Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-04-11 10:43:47

Výstup na Ještěd se Suzuki

Suzukáři, připravte se na nezapomenutelný zážitek na Ještědu! Zveme vás 31. května 2025 do Liberce, kde společně pokoříme tento ikonický vrchol. Ať už Ještěd znáte dobře, [...]

Čas načtení: 2024-09-12 11:19:33

ŽIVĚ: Výstup do volného prostoru mise Polaris Dawn

Mise Polaris Dawn, při které čtveřice amatérských kosmonautů vyrazila v kosmické lodi Crew Dragon na mimořádnou misi, se připravuje na další důležitý moment. V průběhu dneška by mělo dojít k výstupu Jareda Isaacmana a Sarah Gillis do volného kosmického prostoru. bude to poprvé, kdy si tzv. kosmickou vycházku užije někdo jiný než profesionální kosmonauti. Výstup bude také premiérou pero zbrusu nové skafandry od SpaceX. Výstup samotný se musel odložit z původně plánovaných 9:23 na 11:58 našeho času. Pokud by se to dnes nestihlo, záložní termín pro výstup je ještě během zítřka.

Čas načtení: 2016-09-19 02:00:00

Pěší turistika | Výstup na Schönbichler Horn (3134 m. n .m), Zillertal Allpen

Celý popis výstupu viz článek "Výstup na Schönbichler Horn (3134 m. n .m), Zillertal Allpen":http://www.cestydoprirody.cz/clanky/375-vystup-na-schonbichler-horn-3134-m-n-m-zillertal-allpen

Čas načtení: 2015-01-27 01:00:00

Skialpy | Zimní výstup na Liezenerhütte z Wörschachu

**Požitkový výstup s měnící se krajinou k samoobslužné chatě Liezenerhütte kolem Hochtausingu šikmo pod východním vrcholem Reidlingu. Zde je popsán výstup přes Hochtor nebo také do tzv. Engu.** Příchod k Liezenerhütte je krásná lyžařská túra, která může být spojena s výstupem k Reidlingu. Sjezd…

Čas načtení: 2007-08-14 00:00:00

Byl jsem v Tatrách, zapomenout se nedá…

Živý a zdravý jsem se vrátil z Nízkých Tater a jak jsem slíbil, napíšu sem něco o našem putování. Nízké Tatry jsou opravdu nádherné, je těžké je popsat. Krajina se může změnit během pár kilometrů tak, že si budete myslet, že jste se ocitli v krajině hobitů, nebo naopak, že jste se dostali do nekončícího divokého hvozdu. No prostě nádhera. Cesta do Tater je divoká… Z Nýrska jsem s Johanou a jejím otcem vyrážel autem okolo čtvrté hodiny. Johana lehce nestíhala, musela ještě nakoupit energetické zásoby. Až jsme konečně vyrazili, směr Horažďovice, odkud jsme měli všichni společně odjet autobusem do Prahy. Výjimečně jsme dorazili na autobusák jako první. Dlouho jsme ale čekat nemuseli, za chvilku dorazil Jenda s Jáňou, se špatnou zprávou, že Pavel s Markétou nepojedou, umřel jim děda. Nojo, holt život. Protože Pavel jet nemohl, byl jsem ve výpravě, kromě našeho vedoucího, jediný kluk. V těsném sledu dorazila i Lenka a s ní i stan, který jsem sice celou dobu vláčel na zádech, ale ani jednou jsme ho nepoužili. Už měl pomalu přijet autobus a s ním i Bětka, když Honzovi zazvonil telefon a my se dozvěděli, že Bětka nechala doma něco z jídla. Ó hrůzo… Přijela sice autobusem, ale její táta nás musel stíhat až do Strakonic, aby nám jídlo předal. Prý vypadal pěkně nasupeně. Ani se mu moc nedivím. Ale to už jsme seděli pěkně v teple autobusu a ujížděli do Prahy. Největší divočina v Čechách - Praha A tak jsme se dostali až do největší divočiny v Čechách, do Prahy. Po příjezdu jsme vlezli do metra ve stanici Anděl a hned jsme vykoupili krámek se sušeným ovocem. Času jsme měli dost, protože jako obvykle bylo shánění jízdenek problém. Nakonec jsme ale vyrazili a užili si trasu B, A, i C. Z Anděla jsme vjeli do stanice Karlovo náměstí, pak na Národní třídu a jako poslední stanice na trase B na Můstek. Zde jsme přestoupili na trasu A a náležitě si při tom užili jezdících schodů. Urazili jsme cestu do další přestupní stanice - do Muzea. Zase jsme si užili eskalátorů a jeli do poslední stanice na naší trase metrem, na Hlavák. Vylezli jsme a našli posledního člena naší výpravy, Marušku. Nic už nám nebránilo sednout na noční rychlík, směr Poprad. Přijíždíme na Slovač A tak začala dlouhá cesta až na Slovensko. Z cesty si moc nepamatuji, prospat se sice nedala, ale prodřímat ano. Možná si nic nepamatuji z toho důvodu, že nic k pamatování snad ani nebylo. Hned po ránu, okolo páté hodiny ranní jsme se mohli pokochat prvním pohledem na Tatry. Z Nízkých moc vidět nebylo, ale Vysoké, to je pastva pro oči. Kochali jsme se asi do šesti, kdy jsme konečně dorazili do naší konečné, do Popradu. Zde jsme vyskákali z vlaku a jali se hledat autobusové nádraží. Po zeptání jsme ho našli rychle a po pěti minutách jsme seděli v autobusu a jeli přes horské serpentiny do Vernáru, odkud jsme měli vyrazit konečně na pochod. Konečně v Tatrách A tak jsme šli. Sic nevyspalí a malátní, ale pořád se spoustou optimismu. Cestou jsme zabočili k potoku, kde jsme se opláchli po cestě a s chutí vyrazili zdolávat nejvyšší horu východní části Nízkých Tater - Kralovu hoľu. Pokud jste nikdy nebyli v pořádných horách nedovede si představit co to je zdolávat převýšení zhruba kilometru. Je to opravdu štreka, zvláště když si na zádech nesete proviant na týden a všechno, co člověk potřebuje v horách. Cestou jsme dojídali svačiny z domova. Cestou přes Martalůzku jsme se do plahočili až do na Kralovu hoľu. Ve výšce 1 946 metrů máte krásný výhled na celé východní Tatry, my z toho ale nic neměli, protože sotva jsme dorazili já a Jenda nahoru, strhla se první průtrž mračen. Holky byly o kus vzadu a promokly na kost. A do toho začaly kroupy. Pravá ukázka počasí na horách, před půl hodinkou svítilo sluníčko a my se potili do kopce. No ale co. Kralovu hoľu jsme zdolali. Už pod střechou jsme si udělali čaj na benzínovém vařiči, a málem vyletěli do vzduchu, protože ve vařiči shořelo těsnění a ten se změnil v časovanou bombu. Naštěstí se nám ho podařilo včas zhasit a my si vychutnávali první horský čaj. Byla asi jedna hodina a my jsme tu nechtěli zkejsnout, takže jsme jednotně odhlasovali, že chceme jít dál. Jak se jde v dešti Protože už přestalo pršet a rogalistům, kteří nestihli odletět před deštěm, se najednou létat nějak nechtělo vyrazili jsme dál. Opět svítilo sluníčko a my se začali zase potit. Horákovi (od hor, ne od přitroublého seriálu) je prý vždy buď zima, nebo ukrutné horko. My si to mohli vyzkoušet na vlastní kůži. Už jsme šli po hřebenu, po kterém jsme měli jít až do konce. Bez problémů jsme se dostali na Strednou hoľu. S chutí vyrazili dál, šlo se chvíli opravdu pěkně. Problémy začaly těsně před horou Orlová. Ještě předtím jsme se ale dlouho mohli kochat pohledem; na vysokém nezalesněném hřebenu jsme viděli daleko a ta krása se nedá popsat. Těsně před Orlovou začala znovu průtrž mračen, tentokrát jsme se ale nemohli nikam schovat a navíc se do toho začalo nebe bouřit - blesky šlehaly jedna dvě. Teď došlo na naše pracně připravované pláštěnky a igelity, pod které jsme se schovali. Moc nám to ale nepomohlo a všichni, ještě v triku a kraťasech, začali klepat kosu. Bouřka přestala, a tak jsme se odvážili jít dál. Pršelo sice pořád, ale jít bylo lepší, než stát a čekat. O tom jsme se mohli přesvědčit, protože pršelo až do rána. A my šli a šli. Cestu mám mlhavou, pamatuji si akorát, že pořád pršelo, takže musím sáhnout po mapě a podívat se kudy jsme to vlastně šli. Z Orlové jsme se dostali na menší horu Bartková (1 790 m.n.m.) a pak začali scházet do Ždiarského sedla. Zde byla první útulňa, která však vypadala tak, že dole byla hlína a spousta odpadků a nahoře obsazená půda. Nám nezbylo nic, než jít dál. Museli jsme vystoupat na horu Andrejcová. Pořád v dešti, ale už o hodně menším, jsme se dostali k další útulně. A dobře jsme udělali, protože tady byla i kamínka a my si mohli usušit svoje mokré věci. První noc A tak jsme zakončili první den v Tatrách pořádnou večeří. Protože zde byla kamna, uvařili jsme si královsky. Jako první hod byly ovesné vločky, a o chvíli později spousta pudinku. Všechno jsme to zapili spoustou čaje s ještě větší spoustou cukru. Tady jsme vlastně potkali další turisty. Byli to ale nějací měkkotové, protože tu byli již druhou noc. Sice se snažili odejít, ale chytli je stejné deště jako nás a tak se vrátili. Po večeři jsme si vylezli nahoru na půdičku a vyspali se do dalšího dne. Odpočíváme… Protože Jenda usoudil, že jsme zvládli na první den moc velkou vzdálenost, nedošli jsme druhý den výpravy moc daleko. Když jsme se ráno probudili, sousedé pod námi se už balili a během pár minut jsme měli útulňu pro sebe. Jenda s Maruškou už byli chvíli vzhůru, takže jsme se ze spacáčků dobatolili rovnou k snídani. Po snídani jsme u pramenů načepovali vodu na další etapu našeho pochodu a po sbalení vyrazili. Nejsem si jistý, ale myslím že Bětka už měla puchýř. Slunce krásně svítilo, takže jsme se brzo zapotili. Lezli jsme na horu s názvem Velká Vápenica. Když se tak dívám na mapu a porovnávám, co jsme ušli první den a co dny potom, docela se divím, i když vím, že Honza říkal, jak jsme ušli málo. Na některé úseky cesty si vzpomínám hodně těžko, ale myslím že na Heľpianském vrchu se zrodila naše hymna "Jeníkovi tchoříci". Na témže vrchu jsme potkali dva Čechy, dva muže okolo 60 let, kteří nám tvrdili, že na další úsek nezapomeneme do konce života. No v jejich věku je pochopitelné, že si to mysleli, nicméně my jsme sestup do sedla Priehybka zvládli v pohodě. Následný výstup na Veľkou Vápanici také, i když někteří na to určitě nezapomenou. V hustých polomech se dokonce jeden člověk málem ztratil. Sestup a výstup nás ale asi zdolal víc, než si myslím, protože i tvrďák jako Jenda nás nenutil jít dál, ale usídlili jsme se na lovecké chatce pod Kolesárovou. O její existenci nám řekli ti dva Češi, kteří nás tak strašili. Sami bychom ji ale asi nenašli, musel nám poradit strážce národního parku. Pro některé dozorce. Asi hlídal dál protože v chatce, kde se šlo dostat jenom na půdičku, se nakonec ubytovalo čtrnáct lidí. Naše skupina, já, Lenka a Bětka si mohla konečně uvařit sama na svém "skvělém" benzínovém vařiči. Těsnění bylo vyměněno, benzín dolit a my se mohli najíst. Už ani nevím co jsme jedli, ale určitě to bylo dobré. Kam dojdeme? Šli jsme spát brzo, protože Jenda chtěl zase jednou ujít větší kus. Vyspali jsme se celkem dobře. A ráno bylo památeční. Vařič sice ne a ne pořádně hořet, ale všechno toto jsme dohnali naším kuchařským uměním. Náš bujón se stal památným. A všechno to začalo docela nevině. Příběh jednoho bujónu Jenda s Maruškou jsou prostě ranní ptáčata, proto když se probudila naše vařičparta, jim se voda skoro už vařila a my jenom sondovali, co si dneska dají k snídani. A vysondovali jsme. Vařili něco na způsob rýže s ovesnými vločkami a spoustou kakaa. No a teď co my. Voda než se začne vařit, to bude trvat dlouho, soudili jsme, a pak se rýže musí vařit nejméně dvacet minut. Nastal čas pro improvizaci, a dodržení zásadních postupů. Naše heslo by mohlo znít asi: "Neriskuj zbytečně". A tak jsme si udělali polívku z masoxu a spoustu nudliček do toho. Nevím, proč se to stalo památným, ale nejspíše proto, že v tom byl dostatek soli. Pravda, ze začátku to bylo dost silné, ta sůl vyžrala z krku úplně všechno, ale pak už jsme to lačně polykali. A tak nakonec je z toho jasné, alespoň jedno, improvizace s dodržením zásadních postupů je hlavní, pak vzniká něco, co může být téměř nesmrtelné. On the road again Ale teď už zpátky k naší cestě. Někdy okolo osmé jsme vyrazili zpět nahoru na Kolesárovou a pak dál po hřebeni. Po severní straně je krásný výhled na Velký bok. Nastal další pochod, ze kterého si pamatuji jen málo a znovu musím koukat do mapy. Pomalu jsme vystoupali na Homoľku a pak začala dlouhá cesta lesem po vrstevnici. Byla tam spousta polomů a šlo se opravdu těžko. Šli jsme a šli až jsme se dostali do pozemského ráje. Celou dobu jsme šli pomalu možná proto, že všude bylo spousta borůvek, malin a brusinek a my se tímto dosycovali. Co na tom že se to v NP nesmí. Teď ale teprve začal ten pravý ráj. Šlo se úzkou pěšinkou a na každé straně nebylo nic jiného než maliny. Šli jsme rychlostí asi dva metry za minutu. Pomalu jsme se dopracovali až k další útulně, kde jsme spát neměli, ale Honza toho prý z mapy vyčetl víc než my, proto jsme tam raději zakotvili. Jak se pudí introverti A tak jsme přišli do útulni Ramža. Rozložený tam byl na jedné z paland nějaký Čech. My, samí mladí, jsme asi dělali dost velký kravál, takže sotva jsme přišli, začal se ten muž tvářit zkroušeně a když jsme naházeli bágly do chatky vzal do ruky mapu, chvíli se do ní díval a pak si sbalil saky paky a odešel. Introvert na dovolené jak vyšitý. Chatka vypadala vevnitř trochu jako chlívek, a taky to tam tak bylo cítit, proto jsme tam trochu poklidili a pak se začala pomalu chystat večeře. Holky šly na maliny a borůvky, my pro dřevo. Nakonec vznikly bramboráky s malino-borůvkovou omáčkou a oheň v kamnech. Prostě idylka. Nějak jsme začali debatovat o tom, kdo ještě do chatky přijde, nebo zda nikdo nepřijde. Nakonec sázku vyhrála Lenka s Johanou, které byly s tipem (3 Slováci) nejblíže pravdě (4 Slováci, jedna Slovenka). Přišli zrovna, když jsme hráli myšlený slovní fotbal a ohromně jsme se u toho bavili. Oni si mezitím vybalili a sedli si k nám, ale naše myšlenkové pochody nestíhali. Neměli šanci, protože jsme chvílemi nevěděli ani my o čem debatujeme. A my se prostě nemyjem! Večer jsme strávili společně se Slováky, kteří si museli pomáhat nějakým místním patokem v zelené lahvi, aby s námi udrželi krok. Postupně jsme zalehli, ale Slováci byli teď tak nabuzení svým pitím, že by s námi pořád debatovali. Johana je ale všechny rychle odradila další památnou větou: "My se nemyjem". Prý si o nás pak mysleli, že jsou to jenom čudné baby, jak to označil Jenda. Kapustová polévka, aneb trable holek se slovenštinou Ráno jsme se ještě se Slováky vyfotili a najedli se další až moc výživné potravy. Holt jsme jí nevařili my, ale Jenda na kamnech. A pak znovu a zas na cestu. Batohy se nám již zdály lehčí, byli jsme ale nevyspalí, protože jsme spali na maličké půdičce, kam jsme se stěží vešli, a navíc každé pohnutí bylo doprovázeno hlasitým vrzání prken. Ke všemu tam bylo hrozné horko, protože Slováci se báli medvědů a nechtěli nechat dveře otevřené. Museli jsme dnes dojít až na Štefáničku, aneb chatu generála Milana Rastislava Štefánika. Nejdřív jsme museli projít civilizací, v sedle Čertovica je pár horských chat a hotelů. Odtud bylo posláno pár pohledů. Na oběd jsme šli do jedné restaurace, kde jsme měli na výběr mezi kapustovou a držkovou polévkou. Nakonec bylo odhlasováno pro kapustovou, v poměru asi 4:3. Jenže ale těm, kteří hlasovali pro kapustovou polévku, nedošlo, že jsme na Slovensku a kapusta není nic jiného než prachobyčejné zelí. A tak jsem nakonec s Honzou polévky za ostatní dojídal. Pak už jsme byli narvaní k prasknutí a obsadili místní záchodky. Postupně jsme se vyprázdnili a mohli vyrazit dále. Kakao a karamel Sotva jsme ušli pár kroků z Čertovice, začala další z průtrží mračen. Museli jsme vyndat velký Maruščin igelit a všichni se pod něj na půl hodinky schovat než přešly nejhorší deště. Pak jsme opět stoupali dále a výše, stejně jako v Narnii. Na konci únavného stoupání jsme byli tak žízniví a touha po kakau byla tak silná, že jsme byli ochotní vypít potok rozbahněné vody po dešti, stékající z kopce. Už se těším až si dnes večer konečně vychutnám půl litru poctivého kakaa. Pak už se šlo celkem dobře a my mohli povídat o všem možném. A tak jsme se přes moje bratrance, pak spolužáky, balení na tábor dostali až k nejuniverzálnějšímu tématu na světě, k jídlu. Téma jídlo, je dokonalé. Můžete o něm mluvit jak dlouho chcete a pořád to má šmrnc. O tomto tématu jsme se bavili až do té doby, než se nám naskytl krásný pohled na nejvyšší horu Nízkých Tater Ďumbier (2 043 m.n.m.). Ještě dvě stě metrů z kopečka a už jsme byli u Štefáničky. Začali jsme vášnivě diskutovat o tom zda je lepší postavit stan, nebo se dostat na mizinu ubytováním za 270 slovenských kaček. Jenda se v nás prý nemohl vyznat, nevěděl jestli jsme tvrďáci, co chtějí stan, nebo teplou vodu v chatě, každý chtěl obojí. Nakonec to musel rozhodnout za nás a šoupnul nás do chaty. Myslím, že nikdo pak nelitoval. Sušička na boty se hodila a dokonce i já si poprvé vyčistil zuby. Vlajka vlaje dál Večeři jsme si uvařili dole v chatě dohromady, vlastně neuvařili, nakrájeli a nařezali. Byly zbytky, salám se sýrem a chlebem. A samozřejmě dobře oslazený čaj. A protože jsme cukru měli opravdu moc, dali jsme si ho nasucho do hrnečků a jedli lžícemi. Opravdu dobrá vzpruha. Protože jsme byli tak nabytí energií, začali jsme vtipkovat. Pro potrápení hlav Tchoříků jsem vytáhl tento hlavolam: Co musím uznat, je vytrvalost, se kterou to někteří řešili do dalšího dne. Večeři jsme snědli a odebrali se vykonat hygienu. Teda, jenom někteří. Vyprali jsme si prádlo a Jendovi nezbylo nic jiného než vyvěsit naší vlajku. Trenky na ramínku vlály vesele v okně a rozveselovaly bratry Slováky. Nejvýše Dnes nás čekal památný den. Dostaneme se na Ďumbier. U většiny z nás to byla největší hora na jakou kdy vylezli. Pak hurá z Ďumbíku na Chopek, kde jsme si v kamenné chatě dali svačinu. Pak nastala zase dlouhá cesta, tentokrát navíc ještě v mlze. Jen občas se rozjasnilo. V sedle Poľany jsme viděli dost z blízka kamzíky a další stádo o kus dál. Pak jsme zase šli v mracích na Chabenec. Pak už to bylo krátké, měli jsme spát v chatě za 70 korun. Ale to bychom nebyli my, kdyby šlo všechno rychle. Na svazích dolů k chatě byly borůvkové lány. Žádné stromy, nic, jenom spousta borůvek na zemi. Ihned jsme zalehli a hnuli se dál až po dlouhém naléhání. A tak jsme se dostali do nejzvláštnější stanice na naší cestě. Spali jsme v alupokoji, půda, se stěnami z alobalu byla opravdu "skvělá", moderní umění v horách. Chatu vedl starý notorik, proto se z chaty pro nás stala Chata u Notora. Co ale bylo fajn, že tam byly šachy. Po dlouhých dnech nedostatku přemýšlení jsem konečně uspokojil své mozkové závity. Šachy nás uchvátily, proto jsme si vyrobili i cestovní, které jsme později ještě zdokonalili. "Až to se mnou definitivně sekne" Večer byl i s muzikou v podání slovenského lidového zpěváka zpívajícího české písničky od českých populárních autorů např. od Nohavici. Slovenskou píseň si nepamatuji ani jednu. Noc byla prý ještě veselá. Na chatě zrovna vybírali v tu dobu latrínu, takže tam byli i makači, kteří byli prostě lidoví. Ráno ale zase pršelo. Pršelo vlastně celou noc, ale jak bych to mohl vědět, když jsem spal. Dali jsme si vločky v kakau a znovu energetickou bombu v podobě smíchaného cukru, kakaa a šumáku s vitamínem C. Vše jsme nasypali do hrnečku a jedli lžícemi. Fakt dobrý… Postupně pršelo čím dál tím méně a my zase vyrazili v mlze. Teď už jsme měli vlastně to nejtěžší za sebou, už jsme skoro jenom klesali. Překvapivě bylo nejtěžší stoupání na Malou Chochuli, protože se mezitím stačilo sejít o hodně níž, takže stoupání bylo dost velké. Pak jsme slezli do Hľadelského sedla, kde se opět spustil pořádný liják, ale naštěstí už jsme měli dobře nacvičenou taktiku, proto jsme zůstali relativně v suchu. Až do Donovan Nevím jestli jsem se úplně těšil, byl to takový zvláštní dobrý pocit - vědět, že už za chvíli budeš v civilizaci. Museli jsme ale ještě vystoupat na Kozí chrbát, na který se opravdu lezlo jak na kozu. Pak už přes malé kopečky dolů až do Donovan. Těsně před Donovany mne chytla zvláštní nálada, a myslím že jsem v ní nebyl sám, že domů ještě nechci a že všechno co jsem předtím měl rozdělané je méně důležité než se pořádně vychodit. Bylo to jako kdybyste jedli něco hodně dusivého, ale na konci zjistili, že to bylo hrozně dobré a že to za tu dusivost stálo. Civilizace byla na dohled, ale na dohled byla i Malá Fatra a s tímto pohledem i touha vylézt nahoru a dřít to. Bohužel nikdo nemůže mít všechno, Jenda musel vydělávat a rodiče by byli asi trochu vyjukaní, kdybychom na Slovensku zůstali ještě týden. Donovany mají krásnou autobusovou zastávku, v Čechách byste takovou našli asi jen těžko, ale autobusy u ní nestavějí. Čekali jsme od sedmi, zkoušeli jsme i stopovat, ale kdo by chtěl zastavit čtyřem lidem s batohy. Měli jet ještě dva autobusy do Ružomberoka, ale ani jeden z nich nezastavil. Co nám zbývalo, vlezli jsme do restaurace a pořádně se zasytili. Byli jsme tam až do zavíračky. Pršelo, jen se lilo a my museli někde přespat. Donovany asi prosperují, staveb k vybrání byla spousta a my ulehli do jedné z nich a prospali se. Back home Ráno nám už autobus zastavil a svezl nás až do Ružomberoka. Vlak do Prahy sice jel až v 22:10, ale my měli chuť improvizovat. Na tržišti jsme si každý koupil snídaní a svačinu na cestu. Naše skupina také dva melouny. Prostě to bylo fajn. Pak jsme jeli nejdříve do Púchova, kde jsme vytáhli a zdokonalili naše šachy. Čekat na vlak do Prahy jsme museli asi dvě hodinky. Pak jsme nasedli a jeli, jeli, a jeli zase zpátky domů.Většina pocitů se popisuje těžko a ani tyto pocity nebyly výjimka. Cestu jsme si ale náležitě užili (hlavně s kakaem :). V Praze začalo loučení. Bez Marušky jsme pak pokračovali opět metrem na autobus. Do Horažďovic už žádný nejel, jel jen do Strakonic a ten jel až za dlouho, takže jsme udělali naší oblíbenou činnost, skejsli v hospodě. Johana se potkala s sestřenicí a my si mohli v klidu dát zmrzlinu. Zmrzlina byla tedy bída. Pak zase cestovat. Nasednout do autobusu a nechat se vézt. Až do Strakonic. Tam nastalo další loučení, Lenka s námi už dál nejela. Poslední mohykáni si to pak valili autem až do Týnce, kde na nás už čekali naši odvozci. Každý příběh má svůj konec a my nemůžeme být jenom výjimeční. Možná jsem pouštěl své pocity moc volně, nicméně dost jsem zatajil, takže si o nás nedělejte obrázek. Píšu to další den a zdi mě při tom svírají a já se těším opět do divočiny. Co bude příště? Kdo ví, možná zase Tatry, nebo jiné Karpaty, nebo třeba Kanada či Island. Není to jen jít a jít. Není důležité, jak daleko dojdeme. Je důležité přijít s ně(č)(k)ím.

Čas načtení: 2024-02-29 00:00:00

SR, Vysoké Tatry – Sliezsky dom

V dnešnom článku sa presunieme do zasnežených Vysokých Tatier, aby sme absolvovali nenáročný zimný výstup k známemu horskému hotelu vo Velickej doline, ktorý je ideálnym východiskovým bodom pre výstup na najvyšší vrchol Slovenska - majestátny Gerlachovský štít.

Čas načtení: 2024-03-01 06:38:01

Prodej • Zdroj Puls

Predám zdroj Puls.Výstup 48/10A -20€/ks (3ks)Výstup 48/5A -15€/ks (1ks)Statistiky: Napsal od jastrab — 1. 3. 2024, 5:38

Čas načtení: 2024-02-29 00:00:00

SR, Vysoké Tatry – Slezský dům

V dnešním článku se přesuneme do zasněžených Vysoký Tater, abychom absolvovali nenáročný zimní výstup ke známému horskému hotelu ve Velické dolině, který je ideálním výchozím bodem pro výstup na nejvyšší vrchol Slovenska – majestátní Gerlachovský štít.

Čas načtení: 2024-03-22 00:00:00

ČR, Hrubý Jeseník – výstup na Šerák a Keprník

Väčšina turistov zamieri v Jeseníkoch priamo na Praděd, ale aj Šerák a vedľajší Keprník ponúkajú parádny výstup. Vedie sem viac ciest, dokonca si výstup môžete zľahčiť lanovkou. Druhá najjednoduchšia cesta vedie z Červenohorského sedla po červenej hrebeňovke, ale stretnete na nej veľa ľudí. Pokiaľ si chcete vychutnať horský pokoj, budete sa musieť vydať náročnejšou trasou. Odmenou vám bude úchvatný výhľad.   Text a video: Matouš Vinš Preklad: Oskár Mažgút

Čas načtení: 2024-04-25 22:31:51

Ruský výstup do volného prostoru skončil

Dnešní výstup Olega Kononěnka a Nikolaje Čuba do volného prostoru trval cca 4,5 hodiny. Na přesný čas si ještě počkejme. Kosmonauti splnili všechny úkoly a výstup skončil o dvě hodiny dříve, než se čekalo. 25. dubna 22:31

Čas načtení: 2024-05-28 08:37:51

Jaroslav Petrouš pořádá charitativní výstupy na Sněžku. Pomohli jsme už stovkám dětí, říká

Obdarovali jsme už stovky dětí, řekl v pořadu Události, komentáře spoluzakladatel nadačního fondu KlaPeto Jaroslav Petrouš, který pořádal letošní již dvanáctý charitativní výstup na Sněžku. Hlavními účastníky jsou lidé, kteří sami prošli závažnými zdravotními problémy s nutností amputace končetin. Výstup byl letos věnován dvojčatům, která se narodila předčasně a první měsíce po narození bojovala o život. Trpí závažnou zdravotní diagnózou, dětskou mozkovou obrnou.

Čas načtení: 2024-06-21 00:00:00

Kanada: Wedgemount Lake - modravé jazero

Keď sme sa v centre Whistleru v turistických informáciách pýtali, aký výstup v okolí by nám odporúčali, boli ich tipy rovnaké ako tipy kamarátov, ktorí už okolie Whistleru prechodili krížom krážom. Po dvoch dňoch sa konečne urobilo pekne, tak sme sa rozhodli pre najnáročnejší výstup v tejto oblasti - k jazeru Wedgemount Lake, ktoré sa nachádza vysoko v horách.

Čas načtení: 2024-06-24 15:35:46

Předčasně ukončený americký výstup

Dnešní výstup Tracy Calwell-Dyson a Michaella Barrata začal ve 14:45 SELČ, ale netrval dlouho. Když se otevřel průlez z přechodové komory, ohlásila Tracy, že se v jejím skafandru objevilo větší množství vody. Výstup tak byl neprodleně ukončen. 24. června 15:35

Čas načtení: 2024-08-22 12:00:01

Fanatický úředník na Slovensku přerušil divadlo. Rozklad demokracie tam bude rychlý, říká expert

„Nacházím se v Malé Frankové a před malou chvílí jsem zažil něco tak nehorázného, že se z toho doteď třesu,“ říká ve videu na Instagramu šéfredaktor Zamagurských novin Lukáš Marhefka, který se stal svědkem bizarní události. „Seděl jsem jako divák na představení Národního divadla Košice, kde měla svůj výstup Dana Košická. Odehrávalo se představení, do kterého svévolně vstoupil státní tajemník Štefan Kuffa, a začal určovat, pro koho je představení vhodné a pro koho není a kdo by tam měl zůstat a kdo ne. Svévolně přerušil výstup herečky, a když jsme začali odmítat to, co si nesmí dovolit, označil mě za sluníčkáře a nechtěl opustit prostor, dokud nepřišel starosta a neodvedl ho odtud,“ líčí novinář to, co se na místě odehrálo. Nehorázné chování v divadle „Je to neuvěřitelné a nezáleží na tom, jestli to představení se někomu líbilo, nebo nelíbilo. Pokud člověk chce, může zůstat, když potřebuje, může odejít, ale nikdo z takových lidí, kteří přijedou za státní peníze na majácích do malé vesničky, nebudou ukazovat ramena na divadelním představení. Z úcty k divákovi a z úcty k hercům. Je to nehorázné a pojďme prosím bránit svobodu. Protože jsme ve stavu, kdy je to vážnější, než jsme si mysleli. Něco takového se nesmí dít,“ dodává Marhefka. Na Slovensku byla mafie a stát jedna ruka, o bossovi Černákovi byl natočen film Číst více K incidentu se vyjádřil i Kuffa, který tvrdí, že jej herci a kulisáci divadla napadli tyčemi. „Měl jsem krásný večer, bylo tam folklórní představení, svatá mše a všechno. A na závěr večera pustili perverzní film, kde v hledišti byly děti, malé děti, osm sedm roků. A když jsem je upozornil na to, že to nemají pouštět, že je to nevhodné, a vyzval jsem rodiče, aby děti poslali pryč, napadli mě s tyčemi a člověk, který točil video, dostal do ruky,“ říká na videu na Facebooku s tím, že mu lidé rozbili telefon. Jakým právem ale druhý tajemník ministerstva životního prostředí zasahoval do kulturního programu, nevysvětlil. Chtěl jmenovat Ježíše slovenským králem Postava Štefana Kuffy není Slovákům neznámá. Ten samý člověk, ještě na pozici náměstka ministryně kultury, například vedl iniciativu, která měla uznat Ježíše Krista jako krále Slovenska. Od jeho „projektu“ se však tehdy distancovala i konference biskupů. Poté byl Kuffa z ministerstva kultury odklizen na ministerstvo životního prostředí. Ani tam ho ale boj za „správnou“ kulturu zřejmě nepřešel.  Chtějí rozbít systém, říká politolog Politolog Jan Charvát to připisuje hlavně nástupu antisystémových stran. „Vidíme tu snahu napříč zeměmi o rozklad institucionálních záležitostí – Maďarsko, Itálie a právě třeba Slovensko. Většinou je pomalý, na Slovensku to ale, zdá se, zkouší rychle. Uvidíme, jestli to společnost vydrží, zatím se proti tomu razantně vymezuje a uvidíme, k čemu to povede. Na Slovensku vidíme, že iluze, že všichni budou dodržovat nějaká demokratická pravidla, je totálně chybná,“ glosuje politolog situaci u našich východních sousedů. „Vidíme tam, že když ti lidé, kteří jsou ve vedení, chtějí ten systém bourat, tak vidíme, že ho mohou klidně narušovat a jeho jednotlivé části podřizovat politickému rozhodnutí. Pak zjistíme, že je to věc, která se může odehrát velmi, velmi rychle. Na Slovensku se evidentně rozhodli, že to zvládnou hned,“ uvádí se smutnou ironií Charvát.  Pohroma ve slovenské kultuře Kontroverze už před několika týdny vzbudila šéfka zmiňovaného resortu kultury, kam dříve patřil i Kuffa. Petici za odstoupení Martiny Šimkovičové z jejího postu už podepsalo přes sto osmdesát tisíc lidí. Pochybnosti způsobily hlavně odchody šéfů významných institucí, které iniciovala. „Dozvěděl jsem se to brzy ráno, když mi doma zazvonil zvonek. Otevřel jsem dveře a za nimi stála úřednice ministerstva kultury se dvěma stokilovými chlapy. Oznámila mi, že mi přinesla odvolávací dekret, dala mi ho do rukou a následně mi popřáli pěkný den,“ popisuje bizarní situaci s odvoláním generální ředitel Slovenského národního divadla Matej Drlička.  Destrukce slovenské kultury v přímém přenosu: Ministryně posílá bodyguardy s výpověďmi Číst více Takové kroky udělala Šimkovičová jen několik týdnů poté, co v bizarním rozhovoru pro Topky.sk blouznila o tom, že LGBT komunita má za vinu vymírání bílé rasy. „Vezměte si ideologickou agendu LGBTI. Vždyť oni nepřipustí jiný názor. Oni nepřipustí, že mohou být i heterosexuálové. Oni si stále hájí tu svou skupinu. To jsou homofobové, my nejsme homofobové vůči nim,“ prohlašovala. KAM DÁL: Sovětská olympijská pomsta Američanům, která stála naše sportovce medaile.

Čas načtení: 2024-09-15 22:00:35

Revoluční krok pro lidstvo: Amatérští astronauti se pohybovali ve volném vesmíru

Jared Isaacman a Sarah Gillisová jako první neprofesionální astronauti vystoupili do volného vesmíru Svůj výstup provedla posádka lodi Crew Dragon ve výšce 730 km nad Zemí Mise Polaris Dawn navíc zvládla i otestovat nové skafandry SpaceX Bedlivě sledovaná mise Polaris Dawn měla mimo své ostatní důležité úkoly hlavní poslání, kterým byl vůbec první výstup neprofesionálních […] Celý článek si můžete přečíst na Revoluční krok pro lidstvo: Amatérští astronauti se pohybovali ve volném vesmíru

Čas načtení: 2024-09-25 23:14:05

Matěj Bernát na Manaslu

Výstup a sjezd na lyžíchMatěj Bernát úspěšně vystoupil na Makalu a posléze sjel z vrcholu na lyžích. Výstup a sjezd mu trval 40 hodin

Čas načtení: 2024-11-14 16:33:00

DPP: Rekonstrukce stropní desky nad vestibulem stanice Florenc C ve třetí etapě

Rekonstrukce stropu nad stanicí metra Florenc C i samotného vestibulu, které Dopravní podnik hl. m. Prahy (DPP) zahájil na začátku března 2022, nyní vstupuje do poslední třetí etapy. V ní zhotovitelé, sdružení společností Metrostav DIZ a Geosan Group, musí odstranit zbylou polovinu původní monolitické betonové desky pod křižovatkou ulic Ke Štvanici a Křižíkova, následně vybudovat novou nosní stropní konstrukci a nad ní betonovou desku. Poté zbývá ještě vyměnit 37 z celkových 131 původních prefabrikovaných předepjatých nosníků a dokončit rekonstrukci samotného vestibulu stanice. Práce zde potrvají ještě zhruba dva roky, do konce roku 2026, během nichž bude pro veškerou dopravu uzavřena část ulice Ke Štvanici, a to mezi křižovatkami se Sokolovskou a Křižíkovou ulicí. Dobrou zprávou je, že na konci ledna 2025 DPP pro cestující otevře jižní výstup ze stanice Florenc C a z vestibulu pak výstup do Křižíkovy ulice ve směru k Masarykovu nádraží.

Čas načtení: 2024-11-19 00:15:30

Voschod – prvenství za každou cenu (11. díl)

Sověti si od počátku věku praktické kosmonautiky velmi dobře hlídali svého úhlavního soka, Spojené státy. V tomto ohledu měli úkol velmi usnadněn faktem, že USA svůj pilotovaný program vystavily očím veřejnosti. Proto když v červenci 1964 proběhla tisková konference ohledně složení posádky mise Gemini GT-4, na rozdíl od amerických žurnalistů zcela jistě zbystřil nejeden ruský kosmický analytik. Z úst představitelů NASA totiž zazněla zmínka o tom, že součástí mise bude také výstup do volného prostoru, tedy lépe řečeno – zatím měl být pouze otevřen příklop a astronaut se měl vysunout po pás ven z lodi. I to však stačilo, aby dostal projekt „Vychod“ další impulz, jenž mu přidal na naléhavosti. A jestliže předtím osazenstvo kanceláře OKB-1 dokázalo v rekordním čase upravit jednomístnou loď Vostok na vícemístný stroj, nyní byl čas na stejně hektické přípravy na výstup sovětského občana do volného prostoru. Samozřejmě pokud možno nikoli jen povysunutí mimo přechodovou komoru a, samozřejmě, ideálně předtím, než palmu vítězství uzmou Američané…

Čas načtení: 2024-12-09 10:48:22

Otužilci ruší výstup na Sněžku, kvůli hrozbě pokuty ho přesunuli na Lysou horu

Otužilecký výstup na Sněžku v Krkonoších plánovaný na sobotu 14. prosince nebude. Organizátoři přesunuli akci do Beskyd na Lysou horu na 1. února. V Krkonošském národním parku takové akce nejsou povoleny. Horská služba výstup otužilců na Sněžku nedoporučovala.

Čas načtení: 2024-12-09 11:10:00

Otužilecký výstup na Sněžku nebude, uskuteční se v únoru na Lysé hoře

Otužilecký výstup na Sněžku v Krkonoších plánovaný na sobotu 14. prosince nebude. Organizátoři přesunuli akci do Beskyd na Lysou horu na 1. února 2025. V Krkonošském národním parku (KRNAP) takové akce nejsou povoleny. Horská služba (HS) výstup otužilců na Sněžku nedoporučovala, vyplynulo z informací pořadatelů a HS. Na změnu místa a termínu akce upozornil server novinky.cz.