Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-02-07 09:23:00

Jak se v zimě zahřát, abyste si běhání užili

Asi to moc dobře znáte. Na podzim a hlavně na začátku zimy se člověk někdy cítí promrzlý až na kost, a ještě k tomu má vyběhnout! Existuje však pár rad a tipů, podle nichž se lze jednoduše zahřát, a to i před tréninkem, aby se z běhání nestalo utrpení, ale naopak aby bylo mocným prostředkem […] The post Jak se v zimě zahřát, abyste si běhání užili first appeared on Běháme.cz – běhání, hubnutí.

Čas načtení: 2008-03-24 00:00:00

A tak jsme to přežili

Je pondělí velikonoční, prázdniny jsou u konce a naše Šumava Tour také, takže je správný čas napsat co se o prázdninách dělo a na co se nezapomnělo. Naše výprava začala z Nýrska dne 20.3.2008, ve čtvrtek, přesně v 12:20 přijetím vlaku na nádraží. Vlakem přijeli vlastně všichni členové "ultras" výpravy až na mě. Po měsíčním plánování a organizování se náš počet ustálil na čtyřech. A tak jsme vyrazili přes Nýrsko až k Hájkům, Jarmila nám měla dělat doprovod první den. Později na mě tlačila ať o ní sem nepíšu, ale svoboda tisku je svoboda tisku a novařina nemá tabu, má holt smůlu. A tak jsme vyrazili. Přes Pajrek na Hraničář, z Hraničáře na Zadní Chalupy a dál až na Stateček pod Ostrým. Trochu nás zaskočilo počasí. I v Nýrsku, kde celou zimu nenapadl pořádně sníh, ho bylo dost a čím jsme se dostávali výš a dál sněhu rychle přibývalo. Ale což, bylo celkem pěkně a šlo se ještě dobře. Později odpoledne začalo přituhovat a chvílemi i sněžilo. Foukal dost nepříjemný vítr a my razili cestu sněhem. Docela to znavovalo, a když jsme došli na Stateček, věděli jsme, že dál už nepůjdeme. Jarmila s Johanou se chtěly vyspat v teple doma a museli ještě dojít asi šest kilometrů do Hamrů. Prý jsme Jarmilu totálně zničili, ale… (co to? Že by to Jarmila nějakým způsobem odmazala text? Zmizel :D ). Na Statečku byl (a snad ještě je) pěkná bouda se dvěmi stěnami. Výhled byl krásný, před námi leželo Hamerské údolí, ale jak to tak bývá, foukalo z údolí a foukalo dovnitř. Začala nám být zima a tak jsme na nic nečekali a začali jsme vařit čaj a večeři. K večeři měla být polívka, ale jaksi díky mým zmrzlým rukám vzniklo další památeční jídlo. Do polívky jsme chtěli přidat trochu těstovin a tak jsem je tam sypal a najednou byl pytlík prázdný a hrnec plný. Teď se projevilo naše kuchařské umění… Možná někoho překvapí, že neslité těstoviny s pár buřty jsou poživatelným jídlem. Ale jsou! Byla hrozná zima a tak jsme zalezli do spacáků a snažili se usnout. Taková zima, jako mi byla v tu noc, jsem ještě nezažil. Protože sněžilo a zároveň foukalo, do přístřešku bylo naváto hodně sněhu a naše spacáky na tohle nejsou stavěné. Ale i ten sníh by se dal vydržet, horší to bylo s větrem. Vždy když se mi podařilo zahřát si spacák na přijatelnou teplotu, přišla vždy nová vlna studeného vzduchu, a ve spacáku byla zase zima. Nevím jak se mi podařilo dočkat rána, myslím, že jsem mohl spát hodinku maximálně dvě. Ráno jsem se klepal ve snaze zahřát se, ale nějak to nefungovalo. Někdy po ránu zavolal Zdeněk. Měl nás doprovázet další den, a tak bylo potřeba dohodnout podrobnosti. Pak jsme si uvařili čaj, namazali chleba s paštikou a vyrazili, protože byla hrozná zima a chůze zahřívá. Asi v osm hodin jsme Stateček opustili a vydali se směrem k Černému jezeru. Sněhu neubylo, ba naopak přibylo a my se jím brodili dál. Největší smůlu, dá-li se tomu tak říct, měl Kyšák, protože jako jediný měl skvělý nápad vzít si návleky a tak vyšlapával cestu. Husím pochodem, ščítajíc kilometr za kilometrem, jsme šli dál, nejdříve k Černému jezeru a pak na Špičák. Asi kilometr před ním jsme se setkali se Zdeňkem, který nám na běžkách vyrazil naproti. Na Špičáku jsme k němu zalezli do auta, domluvili další detaily a vypili dvě termosky s čajem a snědli tofife. Pak přišla naše slabá chvilka, kdosi totiž navrhl, že by nám Zdeněk mohl odvézt batohy až na Javornou, kde budeme spát a protože jsme byly vyčerpaní, strpěli jsme tu potupu a dále to vypadalo spíš jako školní výlet než drsný puťák. To kdyby viděl Jenda, ten by nám dal. (Edit po dvou letech: nedal, už taky vyměkl) A zase jsme šli, ze Špičáku na Hofmanky, z Hofmanek změrem na Gerlovu Huť, ale až tam jsme nedošli, odbočili jsme a šli cestou necestou až na Javornou. Na Javorný to byl jedním slovem luxus. Když jsme si vytahali věci z batohů a dali je sušit, bylo teprve kolem čtvrté odpoledne a my znavení seděli v pokoji, jsme občas něco četli, občas hráli šachy a občas koukali do blba. Později, někdy kolem sedmé, šly Lenka s Jáňou připravit večeři. Měl to být puding. Nevím jak to vypadalo během přípravy a asi to vypadalo hrozně, protože když to bylo hotové, koukali na nás jako by čekali, že proti tomu budeme mít řeči. Ale nakonec to bylo dobré, až to překvapilo. Večer a vlastně půlku noci jsme jako staří karbaníci mastili pokera. Hrál s námi i Zdeněk, ze začátku se vymlouval, že už si nepamatuje jak se to hraje a nakonec nás téměř obral. Spát jsme šli někdy po půlnoci, spíš až k jedné. Ráno Zdeněk odjížděl časně, musel jet do práce a tak když jsme se v osm hodin vybatolili z teplých spacáčků byl už hodinu pryč. Ke snídani byly chleby se sýrem a salámem. Jediná věc, pro kterou by na nás na Javorné nemuseli vzpomínat v dobrém je naše snaha používat termokonvici. Trochu jsme s tím zacházeli jak pravěcí lidé s počítačem a pak to teklo všude, jenom je tím správným otvorem. Zhruba v deset hodin jsme vyrazili směr Velhartice. Ač jsme měli poměrně přesné informace kudy se vydat povedlo se nám si zajít. Naštěstí to tam Kyšák alespoň přibližně znal a tak jsme to střihli azimutem. Jak to tak bývá, byl v cestě les a v něm asi pět potoků. Tak takhle to asi vypadá při prozkoumávání Sibiře. Nakonec jsme ale natrefili na správnou cestu a mohli jít dál. No mohli, ale raději jsme to lehce obešli, před námi byl pes, který vypadal dost agresivně. Díky Bohu že se do nás nepustil. Přes hory a doly, přes sedmero řek a lesů jsme se dostali do Velhartic. Spát jsme měli u Kryštofa doma, tedy na hradě. Bylo ale jen něco po poledni a tak jsme ještě vyrazili zdolat Borek. Pod argumentem, že je to půlhodinka tam, půlhodinka zpátky s námi šli i Jáňa s Lenkou. Trochu se to protáhlo, a to kvůli nápadu zahrát si na stopovanou. Nakonec ze stopované byla tak trochu shledávaná, protože přesto že les byl celkem velký, nebyl problém narazit na druhého člověka. Dnes jsme večeři měli na starosti s já s Kryštofem, během rekordního času se nám podařilo vytvořit oběd o dvou chozích, nejdříve francouzká polévka, pak bramborová kaše se salámem a cibulkou. Dokonce se to dalo i jíst. V jediné co jsme doufali, že nám to vaření nepřišijí na pořád, ale to asi nehrozí. O zábavu se do večeře postarala hra Česko, spousta otázek o České republice, ale byli jsme rádi, že známe odpověď na každou pátou. Víte třeba jak se liší postup ve výrobě červeného a bílého vína? V hroznech to není. Pokud nevíte, zkuste se zeptat třeba strejdy Gůgla. Zadejte třeba "rozdíl mezi výrobou červeného a bílého vína". K večeři jsme nám milá hostitelka namazala rohlíky s dobrou pomazánkou, a ikdyž jsme byli ještě syti z pozdního oběda, zmizelo toho docela hodně. Celou dobu jsme byli zamlí, Kyšák správně poznamenal, že to tam chvílema bylo jak na hřbitově. Asi nám chyběli rozkecávači jako Markéta nebo Bětka. Během večeře jsem tradičně zabavoval hádankami. Jsou už starší a poměrně známé, ale pro ty kteří je ještě neslyšeli: Šašek a král V jednom království žije král a šašek. Král nenávidí šaška, šašek nenávidí krále. Až se jednoho dne rozhodnou, že se otráví. Nemůžou ale kupovat jedy ve vesnici, protože by se to mezi lidmi hned rozneslo a na zámku je jen dvanáct jedů. Jsou označeny podle síly, od jedničky až po dvanáctku, nejsilnější jed je dvanáctka. Jedy jsou ale speciální, pokud vypijete jed a hned poté jed s vyšším číslem, např. pětku a potom desítku, jedy se neutralizují. Král vezme tedy všechny sudé jedy (2, 4, 6, 8, 10, 12) a šašek všechny liché. Pak se pozvou na sklenici vína. Nejdřív král naleje šaškovi, pak šašek králi a nakonec nalejí každý sobě aby mohli jedy zneutralizovat. Šašek přežil, král zemřel. Jak to šašek provedl? Další hádanka se mi líbí méně, nejspíš proto, že jsem na ní sám nedokázal přijít a musel jsem se nechat poddat. Poprava a kuličky Král má ve vězení těžkého zločince a jednoho dne má být popraven. Král ale rád pobaví lid a tak dá vězni šanci, bude si moct tahat z pytlíku, pokud vytáhne bílou kuličku bude omilostněn, pokud černou zemře. Vězeň se ale od kata, kterému se ho zeželí, že král ho podvede a do pytlíku dá pouze dvě černé kuličky. Vězeň však nemá šanci sehnat si bílou kuličku včas a tak ho odvedou na popraviště a on si tahá. Co musí provést aby mohl přežít? Poté co byly hádanky rozluštěny nastal opět známý problém, co dál? Tak trochu jsem s tím počítal a rozhodl jsem se vyzkoušet tzv. psychologickou hru o Abigail a Gregorym. Nějak jsem si ale nemohl vzpomenout na jména a tak se postavy jmenovali Jessica, Jerry apod. Hra probíhá tak, že se ze začátku vypráví příběh. Poté se každý člověk ztotožní s libovolnou jemu sympatickou postavou z příběhu a před ostatními se snaží obhájit svoje chování, samozřejmě tak aby odpovídalo příběhu. Ostatní mu můžou pokládat otázky. Obhajování pokračuje, každý další však nesmí popřít to co řekl ten před ním. Nakonec si to postavy mezi sebou můžou vyříkat, většinou se do toho lidi vžijou tak, že to býva docela zajímavé. Zde si můžete přečíst příběh: Krokodýlí řeka V malém království žili ve městě dva milenci, Abigail a Gregory. Prostředkem města tekla velká řeka, žili v ní krokodýli a přes řeku se dalo dostat jen jedním mostem. Nebo lodí. Gregory žil na jedné straně, Abigail na druhé, denně k sobě přes most chodili. Jednoho dne však přišla velká voda. A co hůř, Gregory byl na smrt nemocný a neměl nikoho kdo by byl s ním. Ani Abigail se k němu nemohla přes rozbouřenou vodu dostat, protože voda strhla i most. Jediný kdo by se mohl s lodí dostat na druhou stranu byl starý námořník Slag. Ten už padesát let čekal na velkou vodu a deno-denně vytahoval svojí pramici vysoko na břeh aby mu ji velká voda neodnesla, jako jiným. A tak se Abigail vypravila za ním a požádala ho, aby ji převezl na druhou stranu. Slag souhlasil, avšak s jednou podmínkou, že se s ním Abigail stráví noc. Abigail nesouhlasila, utekla k matce a žádala ji o pomoc. Matka však na ni neměla právě čas, a tak ji skoro ani nevyslechla a řekla jí, nechávám rozhodnutí na tobě, věřím že se rozhodneš správně. Abigail probrečela celý den i noc, ale protože se k ní dostaly zprávy, že se Gregorymu přitížilo, nakonec souhlasila se Slagovou podmínkou. Ten se s ní vyspal a příštího rána ji odvezl na druhý břeh. Abigail se konečně dostane k Gregorymu. Stará se o něj tak dlouho, dokud se neuzdraví. Trápí jí však kvůli její nevěře svědomí a Gregorymu řekne co se musela učinit, aby se k němu dostala. Gregory pro ni však nenajde pochopení, rozzuří se a Abigail vyžene. Ta jde s pláčem ke svému starému příteli Sindibadovi, všechno mu řekne. Ten, i když ho Abigail prosí, ať to nechá plavat, jde za Gregorym a surově ho zmlátí. Hra nemá předurčený výsledek, může se stát, že lidé hru nepochopí, nebo naopak jí začnou moc prožívat, nám se ale povedla celkem pěkně. Nic ale netrvá věčně a po hře zase nastala situace co dál. Pak přišel šílený nápad na hru, ve které by se vlastně vymíšlela detektivka hráči by museli přijít na to kdo je vrah. Nápad zajímavý, ale tak jsme příběh překomplikovali, že už jsme opravdu nevěděli jak dál. Většina hry probíhala tak, že já s Kyšem jsme na chodbě přemýšleli jak příběh posunout dál, vypadalo to asi tak, že jsme proti sobě chodili a občas se někdo chytl za hlavu, pak jsme zase chodili a nakonec jsme se museli vrátit na začátek příběhu. Ale nápady jsme měli zajímavé, to se musí nechat, možná podle toho jednou sepíšu detektivku, kdo ví? Další hra byla podobná, ale úplně otočená. Nakonec skončila tak, že jsme se všichni jenom smáli a vraha, či spíše vrahy se určit nepodařilo. Ono taky zjistit kdo z příbuzenstva zabil tetičku v Himalájích, když všechny stopy shoří a jediný policista je také podezřelý, protože je její synovec, není snadné. Bylo už pozdě, ještě chvilku jsme pak hráli stolní fotbálek a šli zase někdy po půlnoci spát. Když to tak počítám, v průměru jsme se naspali méně než pět hodin za noc. Taky jsme toho moc nevypili, ale přežili jsme to. Ráno jsme vstávali někdy po osmé, snídani jsme opět měli připravenou, prostě luxus, mazanec s bochánky, co můžeme chtít víc. Byla neděle a vlastně i poslední den, i když to ze začátku bylo plánováno i na pondělí. Je ale dobře, že jsme skončili už v neděli, všechno bylo jednoduší. Poslední naše trasa byla krátká z Velhartic do Kolince, kde jsme se měli rozdělit. Kryštof s Jáňou ale odbočili moc brzo a tak se jim ještě poslední den podařilo zajít si. Měli jít na beránka do Mlázov. Večer byli ale už doma, takže jejich zacházka asi moc dlouhá nebyla. Lence odjížděl vlak z Kolince v dvanáct, mě zhruba o dvě hodiny později a bylo teprvé něco po jedenácti, takže byl čas dát si trochu cukru. Byla i nápad udělat si karamel, ale to jsme zavrhli, protože by nás z čekárny asi hnali, kdyby viděli jak si vaříme bílý prášek na vařiči. Nejsem si jistý jestli by nám veřili, že je to jenom cukr. A tak jsme zůstali u cukru. Pak už jenom vlakem bekhoum, vybalit zasmrádlé oblečení z batohů a hurá do vlastních postýlek. No hurá, mám chuť sem napsat něco jako v článku o Golden Well, ale nechci se opakovat a tak napíši radši takové krátké shrnutí mých pocitů z celé akce. Celý to bylo dost na rychlo, plánovat se to začalo měsíc před Velikonoci, s Božím požehnáním se nám podařilo všechno sehnat a zařídít. Když jsem čekal na nádraží až výprava přijede nějak jsem tomu pořád nemohl uvěřit, že se to povedlo. Když pak přijeli, nemohl jsem tomu uvěřit ještě víc. Jak šel čas trochu mi začalo vadit, že věci nevycházejí tak jak jsem si je představoval. Když se teď na to podívám zpět, vidím, že kdyby to proběhlo tak jak jsem to já měl naplánováno, patrně by jsme někde umrzli v závějích, takže chvála Pánu i za to. Takže jednoduché ponaučení zní: Čím více lpíš na vlastních plánech, tím déle bude trvat, než pochopíš že to Bůh s tebou myslí dobře i když ti nevycházi všechno podle tvých představ.

Čas načtení: 2024-02-07 09:23:00

Jak se v zimě zahřát, abyste si běhání užili

Asi to moc dobře znáte. Na podzim a hlavně na začátku zimy se člověk někdy cítí promrzlý až na kost, a ještě k tomu má vyběhnout! Existuje však pár rad a tipů, podle nichž se lze jednoduše zahřát, a to i před tréninkem, aby se z běhání nestalo utrpení, ale naopak aby bylo mocným prostředkem […] The post Jak se v zimě zahřát, abyste si běhání užili first appeared on Běháme.cz – běhání, hubnutí.

Čas načtení: 2021-04-08 21:07:29

Josef Bernard Prokop: V literatuře jsem „všežravec“

Psaní, varhany, rozhlas – jsou tři hlavní pilíře práce rozhlasového moderátora, varhaníka a spisovatele Josefa Bernarda Prokopa, autora Lucemburské pentalogie, která vyšla i v audio verzi, série detektivek s paní Grimmovou, který v současné době dodělává knížku z konce husitských bouří.      Narodil jste se v Praze pod Vyšehradem a jste křtěný Vltavou. Jaký jste byl kluk a co vás bavilo?  Byl jsem normální zlobivý kluk, nějaká ta třídní, ředitelská důtka. Bavila mě spousta věcí, to je, myslím, v tom věku běžné, člověk se podvědomě snaží poznat co nejvíc, aby později měl z čeho vybírat. Hodně jsem četl, sportoval, poslouchal hudbu a hrál na klavír. A vymýšlel příběhy. To mě bavilo.   Vystudoval jste hru na varhany, klavír a hudební vědu. Co vás přivedlo ke studiu varhan, na které stále hrajete a pořádáte koncerty nejen u nás, ale i v Evropě? Když mi bylo tak sedm, dostal jsem od Ježíška gramofonovou desku, LP, mám ji dodnes, patřičně ohranou. Byly na ní varhanní skladby Johanna Sebastiana Bacha a já jsem se při poslechu zamiloval do toho neskutečně krásného nástroje, který umí tolik zvuků, barev, odstínů. Dodnes mě to nepustilo… Dozvěděl jsem se, že musím nejdřív umět dobře na klavír. A tak jsem začal cvičit pilněji. Chodil jsem tehdy ministrovat, i když se to v té době nedoporučovalo, a uprosil jsem jednou pana faráře, abych si mohl zahrát, pod dohledem pana kostelníka jsem mohl zkusit na varhanách, co jsem se zatím naučil na klavír. Znělo to docela dobře. Strýc byl amatérský varhaník, takže první poučení co a jak jsem dostal od něj. A pak už jsem začal varhany studovat. Je to nádhera i dřina. V zimě mrznete, v létě bývá často v kostele dost teplo, každé varhany jsou jiné – jiná menzura a ponor kláves, pedálu, jiné rejstříky a jiný zvuk rejstříků. Hrát oběma rukama i oběma nohama je fyzicky náročné a vyžaduje to koncentraci, je to skvělá relaxace. Varhany v Čechách byly po době komunistického vládnutí v hrozném stavu. Kromě několika málo nástrojů, které byly příliš na očích, než aby se nechaly zpustnout. Naštěstí už se velkou část těch zanedbaných podařilo uvést do dobrého stavu. Díky armádě farářů, farníků, varhanářů a mnoha dalších. Měl jsem to štěstí zahrát si víckrát na velké nástroje ve Francii, Španělsku a Německu, Rakousku a dalších zemích. Ale i malé nástroje v zapadlých vsích znějí často překvapivě a krásně. To by bylo na dlouhé povídání.     V roce 1992 jste udělal konkurz na moderátora do Českého rozhlasu a od té doby jste provázel posluchače řadou hudebních přímých přenosů a koncertů. Také jste autorem řady rozhlasových pořadů s hudební a literární tematikou. Od roku 2020 provázíte posluchače na ČRo Dvojka v Nedělním Dobrém ránu. Co vás na práci „rozhlasáka“ baví? O konkurzu mi tehdy řekl naši a dotlačili mě, abych tam šel. Já moc nedoufal, že bych se do rozhlasu mohl dostat. Při takové konkurenci… A kupodivu, z nějakých sto, sto padesáti lidí vybrali deset a mě mezi nimi. Ještě týž den jsem si smlouval první službu se šéf hlasatelkou Hankou Maškovou, skvělým člověkem i rozhlasákem. A najednou jsem mluvil na mikrofon a učil se od těch, které jsem předtím poslouchával na druhé straně vysílacího procesu. Byli skvělí a pomáhali začátečníkovi, jak mohli… tehdy jsme se střídali mezi stanicemi, začínal jsem na Praze, byl párkrát na Radiožurnálu a zůstal na Vltavě. A pak jsem nejen provázel přenosy a koncerty – byl jsem programový hlasatel, moderátor, hudební redaktor – později jsem napsal asi dvě stě padesát pořadů, spolupracoval jsem několik let i s literární redakcí. V minulém roce jsem se vrátil tam, kde jsem začínal – na Dvojku, někdejší Prahu, a stal se součástí týmu Nedělního dobrého rána. Je to krásná práce a je tam velmi dobrá společnost – od skalních rozhlasáků, přes režiséra, publicisty, básníky až po botanika anebo lékaře. Uznejte, že to stojí za to. Každý to děláme jinak, ale věřím, že se to posluchačům líbí.   V roce 2014 jste debutoval jako spisovatel prvním dílem z Lucemburské pentalogie, historickým románem Karel IV – Tajný deník. Proč právě Karel IV a jeho rod? Někde jste řekl, že někteří z vašich předků byli ve službách u dvora Otce vlasti, Karla IV… Já jsem Karla IV. měl vždycky v úctě a oblibě. A protože jsem sedm let chodil do školy na Malé Straně, často jsem procházel pod Mosteckou věží a sledoval jeho sochu. Pokud jsem měl pocit, že se mračí, většinou jsem pak ve škole dostal špatnou známku. Když jsem si o něm později přečetl, nevycházel jsem z údivu, co ten člověk všechno dokázal! Léta jsem psal povídky, skeče a scénky a chtěl jsem se pustit do něčeho většího. Měl jsem víc nápadů a nemohl se rozhodnout, čím začít. A zase mi pomohla procházka po Karlově mostě. Když jsem docházel na malostranský břeh, měl jsem pocit, jako by mě někdo pozoroval. Zvedl jsem hlavu a nad sebou opět zahlédl císařovu tvář. Tentokrát jsem měl dojem, že se usmívá, asi pochybovačně, nebo vyzývavě – dokázal bys o mě napsat? A tak jsem se pustil do psaní knihy. Snad se to povedlo, to ať posoudí čtenáři. A ano, několik mých předků se pohybovalo na Karlově dvoře v jeho blízkosti. Je to rodinná tradice a historické prameny ji potvrzují.   V třídílné sérii Baronka Grimmová jste si vybral detektivní žánr a stvořil zvídavou dámu, baronku Marii Terezii Annu Grimmovou, která žije s přáteli na zámku v Kostelci. Co vás přivedlo k detektivce, a měl jste předobraz pro tohoto „detektiva v sukních“?  Nelly Grimmová je podle skutečné postavy. A kostra se skutečně našla. Město Kostelec existuje, jen se jmenuje maličko jinak. A psaní románů o ní s detektivní zápletkou je pro mě aktivní odpočinek. První jsem napsal po třetím Karlovi, kdy jsem potřeboval trochu změnit literární a dobové klima, ale zase ne moc. Ta starosvětská atmosféra je uklidňující, měl jsem ji moc rád už jako dítě. S mojí babičkou, rovněž dámou ze staré školy, jsme tetu Nelly navštěvovali ještě za minulého režimu. Žije dodnes a má se čile k světu. A já mám díky ní spoustu dalších námětů.   Lucemburská pentalogie vyšla také v audio verzi a skvěle ji načetli Jiří Dvořák a Marek Holý. Knihu Marie Terezie načetli Hana Maciuchová a Otakar Brousek ml. a herec Aleš Procházka je skvělým interpretem knihy Sámo. Jak jste spokojen s interprety? Neuvažoval jste o tom, že byste některou ze svých knížek načetl sám?    Měl jsem velké štěstí, že už moje prvotina Karel IV. – Tajný deník zaujala Martina Pilaře, šéfa vydavatelství One Hot Book a ten mě oslovil, jestli bych souhlasil s audio podobou v podání Jiřího Dvořáka – musel bych být blázen, abych odmítl! Přiznám se, že kdykoliv si představím císaře Karla, mám pocit, že promlouvá tím krásným kultivovaným hlasem z audioknihy. A pak přibyly další knihy a další interpreti – abych to vzal chronologicky – Marek Holý, Aleš Procházka a Hana Maciuchová s Otakarem Brouskem ml. Co si autor může přát víc? Co jméno, to vynikající umělec! Snad je to i trochu uznání pro ty moje knížky, když je dostali tak dobří herci… Ostatně, moc mě potěšil Jiří Dvořák, když v jednom rozhovoru, který se týkal audioknihy Karel IV. řekl, že hlouposti by nečetl. Audio podoba dává knize zase jinou dimenzi. Nemusíte se soustředit na písmo, vnímáte rovnou vyřčené slovo. A ta slova můžete číst mnoha způsoby, ale v ústech zmíněných interpretů dostávají přesné významy, které autor zamýšlel. Já sám už jsem měl to potěšení načíst své detektivní příběhy paní Grimmové pro KTN, kde s velkou radostí už řadu let načítám knihy. Je to smysluplná nádherná práce, kterou dělám moc rád.   V roce 2020 vám vyšla kniha Třicetihlavá saň aneb Ve službách mocných, kterou jste napsal podle dochovaných rukopisných Pamětí barona Filipa. Pracujete na další knížce?  Samozřejmě. O nápady nemám opravdu nouzi. Dodělávám knížku z konce husitských bouří a chystám se pak na dobu o pár století později a potom bych rád do současnosti. A protože docela často dostávám dotazy, jestli bude další paní Grimmová, rád bych se k ní zase vrátil. Když bude mít úspěch baron Filip, tedy Třicetihlavá saň, mám připravené pokračování. A nápady mám na další a další…   Jaký jste čtenář? Máte oblíbené autory nebo knížku? Jsem vášnivý čtenář, ale správně se říká, co člověk nenačte v dětství a rané dospělosti, těžko stíhá později. Je na to málo času. Tedy na oblíbenou četbu. Číst musím literaturu, potřebnou k psaní. Knihy tištěné, i virtuální. Kdybyste viděla můj počítač a pdf a doc soubory, které jsem musel pročíst, anebo alespoň prolistovat, pochopila byste. Pro jednu knihu jsou to stovky souborů, některé mají dvě stě, tři sta stran. A pro jednu malou zmínku o něčem musíte hledat a hledat. V literatuře jsem, jak se říká „všežravec“: Mám rád antické autory, italskou renesanční poezii, samozřejmě Shakespeara, Moliera, jejich hry se dají dobře poslouchat, i číst, ale i sira Artura Conana Doyla a jeho Sherlocka Holmese, Simenona, Gardnera, Chestertona, Galsworthyho, Čapka, Poláčka, Vančuru, Jirotku a další a další. Co mi přijde pod ruku a co mě nějak zaujme.   Umíte odpočívat? Jak rád trávíte chvíle volna? S tím volným časem je to horší, ale jeho zbytky si pečlivě hlídám. Procházky s psíkem, jízda na kole, cestování, když je čas a smí se to, lyžování a aktivní lenošení, relaxace.   Josef Bernard Prokop pochází z Prahy. Vystudoval hru na varhany a klavír a hudební vědu. Od roku 1992 působí v Českém rozhlase. Napsal a realizoval několik set rozhlasových pořadů, je autorem dvanácti knih a tří divadelních her, jako spoluautor napsal s Antonínem Moskalykem několik televizních scénářů. Do jeho Lucemburské pentalogie patří knihy Karel IV – Tajný deník, Karel IV – Císař a císařovna, Karel IV – Císař a synové, Václav IV – Tajná kronika velké doby malého krále a Zikmund Lucemburský – Tajné vzpomínky. V sérii detektivních románů Baronka Grimmová vyšly knihy Paní Grimmová se představuje aneb Případ zapomenuté vraždy, Paní Grimmová a případ mrtvého lichváře aneb Zimní případ, Paní Grimmová a případ továrníka na penzi aneb Jarní případ. Napsal také knihy Marie Terezie: Symfonie života velké císařovny, Sámo – Velký vládce Čechů a tajný vyslanec krále Chlothara a Třicetihlavá saň aneb Ve službách mocných. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-15 16:00:01

Kolínský gang dopadl až ostravský kriminalista Valerián. Hlavní kat bandy chce ven z vězení

Chtěl bych nechat zahrát mému oblíbenému vyšetřovateli Luboši Valeriánovi. I když budu pravděpodobně odsouzen na doživotní rekreaci v pevnosti Mírov, tak jsem na něj nezanevřel. Takto zněl dopis, který poslal Biederman do rádia. Skladba, kterou chtěl zahrát, byla „Včera mě někdo trefil“ od Daniela Landy.  Jako z amerického filmu  Pro kriminalisty začal celý případ koncem ledna 1997 ve Valašském Meziříčí. Byli přivoláni k mrtvole zastlané v posteli, kterou našla pokojská hotelu Apollo. Po ohledání ztotožnili mrtvého s podnikatelem Tomášem Bleierem. Byl ubodán několika ranami nožem, poté jej někdo zastlal do postele, zvenčí zamkl a zalomil klíč – tato fakta policisté měli.  Hned ze začátku jim přálo pověstné kriminalistické štěstí a krom stop po ohledání se jim přihlásil svědek. Všiml si Renaultu, který měl SPZ zamazanou hlínou, jinak byl však celý čistý. Vypadalo to, jako by tam hlínu někdo schválně nalepil. Starší pán přistoupil k autu a značku očistil, vše si zapamatoval a sdělil policistům. Ti na základě tohoto svědectví zjistili, že auto patří jistému Karnošovi, který však měl bydliště na opačné straně republiky. Poslední stopou byl elektronický diář zavražděného podnikatele. Tam si zapsal, že má schůzku s jakýmsi Biedermanem.   Tři násilníci připravili o život kuchaře přímo v restauraci. Hosté ji pak v krutém žertu přejmenovali Číst více Přišla si pro ně ostravská zásahovka Policisté nelenili a rychle ověřili všechny informace. Zjistili, že osoba Oty Biedermana není policii úplně neznámá. Dozvěděli se od kolegů, že chodí ozbrojený a v rodné obci často s kumpány střílí do dopravních značek jako do terčů. Vážnější delikt neměl, tohle však kriminalistům stačilo.   Biederman a spol. byli překvapeni ve svých domech, kam si pro ně zašla zásahovka. Poté je vrtulníkem transportovali do budovy ostravské kriminálky. Při zásahu byl Biederman ještě arogantní, jak se však vzdalovali jeho rodnému kraji a mířili do cizí Ostravy, kde údajně nikdy předtím nebyl, jeho sebejistota slábla. Po přistání nezačal výslech příliš slibně. Ostatní členové „změkli“, bylo vidět, že jako jednotlivci jsou nejistí a ztrácí svou aroganci. Všichni mluvili, jen Oto Biederman mlčel. Rozpovídal se až poté, co mu vyšetřovatelé předestřeli, že ostatní členové shazují veškerou vinu na něj. Nečekané přiznání  Skutečnost, že ostatní obvinili právě jeho a hodili jej tak „přes palubu“, výrazně přispěla k tomu, že se rozpovídal. Přiznal vraždu podnikatele ve Valašském Meziříčí, popsal celý děj a řekl, které osoby byly s ním. Co následovalo poté, vyšetřovatele Luboše Valeriána zaskočilo, začal se přiznávat k účasti na dalších vraždách.   Dohromady (s vraždou v hotelu Apollo) jich bylo pět. Popsal nečekaně brutální činy. Spolu s ostatními měl na svědomí vraždu vrátného v pražském obchodním domě Krone Josefa Dovhaniče, který se bránil svým vrahům do posledního dechu. Kromě topení a pálení byly na jeho těle nalezeny snad všechny známky násilí. Pokoušeli se jej udusit, zastřelit, ubodat a přeříznout mu žíly. Když po obrovském utrpení nebohý vrátný zemřel, odnesli si odtud asi 2 miliony korun.   Největší mafiánský zátah své doby se stal v Česku. Po razii u Holubů nám gratulovala dokonce FBI Číst více Bezcitné devadesátky Dále zavraždili svého kumpána, údajně proto, že je podvedl. Šéf a mozek gangu Ivan Vrábel chtěl pozemek, o kterém věřil, že mu bude po vraždě kumpána připsán. Biederman zastřelil svého bývalého komplice u sebe doma, a to ve chvíli, kdy jeho rodiče koukali v obýváku na televizi. Jeho matka v dokumentu Zabijáci s.r.o. tvrdí, že nic neslyšela. Podle experta na zbraně blízkého redakci je to však těžko uvěřitelné, střelba ze samopalu Škorpion je v uzavřené místnosti hlasitá. Poté jej členové gangu bez větších obav, že je někdo zahlédne, zakopali za Biedermanovým domem. Zastřelili také na parkovišti kamaráda, který měl podle nich zbytečně moc peněz. Na rozdíl od nich si je vydělal poctivě, byl výrobcem rukavic. Poslední na seznamu obětí je nebohý čerpadlář, otec dvou dětí, kterého zastřelil Biederman, ačkoliv mu muž vydal hotovost a vzdával se. Údajně měl udělat nějaký pohyb, který Biedermana vyprovokoval, a tak mu prostřelil hlavu. Řádění gangu se stalo názornou ukázkou uvolněnosti morálky v devadesátých letech. Kdo je Oto Biederman? K partě zločinců se dostal přes bezpečnostní agenturu SAFE-GUARD, kterou vedl Ivan Vrábel. Předtím pracoval v lihovaru a žil bezúhonným životem ve Tlustovousech. Svůj čas dělil mezi dvě party – střelecký klub, se kterým chodil i na čundry, a lidi kolem SAFE-GUARD. Ti jej, podle jeho slov, nakonec úplně přetáhli. Jeho rodiče na syna nikdy nezanevřeli.   Osobnost Oty Biedermana kriminalisty zaujala a oni nejspíš zaujali jeho. Oblíbil si hlavně vyšetřovatele Luboše Valeriána, při rozhovoru s ním byl zcela upřímný, musel si uvědomovat, že jeho výpověď mu přinese nejpřísnější trest. Také vybočoval svou láskou k poezii. Zapisovatelkám a asistentkám, se kterými se v rámci úkonů na policii setkal, posílal milostné básně. Nyní má rakovinu a snaží se dostat z vězení ven, aby alespoň zemřel na svobodě. Mluvit s ním měl možnost krimi reportér Prima CNN Jakub Kvasnička, který jej navštívil ve vězení. Biederman vyjádřil lítost a také říkal, že ani po dlouhých sezeních s vězeňskou psycholožkou a probírání jeho života nezjistil, proč tak hluboko klesl.   Část básně, kterou psal ještě během procesu: ...to je konec mého přání  Snad ještě úspěšně lumpíků chytání  Jen tak bokem, bez předsudku  Rád bych vás viděl obě u rozsudku. Zdroj: autorský článek KAM DÁL: Čína zase vyděsila svět. Dala zelenou projektu, na který si zatím netroufla žádná velmoc

Čas načtení: 2024-05-12 16:26:41

Střílečku Classic Marathon od tvůrců Halo si nyní můžete na Steamu zahrát zdarma

Americké studio Bungie vstoupilo v širokou známost roku 2001 díky prvnímu dílu přelomové série Halo. V té době však již za sebou mělo plodných deset let existence, během nichž se zaměřovalo na tvorbu her pro počítače řady Macintosh. Článek Střílečku Classic Marathon od tvůrců Halo si nyní můžete na Steamu zahrát zdarma se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-06-25 13:45:10

Hra týdne ve stylu The Itchy & Scratchy Show u Sazky která ti přinese 200 Kč!

Každý den od úterý do čtvrtka je tu akce ,,Hra týdne" od Sazky, která má pro tebe bonus v hodnotě 200 Kč. Stačí bonus aktivovat a zahrát si danou hru týdne. Není nic příjemnějšího než si zahrát hru jako obvykle a k tomu dostat parádní bonus. The post Hra týdne ve stylu The Itchy & Scratchy Show u Sazky která ti přinese 200 Kč! appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-07-02 08:42:06

Kopřiva před životním zápasem proti Djokovičovi: Malinké šance hrají na mou stranu

Když tenista Vít Kopřiva při losování letošního ročníku Wimbledonu viděl, že mu organizátoři přidělili do 1. kola vítěze 24 grandslamů Srba Novaka Djokoviče, rozbušilo se mu srdce. Po chvíli to ale přijal jako realitu a šanci zahrát si proti legendě. V dnešním duelu proti sedminásobnému vítězi turnaje chce předvést dobrý výkon a favorita potrápit. V rozhovoru s českými novináři řekl, že se také těší na příležitost zahrát si při debutu v hlavní soutěži na centrkurtu.

Čas načtení: 2024-07-23 15:50:52

Nejoblíbenější hry pro iPhone zdarma

Na iPhonu si můžete zahrát spoustu her. Ne všechny zajímavé hry jsou však pro uživatele zdarma. Vezměte si například Minecraft, který je stále nejoblíbenější dobrodružnou hrou v App Store. Hraní této hry vás však stojí nějaké peníze. Mezitím je tam stále mnoho dalších her, které si můžete zahrát zdarma. Clash Royale Pokud se chcete bavit, Clash Royale je pro vás vynikající volbou. Clash Royale, stejně jako další […]

Čas načtení: 2024-08-01 10:30:37

Legendární první Mafia míří na Game Pass, zahrajete si ji i na mobilech

Mafia: Definitive Edition dorazí na Game Pass už 13. srpna V rámci Game Passu bude k dispozici jak na konzoli a PC, tak i skrze cloud gaming Před pár lety oživenou českou klasiku si tak budete moct zahrát i na mobilech Remake první Mafie, respektive její tzv. definitivní edice, vyšla v roce 2020 a pokud ji náhodou ještě nemáte, ale předplácíte si Game Pass, budete si ji moct zahrát v rámci předplatného. Přečtěte si celý článek Legendární první Mafia míří na Game Pass, zahrajete si ji i na mobilech

Čas načtení: 2024-08-21 07:53:11

Královno, nechcete si zahrát s Jamesem Bondem? Jak Alžběta II. natáčela úspěšný olympijský klip

Původně ji měla hrát dvojnice. Nakonec ale olympiádu v Londýně zahájila Alžběta II. osobně. Překvapení to bylo i pro její rodinné příslušníky. Článek Královno, nechcete si zahrát s Jamesem Bondem? Jak Alžběta II. natáčela úspěšný olympijský klip se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-09-13 09:17:30

Kde si zahrát nejstarší hry?

Možná jste si přečetli náš článek o historii videoher a chtěli byste si některou z nich vyzkoušet sami. Možná jste také zaznamenali lehce poplašnou zprávu, že potenciální badatelé se v tomto ohledu příliš daleko nedostanou. Článek Kde si zahrát nejstarší hry? se nejdříve objevil na Gaming Professors | Herní magazín, recenze her, hry na pc.

Čas načtení: 2024-09-13 19:25:45

Trendy relaxace 2024 - světýlka, kakao, hraní Slotspalace casino

Do vhodně velkého a navrženého skleníku můžete dát stoleček a židličku a používat ji jako relaxační teplejší zónu, než bude venku. A třeba si tam zahrát Slotspalace casino. Protože online slotspalace.cz nabízí dostatek zábavy na celý rok. A díky sklu skleníku vám nebude zima ani pod sněhem. Domácí pohoda Dnešní relaxační prostory nejsou jen jednoúčelová místa. Často spojují více činností a zálib dohromady. Skleníky dnes nejsou jen místy na pěstování plodin, ale také výhodný teplý prostor i v chladných měsících. A tak je dnes docela trendy si do skleníku pořídit stylové osvětlení nebo zahradní nábytek. Část mít na rostliny a část pro sebe.    Abyste si mohli v klidu u kávy i v zimě zahrát ve Slotspalace casino. Protože právě Slotspalace casino nabízí mnoho automatů nebo karetních her, abyste se zbavili při potřebě relaxace. A tak je Slotspalace casino vhodné i pro úplné začátečníky.  Jak na to? Relaxačním prostorem může být například skleník. Pokud budete stavět nový, pak si můžete s prostorem uvnitř dělat prakticky co chcete. Jestli budete chtít mít skleník do tvaru písmene L, aby jedna část byla viditelně oddělena od druhé. Nebo kulatý, abyste seděli uprostřed a měli všechnu krásu kolem sebe. Ale pokud již skleník máte postavený, pak se jen zamyslete, jak by bylo pro vás stavebně nejjednodušší, a také nejpřívětivější jej předělat.    Často se nemusí jednat o velké úpravy. Je potřeba vzít v úvahu podlahu, stěny a propustnost světla a také přívod vody a zalévání. Abyste byli maximálně spokojeni. A nejen vy, ale také vaše rostliny a hlavně plodiny. Protože i přes všechnu potřebu odpočinku, mít domácí zeleninu a ovoce je ten hlavní důvod, proč se vyplatí mít skleník na prvním místě.  Zářivka nebo žárovičky? Skleníky, altánky, přístřešky nebo podhledy. Všechny jsou venku a nesnesou tak vnitřní osvětlení, co se týká samotného těla světla. Vhodné skleníkové osvětlení je to, které je odolné vlhku a obecně spíše venkovní. Klima ve skleníku je značně jiné, jaké mají lidé v domě, takže není vhodné používat interiérová světla. Mohla by zkratovat a obecně by to bylo spíše nebezpečné.    Ale výběr formátu a intenzity světla je pak již na vás. Jestli budete chtít mít jednu zářivku po celé délce stropu. Více jednotlivých stropních světel. Nebo například jen žárovičky nebo náladové světlo po obvodu. Zálež také, kolik prostoru a jaký máte k dispozici.  Relaxační zóny jsou in! Sobě pro radost… Trend zimních zahrad je již tedy dnes již téměř opuštěň, ale skleníkové relaxační koutky hrají prim. Proto si, pokud vás to láká, vytvořte jeden i vy. A kdekterý soused vám bude závidět, až si v něm budete pod příkrovem sněhu zabalení s hrnečkem kakaa číst. A u toho ještě vonět k některý stále zeleným rostlinám. Tomu se říká život! 

Čas načtení: 2024-11-14 13:14:28

Ruleta live: Zjisti jak si zahrát v přímém přenosu!

Live ruleta přináší hráčům skutečný casinový zážitek, kde hru vede živý krupiér a vše probíhá v reálném čase. Během hraní sleduješ každý tah krupiéra, který roztáčí kolo, vhazuje kuličku a vyhlašuje výsledky. Tento článek ti ukáže pravidla hry, typy sázek, hlavní funkce uživatelského rozhraní a rozdíly mezi live a klasickou online ruletou. The post Ruleta live: Zjisti jak si zahrát v přímém přenosu! appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-11-14 13:14:28

Ruleta live: Zjisti jak si zahrát v přímém přenosu!

Live ruleta přináší hráčům skutečný casinový zážitek, kde hru vede živý krupiér a vše probíhá v reálném čase. Během hraní sleduješ každý tah krupiéra, který roztáčí kolo, vhazuje kuličku a vyhlašuje výsledky. Tento článek ti ukáže pravidla hry, typy sázek, hlavní funkce uživatelského rozhraní a rozdíly mezi live a klasickou online ruletou. The post Ruleta live: Zjisti jak si zahrát v přímém přenosu! appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-11-14 13:14:28

Ruleta live: Zjisti jak si zahrát v přímém přenosu!

Live ruleta přináší hráčům skutečný casinový zážitek, kde hru vede živý krupiér a vše probíhá v reálném čase. Během hraní sleduješ každý tah krupiéra, který roztáčí kolo, vhazuje kuličku a vyhlašuje výsledky. Tento článek ti ukáže pravidla hry, typy sázek, hlavní funkce uživatelského rozhraní a rozdíly mezi live a klasickou online ruletou. The post Ruleta live: Zjisti jak si zahrát v přímém přenosu! appeared first on 🍀 Vyhraj.cz.

Čas načtení: 2024-12-05 10:00:47

Další herní pecka pro na Macy! Ode dneška si na nich zahrajete Prince of Persia: The Lost Crown

Časy, kdy se na Macích nedaly zahrát opravdu kvalitní hry, jsou zřejmě již ty tam. Čím dál tím víc vývojářských studií totiž na jablečné počítače portuje své AAA hry, přičemž dalším povedeným kouskem, který si lze nyní na macOS zahrát, je Prince of Persia: The Lost Crown z dílny Ubisoftu. Právě ten totiž dorazil dnes v noci do App Store. Prince of Persia: The Lost Crown je akční plošinovka […]

Čas načtení: 2024-12-05 13:14:22

PlayStation představí Gran Turismo, které si bude moci zahrát každý. Bude zdarma

Už zítra, 6. prosince představí Playstation počítačovou hru My First Gran Turismo. Půjde o hru, kterou bude možné hrát zdarma, přičemž je postavená na základech „klasického“ Gran Turisma. K dispozici bude 18 aut a tři tratě. Vydavatelství Polyphony Digital zítra představí počítačovou hru s názvem My First Gran Turismo. Ta je podle něj určena pro […]

Čas načtení: 2024-12-09 08:30:59

Chcete si zahrát Kingdom Come 2 česky a desítky nevydaných her? Přijďte na Game Developers Session v Praze

V pátek 13. a v sobotu 14. prosince v kongresovém centru na Vyšehradě proběhne 22. ročník nejvýznamnější herní akce v Česku. Článek Chcete si zahrát Kingdom Come 2 česky a desítky nevydaných her? Přijďte na Game Developers Session v Praze se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-01-02 07:37:53

Epic naděluje zatím nejlepší hru! Je z Česka a musí si ji zahrát každý

Epic rozdává zdarma české RPG Kingdom Come: Deliverance. Hit z roku 2018, který brzy dostane pokračování, si můžete přidat do knihovny do 17:00.Přečtěte si celý článek: Epic naděluje zatím nejlepší hru! Je z Česka a musí si ji zahrát každý

Čas načtení: 2025-01-16 09:00:23

Další neskutečná portace legendárního Dooma! Zahrajete si jej přímo v PDF souboru

Doom si nově můžete zahrát v obskurní podobě v souboru PDF Ke spuštění stačí aplikace podporující JavaScript, například prohlížeč Google Chrome S každou generací hráčů je spojena nějaká legenda, se kterou vyrůstali. Zatímco u dnešních ratolestí a dospívajících to bude asi Fortnite či Roblox, generace 80. a 90. let pravděpodobně vyrůstala na pseudo-3D střílečce Doom. Díky internetovým koumákům si nyní tuto hru můžete zahrát velmi neotřelým způsobem, a sice v PDF souboru. Přečtěte si celý článek Další neskutečná portace legendárního Dooma! Zahrajete si jej přímo v PDF souboru