Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-03-07 17:00:00

Další velké dotace z ModFondu podpoří spalovnu v Písku i kotle na biomasu v Trmicích a Prunéřově

Modernizační fond spravovaný Státním fondem životního prostředí přidělil v závěru loňského roku další dotace na velké projekty v teplárenství. Největší z nich se týká výstavby zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO) v Písku, fond proplatí část investičních nákladů ve výši 1,31 miliardy korun. Vyplývá to z přehledu přidělených dotací na webu Modernizačního fondu.

Čas načtení: 2023-11-21 10:52:09

Príprava vozidla na zimu. Na čo rozhodne nezabudnúť.

Správna príprava vozidla na zimu, patrí k nevyhnutným činnostiam každého vodiča. Jej hlavnou úlohou je

Čas načtení: 2023-11-21 10:52:09

Príprava vozidla na zimu. Na čo rozhodne nezabudnúť.

Správna príprava vozidla na zimu, patrí k nevyhnutným činnostiam každého vodiča. Jej hlavnou úlohou je

Čas načtení: 2025-08-12 08:10:43

Jak vařit v páře? Zkuste opomíjený způsob přípravy pro podporu zdraví

Jak vařit v páře? Zkuste opomíjený způsob přípravy pro podporu zdraví redakce Út, 08/12/2025 - 08:10 Ovoce, Zelenina a Houby Klíčová slova: 22Bet vaření v páře příprava zeleniny v páře Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Nevyžaduje vždy speciální náčiní, ve své podstatě stačí cedník a hrnec s horkou vodou – nejjednodušší příprava je ale vždy v pařáčku nebo parním hrnci. V tom je jednoduše možné zvolit program, třeba na ryby nebo zeleninu, hodit nohy nahoru užívat si jiné zábavy, třeba 22Bet her, zatímco hrnec pracuje za vás. Podívejme se na několik důvodů, proč dát vaření v páře šanci. Proč je vaření v páře výhodné pro zdraví? Oproti vaření na oleji nebo másle prostřednictvím pánve nebo hrnce, ale také smažením, je vaření v páře výrazně šetrnější metodou úpravy nejen zeleniny, ale také například masa, vajíček nebo jakékoliv jiné potraviny. Vzhledem k tomu, že v páře se vaří na výrazně nižší teplotu a že potravina nepřijde do styku s velkým množstvím nebo dokonce s jakýmkoliv množstvím tekutiny, zachovávají si potraviny mnohem více minerálů, vitamínů a dalších prospěšných složek, které jiná úprava limituje nebo dokonce zcela zničí.  Takové vitamíny, jako jsou například C a B jsou silně náchylné na teploty a proto vaření v páře chrání jejich zachování v potravinách ve srovnání s klasickou tepelnou úpravou. Aby bylo ale možné vysokou kvalitu a obsah živin zachovat, je nutné v páře vařit správně. Pro takovou zeleninu, jako jsou hrášek nebo špenát stačí 3 minuty, naopak pro mrkev a brambory je to 15-20 minut. Podobně je tomu se živinami v jiných potravinách, kuřecímu masu stačí úprava v páře během 10 minut. Důležitým faktorem je ovšem velikost, například velké kusy brambor mohou vyžadovat déle, než 15 minut.  Pro vaření v páře je možné zmínit hned několik výhod, které možná čtenáře přesvědčí tomuto stylu dát šanci:  Úprava a úklid jsou mnohem rychlejším procesem  Potraviny si zachovávají výrazně vyšší obsah vitamínů a minerálů  Jídla připravená v páře přispívají ke snížení cholesterolu  Příprava jídel v páře podporuje zdravé zažívání  Minimalizuje se používání tuků  Rovnoměrné a důkladné vaření Jde to i chutně: tipy na zajímavé pokrmy z páry Jedním z předních důvodů, proč celá řada lidí neholduje v páře připraveným jídlům je menší výraznost jejich chutí, mnohokrát dokonce může být příprava zcela bez chutě. To se však dá jednoduše napravit – a to správnou přípravou potravin před jejich samotnou přípravou v páře.  Jedním z nejlepších způsobů, jak dodat jídlu chuť je u všech variant stejná – koření. Na rozdíl od jejich zásmažky nebo vaření však v páře fungují jako infuzování. Do pařáčku je tak možné umístit, nejlépe čerstvé, bylinky a zelenina nebo maso poté natáhnout aroma i chuť těchto bylinek. Ideální jsou například bazalka, rozmarýn, koper nebo tymián s trochou vody, tímto způsobem také skvěle funguje citron (zejména pro přípravu ryb).   Dalším způsobem je marinování – v tomto případě se jednoduše marináda připraví předem, jako u jakékoliv jiné přípravy a maso nebo zelenina se v ní nechá několik hodin marinovat. V páře poté bude marináda fungovat infuzováním do pokrmů a jejich chuť tak bude výrazná. Takto skvěle funguje například doplnění marinády o česnek, med, pepř, papriku nebo kmín.    Na co si při vaření v páře dávat pozor Vaření v páře je jednoduché, přesto je možné jako u každé jiné přípravy dělat některé běžné chyby. Mezi nejdůležitější faktory na které u vaření v páře pamatovat můžeme zmínit načasování – je důležité počkat na to, až bude voda vařit (to není nutné u automatizovaných parních hrnců s programy, ty dělají vše za vás) a zároveň nenechat jídlo převařit. Dále je důležité věnovat zvýšenou pozornost manipulaci, pára je velmi horká a může způsobit i popáleniny. Přidat komentář foto Vegetables Slice Knife Chef'S - Free photo on Pixabay   Existuje mnoho způsobů, jak upravovat naše jídla, některá zdravější než jiná. Jedním z často opomíjených způsobů úpravy jídel je vaření v páře a to hned z několika důvodů. Mnoho lidí se obává, že jídla připravená v páře nejsou chutná, jiní naopak neví, jak na takovou přípravu vyzrát. Vaření v páře  se může zdát na první pohled komplikované, ve skutečnosti je však velmi jednoduché. Text obsahuje reklamní sdělení.

Čas načtení: 2025-03-12 11:30:36

Včasná příprava na moto sezónu pomůže ochránit zdraví a životy

První březnový týden nás přivítal jarními teplotami, vyšší mírou slunečních paprsků a počasím, které přímo láká osedlat motocykl nebo skútr a zahájit moto sezónu hned [...]

Čas načtení: 2025-08-12 08:28:44

Jak vaří knedlíky ve světě? Příprava napříč hranicemi a chutěmi

Jak vaří knedlíky ve světě? Příprava napříč hranicemi a chutěmi redakce Út, 08/12/2025 - 08:28 Světová kuchyně Klíčová slova: Azurslot knedlíky knedlíky v zahraničí Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Stará dobrá česká klasika se zelím Klasickým českým receptem jsou bramborové knedlíky plněné uzeným masem, nejčastěji podávané se zelím a  cibulkou. Tento tradiční recept má svou obdobu již ve středověku, jako zavedený recept jej však v české kuchyni známe od 19. století. Jeho základem je s vodou míchané bramborové těsto plněné na kostičky nakrájený nebo mletým uzeným masem a zavařené ve vodě. Celý recept není nijak náročný. Základní těsto na bramborové knedlíky plněné uzeným masem potřebuje středně velké brambory, kombinaci hrubé mouky a krupice, vejce a sůl. Polské Kluski: pochoutka, která se rozplývá na jazyku Také polské knedlíčky Kluski mají svou historii již ve středověku, kdy se v tomto regionu objevují poprvé. Oproti pirožkům jsou kluski podávané na sladko a nám připomínají například těstoviny s máslem a tvarohem – právě tvaroh je důležitou přísadou během podávání. Jsou tak ideálním nedělním obědem, kdy si člověk má chuť dopřát něco dobrého, jednoduše se však dají připravit také naslano. Na těsto kluski knedlíčků je zapotřebí zhruba kilogram brambor,  ideálně pšeničnou mouku, vodu, vejce, sůl a bramborový škrob. Doplněno o kimchi: korejské Mandu knedlíčky Další typ plněných knedlíků najdeme v Jižní Koreji, zde označují slovem “Mandu” a mají hned několik podob – nejslavnější verzí jsou však ty s kimchi, kysaným zelím typickým pro svou ostrou chuť a výrazné fermentované aroma a plněné vepřovým masem. Plnohodnotný oběd plný důležitých živin a připravovaný v páře – díky tomu si jídlo zachová mnohem více živin, minerálů a dalších látek. Pro přípravu korejských plněných knedlíčků potřebujete  pouze mouku, kvalitní sůl a trochu vody. Z těsta se vytváří velmi tenká kolečka do kterých se poté v různých stylech balí připravená směs a následně se vaří v páře. Je to velmi jednoduchý recept, nicméně je nutné si najít ten správný “grip” při práci s těstem.    Lahodné vietnamské banh bao a jejich náplně Vietnamská kultura je v České republice všudypřítomná a přesto o ní mnoho z nás ví pouze málo. Vietnam si velmi cení svých národních jídel a jejich láska ke kávě je světově proslulá. Z mnoha jídel, které je možné ve vietnamské kuchyni plné barev a aromatických koření najít patří mezi oblíbené jejich plněné knedlíčky, známé jako banh bao, ty do Vietnamu přinesli čínští imigranti před mnoha staletími, pokrm zde získal svou unikátní podobu podle dostupných ingrediencí a stal se jejich národním jídlem.  Příprava banh bao plněných knedlíčků připravovaných v páře vyžaduje pouze několik základních ingrediencí a to mouku, kypřící prášek, mléko, droždí, olej a granulovaný cukr. Nám připomene jejich příprava kynuté ovocné knedlíky, místo vaření se však knedlíčky naplní (tradičně vepřovým masem, vařeným vajíčkem cibulkou a houbami) a následně se připravují v páře. Další světové knedlíčky plné zajímavých chutí Tímto ani zdaleka výběr knedlíků po celém světě ovšem nekončí. Například mexická kuchyně má Chochoyotes – malinké knedlíčky z kukuřičné mouky, které se nejčastěji zavařují do polévek. V Japonsku je možné objevovat Gyoza knedlíčky, které jsou u nás často dostupné také jako mražený polotovar, připravují se křupavé na oleji nebo jemné v páře a jsou plněné nejčastěji masovou směsí. A své verze plněných knedlíčků připravují také v Africe, například jedním z tradičních Keňských pokrmů jsou Kaimati, křupavé sladké knedlíčky připravované smažením. Přidat komentář foto Goulash Szeged Flesh - Free photo on Pixabay Nejrůznějších druhů knedlíků není po světě zrovna málo, téměř každý národ je má rár trochu jinak – u nás s omáčkami nebo se zelím, více na východ plněné masem, na západ naopak více na sladko. Naopak v Asii, tam se nejčastěji dělají v páře a plněné slanou, masovou nebo dokonce sladkou či pálivou směsí. Všude je možné najít různé chutě a kombinace. Podívejme se, jaké je možné si doma připravit knedlíky v jejich plněné verzi a přitom si užívat her přes Azurslot spolu s lahodným obědem. Text obsahuje reklamní sdělení. 

Čas načtení:

Přípravné kurzy na gymnázia – proč je výhodné začít s přípravou brzy

Po loňské zkušenosti s přijímačkami na střední školy mnozí rodiče budoucích deváťáků zvažují, jak jim pomoci k přijetí na vysněné střední školy. Jako první, co většinu napadne, je nějaká příprava na přijímací zkoušky. Pokud tedy už přemýšlíte, že by váš syn nebo dcera mohl/a dělat přijímačky na gymnázium, dává smysl se nad přípravou na přijímačky zamyslet.

Čas načtení: 2024-02-09 11:24:00

Red Monster "hravě" připraví vaše děti na přijímačky

Praha 9. února 2024 (PROTEXT) - Termín přijímacích zkoušek na střední školy a gymnázia se nezadržitelně blíží. Rodiče a především jejich děti proto začínají pociťovat vzrůstající tlak a nervozitu. Školáci si musí zapamatovat obrovské množství informací, což je samozřejmě velmi stresující. Díky moderním metodám vzdělávání se ale příprava na přijímací zkoušky nemusí rovnat utrpení v podobě nekonečných hodin biflování. Na scénu totiž přichází sympatická červená příšerka Red Monster, která školákům pomůže se na přijímačky hravě a zároveň kvalitně připravit.Red Monster je online vzdělávací platforma, která žákům základních a středních škol nabízí kurzy českého jazyka a literatury, matematiky a řady dalších předmětů. "Naše online platforma v podobě červené příšerky žákům nabízí opravdu širokou škálu studijních materiálů, které jsou navrženy tak, aby učení bylo efektivní, ale zároveň zábavné a motivující," vysvětluje Jakub Haláček, ředitel Unicorn Publishing, online nakladatelství pod které spadají i vzdělávací kurzy Red Monster.Děti se tak ve společnosti červené příšerky mohou těšit na dobrodružství plné poznání, kde každý předmět je prezentován prostřednictvím hravých aktivit a příběhů, které vedou k lepšímu porozumění. "Příprava na přijímačky s Red Monster není pouze o učení, je to cesta plná zábavy. A co je za nás nejdůležitější, děti se mohou naučit, že vzdělávání může být vzrušující a obohacující zážitek, a to nejen před zkouškami, ale po celý život," vysvětluje Jakub Haláček a doplňuje, že všechny dostupné online kurzy jsou v souladu s tuzemskými osnovami školního vzdělávání. "Vytváříme je ve spolupráci s kvalifikovanými učiteli a odborníky, čímž zajišťujeme, že obsah kurzů odpovídá požadavkům Rámcového vzdělávacího programu stanoveného ministerstvem školství a díky tomu jsou naše kurzy nejen zábavné a interaktivní, ale také plně kompatibilní se vzdělávacími standardy v České republice."Příprava na přijímačky bez stresuTakto připraveni budou žáci čelit přijímacím zkouškám s mnohem větší jistotou a klidem, online kurzy je totiž perfektně připraví na stěžejní předměty, jako jsou čeština a matematika, ale také na další obory včetně biologie, dějepisu, zeměpisu, občanské nauky, chemie a fyziky. "Naše online studijní materiály jsou navrženy tak, aby žáky motivovaly a udržely jejich pozornost. Děti se proto učí prostřednictvím her a zajímavých aktivit, což zvyšuje jejich koncentraci a zájem o učivo," popisuje způsob studia formou online kurzů Jakub Haláček.Kurzy jsou nejen zábavné a interaktivní, ale jsou zároveň variabilní a přístupné pro každého. "Dobře si uvědomujeme, že každý se učí jiným tempem a má odlišné potřeby, a proto jsou naše kurzy přizpůsobené individuálním požadavkům. Všechny kurzy jsou online, studenti se tak mohou učit odkudkoliv a kdykoliv, kde mají přístup k internetu, a v případě, že něčemu nerozumí, mohou si lekce přehrávat do té doby, dokud učivo plně nepochopí," jmenuje výhody online kurzů Jakub Haláček.Interaktivní vzdělávání pro všechny"Matematika byla pro moji dceru silnější stránkou, proto jsem jí zajistil kurzy českého jazyka, aby si jej lépe osvojila. Vzdělávala se zábavnou formou a bylo to na ní opravdu znát. Rychle se zlepšila v oblastech, ve kterých do té doby často chybovala," popisuje své zkušenosti s Red Monster Radek Dolejš, tatínek žákyně, která si online kurzy vyzkoušela.Unicorn Publishing nabízí své vzdělávací online kurzy Red Monster v ukrajinštině zdarma, čímž se snaží usnadnit adaptaci ukrajinských dětí, které se ocitly v České republice po útěku před válečným konfliktem ve své vlasti.Studijní materiály od Unicorn Publishing vzdělávají společnost prakticky ve všech věkových kategoriích - od dětí formou online kurzů Red Monster, přes dospělé na Unicorn University, až po zaměstnance v rámci programu Top Gun Academy. Všechny tyto vzdělávací aktivity jsou dlouhodobě podporovány největší českou softwarovou společností Unicorn.ČTK ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2024-02-20 06:00:01

Vojna za socialismu: Mazáci zkoušeli různé věci, dnešní mladí by to potřebovali, říká pamětník

Někdo může tvrdit, že najít na minulém režimu něco pozitivního je v podstatě nemožné. Jestli se však dalo něco považovat za hezké, tak to byly vztahy, které se mezi některými lidmi tvořily. Teď samozřejmě nemyslíme práskače a bonzáky, které si komunisté pěstovali k tomu, aby si udržovali kontrolu nad veřejností. Spíš poukazujeme na různé spolky (často tajné) či utužování party, které se klidně mohlo dít i na místech, která jinak byla socialistickou propagandou doslova prošpikovaná. Třeba Československá lidová armáda, kde se mezi politickou „nalejvárnou“ a přípravou na imperialistického nepřítele někdy dalo docela dobře fungovat. Vojna za komunistů: Buzeraci prováděli hlavně Slováci, asi měli nějaký komplex, říká pamětník Číst více Dobrá příprava na vojnu „Byl jsem na vojně v letech 1974–1976 v hodnosti vojína. Vždy mě bavil sport, což se mi hodilo v předvojenské přípravě. Trvala rok, běhali jsme kilometr i tři, házeli granátem, samozřejmostí byly i sborka a rozborka samopalu,“ vzpomíná Jirka, který později narukoval jako řidič k bojovému útvaru na Horu Svatého Šebestiána s tím, že tato příprava ho štvala víc než dva roky základní vojenské služby. Pokud jde o fyzické vypětí, s tím v podstatě neměl problém. „Fyzičku jsem měl vždycky. S kamarády jsme pravidelně chodili pěší pochody i na padesát kilometrů. Například trasu Plzeň–Hořovice–Prčice a jiné. Také jsem posiloval, v benči jsem dal 150 kg, mrtvý tah 260 kg. Nic moc, ale příprava na vojnu docela dobrá.“   Stačil by rok, ale něco jsem se naučil Samozřejmě i pan Jiří se dostal do kontaktu s tzv. mazáky. Nepatřil však mezi slabé vojíny, kteří si často vybírali slabší jedince, a ti pak museli dělat nejrůznější věci. Jiří takovou zkušenost neměl, poradil si po svém. „Mazáci zkoušeli různé věci, to ano. Ale nenazval bych to vyloženě šikanou. Například mi přišly tři dopisy a chtěli, abych za každý udělal dvacet kliků. To mi nevadilo, klidně bych pokračoval. Oni brzy pochopili, že v tom na mě nemají, a měl jsem klid.“ Válka Číny a USA je jen otázkou času, říká generál Šedivý. Může se stát globální a zasáhnout i Česko Číst více Nakonec to podle jeho slov došlo tak daleko, že s ním služebně starší vojáci chodili běhat. „V povinnostech ale byli neústupní, to zase jo,“ má jasno Jiří. Dnes přiznává, že dva roky služby byly z jeho pohledu zbytečné. „Stačil by rok. Něco jsem se tam ale naučil. Dokázal jsem rozeznat, co je zbytečné, postarat se o sebe, poznat povahy lidí a dokázat se s nimi domluvit.“ Na vojně podle pamětníka platilo heslo „nejdříve práce a pak zábava“. „Myslím si, že řada mladých by to velmi potřebovala. Kdo si myslel, že je borec, toho z toho rychle vyléčili. Kdo se tak choval dál, měl tu vojnu těžší. Vše se musí brát s humorem,“ dodal pro Čtidoma.cz pan Jiří. Máte také vzpomínky na službu v armádě? Napište nám na mail martin.chalupa@ctidoma.cz, váš příběh rádi zveřejníme. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Deprese přímo souvisí s tělesnou teplotou. Odborníci řekli, kdy budete nejvíc v pohodě.

Čas načtení: 2024-05-22 11:18:05

Příprava na přeshraniční invazi? Ruská technika zachycena

Ruské vojenské vlaky míří do ukrajinské Sumské oblasti. Příprava na přeshraniční invazi jako v Charkově? (Foto: X) Mají stejné taktické označení jako v Charkově.... Článek Příprava na přeshraniční invazi? Ruská technika zachycena se nejdříve objevil na AC24.cz.

Čas načtení: 2025-01-25 17:20:00

Přípravy na ligu ONLINE: Dynamo porazilo Spartu B, otočka Sigmy v závěru

S novým rokem startuje také příprava týmů v Chance Lize na druhou část sezony. Čas poběží tentokrát rychle... úvodní jarní kolo je na programu už v prvním únorovém víkendu. Ještě předtím odehrají zbývající tři pohároví zástupci Sparta, Slavia a Plzeň zbývající zápasy v Lize mistrů a Evropské lize. Všechny novinky sledujeme ONLINE na iSport.cz.

Čas načtení: 2025-01-25 17:20:00

Přípravy na ligu ONLINE: Dynamo porazilo Spartu B, otočka Sigmy

S novým rokem startuje také příprava týmů v Chance Lize na druhou část sezony. Čas poběží tentokrát rychle... úvodní jarní kolo je na programu už v prvním únorovém víkendu. Ještě předtím odehrají zbývající tři pohároví zástupci Sparta, Slavia a Plzeň zbývající zápasy v Lize mistrů a Evropské lize. Všechny novinky sledujeme ONLINE na iSport.cz.

Čas načtení: 2025-06-26 22:06:05

Jak si připravit lahodnou adaptogenní kávu krok za krokem

Jak si připravit lahodnou adaptogenní kávu krok za krokem redakce Čt, 06/26/2025 - 22:06 Nápoje a Koktejly Klíčová slova: adaptogenní káva houbová káva káva kohi-kohi Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Co budete potřebovat? Pro přípravu adaptogenní kávy doma si připravte tyto základní ingredience: Kvalitní mletá káva nebo instantní káva – nejideálnější je výběrová káva, aby byla chuť i účinky co nejlepší. Adaptogenní směs nebo prášek z medicinálních hub – například extrakty z hub jako Reishi, Cordycepsu a Chagy, a adaptogenů, jako je Rhodiola rosea či Ašvaganda. Volitelná dochucovadla jako mléko, rostlinné mléko, třtinový cukr nebo koření (výborná je skořice a vanilka). Dále potřebujete běžné vybavení pro přípravu kávy: Kávovar, french press, moka konvičku nebo dripper s filtrem. Šlehač na mléko, pokud chcete připravit například adaptogenní latté. Jak připravit základní adaptogenní kávu? 1. Příprava kávového základu: Nejprve připravte svůj oblíbený kávový nápoj – může to být filtrovaná káva, espresso nebo instantní káva. Dbejte na správnou teplotu. Kávu nechte vychladnout na teplotu kolem 60–70 °C, aby se zachovaly účinky adaptogenů a chuť kávy nebyla hořká. 2. Přidání adaptogenního prášku: Do hotové kávy přidejte doporučené množství adaptogenní směsi, což jsou obvykle dvě čajové lžičky (cca 8 gramů). Prášek dobře rozmíchejte, aby se rovnoměrně rozpustil. Adaptogeny ani medicinální houby nemají výraznou chuť, takže neovlivní výrazně váš nápoj. 3. Dochucení a servírování: Podle chuti můžete přidat mléko či rostlinnou alternativu mléka. Pokud sladíte, můžete přidat třtinový nebo kokosový cukr. Skvělou volbou je také špetka skořice nebo vanilky pro zvýraznění aroma. Ještě lepší adaptogenní káva Pro lepší chuťový zážitek můžete vyzkoušet i jiné varianty přípravy. · Adaptogenní latté: Připravte si espresso nebo silnější filtrovanou kávu, přidejte adaptogenní prášek a doplňte našlehaným mlékem. Výborná je také varianta s kokosovým mlékem. Tento nápoj je jemný a výživný. · Neprůstřelná adaptogenní káva: Pro krémovější chuť a texturu a delší pocit sytosti můžete do kávy přidat kokosový nebo MCT olej. Tato varianta je oblíbená zejména mezi lidmi, kteří dbají na zdravý životní styl. V tomto případě si připravte základní adaptogenní kávu dle návodu výše, přidejte 2-4 lžíce vámi zvoleného oleje a vše nalijte do mixéru. Mixujte 20-30 sekund, dokud nedosáhnete krémové a nadýchané konzistence. Vyzkoušíte adaptogenní kávu? Příprava adaptogenní kávy doma je nejen snadná, ale také nabízí možnost přizpůsobit si nápoj přesně podle svých preferencí. Díky kombinaci kvalitní kávy a adaptogenů získáte zdravou kávu, která vám dodá energii, podpoří soustředění a pomůže tělu lépe zvládat stres. Nebojte se vyzkoušet různé varianty a poměry ingrediencí, abyste našli svou ideální chuť! Pro rychlejší a pohodlnější přípravu jsou také dostupné hotové směsi adaptogenní kávy KOHI, které obsahují vyvážené kombinace kávy a medicinálních hub. Přidejte do svého dne zdravou kávu s houbami a adaptogeny a zažijte příjemnou energii bez nervozity a výkyvů. Přidat komentář Adaptogenní nebo houbová káva je stále oblíbenější alternativou klasické kávového nápoje, která kombinuje chuť kvalitní kávy s blahodárnými účinky adaptogenů a medicinálních hub. Tento nápoj vám může pomoci zvýšit energii, zlepšit soustředění a zároveň podpořit odolnost organismu vůči stresu. Navíc je příprava doma jednoduchá a nabízí prostor pro kreativitu, díky čemuž si můžete vytvořit kávu přesně podle své chuti. Text obsahuje reklamní sdělení.

Čas načtení: 2025-11-25 20:39:16

Jak si užít dovolenou v Egyptě bez „faraonovy pomsty“ – tipy pro zdravou a bezstarostnou cestu

Faraonova pomsta – co se skrývá pod tímto pojmem? „Faraonova pomsta“, odborně cestovatelský průjem, je častým problémem turistů v Egyptě. Příčinou jsou především bakteriální infekce, nejčastěji escherichia coli, které způsobují až 60–80 % případů. Méně časté jsou virové infekce, například norovirus či rotavirus, a ještě vzácnější jsou paraziti, kteří obvykle způsobují delší obtíže. Dalším faktorem je odlišná střevní mikroflóra – tělo není zvyklé na bakterie běžné v tomto regionu. Proč právě Egypt? I když cestovatelský průjem není výsadou Egypta, zdejší horké klima urychluje růst bakterií v potravinách, odlišné standardy úpravy vody mohou zvýšit riziko a kořeněná místní kuchyně je pro evropský žaludek často náročná. Velký počet turistů navíc zvyšuje možnost přenosu infekce. Mezi typické příznaky patří řídká vodnatá stolice, břišní křeče, nevolnost, někdy zvracení a mírná horečka. Obvykle se objeví 3–5 dní po příjezdu a odezní během několika dnů. Rizikové jsou zejména první návštěvy rozvojových zemí, zvláště náchylné jsou děti, lidé s oslabenou imunitou nebo chronickými střevními obtížemi. Prvním krokem k prevenci jsou informace, proto si přečtěte náš podrobný článek o příčinách, léčbě a prevenci faraonovy pomsty. Příprava před cestou – posilování obranyschopnosti Před odjezdem do Egypta je klíčové pečlivé zajištění dobrého zdravotního stavu i vybavení. Doporučuje se navštívit lékaře 2–4 týdny před cestou, prodiskutovat možnost preventivních antibiotik (volba je individuální), doplnit běžná očkování, zajistit si lékařské předpisy na potřebné léky a konzultovat stávající zdravotní potíže. Doplnění probiotik může pomoci snížit riziko cestovatelského průjmu. Začněte 1–2 týdny před odjezdem a pokračujte během cesty. Ideální jsou vícekmenové přípravky, například Enterol nebo složení s laktobacily. Užitečná je také postupná příprava jídelníčku. Pokud nejste zvyklí na kořeněná jídla, zkoušejte je pozvolna a vyhněte se dramatickým změnám stravy těsně před odjezdem. Dobře odpočatý imunitní systém je silnější a odolnější. Ověřte si, zda cestovní pojištění zahrnuje zdravotní péči, léky a nouzovou asistenci. Menší rizika pomáhá zvládnou psychická příprava – plánování a znalosti snižují úzkost. Připravte se na základě ověřených informací, avšak nepanikařte. Díky těmto krokům můžete vyrazit do Egypta s větším klidem a jistotou, že jste svůj obranný mechanismus nastavili správně. Cestovní lékárnička – co si zabalit? Správně připravená lékárnička je pro bezstarostnou dovolenou v Egyptě naprosto klíčová. Nejdůležitější položkou je rehydratační sůl. Zabalte minimálně 3–5 balíčků standardního rehydratačního roztoku, který účinně zabraňuje nebezpečné dehydrataci při průjmu. Rehydratační sůl vždy míchejte výhradně s balenou, bezpečnou vodou. Pro rychlou úlevu si přibalte loperamid (Imodium), který zpomaluje střevní peristaltiku; používejte ho však s rozvahou, jelikož není vhodný při horečce nebo přítomnosti krve ve stolici. Na závažné a přetrvávající potíže by měl lékař předepsat antibiotika (obvykle azithromycin nebo ciprofloxacin), která je nezbytné užívat přesně podle pokynů a dokončit celý cyklus. Pokračujte v pravidelném užívání probiotik, pomáhají udržet rovnováhu střevní mikroflóry. Dále nezapomeňte na léky proti nevolnosti a zvracení, léky proti bolesti a horečce (paracetamol/ibuprofen) a antacida na pálení žáhy. V lékárničce by neměly chybět antiseptické ubrousky, kvalitní repelenty, opalovací krém a alkoholový dezinfekční gel (alespoň 60 %). Vezměte si s sebou také toaletní papír – jen pro případ. Vezměte léky v originálním balení s předpisy a rozdělte je – část do příručního zavazadla, část do kufru. Dobře vybavená lékárnička znamená klidnější a bezpečnější dovolenou. Bezpečná voda – zlaté pravidlo Nejdůležitější zásadou během dovolené v Egyptě je nepít kohoutkovou vodu. Toto pravidlo platí napříč celou zemí, včetně turistických oblastí a luxusních hotelů, a není vhodné ho ignorovat. Pro prevenci je nezbytné používat pouze balenou vodu, vždy zkontrolujte, že je pečeť neporušená. Hotely obvykle poskytují balenou vodu zdarma, nebo si ji můžete koupit v důvěryhodných obchodech. Doporučuje se nosit láhev stále s sebou. Při čištění zubů používejte pouze balenou vodu a při sprchování mějte ústa zavřená. Vyhněte se oplachování úst kohoutkovou vodou a vyvarujte se ledu v nápojích, protože často obsahuje vodu z kohoutku. Objednávejte si nápoje bez ledu, i v hotelových barech. Při plavání mějte ústa zavřená a po návratu z bazénu či moře se ihned osprchujte. Chlorované bazény jsou obecně bezpečné, ale vyhněte se polykání vody. U jídel v restauracích preferujte balenou vodu nebo horké nápoje. Důsledná kontrola vody je nejúčinnější prevencí proti zažívacím problémům. Bezpečnost jídla – co jíst a čemu se vyhnout? Při dovolené v Egyptě je zásadní dbát na bezpečnost potravin. Základní pravidlo zní: „Upečte, oloupejte, povařte nebo zapomeňte“. Nejbezpečnější jsou horká, dobře propečená jídla a čerstvě připravené pokrmy, které nevydrží dlouho. Pokud využíváte All inclusive balíčky, upřednostňujte nejvytíženější časy, kdy je vysoký obrat jídla. Z horkých pokrmů by opravdu měla stoupat pára, vyhněte se jídlu, které stojí vlažné. Sledujte také čistotu servírovacích ploch. Bezpečně můžete vybírat čerstvě grilované maso a ryby, vařenou zeleninu, pečivo, loupané ovoce, polévky a dušená jídla, stejně jako dobře uvařená vejce. Naopak opatrní buďte u syrových salátů, neoloupaného ovoce, nedovařeného masa či ryb, majonézových salátů, nepasterizovaných mléčných výrobků, street foodu, pokud není čerstvý a horký, a u měkkýšů. Mezi restauracemi vybírejte rušné podniky, kterým důvěřují i místní, a sledujte čistotu kuchyně. Na trzích a u stánků volte místa s vysokým obratem zákazníků a sledujte přípravu jídla. Při konzumaci kořeněných pokrmů začínejte mírně pálivými jídly a pálivost zvyšujte postupně. Hygienické návyky – vaše první linie obrany Správná hygiena je klíčová pro prevenci kontaminace a onemocnění během dovolené v Egyptě. Mytí rukou je nejdůležitější – vždy před jídlem, po použití toalety a po kontaktu se zvířaty, penězi či veřejnými povrchy. Používejte mýdlo a vodu po dobu alespoň 20 sekund, včetně nehtů, nebo dezinfekční gel s minimálně 60% obsahem alkoholu, který noste stále s sebou. V koupelně používejte pouze poskytnutý toaletní papír, vyhněte se zbytečnému dotýkání povrchů a ruce dezinfikujte ihned po použití toalety. Nezapomeňte, že systém splachování se může lišit. Osobní věci, jako telefon, brýle či opakovaně použitelné lahve, udržujte čisté a nesdílejte ručníky ani jiné předměty. Vyhněte se dotýkání obličeje před umytím rukou. V hotelovém pokoji otírejte ovladače, vypínače a používejte pouze poskytnuté sklenice a hrnky. Na pláži či u bazénu se osprchujte před i po koupání, nesdílejte ručníky a chraňte jídlo před pískem. Buďte opatrní i u jídla nabízeného cizími lidmi – zdvořile odmítněte, pokud si nejste jisti jeho bezpečností. Pečlivá hygiena sice vyžaduje pozornost, ale účinně snižuje riziko nemocí. Strategie pro pobyt v All inclusive resortu Dovolená v Egyptě v All inclusive resortu může být pohodlná i bezpečná, pokud dodržíte několik zásad. V bufetu volte nejčerstvější jídlo – ideálně během špičky nebo v prvních 30 minutách po otevření. Vyhněte se konci doby podávání, kdy jídlo stojí delší dobu. Sledujte hygienu personálu, použití rukavic, výměnu příborů a teplotu pokrmů – z horkého jídla by měla stoupat pára. Sledujte chování ostatních hostů a důvěřujte svým instinktům. Nápoje pijte z uzavřených lahví nebo plechovek; horký čaj a káva jsou bezpečné. Smoothies se mohou připravovat z kohoutkové vody, proto se raději ptejte nebo je vynechte. Mezi jídly mějte po ruce bezpečné svačiny, jako sušenky či balené produkty, a vždy noste láhev vody. À la carte restaurace často nabízejí čerstvě připravené jídlo a mohou být bezpečnější než bufety. Domluvte se s personálem na pravidelném doplňování balené vody na pokoj a případně se informujte o způsobu přípravy jídel. Sledujte děti u bufetu, učte je umývat si ruce a vybírat vhodné svačiny. Při dodržování těchto zásad bude vaše dovolená v Egyptě příjemná a bezpečná zároveň.

Čas načtení: 2023-07-10 08:00:00

Běžecký plán pro pokročilé: 1. fáze – Příprava

Běháte stále jednu trasu celé měsíce a divíte se, že se vám nedaří posunout výkonnostně byť jen o několik sekund na kilometr? Co závody? Běželi jste půlmaratón a nepodařilo se vám jej zaběhnout podle vašich představ, či spíše výsledek neodpovídal tomu, jak jste celé měsíce dřeli? Sledujte náš Běžecký plán pro pokročilé na 3 měsíce […] The post Běžecký plán pro pokročilé: 1. fáze – Příprava first appeared on Běháme.cz – běhání, hubnutí.

Čas načtení: 2017-11-14 23:15:00

Příprava auta na zimu se nesmí podcenit

S přípravou automobilu na zimní sezónu byste neměli čekat až do napadnutí prvního sněhu. To už je totiž pozdě. Příprava na zimní provoz by se měla odehrát na podzim. Pak vás první námraza a náledí nepřekvapí. Pneumatikám musíte věřit Příprava auta na zimu se netýká pouze výměny pneumatik za zimní. ...

Čas načtení: 2022-03-30 09:19:52

Jean-Jacques Annaud o svém filmu Notre-Dame v plamenech: Uvěřil jsem, že je katedrála moje milenka

Film Notre-Dame v plamenech – hrdinský příběh těch, kteří riskovali své životy při nebezpečné záchraně symbolu Paříže přijde do českých kin 21. dubna. Nervy drásající snímek režíroval držitel Oscara a matador světové kinematografie Jean-Jacques Annaud, který má na svém kontě filmy Jméno růže, Nepřítel před branami či Sedm let v Tibetu. Film v neúnavném tempu rekonstruuje události 15. dubna 2019, kdy katedrálu Notre-Dame zachvátily plameny a celý svět toho byl v přímém přenosu svědkem. Spolu s hasiči se vydáváme do míst, která zůstala divákům obrazovek skrytá – přímo do nitra hořící budovy. Snímek tak nabízí téměř fyzický zážitek, který nikoho nenechá chladným. Režisér a scenárista snímku Jean-Jacques Annaud se soustředí na věrohodné zachycení boje s nekontrolovatelným živlem, ale především upozorňuje na nezměrnou odvahu a obětavost záchranných sborů. Bez jejich nasazení by nejznámější katedrála světa lehla popelem. Jak se mu film točil a s jakými obtížemi se při tom musel vyrovnat, odpovídá Annaud v následujícím rozhovoru.   Neuvěřitelný příběh tohoto filmu pro vás ve skutečnosti začal 15. dubna 2019, v den požáru pařížské katedrály Notre-Dame… Byl jsem pár dní ve Vendée, v domě, kde nefungovala televize. Když jsem zapnul rádio, abych si poslechl projev prezidenta Macrona, dozvěděl jsem se o tragédii, která se v Notre-Dame odehrávala. Tehdy jsem tam tedy nebyl. Ale ta představa… Znám katedrálu velmi dobře. Jako dítě jsem si tam rozbil foťák, když jsem si v ní fotil Démona u galerie Chimera.   Později vás k myšlence natočit o této tragédii film nasměrovalo pozvání na oběd… Generální ředitel společnosti Pathé, Jérôme Seydoux, mi zavolal koncem prosince. Předložil mi nabídku, která mě překvapila. Měl na mysli velkolepý film složený z archivních záběrů a pohlcujícího zvuku požáru Notre-Dame. Zpočátku jsem se obával, že tohle není dostatečné pro 90minutovou stopáž. Ale odešel jsem s obálkou plnou dokumentace, včetně článků ve francouzštině a angličtině. Než jsem šel spát, tak jsem se na to podíval. A zůstal u toho do ranních hodin. A učinil rozhodnutí…   Co vás v těch materiálech přesvědčilo? To, co jsem v nich přečetl, bylo nepředstavitelné. Fascinující kaskáda neúspěchů, překážek. Naprosto nepravděpodobné, přesto pravdivé. Bylo to, jak číst fiktivní scénář. V hlavní roli: mezinárodní hvězda, pařížská katedrála Notre-Dame. Její protivník: impozantní a charismatický démon, oheň. A mezi nimi obyčejní mladí lidé připraveni položit své životy za záchranu „kamenů“. Akce na stříbrném plátně, o které by mohl snít každý scenárista. Vizuální opera s napětím, dramatem, velkorysostí. Všechno mi přišlo divoké, grandiózní a hluboce lidské. Pak jsem potřeboval ověřit fakta těchto mimořádných událostí a zaměřit se na přesnost. Věděl jsem, že budu muset posbírat hodně informací, svědectví a hypotéz od těch, kteří tyhle devastující hodiny prožili…   Jak jste postupoval? Předně jsem se rozhodl držet faktů a zachovat chronologii událostí. Nejtěžší bylo určit přesně časovou osu vývoje. Porovnáváním různých svědectví jsem zjistil, že každý měl svou verzi, kdy se objevil kouř, kdy poprvé plameny a kdy dorazili hasiči. Pochopil jsem, že v takovou chvíli nikdo neměl čas dívat se na hodinky. Dal jsem Thomasi Bidegainovi prvotní verzi scénáře. „Jak mohu k tomuhle přispět?“, zeptal se mě po přečtení. Vysvětlil jsem mu, že potřebuji kritické oko drsného kritika a cenný vhled talentovaného autora.   Když jste procházel události z 15. dubna 2019, jaká překvapení jste odhalil? Požár byl zjištěn na začátku mše na Velikonoční pondělí v 18:17 hod. odpoledne, ale hasiči dostali upozornění až o půl hodiny později. Od toho okamžiku začal neúprosný boj, ve kterém se zdálo, že vše směřuje k neodvratné katastrofě. Byl to první pracovní den v Notre-Dame pro novou protipožární hlídku, když se spustil alarm o detekci požáru. Člen nové hlídky nikdy katedrálu nenavštívil. Neznal ji. Když se spustil alarm a pro něj se objevil nerozluštitelný kód, zavolal svému šéfovi. Ten však nebyl v dosahu. Hovor se uskutečnil až o 15 minut později. Strážce ve službě, přes rozhovor v praskající vysílačce, rozuměl, že má zkontrolovat půdu sakristie. Jenže požár vypukl v podkroví hlavní lodi. To byl jen začátek ohromující řady nehod.   Zůstává ožehavá otázka: co bylo přesnou příčinou požáru? Dnes, po téměř třech letech, stále nemáme oficiální odpověď… Šetření stále probíhá. Film nikdy nebyl zamýšlen jako investigativní. Nabízí různé pravděpodobné příčiny, ale důkazy chybí. Notre-Dame v plamenech se zabývá detaily, které známe. Je to sága o záchraně katedrály. Vyprávíme, jak byla katedrála zachráněna, ne jak nebo proč byla téměř zničena.   Film je velkolepou freskou, ve které hraje Notre-Dame hlavní roli. Podařilo se vám natočit několik scén uvnitř katedrály, ale museli jste také ve studiu vytvořit částečnou repliku… Budova zůstala nepřístupná kvůli přítomnosti olova a riziku zborcení. A v každém případě jsme potřebovali budovu zaplnit kouřem, podlahu pokrýt popelem a prachem, shazovat tuny hořícího dřeva a kamenů. Postavili jsme repliku. Plameny šlehaly skrz stovky nastavitelných trysek. V měřítku 1:1 jsme postavili velkou část hlavní lodi, točitá schodiště, vnější ochozy, krovy severní příčné lodi a také vnitřek zvonice v závěrečné scéně. Zkrátka všechny části katedrály, která byla katastrofou nejvíce postižena a které jsme pro natáčení požáru potřebovali.   Z hasičů, kteří zachraňují Notre-Dame, děláte hrdiny příběhu, hlavně ze šesti mladých, kteří byli první, kdo bojovali s plameny… Dvě mladé ženy a dva mladí muži, z nichž dva z nich jeli k požáru úplně poprvé. Přijeli v hasičském voze velkém necelých sedm metrů k požáru, který měl 122 metrů. Měli žebřík a hadice o malém průtoku. Když jsem je v rámci natáčení potkal, zaujala mě jejich skromnost a pokora. Zjistil jsem, že žádný z hasičů není pyšný nebo vychloubačný. Všichni nasazují své životy pro ostatní, podstupují neuvěřitelná rizika, denně se setkávají s nebezpečím a smrtí, ale necítí se kvůli tomu slavní. Připomněli mi doktrínu pařížských hasičů: riskovat své životy, abychom zachránili jiné životy. Namítl jsem, že Notre-Dame je jen památka z kamene. Odpověděli, že jejich vlastní životy jsou nedůležité ve srovnání s tisíciletými kameny v jedné z nejreprezentativnějších svatyní na světě. Vyprávěli mi o tom, jak poté, co se po kolena brodili vodou zatopenými chodbami, litovali, že jim bylo zakázáno přibližovat se k plamenům. Jejich obleky jsou navrženy tak, aby vydrželi teploty až 700 °C. Ale promočení a vystavení skoro dvojnásobné teplotě by znamenalo, že by se doslova „uvařili ve vroucí páře“. Toho 15. dubna byla teplota v místě požáru přes 1200 °C. Když jsem je poslouchal, plně jsem si uvědomil, jaké utrpení tato operace vlastně byla. Nesnesitelné vedro, výpary, 40 kilogramů vybavení na zádech, 15 kilogramů hadic, helmy a respirátory. A to vše na místě s neuvěřitelně úzkými průchody v horní části katedrály. Méně než 50 centimetrů na šířku!   Svědectví hasičů byla pro film zásadní...   Přípravy filmu a práce na dokumentaci probíhaly během pandemie, při prvním lockdownu. Jean-Yves Asselin, můj výkonný producent, zprostředkoval schůzky se členy BSPP (Pařížský hasičský sbor). Totéž platí pro pařížskou radnici: Anne Hidalgová nám dala velmi brzy vědět, že přístup na náměstí Notre-Dame bude během natáčení možný. Florence Parlyová (ministryně ozbrojených sil, která dohlíží na pařížské hasičské sbory), stejně jako policejní prefekt Didier Lallement nám vyšli vstříc a zajistili uzávěru ulic.   To, co při sledování vašeho filmu zaujme, je neuvěřitelná krása obrazů požáru požírajícího Notre-Dame. Tak děsivé a zároveň tak fascinující! Souhlasím: Gotická architektura a plameny tvoří velmi fotogenický pár! Od očitých svědků jsme poslouchali vyprávění o příjezdu prvních zásahových týmů do okolí Notre-Dame. Požár už požíral střešní trámy a tavil střechu. Všichni popisovali apokalyptickou scénu se zuřivým ohněm. Oheň byl tak silný, že stoupající žár vynášel do vzduchu uhlíky a žhavé částečky, které pak dopadaly na náměstí někdy i mnohem dál. Popel unášený větrem spadl až za Musée d’Orsay! Chrliči chrlili sírově zbarvené výpary a doslova zvraceli olovo z roztavené střechy... Všichni mi říkali: první, co je zasáhlo (toto slovo používám schválně), byly žhnoucí uhlíky, které pršely na jejich přilby a praskaly pod nohama.   Jedním z vrcholů této přípravy bylo vaše setkání s generálem Georgelinem, kterého francouzský prezident pověřil dohledem nad prací na přestavbě Notre-Dame. To bylo v květnu 2020... Pan generál Georgelin je úžasný muž! Než jsme ho stihli požádat, navrhl, abychom s Jérômem Seydouxem (producent) navštívili vyhořelou katedrálu. Navlékli jsme si proto ochranné pomůcky a masky a následovali generála. Detailně nám popisoval stav budovy po katastrofě. Dojemná a fascinující návštěva. Možnost procházet se hlavní lodí, arkýři a chórem mi umožnila si vše ohledně natáčení v hlavě ujasnit. Architekti ve středověku, kteří vynalezli gotickou architekturu, spoléhali výhradně na klenby a ohnivzdornou maltu, která je pokrývala. Cílem bylo předejít katastrofám, které postihly stavby z doby karolínské renesance, při nichž stěny podpíraly střechu přímo, bez tohoto neocenitelného zpomalovače hoření. V průběhu staletí tvořily pozoruhodnou ochranu proti požáru. Zřícení věže prorazilo klenbu a zapálilo hořlavé výpary, které se nahromadily pod hlavní lodí. Díky gotické konstrukci bylo vše odsáto vzhůru, jako komínem. Podle některých odborníků právě to zabránilo velké explozi a zachránilo Notre-Dame.   Musel jste ale udělat víc, než jen navštívit poškozenou katedrálu… Ano, jakmile byl na jaře 2020 lockdown zrušen, rozhodl jsem se navštívit několik katedrál ve stejném slohu. Katedrála svatého Štěpána v Sens, jedna z prvních gotických katedrál byla vzorem pro Notre-Dame v Paříži, bazilika Saint-Denis, postavená ze stejného vápence, katedrála Notre-Dame v Amiens (zhruba 90 kilometrů severně od Paříže) a zejména katedrála sv. Štěpána v Bourges – jejich prostudování mi při práci na filmu velmi pomohly. Umožnily mi se co nejvíce přiblížit realitě. Dveře, točitá schodiště, boční lodě, kaple, sochy, římsy, galerie... Sestavil jsem obrovský katalog možných míst natáčení. Pak jsem musel vymyslet, jak toto gotické puzzle sestavit tak, aby odpovídalo celkové vizi Notre-Dame ve filmu. Tehdy jsem si uvědomil (poté, co jsem zdolal tisíce schodů v katedrálách, od jejich lodí až po jejich zvonice), jak blízko byli hasiči v Notre-Dame k tomu, aby jejich mise skončila totální zkázou. Točitá schodiště jsou někdy tak úzká, že se museli svléknout a pak se protáhnout stísněnými průchody, aby dosáhli k požáru.   Měli bychom také mluvit o obsazení vašeho filmu. Rozhodli jste oslovit zkušené herce, ale ne hvězdy, které jsou divákům velmi známé. Muži a ženy, kteří zachránili Notre-Dame, jsou anonymní hrdinové – a chtějí jimi zůstat. Bylo by nevhodné, aby je hrály hvězdy, které jsou příliš známé a rozpoznatelné. Abych zdůraznil rozdílnost mezi dokumentárním a hraným filmem, rozhodl jsem se nenajmout skutečné hasiče, kteří byli hrdiny 15. dubna. To pro mě byla hranice svobody a kreativity, kterou jsem si chtěl zachovat. Na druhé straně vyvstala otázka týkající se rolí veřejně známých, politických a vojenských postav, jejichž tváře diváci znají, a kteří byli toho večera a noci přítomni: prezident Emmanuel Macron, pařížská starostka Anne Hidalgová, pařížský prefekt Didier Lallement, generál Jean-Claude Gallet, generál Jean-Marie Gontier, šéf pařížských hasičů atd. Pro některé z nich jsem se rozhodl vložit do filmu skutečné záběry, pořízené turisty, novináři nebo samotnými hasiči. Tyto záběry, natočené v žáru okamžiku, zvyšují důvěryhodnost. U některých z nich, jako je generál Gallet a generál Gontier, kteří vedou rozsáhlé dialogy, jsem se spolehnul na umělce s úspěšnou kariérou v televizi a divadle. Diváci poznají třeba tyto herce: Samuel Labarthe, Chloé Jouannet, Pierre Lottin, Jérémie Laheurte, Jean-Paul Bordes, Ava Baya, Vassili Schneider a Jules Sadoughi.   Promluvme si o kulisách a výběru ateliérů. Pro projekt takového rozsahu jste museli najít vhodná místa. Potřebovali jsme prostory, které byly dostatečně velké, aby se tam vešly kulisy 24 až 30 metrů vysoké. Většina kulis navíc byla určena k úplnému spálení! Byli jsme rozhodnuti točit ve Francii, ale faktem je, že ani jedno studio nemá pro tento projekt potřebné zázemí. Měli jsme dvě možnosti: Cité du Cinéma v Saint-Denis a Bry-sur-Marne. V Saint-Denis jsme točili interiéry a v Bry venkovní záběry. Hodně jsem těžil z mimořádného know-how Jeana Rabasse, zkušeného vedoucího výroby. Jean pracoval na několika filmech Jeana-Pierra Jeuneta a také pro Bernarda Bertolucciho a Romana Polanskiho. Byla to výzva, ale prostě jsem věděl, že film musí být realizován na správném místě. Tam, kde byla katedrála Notre-Dame postavena. Proto ve Francii…   Jak jste postupovali při stavbě kulis? Kanceláře jsme si zřídili v Cité du Cinéma, zabíraly celé patro. Kresby, makety, 3D modely – požádal jsem o několik zmenšených verzí replik Notre-Dame a její zvonice, vyrobených z kartonu a jako „dřevěné stavebnice“. Každá z replik vyžadovala několik týdnů práce. To mi umožnilo představit si umístění kamer, úhly snímání herců, segmenty, které mají být zapáleny, kudy vést vodu, či kde umístit nouzové východy. Pečlivá příprava nám ušetřila značný čas, když se pak natáčelo ve skutečných katedrálách nebo v postavených kulisách. Náš štáb vyvinul speciální ohnivzdorné kamery, schopné odolat žáru požárů. Museli jsme najmou hodně řemeslníků: truhlářů, štukatérů, železářů, sklenářů, malířů, atd. Všichni byli skutečnými znalci svého umění, kteří nemají často příležitost stavět gotické sloupy a klenby. Provedli jsme mnoho pokusů, abychom našli správný způsob, jak reprodukovat tavení ohněm rozžhaveného olova kapajícího ze střech na zem nebo na helmy hasičů.   V Notre-Dame v plamenech jsou scény požáru pustošícího střešní konstrukci katedrály obzvláště realistické. Jak jste je točili? Střešní konstrukce Notre-Dame byla vyrobena z dubových trámů. Některé z nich byly více než 900 let staré. Tohle byl světový unikát, který byl při požáru v roce 2019 zničen. Museli jsme to replikovat ve scéně, která se odehrává v severním prostoru katedrály, kde hasiči zasahovali nejdříve. Scény jsou velmi dramatické a velkolepé. Nejprve jsme nechali vymodelovat střešní konstrukci ve 3D a dle toho ji postavili. Tato scéna byla postavena v Bry-sur-Marne a my ji pak zapálili. Zvony byly vyrobeny ze zesílené sádry a během natáčení vydržely teploty 400 °C.   První natáčecí den byl 9. března 2021. Jak na něj vzpomínáte? Konečně! Bylo to v Bourges, kde jsme strávili týden natáčením úvodní scény uvnitř katedrály, která ukazuje davy návštěvníků v Notre-Dame. Chtěl jsem ve scéně vyzdvihnout kakofonii jazyků, to množství turistů všech národností: Španělů, Italů, Angličanů, Němců, Číňanů, Japonců, Maďarů, Kanaďanů, Rusů atd. Potom jsme cestovali do Sens. Katedrála v Sens má totiž podlahovou dlažbu, která je totožná s tou v Notre-Dame. V Sens jsme natočili i schody vedoucí do zvonice: posledních 50 z 350 schodů je v extrémně úzké spirále.   Jednou z nejpozoruhodnějších scén ve filmu je zhroucení věže a klenby. Ta se točila ve studiu v Cité du Cinéma. Bylo 5. dubna 2021. Opravdu velmi významný den. Byla to improvizovaná rekonstrukce, protože v Notre-Dame nebyly žádné kamery, které by tento okamžik zaznamenaly. Ve skutečnosti klenba spadla z výšky 40 metrů. Na dlažbu katedrály spadlo 500 tun hořících trámů, malty a kamene. Ve filmu tato scéna trvá asi minutu a 30 vteřin. Ale příprava zabrala týdny! Největší studio v Cité du Cinéma jsme vybavili tak, abychom měli pro pád výšku asi 20 metrů a 70m³ hořících materiálů. Ve stanovený čas bylo vše zapáleno a od té chvíle jsme měli minutu a 15 sekund, než se žár a kouř stanou nekontrolovatelné a nebezpečné. Oheň se plně rozhořel po 30 sekundách, takže nám zbývalo jen 40 sekund na natočení scény. Takže jsme natáčeli na 12 kamer najednou z různých úhlů. Některé z nich byly umístěny uprostřed plamenů, chráněny žáruvzdornými ocelovými boxy s ventilací. Všechny kamery vydržely. Intenzita žáru částečně poškodila strop ateliéru. Naštěstí jsme měli dobré pojištění.   O měsíc později jste mohli točit na náměstí před Notre-Dame… Ano, přímo před palisádami, které ohraničovaly nebezpečnou oblast, za kterou neměl skoro nikdo přístup. Byla to důležitá fáze filmu. Měli jsme komparsisty, hasičská vozidla, zájezdové autobusy, ale i štáb, kamery, bedny s vybavením, ventilátory, dýmovnice a další stroje. To také znamenalo zábor části čtvrti a okolních ulic. Měli jsme také výjimečné povolení natáčet uvnitř Notre-Dame. Bylo nás asi třicet (místo obvyklých zhruba 150 členů štábu) a vyšli jsme velmi dojatí. Procházeli jsme částmi katedrály, které ještě byly poseté ohořelými uhlíky, troskami trámů, mezi stěnami zčernalými kouřem, pokrytými kapkami ztuhlého olova. Byl to ochromující pocit. Notre-Dame je moje hvězda. Vyprávím příběh o tragických hodinách, během kterých málem zemřela. Úžasná zpráva je, že katedrála přežila. Stále stojí. Dlužil jsem jí říct pravdu o tom, co se jí skutečně stalo. Bylo mou povinností to udělat s citem a respektem.   A pak přišlo to nejemotivnější: mohli jste natáčet uvnitř samotné katedrály... Mysleli jsme si, že to nebude možné. Samozřejmě to bylo s velmi malým štábem a na omezenou dobu poté, co jsme se podřídili extrémním bezpečnostním opatřením: naše ochranné obleky proti olovu a kostýmy herců musely být ihned po skončení natočení scény svlečeny a odvezeny ke spálení.   Na jaře 2021 jste také na sociálních sítích spustili výzvu ke sběru fotografií a videí natočených turisty a kolemjdoucími během požáru. Cílem bylo vložit tyto autentické záběry do vašeho filmu. Obdrželi jsme více než šest tisíc videí a fotografií... Na snímcích natočených na mobilní telefony jsem viděl spoustu detailů, které jsem potřeboval. Dostal jsem také záběry davu shromážděného na mostech, jak zpívá hymnu. Dostal jsem i záběry ze zahraničí, natáčené poté, když byla katastrofa oznámena v médiích, protože celý svět sledoval událost živě. Od Číny a Austrálie po Spojené státy, Anglii a Island, požár Notre-Dame se dostal do hlavních zpráv všude.   Zpět do studia v květnu 2021, tentokrát v Bry-sur-Marne pro další zásadní moment filmu… Ano, oheň v galerii severní příčné lodi. Zde jsme opět postavili kulisy ve skutečném měřítku… Do této galerie se dostalo prvních šest vyslaných hasičů. Na místo dorazili po více než hodině od zjištění. Byli konfrontováni s obrovskými plameny, které se vymkly kontrole. Měli žalostně nedostatečné vybavení. Kulisy byly vysoká několik desítek metrů. V Bry byla vytvořena přesná replika. Střechu jsme znovu vytvořili ve čtyřech verzích zobrazujících čtyři fáze požáru až do jejího zničení. Nejnáročnější bylo dobře skrýt potrubí, které vedlo kouř a oheň nahoru a podél falešné galerie. Každý plamen byl poháněn nastavitelnou tryskou, která byla dálkově ovládána. Barva ohně musela být červená, ne modrá. Ventilátory musely směrovat kouř správnou rychlostí a správným směrem. V závislosti na fázi požáru byl kouř nejprve bílý, pak černý a nakonec žlutý. Pro herce to byl velmi nebezpečný okamžik natáčení, protože výpary, bez ohledu na to, co děláte nebo jak předvídáte, jsou toxické. Žár v této scéně dosahoval teplot až 540 °C. Samozřejmě jsem hercům výslovně řekl, aby se vrátili a ukryli, jakmile bude vedro nesnesitelné. Měli jsme tým hasičů pro případ, že by se věci vymkly kontrole.   Co se týče postprodukce, jak velká část filmu vyžadovala zvláštní efekty? Prací v rámci postprodukce byla pověřena francouzská společnost Mikros, a to pod dohledem našeho VFX koordinátora a supervizora Laurense Ehrmanna. Šlo o zhruba čtvrtinu záběrů, tedy asi 400 záběru z celkových 1500 až 1600. U poloviny z nich šlo o vymazání bezpečnostních kabelů držících herce nebo trubek vedoucích vodu a plyn použitých na place. Druhá polovina práce byla složitější. Museli přidat kouř v pozadí nebo plameny, když to na place nebylo možné nebo příliš nebezpečné.   Toto dlouhé a strhující dobrodružství je téměř u konce. Notre-Dame v plamenech se chystá do kin. Jak se zpětně díváte na tuhle odyseu, která vlastně začala jednoho večera v dubnu 2019? Tohle období v mém životě bylo velmi zvláštní. Vždy poslouchám svůj vnitřní hlas. Od chvíle, kdy jsem začal číst materiály, které mi dal Jérôme Seydoux, jsem byl tímto příběhem uchvácen, fascinován a překvapen. Každé ráno, od hledání vhodných míst až po natáčení, včetně přípravy, castingu a postprodukce, jsem se probouzel s touhou vyskočit z postele a ponořit se do začátku nového dne. Dojemné je, že chodím kolem Notre-Dame téměř každý den. Mohu jen stát na balkoně svého pařížského bytu, abych ji viděl na druhém břehu Seiny. Pořád na ni mluvím a říkám jí „miláčku“! Ptám se jí: "Jak se dnes máš?" Ze všech hereček, které jsem měl to štěstí režírovat, je Notre-Dame bezpochyby nejdůstojnější, ale také nejkřehčí. Je krásná jako vždy. Nejznámější katedrála na světě bude ještě dlouho procházet opravami. Týden po týdnu vidím pokroky na tomhle obrovském a jedinečném historickém staveništi. Ušla dlouhou cestu, ale stále stojí. Její příběh bude žít dlouho po mém a našem. Jsem šťastný, že jsem na krátkou chvíli uvěřil, že jsem její milenec.

Čas načtení: 2020-01-31 07:21:44

Radkin Honzák: Lidský mozek je vůl!

Stále častěji se mluví o blížící se katastrofě – politické, ekologické, sociální, demografické. O špatné zprávy není nouze. Kde vzít v jejich záplavě naději? O ní především jsme hovořili s psychiatrem Radkinem Honzákem.   Jsme na tom špatně? Proč bychom měli být?   Klimatická katastrofa se blíží, už dokonce i dítě je prý zátěž pro planetu – možná bychom si ho měli odpustit. Možná bychom měli především přemýšlet o tom, co z toho, co se říká, je reflexe doby, a co politický žvást.  Pamatuju si, že když byl v roce 1999 objeven mayský kalendář a bylo zjištěno, že končí, okamžitě se začaly vést chiliastické řeči o konci světa. A teď, po dvaceti letech, spolu pořád ještě mluvíme, takže bych to neviděl tak černě.   Naše doba… …Zygmunt Bauman, který už bohužel nežije, nazval naši dobu dobou tekutou, a to z toho důvodu, že stejně jako tekutina nabude libovolné formy podle toho, do čeho ji nalijete, tak se i naše doba nalévá do nejrozmanitějších forem – podle toho, jak se to komu hodí a jakou upřednostňuje politickou agendu. Do konce osmnáctého století bylo rozumem epochy náboženství a poté, co pánaboha zakázali, byla na trůn vynesena věda. Jenže i ta teď dostává jeden úder za druhým, často dobře mířený, a tak tu máme dobu postmoderní. Takže si můžete vybrat a věřit, čemu chcete – vsjó ravnó…   Nezpochybnitelná fakta zmizela? Z povrchu.   Takže jsou? Několik nesporných faktů zůstává. Například to, že člověk je svého druhu zvíře, je fakt. Já člověka nemíním zoomorfizovat, i když až budu ředitel zeměkoule, udělám zoologickou zahradu, kde bude v několika klecích umístěn Homo sapiens sapiens… Chci jen říct, že člověk je živočich a jako živočich má určité potřeby, označme je za potřeby biologické, psychologické, sociální a spirituální.   Jaké má slon spirituální potřeby? Nepodceňujte slony! Sloni pohřbívají své mrtvé. Nejprve se svého umírajícího druha pokusí oživit, a když to nejde, rozloučí se s ním, přikryjí ho listím a na jeho hrob se vrací. Je to hezký rituál. Každý živočich, který má vědomí konečnosti, se začne ptát po smyslu, začne cosi hledat. Šimpanzi mají posvátné stromy, delfíni se oslovují jmény… {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kteří další živočichové mají vědomí svého já? Třeba kočka.   Kočka se pozná v zrcadle? Zcela bezpečně – a když na něm uděláte šmouhu, a ona ji v tom zrcadle uvidí, bude se ji snažit vypucovat. Kočky mají mimochodem daleko větší já než psi.   Psi se v zrcadle nepoznají? Pes se někdy pozná, někdy ne.   Je hraniční případ. (smích) Něco takového.   Vraťme se k lidem… …přistála mi teď na stole úplně nová studie o vývoji lidského mozku od tří do třiadvaceti let. Je v ní i srovnání s makaky a dalšími primáty – to abychom nezůstali jenom u člověka, to se mi nechce –, a ti vědci zjistili, že například s tím makakem máme analogickou zrakovou dráhu a v průběhu našeho vývoje od tří do třiadvaceti s tím moc neuděláme, moc se na tom už nezmění, zatímco dráhy, které obstarávají exekutivní funkce, těmi jsou například plánování nebo brzdění určitých impulsů, se u člověka v těch samých letech rozvíjejí přímo zběsile, a to, jak dalece se rozvinou, záleží na tom, jak moc je mozek dítěte trénován.  Ale zpět k potřebám. Biologické potřeby jsou dnes syceny na maximum. Sice se říká leccos, ale dnes musíte vynaložit opravdu velkou práci, abyste žil v chudobě.   Přesto má mnoho lidí pocit, že se naše doba nalévá do dost nebezpečné formy. Strašení je výborné politikum, skvělá zbraň! Uvědomme si, že amygdala, což je mozkové jádro, které se jmenuje podle toho, že se podobá mandli, a které nás spojuje už s dinosaury, obsahuje jen dvě emoce – strach a vztek. Jakmile se dítě narodí, už se zajímá o to, má-li se bát, nebo ne. Od šesti neděl se už dokáže vztekat. Vztek není agrese, vztek je příprava k agresi, stejně jako je strach příprava k útěku. Takže amygdala je to první, co funguje. Když ale nám dvěma, a my už děti nejsme, řeknou, že u vchodu kavárny (sedíme v jedné pražské kavárně) je bomba, tak my sice taky dostaneme strach, máme přece amygdalu, ale máme i fungující prefrontální kortex, a ten nám řekne, že můžeme odejít i jinudy než vchodem, a tím se možná i zachránit. U malého dítěte, u kterého je část mozku, která nalézá řešení, nezralá a nezkušená, by ji v prvních třech letech měli suplovat rodiče, a to oba rodiče.   Brzká školka je nesmysl? První dva roky doma jsou bez diskuze.   Proč vlastně ti výzkumníci, kteří napsali vámi zmiňovanou studii o vývoji mozku od tří do třiadvaceti let, začali svůj výzkum ve třech letech věku dítěte? Protože tehdy nastává první zrání mozku, jeho první maturace.   Co to znamená? Že se dítě totálně změní. Přijdou mikroglie, které do nervového systému jinak nepatří – přijdou z mezodermu –, vytáhnou nůžky a dojde k prostříhání. To si nedělám tak úplně legraci, skutečně se tomu říká pruning.   Co stříhají? Spoje. Dítě se do tří let naučí strašnou spoustu věcí, které by, pokud by nebyly odstraněny, způsobily předimenzovanost jeho mozku. Představte si to asi tak, že do tří let nastřádáte knihovnu, a pak tu knihovnu vyhodíte a necháte si z každé knihy jen obsah. Dítěti ze všeho, co mělo, zůstane po prvních třech letech buď pocit bezpečí, anebo nebezpečí, a pokud nebezpečí, půjde světem hůře…  Dítě ve třech letech začne fungovat jinak. Do té doby je v podstatě závislým, byť dobře naprogramovaným jedincem.   Dobře naprogramovaným k čemu? K postrkování rodičovské figury. Je známo, že v šesti nedělích se dítě směje na matku, i když je slepé. Proč? Protože úsměv vzbuzuje sympatii.   Co se stane po těch prvních třech letech? Dítě začne experimentovat. Mezi třemi a šesti lety se rodí pokoušení se o samostatnost, a taky morálka, a v šesti letech mozek maturuje podruhé. Začne produkovat dospělou elektroencefalografickou aktivitu, což je koneckonců důvod, proč většina kultur posílá šestileté děti do škol. Dítě v tomto věku už začíná myslet dospěle, zatímco do šesti let myslí magicky. Tam je stále ještě možné kouzelným proutkem tu horu rozpůlit… V šesti letech v jistém smyslu „vypadne“ z rodiny a začne poznávat jiné autority než rodiče – uvědomme si, že ty školkové tety ještě příliš autoritami nejsou, spíš jsou to maminy, zatímco kantoři už autority jsou, nebo by jimi alespoň měli být. K tomu přidejte soupeření na souřadné rovině. Kolem dvanácti třinácti nastává bombardování hormony a mozek současně maturuje potřetí, a to až do jednadvaceti či třiadvaceti let. Teprve tehdy je hotov.   Pak už se mozek nevyvíjí? Nedávno jsem se dozvěděl o práci, která mě mimochodem velice těší, protože říká, že i v devátém deceniu dorůstají nové neurony v hipokampu.   To zní slibně. (smích) Do sta let to asi bude ještě dobré.   Reaguje společnost na vývoj mozku dítěte správně? Mají být například děti v šesti letech odeslány do škol? Mají být odeslány někam, kde se začnou otloukat samy.   Teď jsou populární základní školy, kde se neznámkuje, kde třeba děti ani nesedí za stolem, kde po určitou dobu ještě pokračuje školkovské prostředí…  …já vám něco řeknu, my máme jeden takový termín, a ten zní hranice, a pokud o nich dítě ve formativních letech nedostane povědomí, vyraší v něm velice nabubřelé narcistické ego, které ve střetu s realitou bude mít veliký problém. Narcismus není pýcha, narcismus je jalová pýcha. Narcis miluje sebeobraz, který nemá pod kontrolou a který lze snadno zničit.    Přibývá narcismu ve společnosti? Za poslední půlstoletí je ho více asi o čtyřicet procent – nemluvím o nás, mluvím o planetě.   To ho lze takto měřit? Zkoušejí to. Já tomu sice tak úplně nevěřím, ale věřím tomu, že na tom něco je.   Vraťme se ještě jednou k lidským potřebám a jejich sycení. Biologické potřeby máme, jak už jsem řekl, sycené. Musí tu být určité úsilí, aby se člověk dostal do exekuce.   Čím to tedy je, že jich je tolik? Tím, že lidé vyvíjejí neskutečné úsilí si exekuci vysloužit a domnívají se, že se o ně má někdo postarat.   Mluvil jste ještě o jiných potřebách než o biologických, a sice o potřebách psychologických, sociálních… …a s jejich sycením je problém, protože k tomu potřebujete mezilidský kontakt, který se dnes rozpadá. Přes všechny nové komunikační prostředky ubývá normální komunikace. Všechna ta elektronická hejblata navíc umožňují rozvoj narcismu, protože na těch faceboocích se můžete vykreslit, jak chcete. Lidský mozek je vůl! Mozek dostane na Facebooku desetkrát „like“, a on to bere vážně.   Co přesně znamená, že to bere vážně? Že cákne neboli špricne dopamin do nucleus accumbens. Pro mozek je „like“ skutečná pochvala, i když je to neskutečná blbost. V interpersonálním vztahu jsme více chráněni. Nepodaří se nám při něm tak snadno nabubřet, protože máme na čele zrcadlové buňky, takže vidíme, jak náš partner v komunikaci reaguje, a nemůžeme se spokojit s laciným palcem nahoru nebo jen tím, co říká.   Není náš systém nemocný, když se všechna ta elektronická hejblata tak rozmáhají? Je! A pak je tu taky jeden další totální nesmysl, kterému se říká permisivní výchova. To jsou všechny ty řeči jako: Je třeba počkat, až si to dítě uvědomí samo! Nenuťte ho! Víte, čím je permisivní výchova ve skutečnosti? Je neochotou rodičů handrkovat se s dítětem.   To, čemu se říká liberální výchova… …je totální kravina. Dítě vychovávané takzvaně liberálně ve světě zabloudí, dostane rány a zjistí, že svět je zlé místo.   Třeba svět opravdu je zlým místem. Všechny civilizace své mýty dosud stavěly na tom, že existuje zlo, ale i dobro… A víte, co je zajímavé? Vědci zjistili, že dokonce i bakterie, které nejsou takříkajíc darwinisticky průrazné, poněvadž jsou ochotné udělat ve své kolonii místo pro slabé, mají daleko větší viabilitu než agresivně-asertivní bakterie. Čemu tedy podle vás dává život přednost?   Řekl bych, že se právě dostáváme ke spirituální potřebě, kterou člověk potřebuje sytit…  (smích) A tu není třeba hledat v nějaké nadzemské rovině. Spirituální rovina je smysl života a smysl života se dá vztáhnout do tří podstatných věcí, kterými jsou komunikace, porozumění světu a nabídnutí pomoci tam, kde ji mohu nabídnout a kde je jí třeba. Tato triáda stačí k tomu, abych měl naplněný život.   Teď jste popsal starý dobrý svět včerejška. Počkat, proč bychom ho nemohli mít i zítra?   Protože ho rozvrátila ta elektronická hejblata, o kterých jste mluvil. Heidegger říkal už někdy v roce 1967, že se člověk mýlí, když říká, že zvládl technologie…  Vraťme se ale na úplný začátek. Máme přání a potřeby; to říkal už Aristoteles. Potřeby jsou základ, musí být syceny. Přání jsou takové ty řeči typu: Potřebuju mercedes! Starou belu potřebuju! Já potřebuju lidi.   I psychopaty? Všechny sociální druhy musí mít určitou strukturu, takže u všech druhů, jsou-li sociální, jsou i psychopati. I myši mají své myší psychopaty. Je jedna krásná, už asi čtyřicet nebo padesát let stará studie o tlupě šimpanzů, která konstatuje, že – antropomorficky řečeno – šimpanzí král má jako hlavní řídící molekulu noradrenalin, šimpanzí šlechtici, tedy ti jedinci, kteří mají ambici dostat se na trůn, jedou na adrenalin a ten zbytek, proletariát, jede na kortikoidy čili na stresové hormony poražených.   Takže ředitel je úplně jiný člověk než jeho zaměstnanec… …z biologického hlediska – z biologického hlediska! Ještě mi ale dovolte krátce vrátit se ke spirituálním potřebám. Všimněte si – a to mám moc rád – tradičního výkřiku, že jsme nejateističtější společnost, a že spirituální potřeby uspokojovat tudíž nepotřebujeme; vždyť je řešíme největší spotřebou špiritusu v Evropě! Není to blbé řešení?   Vy se stále vracíte k tomu, že materiálně jsme na tom skvěle, ale duchovně mizerně. Duchovně pod psa.   Jsme-li v takovém stavu, možná nejsme zralí na demokracii, na to, abychom si vládli sami.  Co nám ukázal Milgramův pokus? Že dvě třetiny našich bližních potřebují autoritu. Jsou ochotni podlehnout jakékoli autoritě a dělat věci, které by je v životě ani nenapadly. Jinak řečeno, máme tu dvoutřetinovou většinu, která podlehne autoritě psychopata, kterých je kolem jednoho procenta.   To je docela dobrý argument proti demokracii. Otázka je, kde vzít osvíceného monarchu?   Platón je navrhoval pěstit. (smích) Dnes už lze uvažovat dokonce o jejich klonování.   Ve vašem pojetí jsme ale v demokracii odevzdáni psychopatům a jejich dvěma třetinám ochotných. Nejsme, i když tato civilizace skutečně skončí. Vymíráme. Bude se muset převalit nová vlna.   Chtěl jsem s vámi dnes mluvit o naději a vy věštíte konec. Poláci říkají, že naděje je matka hlupců. (smích) Naděje, víra, láska? Nic z toho zatím nemá dost dobrou úrodnou půdu ve veřejném prostoru. Dokážeme si ale uvědomit, v jak hluboké krizi starověká římská společnost musela být, když během jedné jediné generace se několika šílencům – světcům – podařilo skoro až zázračně prosadit křesťanství?   Zmínil jsem naději a vy začnete mluvit o světcích a zázracích, to nezní moc nadějně. Jsem křesťan i buddhista a nevím, zdali máme chápat zázraky jen jako ryze božský fenomén, anebo jako něco, co se může skutečně odehrát. Naděje je. Morální stagnace lidi jednou otráví natolik, že nějaký prorok i bez zázraku…   …strhne lid? Obrátí pozornost k dobrým věcem. Budu chvilku úzce politický. Máte mladé lidi, kteří dělají Milion chvilek pro demokracii…    Máte pro ně pochopení? Ale ano, mám, vy ne?   Nejsem si jistý. Měl jste v ruce Martelovu knihu Pí a jeho život?   Ne. Ztroskotá loď, která veze z Indie do Ameriky zoologickou zahradu a v záchranném člunu se ocitne kluk a tygr. Jen oni dva. Vždy, když tygr začne dávat najevo, že by taky mohl toho kluka sežrat, kluk rozhoupe člun, protože náhodou zjistil, že tygrovi to nedělá vůbec dobře. Myslím, že pokud ten tlak tady zůstane, a pokud ty věci budou chodit z Bruselu tak, jak zatím chodí, tedy velice jednoznačně v neprospěch našeho pana premiéra, tak je jen otázka času, kdy elita dokáže vygenerovat osobnost, která to bude schopna ustát. Nevím, jestli to budou ti kluci z té iniciativy, spíš si myslím, že oni vědí o limitech, které mají, a do politiky se nesápou, ale zdá se mi, že je důležité rozhoupávat tu loď, dokud se neobjeví ten, kdo to ustojí. Takže já tu naději vidím.   Takže kdyby za vámi přišli dva mladí lidé, že řeší, zdali mají mít dítě v tomto pro ně tak beznadějném světě, kde je samo dítě zátěží pro planetu… …tak bych jim řekl, že život si říká o to, aby pokračoval. To je jediný smysl života. Co víte dál? Nic. Podívejte, já jsem vojín absolvent v záloze…   …to jste to daleko nedopracoval. Byl jsem degradován, protože jsem ztratil sanitku. Já tu vojnu žral od samého začátku, takže jsem měl průserů hodně, a měl jsem lapiducha, to byl sestřák se šestinedělním kurzem, žižkovský řízek, tramp, který mě na kytaru naučil spoustu věcí. A ten, když jsme byli v maléru, což bylo denně, říkal: Doktore, neboj se, pánbůh se na nás nevykašle!   Je-li něco takového jako pánbůh, pak máte možná pravdu. To říkal už Havlíček: Bože milý, / jsi-li, / chraň duši mou, / mám-li jakou.   To je trochu do všech stran a pro všechny případy. Trochu se to podobá našemu rozhovoru, takže je to dobrá tečka. {/mprestriction}  Radkin Honzák (*30. března 1939, Praha) působí jako ambulantní psychiatr v IKEM a REMEDIS, současně je sekundárním lékařem Psychiatrické léčebny Bohnice a asistentem Ústavu všeobecného lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Vyznává se z blízkosti k psychosomatickému typu myšlení a je autorem několika knih, například Somatizace a funkční poruchy (2005), Psychosomatická prvouka (2017) nebo Čas psychopatů (2018).

Čas načtení: 2019-10-03 11:08:16

Pat Barkerová: A dívky mlčely (ukázka z knihy)

Jak by byl Homérův slavný hrdinský epos o trójské válce líčený z pohledu žen? Přesně tak jej vypráví Bríseovna, urozená dívka královské krve, nyní otrokyně a Achilleova konkubína. Inteligentní, vzdělaná a sebevědomá dcera krále Brísea podává svůj příběh poutavě a s vtipem. Autorka, britská historička a spisovatelka Pat Barkerová, líčí dávný Homérův svět jejíma očima. Čtenář má přitom pocit, že slyší příběh z nedávné doby, a ne z období vzdáleného tři tisíce let. Touto charakteristikou je román jedinečný: přes hrůzy tehdejší skutečnosti, s výjevy z bojiště i táborového života, se pocity, pohnutky, rozhodování – a tedy i chování – jednotlivých aktérů téměř neliší od chování současníků. Ukázka z knihy: 4 Co můžu říct? Nebyl hrubý. Očekávala jsem to – dokonce jsem to předpokládala – ale nic takového, a alespoň jsem to měla brzy za sebou. Souložil stejně rychle jako zabíjel a já v tom neviděla rozdíl. Tu noc ve mně cosi zemřelo.             Ležela jsem tam plná nenávisti, i když samozřejmě nedělal nic, na co by neměl plné právo. Dostat jako čestný dar zbroj nějakého slavného krále, nedal by si pokoj, dokud by ji nevyzkoušel: zvedl by štít, popadl by meč, potěžkal by ho, ohodnotil by délku a párkrát by švihl vzduchem. A totéž udělal se mnou. Vyzkoušel si mě.             Myslela jsem, že neusnu. Byla jsem sice vyčerpaná, ale tak nervózní, tak vystrašená ze všeho kolem a nejvíc z něho, že když se ze mě nakonec svezl a usnul, ležela jsem dál, nehybná jako prkno, a hleděla do tmy. Víčka mi při každém mrknutí bolestivě řezala do suchých očích. A přesto jsem asi spala; když jsem se totiž znovu podívala na lampu, už dohořívala. Achilleus ležel s tváří těsně vedle mě, lehce chrápal a horní ret se mu při každém vydechnutí nakrčil. V zoufalé snaze uniknout jeho tělu, které sálalo jako pec, jsem se přitiskla ke stěně a otočila hlavu na druhou stranu, abych se na něj nemusela dívat.             Po pár minutách jsem cosi zaslechla. Nebyl to nový zvuk – uvědomila jsem si, že jsem ho vnímala i v polospánku. Snad jeho dech? A pak mi to došlo. Ne, to je moře. Muselo to být moře, nebyli jsme daleko od břehu. Poslouchala jsem a nechala se konejšit jeho vytrvalým příbojem, duněním lámající se vlny a pronikavým hukotem, když se vracela. Jako byste leželi na hrudi někoho, kdo vás miluje, někoho, komu můžete věřit – i když moře milovat neumí a nikdy mu nemůžete věřit. A okamžitě mi došlo, co bych teď právě chtěla: být jeho součástí, rozpustit se v něm; v moři, které nic necítí a nikdy ho nemůžete zranit.             Potom jsem zřejmě znovu usnula. Když jsem se totiž probudila, Achilleus byl pryč.             Ihned jsem znejistěla. Neměla bych snad vstát dřív než on a připravit mu snídani? Neměla jsem ponětí, jak na tomhle pustém pobřeží připravují jídlo a jestli jeho příprava bude vůbec patřit k mým povinnostem. Pak mě ale napadlo, že Achilleus má určitě spousty otrokyň, na různé práce: tkaní, vaření, příprava lázně, praní ložního prádla a šatstva… Včas se dozvím, co se ode mě očekává. Je docela možné, že to bude jen o něco víc, než jsem dělala dřív. Vzpomněla jsem si na otcovu mladou konkubínu, tu, kterou si vzal po matčině smrti a která převzala na svá bedra většinu jejích povinností.             Postel studila. Posadila jsem se a všimla si, že Achilleus za sebou nezavřel dveře. Stále jsem se ještě úplně neorientovala. Byly tam troje dveře. Jedny vedly do té malé místnosti – v duchu jsem jí už říkala komora; další se otevíraly do krátké chodby k síni a třetí přímo na verandu a odtud na pláž. Těmi musel vyjít, protože byly dokořán a při každém pohybu zavrzaly.             Přitáhla jsem si plášť k ramenům a vyšla na práh. Od moře vanul vítr, zvedal mi vlasy a chladil spánkem zpocenou kůži. Srpeček měsíce svítil do tmy tak jasně, že bylo vidět chatrče – připadalo mi, že jich jsou stovky – táhnoucí se do dálky. Mezi jejich temnými, k sobě schoulenými obrysy, se mi tu a tam otevřel letmý, mučivý pohled na moře. Otočila jsem hlavu a zahleděla se do vnitrozemí, a vtom mě upoutala bledá záře na obloze; nejdřív mě mátla, a pak mi došlo, že to musí být Trója. Trója se svými paláci, chrámy a dokonce ulicemi osvětlenými celou noc. Tady vedly od chatrče k chatrči úzké, temně červené cestičky. Dostala jsem se na strašlivé místo, pravý opak metropole, na místo, kde vládla temnota s krutostí.             Stála jsem na prahu Achilleova dřevěného domku a dunění valících se vln mi připomínalo bitevní vřavu, meče řinčící o štíty, ačkoli má unavená mysl tehdy vnímala všechno jako bitvu, jako by na světě neexistovala jiná barva než rudá. Troufla jsem si opatrně vyjít na verandu z nehoblovaného dřeva a odtud skočila rovnou do písku. Chvilku jsem stála a bořila konečky prstů do vlhkých zrnek, uchlácholená tím, že po noční otupělosti ještě dokážu něco cítit, cokoli. A potom jsem se bosa a jenom v plášti vydala hledat moře.             Spíš instinktem než očima jsem objevila cestu a dostala se na pěšinku, která vedla od chatrčí kamsi pryč, nejprve se vlnila při okrajích dun, a pak se prudce svažovala k pláži. Na posledním úseku se změnila v noru, jak se na hřebenech pískových dun z obou stran zvedala do výšky přímořská tráva; úžil se mi dech ze stísněného prostoru a musela jsem se na chvilku zastavit. Kdesi ve skrytu mé duše se ozval strach: co když se vrátí, co když mě bude zase chtít a já tam nebudu? Měsíční světlo klouzalo po čepelích travin, které se nakláněly a kolébaly ve větru. Na pláž jsem vyšla při ústí potoka s poloslanou vodou, který zurčel mezi balvany a oblázky, a když doběhl k moři, rozlil se do šířky.             Teď bylo slyšet i jakýsi nový zvuk, pronikavější než vlny; ohlušující, nervy drásající rány. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopila, že to jsou zvuky lodního lanoví, které práská do stěžňů. Nalevo ode mě vystupovala temná masa lodí, většinou bezpečně vytažených za hranici přílivu a usazených na podpěrách. Byly tam i jiné lodě, zakotvené na moři, to ale byla malá, břichatá nákladní plavidla, lišící se od štíhlých válečných lodí jako kachny od orlů. Věděla jsem, že válečné lodě jsou střežené před možným útokem Trójanů, a proto jsem zacouvala zpátky mezi duny a vzala to zkratkou přes vřesoviště k otevřenému moři.             Tady už bylo slyšet jenom rachocení vln, tolik připomínající nárazy mečů do štítů. Kráčela jsem k moři a doufala, že zahlédnu Lyrnéssos, kde podle mě ještě musely zářit požáry stravující město, ale čím blíž vodě, tím byla hustší mlha. Zničehonic se přivalila – neproniknutelná mlha, studená a vlhká jako prsty mrtvého, a proměnila černé lodě v přízračné siluety z jiného světa. Zvláštní, že se tak hustá mlha mohla vytvořit a sedět na jednom místě za takhle větrné noci, ale dala mi volnost a já byla neviditelná dokonce i pro sebe.             Tam za těmi rozbouřenými vlnami, na tichém místě, kde se moře stýkalo s pevninou, byly duše mých mrtvých bratří. Odepřeli jim pohřební obřady, a tak nesměli vstoupit do Hádu, odsouzeni sužovat živé, ne na pár dní, ale navěky. Znovu a znovu mi za zavřenými víčky umíral můj nejmladší bratr. Truchlila jsem pro všechny, ale pro něho nejvíc. Po matčině smrti se pokaždé v noci vplížil ke mně do postele a hledal útěchu, za kterou se ve dne styděl. Tam, na té větrem bičované pláži, jsem slyšela, jak mě volá – stejně ztracený, stejně bez domova a bez pomoci, jako já sama.             S myšlenkou dostat se co nejrychleji k němu jsem se začala brodit do moře – kotníky, lýtka, kolena, stehna, a pak ten náhlý studený šok, když mi vzdutá vlna pleskla do třísel. Stála jsem rozkročená v pohybujícím se písku, natáhla ruku dolů a spláchla ho ze sebe. A potom – čistá, nebo tak čistá, jak jsem ještě vůbec mohla být – jsem stála po pás ve vodě, cítila, jak mě mohutné vlny zvedají na špičky a znovu vracejí dolů, a nechala se mořem nadnášet. Jedna obrovská vlna mě vyzdvihla a málem mi podrazila nohy, a mě napadlo: Proč ne? Přímo hmatatelně jsem cítila, že na mě bratři čekají.             A vtom jsem zaslechla hlas. V první chvíli jsem myslela, že to je hlas mého nejmladšího bratra. Napjatě jsem poslouchala, abych slyšela přes hukot vln, a hlas se ozval znovu – určitě mužský hlas, i když slova jsem nerozeznávala. A najednou mě přepadl strach. Celé dny jsem se bála – úplně jsem zapomněla, jaké to je, nemít strach – ale tenhle strach byl jiný. Zježily se mi vlasy na zátylku a naskočila mi husí kůže. Říkala jsem si, že je to jistě hlas z tábora, který se odrazil od hradby mlhy, takže se zdá, že přichází z moře, jenže pak jsem ho zaslechla znovu, a to už jsem věděla, že přichází odtamtud. Za hradbou vln někdo, něco čeřilo vodu. Nějaké zvíře – muselo to být zvíře, nic jiného to být nemohlo, možná delfín nebo kosatka. Někdy připlouvají až k pevnině, a dokonce se vrhají na pláže a stahují tulení mláďata z balvanů. Pak se ale cáry mlhy na chvíli rozestoupily a já zahlédla lidské paže, ramena a měsíční třpyt na mokré kůži. Další nadzvednutí, další cáknutí – a naráz ticho, když se přetočil a ležel na vodě tváří dolů, kolébaný příbojem.             Na těchto březích muži plavat neumí. Jsou to námořníci, vědí, že plavání může nanejvýš prodloužit umírání, jinak poměrně rychlé a milosrdné. Tenhle člověk si ale pohrával s mořem jako delfín nebo sviňucha, jako by se v něm cítil doma. Teď ležel s rukama a nohama roztaženýma na hladině a v téhle poloze vydržel tak dlouho, až jsem si říkala, že snad dýchá pod vodou. Pak se ale najednou vyhoupl hlavou a rameny nad vodu, vzpřímený jako panáčkující lachtan. Při pohledu na jeho tvář mě obestřela hrůza, i když zbytečně, tušila jsem totiž, kdo to je.             Spěšně jsem se brodila ke břehu, abych se rychle dostala zpátky a usušila se; jak bych mu to, pro všechno na světě, vysvětlila? Na mělčině jsem zvolnila krok, protože cákáním bych mohla upoutat jeho pozornost. Vkročila jsem na pevnou zemi, a vtom mě něco prudce a bolestivě píchlo do pravé nohy. Něco mi trčelo z chodidla – kámen nebo úlomek mušle – a já se sehnula, abych to vytáhla. Když jsem se znovu podívala na Achillea, už neplaval a po kolena ve vodě se brodil ke břehu. Dřepla jsem si a zadržovala dech, ale bez povšimnutí prošel kolem a rukama si přitom vytíral slanou vodu z očí. Začala jsem zase dýchat v domnění, že tím to končí, že se vrátí do ležení, ale zůstal stát těsně u vody s očima upřenýma na moře.             Promluvil, a já myslela, že se obrací ke mně, otevřela jsem pusu a nevěděla, co říct. Pak ale promluvil znovu a přerývavě vypouštěl slova z úst, jako když tonoucí lapá po dechu. Vůbec mu nebylo rozumět. Jako by se s mořem přel, přel nebo se ho doprošoval… Jediné slovo, které jsem podle mě zachytila, bylo „mami“, a to byl nesmysl. Mami? Ne, to nemohlo být ono. Pak to ale zopakoval: „Mami, mami“, jako když se malé dítě dožaduje, aby ho vzali na ruku. Určitě to bylo něco jiného, i když „mami“ zní stejně, nebo skoro stejně, v mnoha jazycích. Ať ale říkal, co chtěl, pochopila jsem, že to nemám slyšet, a zároveň jsem se neodvažovala pohnout, a tak jsem skrčená u země čekala, až to skončí. Pokračovalo to dál a dál a citový výlev nakonec ukončilo ticho.             Vyšlo slunce a mlha se začínala rozpouštět. Viděla jsem, jak se první zlaté paprsky dotkly jeho mokrých paží a ramenou, jak se otočil a vydal dál po pláži, až nakonec zmizel ve stínu svých černých lodí.             Jakmile jsem měla jistotu, že je pryč, rozběhla jsem se co nejrychleji přes duny, ale v ležení jsem nakonec zabloudila. Stála jsem tam mokrá, zablácená a vyděšená, a neměla ponětí, co dělat a kam jít. Vtom se ve dveřích jedné chatrče objevila jakási dívka a kývnutím mě pozvala dovnitř. Řekla, že se jmenuje Ífis. To ráno se o mě postarala a připravila mi dokonce horkou lázeň, abych si spláchla sůl z vlasů. Odložila jsem plášť a chtěla vstoupit do vody, když vtom cosi spadlo na podlahu a já si uvědomila, že je to oblázek z pláže. V místě, kde mě řízl, chodidlo stále krvácelo. Ležel mi v dlani a já ho zevrubně zkoumala, jak to někdy lidé v leknutí dělají a celou svou bytostí se upnou na něco nicotného. Byl zelený, taková ta žlučovitě zelenavá barva rozbouřeného moře, s bílým proužkem napříč. Nic zvláštního, až na to, že byl ostrý. Velice ostrý. Zvedla jsem ho a přivoněla k němu: mořská voda a prach. Olízla jsem ho: na omak drsný, s příchutí soli. Potom jsem prstem vyzkoušela jeho zubatý okraj: žádný div, že rána byla tak hluboká. Když jsem přejela zápěstí – a vůbec netlačila – zůstal po něm šrám posázený po celé délce růžovými korálky krve. Nechala jsem krev téct z prokřehlé kůže a cítila úlevu. Chtěla jsem se říznout znovu, jen ze zvědavosti, jestli se zase dostaví ten pocit úlevy, ale cosi mi v tom zabránilo. Netušila jsem, proč mi moře ten dárek dalo, ale věděla jsem, že ne proto, abych si ublížila. Všude po táboře se válela spousta nožů, kdyby na věc došlo. A tak jsem ho položila zpátky na dlaň, dívala se na něj a vnímala jeho barvu, drsný povrch a váhu. Na pláži leželo tolik oblázků – miliony – všechny do hladka vyleštěné neúnavným mořem, jenom tenhle ne. Ten jediný zůstal ostrý.             Toho vzpurného kamínku jsem si považovala, a považuji dodnes. Teď právě mi leží v dlani.             Když mi Ífis přinesla čisté, suché šaty a já si je oblékla – vlastně to spíš udělala ona, protože já tam stála jako kus dřeva – vsunula jsem si ho pod opasek, aby mě při každém pohybu zatlačil na kůži. Nebylo to příjemné, ale uklidňoval mě, připomínal mi moře a pláž – a tu holku, kterou jsem kdysi bývala a už nikdy nebudu.   Pat Barkerová (*1943), britská historička a spisovatelka, je známou a oceňovanou autorkou, která proslula (nejen) historickými romány. Jejími stěžejními tématy jsou paměť, trauma a boj o přežití; nic ovšem neidealizuje – její knihy jsou charakteristické svou úsečností a pravdivostí. Pat Barkerová je držitelkou mnoha ocenění včetně Man Booker Prize (1995 za Ghost Road, závěrečnou část trilogie z 1. světové války). Přeložila Kateřina Novotná, nakladatelství Vyšehrad, Praha, 2019, 1. vydání, váz., 296 stran.

Čas načtení:

Prezentační dovednosti

[skoleni-kurzy.eu] Cílem školení je příprava a trénink procesu přípravy a realizace prezentace obchodního produktu nebo výsledků práce. Absolventi školení se díky novým postupům naučí vytvářet precizní přípravu prezentace a zároveň zesílí její efekt při vlastní realizaci. Zkonfrontují si své stávající postupy s nejlepšími existujícími metodami. Při školení se používá interaktivní výklad s diskusí, skupinová práce, video rozbor, cvičení na několika modelových situacích a opakované využití zpětné vazby. * Kurz Prezentační dovednosti probíhá v malé skupině účastníků. Kurzu Prezentační dovednosti se účastní maximálně 8 osob. Kurz Prezentační dovednosti probíhá v plně vybavené počítačové učebně. V průběhu kurzu Prezentační dovednosti je pro účastníky zajištěn pitný režim a drobné občerstvení. U nás máte jistotu, že vám objednaný kurz nezrušíme. Poté co u nás kurz Prezentační dovednosti objednáte a my vám potvrdíme účast, garantujeme, že se kurz uskuteční. Kurz nerušíme z důvodu malého počtu zájemců. Kurz Prezentační dovednosti se uskuteční i pokud se něj přihlásí pouze jeden zájemce. V takovém případě probíhá kurz Prezentační dovednosti jako individuální, cena kurzu se nezmění. Úvod do kurzu Koncept "3P k úspěchu-     Filosofie špičkové prezentace Zacílení prezentace   Položme si ty „správné- otázky   „Myšlenková- stopa   1 informace – 2 formy   „6 smyslů- špičkové prezentaci     Proces přípravy prezentace „Tygr na lovu-   Nutná omezení špičkové prezentace   Kroky k ústřednímu poselství   Kroky k dobrému scénáři   Ukotvení scénáře s realitou   Finální tvorba   Trénink „nanečisto-     Design a objekty prezentace Zásady grafického designu   Barvy a kontrasty   Formy a způsoby sdělování informací   Průběžná tvorba argumentária     Provedení aneb prezentování „na place- Jak se nemá prezentovat – video rozbor chyb   Složky prezentátorova projevu   Verbální komunikace   Akustické projevy hlasu   Neverbální komunikace     Rituály a psychologie vlastního prezentování Jak se namotivovat?   Co funguje před a při prezentaci?   Zvládání nervozity a stresu   Technika překonávání námitek   Jak zakončit prezentaci?     Porealizační kroky Závěrečná zpráva   Principy zpětné vazby   Využití SWOT analýzy a Kolbova cyklu učení v procesu sebehodnocení     Tréninková část – příprava a realizace Komplexní závěrečná prezentace dle doporučených postupů   Prezentování před posluchači a vyhodnocení efektu prezentace   ...AbecedaPC