EUR 24,240 || 
JPY 13,247 || 
USD 20,664 || Brno - Bývalá náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová dnes nastoupila do vězení. ČTK o tom informoval její advokát Petr Toman. Kratochvílová si má ve vězení odpykat šest let. Spolu s ní...
Čas načtení: 2025-10-06 14:18:00
Soud odložil Peltovi nástup do vězení do pátku, Kratochvílová už nastoupila
Brno - Bývalá náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová dnes nastoupila do vězení. ČTK o tom informoval její advokát Petr Toman. Kratochvílová si má ve vězení odpykat šest let. Spolu s ní...
\nČas načtení: 2025-10-06 17:09:24
Exnáměstkyně ministryně školství Kratochvílová nastoupila do vězení
Bývalá náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová v pondělí nastoupila do vězení. Informoval o tom její advokát Petr Toman. Kratochvílová si má ve vězení odpykat šest let. Spolu s ní byl odsouzen bývalý šéf českého fotbalu Miroslav Pelta, jenž dostal 5,5 roku vězení. Peltovi v pondělí soud odložil termín nástupu k výkonu trestu do pátku.
\nČas načtení: 2025-10-09 14:15:00
Odsouzená v Peltově kauze: v pondělí nastoupila do vězení, teď jí soud výkon trestu přerušil
Nejvyšší soud (NS) přerušil bývalé náměstkyni ministryně školství Simoně Kratochvílové výkon trestu. Důvodem je skutečnost, že zatím nepadlo rozhodnutí o dovolání bývalého nejvyššího státního zástupce Igora Stříže v téže kauze. Kratochvílová si má odpykat šest let kvůli zmanipulovaným sportovním dotacím. Do výkonu trestu nastoupila v pondělí, nyní se dostane znovu na svobodu. O rozhodnutí NS dnes informovala ČTK jeho mluvčí Gabriela Tomíčková.
\nČas načtení: 2025-10-06 17:16:53
Kratochvílová z kauzy sportovních dotací nastoupila do vězení
Bývalá náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová v pondělí nastoupila do vězení, informoval její advokát Petr Toman. Má si odpykat šest let. Spolu s ní byl odsouzen bývalý šéf tuzemského fotbalu Miroslav Pelta, jenž dostal 5,5 roku vězení. Peltovi v pondělí soud odložil termín nástupu k výkonu trestu do pátku.
\nČas načtení: 2025-10-09 14:04:31
Nejvyšší soud přerušil Kratochvílové výkon trestu za zmanipulování dotací
Do výkonu trestu nastoupila Kratochvílová v pondělí, nyní se dostane kvůli složité procesní situaci znovu na svobodu.
\nČas načtení: 2025-10-09 14:05:53
Nejvyšší soud přerušil Kratochvílové výkon trestu
Nejvyšší soud (NS) přerušil bývalé náměstkyni ministryně školství Simoně Kratochvílové výkon trestu. Důvodem je to, že zatím nepadlo rozhodnutí o dovolání bývalého nejvyššího státního zástupce Igora Stříže v téže kauze. Kratochvílová si má odpykat šest let kvůli zmanipulovaným sportovním dotacím. Do výkonu trestu nastoupila v pondělí, nyní se dostane znovu na svobodu. O rozhodnutí NS informovala jeho mluvčí Gabriela Tomíčková.
\nČas načtení: 2025-10-09 15:47:00
Exnáměstkyně Kratochvílová byla ve vězení jen pár dní. Soud jí trest přerušil
Náměstkyně někdejší ministryně školství Simona Kratochvílová nastoupila v pondělí do vězení v případu sportovních dotací. Nejvyšší soud jí však výkon trestu přerušil.
\nČas načtení: 2024-06-26 10:47:00
Praha 26. června 2024 (PROTEXT) - Kromě rozsáhlé studie Amazon při příležitosti desetiletého výročí programu Career Choice oznámil další investice ve výši 40 milionů eur do odborné přípravy zaměstnanců společnosti v celé Evropě.Více než čtyři z deseti Čechů (46 %) věří, že odborná příprava na pracovišti nebo učňovské vzdělání dnes představují lepší způsob přípravy lidí na výkon zaměstnání než tradiční vysokoškolské vzdělání. Ukázala to nová studie zaměřená na kariéru a pracovní trendy, kterou si nechala vypracovat společnost Amazon. V době, kdy studenti čekají na výsledky vysvědčení a maturitních zkoušek, studie zjistila, že pouze třetina (34 %) pracovníků se domnívá, že tradiční vysokoškolský titul je pro dobrou kariéru stejně nezbytný jako před deseti lety.Evropská studie s názvem Amazon Future of Work & Career Development, kterou provedla společnost Ipsos, také zjistila, že většina českých zaměstnanců* (84 %) si myslí, že získávání nových dovedností v příštích dvanácti měsících bude nezbytné pro úspěšný rozvoj jejich kariéry - s tímto tvrzením souhlasilo dokonce vice lidí než s výrokem, že jsou nové dovednosti důležité pro povýšení (61 %). Při úvahách o přechodu na novou pozici tři čtvrtiny dospělých (76 %) uvádějí, že rozvojový trénink je klíčový, velmi důležitý nebo poměrně důležitý. Školicí programy nabízené potenciálním zaměstnavatelem jsou pro uchazeče dokonce stejně důležité jako firemní kultura (74 %) a flexibilní pracovní doba (71 %). Mnoho pracovníků v průzkumu uvedlo, že by se cítili motivováni (40 %), povzbuzováni (29 %) a podporováni (28 %), kdyby pracovali pro společnost, která poskytuje školení pro rozvoj kariéry. Navíc každý šestý dospělý Čech (17 %) přiznává, že by si nemohl školení dovolit.Společnost Amazon klade důraz na oblast kariérního rozvoje a vzdělávání již od roku 2014, kdy v Evropě zahájila svůj program Career Choice, jehož prostřednictvím investovala do vzdělávacích programů více než 100 milionů eur. Účastníci programu mohou od Amazonu získat až 95 % nákladů na libovolný vzdělávací kurz ze sedmi škol po celé České republice. Na vzdělání tak může Amazon zaměstnanci přispět až 120 000 korun během čtyř let. Svým kmenovým i sezonním zaměstnancům po celé zemi nabízí různé možnosti vzdělávání v řadě populárních a žádaných pracovních oborů, od techniky a dopravy až po obchodní administrativu a logistiku.Při příležitosti desetiletého výročí programu Career Choice v Evropě do něho plánuje společnost Amazon v roce 2024 investovat 40 milionů eur. V současné době mají čeští zaměstnanci Amazonu přístup ke dvanácti různým programům, které jim pomáhají naplnit jejich potenciál jak v rámci společnosti, tak i mimo Amazon.Od zahájení programu Career Choice před deseti lety se ho v Česku zúčastnilo jíž více než 800 zaměstnanců. Zatímco někteří zaměstnanci po dokončení programu přešli k jinému zaměstnavateli, aby se díky získaným dovednostem a certifikátům věnovali novým kariérním příležitostem, mnozí ve firmě zůstávají a přecházejí na nové pozice. Obliba programu stále roste, jen v roce 2023 se ho v Česku zúčastnilo 200 zaměstnanců. Oblasti studia sahají od technologických kurzů přes strojírenské a průmyslové systémy, dopravu a logistiku, administrativu a obchodní studia až po kurzy anglického jazyka.Svou zkušenost s programem Career Choice má například Adéla, která je součástí Amazon týmu v severních Čechách. Původně vystudovala ekologii a životní prostředí a vždy ji lákalo stát se veterinářkou. Po čase se rozhodla přihlásit o práci v Amazonu. "V roce 2019 jsem v rámci programu Career Choice absolvovala kurz personalistiky. Chtěla jsem se dozvědět více o lidských zdrojích nebo pracovním právu. Tehdy mě ještě nenapadlo, že to pro mě bude nový kariérní směr," popisuje Adéla. Dnes bychom ji v Amazonu našli v HR týmu a dle jejích slov ji její práce velmi baví. "Jsem ráda, že mohu pracovat s lidmi. Jsem hlavní kontakt pro zaměstnance v budově na Chomutovsku. Bez kurzu, který mi zprostředkoval zaměstnavatel, bych takovou práci vykonávat nemohla," uzavírá.Jazyková škola Jipka moje jazykovka v rámci programu Amazon Career Choice nabízí studentům výuku angličtiny a češtiny pro cizince. "Největší věkovou skupinu našich studentů tvoří lidé ve věku 31-41 let, kteří představují 38 % všech studentů," říká Lucie Kratochvílová, Director of Customer Sales. Výuka je rozdělena mezi prezenční a online lekce, přičemž 52 % studentů preferuje osobní výuku a 48 % upřednostňuje online lekce. Hlavním cílem studentů je zlepšení všeobecné angličtiny nebo češtiny pro cizince (66 %) následované kombinací konverzačních a gramatických dovedností (19 %). Zbývající studenti (15 %) mají zájem o konkrétní vylepšení jazykových dovedností jako je např. slovní zásoba nebo porozumění textu. "Co se týče jazykového zaměření, 62 % studentů studuje angličtinu a 38 % se učí češtinu pro cizince," dodává Kratochvílová.Ohledně budoucnosti pracovního trhu studie ukázala, že školení a vzdělávání hraje klíčovou roli při zmírňování obav pracovníků z budoucnosti. Více než pětina (21 %) se totiž obává, že v příštích letech nebude mít dostatečné vzdělání a dovednosti, aby mohla vykonávat svou práci. Nadpoloviční většina dotázaných (58 %) se také domnívá, že lidé, kteří dnes pracují, se budou muset v budoucnu rekvalifikovat a aktualizovat své dovednosti, aby se byli schopni dále prosadit. Pouze 10 % zaměstnanců však má přístup ke školení, které jim pomůže změnit jejich profesní dráhu, a více než čtvrtina (27 %) zaměstnanců si myslí, že u svého současného zaměstnavatele nemají přístup k vůbec žádnému školení.Další spolupracující školou je ENGETO zaměřující se na IT dovednosti. "Je úžasné, že Amazon v tomto svým zaměstnancům fandí a podporuje je v získávání nových znalostí. Je to výrazný aspekt programu Career Choice a je to ostatně i něco, co rezonuje s hodnotami ENGETA. Naším cílem je nabídnout dostupné IT vzdělání co největšímu počtu lidí a pomoci jim s uplatněním. Po kurzech mají k dispozici kariérní konzultace, konzultace s lektory nebo například praktický workshop a z rozhovorů víme, že i toho si zaměstnanci Amazonu cení. Našeho partnerství si velmi vážíme," komentuje Klára Minaříková, Business Development Director v ENGETU."Výsledky průzkumu i růst našeho programu Career Choice v posledních deseti letech jasně ukazují, že zaměstnanci v České republice mají velký zájem o kariérní rozvoj prostřednictvím školení a vzdělávání," řekl Michal Šmíd, generální ředitel Amazonu pro Českou republiku. "Amazon je hrdý na to, že může oslavit desáté výročí vzdělávacího programu Career Choice v České republice a rozšířit nabídku dostupných kurzů, aby zaměstnanci v celé zemi mohli rozvíjet své dovednosti a využívat nové kariérní příležitosti jak ve společnosti Amazon, tak i mimo ni."Program Career Choice je momentálně k dispozici zaměstnancům Amazonu v Austrálii, České republice, Francii, Irsku, Itálii, Kanadě, Kostarice, Německu, Polsku, Slovensku, Spojeném království, Španělsku, Jihoafrické republice a USA. Amazon provádí přísný výběr partnerských vzdělávacích institucí třetích stran a vybírá partnery, kteří se zaměřují na pomoc zaměstnancům při realizaci vzdělávacích programů, pomáhají jim při hledání zaměstnání a celkově nabízejí vzdělávání, které vede ke kariérnímu úspěchu. Zdroje:Výzkum byl proveden společností Ipsos UK pro společnost Amazon. Ipsos UK provedl rozhovory s reprezentativním kvótním vzorkem 2000 dospělých ve věku 16-65 let v České republice. Z tohoto vzorku bylo 1492 pracovníků (1383 zaměstnanců a 109 samostatně výdělečně činných dospělých). Získaný vzorek je reprezentativní pro populaci s vnitřními kvótami na věk v rámci pohlaví a kvótami na region a pracovní status. ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.
Čas načtení: 2024-08-19 17:00:00
Útok na Kratochvílovou! Pomůže věda. Věřím, že to dokážu, říká Britka
Konečně! Už je to 41 let, co Jarmila Kratochvílová stanovila světový rekord v běhu na 800 metrů. Britka Keely Hodgkinsonová, čerstvá olympijská šampionka z Paříže, si ale troufá na její výkon zaútočit. „Je to určitě něco, o čem jsem přemýšlela,“ řekla závodnice, která se před měsícem historickému času už přiblížila na sekundu a 33 setin.
Čas načtení: 2024-08-20 04:30:00
Kratochvílová o plánu Britky vzít jí rekord: Mohly to běžet už dávno!
Legendární atletka Jarmila Kratochvílová s potěšením zaslechla plány Britky Keely Hodgkinsonové, která má v merku její slavný světový rekord na 800 metrů z roku 1983. Upozorňuje ale i na další závodnice, které by podle ní mohly mít šanci. „Říkám si, kruci, vždyť to mohly běžet dávno!“ líčí dvojnásobná mistryně světa.
Čas načtení: 2025-01-14 07:30:00
Emigrace Jany Uriel Kratochvílové: Celé to byl podvod!
Výstřední zpěvačka Jana Kratochvílová svým vzhledem nešokuje jen dnešní společnost, ale „překážela“ hlavně minulému režimu. Ten ji v rámci reprezentace Československa poslal na hudební festival do Irska a vzápětí ohlásil její emigraci. Bez zpěvaččina vědomí.
Čas načtení: 2025-01-21 10:55:00
Brand manažerkou Knihobotu je Žaneta Kratochvílová
Do Knihobotu přichází Žaneta Kratochvílová z Plzeňského Prazdroje.
Čas načtení: 2025-05-28 14:14:00
Pelta a Kratochvílová do vězení! Vrchní soud zamítl odvolání a potvrdil tresty
Téměř čtyři roky trvající kauza je u konce. Vrchní soud v Praze ve středu zamítl odvolání v případu Simony Kratochvílové a bývalého šéfa českého fotbalu Miroslava Pelty, které Městský soud v předchozích dvou rozsudcích uznal v loňském roce vinným v kauze přerozdělování státních dotací. Odvolací soud potvrdil Peltovi za zmanipulování sportovních dotací trest vězení v délce pět a půl roku. Kratochvílová půjde za mříže na šest let. Oba odsouzení se ještě mohou dovolat k Nejvyššímu soudu.
Čas načtení: 2025-05-28 15:50:00
Pelta a Kratochvílová do vězení! Vrchní soud potvrdil tresty. Jablonec bude řešit co dál
Téměř osm let trvající kauza je skoro u konce. Vrchní soud v Praze ve středu zamítl odvolání v případu Simona Kratochvílové a bývalého šéfa českého fotbalu Miroslava Pelty, které Městský soud v předchozích dvou rozsudcích uznal v loňském roce vinným v kauze přerozdělování státních dotací. Odvolací soud potvrdil Peltovi za zmanipulování sportovních dotací trest vězení v délce pět a půl roku. Kratochvílová půjde za mříže na šest let. Oba odsouzení se ještě mohou dovolat k Nejvyššímu soudu, dovolání ale nemá odkladný účinek.
Čas načtení: 2025-05-28 16:30:00
Pelta a Kratochvílová do vězení! Reakce fotbalového bosse. Kdy čekat nástup výkonu trestu?
Téměř osm let trvající kauza se chýlí ke konci. Vrchní soud v Praze ve středu zamítl odvolání v případu Simona Kratochvílové a bývalého šéfa českého fotbalu Miroslava Pelty, které Městský soud v předchozích dvou rozsudcích uznal v loňském roce vinným v kauze přerozdělování státních dotací. Odvolací soud potvrdil Peltovi za zmanipulování sportovních dotací trest vězení v délce pět a půl roku, Kratochvílová půjde za mříže na šest let. Oba odsouzení se ještě mohou dovolat k Nejvyššímu soudu, dovolání ale nemá odkladný účinek.
Čas načtení: 2025-05-28 16:30:00
Pelta a Kratochvílová do vězení! Reakce bosse Jablonce. Kdy nastoupí k výkonu trestu?
Téměř osm let trvající kauza se chýlí ke konci. Vrchní soud v Praze ve středu zamítl odvolání v případu Simona Kratochvílové a bývalého šéfa českého fotbalu Miroslava Pelty, které Městský soud v předchozích dvou rozsudcích uznal v loňském roce vinným v kauze přerozdělování státních dotací. Odvolací soud potvrdil Peltovi za zmanipulování sportovních dotací trest vězení v délce pět a půl roku, Kratochvílová půjde za mříže na šest let. Oba odsouzení se ještě mohou dovolat k Nejvyššímu soudu, dovolání ale nemá odkladný účinek.
Čas načtení: 2025-07-29 11:05:00
Marketing Mattoni 1873 vede Barbora Líška Kratochvílová
Novou marketingovou ředitelkou ve společnosti Mattoni 1873 pro Českou republiku a Slovensko se stala Barbora Líška Kratochvílová.
Čas načtení: 2025-10-06 14:18:00
Soud odložil Peltovi nástup do vězení do pátku, Kratochvílová už nastoupila
Brno - Bývalá náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová dnes nastoupila do vězení. ČTK o tom informoval její advokát Petr Toman. Kratochvílová si má ve vězení odpykat šest let. Spolu s ní...
Čas načtení: 2025-10-06 17:09:24
Exnáměstkyně ministryně školství Kratochvílová nastoupila do vězení
Bývalá náměstkyně ministryně školství Simona Kratochvílová v pondělí nastoupila do vězení. Informoval o tom její advokát Petr Toman. Kratochvílová si má ve vězení odpykat šest let. Spolu s ní byl odsouzen bývalý šéf českého fotbalu Miroslav Pelta, jenž dostal 5,5 roku vězení. Peltovi v pondělí soud odložil termín nástupu k výkonu trestu do pátku.
Čas načtení: 2025-10-09 14:15:00
Odsouzená v Peltově kauze: v pondělí nastoupila do vězení, teď jí soud výkon trestu přerušil
Nejvyšší soud (NS) přerušil bývalé náměstkyni ministryně školství Simoně Kratochvílové výkon trestu. Důvodem je skutečnost, že zatím nepadlo rozhodnutí o dovolání bývalého nejvyššího státního zástupce Igora Stříže v téže kauze. Kratochvílová si má odpykat šest let kvůli zmanipulovaným sportovním dotacím. Do výkonu trestu nastoupila v pondělí, nyní se dostane znovu na svobodu. O rozhodnutí NS dnes informovala ČTK jeho mluvčí Gabriela Tomíčková.
Čas načtení: 2021-02-08 18:07:57
Národní divadlo – jedna z největších kulturních institucí se v sobotu 27. února promění v koncertní halu hned se třemi scénami, na nichž vystoupí sóloví umělci i kapely mnoha žánrů. Sejdou se, aby upozornili na stav, ve kterém se kultura bez možnosti pořádání akcí nachází. A také na to, že současná situace nezasáhla jen je samotné, ale mnoho dalších profesí, které se již téměř rok nemohou ke své práci vrátit. Přímý přenos koncertu Národ sobě – kultura tobě uvede ČT art, zahájení diváci uvidí i na ČT1. Národní divadlo v atmosféře podobné hudebnímu festivalu se třemi desítkami umělců a kapel, které sobě i svému publiku chtějí ve více než tříhodinovém koncertu zpříjemnit čas při čekání na zlepšení podmínek ke konání koncertů i divadelních a tanečních představení. Iniciátorem koncertu jsou pořadatelé pražského hudebního festivalu Metronome. Program se zaměří na prolínání žánrů a spolupráci známých umělců představujících často zcela rozdílné styly. Vystoupí i představitelé klubové scény a opomenuty nebudou ani umělecké či technické profese. „Od loňského března se České televizi podařilo odvysílat víc než sto přímých přenosů divadel, koncertů a tanečních i hudebních vystoupení. Už od počátku jsme tak reagovali na vzniklou složitou situaci, která se nás bohužel týká dodnes. Vyjádřit nejen podporu, ale i povzbudit. Což je ostatně i cílem tohoto koncertu. Proto, když jsme byli osloveni s tímto nápadem, neváhali jsme. A protože jsme sami aktivními tvůrci, víme, koho všeho se současná krize dotýká a bez kterých by žádné vystoupení nešlo realizovat. I proto nám dává smysl se spojit s jedním z největších festivalů u nás, a tak klasickou institucí, jakou je Národní divadlo. Abychom propojili kulturní sféru napříč a ukázali její rozmanitost. A také bychom rádi divákům zprostředkovali prožitek z akce, na kterou je nemožné se v této době dostat. Program je plný známých jmen, ale i interpretů, které jim mohou rozšířit obzory,“ říká generální ředitel Petr Dvořák. V přímém přenosu diváci uvidí legendy, jakými jsou Michal Prokop, Václav Neckář, Ivan Hlas, Jana Kratochvílová nebo Meky Žbirka. Ze stálic české scény se v programu objeví skupiny Monkey Business, Mig 21, Wohnout, zpěváci Dan Bárta, Ondřej Ruml či zpěvačka Klára Vytisková. Klasickou hudbu bude reprezentovat orchestr Opery Národního divadla pod vedením Jaroslava Kyzlinka nebo houslový virtuos Pavel Šporcl. „Neumíme si svět bez muziky představit, a tak sobota sedmadvacátého února bude věnovaná všem, kteří to mají taky tak. Propojování žánrů nás baví. Musím ale přiznat, že tolik žánrů v rámci jednoho koncertu jsme ještě nepropojovali. Na tuto akci se moc těšíme,“ podotýkají producenti festivalu Metronome. „Vítáme v Národním divadle umělce všech žánrů, aby společně potěšili diváky České televize a ukázali naději, že se česká kultura díky své síle a kvalitě vrátí před diváky v nejlepší formě," dodává ředitel Národního divadla Jan Burian. Z alternativnějších směrů do Národního divadla zamíří rapové hvězdy PSH, 7krát3 nebo Ota Klempíř, experimentální Noisy Pots, rockeři The Atavists, skupina Poletíme? označující svůj styl jako „turbošanson“, producent taneční hudby DJ Roxtar nebo world music dechovka Lovesongs Orchestra. K podpoře kultury se připojí divadelníci Vladimír Javorský a Anna Fialová z „domovské“ scény, nebo hostující La Putyka. Vystoupí také tanečníci Baletu Národního divadla, Radim Vizváry za Laternu magiku. Přímý přenos vysílá v sobotu 27. února od 20:10 program ČT art, zahájení koncertu živě odvysílá i program ČT1. Program koncertu je k dispozici na webu www.kulturatobe.cz.
Čas načtení: 2020-02-19 12:54:05
Filmový dokument zachycující dramatický životní příběh jedné z nevýznamnějších osobností české a světové fotografie Můj otec Antonín Kratochvíl začal vznikat při příležitosti Kratochvílových sedmdesátých narozenin. Režisérka v něm na slavného fotografa, držitele čtyř ocenění Word Press Photo, nahlíží také skrze jeho nejstaršího syna Michaela Kratochvíla, k čemuž odkazuje i název filmu. V průběhu natáčení dokumentu Antonín a Michael nafotili snímky, které budou ještě před uvedením filmu do kin k vidění od 20. března v rámci připravované stejnojmenné výstavy v Leica Gallery Prague. Film uvede do kin 2. dubna společnost Aerofilms. Filmaři natáčeli na několika místech světa. Začali v Lovosicích, kde se Kratochvíl v roce 1947 narodil, točili i ve Vinoři, kam byl v útlém věku Antonín s rodiči násilně přesídlen do pracovního tábora. Filmový štáb točil i v místě rakouského uprchlickém tábora v Traiskirchenu, první zastávce při Kratochvílově emigraci. Štáb neopominul také New York, přes který vedla Kratochvílova cesta k celosvětovému úspěchu. Točilo se i v Černobylu – místo jaderné katastrofy Antonín poprvé navštívil v roce 1996 a vrací se sem fotografovat dodnes. Natáčelo se i v Praze, kam se po letech života v USA fotograf nedávno se svou rodinou vrátil. Dokument Můj otec Antonín Kratochvíl vznikal od roku 2018 a dokončen byl před několika dny. Antonín Kratochvíl patří podle časopisu American Photo mezi sto nejzásadnějších osobností oboru. Spolupracoval s nejznámějšími časopisy světa, jako jsou například The New York Times, Newsweek, Time, Vogue, Esquire nebo The Rolling Stone, nikdy se však na dlouho nenechal strhnout ryze komerčními zakázkami. Sláva ho záhy omrzela a vydal se fotografovat zblízka válečné konflikty a utrpení v Africe, Iráku, Afghánistánu i Sýrii. Prošel skoro všemi světovými konflikty posledních desetiletí. „Když chceš dobře zafotit, musíš jet tam, kde se bojuje. Krev v botách, znáš to,“ říká Antonín Kratochvíl v první ukázce z filmu. Jako jeden z mála novinářů odjel například do Iráku ihned po zahájení invaze, stal se jedním z těch reportérů, kteří válku nemonitorovali pod ochranou spojeneckých vojáků v čele s Američany, fotil tak přímé dopady války na civilní obyvatelstvo. V drsných podmínkách dokázal zúročit celoživotní průpravu – sám byl v cizinecké legii, ve vězení a nějaký čas prožil na ulici. Fotografoval i v nebezpečném barmském vězení pro obchodníky s heroinem, ve špatně kontrolovaném území tamního Šanského státu se setkal i s jedním z největších místních drogových bossů. V jednom z nejchudších indických států Biháru fotil pro Rockefellerovu nadaci příběh nevolníka, který dřel pro svého pána v těžkých středověkých podmínkách. Tehdy ještě bez neprůstřelné vesty zaznamenal i krutosti na Haiti na začátku druhého tisíciletí, kdy po odchodu tehdejšího prezidenta Aristidea vypuklo krvavé povstání a vládla tam naprostá anarchie. Mezi nejdramatičtější Kratochvílovy zážitky patří i focení „toho, co zbylo z Tutsiů“ ve Rwandě, odtud šel fotit rovnou do uprchlických táborů do Zairu (dnešní Demokratická republika Kongo) kde se pohyboval mezi dětmi, kteří třeba celou noc leželi vedle mrtvol svých rodičů. Nikdy předtím neviděl tolik mrtvých, hromady mrtvol připomínaly tragédie v Buchenwaldu nebo Mauthausenu. Antonín Kratochvíl, na jehož životním příběhu je zajímavé, že odráží řadu důležitých historických mezníků posledních desetiletí světa, fotoaparátem zachytil kromě řady světových celebrit i svoje mrtvé rodiče. Za svou práci dostal desítky mezinárodních ocenění. Kromě fotografií krutých válečných konfliktů je známý i pro originální snímky Harveyho Keitela, George Clooneyho, Davida Bowieho či Johnnyho Deppa.
Čas načtení: 2020-02-12 16:03:21
Židovka, která udávala Židy nacistům. Ukázka z kontroverzní knihy Stella od Takise Würgera
Drsný, avšak citlivý příběh Židovky Stelly Goldschlagové, oběti nevýslovných krutostí, kterou posléze nutili působit nevýslovné krutosti jiným. Příběh z nacistického Německa založený na skutečných událostech nastoluje dilema, zda má člověk zradit raději sám sebe, nebo vlastní rodinu. Píše se rok 1942. Do Berlína přijíždí Friedrich, tichý mladík původem od Ženevského jezera. Ve výtvarné škole se tu setkává s Kristin, která ho vodí po tajných jazzových klubech a pije s ním koňak. Dostane od ní první polibek a může si vedle ní namlouvat, že válka je někde daleko. Jednoho rána mu však Kristin zaklepe na dveře zraněná a přizná, že mu neřekla pravdu. Ve skutečnosti se jmenuje Stella a je Židovka. Gestapo ji odhalilo a nutí ji k ďábelské dohodě: bude-li udávat ukrývající se Židy, zachrání své rodiče. Ukázka z knihy: V roce 1922 soudce poslal Adolfa Hitlera za výtržnictví na tři měsíce do vězení, anglický výzkumník objevil Tutanchamonův hrob, James Joyce publikoval román Odysseus, ruská komunistická strana si za generálního tajemníka zvolila Josifa Stalina a já jsem se narodil. Vyrůstal jsem poblíž městečka Choulex u Ženevy, ve vile se vzrostlými cedry, sedmnácti akry půdy a plátěnými závěsy na oknech. Ve sklepě ležela planše, na které jsem se učil šermovat. V podkroví jsem se zase učil podle pachu rozeznávat kadmiovou červeň a neapolskou žluť a jaký je to pocit, když dostáváte nařezáno ratanovým klepačem. Tam, odkud pocházím, se na otázku, co jste zač, odpovídá jmény rodičů. Já bych mohl říct, že otec ve třetí generaci řídil koncern, který z Itálie dovážel samet. Mohl bych říct, že matka byla dcerou německého velkostatkáře, jenž kvůli přílišnému pití armagnacu přišel o majetek. „Propil ho,“ říkávala matka, což ovšem nijak nesnižovalo její hrdost. S oblibou vyprávěla, že na jeho pohřeb přišlo celé vedení „černého reichswehru“. Večer matka zpívala ukolébavky o padajících hvězdách, a když byl otec na cestách a ona zaháněla samotu pitím, nechávala v jídelně odsunout ke zdi stůl, vytahovala šelakové gramodesky a tančila se mnou vídeňské valčíky. Musel jsem se hodně natahovat, abych jí rukou dosáhl na lopatku. Říkala, že dobře vedu. Věděl jsem, že lže. Říkala, že jsem nejkrásnější chlapec v Německu, přestože jsme v Německu nežili. Někdy mi dovolila, abych jí česal vlasy hřebenem z buvolího rohu, který jí přivezl otec, a nabádala mě, že mají být jako hedvábí. Mámila ze mne slib, že až se jednou ožením, budu své manželce česat vlasy. Prohlížel jsem si matku v zrcadle, seděla přede mnou se zavřenýma očima a vlasy se jí třpytily. Slíbil jsem jí to. Když mi přicházela do pokoje popřát dobrou noc, přikládala mi obě dlaně na tváře. Když jsme chodili na procházky, držela mě za ruku. Když jsme zlézali kopce a ona nahoře vypila sedm osm vrcholových panáků, byl jsem šťastný, že ji smím při sestupu podpírat. Matka byla umělkyně, malovala. V hale nám visely dvě její malby, oleje na plátně. Zátiší velkého formátu, představující tulipány a hrozny. A malý obraz, pohled zezadu na nějakou dívku s rukama založenýma na bedrech. Dlouho jsem si ten obrázek prohlížel. Jednou jsem se pokusil proplést si prsty jako ta dívka. Nepodařilo se mi to. Matka zobrazila zápěstí tak nepřirozeně zkroucená, že by si přitom každý skutečný člověk polámal kosti. Často mluvila o tom, jaký ze mě bude veliký malíř, a jen zřídkakdy o tom, jak sama maluje. Kdykoli se připozdilo, vyprávěla, jak snadné prý bylo malovat za jejího mládí. Jako dívka se ucházela o přijetí na Všeobecnou malířskou školu vídeňské umělecké akademie a při zkoušce ztroskotala na kresbě uhlem. Možná ji odmítli také proto, že v té době nesměly na akademiích studovat téměř žádné ženy. Věděl jsem, že se na to nemám vyptávat. Po mém narození si matka umínila, že budu akademii ve Vídni nebo alespoň Akademii výtvarných umění v Mnichově navštěvovat místo ní. Hlavně jsem se měl mít na pozoru před vším podřadnějším, před Feigeho a Strassburgerovou uměleckou školou v Berlíně nebo Röverovou kreslířskou školou v Hamburku, to prý jsou židácké pelechy. Matka mi ukázala, jak se drží štětec a jak se míchají olejové barvy. Snažil jsem se, protože jsem ji chtěl potěšit, a pokračoval jsem v učení, i když jsem byl sám. Zajeli jsme si do Paříže podívat se na Cézannovy obrazy v Galerie nationale du Jeu de Paume a matka řekla, že když někdo nakreslí jablko, musí vypadat jako od Cézanna. Směl jsem jí šepsovat plátna, ruku v ruce jsem s ní procházel muzea a snažil se všechno udržet v paměti, když u některého obrazu chválila hloubku barev a u jiného kritizovala perspektivu. Malovat jsem ji nikdy neviděl. * V roce 1929 se zhroutila newyorská burza, ve volbách do saského zemského sněmu získala NSDAP pět z devadesáti šesti křesel a do mého rodného města přijel krátce před Vánocemi povoz. Sanice klouzaly po sněhu. Na kozlíku seděl cizí muž v kabátě z tmavozeleného lodenu, dlouhém až na zem. Otci se ho nikdy nepodařilo najít, ani za pomoci četnictva. Nikdy se nevysvětlilo, proč onen muž vezl vedle sebe na kozlíku kovářský vlček. Bylo nás asi tucet chlapců a na náměstí u kostela jsme házeli sněhové koule na kovového kohouta na věži. Nevím, kdo hodil na kočího jako první. Sněhové koule létaly křížem krážem a rozbíjely se o dřevěný přístřešek na voze. Jedna zasáhla muže do spánku, myslím, že ta moje. Doufal jsem, že ostatní chlapci mě za to budou mít rádi. Muž sebou ani netrhl. Přitáhl poníkovi uzdu. Dal si přitom načas, slezl z kozlíku, pošeptal zvířeti něco do ucha a zamířil k nám. Zastavil se před námi, na límec mu kapala tající voda. Byli jsme mladí, neutekli jsme. Strachu jsem se musel teprve naučit. Kočí držel v ruce něco krátkého, kovaného, temného. Mluvil myslím němčinou z kantonu Uri, dialektem, který jsme v našich krajích slýchali jen zřídka. „Kdo to do mě našil?“ zeptal se tiše a prohlížel si nás. Slyšel jsem, jak mi pod nohama vrže sníh, byl přemrzlý a třpytivý. Vzduch páchl mokrou vlnou. Otec mi říkal, že pravda je znamením lásky. Že pravda je dar. Tehdy jsem si byl jistý, že tomu tak je. Byl jsem dítě. Měl jsem rád dárky. Co je láska, jsem nevěděl. Udělal jsem krok vpřed. „Já.“ Hrot kovářského vlčku mi projel pravou tváří u čelistního kloubu a roztrhl mi obličej až ke koutku úst. Přišel jsem o dvě stoličky a půlku řezáku. Vůbec si to nepamatuji. První vzpomínka je až ta, že se dívám do matčiných šedých očí. Seděla u mého nemocničního lůžka a popíjela čaj s žitnou pálenkou, který si nalévala z termosky. Otec byl na cestách. „Jsem tak ráda, že se ti nic nestalo s rukou, kterou maluješ,“ řekla. Pohladila mi prsty. Tváří jsem měl provlečenou nit namočenou v karbolce. Rána se mi zanítila. V následujících týdnech jsem se živil slepičím vývarem, který mi denně připravovala naše kuchařka. Zpočátku mi bujon prosakoval mezi stehy. Léky mě otupovaly. Teprve když jsem se podíval do zrcadla, pochopil jsem, že mě kočího úder připravil o schopnost vidět barvy. Někteří lidé neumějí rozlišit červenou a zelenou, já jsem ztratil všechny barvy. Karmín, smaragdová, fialová, purpur, azurová, plavá, to pro mě byla už jen jména různých odstínů šedé. Lékaři by mluvili o cerebrální achromatopsii, poruše barevného vidění, která se někdy dostavuje u starších pacientů po mozkové mrtvici. To se spraví, říkali by. Matka mi položila na kolena náčrtník a přinesla mi krabici pastelek. Nechala ji prý dovézt z Curychu, abychom mohli i v nemocnici pokračovat ve výuce. „Barvy jsou pryč,“ oznámil jsem jí. Věděl jsem, jak důležité pro ni malování je. Matka naklonila hlavu, jako by mě neslyšela. „Mami, promiň, já… já už nevidím barvy.“ Zavolala lékaře, musel jsem se podívat na pár obrázků a do očí mi nakapali jakousi tekutinu. Doktor matce vysvětlil, že se to někdy stává a že to přece není tak zlé, vždyť představení v biografu jsou beztak černobílá. „Odpusť mi to, mami,“ žadonil jsem, „odpusť mi to, prosím. Mami?“ Lékař prohlásil, že jen zázrakem mi v obličeji zůstala neporušená pleteň lícního nervu. Kdyby se poškodila, nemohl bych mluvit a z úst by mi kapaly sliny. Pronesl něco o dítěti štěstěny. Matka seděla vedle mě. Pila velkými doušky. * Matka poslala otci do Janova telegram. Jel zpátky celou noc. „Moje vina,“ řekl jsem. „Vina vůbec neexistuje,“ namítl. Zůstal v nemocnici a spal u mě na kovovém lehátku. Matka lamentovala: „Co si lidi pomyslí?“ Otec ji okřikl: „Máme si s tím lámat hlavu?“ Když mi v jizvě tepalo, vyprávěl mi pohádky, které slyšel na cestách za obchodníky se sametem z Péšávaru. Daroval mi starou kovovou krabičku z Haify, zdobenou motivy růží, víčko šlo špatně otevřít a otec řekl, že pokud třikrát přejedeme prstem po jejím okraji proti směru hodinových ručiček, splní se nám přání. Matka prohlásila, že jestli ta cetka nezmizí, odejde ona. Už se mě téměř nedotýkala. Když jsem ji na procházce vzal za ruku, lekla se. Když mi dávala dobrou noc, zůstávala stát ve dveřích a dívala se z okna, přestože venku byla tma. Otec se znovu vypravil na cesty. Krátce po mém zranění se matka jednou zpila tak, že zůstala ležet v jídelně a já ji musel spolu s kuchařkou odnést do jejího pokoje. V noci sama vycházela na horské pastviny a doma se občas na dva dny zamykala se svými plátny. Bylo mi osm a nevěděl jsem, jestli to není kvůli mně. * Mým nejoblíbenějším místem se stalo jezero za minoritským klášterem. Na jedné straně ho lemovala zeď porostlá mechem a na druhé skalní stěna. Polehával jsem u něj v rákosí a kouřil cigarety z tabáku, který jsem vydrolil z otcových doutníků. Kuchařka mě naučila, jak se na klacek, provázek a ohnutý hřebík loví siveni. Potom ryby vykuchala, naplnila je sekaným česnekem a petrželkou, načež jsme je na břehu opekli na ohníčku a ještě horké snědli. Kuchařka mi také ukázala, jak se vysává nektar ze šeříkových květů. Pomáhal jsem jí s pletením vánočky a nosil jí do domu konev s mlékem nadojeným na pastvinách. Někdy jsme vylovili škraloup a podělili se o něj. V době, kdy si ostatní chlapci nacházeli kamarády a vodili si je domů, jsem věděl, že u nás to nejde, protože je tam matka. Snad jsem tu samotu vydržel jenom díky tomu, že mi nemohlo chybět to, co jsem neznal. Matka pila arak, který se zakalil, když ho zalila ledovou vodou. Představoval jsem si, že pije mléko. Nad jezero vedlo dřevěné molo, které ve slunečním žáru vrzalo. Jednou na podzim jsem stál na samém krajíčku, stmívalo se a já házel po vodě žabky. Když na mě kuchařka ani otec neměli čas a matka pila několik dní v kuse, připadal jsem si neviditelný. Prohlížel jsem si skalní stěnu a říkal si, proč jsem nikdy nikoho neviděl seshora skočit. Vyškrábal jsem se po stěně nahoru, přidržoval jsem se přitom travnatých drnů a skalních výčnělků. Z vrcholu jsem dohlédl až na dno jezera, bylo vidět pohupující se vodní řasy. Rozběhl jsem se k okraji skály a skočil. Tvrdě jsem narazil koženými podrážkami, voda mi zahučela v uších, byla studená. Když jsem se vynořil na hladinu, špatně se mi dýchalo, měl jsem ale ještě dost vzduchu na to, abych ze sebe vyrazil výkřik. Sledoval jsem vlny, které ve vodě vyvolal náraz mého těla. Když jsem vstoupil do kuchyně, odkapávala mi z nohavic na dlažbu voda. Kuchařka právě válela těsto a zeptala se mě, čí to byl nápad. Nevěděl jsem, co na to mám říct. Padat přece člověk může jenom sám, pomyslel jsem si. Opřel jsem se o horká kamna. Kuchařka plácla rukou do kachlí, až mouka zaprášila. Podala mi ručník. Večer si mě dal zavolat otec. Když byl doma, sedával většinou v knihovně. Četl rád a dlouho, ruské romány, haiku, orientální filozofii. Věděl jsem, že otec s matkou se nemilují. Žmoulal jsem v prstech klásek rákosových květů, který jsem utrhl na břehu. „Páteři říkají, že jsi skočil,“ začal otec. Přikývl jsem. „Proč?“ zeptal se. Mlčel jsem. „Víš, že mlčení je někdy horší než lhaní?“ Přitáhl si mě na područku ušáku. Poslouchali jsme tikot hodin. „Jak to, že padat je tak krásné, tati?“ Dlouho přemýšlel. Začal si tiše broukat nějakou melodii. Po pár minutách toho nechal. „Protože jsme hloupí,“ odpověděl. Mlčeli jsme společně. Zavrtěl hlavou. Ruce na mých ramenou mu ztěžkly, byl cítit jako jeho knihy. „Copak je, chlapče? Tenhle pohled znám.“ „Matce je dobře?“ Zhluboka se nadechl. „Matka…“ začal. Zkřivil obličej. „Tvoje matka… všechno je v pořádku, buď na ni hodný.“ Chápal jsem, co má na mysli a že bude lepší mlčet. Mlčení bylo mým způsobem pláče. „Vydržíme to,“ řekl otec a položil mi ruku na zátylek. Přikývl jsem. Díval se na mě. Věděl jsem, že to nebyl můj poslední skok. Takis Würger (*1985) studoval žurnalistiku v Hamburku a v současnosti pracuje jako spisovatel a redaktor týdeníku Der Spiegel, pro nějž působil také jako válečný zpravodaj. Coby reportér pobýval například v Afghánistánu, Bangladéši, na Ukrajině a v Iráku a za svou práci získal několik prestižních ocenění. Za román Klub (2017, česky 2019) obdržel na Mezinárodním literárním festivalu lit.COLOGNE cenu za nejlepší debut a byl nominován na literární cenu Aspekte, kterou uděluje německá televizní stanice ZDF. Román se stal bestsellerem stejně jako druhá kniha Stella (2019), jež u čtenářů a kritiky vzbudila nejen obrovský zájem, ale i kontroverze. Takis Würger bude hostem Světa knihy Praha 2020, kde bude mít společnou besedu s Alenou Mornštajnovou. Přeložila Iva Kratochvílová, nakladatelství Host, Brno, 2020, 1. vydání, váz., 207 stran. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-01-30 11:57:14
U knihovny s Petrem Bílkem: O Berlíně v roce 1942, tajnostech levice a nejlepších českých básních
Soudní spisy k případu Židovky Stelly Goldschlagové byly podkladem pro obratně vystavěnou novinářskou prózu, francouzský politický filozof Jean-Claude Michéa tvrdí, že pravice se rodí z bývalé levice, a kniha nejlepších českých básní vyvolává hodně otázek. Takis Würger: Stella (Host 2020/ překlad Iva Kratochvílová) Soudní spisy k případu Židovky Stelly Goldschlagové jsou uloženy v Zemském archivu v Berlíně. Redaktor týdeníku Der Spiegel (1985) z nich bohatě vycházel a napsal obratně vystavěnou novinářskou prózu. Vyprávění se koncentruje na rok 1942 a pokouší se prezentovat nečekané stránky tehdejšího berlínského života. Kultivovaný esesman pořádá pro přátele večeře plné francouzských lahůdek a souběžně připravuje přemístění Židů na Madagaskar, dochází do podzemního klubu, kde se navzdory přísnému zákazu hraje a tančí swing a kde vystupuje tajemná Kristin. Jako u vytržení to vše sleduje dvacetiletý Švýcar, který neodolal a pln obdivu vyrazil do válečného Německa, aby tam nakonec potkal životní lásku. Jean-Claude Michéa: Tajnosti levice. Od ideálu osvícenství k triumfu neomezeného kapitalismu (Masarykova demokratická akademie 2019/ překlad Petr Drulák) Je třeba opustit pojem levice. Takového názoru je francouzský politický filozof a esejista (1950) a v této knize se pro to shromažďuje argumenty. Jedním z důvodů je například to, že současná levice nemá nic společného se svou podobou v 19. století, kdy ji sjednocovalo dělnické hnutí, a že současně i moderní pravice opustila pod vlivem Hayeka a Friedmana svou reakční ideologii. Michéa ve svých předlouhých větách rozprostírá nuance současné francouzské politiky a často jmenuje jejich protagonisty, což na českého čtenáře působí bezpříznakově až zmatečně. Naštěstí Drulák v obsažné předmluvě načrtává souřadnice autorova myšlení a dokresluje kontext, který v Čechách chybí. Pravice se rodí z bývalé levice. Nejlepší české básně 2019 (Host 2019) Tento nakladatelský projekt funguje od roku 2009, tentokrát se přípravy ujali Dan Jedlička a Radek Fridrich. Čtyřiačtyřicet autorů je seřazeno podle abecedy od Aubrechtové po Zbořila. Celek spojuje jedině to, že je nespojitý. Vybíralo se prý z více než stovky básnických knih, které u nás vyšly od září 2018 do srpna 2019. Člověku vrtá hlavou, jestli se v tom množství dá vůbec orientovat a jestli je to třeba. Je opuštění rýmu a tradičních básnických forem projevem tvůrčí svobody nebo nedostatku řemesla? Svědčí předložené texty víc o úrovni tvorby nebo o vkusu editorů? Bývaly doby, kdy se některým prozaikům vyplatilo promrskávat si češtinu každodenní četbou poezie. Dávalo by to dnes nad „nejlepšími básněmi“ smysl? {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-09-16 13:01:55
Literární vyhlídky (16. až 22. září)
V tomto týdnu se s literárními pozvánkami i díky několika knižním veletrhům a festivalům v čele se Světem knihy Plzeň roztrhl příslovečný pytel. Kromě bohaté nabídky jejich programů stojí za pozornost i možnost dalších setkání s několika zahraničními, popřípadě v Čechách dlouhodobě nepřítomnými autory a autorkami, jako je Anna Cima, Antonio G. Iturbe, Kamil Bałuk nebo Eškol Nevo. Ochuzeni nebudete ani o tradiční (audio)knižní tipy. POZVÁNKY 17. 9. Praha / Do české metropole přijela až z dalekého Tokia Anna Cima, japanoložka a autorka cenami ověnčeného románového debutu Probudím se na Šibuji (Cena Jiřího Ortena, Magnesia Litera pro Objev roku, Cena Česká kniha). V 18 hodin proběhne ve Sloupovém sále na adrese Sněmovní 7 její autorské čtení doprovázené autogramiádou. Ostrava / Od 20 hodin nabídne Absintový klub Les další literární pořad Jakuba Chrobáka z cyklu Na posedu, jehož hostem bude tentokrát básník, prozaik a pořadatel literárních akcí Josef Straka. Řeč bude o čtení, jeho pořádání i smyslu, o psychologii i o těch divokých šílených, ale též krásných devadesátkách. Brno / V 17.30 zavítá do Knihovny Jiřího Mahena spisovatelka, překladatelka a ředitelka Podzimního knižního veletrhu v Havlíčkově Brodě Markéta Hejkalová. Po autorském čtení bude následovat beseda, věnovaná mimo jiné rozdílům mezi psaním a překládáním. 18. 9. Praha / Od 18.30 nabídne Institut Cervantes v Praze setkání se španělským spisovatelem Antoniem G. Iturbem (nedávný rozhovor s autorem si můžete přečíst ZDE), jehož úspěšné romány Osvětimská knihovnice a K otevřenému nebi vyšly i česky. Debaty moderované Markem Tomanem se dále zúčastní autorův vydavatel Filip Tomáš (nakladatelství Akropolis) a překladatel druhého z výše uvedených děl Štěpán Zajac. Praha / V 19 hodin se v malostranské Dobré Trafice uskuteční další večer z cyklu Slova mají křídla. Pozvání přijali písničkář a filozof Jan Vodňanský, spisovatel Ota Kars (mimo jiné autor knihy o Tomáši Holém nebo prózy Spratci) a básník Vladimír Stibor, akci moderují Dušan Spáčil a Lubor Falteisek. Bratislava / V 19 hodin se v Městském divadle P. O. Hviezdoslava bude konat slavnostní předávání prestižních slovenských literárních cen Anasoft litera 2019. Přímý přenos z vyhlašování bude vysílat Rádio Devín. 19. 9. Praha / Od 15.45 do 19.00 proběhnou v knihkupectví Luxor na Hlavním nádraží besedy a autogramiády autorů a autorek, s nimiž se budete moci letos setkat v rámci literárního festivalu Čtení ve vlaku (16. až 19. září, www.ctenivevlaku.cz). Těšit se můžete kupříkladu na Emila Hakla, Marka Šindelku, Josefa Formánka, Lidmilu Kábrtovou či Františka Kotletu (rozhovor s posledně jmenovaným autorem naleznete ZDE). Hradec Králové / V 16 hodin zavítá do Knihovny města Hradce Králové spisovatelka Alena Mornštajnová, autorka čtyř románů a jedné dětské knihy, která v současnosti patří k nejčtenějším českým autorkám. Po besedě věnované mimo jiné procesu její tvorby nebo dosud poslednímu románu Tiché roky (Host 2019) bude následovat autogramiáda. Praha / Od 17 hodin proběhne v Klementinu autorské čtení spisovatele a překladatele Miloslava Uličného, který zde představí svou knihu Sedmé (po)zastavení (Nová vlna 2018), obsahující vedle znělek též krátké vypointované příběhy, parodie, hospodské šplechty a popěvky, záznam o rvačce moravských příjmení, návrhy názvů Sebraných spisů a autobiografickou poému Sedmero životů. Uličný přečte i několik znělek od španělských autorů z 16. století, jež přeložil a které loni vyšly pod názvem Pětihvězdí španělských sonetistů (Nová vlna 2018). Praha / Ve čtvrtek bude v 18 hodin zahájen další ročník festivalu LUSTR, který proběhne ve dnech 19. až 24. září v Kampusu Hybernská. Festival současné autorské ilustrace nabídne workshopy, přednášky, diskuze a výstavy známých i amatérských autorů profesionálů. Tématem letošního ročníku, které se odrazí v instalacích tvůrců, je Svoboda. Více na webu www.lustrfestival.cz. Praha / V 19 hodin bude v Božské Lahvici uvedena čtvrtá básnická sbírka Jitky N. Srbové s názvem Svět: (Dauphin 2019). „Jakmile si básník uvědomí, / že může všechno, / může všechno.“ Úvodní slovo pronesou redaktorka knihy Olga Stehlíková a nakladatel Daniel Podhradský. Praha / Od 19 hodin proběhne ve Skautském institutu diskuze s polským sociologem a novinářem Kamilem Bałukem, mimo jiné autorem reportážní knihy Všechny Louisovy děti (česky Absynt 2019), a publicistkou Renatou Kalenskou, autorkou knižních rozhovorů s Jiřím Stránským, Vratislavem Brabencem aj. Rodina, mezilidské vztahy, duševní i fyzická nemoc nebo postižení – to všechno jsou citlivé oblasti, v nichž novináři musí našlapovat velmi opatrně. Jak vznikají reportáže nebo rozhovory o tématech, která často nedokážeme otevřít ani se svými nejbližšími? Praha / V 19 hodin se v pražském Goethe-Institutu uskuteční další z řady Překladatelských čtvrtků, věnovaných nově vycházejícím překladům současné německé literatury. Tentokrát se nad knihou Takise Würgera Klub (Host 2019) setkají překladatelka dotyčné knihy Iva Kratochvílová a politoložka Irena Kalusová, moderuje překladatelka a spisovatelka Tereza Semotamová. Praha / Od 19 hodin nabídne DOX – Vzducholoď Gulliver setkání s básnířkou a spisovatelkou Marií Iljašenko, která zde představí svou novou sbírku Sv. Outdoor (Host 2019). Řídí se básně vzdušnými proudy? Znají straky zákony aerodynamiky? A co když měl příběh o Ikarovi jiný konec? Večerem provede Petr Borkovec. 20. 9. Plzeň / Ve dnech 20. až 21. září (vždy od 9 do 19 hodin) proběhne druhý ročník mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Plzeň. V prostoru DEPO2015 na vás budou čekat tuzemští i zahraniční autoři, besedy, diskuze, workshopy a samozřejmě také zlevněné nové knihy. V roli čestného hosta se na veletrhu představí Polsko. Další informace naleznete ZDE. Olomouc / Ve dnech 20. až 22. září se v Uměleckém centru Univerzity Palackého uskuteční 5. ročník knižního veletrhu autorských a uměleckých publikací LITR, jehož cílem je podporovat a sdružovat nezávislé nakladatele a výtvarníky a poskytnout prostor jejich vzájemné interakci a prezentaci. Pozornost soustředí zejména na tuzemskou tvorbu, chce představit tituly často vydávané v nízkém nákladu s omezenou distribucí – autorské publikace, magazíny, ilustrované knihy, komiksy, originální kancelářské a výtvarné potřeby či jiné experimentální formy. Více na webu www.litrolomouc.cz. Praha / Od 19 hodin nabídne Božská Lahvice autorské čtení Dagmar Plamperové & Warany Psavomorecké – VERŠvadlenky. První z nich publikovala dosud jen časopisecky, nakladatelství Malvern nyní připravuje k vydání její debut Z naší louky. Druhá jmenovaná je autorkou knihy Čtyřstrunný kvartet a pracuje na knize s názvem Con Sordino. Obě se kromě psaní věnují i malování a v současné době pracují v knihovně. Praha / V 19 hodin zavítá do Knihovny Václava Havla izraelský spisovatel Eškol Nevo, aby zde představil svůj nový román Tři patra (česky Garamond 2019). Jeho děj se odehrává v současném Tel Avivu, ale témata, která přináší, jsou obecně lidská a blízká čtenářům napříč kontinenty. Román líčí příběhy tří různých obyvatel domu stojícího na poklidném předměstí. Nevo zkoumá, co se stane, když je „spořádaný“ člověk žijící celkem všední život vystaven nějaké mimořádné události. Román byl přeložen do více než deseti jazyků a letos by se měl dočkat i filmové adaptace. Moderuje hebraistka a překladatelka zmíněné knihy Lenka Bukovská. 21. 9. Liberec / Od 13 hodin začne v Klubu Atelier první ročník Libereckého festivalu poezie, jehož organizátoři chtějí dokázat, že Liberec není jen městem Ještědu, bílých tygrů, hokeje, fotbalu či Babylonu a rádi by rozšířili jeho kulturní nabídku o další rozměry. Proto sezvali na pětadvacet autorů a autorek nejen z ČR (mj. Pavel Novotný, Vojtěch Vaner či Zuzana Lazarová). Ostrov / V 19 hodin se v Domě kultury Ostrov uskuteční putovní festival autorského čtení Samý kecy, který představí tvorbu pětice autorů a autorek – ironické a přímé texty Karla Škrabala, intelektuálně nabité a psychologicky ošetřené básně Josefa Straky, jemné a (ne)mazlivé texty Alžběty Luňáčkové, opavskou poezii Ondřeje Hložka a spratkovské texty Teodora Kravála. {loadmodule mod_tags_similar,Související} NOVÉ (AUDIO)KNIHY Cyklus povídek Aleny Wagnerové s názvem Cestou životem (nakladatelství Prostor) vznikal v průběhu autorčiny dosavadní literární a životní pouti s cílem zbavit zapomenuté lidské osudy pomíjejícnosti. V jistém smyslu jde také o autobiografický román v příbězích, ačkoli autorka sama zůstává v pozadí. Způsob jejího vyprávění nepostrádá esejistické rysy a někdy má charakter dokumentárního záznamu. Wagnerová klade důraz na vypjaté osobní situace, těžiště často leží v historických a společenských okolnostech. Existenciální rozměr autorčiny umělecké i lidské zkušenosti podtrhává vstupní a závěrečný text cyklu. Autorský styl Petra Šabacha představuje nejzákladnější formu, na níž stojí literatura – poutavě odvyprávěnou a vypointovanou historku, kterou ovládnul osobitým stylem, s autenticitou a nadsázkou a posadil se tak k jednomu stolu vedle Jaroslava Haška a Bohumila Hrabala. Napsal desítky povídek a románů, z nichž některé byly zpracovány filmově a staly se obecně sdílenou výpovědí o konci normalizace a náhle svobodných devadesátých letech. Výbor toho nejlepšího z Šabachova díla, nazvaný Dobře zašitej frajer (nakladatelství Paseka) a obsahující i dvě dosud nepublikované povídky, připravili spisovatelé Emil Hakl a Václav Kahuda, předmluvu k němu napsal Zdeněk Svěrák. Nepříliš úspěšný arabský spisovatel a novinář, hrdina nového románu Sajjida Kašuy Sledování změn (nakladatelství Pistorius & Olšanská, přeložila Šárka Melanie Sedláčková), se živí psaním memoárů na zakázku a zaznamenáváním cizích životních příběhů. Zatímco žije s rodinou ve Spojených státech, dostane zprávu, že jeho otec v Izraeli je těžce nemocný, a vypraví se za ním, aby s ním byl v jeho posledních chvílích. Současně se však chce vypořádat i s traumaty své vlastní minulosti a přítomnosti. Před čtenářem se tak postupně rozplétá tajemstvím opředený příběh podivného manželství se ženou jménem Palestina i hluboké roztržky s rodinou a nuceného odchodu z rodné vesnice. Román, spojující v sobě rovinu osobní i politickou, národní i univerzální, rozehrává témata exilu a vzpomínek, umírání, ztráty vlasti a kořenů i touhy po lásce. Je vrcholem dosavadní Kašuovy tvorby a potvrzuje jej v roli neobyčejně originálního hlubokého autora postihujícího odcizení v současném světě, autora, jehož tvůrčí hybnou silou je tragická rozpolcenost mezi vrozenými arabskými kořeny a osvojenou židovskou kulturou. Mladá debutantka Ema Labudová stvořila v novele Tapetář (nakladatelství Knižní klub) sugestivní a věrohodný příběh z prostředí severobritského rybářského městečka Whitby v yorkshirském kraji 50. let. Jeho vypravěčem je dvacetiletý příslušník jisté (tehdy zcela automaticky zavrhované) menšiny, jemuž v rychlém sledu po sobě zemřou oba rodiče – příjezd na jejich pohřeb s místní komunitou, zbytkem jeho rodiny, a hlavně s ním samým pořádně zamává. Řemeslně brilantně zvládnutá monologická próza má potenciál zabodovat na poli mladé české prózy: postupné odhalování tajemství a pohnutých událostí z vypravěčovy minulosti si nezadá s postupy klasické britské detektivkářské školy, zvláštnost ústřední postavy je zdrojem průběžných překvapení a silné a uvěřitelné emoce související s odlišnými charaktery a jejich složitými vztahy jsou dávkovány s entomologickou přesností. Americký autor polského původu Jerzy Kosiński (1933–1991) ve čtyřiadvaceti letech emigroval do USA a hned svým prvním románem Nabarvené ptáče, líčícím osud malého židovského chlapce, který sám prožil druhou světovou válku na zaostalém venkově kdesi v prostoru východní Evropy, získal v roce 1965 velký ohlas. Proslulý román, podle něhož Václav Marhoul natočil stejnojmenný film, nyní vychází také jako audiokniha (délka nahrávky na CD činí 8 hodin a 50 minut), kterou pro vydavatelství OneHotBook načetli pod dohledem režiséra Michala Bureše Jiří Köhler a Jan Kačer. Biografii světoznámého finského spisovatele Miky Waltariho (1908–1979), mimo jiné autora historického románu Egypťan Sinuhet, vydala pod názvem Fin Mika Waltari v roce 2007 spisovatelka a překladatelka Markéta Hejkalová. Nyní se titul dočkal audioknižního zpracování v režii Jakuba Taberyho a interpretaci Jana Kačera a Renaty Volfové. Nahrávku ve formátu MP3 o délce 8 hodin a 45 minut vydalo nakladatelství Hejkal ve spolupráci s Audiotékou.
Čas načtení: 2024-02-29 19:35:00
Maňasová před MS věří, že krokodýlí trénink zabral. Před ní už jen legenda
Po dvouleté sérii zranění o sobě mluvila jako o trosce. V atletické akademii ztratila Karolína Maňasová místo, vypadla ze systému. Spolupráce s kondičním trenérem Ivo Pištěkem, který v minulosti cepoval i tenistky Karolínu Muchovou nebo Barborou Krejčíkovou, vrátila dvacetiletou atletku SSK Vítkovice na vrchol. Na halové mistrovství světa do Glasgow odlétá jako čerstvá národní rekordmanka ve sprintu na 60 metrů. Na stovce už je před ní v českých tabulkách pouze legendární Jarmila Kratochvílová.
Čas načtení: 2024-03-07 20:03:42
Elvis Presley, Miro Žbirka, Boney M., Jana Kratochvílová, Tom Jones, Martin... | Praha 1 - (2024-09-08 18:00:00 - 2024-09-08 00:00:00)