Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-10-25 17:04:00

Kvíz: Co víte o historii závodů formule 1 v Mexiku?

Mexico City bude letos po čtyřiadvacáté hostit velkou cenu F1. Co víte o tamním okruhu a předešlých závodech v Mexiku? Vyzkoušejte si náš kvíz.

Čas načtení: 2024-11-19 18:00:00

Kvíz: Co víte o historii závodů formule 1 v Las Vegas?

F1 o tomto víkendu počtvrté ve své historii zavítá do Las Vegas. Co víte o závodech formule 1 ve městě hazardu? Vyzkoušejte si náš kvíz!

Čas načtení: 2024-11-29 08:30:00

Kvíz: Co víte o dosavadních velkých cenách v Kataru?

Během nadcházejícího víkendu se uskuteční v pořadí třetí Velká cena Kataru. Co víte o předchozích dvou závodech F1 na okruhu v Lusailu? Vyzkoušejte si náš kvíz!

Čas načtení: 2024-11-29 08:30:00

Kvíz: Co víte o dosavadních velkých cenách v Kataru?

Během nadcházejícího víkendu se uskuteční v pořadí třetí Velká cena Kataru. Co víte o předchozích dvou závodech F1 na okruhu v Lusailu? Vyzkoušejte si náš kvíz!

Čas načtení: 2024-11-29 08:30:00

Kvíz: Co víte o dosavadních velkých cenách v Kataru?

Během nadcházejícího víkendu se uskuteční v pořadí třetí Velká cena Kataru. Co víte o předchozích dvou závodech F1 na okruhu v Lusailu? Vyzkoušejte si náš kvíz!

Čas načtení: 2025-04-02 12:24:00

Kvíz: Co víte o historii závodů formule 1 v Japonsku?

Během nadcházejícího víkendu se v Suzuce uskuteční Velká cena Japonska. Co víte o závodech F1 v zemi vycházejícího slunce? Vyzkoušejte si náš kvíz!

Čas načtení: 2025-06-25 14:30:00

Kvíz: Co víte o závodech F1 v Rakousku?

Rakouský Spielberg o tomto víkendu hostí další velkou cenu. Máte dobrý přehled o závodech F1 na území Rakouska? Vyzkoušejte si náš kvíz!

Čas načtení: 2025-07-04 16:57:00

Kvíz: Co víte o závodech F1 v Británii?

Během nadcházejícího víkendu se uskuteční v Silverstone další Velká cena Británie. Co víte o závodech F1 v zemi, kde se uskutečnil vůbec první závod mistrovství světa? Vyzkoušejte si náš kvíz.

Čas načtení: 2025-07-25 14:30:00

Kvíz: Co víte o závodech F1 ve Spa?

F1 se o víkendu vrací do akce, když se ve Spa uskuteční Grand Prix Belgie. Co víte o závodech královny motorsportu na legendární ardenské dráze? Vyzkoušejte si náš kvíz!

Čas načtení: 2025-08-29 12:10:00

Kvíz: Co víte o závodech F1 v Nizozemsku?

Formule 1 se o nadcházejícím víkendu vrací do akce. Jezdci se představí v Zandvoortu –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ co o závodech F1 na nizozemské půdě víte? Vyzkoušejte si náš kvíz!

Čas načtení: 2025-07-17 23:34:02

Harley-Davidson se představuje na závodech MotoGP v Brně

Harley-Davidson se představuje na závodech MotoGP v Brně už 18. až 20. července a nabídne fanouškům exkluzivní náhled na své rostoucí ambice v oblasti závodů [...]

Čas načtení: 2024-12-04 12:34:08

Harley-Davidson Factory Racing testoval na okruhu Barcelona-Catalunya po závodech MOTOGP

Tým Harley-Davidson® Factory Racing se zúčastnil testů ve spolupráci s organizací DORNA a MotoGP na okruhu Barcelona-Catalunya ve španělském Montmeló a prezentoval ohromující sílu svého závodního [...]

Čas načtení: 2025-09-21 19:00:29

S Huawei Watch GT 6 Pro na závodech: jaké metriky s hodinkami můžete měřit?

Běžné testování produktu jsme spojili s trochou adrenalinu S Huawei Watch GT 6 Pro jsme vyrazili na závod Urban Challenge v pražských Letňanech Překážky, bláto, voda a prudké změny tempa daly hodinkám pořádně zabrat – zajímalo nás, jak si poradí se sledováním tepu, vzdálenosti i celkové zátěže Občas je fajn spojit příjemné s užitečným… V pátek jste si na SMARTmanii mohli přečíst podrobnou recenzi chytrých hodinek Huawei Watch GT 6 Pro. Nad rámec klasického redakčního testu jsme se hodinky rozhodli proklepnout během překážkového závodu Urban Challenge, který se konal v první polovině září v pražském lesoparku Letňany. Přečtěte si celý článek S Huawei Watch GT 6 Pro na závodech: jaké metriky s hodinkami můžete měřit?

Čas načtení: 2024-04-24 15:35:26

Pirelli bude mít pro závody F1 na závodech v Imole, Monaku a Montrealu stejné „měkké“ trio pneumatik

Společnost Pirelli informovala týmy a FIA o tom, že pro všechny tři velké ceny (Emilia-Romagna, Monaka a Kanady) bude použita stejná volba směsí: C3 jako P Zero White hard, C4 jako P Zero Yellow medium a C5 jako P Zero Red soft. Výběr je tedy totožný s loňským rokem, protože samotné směsi zůstaly stejné. Tato […]

Čas načtení: 2024-07-15 15:16:12

Auto Union Typ 52: „Audi“ s motorem V16 se představilo o víkendu v závodech do vrchu

Kdo by neznal „stříbrné šípy“ Auto Union, legendární závodní vozy Velkých cen 30. let 20. století. Málokdo však ví, že na základě těchto progresivních závodních strojů byla naplánována také verze silničního sportovního vozu s šestnáctiválcovým motorem, Auto Union Typ 52. Audi tento „rychlý sportovní vůz“ („Schnellsportwagen“) podle původních plánů vyrobila. Veřejnosti se poprvé představil o […]

Čas načtení: 2024-12-02 09:10:44

LEGO podepsalo smlouvu s Formulí 1. Nabídne stavebnice všech monopostů v závodech F1

Formule 1 a LEGO spojují síly a přinášejí novou řadu stavebnic závodních monopostů. Na své si přijdou velcí i malí stavitelé. Při vývoji stavebnic se inspirace čerpala přímo ze světa královny motorsportu. LEGO podepsalo s Formulí 1 víceleté strategické partnerství, čímž stavebnice posune na novou úroveň. V produktovém portfoliu se totiž poprvé v historii objeví […]

Čas načtení: 2025-07-23 10:44:23

Václav Janík předčasně mistrem České republiky 2025.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Václav Janík je mistrem České republiky v závodech do vrchu! Titul obhájil s předstihem Do konce letošní sezony Mistrovství České republiky v závodech do vrchu zbývají sice ještě dva podniky, ale absolutní pořadí je již rozhodnuté. Václav Janík se stává mistrem republiky v závodech do vrchu pro rok 2025, a

Čas načtení: 2011-03-03 00:00:00

Goldbrunn 2011 - po stopách pašeráka

Opravdu se omlouvám za to, že je to takové obsáhlé, zdlouhavé a nudné. Prostě jsem psal a psal a psal. A těch věcí se opravdu stalo strašlivě moc. Dost jich muselo být vynecháno. S nepříliš vychladlou hlavou plnou emocí, dojmů a pohnutek, jak to tak po týdnu s Tchoříky bývá, začínám sepisovat další část té naší kroniky. Hned večer po skončení této akce. Ještě stále cítím vnitřní strany stehen, bolavý sval pod ramenem, pálení slunce v očích a smrad našeho pokoje. Nejsem si jist, jestli stihnu dnes či krátce po půlnoci článek dopsat, je toho opět dost. Nuže popořadě. S plnou chatou malých dětí? Už loni, když jsme o jarňácích byli na Zaječím skoku v Jeseníkách, Jenda vyhrožoval, že příští rok by nás rád zapřáhnul do řehole vedoucích. Mělo to být na již známých místech Zlaté Studny, v posledním zachovalém domu této vesnice v bývalé hájovně. Zlatá Studna se nachází zhruba tři kilometry od Horské Kvildy směrem na Zadov (Churáňov). Určitě si dovedete představit, jak některé z nás (nechci mluvit za všechny, ale rozhodně jsem nebyl jediný) znepokojila myšlenka chaty plné malých (ukřičených) dětí, které budeme mít na povel. Trochu jsme z toho znervózněli. Sraz měl být v sobotu ráno na parkovišti nad hotelem Olympia u areálu Zadov. Na místo jsme se dostávali všelijak (asi tak jako podivné bytosti v knížce Střetnutí). Já vyrazil už den předtím, v pátek, na Špičák k Novotným, abych se mohl dobře vyspat a nemusel vstávat ráno moc brzo. Ráno jsme se cestou ještě stavili na jedné křižovatce a nabrali Kryštofa. Bez jakýchkoliv problémů jsme dorazili na dané parkoviště. Vylezli jsme z aut a postávali na sluníčku. Libovali jsme si, že jsme na parkovišti dokonce na čas přesně (ano, to není pravidlem). Kluci (Ondra a Vojta Novotných spolu s Vítkem) se váleli ve sněhu, my je pozorovali pohledem starých a moudrých1] a čekali. Čekali jsme nezvykle dlouho. Dokonce jsme si začali říkat, jestli jsme tu vůbec dobře. Jenda nikde, nikdo jiný taky ne. Ujo to totiž bral s mezi-zastávkou a nabral menší zpoždění. Když dorazil a s ním i Jáňa, začali jsme se chystat na konečný přesun k Zlaté Studni. Moc se nás tedy na parkovišti nesešlo - Jenda, Kryštof, Jáňa, Klára, Ondra, Vojta, Vítek a já. Od Horské Kvildy ale měly přijet další holky - Bětka s Markétou. Áňa a Sváťa byly na závodech - to byla ona Jendova zastávka a k podrobnostem jejich přesunu na ZS2 se ještě dostaneme. Odpoledne ještě přibyla Zuzka a tím se celkový počet ustálil na krásných třinácti osobách. Mělo nás být o něco málo víc, ale řádily chřipky a virózy. Trochu problém nastal s dopravou jídla. Protože jak bylo řečeno na parkovišti nás bylo pár a jídla bylo jak pro regiment, do batohů se nám nemohlo přirozeně vejít. Plán byl proto následující: vezmeme v batohu jen jídlo na oběd - to znamená pár pytlíků rýže, kečup a cukr. Jestli si říkáte, že je to dost divná kombinace, pak vězte, že byla. Chtěli jsme vzít k cukru i čaj, ale na ten se zapomnělo. K rýži mělo být také něco jiného než kečup, ale nic jiného nebylo zrovna v kufru auta k nalezení. Po dopravení se až na chatu měly holky začít vařit oběd, kluci mezitím vyložit batohy a vrátit se s prázdnými zpět na parkoviště. A jak se řeklo, tak se také učinilo. Vrátili jsme se k parkovišti a začali nakládat, vše od mléka v prášku, přes kaši v prášku až k salámu, naštěstí ne v prášku. Trochu problém byl s vajíčky, která překvapivě v prášku také nebyla. V batohu by se riskovalo rozbití a tak se využilo toho, že Vojta neměl sebou batoh (kdoví proč) a celá krabice se mu přivázala na záda. Po dojezdu z toho byl sice skoro na umření a ruce měl zmodralé a nemohl s nimi hýbat (přeháním), ale jinak to zvládl. Stejně jako všichni ostatní. Dokonce i ti, co vezli salám ho dokázali přivést v celku. Po obědě jsme si udělali první kratší výlet - ze Studny k Matesovi a pak ke Třem Jedlím. Na rozcestí kousek od Jedlí jsme se rozdělili - holky jely na Horskou Kvildu pro Zuzku a kluci zpět na ZS. Myslím, že to nebylo za účelem odpočinku, ale bylo potřeba nanosit dřevo, pootevírat dosud zavřené okenice a udělat spoustu dalších věcí. V té době už chatu pomalu opouštěli nájemníci, kteří zde trávili čas před námi. Nechali nám tu kečup, dali instruktáž k otevírání dveří a zmizeli. Chata byla od té chvíle jen naše. Na letošním lyžáku bylo mnoho věcí revolučních. První z nich bylo to, že o mytí nádobí po večeři se vždy hrála nějaká mezi-službová hra. Ten kdo prohrál měl smůlu a večer strávil u talířů. Tou druhou věcí bylo to, že Jenda přestal omezovat dlouhé večery. Sice to platilo jen pro starší, tuším, šestnácti let, ale to většině z nás stačilo. Chcete vědět, jak se toto zvolnění režimu projevilo? Trochu předběhnu. První večer jsme vydrželi zhruba do jedné, druhou noc polovina z nás do půl druhé (ta druhá polovina ještě mnohem víc, myslím, že říkali něco o třech hodinách. Nebo o svítání? Teď nevím…). Protože se ale každý den vstávalo v půl osmé (služba v sedm), začal se spánkový deficit projevovat celkem brzo. To se dalo řešit všelijak, ale stejně to dopadlo tak, že se prostě třetí den šlo spát po večerníčku. První večerní hra o nádobí byla zároveň i hrou rozřazovací. Rozdělila nás do tří družstev, jednalo se vlastně hlavně o vařicí party - Pašeráků, Převaďečů a Hraničářů. Večer se četlo o králi Šumavy - Kiliánovi Nowotném, pašerákovi a převaděčovi z dob minulého režimu. Protože se jedná o zajímavou historii, nebudu vás ochuzovat vlastním převyprávěním, ale odkáži vás přímo na originální článek. V dalším vyprávění budu často odkazovat na nějaká místa související s tímto tématem, pokud vám tedy bude nějaký pojem nebo místo neznámé, je možné, že ho naleznete tam. Hledáme Kateřinu a obchod Další den jsme měli velmi přesně naplánovaný. Potřebovali jsme na běžkách dojet opět na parkoviště, pak se poskládat do auta a dojet na závody. První úkol ještě splnit šel. Na parkoviště se nás všech jedenáct dostalo. Trochu problém byl naskládat se do auta. Bylo totiž pro sedm lidí. Naštěstí jsme kluci (a děvčata) hubení a sedět se dá pohodlně i ve více vrstvách. Auto protestovalo jen malinko. Cestou jsme zpomalili u místa, kde začínal kanál 54, dnes nezajímavé místo kousek od kasáren. Závody, na které jsme jeli, nebyly nic nepatrného. Kousek od Vimperku se totiž hledala nová Kateřina Neumannová. Tchoříci tam jeli podpořit Áňu a Sváťu a taky je nabrat do auta a odvézt k Zlaté Studni. Někteří (přesné obsazení raději nechť zůstane veřejným tajemstvím) si při těchto závodech stačili odskočit do Vimperka a dokoupit zásoby a čerstvé pečivo (mlask!). Po skončení závodů jsme se opět naskládali do auta a ano, počítáte dobře, tentokrát se nás vezlo třináct. Tlumiče auta protestovaly opět o něco více, ale ještě se to dalo vydržet. Další zastávkou byla vesnice Nový Svět. Ta se totiž nachází kousek od Chalupské slati, největšího mokřadu, který Kilián Nowotny musel překonávat. Prostředkem bažiny podle našich zdrojů měl vést široký násep, po kterém se dá bez problému přejít. Ten se nám podařilo nalézt snadno, ale bažina samotná by se dala určitě přejít ještě někde jinde. Jenda to mezitím objel s autem a počkal na nás u Svinné Lady. Popojeli jsme do Borové Lady a zašli si na polévku a Kofolu. Tu si dali asi všichni, krom Sváti, která vykalkulovala, že je lepší dát si vodu, protože je jí víc za méně peněz. Ale někde se stala chybička a tak dostala stejné množství vody jako my Kofoly. Úplně nadšená z toho nebyla. Zase jsme se nasáčkovali do auta a popojeli kousek proti proudu Teplé Vltavy. Asi tři kilometry od Borové Lady se totiž nachází most u kterého Kiliána Nowotného postřelili. Je u něho i pomník všem převaděčům a pašerákům, kteří pro tuto činnost často obětovali i život. Tam jsme vyndali běžky z auta, vzali je do ruky a vydali se směrem k Zlaté Studni. Stal se z toho trochu pěší výlet s běžkama v rukou, protože jsme většinu cesty šli po silnici, která byla z velké části pokryta souvislou vrstvou ledu, z trochu menší části suchými místy a minimem sněhu. Lepší to začalo být až když jsme přešli silnici (kousek od rozcestí, které na mapě vidím označené jako Pod Hůrkou). Tam jsme nasadili lyže a vydali se zakázanými místy 1. zóny národního parku přes mokřiny a kleč. Kousek od cíle naší cesty po nás začal střílet jakýsi strážce, ale pak raději vzal do zaječích. Byl to Jenda, který auto převezl na Horskou Kvildu a pak se nám vydal naproti. Od toho večera jsme tedy na chatě byli již všichni. Nevím, proč, ale nemůžu si dost dobře vzpomenout na jednotlivé večery a tak doufám, že to moc nepomotám. Mám za to, že druhý večer četl Jenda pokračování příběhu o králi Šumavy. Opět raději odkáži na originální článek, tentokrát o trochu smutnější události. V pondělí jsme se vydali hledat trosky Pöslova domu. Měly být kdesi v místech, přes které jsme den před tím projeli, když jsme se vraceli zpět domů. Takže nás opět čekala cesta do neprostupné kleče. Ale většina z nás (možná všichni) si takovéhle prodírání terénem užívala více, než kdyby musela jet dlouhé kilometry nudnou stopou. Ani nevíte, jak krásně se mezi klečí bruslilo a kličkovalo. Ruiny domu jsme našli až překvapivě rychle. A protože jsme měli ještě spoustu času, zahráli jsme si kousek odtud pár her. Ukazovalo se na sever (nepoměrně přesněji, než loni na Zaječím Skoku) a házelo se oštěpem. A také se běžel závod o večerní nádobí. Byla asi hodina před polednem a my byli na oběd pozváni k malým dětičkám na Horskou Kvildu. A tak nás Jenda poslal po týmech samotné, ať si zkusíme HK3 najít sami. Jak se dalo očekávat, všem se to podařilo zvládnout bez problému, však to byl kousek a v známých krajích, známým směrem. A tak jsme se na chatě u Musila dočkali polévky i těstovin s flákem masa a omáčkou - rajskou? Po obědě na nás vytáhl Martin Satorie bonboniéru, kterou nám slíbil darovat za to, když se alespoň jeden z nás vykoupe v potoce za chatou a vydrží ve vodě alespoň deset vteřin. A my, protože nejsme žádné máčky, žádné béčka, jsme řekli, že tam vlezeme všichni. Tak jsme se svlékli do trenek, a vyběhli za chatu. Tam jsme se opravdu všichni ponořili do ledové vody Hamerského potoka. Všechno se fotilo a natáčelo, takže až jednou narazíte na nahrávku, asi se dobře zasmějete. Nejvíce se proslavily Jendovy tanečky, které prováděl poté, co vylezl z vody. Když jsme se všichni umyli, vrátili jsme se zahřát k topení do chaty. Chvíli jsme ještě popíjeli teplý čaj a pak vyrazili zpět na ZS. Zde se asi poprvé začal projevovat krásný trend letošní zimy - kopce a kopečky (a podle názoru Áni i lehce nakloněné rovinky) se vycházeli zásadně pěšky, s běžkami v rukách. Samozřejmě se našli i tací, kteří byli líní se sehnout k vázání, ale těch bylo málo… Memoriál Michala Nováka A protože bylo ještě odpoledne, slunce krásně svítilo a my přece nemohli jen tak zůstat sedět v chatě, vyběhli jsme před ní a začali dupat přes lyžařské stopy a hrát nejrůznější hry. První byla inspirována vyprávěnými příběhy - tým PPS4 měl za úkol ohlídat jisté území a druhý tým pašeráků a převaděčů se jednak musel dostat přes toto území a hlavně přenést americkou vysílačku. Hráli jsme dvakrát a pak se vrhli na trochu akčnější hru - žhavou uličku, běh smrti, jatka. Jak chcete. Od chaty dolů z kopce vede krásná cesta prostředkem lesíka, do lesa je krásně zasazená, země se na obou stranách zvedá. Na těchto vyvýšených místech stáli střelci se zásobou šišek. Po zapískání se odshora odvalilo druhé družstvo a kdo nebyl zasažen, ten přežil a vyhrál. Pro velký úspěch se hrálo snad šestkrát za sebou. A pak konečně přišla hra, na kterou jsme se všichni těšili. Pravé tchoří ragby. Takové, jaké se hrálo loni na Zaječím Skoku s Michalem. Takové, při kterém jsem si podruhé už radši sundal brýle. I když minule vydržely skoro až do konce. Skoro. A mač začal. Podle chybějícího člena z loňské výpravy byl pojmenován jako "Memoriál Michala Nováka". A byl to mač opravdu drsný. Po pár hrách měl kde kdo už bolavá místa, naražené kosti, otlučenou hlavu. Největší zábavu vždy poskytoval Kryštof. Pamětníci vypráví, že dokázal chytit tři lidi a přejít s nimi přes značný kus hřiště. Ale ani my, druhý tým, jsme se nevzdávali a bojovali z plných sil. Asi po hodině už jsme sotva šoupali nohama. A pak jsme ještě dost dlouho hrát vydrželi. Od našich bojů nás odvolal až Ujo, který mezitím připravil večeři. K večeři jsme se nějak doploužili, dali si čaj a dokázali se trochu oklepat, takže večer mohl začít. Z Horské Kvildy jsme si přivezli draze zaplacenou bonboniéru a těšili se, jak si ji večer rozbalíme. Ta chvíle nastala, i když jsme na to málem zapomněli. Vůbec letos se na sušenky k večernímu posezení dost často zapomínalo a tak jich většina zbyla na poslední den. Rozbalili jsme tedy nejdříve fólii, která bonboniéru kryla (jak to tak bývá). Pak nadzvedli víko. Následoval příval nejrůznějších drsných slov, třeba: "No to teda!", "Cože?!?", "Jak mohli?". V bonboniéře byly totiž místo slaďoučkých bonbonů položeny nakrájené plátky mrkve. Začali jsme plánovat odplatu… Poté jsme si také zahráli osvědčenou klasiku - "Vraha". Hra, která vznikla kdysi ještě na Jizeře, kde jsme ji hráli pořád dokola, každý večer několikrát. Až z toho byly noční můry a špatné spaní. Tím se nám trochu ohrála a tak jsme ji tenhle večer hráli až po hodně dlouhé době. Pokud znáte městečko Palermo, tak takhle hra je hodně podobná, ale poskytuje trochu více adrenalinu, dedukce a krutosti - poprava bývá klasicky sněhem za krk… Pár her nám stačilo, jinak bychom z toho zase začali bláznit. Poté jsme si ještě zahráli Jendovu hru, taky "Vraha", jen trochu jiného. Ten byl ještě akčnější. Skončil tak, že většina lidí ležela na podlaze v místnosti a vzájemně se škrtili a křičeli. Prostě krása! Poté byli mladší posláni na kutě. My starší ještě pár hodin vydrželi u svíček a postupně jsme odpadávali. Někteří toho i tak nestihli moc naspat. Až za prameny Další den si pamatuji o něco lépe, hlavně co se týče jídla. Naše žrádlparta totiž měla službu. Takže nám den začal o půlhodinky dříve, připravili jsme stejnou snídani jako už dvě služby před námi - nakrájeli chleba a uvařili čaj. Rozcvičku, snídani a takové věci snad už zmiňovat nemusím. V tento den nás čekal asi nejdelší výlet, který jsme za celý pobyt podnikli. Přes Kvildu jsme měli dojet až k pramenům Vltavy a pak ještě dál k německému jezeru Reschbach Klause. Na tomto místě se totiž setkával Kilián s agenty CIC (předchůdce CIA). Ze včerejších událostí jsme se mohli sotva hýbat, svaly bolely a celkové vyčerpání bylo znát. Navíc počasí nebylo pro běžkování úplně ideální - namazat se nám nepovedlo, snad to ani na té směsi starého sněhu a ledu nešlo, jen jsme si klistrem zapatlali lyže. Většinu času jsme proto probuslili nebo šli pěšky. Já s Kyšem prakticky celou druhou půlku cesty z Kvildy k pramenům. Po sněhu se totiž pohybovalo podstatně lépe s běžkami na rameni než pod nohama. Za prameny jsme se vnořili do zakázané zóny NP a překročili hranici k jezeru. Mezi mrtvými stromy to nebyl problém a přes jezero jsme si to přebruslili až k hrázi. Tam jsme si dali svačinu a trochu delší chvilku poseděli - zkoušeli jsme pevnost ledu, házeli po sobě koule a Jenda předváděl rozzlobeného německého dědečka (k podivu dvou starších Němců, kteří stáli opodál). Pak následovala cesta zpátky, tentokrát běžnou cestu - přes Bučinu směrem zpět na Kvildu. Opět střídáním pěší chůze a běžek jsme se dopravili až na Kvildu, pak známou trasou na HK a ještě známější cestou až domů na ZS. V této době padl první z členů výpravy, udolán nějakou virózou a kombinací nevyspání, ragby a ledové vody v potoce - Kryštof. K večeři byla čočka s vajíčky a cibulkou. Až na to že se nám čočka lehce připálila (to stejně nikdo, kdo nebyl v kuchyni nepostřehl) to byla strava celkem dobrá a vydatná. Večer jsme byli všichni natolik vyčerpaní, že jsme odložili společné posezení na příště a šli spát. Ráno se Kryštof odstěhoval z klukovského pokoje do svého vlastního, na marodku. Ne že by se úplně bránil. Celkem si v tom liboval. Pravdou totiž je, že postupem času se stal náš pokoj neobyvatelným kvůli přílišným výparům ze smradlavých ponožek. Puding! Byla středa. Na odpoledne byli pozvaní prckové z HK spolu s vedoucími. Proto jsme se nemohli vydat nikam daleko. Pro malé jsme měli přichystaný "skvělý" zlatostudniční puding. V původním plánu bylo, že pro děti uděláme normální puding, slaďoučký jak med. Takový aby děti slintaly blahem, až ho budou jíst. A pro vedoucí ten pravý puding. S dostatkem soli, jak se na Zlatou studnu patří5. Aby puding neměli jen tak zadarmo, po snídani jsme začali kreslit poukázky na puding, které se později poschovávali v lese. Pár z nich bylo opravdu uměleckými díly, třeba Jánina "Vstupenka do cirkusu". Jenže udělat dobrý puding se jaksi nepovedlo. Dost za to mohl špatný hrnec. V něm se prostě všechno připalovalo, ať to byla čočka nebo puding, ať se to míchalo tak nebo onak. A puding tak získal příchuť po spáleném mléku. Nic strašného, dalo se to jíst, i když my jsme zvyklí na mnoho. Vedoucím jsme navíc, jako poděkování za skvělou bonboniéru, přimíchali do pudingu vrstvu kyselého zelí. Ať si to užijou! Dětičky měly ze své chaty na HK vyrazit někdy kolem půldruhé. To znamená, že ti rychlejší by mohli být na ZS kolem druhé, ti pomalejší s odstupem půlhodinky. My jsme s dostatečným předstihem vynesli ven na louku stůl a židle a čekali. Bylo pěkně, sluníčko svítilo a nám ani nevadilo, že se čekání trochu protáhlo. Když konečně přijeli, nejdříve se je Ujo rozhodl zničit hrou na tažné psy (a my mu byli velmi vděční, že to dopadlo takhle. Čekali jsme to horší, třeba že tažní psi budeme my). Pak je konečně vyslal do lesa hledat poukázky a nás pro puding. Nastala osudová chvíle. Jako jeden z prvních přiběhl Vojta Spěváček. Dostal puding, naházel ho do sebe a liboval si, jak je dobrý. Docela jsme koukali. Další, co ho dostali, se na něj už tak nadšeně netvářili. Postupně začali prskat a běhat do křoví puding zase vyplivovat. Měkoty! Celkem s nedočkavostí jsme očekávali prvního vedoucího, který si přijde pro puding (vedoucí také hledali poukázky, jen trochu jiné a trochu výše na stromech). Postupně přišli. A když viděli děti, moc se jim do jejich pudingu nechtělo. Martin Satorie se do něj s odvahou pustil a dokud nenarazil na vrstvu se zelím, dělal, jak si pochutnává. Pak už myslím ne… Výsledek byl takový, že nám dost pudingu zůstalo v napůl snědených hrnečcích. Ani jsme se tomu moc nedivili. Ještě jsme si s prckama zahráli ragby. My, Tchoři, se nejdříve snažili hrát naší pěknou hru, ale postupem času se to změnilo na valnou hromadu s míčem někde dole. Přece jen když na vás naskáče dvacet děcek, moc šancí nemáte. Memoriál Kryštofa Mejstříka jsme tak neslavně prohráli tři ku jedné. Ale ani nás to moc nemrzelo, protože prohrát v nerovném souboji není ostuda, že6? Večer se nesl v duchu více či méně praštěných her. Já jim říkal "stresové" a ze začátku se mi do nich moc nechtělo. Zvlášť když jsem viděl ostatní, jak sedí dokola na židlích a ukazují podivná gesta (třeba naznačovali sloní chobot nebo jelení paroží), ale nechal jsem se přemluvit. Hra byla jednoduchá. Jestli znáte takové ty strašlivé seznamovací hry typu "Marek, Marek, Tonda, Tonda. Tonda, Tonda, Jirka, Jirka", tak tohle bylo něco na podobný způsob. Jen ne se jmény. Každý si zvolil ze začátku jeden znak - jedno gesto nějakého zvířete a to pak ukazoval. Následně musel ukázat znak někoho jiného. A musel to udělat dostatečně rychle (nebo fikaně), protože uprostřed stál člověk s novinami, který se snažil praštit, přetáhnout a majznout toho, kdo zrovna ukazoval. Člověk by ani nevěřil, jak taková hra dokáže chytnout. Chvílemi jsme se víc smáli, než hráli. Pak jsme ale vypnuli generátor elektriky a protože takhle hra vyžadovala, abychom na sebe viděli, museli jsme ji trochu upravit. Celkem logickou obměnou byla výměna gest za zvuky. A pak to teprve začalo. Vzniklo totiž pár zvuků, které byste si asi nebyli schopni domyslet. Třeba - jak dělá pštros? A co byste si představili pod zvukem "lezilezi"? Pěšky jako blešky Dalším, kdo nevydržel a padl, byl starý náčelník. Chytil něco podobného jako Kryštof, navíc si prý už něco přivezl z domova. A tak nás vyslal na výlet. A protože bylo počasí na draka a běžkovat se pořád moc nedalo, šli jsme pěšky. Navíc jsme šli do míst, kde jsme předpokládali, že moc sněhu nebude (a taky že nebylo). Naše cesta vedla ze ZS na Zhůří, pak dolů z kopce na Turnerovu chatu. Tam jsme si dali všichni hranolky a obdivovali vydru, kterou zde měli zavřenou v kleci. Měli tu také asi tři papoušky a čtyři kočky. Zajímavý pajzl. Tento náš výlet se stal zdrojem nepočitatelného množství zábavy. Pokud někdy uslyšíte o vydrodlacích, tak se to zrodilo pravděpodobně právě tady. Cesta z Turnerovky nahoru na Antýgl byla vcelku zajímavá. Silnice byla totiž pokryta souvislou vrstvou ledu a tak občas někdo klouzl a chvíli sebou mrskal na zemi. Mezi pády jsme obdivovali vedle tekoucí Vydru (a koukali po vydrách). Někdy v téhle době začal odpadávat Vojta a jak se později ukázalo, byl další obětí záludné nemoci. Pomalu jsme se tedy došourali na Horskou Kvildu, chvilku poseděli na chatě a popili čaje. V plánu jsme počítali s tím, že dětičky budou někde na běžkách a že bude na chatě klid, ale oni zůstali doma a tak jsme se tam nezdržovali déle, než bylo nutné a s nabytými silami jsme doběhli až domů na Studnu. Můj rodný dům Další den už vstal Kryštof z postele a vyrazil s námi hledat rodný dům Kiliána Nowotného. Měl se nacházet kdesi u Starých Hutí. Měli jsme obrázek, respektive popis tohoto domu. A zbytek už byl na nás. Ujo, který nás vyslal, chtěl, abychom toho zjistili co nejvíc - poptali se po dětech, drbech a takových věcech. Do Nových Hutí jsme dorazili bez větších problémů. Dokonce i sjezd k Pláním jsme všichni přežili. Tam jsme si sundali běžky a vydali se po těchto pláních. Ve vesnici jsme lyže odložili a vytvořili pátrací čety. Já zůstal hlídat u lyží. (Ale nezahálel jsem. Hned jsem vyzpovídal dva kolemjdoucí). Asi za hodinku jsme se sešli zpátky - zjistili jsme, že hřbitov je plný Nowotných i Novotných, cosi o nemanželských dětech, pak o lidech, kteří se dlouhá léta schovávali ve stodole, než je komunisté dopátrali. Bylo toho prostě dost. I dům jsme našli (i když nám nějaký další starousedlík tvrdil, že už je dávno zbouraný). Takže kdoví, jak to ve skutečnosti je a jestli jsme našli ten správný. Další cesta vedla přes Nové Hutě, nahoru přes sjezdovky až ke kraji lesa. Tam jsme si chtěli dát svačinu, ale Ondra, který nesl batoh (ve kterém byla), zjistil, že zůstal na druhé straně údolí. A protože je mladý a zdatný, nechali jsme ho sjet dolů z kopce, vyběhnout pro batoh a vrátit se nahoru. Naštěstí ho do kopce vyvezli vlekem. Pána, který tam byl, prý dost pobavil. Po žluté jsme pak došli na Kvildu a zbytek už si jistě dokážete domyslet. Mezi Kvildou a Horskou Kvildu jsme potkali Martinovu družinu, která tam zrovna závodila. Posledním, kdo stihl onemocnět ještě v průběhu lyžáku, byl Ondra. Možná se na tom podílel i běh pro batoh. Výměnou za to vstal z postele jeho brácha. Večeři si pamatuji, opět jsme měli totiž službu. A protože se vařily jenom těstoviny, nechali jsme holky odpočívat a stala se z toho čistě chlapská záležitost. Vítek s Vojtou nastrouhali sýr, já uvařil těstoviny a večeře byla na stole. Nevím jak ostatní, ale mne celkem překvapilo, když mi večer došlo, že už je vlastně pátek a že se zítra vracíme do svým domovů. Z toho plynulo to, že bylo potřeba dojíst spoustu sušenek a sedět večer pospolu, co to jen unavené tělo a Jenda dovolí. Balíme, mizíme Ráno už totiž nenásledovalo nic jiného, než obvyklý program posledních táborových dnů. Balení, hledání ztracených ponožek, uklízení pokoje i všech ostatních společných, vytírání, zametaní, nošení dřeva. Však to také znáte. Někdy kolem deváté jsme opouštěli chatu a se slzou v oku a batohem na zádech jsme se vydali na Horskou Kvildu, kde již čekali rodičové, odvozci a další známí. Ještě jedna veselá historka se na samém konci udála. Nedojelo nás totiž všech třináct, ale o jednoho méně. Zuzka nebyla stále nikde v dohledu a její táta už na parkovišti netrpělivě podupával. Po delším čekání vyslal Jenda dva rychlé zvědy - Sváťu a Áňu, aby se šly podívat. My ostatní u toho ještě vtipkovali, kde že jsme ji viděli naposledy. Na rozcestí? Ne. Před chatou, když jsme odcházeli? Také ne. Jestli ona nezůstala zamčená na chatě… Otec už to nevydržel a šel se také podívat naproti - cestou, kterou jsme přijeli. Zrovna zmizel za horizontem, když se Zuzka objevila na trochu jiné straně, než jsme čekali. Rázovala si to po silnici. O rychlé zvědy nejevil Jenda starost ("Ty ať si klidně doběhnou na Zlatou Studnu a zpátky"), ale byl jsem poslán, abych odchytil jejího tátu. To se mi podařilo celkem brzy a tak jsem se pln nadějí rozeběhl i za rychlými zvědy. Během pár dalších metrů mi došlo, že s rozdílem jejich a mého tréninku je potkám, až když se budou vracet s nepořízenou ze Studny. To se také stalo, naštěstí pro ně ale o něco dříve, protože Áňa sebou měla mobil, sic s posledními zbytky baterie, ale živý. A tak to skončilo. Zase moc rychle a moc brzo. Možná ještě dříve, než obvykle. Protože čím lepší věci se dějí, tím čas rychleji utíká. Tak už to prostě je. Ale za měsíc jsou Velikonoce, není nač zoufat. Ani jedno není úplná pravda, ale tvářili jsme se tak. ↩Zlatá Studna, jak jinak. Jsem líný to psát celé, tak si to budu takhle zkracovat. ↩Další zkratka - HK pro Horskou Kvildu. ↩Pomocné pohraniční stráže - jednotky, které za komunistů pomáhali dobrovolně, z nadšení, hlídat státní hranice před vnějšími vlivy. ↩To se vztahuje k tříleté historii, kdy jsme byli na ZS poprvé. Tenkrát jsme se zrovna vrátili z šíleně dlouhého výletu. K večeři měl být puding, ale jakýmsi nedopatřením se namísto cukru dostala do pudingu sůl. Nedovedete si představit, co kilo soli s pudingem udělá. A to měl každý jeden hrníček povinně… ↩No tak dobře, chvilku jsme možná trochu naštvaní byli, ale opravdu jen chvilku :) ↩

Čas načtení: 2024-02-28 12:50:00

Německý výrobce autodílů Continental propustí v Česku 230 lidí, nejvíce v Brandýse nad Labem

V závodech společnosti Continental Automotive Czech Republic přijde o práci asi 230 lidí. Půjde o pracovníky v administrativě. Médiím to ve středu sdělil mediální zástupce firmy Petr Kubíček. Propouštění v českých závodech je součástí úsporného programu německého koncernu Continental zrušit v automobilových aktivitách kolem 7150 míst, tedy přes tři procenta celkové pracovní síly podniku. Propouštění se nejvíce dotkne závodu ve středočeském Brandýse nad Labem, na což už v polovině února upozornil deník e15. 

Čas načtení: 2024-04-21 13:16:26

V závodech o umělou inteligenci se hraje na body, ne na vize. A Evropě tahle soutěž zatím moc nejde

Evropští vědci vyzvali ke vzniku centrálního ústavu, který by koordinoval a podporoval vývoj AI. Zní to bohulibě, ale Američané se tomu musí smát. Článek V závodech o umělou inteligenci se hraje na body, ne na vize. A Evropě tahle soutěž zatím moc nejde se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-05-23 14:22:33

Petr Trnka potvrdil svojí dominanci a v Ústí zvítězil.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 PETR TRNKA ZVÍTĚZIL NA ÚSTECKÉ „21“ DIVÁCI MOHLI SLEDOVAT TAKÉ F3000 OTAKARA KRÁMSKÉHO Třetím podnikem pokračovalo o víkendu Mistrovství ČR v závodech automobilů do vrchu. Na oblíbené trati v Ústí nad Orlicí se kromě českého šampionátu současných a historických vozidel představili jezdci České trofeje, slovenského mistrovství v závodech automobilů do vrchu a Slovenského

Čas načtení: 2024-05-24 11:32:30

Jezdce Buggyra Academy France čeká slušně nadupaná sezona.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Jezdce Buggyra Academy France čeká nadupaná sezona, jakou francouzské trucky ještě nezažily Víkendovými závody na okruhu Paul Ricard v Le Castellet odstartují piloti Buggyra Academy France novu sezonu francouzského šampionátu v závodech kamionů na okruzích. Vedle osvědčeného tria Téo Calvet, Raphaël a José Sousovi akademie letos přivítá v několika závodech

Čas načtení: 2024-05-29 08:34:10

Matka zemřela poté, co zachránila svou dvouletou dceru před neovladatelným vozidlem na závodech

Tragická událost na závodech v Michiganu V neděli zemřela matka z Michiganu poté, co zachránila svou dvouletou dceru před neovladatelným vozidlem na závodním podniku. Podle policie Kadie Price, 33 let, byla divákem na závodech, které se konaly v Silver Lake State Park Sand Dunes v západním Oceana County v Michiganu. Nešťastná nehoda Jeep CJ ztratil […]

Čas načtení: 2024-06-24 13:22:14

Ford vyhrál legendární závody do vrchu na Pikes Peak. Závodní Ford F-150 Lightning SuperTruck řídil Romain Dumas

Ford F-150 Lightning SuperTruck dnes zaznamenal úspěch na 102. ročníku závodu Pikes Peak International Hill Climb s časem osm minut a padesát tři sekund, čímž se na této hoře stal v roce 2024 celkově nejrychlejším vozem. Stalo se tak jen několik dní poté, co stanovil nový kvalifikační rekord pro třídu Open s časem 3:32,831, který […]

Čas načtení: 2024-07-18 17:33:58

V italském Malegnu pokračovalo ME v závodech automobilů do vrchu

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123   EVROPSKÝ ŠAMPIONÁT V ZÁVODECH DO VRCHU POKRAČOVAL V ITÁLII V italském městečku Malegno pokračovalo šestým podnikem mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Na Trofeo Vallecamonica vyrazili také naši reprezentanti, které doplnilo několik dalších českých jezdců. Petr Trnka tentokrát na bednu v absolutním pořadí nedosáhl, ale připsal si důležité body za třetí místo

Čas načtení: 2024-08-26 15:20:00

Srny srazily při etapě na Vueltě dva cyklisty. Poničily kola na střeše auta

Dokonce i zkušení sportovní ředitelé, kteří už při závodech zažili ledasco, přiznali, že tohle ještě nikdy neviděli. Scénu, která se o víkendu udála na Vueltě a España, byste čekali spíš v nějaké filmové komedii, než na opravdových závodech. Při průjezdu pohořím Cazorla v Andalusii přeběhlo stádo divokých srn, které srazily Giulia Cicconeho a Txomina Juaristiho. Jedna z nich navíc skočila i na střechu doprovodného auta a hodně poškodila pár kol.

Čas načtení: 2024-09-20 18:00:01

Stavěl rakety pro nacisty, po válce i pro Američany. Raketový inženýr Wernher von Braun

Wernhera von Brauna řadíme k vůbec nejvýznamnějším raketovým inženýrům 20. století, mnohdy se hovoří o jeho genialitě. Von Braun, jinak také velký milovník sci-fi a astronomie, se specializoval na vývoj raket pro nacistické Německo, byl „otcem“ nechvalně známé V-2, jejíž dolet činil asi 300 km a která devastovala na konci války nejen Londýn, ale i další evropská města.  Raketový inženýr i nacista Důležité bylo, že mu důvěřoval sám Adolf Hitler. Schopný raketový inženýr mu jeho důvěru splatil tím, že vstoupil do NDSAP i jednotek SS. Web NASA uvádí, že v roce 1940 se stal dokonce nižším důstojníkem SS. O jeho propojení s vládnoucím režimem tak nemohlo být pochyb, na druhou stranu to v jeho pozici ani jinak nebylo možné. Kromě V-2 spatřila světlo světa také balistická střela dlouhého doletu A-4 či protiletadlová raketa Wasserfall.  Seriálový Rapl. Bývalý bodyguard Hynek Čermák se těší na stáří s kočkou v klíně a dýmkou v ústech Číst více Po skončení války projevili Američané velký zájem o již zmíněnou V-2, ale nejen o ni, především o von Brauna a další vědce. Jak uvádí web Britannica, von Braun, jeho mladší bratr Magnus a další známý raketový a letecký inženýr Walter Dornberger se vzdali americkým jednotkám. Byli tak získáni v rámci operace Paperclip, aby naopak nepadli do sovětských rukou. Von Braun a jeho tým se podíleli na vývoji a výrobě balistických raket, které byly testovány v Novém Mexiku.  Dostat člověka na Měsíc Nicméně německého raketového inženýra, nyní již v amerických službách, čekala v 60. letech asi největší profesní výzva. Nový prezident J. F. Kennedy totiž oznámil, že USA chtějí do konce dekády dopravit člověka na Měsíc. Von Braunův tým přešel pod NASA a prominentní inženýr začal pracovat na nové raketě, která by byla schopna tento cíl splnit. Později vešla do historie jako Saturn V.  Vesmírné špagety: NASA našla na Marsu podivné objekty Číst více Jednalo se o vícestupňovou nosnou raketu, která pomohla Američanům v prestižních vesmírných závodech porazit Sovětský svaz. Dne 20. července 1969 přistála loď Apollo 11 s raketou Saturn V na Měsíci a americký astronaut Neil Armstrong mohl zvolat svou dnes už slavnou větu, že „je to malý krok pro člověka a velký skok pro lidstvo“.  Oslava hrdiny Von Braun a jeho tým byl oslavováni, protože USA se poté, co Sovětský svaz vypustil v roce 1957 první umělou družici Sputnik a dostal prvního člověka do vesmíru v roce 1961, ocitly ve vesmírných závodech v defenzivě. Von Braun opustil začátkem 70. let práci pro NASA, protože viděl, že jeho mnohaleté úsilí bylo naplněno. Získal následně práci ve společnosti Fairchild Industries.  Vesmírný turismus: Rusko pošle příští rok na vesmírnou stanici další dva zájemce Číst více Nicméně to už se jeho život chýlil ke konci. V roce 1973 mu byla diagnostikována rakovina ledvin, která jej však v jeho práci významně neomezovala. Až na počátku roku 1977 oznámil, že se vzdává pracovního postu ve Fairchild Industries ze zdravotních důvodů, a 16. června renomovaný raketový inženýr umírá. O tom, že si jej Američané vážili, svědčí i nejvyšší státní vyznamenání za vědeckou práci, které mu na konci života udělil prezident Gerald R. Ford. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Pilot CIA nestihl po sestřelení nad Ruskem použít jehlu s jedem. Sověti jej vyměnili na Mostě špionů.

Čas načtení: 2024-09-26 15:02:04

Vrchařská Evropa 2024 je v cíli. Petr Trnka nakonec skončil těsně pod stupni vítězů.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 EVROPSKÝ ŠAMPIONÁT V ZÁVODECH DO VRCHU UKONČIL SEZÓNU V CHORVATSKU Jedenáct českých účastníků odstartovalo do závěrečného podniku letošního seriálu mistrovství Evropy v závodech automobilů do vrchu. Na známé chorvatské trati Buzetski Dani dovezl českou vlajku nejvýše Petr Trnka, který skončil těsně pod stupni vítězů na 4. místě absolutního pořadí. Skvělé 12.

Čas načtení: 2024-11-20 08:11:25

Václav Janík mistrem Slovenska 2024 v závodech do vrchu

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 Václav Janík vítězem Mistrovství Slovenska v závodech do vrchu Dne 15.11.2024 se na Slovakia Ringu konalo vyhlášení vítězů Mistrovství Slovenska v závodech do vrchu, na kterém nechyběl ani zástupce týmu Janík Motosport – Václav Janík. Letošní sezóna pro Václava Janíka nebyla jednoduchá. Závažná porucha na motoru vozu přinesla stres i

Čas načtení: 2024-12-21 11:11:26

Václav Janík se může pyšnit titulem absolutního mistra Česka i Slovenska 2024.

Warning: Trying to access array offset on value of type null in /data/web/virtuals/320768/virtual/www/wp-content/themes/engage-mag/candidthemes/functions/hook-misc.php on line 123 VÁCLAV JANÍK ABSOLUTNÍM MISTREM ČR a SR V ZÁVODECH DO VRCHU Závodní tým Janík Motorsport má za sebou velmi úspěšnou sezónu. Cenné trofeje získali nejen zástupci okruhových disciplín, ale týmu se dařilo i v závodech do vrchu. Kvarteto jezdců startovalo v našem domácím šampionátu, David Dědek hostoval také na několika