Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2020-02-26 19:25:15

Glosy, hříčky a verše Mojmíra Soukupa, bratra undergroundového hudebníka Charlie Soukupa

Usmívající se, mohutný, energií vás nabíjející muž, takovým je básník Mojmír Soukup (*1946), podpisující se obyčejně Ivan Fontana a fakticky bydlící nad stanicí Hradčanská. Jeho dům navrhl architekt Gočár, ale kvůli stavbě má metra trhliny a surreálně skloněné schodiště po odstřelu sousedního činžáku. Mojmír Soukup je bratr disidenta a hudebníka „Charlie“ Soukupa, který ho navštěvuje od svého návratu z Austrálie téměř každý pátek, zatímco třetí ze sourozenců, Mojmírova sestra, se zdržuje ve Spojených státech, kam emigrovala už v roce 1968 (a kde se provdala). Na rozdíl od Charlie Soukupa, který bydlel také ve Francii a Švýcarsku, však o ní nelze říct, že by jí komunisté zcela znemožňovali návraty. Ani choť Ivana Fontany alias Mojmíra Soukupa není svázána pouze s českým prostředím a její otec, důstojník ruského původu, padl v Brně v poslední den války. Mojmír Soukup má jeho dceru očividně rád a intuitivně navíc umí odhadnout, co nejlépe sedí lidem okolo; mně například dlouho sliboval, a nakonec i věnoval výtisk knihy Lásky (česky 1990) Carla Dossiho v překladu Jiřího Pelána. Jeho vlastní a nejnovější kniha nese titul Glosy mezi řádky a sestává ze čtrnácti oddílů, z nichž ten titulní je i posledním. Fontana kombinuje verše s aforismy, hříčkami a skutečně s glosami, ale někdy váháme, kam zrovna útvar zařadit. Jindy víme, že jedno nevylučuje druhé. „Sluneční hodiny mají jen jednu ručičku, ale ručí za ni.“ Kniha začíná oddílem „Obrazů a snů“ Pinakotéka: „Ňadra oblaků nejsou tak modrá jak zdá se / některým pilotům.“ Následuje rozsáhlejší sbírka veršů Vzpoura básní, uvedená dvěma slokami s titulem Jarní pouť. Matějská pouť na začátku jara nám dává zapomenout zimní mrazy. Z rána na zemi najdeš ještě ledová zrcátka. Pod lupou se protahují životní sny.   Kolotoče s trochou závrati ubírají dnům na vážnosti. Právě se klube barevné jaro a katedrálu otevírá žlutými petrklíči. Všemu vévodí barevní kohouti! V třetí části Hesla a piny se autor vrací k aforismům, čtvrtý díl sestává z Divadelních hrátek a jednoaktovek, i když je Fontana velmi, velmi specifický dramatik. Další oddíl nás vtahuje až do Údolí slov. Recept na mošt Co uděláš nejdřív. Učeš zralou třešeň, pohladíš ji po kmeni a obvážeš všechny její bolístky. Košík s náušnicemi třešní z koruny sneseš do klenotnictví.   Pak vezmeš dudy a sevřeš je v podpaží, až zazpívají tu naši strakonickou. Pak naplň sklenice. Nemačkat příliš, lehce je prolož slunečními paprsky. Lom světla prozradí tekutý rubín. V oddíle Samá voda jsou opět kouzelné slovní hříčky (Skleněná etuje na břehu Metuje), ale i závažnější sdělení. Novela zákona Vodní zákon se sám opraví po každé povodni. Následují Auty a penalty: „Těžká není lež – těžký je hřích.“ „Synagoga Vincenta van Gogha.“ „Samota zahání duši do rohu.“ Nezahání ji tam hned a pokaždé, dodal bych, ale často. Chápal to i výš zmiňovaný Carlo Dossi. Následují Ivanovy Městské variace a maně upomenou na Ajvazova Města. „V Londýně máchneš nožem a z mlhy plátky šunky odletí.“ „Symboly srp a kladivo jdou do dražby v Sotheby. Vyvolávací cena je navždy.“ „Na Palmovce najdeš horký rovník. Najdeš tam i model kulového blesku.“ Citujme i z oddílu Loby a kraťasy. „Hoří Notre-Dame. Jestlipak se Quasimodo zachrání.“ Oddíl Hříchy a odpustky sestává také z cihliček struktury méně božské a Odlety... Například s brexitem si věru hlavu nedělají: Císařská laboratoř V laboratoři Na Královce, v níž se paprsky slunce po přidání mědi, kobaltu a po důkladném promíchání zanedlouho změní ve zlaté mlčení.   Poslední pokus v pravé poledne odlíti paprsek slunce. Poslední šance pro alchymistu Magistra Edwarda Kellyho, před odjezdem z Prahy a jeho druha Dr. Lee do staré dobré Anglie. Pak přilétají, stránku po stránce, další a další básně Odletů: Davidova věž, Všechno už tu bylo, Bůh a klec, Kybernetická válka, Co vše lze zaokrouhlit, Únik informací, Pouštní zóna, Stolová hora, Tři města, Zlaté české ručičky, Peřina, Židovská škola, Královský rubáš, Týden v Sedmihorkách, Návštěvní řád městského parku, Zlo. A Františku Nábělkovi připsaná báseň Ouckland. Železná opona Za ta dlouhá léta nepamatuji tak chladnou a dlouhou zimu Meluzína smutně fouká na okarínu. Sám vítr dnes hraje na bicí. Železná opona rozděluje ulici.   Den za dnem stojí slunce na nohou. Před oponou za oponou – orchestr hraje kolem dokola tiché requiem. Vše řídí agent vítr. Fontanova kniha pokračuje pasáží Místopisné značky a mapy (V Radotíně dostaneš dobrou náladu/ nebo taky přes kušnu!) a přichází „Babiččin herbář“ Botanicus. Fontana je nejen tady autorem miniatur, které spojuje neviditelný surrealistický les mýtů. Těch mýtů, které prosvětlují životy nás všech. Je šance najít cestu k záchraně této civilizace? Nevíme. Ale zatímco Petr Zelenka – po natočení filmu Modelář – váhá, máme-li věřit rozhovoru s ním, Ivan Fontana ví, že šanci jsme už propásli. Ale umění a poezie nejsou zničitelné artefakty. Na jejich křídlech snad proto znovu vzlétne i člověk.   Ivan Fontana (Mojmír Soukup): Glosy mezi řádky (stav k 16. 6. 2019). Ilustrace Václav Hollar. Vydalo nakladatelství KAMPE. Praha 2019. 170 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-08-15 16:00:00

I skvělé věci končí: Živelná show na Křižíkově fontáně se po pěti letech v srpnu loučí

Velkolepá show Magická fontána přibližující život a dílo Františka Křižíka zazáří letos v srpnu na Křižíkově fontáně naposledy. Odehrají se tu derniéry velkolepého představení, které vtáhne naposledy diváky do děje prostřednictvím vody, ohně a světla. Naposledy bude Magická fontána k vidění 22. a 23. srpna 2025.

Čas načtení: 2019-10-13 14:26:57

Opravdu chceme vzkříšení Islámského státu a Erdoganovy Novoosmanské říše?

Válka v severní Sýrii není vzdálená. Nejen proto, že Sýrie je relativně blízko Evropy. Ale i proto, že „Operace Fontána míru“, kterou podpořil i náš premiér Andrej Babiš na summitu OSN, vyhnala k dnešnímu dni, to jest neděli 13. října, z domovů více než 100 tisíc lidí. Co by ubohá Evropa, jejíž vlády se děsí přílivu uprchlíků natolik, že podpoří i genocidu, mohla udělat jiného než pasivně přihlížet? Nemá armádu, nemá samostatnou zahraniční politiku. Zahraniční politiku jí určují USA a NATO. Jalová vyjádření znepokojení různých evropských politiků či představitelů EU neznamenají vůbec nic. Rezoluci přijmout nechtěli. Rezoluce v Radě bezpečnosti OSN vetovaly Rusko i USA. Žádost o „uměřenost“ z úst generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, zdvořilá prosba, kterou přednesl při své návštěvě Ankary, to už je vysloveně výsměch. Výsměch kurdským bojovníkům, kteří v pozemním boji porazili IS v severovýchodní Sýrii. Ale hlavně výsměch těm více než 100 tisícům lidem, kteří jsou na útěku z domova. Město Kámišlí má, či spíše mělo, 200 tisíc obyvatel. Bylo bombardováno a byly civilní oběti. Turecko se systematickým bombardováním snaží vyhnat lidi z měst a vesnic, aby jednotky Svobodných demokratických sil (SDF) neměly podporu. Uprchlíkům nikdo koordinovaně nepomáhá, spí venku nebo ve stanech. Nestačili si ani vzít dostatek zásob. K tomu hlásí různé agentury značný počet uprchlých vězňů, bojovníků Islámského státu, z bombardovaných zajateckých táborů a dokonce z bombardovaného vězení pro ty nejnebezpečnější ISISmany v Kámišlí. V kurdských věznicích a zajateckých táborech je 12 tisíc bojovníků IS, které Kurdové pořád ještě hlídají! Tito vězni představují časovanou bombu. Nelze si dělat iluze o tom, že jakmile uprchnou či budou osvobozeni tureckou armádou, odeberou se někam domů. Okamžitě nastoupí k boji pod tureckou vlajkou či znovu pod vlajkou IS a budou postupovat společně proti Kurdům – zatím. IS a Turecko, jak skandují Kurdové na demonstracích, jedno jsou. Jsou v naprosté symbióze. Bombardování vězení a táborů jistě nejsou náhodná. Z tábora Ain Issa poté, co byl bombardován, uprchlo podle agentury ANF nejméně 100 islamistů. Kdo si tedy ještě myslí, že válka v Sýrii se týká Sýrie, možná tak ještě Turecka a Ruska, měl by se urychleně probrat. A ptát se, kam zamíří uprchlí džihádisté. Někteří budou bojovat v oblasti, páchat stejná zvěrstva jako v době rozkvětu IS – ovšem tentokrát pod ochranou armády členského státu NATO. Mnozí ale jistě zamíří do Evropy. Jak ostatně řekl Donald Trump, když poněkolikáté obhajoval své rozhodnutí odvolat americké vojáky ze severní Sýrie (13. října americký ministr obrany Mark Esper oznámil, že američtí vojáci se kompletně stahují): „Uprchlí bojovníci IS nepředstavují pro USA žádné bezpečnostní riziko, protože tak jako tak zamíří do Evropy.“ Tento výrok, spolu s další perlou, že totiž Kurdové hájili jen svou zem, ale USA jim pomohly, na rozdíl od Kurdů, kteří nepomohli Američanům v Normandii, oběhl svět a ukázal v plné nahotě, jaký že ignorant je americký prezident, „nejmocnější muž světa“. Další „nejmocnější muž světa“, Vladimír Putin, ignorant není, podobná „upřímná“ vyjádření bychom u něj marně čekali. Je ovšem jedním z architektů plánu „Fontána míru“. Turecko je pro něj nepostradatelný partner, takže etnické čistky vadit nebudou. Zdá se, že prezident Putin navazuje na nejtemnější stránky ruské, potažmo sovětské historie. Chybí mi vyjádření prezidenta, který nominálně Sýrii vládne, Bašára Asada. A to sleduji zprávy denně. Cosi mi říká, že do dění nemá moc co zasahovat. Prostě mu velmoci společně nadiktovaly místo Kurdů za souseda džihádisty v tureckém žoldu, tak se s tím musí smířit. A to nemluvím o znovuzrození IS. Ministr zahraničí Sýrie Fajsal Makdad dal průchod své nechuti vůči Kurdům a ve čtvrtek v Damašku řekl: „Nebudeme akceptovat dialog ani žádné rozhovory s těmi, kteří se stali rukojmími zahraničních sil. Na syrské půdě nebudou agenti Washingtonu podporováni.“ Turecká armáda míří na syrská ropná pole. Jak napsal server Strategické myšlení: „Turecko může v případě, že ofenzíva v severní Sýrii půjde dobře, zvážit postup a ovládnutí této nejbohatší oblasti Sýrie. Je možné, že se zde hraje mnohem vyšší hra. Náhlé zkrotnutí Asadova režimu, který v podstatě již celou oblast severní Sýrie odepsal, znamená, že došlo zřejmě k rozhodnutí na vyšší úrovni. Je zcela možné, že karty byly rozdány na úrovni Putin – Erdogan. Pro Rusko je klíčové zabezpečit syrskou provincii Latakia (klíčová námořní a letecká základna ve středomoří) tím, že dostane pod kontrolu provincii Idlíb a s konečnou platností zbaví Sýrii džihádistické opozice tamtéž. To se nyní možná uskuteční, Turecko přesouvá své džihádisty právě na sever proti Kurdům.“ {loadmodule mod_tags_similar,Související} Když jsem před pár dny psala, že ze Sýrie zbyde Damašek a poušť, ani jsem netušila, že to tak rychle potvrdí i někdo jiný. Jsou tací, kteří sveřepě věří tomu, že Rusko podporuje Asada. Nu, Rusko, jako všechny velmoci, podporuje především samo sebe. A Asad bez ropy mu určitě tak moc nevadí, tím bude povolnější. Stačí vojenská základna. V případě sázky na Erdogana coby partnera je to ovšem jízda na tygru, kterou vybalancovat nebude jednoduché ani pro Putina. Ať už věříme legendám, že Kurdové si za svůj osud můžou sami, protože si vybrali špatné spojence či ne, ani ten nejzpozdilejší občan Evropy by se neměl škodolibě radovat z toho, že „dostávají za vyučenou“. Protože s nimi dostaneme za vyučenou my všichni. Nejen kvůli tomu, že hájili naše „západní hodnoty“, které my sami hájit neumíme. Nejen kvůli tomu, že na uprchlických trasách přibyde džihádistů, kteří se jistě nejedou do Evropy rekreovat. Ale také proto, že Erdogan s množstvím dobytých území sílí. Kdo se chce podívat, jak vypadala Evropa před pár sty lety, jeďtě na Slovensko do Komárna a podívejte se na zbytky mešity na druhém břehu Dunaje. Taky tam brzy může stát nová. Nejdále se k odsouzení tureckého vpádu, který měl za cíl vytvořit „bezpečnou zónu pro uprchlíky“, vyjádřil jasný vítěz podzimních parlamentních voleb v Rakousku Sebastian Kurz (ÖVP): „Invaze Turecka do severní Sýrie musí být odsouzena co nejsilněji. Jako Evropská unie nemůžeme jen čekat, protože lidé, kteří trpí nejvíc, jsou lidé tam na místě, a my v Evropě pak také pocítíme důsledky nového přílivu uprchlíků.“ Jenže na konkrétní činy musí být vůle zbytku světa – a ta zjevně není. Vypadá to, že svět se sjednotil na tom, že chce vzkříšení Islámského státu a Erdoganovy Novoosmanské říše. Minimálně to tak vypadá.

Čas načtení: 2024-04-16 06:10:43

Kašnu na Moravském náměstí napustili mimořádně o měsíc dříve

Brno, 16. dubna 2024 - Po několikaměsíční přestávce je opět v provozu fontána na Moravském náměstí. K napuštění takzvaného brněnského moře došlo letos o téměř měsíc dříve než obvykle. Fontána tvoří jednu z hlavních dominant parku na Moravském náměstí a patří mezi oblíbené návštěvnické atrakce. Celý článek...

Čas načtení: 2024-04-29 15:05:37

Spievajúca fontána v Košiciach je opäť v prevádzke, podľa primátora je najmodernejšiou v Európe a jediná s umelou inteligenciou

29.4.2024 (SITA.sk) - Spievajúca fontána na Hlavnej ulici v Košiciach je opäť v prevádzke. Najväčšia rekonštrukcia v jej histórii si vyžiadala temer 1,8 milióna eur, miliónom prispela Nadácia U......

Čas načtení: 2024-05-13 15:09:00

Ikonická Zpívající fontána na Pražském hradě: Po opravách se znovu „rozezní“!

Návštěvníci Královských zahrad Pražského hradu si od úterý budou moci opět poslechnout Zpívající fontánu, jež byla od podzimu 2022 mimo provoz. V tiskové zprávě to uvedl odbor komunikace Hradu. Vstup do zahrad je zdarma. Fontána, která stojí před Letohrádkem královny Anny, pochází z 16. století. Voda tryská z lidských a zvířecích hlav, dopadá na kovové desky a „zpívá“.

Čas načtení:

Na Hradě se rozezní Zpívající fontána

Fontána byla od poškození na podzim roku 2022 a zahájení restaurátorských prací mimo provoz. Návštěvníci Královských zahrad Pražského hradu si ji mohou poslechnout opět od zítřka, a to vždy od deseti hodin dopoledne do sedmi večer. Vstup do zahrad je zcela zdarma, rovněž bezpečnostní kontroly byly loni zrušeny. „Zpívající fontána je mimořádně hodnotným renesančním dílem. Protože je ale po staletí trvale vystavena povětrnostním vlivům, nevyhnuly se…

Čas načtení: 2025-07-13 09:56:00

Intimní hrátky přímo v římských památkách? Pár turistů si to rozdával ve Fontáně di Trevi

Slavná Fontána di Trevi v Římě se minulou sobotu stala dějištěm dosud nevídaného chování. Páreček turistů se nestyděl oddávat milostným hrátkám přímo na fontáně. Nevadil jim ani ohromný dav ostatních návštěvníků. Horké chvilky zachytil svědek na video, které nyní koluje po sociálních sítích.

Čas načtení: 2024-02-16 17:51:16

ČIŽP prošetřuje navážku odpadní zeminy v obci Trnová u Prahy

Česká inspekce životního prostředí zahájila šetření v případu navážení odpadní zeminy v lokalitě developerského projektu Fontána 5 v obci Trnová. Dle zjištění ČIŽP bylo na předmětnou lokalitu navezeno enormní množství odpadních zemin, které byly na větší části dotčených pozemků rozhrnuty do rozlohy přibližně 18 hektarů. Tyto terénní úpravy jsou,... ...

Čas načtení: 2021-04-11 09:48:06

Kniha Jezuita v Číně popisuje první závažné setkání dvou tisíciletých civilizací

Kniha Jezuita v Číně líčí životní dobrodružství Mattea Ricciho (1552-1610) ctěného jako symbol prvního setkání Evropy a Číny. Tento jezuitský misionář jako první Evropan dlouhodobě pobýval v Říši středu. Oplýval nejen silnou osobností, ale také výjimečnou pamětí, ovládal dokonale čínskou řeč a stal se i prvním překladatelem děl klasického čínského kánonu do latiny, prvním zprostředkovatelem čínské kultury Západu. Jezuita v Číně je zpráva o prvním závažném setkání dvou tisíciletých civilizací, text, který přibližuje pochopení současné Číny, Číny tisícileté, a snad i Číny budoucí. V této velmi důkladné biografii se autorce, uznávané historičce vědy, podařilo shrnout důležité peripetie nekonečné cesty, kterou Li Madou, jak je Ricci čínsky nazýván, v čínské zemi a kultuře na konci významné dynastie Ming podnikl. Portrét, který životopis načrtl, ukazuje energického, odvážného misionáře obdařeného silnou láskou k vědě a podivuhodnou intelektuální zvídavostí, díky níž pronikl do tajů konfuciánské filozofie, čínské mentality a zároveň významně přispěl k vývoji matematicko-astronomického poznání v tehdejším čínském světě. Na rozdíl od předchozích pokusů o Ricciho biografii tento životní příběh neglorifikuje hrdinu či světce, neupřednostňuje apoštola či vědce, nýbrž ukazuje Ricciho jako člověka, historické a lidské rozměry kolosálních výzev, kterým musel v Číně čelit. Možná nejzajímavějším objevem však bude, jak relevantní jsou Ricciho poznatky, které nám i dnes, navzdory dobovým předsudkům, umožňují osvětlení toho, co se děje v Číně současné.   Ukázka z knihy   Prolog: V hábitu mandarína Zhaoqing, Čína, 10. září 1583 Za Japonskem se rozkládá ohromná říše těšící se hlubokému míru, jež je podle portugalských obchodníků v otázkách uplatňování spravedlnosti na vyšší úrovni než kterýkoli z křesťanských států […] Číňané, které jsem zahlédl […] se velmi ochotně a se zapálením učí […] nic ovšem nenaznačuje,že jsou mezi nimi křesťané. František XaveriusJ   Audience Prefekt Wang Pan byl oděn v širokou tuniku z růžového hedvábí, na prsou mandarínský čtverec s delikátně propracovanou výšivkou dvou divokých husí. Rukávy měl dostatečně dlouhé a široké, aby zakryly ruce. Na bohatě zdobeném pásu visely ozdůbky ze stříbra, dřeva a slonoviny. Pokrývku hlavy, černou jako jeho kožené botky, tvořila tvrdá čepička s prohnutým okrajem, jenž po obou stranách směřoval k ramenům. Z šatu i postoje tohoto funkcionáře středního věku spravujícího jihočínský kraj velký jako menší italský stát čišela vážnost. Jeho vzezření nebylo otázkou osobního vkusu, náhody či touhy po okázalosti, nikoliv, vše odpovídalo přesnému protokolu stanovenému v hlavním městě, na dvoře císařově. Jisté detaily v ošacení, především druh ptáka vyšitého na náprsence, ukazovaly, že „mandarín“ – termín, kterým Portugalci označovali vysoké čínské hodnostáře, vzešlý ze slovesa mandar, tj. rozkazovat – zastával čtvrtý z devíti stupňů císařské byrokracie. Ačkoliv se nenacházel na samém vrcholu státní administrace, jeho moc stačila bohatě k tomu, aby v člověku tváří v tvář vyvolával silný pocit bázně. Seděl na trůnu s vysokými opěradly a impozantním lenochem, ruce opřené o stůl z tmavého dřeva, na němž ležely svitky pokryté damaškem. Na elegantním stojánku ze dřeva a malovaného porcelánu s motivem draka byly uloženy štětce s dřevěnou a bambusovou rukojetí různých velikostí, vedle jako obvykle ležel hlazený černý kámen na roztírání inkoustu spolu s ptáčkem z bílého jadeitu sloužícím jako konvička na vodu. Za prefektem se vyjímala knihovna s asymetrickým dělením, v které byly vystaveny modrobílé porcelánové vázy a nefritové sošky zdobené jemnou intarzií. Spolu s několika čínskými občany klečí před hodnostářem i dva mladí misionáři s evropskými rysy a vyholenou hlavou, v jednoduché tunice z šedé bavlny, ne nepodobné šatu buddhistických mnichů. Řeholníci sotva rozuměli nelehkému jazyku svých společníků, teprve se seznamovali s kulturou a zvyky této vzdálené říše ležící na samém okraji Orientu, tak odlišné od světa, který znali. Čína, s níž se nikoli bez obav pouštěli do křížku, byla zemí tajemnou a nevraživou, odmítající vstup cizincům, které považovala za nevzdělance a nepřátelskou hrozbu. Za pomoci tlumočníka a podle pravidel složitého ceremoniálu, jehož smysl jim unikal, se oba italští jezuité, Matteo Ricci a Michele Ruggieri, snaží získat od mandarína povolení k pobytu v jeho kraji. Rádi by též obdrželi pozemek ke stavbě domu a kostela, kde by v míru a v rámci platných zákonů uctívali svého Boha, Pána Nebe i Země. Je to slavnostní okamžik a datum 10. září roku 1583 si oba jezuité zapamatují na celý život. Po třiceti letech marného snažení, kdy se západní misionáři pokoušeli usadit se na území císařství, se první jezuitská mise v Číně dynastie Ming stává skutečností. Díky ní se otvírá jedno z nejdůležitějších období v kulturní výměně mezi Západem a Východem. Pro Mattea Ricchiho, jemuž bude za měsíc jednatřicet, začíná dobrodružství lidské, intelektuální a duchovní, které se nikdy neskončí.   Michela Fontana je vysokoškolská pedagožka na Università degli studi di Milano, publicistka a sinoložka. Po studiích matematiky se věnuje převážně historii věd. Držitelka Knight Science Fellowship na MIT, vítězka Glaxo Prize za úspěchy ve vědecké žurnalistice, Pirelli Internation Award za propagaci vědy a Grand Prix de la Biographie Politique z roku 2010 za životopis italského misionáře, překladatele, vědce a cestovatele Mattea Ricchiho. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-08-22 17:21:20

Bon Appétit! Společná taneční inscenace Baletu Národního divadla a Laterny magiky

Premiérové uvedení nového projektu, který vznikl ve spolupráci souborů Baletu Národního divadla a Laterny magiky, taneční inscenace Bon Appétit!, se uskuteční 10. září. Pod toto přání dobré chuti k jídlu i do života se podepsali choreograf Jan Kodet a režisérský tandem SKUTR (Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský) se svým tvůrčím týmem. Novinka Bon Appétit!, která je určena především mladému publiku se zájmem o moderní hudbu a tanec, byla inspirovaná fascinací jídlem, kterou tvůrci společně sdílejí. Jde o ryze autorské divadlo, které nemá scénář ani libreto, protože se vyvíjí od první schůzky až do premiéry a v kterémkoli okamžiku se může vydat novým směrem. „S touto metodou jsem se setkával pravidelně například v zahraničí, vznikají tak inscenace tanečního divadla a současného tance, je to běžná praxe,“ vysvětluje postup, který však není obvyklý v Národním divadle, choreograf Jan Kodet. Asociace, které tvůrci na scéně oživili, se samy podobají volným veršům, když se snaží přiblížit nám tyto své pocity do inscenace vtělené: „Útržky příběhů, vnitřní světy lidí, které jsme minuli na ulici nebo ve snu. Strach, hledání a nalézání. Plynutí času. Radost z dobře udělané palačinky. Pomeranč a jeho tajemství pod kůrou. Odhozený kelímek. Osamělost za stolem. Dotek. Absence dotyku. Francouzština – jazyk kuchařů. Fontána čokolády. Zmražené a rozmražené city uprostřed chladícího boxu na potraviny, nebo spíš na život... To vše v inscenaci tanečníci vyjadřují zejména pohybem, ale občas i slovem a zpěvem. Z mnoha takových střípků si může divák poskládat vlastní příběh a vlastní svět, který vyvoláte anebo zakončíte souslovím Bon Appétit!,“ přibližuje více Martin Kukučka. Hlavou uměleckého týmu je choreograf Jan Kodet: „Bylo jen logické vyjít z tématu, kterým člověk žije. O jídlo však jde jen v prvním plánu. Téma před námi otevřelo spoustu asociací a dalších cest k tanečním obrazům, které jsou konkrétnější i abstraktnější, dotýkají se mezilidských vztahů, užívání si života, ale i environmentálních problémů.“ Nejpevnějším rámcem inscenace je scénografie, která se vždy vyrábí v pevně stanoveném harmonogramu a stává se tak neměnnou složkou. Jejím autorem je Jakub Kopecký, který pro Laternu v minulosti vytvořil výpravu například k inscenaci Human Locomotion, pro Balet ND k Čarodějově učni nebo k činoherní Kytici (za úspěšnými inscenacemi stojí i stejná tvůrčí trojice Jan Kodet + SKUTR). Inscenaci dominuje také soudobá hudba Ivana Achera, který pro každou scénu komponuje v jiném stylu. Jak již bylo řečeno, nechybí ani zpěv. Interpretkou choreografie i písňového textu je demisólistka Baletu Kristina Kornová. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-10-18 09:11:18

Současná kurdská Varšava se jmenuje Seré Kaniyé

V kurdském městě Seré Kaniyé v oblasti Rojava na severu Sýrie zažívají obyvatelé nejstrašnější stránku války. Nepřetržité bombardování a ostřelování. Turecké letectvo proti civilistům použilo dokonce fosforové bomby, které zakazuje Úmluva o zákazu chemických zbraní. Největší světové velmoci přihlíží genocidě národa, který jim pomohl v boji si Islámským státem (ISIL). US Army se na pokyn prezidenta Donalda Trumpa stáhla z oblasti. Rusové a Syrská arabská armáda zabrali některá území doposud spravovaná kurdskou samosprávou. Do bojů proti turecké agresi však nezasahují. Ruské letectvo nechává Turecku volné nebe k bombardování v pásu 30 km podél hranic. Tedy v místě, které chce Erdogan zabrat. Opravu zvláštní pojetí ochrany územní celistvosti Sýrie. Stejnou zradu zažili Češi a Poláci Počtem malé národy jako Češi a Poláci zažili zradu „velkých“ spojenců několikrát. Polští jezdci prolomili v roce 1683 obklíčení Vídně osmanskými vojsky a zabránili vyhladovění a kapitulaci města. Po příchodu posil zatlačili Turky zpět a zastavili muslimskou invazi do Evropy. Rakousko se mu za to v letech 1772 až 1795 odvděčilo účastí na trojím dělení Polska mezi Rusko, Prusko a Rakousko, v jehož důsledku Polsko zaniklo. Mezi Rusko a Německo bylo Polsko rozděleno i v roce 1939 paktem Molotov – Ribbentrop. Západní spojenci sice Německu vyhlásili válku, na Berlín však místo bomb padaly z britských letadel neškodné letáky. Francouzi nečinně seděli v Maginotově linii a čekali, až ji nacistická vojska obejdou přes Belgii. Před Polskem spojenci zradili v září 1938 Československo. Bez účasti naší vlády se v Mnichově dohodli, že máme Hiterovi předat pohraničí i s opevněním. Bez boje. Francouzi a Britové zradili národ, jehož příslušníci spolu s jeho vojáky bojovali proti německé agresi za 1. světové války. K okupaci zbytku Československa již Hitler souhlas Britů a Francouzů ani nežádal. O pár měsíců později se britské RAF zatraceně hodil každý československý pilot, který jí pomáhal v bitvě o Británii. Britové se ubránili i díky pomoci „těch nemnohých“ Čechoslováků, kteří bojovali na britském nebi i v den, kdy už RAF neměla žádné zálohy. Přesto nás před koncem války na konferenci v Jaltě bez výčitek předali do sféry vlivu Stalina. Historie Kurdů s v mnohém podobá osudu Čechů a Poláků. Západním spojencům pomohli porazit Osmanskou říši v 1. světové válce. Na mírové konferenci ve Verseilles a v Lausanne se na ně Britové a Francouzi vykašlali. Místo slíbeného vlastního státu byla Kurdy obývaná území rozčtvrcena mezi nově vzniklé Turecko, Persii a britskou okupační zónu, z níž později vznikl Irák, a francouzský protektorát, z něhož vznikla Sýrie. Kurdové se v posleních letech hodili Západu i Rusku při bojích s Islámským státem (ISIL). Američané i Rusové na islamisty útočili jen ze vzduchu, kam na ně nepřítel nemohl. Nejtěžší práci při pozemních bojích, nechali na Kurdech a Syřanech. Po porážce ISIL Kurdové zažívají trojí zradu Západu i Ruska. V roce 2018 vydali Rusové turecké armádě a džihádistům kurdský kanton Afrín. Den před tureckou invazí odsud po dohodě s Erdoganem stáhli svoji leteckou základnu. Před několika dny se těsně před tureckou invazí do oblasti Rojava v severní Sýrii stáhla US Army a krátce na to i letectvo. Kurdové v nouzi požádali o pomoc Syrskou arabskou armádu. Asasova vojska spolu s ruským letectvem přišla. Ale nepomáhají Kurdům v místech největšího ohrožení tureckou agresí. Zabrala část území, které doposud existovalo na samosprávném principu. Do přímých bojů s tureckou armádou a džihádisty však nezasahují. Možná je to součástí dohody, nikdo přesně neví. Nejhorším úsekem fronty je nyní město Seré Kaniyé. Leží na hranicích s Tureckem a již déle než týden odolává téměř nepřetržitému tureckému bombradování a ostřelování děly a raketami. Od středeční noci je obklíčené ze všech stran. Kurdští obránci bojují s Turky a džihádisty o každou trosku domu, podobně jako Rusové ve Stalingradu. A stejně jako Poláci při Varšavském povstání v roce 1945. Obávám se, že kurdské pohraniční město čeká stejný osud. Syrská armáda stojí 30 kilometrů od oblíčeného města a nejde mu na pomoc. Ruské letectvo neprovádí žádnou ochranu vzdušeného prostoru nad touto oblastí Sýrie, jak se k tomu zavázalo ve smlouvě s Asadem. Stalin kdysi nechal zastavit ruskou ofenzívu a počkal na dobytí Varšavy vojsky SS. Ani Američané ani Rusové nechtějí jít do konfliktu s Tureckem, které momentálně vytváří největší ohrožení světového míru. S vojenskou diktaturou, která tvrdí, že je spojencem USA v rámci NATO, ale zároveň je i ruským trojským koněm v této organizaci. Proč je turecká invaze Co se děje v Rojavě, tedy severní Sýrii? Ptají se mnozí. Je to zhruba takto: 2. největší armáda NATO a 10. nejlidnatější světová vojenská velmoc čítající 75 milionů obyvatel útočí na sousední region, který má nanejvýš tři miliony obyvatel a jehož obránci – dokud je USA jakž takž nevyzbrojily po obléhání města Kobání – bojovali proti ISIL s kalašnikovy AK-47 obalenými lepící páskou. Toto není válka. Toto je genocida. Jedná se o etnickou čistku. Toto není turecko-kurdská „válka“. Jedná se o úmyslnou, plánovanou, systematickou politiku demografických změn a neoosmanských aspirací spojených se silnými islamofašistickými tendencemi. Jedna z nejsilnějších svrchovaných vojenských sil na světě útočí na skupinu civilistů, organizovaných v sebeobranných jednotkách, kteří v době divokých útoků ISIL neměli na výběr v globálním tichu, které ostatně panuje kolem agrese na jejich území i dnes. V těchto odstavcích jsem parafrázovala slova Hawzhin Azeez, kurdské aktivistky, publikující na svém webu.  Po devíti dnech bombardování, ostřelování a vražedného řádění protureckých džihádistů dosáhla zrada západních spojenců na Kurdech ve čtvrtek 17. října svého vrcholu. Donald Trump slavnostně ohlásil, že jeho viceprezident Mike Pence dosáhl velkého vítězství ve vyjednávání – pětidenního příměří s Tureckem na hranicích severní Sýrie. Zachrání to prý miliony životů. Podmínky jsou „výhodné“ – SDF, tedy kurdské jednotky se stáhnou 30 kilometrů od hranic, tedy mimo pásmo, které chce Turecko obsadit a umístit tam „syrské uprchlíky“. Kurdů se samozřejmě nikdo na nic neptal – napřed zrada a pak rovnou prodej. Vážení spojenci NATO mohou agresí dosáhnout čehokoli. Hlavní body „dohody“: YPG by se měly vzdát všech těžkých zbraní, stáhnout se ze svých pozic, USA prý stojí za bezpečnostními zájmy Turecka. Bezpečnostní zónu by měla ovládat turecká armáda. Těžko si představit, že na to SDF přistoupí. V daší fázi, pokud neuposlechnou, mohou zřejmě počítat s tím, že budou označeni za teroristy i oficiálními místy v USA a bude proti nim zahájeno „kárné řízení“. Kam až Turci mohou zajít Od středy minulého týdne, kdy turecká armáda zahájila pozemní fázi operace „Fontána míru“, došlo k strašlivé morální devastaci naší civilizace. Obchodníci v čele států si to samozřejmě neuvědomují, hlídají kvartální výkazy svých firem. Třeba Trump Towers. Lidé, občané jejich zemí, kteří ještě nemají místo srdce kreditky či měšce s penězi, tu ale devastaci vidí. Neboť zrada je nejhorší z lidských zločinů. Kurdům zřejmě nebylo moc platné ani to, že se dohodli s prezidentem Sýrie Bašárem Asadem na předání severní Sýrie, tedy i Rojavy, pod jeho správu a ochranu. Syrská armáda obsadila Manbídž a Kobání, ale dál se moc nehrne. Město Seré Kaniyé, které Turci stále nemohou dobýt, je druhým Kobání, které kdysi Kurdové za cenu velkých ztrát ubránili před ISIL. Tehdy se vzdušnou podporou mezinárodní koalice. Dnes jim padají na hlavu turecké bomby a nikdo jim v tom nebrání. Rusové žádný ochranný štít nad Rojavou neutvořili, stejně jako předtím NATO. Ruský prezident Putin se domnívá, že vážený spojenec Turecko nepůjde dál, než žádá ochrana jeho hranic. Vážený spojenec ale pořád trčí u města, které se mu nedaří dobýt. Bojuje se tam dům od domu, ve městě jsou lapeni i civilisté. Bombardování je plošné. Příměří nepříměří, turecká armáda i proturečtí džihádisté útočí dál a lidé umírají. Z více zdrojů přišly zprávy o použití fosforu a napalmu v tomto městě. Hovoří o tom i lékaři, ošetřující zraněné. Děje se to samé, co se dělo loni v Afrínu - v přímém přenosu. Lidé v ulicích apelují na své vlády, ale ty už dávno nevládnou a jejich loutkovodiči mají jiné zájmy než trestat důležitého obchodního partnera. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Z města Seré Kaniyé civilisti utéct nemohou, kurdská samospráva marně volá po vytvoření sanitárního koridoru, kudy by mohli z města uprchnout. Jinak je na útěku podle mezinárodních humanitárních organizací kolem už 300 tisíc lidí. Markéta Kutilová a Lenka Klicperová, které se ve čtvrtek ze Sýrie vrátily, hovoří na svých facebokových profilech o všudypřítomném zoufalství a utrpení lidí, kteří se ptají – proč? Ano, proč. Vždyť je to jen dobrý obchod. Kurdy už nikdo nepotřebuje – ale kdekdo potřebuje jejich území. Je tam voda, ropa a cement. Dnes už definitivně víme, že nemají šanci. Jako jsme ji neměli my v letech 1938 a 1939. Napřed pohraničí, pak celé Československo. Napřed 30 kilometrů, pak celá Rojava. Co by svět neudělal pro uprchlíky. Musí přece mít kam jít – i za cenu genocidy národa, který bojoval proti jedné z příčin, jež uprchlickou krizi způsobily – proti terorismu Islámského státu. Není nad to, schovat ohavné činy do ušlechtilého hávu. Mimochodem, zmíněné mezinárodní humanitární organizace, například Lékaři bez hranic, ze Sýrie odjely. Prý před Asadem, jak uvedly zmíněné válečné reportérky, které viděly, jak v luxusních autech míjely zástupy uprchlíků. Zůstal jen Červený půlměsíc – a situace lidí bez domova je neúnosná. Kolik civilistů je v současné době v městě Seré Kaniyé, to je těžké dohledat. Co se ví, je, že jsou stovky mrtvých civilistů a stovky mrtvých bojovníků YPG a SDF, těch samých, kteří bojovali proti ISIL. Koho ještě Erdoganovi prodají? Situace je ale jasná – dříve či později zde dojde k masakru. A na jiných místech k dalším masakrům. Tyto životy budou vyňaty z těch milionů „zachráněných“ Mikem Pencem a Recepem Tayyipem Erdoganem. Ani další sankce nebudou. Nic se nestane. Svět jen oněmí a na dlouho, hodně dlouho se nevzpamatuje. Do globálního ticha budou znít jen poslední výkřiky zrazených a postradatelných. Těmi ale můžeme být brzy i my. Turecký ministr „obrany“ Hulusi Akar sdílel začátkem týdne na svém twitteru mapu Turecka, ale ne mapu ledajakou mapu. Podle ní Turecku náleží části pevninského Řecka až k Soluni, ostrovy v Egejském moři, severní Sýrie, Irák, západní Írán, jižní Gruzie, samozřejmě Arménie, celý Kypr a dokonce bulharská Varna. Jistě jen takový žertíček váženého spojence. Pro obchodníky. Pro lidi, kteří ve zmíněných zemích žijí, by to mělo být varování, aby si obchodníky a převodní páky koncernů přestali volit do čela svých států. Než prodají i vlastní občany.

Čas načtení: 2024-02-28 07:41:05

Do Trnové se navážela kontaminovaná zemina

Česká inspekce životního prostředí pokračuje v kontrolních úkonech v k.ú. Trnová u Jíloviště v lokalitě developerského projektu Fontána 5. Jak jsme již informovali, na tuto lokalitu bylo navezeno enormní množství zejména odpadních výkopových zemin a také dalších stavebních odpadů za účelem provádění nepovolených terénních úprav. ČIŽP a orgány ochrany... ...

Čas načtení: 2024-03-04 12:00:00

Píšťalka z Básníků i Zuzana z Fontány. Eva Vejmělková slaví 55. narozeniny

Herečku Evu Vejmělkovou znají diváci zejména jako Píšťalku ze snímku Jak básníkům chutná život nebo představitelku titulní role z hudební trilogie Fontána pro Zuzanu. Rodačka z Karviné slaví 4. března pětapadesátiny.

Čas načtení: 2024-03-04 13:20:00

Píšťalka Eva Vejmělková slaví 55 let. Byla sex symbolem 80. let, dnes se věnuje psychologii

Herečku Evu Vejmělkovou, která se narodila 4. března 1969 v Karviné, znají diváci zejména jako Píšťalku ze snímku Jak básníkům chutná život nebo představitelku titulní role z hudební trilogie Fontána pre Zuzanu.

Čas načtení: 2024-03-05 09:13:00

Kofola může koupit Pivovary CZ, výrobce značek Holba a Zubr. Povolil to ÚOHS

Brno - Skupina Kofola ČeskoSlovensko může koupit většinový podíl ve firmě Pivovary CZ Group, která vyrábí piva značek Holba, Zubr a Litovel a společnost Fontána, který na území Česka prodává alkoholické...

Čas načtení: 2024-03-05 09:40:34

Kofola může koupit výrobce značek piv Holba, Litovel a Zubr. Povolil to ÚOHS

Skupina Kofola ČeskoSlovensko může koupit většinový podíl ve firmě Pivovary CZ Group, která vyrábí piva značek Holba, Litovel a Zubr a společnost Fontána, který na území Česka prodává alkoholické i nealkoholické nápoje. Transakci povolil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který o tom informoval v tiskové zprávě.

Čas načtení: 2024-03-05 09:23:00

Kofola může ovládnout pivovary Holba, Zubr a Litovel, rozhodl antimonopolní úřad

Skupina Kofola ČeskoSlovensko může koupit většinový podíl ve firmě Pivovary CZ Group, která vyrábí piva značek Holba, Zubr a Litovel a společnost Fontána, který na území Česka prodává alkoholické i nealkoholické nápoje. Transakci povolil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS).

Čas načtení: 2024-03-05 09:40:00

Kofola může koupit Pivovary CZ, výrobce značek Holba a Zubr. Povolil to ÚOHS

Skupina Kofola ČeskoSlovensko může koupit většinový podíl ve firmě Pivovary CZ Group, která vyrábí piva značek Holba, Zubr a Litovel. Může koupit také společnost Fontána, která na území Česka prodává alkoholické i nealkoholické nápoje.

Čas načtení: 2024-03-05 09:40:00

Kofola může koupit Pivovary CZ, výrobce značek Holba a Zubr. Povolil to ÚOHS

Skupina Kofola ČeskoSlovensko může koupit většinový podíl ve firmě Pivovary CZ Group, která vyrábí piva značek Holba, Zubr a Litovel. Může koupit také společnost Fontána, která na území Česka prodává alkoholické i nealkoholické nápoje.