té osobní části – kriminální žánr mě přitahuje realismem, odpočinkem, humorem, záhadou, spoluřešením, poznáváním práce nějakých odvětví, které člověk nemá šanci jinak poznat. Pavel Mandys: Já se přidám také s těmi typickými rysy: napětí, dynamika děje, záhada, jasné rozuzlení, obecně přísná realističnost. Rád střídám žánry, pak se čtení knih nikdy neomrzí.    Kde se vzal nápad sepsat Dějiny české detektivky, jak dlouho trvala práce na rukopisu a proč vyšel právě v nakladatelství Paseka? Michal Jareš: To je spíš vše otázka náhody – s Pavlem jsme se tu a tam bavili o detektivkách, on o nich psal, já je tak nějak sleduji dlouhodobě spíš z toho historického hlediska a z hlediska populárních žánrů, tak se to nějak střetlo. Jen psaní zabralo kolem dvou let, ale berte to tak, že to třeba u mne vznikalo po odpolednech a víkendech mimo vlastní pracovní nasazení. A předcházely tomu roky čtení… Pavel Mandys: Napsal jsem předmluvu k povídkové sbírce Praha noir, kde jsem dějiny české detektivky stručně zrekapituloval, a jeden z autorů, kteří tam měli povídku, literární historik Michal Sýkora, mě trochu žertem vyzval, abych se do toho pustil důkladněji. Tak jsme se potkali s Michalem Jarešem a dohodli se, že se do toho dáme spolu. V Pasece to vyšlo právě proto, že předtím vydali také Prahu noir.   Jak si vysvětlujete, že ani po bezmála 150 letech přítomnosti detektivního žánru u nás se neobjevily pokusy o nějaký ucelený přehled jeho české odnože?  Michal Jareš: Ony se objevují, ale nejsou nijak uceleně pojednané do jedné knihy. Najdete řadu pěkných přehledů dobových, třeba Vilém Hejl má výbornou analýzu, do českého prostředí po svém zasahují Cigánek i Grym i Škvorecký, jsou tu přehledové úvody k antologiím i články po časopisech… ale soustředěné do jedné příručky „pro školu a dům“ to zatím nebylo. Je to dané i roztříštěnou komunitou, která se táhne napříč čtenáři všech věků a sociálních skupin, není nějak extra stmelena jako třeba scifisté. Pavel Mandys: Pro akademické historiky to je možná příliš profánní oblast, pro ostatní zase příliš rozlehlá. U některých domácích prací jsem měl pocit, že prostě autoři přečetli hodně detektivek, pak si vybrali ty lepší a něco o nich napsali. My jsme chtěli být důkladní a systematičtí.   Rozdělili jste si jako autoři nějak jednotlivé etapy historie pojednávaného tématu, nebo jste opravdu všechno psali společně? A jak se vám na knize spolupracovalo? Michal Jareš: Bylo to rozdělené podle zájmových oblastí, takže začátky jsem psal spíš já, pak převzal štafetu Pavel, ale tu a tam jsem mu něco doplnil, a takhle to pokračovalo dál a dál, přičemž někde nevím, co vlastně kdo psal, protože se to četlo navzájem a ještě nám pak do toho vstupoval Pavel Janáček. Zároveň byla jména, co jsme si chtěli napsat, takže celek je porůznu promíchaný. Ale musíte taky počítat s tím, že já osobně píšu trochu liberečtinou, takže je potřeba to, co vznikne, překládat do jazyka, kterému rozumí i lidé „ze za kopce“. A spolupráce byla fajn, osobně jsem zvyklý na to, že jsem spoluautorem. Pavel Mandys: Já doplním, že Michal si převážně vzal na starosti okraj všeho druhu: sešitové publikace až po vyložený brak ve třicátých i sedmdesátých letech, krajská nakladatelství, dokonce letmo i časopisy. To obdivuji, já psal spíše o těch zásadnějších autorech a dílech, která se dají číst i nyní.   V čem podle vás tkví přínos české detektivky žánru jako takovému a které atributy bývají nejčastěji spojovány s postavami českých literárních detektivů? Michal Jareš: Příznačný je vpád humoru a parodie: samozřejmě že ho nacházíme třeba už v uvolněných povídkách Leblankových s Arsénem Lupinem, toliko lupičem-gentlemanem, z počátku 20. století, ale je to takové francouzsky galantně navoněné, až pitomoučké. U nás se to stalo na dlouhou dobu nedílnou součástí žánru, později i díky Fikerovi a jeho následovníkům, vybroušené do dokonalosti díky wisecrackům a podivuhodně bizarním situacím. Pavel Mandys: Občas čtenář žasne, jak jsou čeští detektivové nevýbojní, tiší a místy až neschopní. Cílevědomě s tím pracoval nejen Karel Čapek, ale i „brakový“ Eduard Fiker, přidávali se i autoři v šedesátých letech v čele se Škvoreckým. Až od sedmdesátých let parodické rysy začínají z české detektivky mizet.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Na výraz wisecrack jsem v knize narazil vícekrát, bohužel bez dalšího vysvětlení. Existuje vůbec něco jako detektivkářský slang, potažmo jeho česká verze?  MJ: Existuje množství dobových slovníčků, které vycházely třeba v Československém kriminalistovi ve třicátých letech, aby se porozumělo jazyku světských. Zároveň autoři typu Jardy Kavalíra (vlastním jménem J. F. Němeček) v reportážních knihách jako S hasákem napříč Evropou tohle využívali bohatě. Ve čtyřicátých letech vznikal jiný typ osobité mluvy v rámci drsné školy, s českým ekvivalentem právě v tom mixu profesním a čórkařském a poučeném na dobově populární filmové crazy komedii: ostatně kasařský slang typu káča se stal běžným a běžně srozumitelným. To je jeden typ slangu. A pak tu máme například označení typu cliftoni, dobově ještě v osmdesátých letech běžné označení pro vyšetřovatele. Ale to, na co se ptáte, tedy detektivkářský slang, asi samostatně neexistuje a hodně termínových věcí přebíráme z angličtiny, protože zasahuje žánrově větší pásmo populáru než jen detektivky a dotyčné výrazy už jsou u nás zaběhnuté v komiksu nebo sci-fi.  PM: Konkrétně výraz wisecrack bývá spojován s Chandlerem a suchými vtipy, které trousí Phil Marlowe. U nás je výtečně oslavila a zároveň zparodovala divadelní hra Mazaný Filip.   Na začátku vymezujete několik subžánrů – např. whodunitky, drsná škola, noir, pitavaly, retrodetektivky, historické detektivky. Při letmém pohledu na dnešní produkci se zdá, že každý z nich má stále svůj okruh čtenářů. Je nějaký subžánr, který by se dal dnes označit za mrtvý? MJ: Těžko říct – trochu spí třeba špionážní podoba žánru, jak to udělala naposledy například Kate Atkinsonová v Přepisu. Stejně jako už dlouho nebyl viděn takový ten inteligentní dobrodruh a zloděj à la Fikerův hrdina Ted Brent, který spíš provokuje svého protivníka od policie, než aby zabíjel. PM: Ve světě se pořád píše všechno, naopak se to ještě dál tříští na další subžánry. U nás trochu scházejí zlodějské romány.   Kdy se v původní české kriminální próze poprvé objevila postava detektiva? A které postavy „pátračů“, jak je nezřídka titulujete, považujete v dějinách tuzemské detektivky za nejvýznamnější a z jakého důvodu? MJ: To je pořád trochu v mlze: víme, že třeba Josef Štolba v povídce Clarkson, detektiv ze sedmdesátých let 19. století už označuje vyšetřovatele jako detektiva. Ale je podle mého názoru jisté, že úplné začátky mohou být v nějaké kalendářové povídce, stejně jako v nějakém původním krváku o pár let dříve. Ovšem pokud se budeme bavit o návratném pátračovi, tak je to samozřejmě Léon Clifton, nejznamenitější detektiv rané éry české detektivky. Už z toho důvodu bych ho zařadil do nějaké pomyslné pětky, do které bych dále vsunul Klubíčka Emila Vachka, kapitána Exnera od Václava Erbena, Otu Finka Jaroslava Velinského a za mne ještě komisaře Bludičku od Miloše Kosiny, byť mu na záda dýchá třeba Horác Hany Proškové i Borůvka Josefa Škvoreckého… PM: Vzniku české detektivky jsme věnovali několik kapitol, stejně tak hledání prvního českého detektiva mezi do té doby dominujícími napodobeninami anglických nebo amerických hrdinů. To prvenství je obecně přisuzováno Emilu Vachkovi a jeho inspektoru Klubíčkovi, který se poprvé objevil v Tajemství obrazárny z roku 1927, ale byly tam i předchozí pokusy, jen méně úspěšné.   Při pohledu na jména autorů i zápletky rané české kriminální prózy může čtenář lehce nabýt dojmu, že se jedná o produkci překladovou. A anglicky znějících pseudonymů využívali tuzemští spisovatelé při psaní detektivek s oblibou i v letech pozdějších. Co je k tomu vedlo? MJ: Hlavně odůvodněné tvrzení, že detektivka z českého prostředí s českými postavami není pro čtenáře tak zajímavá. Raději si přečtete příběh z exotického prostředí lázní Bath než z lázní Libverda, i když může být zápletka a úroveň stonásobně lepší. PM: Narazili jsme přitom na zajímavý článek Josefa Bečky z roku 1934, který se domníval, že čeští autoři se zdráhali vytvářet kladné detektivy z českých policistů, protože u veřejnosti ještě i dlouho po vzniku samostatné republiky přetrvával obraz policie jako služebné složky rakouské monarchie. Neboli policista byl pro běžné čtenáře více špicl než neohrožený ochránce spravedlnosti.   Tuzemská detektivní produkce zahrnovala v každé době vedle titulů kvalitních či alespoň v nějakém ohledu zajímavých i množství čtiva podprůměrného, ba i díla vyložených grafomanů, jako byl například Sláva V. Jelínek. Jak se vám pročítala tvorba takových autorů? MJ: V případě autorů, jako byl Sláva V. Jelínek, je to vyloženě potěšení: najdete tam totiž nejen úplně všechno, na co jste schopni jen pomyslet, ale autoři jdou ještě mnohem, mnohem dál – už jen názvy knih jako Muž s kocouřím čelem vás nenechají chladné. Styl může kolísat, ale ten gejzír bizarností nenajdete jen tak někde. Učebnice pro hledání neznámých kořenů postmoderny! Pokud půjdeme blíže k současnosti, tak třeba v edici Magnet se dodnes skrývají poklady hodné festivalu otrlého čtenáře. Myslím, že jistá část badatelů by v budoucnosti právě v tomhle všem mohla najít jak perly, tak i svině.   Na detektivku bývalo častokrát pohlíženo skrz prsty, ať už z hlediska estetického, či ideologického. Přesto se do tohoto žánru pustil i nejeden autor tzv. vysoké literatury, počínaje Karlem Čapkem a Josefem Škvoreckým konče. Mělo jim to hodně dobových čtenářů a/nebo kritiků za zlé? PM: Neřekl bych. Samozřejmě – F. X. Šalda se jízlivě vysmál Peroutkově obdivné recenzi na Povídky z jedné kapsy, ale to souviselo spíš s tím, jak vnímal Čapka i Peroutku. Ale jinak byly recenze na detektivky od takzvaně „seriózních“ autorů (kromě Čapka vlastně i Emil Vachek, později pak Karel Michal, Josef Škvorecký a Jan Zábrana, Eduard Valenta) vesměs dosti vstřícné, recenzenti oceňovali, že se do opovrhovaného žánru pustil někdo skutečně dobrý. Většinou ostatně tyto texty patří v historii české detektivky k těm nejlepším.   Jaké místo zaujímají v dějinách českého kriminálního žánru ženy – jako autorky i coby hlavní hrdinky? MJ: Pokud to budeme sledovat od příběhů Ady Paulsenové, která se chvíli snažila šlapat na paty Léonu Cliftonovi, tak zaujímají místo zajímavé, ale klasicky spíše hledající své místo na slunci. Nástup Hany Proškové, Mileny Brůhové, Evy Kačírkové nebo Anny Sedlmayerové až po dnešní autorky, jako je Michaela Klevisová, je pěkný, tendence vzestupná. Ale zároveň pořád nevím, zda tohle parcelování na ženskou a mužskou není jen něco umělého – buď je próza dobrá, nebo špatná. PM: Česká detektivka byla a dodnes je výrazně maskulinní záležitost. I když už ji psaly autorky, tak si volily převážně mužské detektivy. Platí to přitom i o těch současných: v knihách Michaely Klevisové či Ivy Procházkové vesměs pátrají muži. Ale lepší se to, pátračky mají ve svých románech B. M. Horská, Zdenka Hamerová nebo Marie Rejfová. A samozřejmě je tu Michal Sýkora s už i televizně proslulou komisařkou Výrovou.   Když už tu padla zmínka o televizi – obvykle panuje názor, že filmové či seriálové adaptace obecně zaostávají za svými knižními předlohami. Napadá vás nějaký případ z oblasti kriminálního žánru, kdy tomu bylo podle vašeho mínění naopak? MJ: Pokud bychom sahali do posledních let a cizích vod, tak třeba seriál Babylon Berlin je podstatně lepší než Kutscherova knižní předloha. A vlastně mám raději kvůli atmosféře předělávku Hejcmanova románu Dům za duhovou zdí než samotnou knížku – myslím film Dům ztracených duší (1967, režie Jiří Hanibal), protože vizuálně zachycuje neuvěřitelně dobře ponurou kliniku psychiatrické léčebny. PM: Z českých filmů je zajímavý vývoj takzvaných „kalašovek“ od režiséra Petra Schulhoffa. Už adaptace Fikerovy špionážní detektivky Kilometr 19 nazvaná Strach je oproštěna od některých naivních špionážních prvků předlohy. Scénáře dalších filmů série už vůbec nevycházely z Fikerových předloh, jsou civilnější, realističtější a lepší, vrcholem je asi Po stopách krve z roku 1969. Na Fikerovu obranu je ale potřeba dodat, že romány s kontrarozvědčíkem Kalašem psal v době tuhého stalinismu a musel je přizpůsobovat dobovému diktátu.   Čas od času se v dějinách české detektivky objevily pokusy o kolektivní dílo, od Příběhu na pokračování (1928) přes novelu Mrtvý mluví... (1937–1938) a Vraždu v redakci (1964) až po kriminální román Šest nevinných, který v roce 2015 sepsala šestice autorů dokonce naživo v knihkupectví. Stojí za tím přirozený sklon detektivkářů k jisté hravosti, nebo jak si to vysvětlujete? MJ: Spíš si to vysvětluji tím, že psát kolektivní román je v počátku fascinující zábava, která ale vždy na konci ukazuje, že se nedá ukočírovat jinak než tím, že to pak někdo musí vzít za své a dopsat a dořešit – ostatně lze v této situaci připomenout třeba slovenského Rogera Krowiaka. A pokaždé ve jmenovaných figurují hlavně nedetektivkáři, které takový výlet vytrhne z jejich škatulky.   Ke kterým starším českým autorům detektivek se rádi vracíte a koho jste si oblíbili z těch současných?  MJ: Z těch starších určitě k Fikerovi, Škvoreckému se Zábranou, zároveň mám vlastně v něčem hodně rád i Edgara Collinse, Miloše Kosinu a F. H. Šuberta. A samozřejmě cliftonky a rodokapsy, mé prokletí, můj kryptonit… Ze současných se těším na Štěpána Kopřivu a vlastně mi nevadí Martin Goffa, i když ho nestíhám číst. PM: U Fikera čtenář pokaždé objeví cosi nového, je to autor, který se neomrzí. Čapkovy povídky jsou nadčasové tím, jak chytře usazují schémata a klišé detektivky do střídmé reality. A současné detektivky recenzuji v internetovém časopise iLiteratura.cz, takže se snažím objevovat nové autory i sledovat ty zavedené. Slušnou úroveň si dlouhodobě drží Klevisová, Sýkora, Goffa nebo Iva Procházková, překvapit umějí mladí autoři a těším se, až zase něco vydá Nela Rywiková. Obecně mi přijde, že současná scéna je sympaticky pestrá.   Kromě Dějin české detektivky jste oba editory antologií spjatých s detektivním žánrem. Jaký ohlas měli u tuzemských čtenářů Lupiči nedobytných pokladen, představující české detektivní povídky z přelomu 19. a 20. století, a jak si vede u nás i v zahraničí již zmíněná kniha Praha noir, která vyšla jako pražský příspěvek do edice vydávané jedním americkým nakladatelstvím? MJ: Jestli měli Lupiči nedobytných pokladen nějaký větší ohlas, nevím – on asi ani prodej nebyl nějak závratný, kdo by chtěl koneckonců číst sto let staré detektivní povídky… Ale pár hlasů, co se ke mně dostalo, znělo vcelku spokojeně (čímž na dálku pozdravuji rodinu Zachovu). PM: Praha noir je nepřekvapivě úspěšnější v Česku než v zahraničí, přinejmenším co do počtu prodaných výtisků. Ale i americké nakladatelství v podstatě vyprodalo původní náklad (nepříliš vysoký i na české poměry) a koncem loňského roku sbírka vyšla také v Polsku. V americkém tisku vyšly i nějaké recenze, ale byly to spíše glosy – sice pochvalné, ale nijak zvlášť důkladné. Čeští recenzenti se převážně rozdělili do dvou táborů: ryzí detektivkáři chválili první část knihy, a naopak místy odsuzovali tu druhou, kde v některých povídkách tradiční detektivní schéma schází. A recenzenti takzvané vážné literatury naopak ocenili tuto druhou polovinu.   Česká sekce Asociace autorů detektivní literatury uděluje od roku 1996 Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivní román. Kterému loňskému titulu byste ji vy osobně přiřkli a proč? MJ: Díky práci na detektivkách jsem vlastně pořádně nestíhal loňskou produkci načíst. Takže co třeba Křížová palba od Štěpána Kopřivy? Pro tu pomalost a pro to, že umí napsat po Blodkovi „crime operu“ v studni… PM: Já taky loňskou produkci kvůli dokončování Dějin dost zanedbal, takže se raději zdržím hlasování.   A vy sami jste se napsat detektivku nikdy nepokusili? MJ: Ale jasně že jo, od abstraktní polohy inspirované Brautiganovým Sněním o Babylonu až po nějaké ty trochu utajeně šuplíkové povídky… Co by člověk nezkusil, když už píše o nějaké věci, kterou má rád. PM: Já nikdy. {/mprestriction}  Michal Jareš (*1973) je literární historik, kritik, editor a básník. Pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR, je mj. spoluautorem odborně zaměřených knih Svět rodokapsu (2003), Dějiny československého komiksu 20. století (2014) a V panelech a bublinách (2015). Ve své badatelské činnosti se zabývá např. dějinami komiksu, populární literatury, českých nakladatelství a samizdatu nebo českou a slovenskou literaturou. V rámci žánru uspořádal výbor detektivních povídek českých spisovatelů 19. a počátku 20. století Lupiči nedobytných pokladen (2015), pro nakladatelství Academia chystá knihu o cliftonkách.    Pavel Mandys (*1972) je literární kritik, publicista a organizátor knižních cen Magnesia Litera. Je redaktorem internetového literárního časopisu iLiteratura.cz, kde se mj. věnuje žánrové literatuře a komiksu. Publikoval knihy Praha město literatury (2012) a 2x101 knih pro děti a mládež (2013) a rovněž sestavil antologii krimipovídek Praha noir (2016).

Čas načtení: 2024-02-22 21:30:57

Kam se vydat v Českých Budějovicích a co rozhodně neminout?

Město České Budějovice leží v Jihočeském kraji na soutoku řek Vltavy a Malše a celoročně vítá návštěvníky s otevřenou náručí. Která místa musíte v Českých Budějovicích navštívit, jaké pokrmy ochutnat a co musíte zažít? Přinášíme vám seznam oblíbených míst, kde se rozhodně nebudete nudit. Náměstí Přemysla Otakara II. Dominantou Českých Budějovic je náměstí Přemysla Otakara II., které patří k největším čtvercovým náměstím nejen v Česku, ale i v celé Evropě. Uprostřed náměstí se nachází nádherná Samsonova kašna a také bludný kámen, ke kterému se váže nejedna pověst. Bludný kámen na náměstí Podle legendy se právě na tomto místě kdysi nacházel popravčí špalek a v 15. století na něm bylo popraveno 10 mladíků obviněných z vraždy rychtáře. Další pověst říká, že když bludný kámen překročteí po deváté hodině večer, do rána budete bloudit městem, protože nenajdete cestu domů. Černá věž Krásný výhled na náměstí a centrum města si budete moci vychutnat z Černé věže. Rozhodně ji nepřehlédnete, protože se rovněž nachází na náměstí. Dříve sloužila jako strážná a hlásná věž se zvonicí, nyní je oblíbenou turistickou atrakcí. Pohled na metropoli zeshora je rozhodně k nezaplacení a na vež vede něco málo přes 200 schodů. Dům umění Na náměstí se nachází také Dům umění, který se právem řadí k špičkovým českým galeriím. Nedáte-li dopustit na současné umění, nastudujte si program plánovaných výstav a při návštěvě města zavítejte i na vernisáž. Návštěva pivovaru Budweiser Budvar Pivaři si při návštěvě Českých Budějovic zcela jistě nenechají ujít prohlídku návštěvnického centra pivovaru Budweiser Budvar. Součástí centra je multimediální expozice, která přibližuje vznik a historii pivovaru a samozřejmě nebude chybět ani ochutnávka. Jihočeské muzeum Máte rádi kulturu a umění? Nenechte si ujít ani návštěvu Jihočeského muzea. Jeho expozice je orientována zejména na jihočesý region, ale pravidelně se zde konají také krátkodobé tématické výstavy, přednášky a dokonce i... Čtěte více Příspěvek Kam se vydat v Českých Budějovicích a co rozhodně neminout? pochází z Extrakrasa.cz - magazín o módě, kráse a bydlení

Čas načtení: 2024-11-11 17:00:01

Rusové ukázali moderní Ladu: žádné airbagy a rádio si nepustíte, protože v autě není

Jak to vypadá, když si chcete v Rusku koupit nové auto? Rovnou zapomeňte na to, že si budete vybírat z desítek modelů věhlasných značek, kvůli mezinárodním sankcím uvaleným na Putinův režim se sem drtivá většina evropských značek nedováží. Nejprodávanější značkou v Rusku je tak léta po rozpadu Sovětského svazu opět Lada. A jak vypadá základní verze jejího základního modelu Vesta? Jeden Rus ji natočil přímo v autosalonu a nadšený rozhodně nebyl. Video jeho prohlídky se stalo hitem sociálních sítí. Západní auta a telefony Putinových prominentů: Stejně jste se inspirovali Ruskem Číst více Žádné airbagy, žádné rádio „Je to základní výbava. Kromě ovládání topení a centrálního tu není vůbec nic,“ shrnuje hned první větou to, co Lada Vesta může nabídnout. „Žádné ESP, žádné parkovací senzory, žádné rádio, žádné airbagy,“ vyčísluje muž všechnu výbavu, kterou auto postrádá a která je u dnešních, byť nejlevnějších evropských aut naprostým standardem. Auto však postrádá i naprosto banální věci, které nevyžadují žádnou elektroniku ani drahé materiály navíc. „Není tu ani přihrádka na brýle, stínítko nad čelním sklem nemá ani zrcátko, ani kapsičku. Nenajdete tu ani loketní opěrky,“ ukazuje rozhořčený muž. Místo reproduktorů má Lada Vesta kvůli absenci rádia jen záslepky. Když se na vůz podíváte zvenku, i tam je vidět, že se v Rusku hodně šetřilo. Kliky i zrcátka auta jsou vyvedeny v černém plastu, na litá kola samozřejmě zapomeňte. Muž ve videu pak přichází k ceníku auta. „Cena téhle konfigurace je 1 milion 459 tisíc rublů,“ zmiňuje muž. To je něco málo pod 350 tisíc korun.  Fabia je oproti Ladě luxus Pojďme si vůz srovnat s tím, co si můžeme koupit u nás. Škoda Fabia v nejlevnější výbavě, kterou pořídíte za 364 900, o patnáct tisíc korun dráž než výše uvedenou Ladu, má kompletně digitální interiér s velkými displeji, vyhřívaná sedadla, zadní parkovací kameru a systémy pro nouzové brždění a udržování v jízdním pruhu. Rozdíl je propastný, zevnitř to v Ladě vypadá, že jste v autě, které je o několik desítek let starší, a rozhodně ne vyrobené v roce 2024. Na žebráckou výbavu pracovat 2 roky Ještě markantnější je, že cena Lady, ač v absolutních číslech o něco málo nižší než u Fabie, je pro průměrného Rusa podstatně vyšší. Zatímco Čech s průměrným platem si na Fabii v základu vydělá za necelých jedenáct měsíců, s průměrným platem Rusa budete na úplně „holou“ Ladu Vesta pracovat dvacet měsíců, tedy bezmála dvakrát tak dlouho. A ani si nebudete moci cestou ze zaměstnání pustit rádio. Na vině jsou částečně sankce, které Rusko dusí už od počátku války a neumožňují dovoz automobilových dílů ze Západu. Poměrně dlouho trvalo, než se projevily, ale teď udeřily naplno. Největším problémem jsou však komponenty, které se dříve vyráběly přímo v Rusku, protože  téměř všichni výrobci automobilů a dílů z Ruska odešli. Komponenty se pak musí poměrně draze dovážet z Asie anebo – jako v případě výše popisované Lady – se do aut vůbec nemontují.  Nová verze legendární Lady Niva je pro smích i Rusům. Najdi pět rozdílů! Číst více Moskviče z Číny Výrobu v Rusku právě kvůli nedostatku aut znovu zahájila v nedávné době i automobilka Moskvič. Nepokrytou radost ruských pohlavárů tak může kazit jen to, že vlastně nejde o žádná ruská auta, ale o čínská SUV značky JAC, která jsou montovaná v bývalé továrně Renaultu. Ten ji po začátku ruské invaze na Ukrajinu převedl Kremlu za pouhý jeden rubl, protože výroba v Rusku musela být zastavena. Jediné ruské přispění k výrobě nového Moskviče je tak to, že v závodě v Togliatti namontují do auta motor a prohodí znaky. KAM DÁL: LSD a terapie tripem. Má řadu zásadních rizik, ačkoliv rozšiřuje duševní obzory  

Čas načtení: 2025-08-08 12:45:00

Revoluční GPT-5 už je zdarma také v Copilotu. Možná jej tam najdete dříve než v ChatGPT

Nejpokročilejší velký jazykový model nenajdete jen v ChatGPT, má jej také Copilot. • Chatbot od Microsoftu navíc může mít GPT-5 dostupný dříve. • A také tam je k dispozici i v bezplatné verzi.

Čas načtení: 2025-09-06 11:24:01

Evropská unie rozhodla: Tento oblíbený čisticí prostředek v září už nekoupíte v žádné drogerii

Čisticí prostředky patří k nejběžnějším produktům v domácnostech, a proto málokdo řeší, co přesně obsahují. Jenže právě jejich složení se stalo předmětem evropské regulace. Některé z dříve oblíbených značek už totiž nesplňují přísné normy a v obchodech je proto brzy nenajdete.

Čas načtení: 2025-09-22 09:31:22

Příští stanice Klárov? Do nejstarší zastávky metra se nedostanete!

Oficiálně neexistuje. Nenajdete ji na pláncích, nikdo vám v ní nevystoupí, žádná souprava jí neprojede. A přesto byla postavena dříve, než vyjel první vlak metra. Hluboko pod pražským Klárovem se ukrývá záhadná podzemní stanice z 50. let. K čemu měla sloužit? A proč se o ní tak dlouho mlčelo?   Denně kolem projdou stovky turistů

Čas načtení: 2025-11-07 09:00:00

Izrael se zapřísáhl, že zničí všechny tunely Hamásu v Gaze, zatímco útoky pokračují

Prezident Donald Trump říká, že očekává, že mezinárodní stabilizační síly koordinované USA budou „velmi brzy“ na místě v Gaze, a dodává, že navzdory opakovaným porušením ze strany Izraele „příměří funguje velmi dobře“.    Izraelský ministr obrany nařídil armádě „zničit všechny teroristické tunely v Gaze“, den poté, co těžké dělostřelectvo bombardovalo čtvrti v Gaze navzdory příměří zprostředkovanému USA. V Gaze je stále nedostatek potravin kvůli izraelským omezenímOd uzavření příměří se hodně mluví o humanitární pomoci proudící do Gazy. Množství, které Izrael povolil, je však ve srovnání s tím, co je potřeba k udržení populace, která je již více než dva roky v obležení, jen kapkou v moři.Mnoho z nákladních vozidel, kterým bylo povoleno vjet, veze nepotřebné, trvanlivé suché zboží. V obchodech jsou hromady instantních nudlí, sušenek, čokolády a sladkostí.Základní potraviny však stále chybí, včetně výživných produktů, jako je zelenina, bílkoviny a mléčné výrobky. Například vejce nikde nenajdete.Dříve jsme viděli dlouhou frontu asi 500 lidí před jedním obchodem, který náhodou prodával kuřata, což je extrémní rarita. Rozdíl mezi potřebami a realitou je obrovský a každý den se dále prohlubuje.11 osob zatčeno v Británii  při protestech před zápasem Aston Villa – Maccabi Tel Aviv

Čas načtení: 2014-06-05 02:49:52

XBOX One External Storage Device Converter

The recently released XBOX One External Storage Device Converter has now been updated by author 'Angerwound' to version 1.1 with lots more useful features, here is the full changelog: *Changes* - Ability for creation of new storage devices allowing people without the June System Preview update to make use of external storage! - Ability for USB 2.0 drives to be used with the console. - Capability to create and utilize multiple partitions on a single drive for use with the XBOX One. Overview: This application will make a hard drive used for XBOX One External Storage (released in the June System Update); recognizable to a PC for read/write of the data. It will also allow you the ability to create an XBOX One External Storage device right from the application. This allows people without the June Preview Update to utilize External Storage capabilities in the latest Public System Update. Note: This application requires Administrator privileges on execution otherwise it may state "No storage devices found". Usage: (Enable read/write of XBOX One External Storage Device) 1) Plug in your XBOX One external storage device into your PC after it has been formatted for use on your console. 2) Open the application and choose "SCAN". 3) Your device should be listed. Right click and choose "Enable PC Mode". 4) Choose scan again; and you should see that your device is now in PC Mode. 5) Disconnect/Reconnect your drive and Windows should now mount the drive allowing you to read/write the files stored by the console. You could also do a refresh in Disk Management instead of disconnect/reconnect. When you are ready to return the device to your console: 1) Open the application and do a scan. 2) Choose your device, right click and "Enable XBOX Mode". **This needs to be done before your console will recognize the drive. If you forget to do this; your console will ask to reformat it (losing all your data). Usage: (Create a new XBOX One External Storage Device) 1) Plug in a USB 3.0 enabled Disk Drive into your PC. 2) Format the drive so that it is visible to your PC in a logical drive format (NTFS, FAT, etc). 3) Choose "Create XBOX Drive". 4) Select the drive. 5) Continue through the warnings. 6) Drive should show up in the list. 7) Plug your drive into your XBOX One console and enjoy External Storage capabilities. (Preview update or not!) Usage: (Create a new XBOX One External Storage Device With Multiple Partitions) 1) Plugin a USB 3.0 enabled Disk Drive into your PC. 2) Using Disk Management in windows; create multiple NTFS partitions of varying sizes on the drive. 3) Open the application and choose SCAN. 4) Choose the drive you partitioned appropriately. 5) Right click and "Enable XBOX Mode" 6) Plug drive into XBOX One. The console will see multiple drives/partitions for use with storage. *WARNING* This application scans and makes modifications to the MBR of the drive. I take no responsibility for any damage done to the device or loss of data caused by utilizing this application. This has been tested on only a handful of drives; so there could be issues. Use at your own risk. *NOTES* - If you do not have the June Preview Update you can still utilize external storage capabilities. Your console will recognize the device and use it for storage if you are out of space on your internal drive. However, you will not have the capabilities to transfer files from Internal -> External and vice versa that the June update provides until it is released to the public. - USB 2.0 devices can also be utilized but will not be recognized straight away. In an odd workaround; if you plugin a USB 3.0 enabled XBOX One External Drive into your console; and then plugin a USB 2.0 enabled one - the console will utilize the USB 2.0 drive. News-Source: NFO #2338 via (XBins) (http://xbins.org/nfo.php?file=xboxnfo2338.nfo )

Čas načtení: 2024-04-02 15:16:17

Škoda připravila nové akční modely Drive pro Scalu, Kamiq a Karoq. Oslavuje tím hokejové mistrovství světa v České republice

Tuzemské zastoupení automobilky Škoda Auto uvádí na český trh akční modely při příležitosti Mistrovství světa v ledním hokeji 2024, které se uskuteční v Praze a Ostravě. Vozy Škoda Scala, Kamiq a Karoq v akčním provedení Drive přinášejí bohatou výbavu za atraktivní ceny. Zvýhodněné kompaktní modely se již dají objednávat u všech autorizovaných obchodníků značky Škoda […]

Čas načtení: 2024-02-25 14:14:47

Tak krásně to začalo, ale teď to končí… Za Hyundai i20 N a i30 N se v Evropě zavírají dveře

Když se Hyundai poprvé pochlubil s prvním modelem divize N, vzbudilo to velká očekávání. Hyundai i30 N bylo (a stále je) skvělé auto, které však v Evropě brzy skončí. Stejný osud potká bohužel i menší Hyundai i20 N. V Evropě měl Hyundai celkem v prodeji oficiálně čtyři eNka: spalovací Hyundai i30 N, Hyundai Kona N … Tak krásně to začalo, ale teď to končí… Za Hyundai i20 N a i30 N se v Evropě zavírají dveře Pokračovat ve čtení »

Čas načtení: 2024-04-16 07:08:46

Kopřivnická Tatra získala dotaci na vývoj nákladního bateriového elektromobilu

Automobilka Tatra Trucks se v posledních letech vedle produkce standardních nákladních vozidel intenzivně věnuje i vývoji automobilů s alternativními typy pohonů. Nedávno se jí podařilo získat dotační titul z programu TREND Technologické agentury České republiky (TAČR) na vývoj těžkého nákladního vozidla Tatra Force e-Drive 8×8 využívajícího plně elektrický bateriový systém pohonu v kombinaci s vícestupňovou […]

Čas načtení: 2025-11-13 13:59:23

Světová premiéra: Tatra ukázala první elektro náklaďák pro nejtěžší terén

Kopřivnická automobilka Tatra Trucks odhalila na veletrhu e-Salon 2025 v Praze svůj dosud nejpokročilejší model: Tatra Force e-Drive BEV 8×8. Jde o první plně bateriový nákladní elektromobil v historii značky, který je určen pro smíšený provoz na silnicích a především v nejtěžším terénu, typickém pro stavební a těžební průmysl.

Čas načtení: 2024-02-12 19:40:08

Prodej • Re: Indukční vařič 3400W

Jooo, recyklace indukce je zabava https://drive.google.com/drive/folders/ ... drive_linkhttps://drive.google.com/drive/folders/ ... drive_linkStatistiky: Napsal od twiister — 12. 2. 2024, 6:40

Čas načtení: 2024-04-16 11:20:00

Nákladní vůz na baterie chce mít i kopřivnická Tatra. Na jeho vývoj získala dotaci

Společnost Tatra Trucks míří mezi výrobce, kteří nabízejí těžké nákladní automobily s bateriovým pohonem. Na vývoj vozu Tatra Force e-Drive využívajícího plně elektrický bateriový systém pohonu získala dotace z programu TREND Technologické agentury České republiky (TAČR). Na projektu spolupracuje se firmou Devinn a českou pobočkou společnosti Eaton.

Čas načtení: 2014-05-27 15:56:13

XBOX One External Storage Device Converter

Neat PC Utility in advance of big June XB1 Update Coming in June is major Xbox One dashboard update, and with it comes the feature of 'External Storage' but the drives are reformatted for XB1 use only, with this utility you can switch back and forth. One problem with the upcoming XB1 external storage feature is that it reformats your USB HDD to its own format system. With this cool new PC utility you can switch your drive back to access the stored data on your PC and switch to back to XBOX mode. XBOX One External Storage Device Converter Version 1.0 Angerwound - angerwound @ gmail . com Overview: This application will make a hard drive used for XBOX One External Storage (released in the June System Update); recognizable to a PC for read/write of the data. Note: This application requires Administrator privileges on execution otherwise it may state "No storage devices found". Usage: -- Plug in your XBOX One external storage device into your PC after it has been formatted for use on your console. -- Open the application and choose "SCAN". -- Your device should be listed. Right click and choose "Enable PC Mode". -- Choose scan again; and you should see that your device is now in PC Mode. -- Disconnect/Reconnect your drive and Windows should now mount the drive allowing you to read/write the files stored by the console. You could also do a refresh in Disk Management instead of disconnect/reconnect. When you are ready to return the device to your console: -- Open the application and do a scan. -- Choose your device, right click and "Enable XBOX Mode". **This needs to be done before your console will recognize the drive. If you forget to do this; your console will ask to reformat it (losing all your data). *WARNING* This application scans and makes modifications to the MBR of the drive. I take no responsibility for any damage done to the device or loss of data caused by utilizing this application. This has been tested on only a handful of drives; so there could be issues. Use at your own risk. Check out the forums link below for a direct download link. -- Enjoy! News-Source: XBOX One External Storage Device Converter (via) XboxOneCrunch (http://www.xboxonecrunch.com/maxcon_forums/threads/283213-XBOX-One-External-Storage-Device-Converter )

Čas načtení: 2024-02-21 15:00:28

Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (21. 2. 2024)

Jako každý týden, i tuto středu vám přinášíme výběr toho nejlepšího, co se v následujících sedmi dnech podívá do oblíbené streamovací služby Netflix. Premiéry se tradičně dočká celá řada filmů a seriálů, avšak ne všechny stojí za vaši pozornost. Ujít byste si ovšem neměli nechat například novou adaptaci známé série Avatar: Legenda o Aangovi, snímek Mea Culpa nebo šestou řadu ikonického dokumentárního seriálu F1: Touha po vítězství. Přečtěte si celý článek Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (21. 2. 2024)

Čas načtení: 2024-05-02 10:14:34

Konečné PMI z eurozóny a Německa mírně vyšší, než se očekávalo (BREAKING)

Konečný dubnový PMI z eurozóny Německo. 42,5 Dříve: 42.2 Eurozóna. 45,7 Dříve: 45.6 Francie: 45.3 Dříve: 44,9 Itálie. 47.3 Dříve: 50.4 Švýcarsko. 41.4 Dříve: 45.5 Španělsko: 52.2 Dříve: 51.4 EURUSD (M5) Source: xStation5Tento materiál je

Čas načtení: 2025-03-07 09:00:28

Neodlepíte se od televize: přehled těch naprosto nejlepších novinek Netflixu (březen 2025)

Je tady pátek a s ním i náš pravidelný výběr toho nejzajímavějšího ze světa filmů, seriálů a dokumentů, které se v následujících sedmi dnech objeví na oblíbené streamovací platformě Netflix. Za doporučení stojí třeba sedmá řada seriálu F1: Touha po vítězství, snímek o jednom z nejznámějších masových vrahů Operace Chaos: Mansonovic vraždy nebo mexický komediální seriál Vítej do rodiny. Přečtěte si celý článek Přehled těch naprosto nejlepších novinek na Netflixu (7. 3. 2025)

Čas načtení: 2025-04-07 05:06:34

Hyundai N sice spalovací modely nenabízí, ale to by se opět mohlo změnit

Když před lety přišel na trh Hyundai i30 N, způsobilo to velký rozruch. V Koreji si na autě dali opravdu záležet a bylo to znát. O autě se prakticky od jeho uvedení začalo v dobrém mluvit a objednávky se hrnuly ze všech stran. Hyundai pak představil ještě další eNka v podobě crossoveru Kona N a […]

Čas načtení: 2025-07-02 21:30:27

Boží elektrokolo z Lidlu zlevnilo o 10 tisíc, každý si jej chválí

Elektrokolo Crivit X.3/Y.3 vás překvapí výkonem, výbavou i cenou. Aktuálně ho koupíte v Lidlu se slevou 28 %. Akce je časově omezená a zásoby se rychle tenčí.Přečtěte si celý článek: Boží elektrokolo z Lidlu zlevnilo o 10 tisíc, každý si jej chválí

Čas načtení: 2025-07-15 08:08:02

Pronajměte si futuristickou rezidenci od Erica Owena Mosse

Hledáte nové stylové bydlení? V nabídce je dům od architekta, jehož jméno rezonuje v učebnách Harvardu, Yale i na oceňovaných návrzích po celém světě. Eric Owen Moss, průkopník experimentální architektury, nabízí svůj osobní domov v Santa Monice k pronájmu. Za více než půl milionu měsíčně může být váš!   Třípatrový dům nese název A+M House a je přesně tak

Čas načtení: 2025-07-15 05:06:42

Konec malých sportovních Hyundaiů? Pro šéfa divize N je to katastrofa, ale chystá se prý změna

Oblíbené modely i20 N a i30 N končí kvůli emisím. Šéf Hyundai N mluví o „katastrofě“ a naznačuje návrat sportovních aut v nové formě.

Čas načtení: 2025-12-01 06:52:23

Chorvatsko 2026: Zajistěte si nejlepší apartmány u moře dříve, než se vyprodají

Plánování letní dovolené s velkým předstihem se v posledních letech stává spíše nutností než jen volbou pro ty nejorganizovanější. Chorvatsko, jakožto nejoblíbenější destinace českých turistů, zažívá každou sezónu obrovský nápor. Zatímco dříve stačilo hledat ubytování na jaře, dnes ty nejatraktivnější lokality přímo u pláže mizí z nabídky už měsíce dopředu. Pokud sníte o kávě na ... Celý článek > Příspěvek Chorvatsko 2026: Zajistěte si nejlepší apartmány u moře dříve, než se vyprodají pochází z Autovýlet.cz

Čas načtení: 2024-02-20 11:10:31

Audi má nového šéfdesignéra. Stává se jím Massimo Frascella, který dříve působil u Jaguaru a Land Roveru

Budoucí vedoucí designérského oddělení značky Audi se jmenuje Massimo Frascella. Nový šéfdesignér nahradí plánovaně od 1. června Marca Lichteho, který převezme nové úkoly v rámci koncernu. Frascella, absolvent turínské školy Istituto d’Arte Applicata & Design, zahájil svou kariéru ve společnosti Stile Bertone. Další pracovní zkušenosti sbíral ve společnostech Ford Motor Company a Kia. Od roku … Audi má nového šéfdesignéra. Stává se jím Massimo Frascella, který dříve působil u Jaguaru a Land Roveru Pokračovat ve čtení »

Čas načtení: 2024-09-24 10:35:31

Siri s Apple Intelligence dorazí dříve, než se čekalo. Kdy přijde aktualizace?

Siri obohacená o umělou inteligenci dorazí na iPhony o něco dříve Oproti plánované aktualizaci iOS 18.4 bychom se měli dočkat už s iOS 18.3 Ta by měla být k dispozici začátkem příštího roku Minulý týden jsme se dočkali oficiálního uvedení nového operačního systému iOS 18. Ten sice přinesl pár příjemných změn, nicméně do revoluce měl bohužel daleko, především kvůli absenci umělé inteligence Apple Intelligence a vylepšené Siri. Gigant z Cupertina už dříve avizoval, že vychytávky přijdou až v rámci pozdějších aktualizací. Jak to nyní vypadá, nakonec se dočkáme ještě dříve, než jsme čekali. Přečtěte si celý článek Siri s Apple Intelligence dorazí dříve, než se čekalo. Kdy přijde aktualizace?

Čas načtení: 2025-01-30 16:52:20

Kde online sázkové kanceláře hledají odborníky na nastavování kurzů pro jednotlivé sporty?

Nejlepší sázkové kanceláře investují obrovské množství času a zdrojů do kombinace moderních technologií a lidské odbornosti. Od algoritmů až po bývalé sportovní profesionály, každý z nich přispívá k tomu, aby nabídka byla přesná, aktuální a atraktivní. Dříve to však fungovalo úplně jinak. Pojďme si projít, jak se kurzy nastavují dnes, a jak se to dělalo v minulosti.  Jak se kurzy nastavují dnes  Dnes je všechno o rychlosti a přesnosti. Kurzy na tisíce zápasů denně jsou nastavovány díky pokročilým algoritmům a datovým analýzám. Software dokáže v reálném čase sledovat formu hráčů, statistiky týmů, zranění nebo dokonce počasí, které může ovlivnit výsledek. Tyto informace se spojují do složitých matematických modelů, které během pár sekund dokážou vytvořit přesné kurzy.  Za tím vším ale nestojí jen stroje. Mezi nejvýznamnější poskytovatele kurzů na světě patří:  Pinnacle – Tato společnost je považována za standard v přesnosti. Její kurzy jsou často kopírovány menšími operátory, protože jsou považovány za referenční bod.  Sportradar a Betradar – Tito poskytovatelé zajišťují nejen samotné kurzy, ale také detailní statistiky a analýzy.  Betgenius – Jejich specialitou je integrace kurzů přímo do systémů kanceláří a automatizace procesů.  Menší kanceláře nevyvíjejí své vlastní kurzy, pouze je nakupují nebo klonují od velkých bookmakerů. Poté provádějí mírné úpravy, jako je přidání marží nebo snížení sázkových limitů, aby snížili své riziko.  Lidský faktor je pořád nepostradatelný. Bývalí sportovci nebo zkušení analytici často upravují kurzy, když dojde k nečekaným situacím, jako jsou změny v sestavě týmů nebo špatné počasí. U méně známých sportů, kde chybí dostatek dat, jsou jejich zkušenosti naprosto klíčové.  Live sázení je ale úplně jiná disciplína. Kurzy se tu mění každou vteřinu podle toho, jak se zápas vyvíjí. I když technologie dokáže reagovat rychle, bez zásahu člověka by nebylo možné zohlednit složitější faktory, jako taktické změny nebo momentální psychickou pohodu hráčů.  Jak se kurzy nastavovaly dříve?  Dříve se bookmakeři spoléhali hlavně na své znalosti, intuici a omezené informace z novin nebo rádiových přenosů.   Bookmaker si prostě sedl, prošel výsledky týmů, podíval se na soupisky hráčů a odhadl, jaké kurzy by měly být nastaveny. Přidal k nim marži, aby kancelář měla zisk, a tím byla práce hotová. Tento způsob byl ale velmi pomalý a riskantní. Stačila jedna chyba v odhadu, a kancelář mohla utrpět velkou ztrátu.  Nabídka sportů byla navíc dost omezená. Sázet šlo hlavně na fotbal, dostihy nebo tenis. Méně známé sporty, jako šipky nebo regionální soutěže, zůstávaly stranou. Live sázení, jak ho známe dnes? To nebylo možné. Jakmile zápas začal, kurzy se už neměnily.  Dalším problémem byl nedostatek statistik a zpětné vazby. Bookmakeři neměli k dispozici širší data, která by jim pomohla lépe odhadnout, jak hráči nebo týmy reagují na různé situace. To vedlo k častým nepřesnostem.  Ruční nastavování kurzů bylo pomalé a chybové, ale tehdy to byl jediný způsob, jak sázkové kanceláře mohly fungovat.  Jak se kurzy stanovují dnes?  Celé toto podnikání se změnilo, když se ruční nastavení proměnilo v moderní technologii. Dříve se bookmakeři měli spoléhat na své zkušenosti, instinkty a informace, které se tehdy omezovaly na noviny nebo rozhlasové zprávy. Tento scénář se však změnil s příchodem dat dostupných přes internet v reálném čase.  Některé firmy se chopily příležitosti a začaly nabízet specializované služby – od analýz až po hotová řešení kurzů. Sázkové kanceláře se tak mohly přestat spoléhat pouze na své vlastní zdroje a začaly využívat systémy, které byly rychlejší, přesnější a umožnily jim rozšířit nabídku na sporty, které dříve nebyly vůbec pokryty. Pro menší operátory to znamenalo možnost vstoupit na trh, aniž by museli vyvíjet vlastní složité systémy.  Přesto technologie nenahradily člověka. Odborníci stále dohlížejí na situace, které stroje nedokážou správně vyhodnotit – třeba když hráč na poslední chvíli odstoupí ze zápasu nebo když počasí zcela změní podmínky utkání. Tyto okamžiky vyžadují lidskou intuici a rychlé rozhodování, které žádný algoritmus nedokáže plně nahradit.  Tento přechod nebyl jen o technologiích. Byl to také krok k tomu, aby se kurzové sázení stalo dostupnější, přesnější a přizpůsobivější – ať už pro velké kanceláře, nebo pro hráče, kteří dnes spoléhají na férové podmínky a rychlé změny v nabídkách.  Závěr  Způsob, jakým bývaly kurzy u sázkové kanceláře, se za posledních pár let rozhodně změnil. Bývalo to zcela na rozmaru sázkové kanceláře a pak přišla data a algoritmy. Nyní je pravděpodobnost provozována algoritmy založenými na minulých datech. Přesto to neztratilo lidský dotek. Lidští experti jsou v tomto ohledu velmi kritičtí, aby byli schopni reagovat na nové a rozmanité situace a rozdat ty správné šance.  Lidské dovednosti a technologie odlišují kurzové sázení: první poskytuje flexibilitu, zatímco druhá zaručuje zvláštnost. Dovednost je hlemýždím tempem, technologie se pohybuje rychle a bez lidské perspektivy by stroje nebyly schopny reagovat na dynamické změny, ke kterým ve hře dochází. Ať to zítra půjde kamkoli, jedna věc je jistá, že bude muset mít rozhraní pro liché sázky. Oba vytvářejí prostředí pro hráče a dokonce i pro odborníky bude docela fascinující a náročné získat tyto šance. 

Čas načtení: 2012-05-02 00:00:00

Drama v Domažlicích

Předmluva Drama v Domažlicích proběhlo v sobotu 28.4. s celkovým počtem dvanácti účastníků a dvou organizátorů. Byla to jakási jednodušší šifrovačka spojená s pár akčními prvky (které se příliš nepovedly). Hra byla založená na následujícím příběhu. Jediné, co k vyřešení úkolu potřebujete je dobrý nápad a mapa Domažlic. Celá story je trochu upocená - chtěl jsem z toho udělat veledílo, ale trochu jsem nestíhal, málo spal a tak vzniklo, co vzniklo… 1. stanoviště Slunce pomalu klesalo k obzoru a svítilo muži přímo do očí. Příliš to nevnímal, jen bez přemýšlení sáhl po stínítku a pokračoval v rychlé jízdě. Spěchal. Seděl za volantem celý den a pomalu se blížil k cíli své cesty. Vyrazil jakmile obdržel zprávu, zastavil jen párkrát. Ve městě snížil rychlost jen nepatrně, první křižovatkou projel za hlasitého troubení ostatních aut, které jakoby ani neslyšel. Pak přeci jen trochu zpomalil, aby se rozhlédl po názvech ulic. Nic mu neříkaly, nebyl ve městě už pár desítek let. Ulice, které tenkrát znal, se teď patrně jmenovaly docela jinak. Zastavil u chodníku: "Dobrý den," zavolal na pána stojícího na chodníku, "potřeboval bych poradit, jak se dostat…" Zbytek věty se ztratil v hluku projíždějícího kamionu. Patrně neslyšel, pomyslel si a chystal se otázku zopakovat, když tu pán spustil. "V svět jsem vstoupil, doufaje, že dnové moji vzejdou zlatý jako máj; jaký mladosti mně slibovali snové, takový že najdu v světě ráj. Než ach brzo, příliš brzo přešli," odmlčel se. "Promiňte, ptal jsem se…", zkusil to znovu muž sedící v autě. "Já vím, já vím, vždyť vám to povídám," usmál se člověk se na chodníku, "Teď pozorně poslouchejte, kudy dál: Za trochu lásky šel bych světa kraj, šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý, šel v ledu - ale v duši věčný máj, šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy, šel pouští - a měl v srdci perly rosy. Za trochu lásky šel bych světa kraj jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí. Na shledanou, " a pokračoval pomalu dál svou cestou. Muž v automobilu procedil mezi zuby něco nepříliš slušného, ale protože v dohledu nebyl nikdo další, koho by se mohl zeptat, seděl a přemýšlel. Pak se podíval na ceduli s názvem ulice, usmál se, pomalu projel pár ulicemi a na konci jedné zastavil a zamířil k vrátnici. Řešení je v poznámkách pod čarou.1 2. stanoviště "Dobsrý den," oslovil muž z automobilu sleečnu za okénkem, "jsem Mareš, Marek Mareš. Přijel jsem…" "Čtvrté patro, pokoj 234," slečna ani nevzhlédla. Marek se chvíli pokoušel najít výtah, po chvíli to ale vzdal a raději vyběhl po schodech. Před pokojem se vzastavil. Zhluboka se nadechl a zaklepal. "Tak jsi dorazil," uvítala ho ve dveřích žena, která vypaedala, jako kdyby pár nocí nespala. Tvář měla strhanou, kruhy pod očirma, vlasy se snažila narychlo uhladit. Marka překvapila barva její kůže, připomínala mu starý zežloutlý papír. Příliš nezdržoval a pokračoval rovnou do pokoje. Byl průměrně zařízený a vypadal udržovaně, Marek ale ihned zaznamenal zatuchlý zápach místnosti. Uprostřed stáhla postel. "Jak je mu?" zepřtal se ženy, která mu otebvřela. Neodpověděla, do očí jí vrhkly slzy a ona schovala obličej do dlaní. Marek pokročil blíže k posteli, u které seděl muž držící starce za ruku. "Neměl jsi jezdit," otočil se muž na Marka. "Je to můj otec," odvětil. "Ty jsi svého otce távno ztratil. Zřekl ses ho. Zřekl jsi se nás všech!" Marek neodporoval. Tiše stál a díval se na umírajícího muže na posteli. Ten pomalu otevřel ooči a prázdným pohledem se zahleděl před sebe. "Už tu je?" zašeptal tiše. "Ano, tati, přijel." odpověděl muiž u postele. "Marku, já ti odpustil," pokračoval tedy pomalu, "usmiřte se s bratrem. Co bylo moje, bude vaše. Buďte zajedno a pokračuvte v mém díle. To je mé poslední přání. A teď běžte, chci být sám." Řešení opět pod čarou.2 3. stanoviště Lidé pomalu procházeli brankou, nasedali do aut a odjížděli. Obloha byla šedá, foukal studený vítr a nikdo proto zbytečně nepostával - i smuteční kondolence byly dnes nezvykle stručné. "Jak dlouho tu ještě zůstaneš?" zeptal se Marka bratr. Oba stáli před brankou a podávali si ruce s odcházejícími. "Pár dnů, možná týden." "Jestli chceš, můžeš se z hotelu přesunout k nám domů, místa máme dost," navrhl bratr. "Díky, brácho, ale raději ne. Rád se vracívám v nocích pozdě," usmál se Marek, "všiml jsem si, že Vlastě není úplně nejlépe a tak vám raději nechám váš klid." "Dobře, jak chceš," na chvíli se odmlčel. "S Vlastou se to táhne už déle," odkopl kamínek do křoví, "navíc teď pár nocí špatně spala, vždyť víš. Říká mi, že to není nic vážného, ale já už jí moc nevěřím - poslední dobou jezdí čím dál víc do nemocnice. Tak ať mi neříká, že to nic není. Alespoň že Adam je už starší, už se o sebe postará sám." "To je dobře. Kolik už mu vlastně je?" pokračoval Marek v konverzaci, i když bylo na první pohled znát, že si oba povídají jen z povinnosti. "Za měsíc mu bude jedenáct." Chvíli postávali mlčky a vyprovázeli poslední odcházející. Jakmile odešel i poslední, nasedli do auta a vraceli se domů. "Chceš zavést k hotelu?" "Jo." Ze schodů ještě Marek zamával na projíždějící auto a pak vkročil dovnitř. Pomalu vycházel po schodech. Pokoj měl skoro až nahoře a výtah opět nikde nenašel. "To je zvláštní," pomyslel si, když se seshora podíval na točité schody, "asi moderní architektura." Řešení pod čarou.3 4. stanoviště To, že otcovu poslední vůli nedodrží, bylo Markovi jasné od prvního okamžiku. Celé jeho podnikání považoval za ztrátu času. Kdysi to chtěl zkusit. Rozjet obchody podle svých představ. Brzy ale narazil a protože nechtěl ustoupit ani on ani jeho otec, skončilo to dvacetiletým vyhnanstvím. Dodnes si na ten den vzpomínal. Chtěl se svého dědictví co nejdříve zbavit a že se to Lukášovi, jeho bratrovi, nebude líbit, si byl jistý. Vždycky to byl jen tátův poslíček, pomyslel si a nahlas si odfrkl. Ničeho nedosáhl a s jeho vedením půjde podnik do bankrotu. Dříve nebo později. Tím si byl jist. Stačilo pár telefonátů, aby obvolal několik svých známých, sehnal důležité kontakty a pustil se do vyjednávání. To míval nejraději. Když se do toho pustil, dokázal nakupujícího zatlačit tak do kouta, že raději na jeho návrh přistoupil, i když byl pro něho nevýhodný. Tentokrát však doufal, že bude mít celou transakci co nejdříve z krku. První zájemce nebydlel daleko. Marek se rozhodl, že nebude vyjíždět s autem z garáže a raději si udělá po městě kratší procházku. Marek dorazil na místo ještě dříve očekával. Před domem seděl na silnici chlapeček a kreslil si cosi křídou po zemi. Markovi se to na první pohled zdálo jako jakýsi druh skákacího panáka, ale když se na kresbu díval déle, už si tím tolik jistý nebyl. "Zajímavé, hochu, a co to je?" nedalo mu to, aby se nezeptal. "To, to, to nic není. Nic!" odpověděl překvapeně chlapeček a rychle zmizel v domu. Řešení pod čarou.4 5. stanoviště "Tak jsme dohodnuti," seriózně oděný pán vstal a podával Markovi ruku, "pokud chcete, mám již připravenou smlouvu, stačí už jen doplnit drobnosti a můžeme to podepsat, ať to máme z krku, co říkáte?" Radostí téměř zpíval vše, co řekl. Právě mu padla do klína celá konkurence, kterou ve městě ještě vůbec měl. Nečekal, že se bude dědic podniku tak rychle chtít své části zbavit a ještě za takovou nízkou částku. Nezískal sice většinu, ale i se získanou částí měl v podniku velké slovo. "Co kdybychom se na to něčeho napili?" nabízel s úsměvem sklenku. "Rád, proč ne." nenechal se Marek příliš dlouho přemlouvat. Chvíli v tichosti vychutnávali hnědou tekutinu, s rozkoší ji převalovali v ústech a znalecky přikyvovali. "Čím se vůbec vy, pane Mareši, zabýváte?" otázal se pán po chvíli. "Ale to víte, doba je těžká, musím brát, co je. Chvíli pomáhám tam, chvíli onde. Naštěstí mám pár přátel, kteří mi rádi pomohou. Nemohou příliš, jenom občas. Domluvit zakázku, vyjednat kontrakt, uzavřít obchod," odpověděl Marek trochu úlisným tónem. "Chápu, je dobře mít přátele na správných místech," mrkl na něho pán za stolem, "také bych občas ocenil mít pár známých." "Za menší provizi, proč ne…" Pán se hlasitě zachechtal: "Vy se mi líbíte, pane Mareši. Myslím, že spolu budeme moci ještě párkrát dobře spolupracovat." Marek s úsměvem přikývl a chvíli tiše upíjel ze sklenky. "Máte zajímavý kalendář," poznamenal, když jeho zrak utkvěl na předmětu na stěně. "A, ano, čísla, to je moje záliba." "Dávají nějaký smysl, nebo je to pouze umělecký výtvor?" "Jistě, mají smysl. Pro každý měsíc musí být vybrána správná čísla. Jsou čísla krásná a méně krásná, jsou čísla sudá a čísla lichá. Některá čísla mají svůj vlastní význam." "Ach tak," odtušil a raději se už více neptal. 139173957139577917395779173957199937193755319373 131322335791359871359173102113193740202401913997 197392493791734869371937007371734243797395391777 119739283739302960337192837113744039373933937393 133939988933001970239364713939902039173391719939 539173554034491539049489335933350423333915359331 139339935424551955144495757153539102202489191999 139173957139577917395779173957199937193755319373 Srpen Řešení pod čarou.5 6. stanoviště "Nechceš někam hodit?" Žena se překvapeně ohlédla, aby zjistila, kdo na ni mluví. "To bys byl hodný," odpověděla, jakmile muže v autě poznala, "myslela jsem, že už jsi odjel." "Chtěl jsem, ale obchodní záležitosti mne trochu zdržely. Musel jsem se zbavit dědictví, to víš." Žena ustrnula. "Tys to prodal?" zeptala se po chvíli tiše. "Jo. Nebudu nic předstírat, ale po těch pár dnech si s tvým mužem nerozumím o nic víc než před dvaceti lety. Brácha dokáže spoustu věcí, jen obchodovat ne. A tak se nechci dívat, jak jde podnik od desíti k pěti. Radši ať se s tím trápí někdo jiný." "Bude zuřit, víš to. Nabídl jsi mu vůbec svůj podíl?" Marek se usmál: "A co bych z toho měl? To bych mu ho mohl rovnou darovat. Kam vůbec chceš odvézt?" "Sem," řekla a podala mu mapku: Náhle jí ruka vystřelila k břichu a z úst se jí vydralo bolestné zaskučení. "Jsi v pořádku?" otočil se na ni znepokojeně Marek. "Jsem, jsem. Ale jeď, prosím, jeď rychle…" Řešení pod čarou.6 7. stanoviště "On to udělal! On to udělal!" běhal Lukáš, Markův bratr po pokoji, "jak si to mohl dovolit?" Do cesty mu přišla židle, kterou nasupeně odkopl stranou. Hned za ní letěly všechny papíry, které prudkým pohybem shodil ze stolu. "Uklidni se," řekla Vlasta potichu. "Uklidni se? Jak se můžu uklidnit? Teď, když mi vlastní bratr vrazil kudlu do zad? Mizera! Blbec!" Následovala ještě řada horších označení. Lukáš stále pobíhal po pokoji ode zdi ke zdi. Pak prudce otevřel skleněnou skříňku a nalil si skleničku plnou až po okraj. Vypil ji až do dna. "Debil jeden!" V rychlém sledu následovala ještě druhá a třetí sklenička. "Bude se smažit jako Hus. Bude se topit a neřekne ani slova! Já mu dám, já mu ukážu. Bude se plazit prachem dole po zemi." Náhle mu v očích zasvítilo: "Zastřelím ho!" "Přestaň," ozvala se Vlasta ještě potišeji, ale Lukáš ji neslyšel. "Zastřelím ho!" zařval hlasitěji. Pak se zachechtal a zařval to ještě jednou. Během toho, co se přehraboval v zásuvkách stolu se stále smál. Vyndal na stůl černou krabičku, otevřel ji a potěšeně se usmál. "To bude divadlo!" řekl a vyběhl za dveří. Vlasta pomalu vstala a došla do kuchyně. Tam si vzala hrst prášků a zapila je sklenicí vody. Pak si povzdychla a začala vytáčet číslo na telefonu. Řešení.7 8. stanoviště Dostali jste se až na samý konec dnešního příběhu. Jste překvapeni? Já velice. Nyní máte možnost zahrát si na Hercula Poirota. Zapojte své šedé buňky mozkové a označte vraha. Samozřejmě musíte, stejně jako pan Poirot, poskytnout náležité vysvětlení. Ale to už pro vás bude, po celodenních útrapách a bojováním s šiframi, legrace. Řešení, dole.8 Asi není překvapením, že řešení spočívá v dvou básních, které slyšel pán v autě jako nápovědu k cestě. První je úryvek z Máchova Máje, to by nemělo být až tak těžké poznat. Druhý básník není až tolik profláklý - nicméně pro gymplány z Klatov by to měla být hračka. Jedná se o Jaroslava Vrchlického, vlastním jménem Emila Frýdu. Pokud se podíváte na mapu Domažlic, nalezneta tam sousedící ulice Máchova a Vrchlického. Pokud půjdete nejdříve Máchovou, pokračovat budete až na konec ulice Vrchlického, dojdete až k penzionu pro důchodce. Tam bylo schováno pokračování.  ↩ Druhá šifra byla patrně nejjednodušší. V textu se nacházelo očividně moc překlepů na to, aby to byla náhoda. Stačilo poskládat za sebe všechna písmenka, která byla špatně, aby byla vidět zpráva: "sever hřbitov". Po pohledu do mapy bylo opět jasno - zhruba na severu Domažlic se nachází židovský hřbitov. ↩ Tentokrát to bylo těžší. Všimnout si bylo potřeba několik věcí - zaprvé jsou některá políčka bílá, jiná kostičkovaná. Dále jsou některá oddělená jednoduchou čárou, jiná dvojitou. Pak také schodiště netvoří spirálu, ale soustředné kružnice. A pak už je to jednoduché - první nápad je vždy vyzkoušet morseovku. A kupodivu je to nápad správný. Bílá políčka jsou tečky, tmavá políčka jsou čárky, dvojitá čára odděluje písmena a v každém mezikruží je právě jedno slovo. Po převedení vychází zpráva "hriste 500 metru". ↩ Čísla evokují vzpomínky na staré spojování, kdy vždy vyšel nějaký obrázek. Tady to bylo něco na tento způsob, jen o malinko komplikovanější. Nestačilo spojovat čísla. Musely se spojovat středy příslušných kružnic. Potom se z čmáranice vylouplo "BUS 4". ↩ Opět něco jednoduššího. Na první pohled je převaha lichých čísel. Sudé musíte chvilku hledat. Když si je zabarvíte, vyleze vám z obrázku kód "WC". Co s tím už není těžké domyslet. Srpen ještě napovídá přibližný směr (jihovýchod). ↩ Opět nic složitého, stačilo se dobře podívat na mapu a ulice Domažlic opravdu na jednom místě podobný tvar tvořily. Jen byl trochu jinak otočený. Cílovým místem pak byla nemocnice. ↩ Tentokrát zaujmou slova psaná kurzívou: Hus, topit, dole. Co by mohla znamenat? Opět pomůže pohled do mapy - nedaleko se nachází Husův park. A v něm dva rybníčky, k čemu jinému by mohlo vést "topit"? Poslední slovíčko naznačuje, že se bude jednat o ten jižnější. ↩ S odhalením vraha začneme pěkně od konce. Kdo je oběť? V příběhu se vyskytují celkem tři živí muži. Marek, Lukáš nebo neznámý kupce podílu. Obchodníka z toho vynecháme - Lukáš by sice měl motiv vraždit, ale není zmínka o tom, že by identitu kupce znal, to, že bratr svůj podíl prodal, mu prozradila manželka. Další na pořadí je sám Lukáš. Proč by to nemohl být on? U oběti nebyla nalezena žádná zbraň, alespoň o tom není zmínka. Pistoli by si někdo musel odnést s sebou. To ještě není nic nemožného. Jenže kdo by měl motiv? Marek? Patrně by ničeho nedosáhl. Pak tu kupec podílu, ten by motiv měl, ale slabý - sice by odstranil druhého vlastníka podniku, ale neměl by žádnou jistotu, že podíl získá. Ten tedy také ne. Poslední možností je manželka. A opět chybí motiv. Poslední možnou obětí je Marek. A je to asi možnost nejpravděpodobnější. Lukáš se dokonce vyjadřuje tak, že to vypadá, jako kdyby ho během pár minut měl zastřelit. Jenže oběť není zastřelena, je zabodnuta nožem. Proč by Lukáš měnil zbraň? Navíc vyběhl z domu v celkem silném afektu, patrně by Marka ani neměl šanci najít, možná by z něho dříve naštvání vyprchalo. Kdo může být vrahem dál? Kupec podílu k tomu také žádnou motivaci nemá. Zbývá manželka Lukáše, Vlasta. Z příběhu víme, že je vážně nemocná - má silné bolesti břicha, zežloutlou kůži. Jezdí často do nemocnice. Vypadá unaveně, pohuble. Těžko dohadovat, co za nemoc má, nejvíce to vypadá na rakovinu slinivky břišní, u které není příliš mnoho šancí na přežití. Vlasta tedy patrně ví, že umírá. Vidí manžela, který je silně odhodlán k vraždě, k vraždě vlastního bratra, který je černou ovcí rodiny už dlouhá léta a Lukáš k němu nic necítí. Bratra neměl v lásce, teď ho vyloženě nenávidí. Co by se stalo, pokud by na Marka náhodou narazil a zastřelil ho? Těžko by mohl vraždu zatajit. Jistých by tak měl pár let natvrdo. S manželkou, která umírá, a synem, kterému bude teprve jedenáct. Vlasta se tedy rychle rozhoduje. Zavolá Markovi a domluví si s ním schůzku. Možná se ho nejdříve snaží přesvědčit, aby z města odjel. Kdo ví. Je možné, že Marek nebere hrozbu vážně a Vlasta je donucena okolnostmi ke krajnímu řešení. Zachránit synovi alespoň otce. …to je autorské řešení. Samozřejmě k soudu bychom potřebovali důkazů o něco více. Pokud s řešením nesouhlasíte, ocením alternativní pohled ;) ↩