Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-09-12 00:00:00

Podzimní dovolená ve Zlínském kraji: Relax, zážitky i příroda

Zlínský kraj je krásný v každém ročním období, ale právě na podzim má své jedinečné kouzlo. Barevné lesy, příjemné teploty, méně turistů a celá řada zážitků pro jednotlivce, páry i rodiny s dětmi – to vše dělá z tohoto regionu ideální destinaci pro podzimní dovolenou. Vydejte se na Valašsko, poznáve ...

Čas načtení: 2024-10-09 20:11:27

Říjnový Nightshopping ve Zlatém jablku

Podzimní Nightshopping ve zlínském obchodním centru Zlaté jablko se... | Zlín - (2024-10-18 17:00:00 - 2024-10-18 00:00:00)

Čas načtení: 2025-08-11 12:42:00

Politici v kraji věří, že ve volbách získají víc, než naznačuje průzkum

Ve Zlínském kraji by podle průzkumu podzimní volby vyhrálo ANO s 29 procenty. V tomto regionu má v poslaneckých volbách od roku 2013, kdy se jich poprvé zúčastnilo, stále stejného lídra: Radka Vondráčka z Kroměříže. Napoprvé včetně něho uspěli tři kandidáti, v každých dalších volbách čtyři. A na stejný počet to zatím vypadá i podle aktuálního průzkumu agentury STEM pro CNN Prima News, který se zabýval preferencemi stran v jednotlivých krajích.

Čas načtení: 2024-11-05 16:36:15

Tisková zpráva: Nesnězeno rozšiřuje své působení: Zachraňte potraviny nyní i ve Zlínském kraji!

Brno, 31. října: Aplikace Nesnězeno, která si klade za cíl omezit plýtvání jídlem, nyní působí i ve Zlínském kraji. Ten se stal jedenáctým krajem v ČR, kde mohou zákazníci podniků,... The post Nesnězeno rozšiřuje své působení: Zachraňte potraviny nyní i ve Zlínském kraji! first appeared on Objevit.cz: IT magazín, zprávy a novinky ze světa IT.

Čas načtení: 2024-08-26 09:10:00

Díky dosavadním zkušenostem dokážeme zlepšit vzdělávání v kraji a lépe jej propojit s praxí, říká profesor Sedlařík

Zvýšit kvalitu vzdělávání ve Zlínském kraji, více jej provázat s praxí, a připravit se tak na náročnou a zřejmě i turbulentní budoucnost. To je jednou z hlavních priorit Nezávislého HLASU pro Zlínský kraj. Pro zmíněnou oblast má ve svých řadách mnoho kompetentních odborníků. O konkrétních obrysech, co je třeba zlepšit v rámci vzdělávání ve Zlínském kraji, jsme si povídali s prof. Vladimírem Sedlaříkem, emeritním rektorem Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který je dvojkou na kandidátce Nezávislého HLASU pro Zlínský kraj.

Čas načtení: 2024-09-15 10:06:00

Hasiči v Jihomoravském i Zlínském kraji řešili v noci stovky událostí (video)

Hasiči v Jihomoravském i Zlínském kraji řešili v noci stovky událostí. V Jihomoravském kraji zasahovali od půlnoci u 300 událostí, v tom Zlínském jich...

Čas načtení: 2024-11-04 13:55:00

Hejtmanem Zlínského kraje je opět Radim Holiš. Apeloval změny v rozdělování daní

Hejtmanem Zlínského kraje se opět stal Radim Holiš z hnutí ANO. Hlasovalo pro něj 27 ze 44 přítomných nově zvolených krajských zastupitelů, kteří se poprvé setkali na ustanovujícím zasedání zastupitelstva Zlínského kraje 4. listopadu v legendárním Baťově mrakodrapu. Holiš tak pokračuje ve svém dosavadním mandátu hejtmana poté, co hnutí ANO ve Zlínském kraji drtivě vyhrálo zářijové krajské volby a získalo celkem 20 zastupitelů. Po několika kolech povolebních jednání nakonec dalo hnutí ANO přednost koaliční spolupráci s hnutím STAN, které ve Zlínském kraji kandidovalo společně s TOP 09 a ZVUK.

Čas načtení: 2024-02-15 20:00:00

Pověsti tajemného zámku Březolupy i okolí protkané paranormálními jevy

Zámek Březolupy najdeme ve Zlínském kraji v okrese Uherské Hradiště. První zmínka o vsi...

Čas načtení: 2024-02-18 10:34:06

Zemědělci ze Zlínského kraje nechají traktory doma, do Prahy vyrazí auty

Zemědělci ve Zlínském kraji nevyrazí v traktorech do Prahy na protestní akci, která je svolána na pondělí. Kolony zemědělské techniky vedoucí z východu Moravy do hlavního města tak k vidění nebudou. Její organizátoři však věří, že farmářů odsud do hlavního města pojedou stovky. Ovšem auty a vlaky.

Čas načtení: 2020-12-30 17:48:16

Film Jako letní sníh se zabývá vztahem o Komenského a Rembrandta

Dramatický osud jedinečného českého myslitele, pedagoga a duchovního, Jana Amose Komenského, mapuje snímek Jako letní sníh. Koprodukční film České televize a společnosti Vistafilm vysílá v premiéře ČT2 v pondělí 4. ledna 2021 ve 20 hodin. „Myslím si, že osobnosti Jana Amose Komenského hodně dlužíme. Je patrné, že jako Češi se jím zabýváme méně, než by si tento génius pedagogiky skutečně zasloužil,“ zamýšlí se režisér Lubomír Hlavsa a dodává: „I přes dalekosáhlé úspěchy ve světě se z politicko-náboženských důvodů stal vyhnancem a prakticky od svých šestatřiceti let již neměl možnost vrátit se do milované vlasti. Film je tak svým způsobem i jakousi splátkou tohoto dluhu.“ Film představuje život českého génia z poněkud nezvyklého úhlu pohledu. Na základě vědeckých výzkumů je totiž jisté, že Komenského portrétoval světoznámý holandský malíř Rembrandt. A právě z této skutečnosti vychází příběh, ve kterém k sobě hledají cestu dvě naprosto protichůdné osobnosti: individualisticky založený bohém a geniální malíř Rembrandt van Rijn v podání Igora Bareše a biskup Jednoty Bratrské, hluboce zbožný muž, teolog, filozof Jan Amos Komenský. „Rembrandt zpočátku považuje Komenského jen za dalšího z řady církevníků, jež už na zakázku maloval, dokonce k němu z počátku zaujme odmítavý postoj,“ odkrývá vztah těchto dvou osobností Lubomír Hlavsa. „Během Komenského sezení při malování portrétu však k sobě postupně nacházejí cestu a nakonec se z nich stanou přátelé. Do jejich rozhovorů ve filmu vstupují dějové události, které zásadně ovlivnily život a práci Komenského,“ popisuje linii snímku režisér. V rolích snad nejznámějšího českého vyhnance se představí syn a otec Švehlíkovi. David hraje mladého Komenského, Alois pak stárnoucího kmeta. Dále hrají Igor Bareš, Vladimír Javorský, Jenovéfa Boková, Marika Šoposká nebo Milena Steinmasslová. Většina hraných scén se točila od května do září 2020 ve Zlínském kraji, například ve skanzenu v Rymicích, v tvrzi v Kurovicích, na hradě Buchlov či ve skanzenu v Rožnově pod Radhoštěm. Natáčelo se ale také v brněnském studiu České televize, kde byl pro tento projekt postavený Rembrandtův ateliér a Komenského amsterodamský byt. Do koprodukce snímku vstoupila ČT prostřednictvím Tvůrčí producentské skupiny náboženské tvorby Patricka Diviše. „Naším hlavním úkolem bylo, aby Komenský vystoupil z nudných učebnic jako muž, který svým myšlením předběhl dobu. Jako člověk nezdolné vůle, víry v Boha, vášnivý, plný lásky, kterého ho nezlomily ani ty největší rány osudu. A že jich během svého života zažil hodně, včetně ztráty nejbližších milovaných bytostí,“ říká kreativní producent Patrick Diviš. A proč snímek nese název Jako letní sníh? Komenského doufání a sny o štěstí se často měnily ve zklamání a jednou dokonce napsal: „Jako sníh v létě, tak se nám rozplynulo to naše štěstí…“. Ale stále šel kupředu. “Nevzdával to. Chtěl pomáhat lidem, miloval je,“ uzavírá Lubomír Hlavsa. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-02-06 08:56:53

Stanislav Struhar: Nevysvětluji a nepoučuji, je to na čtenáři

Stanislav Struhar se jako knihkupec snaží vystavovat na pultech vídeňského knihkupectví náročnější literaturu, i když obchodní zájmy velí upozorňovat hlavně na bestsellery. Stejné soustředění na podstatná, nesamozřejmá témata projevuje jako autor. Ač pochází z někdejšího Československa, dnes už je etablovaným rakouským spisovatelem píšícím německy. Povídková kniha Cizinci (Volvox Globator 2019) je zároveň jeho jedenáctou knihou vycházející česky. Ve svých textech pracuje soustavně s tematikou mezilidských vztahů, zvláště v otevřené, mnohonárodnostní společnosti. Cizinci v jeho textech cítí odcizení ve vztazích, ale i v prostředí, které je obklopuje. Nic není samozřejmé, ledacos se dá zpochybnit, nikoli ale touha po porozumění. Stylistická čistota, úsporné vyprávění podtrhuje dramata skrytá pod povrchem.   Když jste jako emigrant připutoval do Vídně, jak se to projevilo ve vašem psaní? Ve Vídni jsem (po předchozích básních) začal psát prózu, česky. Nejprve povídku Všechny milované barvy, potom jsem se pustil do románu Opuštěná zahrada, který se odehrává ve Vídni a pojednává o vídeňské rodině žijící v mondénní vile poblíž zámku Schönbrunn. Prarodiče tam vychovávají mladého chlapce, který ztratil matku a bratra. Jsou k němu emocionálně chladní, takže si ten chlapec vytváří svůj vlastní svět v prvním patře oné velmi ponuré vily. Opuštěná zahrada vyšla v České republice v roce 2004 a teď, po dalších asi patnácti letech, se chystá její vydání v němčině.   Co vás k tomu tématu vedlo? Mondénní vila mi nejde úplně dohromady s představou toho, co asi zažíval emigrant, který do Vídně nedávno dorazil.  Mě k tomu právě také vedl ten pocit odloučení, odcizení.    Proč jste vlastně odešel s manželkou do emigrace? Já toužil odejít už od mládí, ještě než jsem poznal svou ženu. Žil jsem ve zlínském undergroundu, na okraji společnosti, už tehdy jako cizinec. Toužil jsem po jiném životě. Na dobu dospívání jsem měl špatné vzpomínky. Byl jsem neustále pod kontrolou, ve městě mě zastavovali policajti s oslovením: „Dobrý den, pane Struhař, mohl byste nám ukázat občanský průkaz?“ A když jsem se jich zeptal, proč ověřují moji identitu, když znají moje jméno, tak to brali jako útok.    V čem se to lišilo ode dneška? Kontrolovali mě vždy na takových místech, kde bylo co nejvíc lidí, na náměstí v době, kdy všichni chodili do práce. Tam mě zastavili, abych měl pocit, že jsem nějaký zločinec.    Jak reagovali lidé kolem? Dívali se takovým tím odsuzujícím způsobem: Kdo to je, co je zač, co udělal?   Takže nejhorší byla ta ostuda? Jednou na mě jeden policajt dokonce pustil psa. Strčil do něj nohou a ten pes se na mě vrhl. Měl sice železný košík, takže jsem měl akorát ruce plné modřin, ale stejně… Kdykoli se někde pořádal festival nebo jsme se s přáteli scházeli, ti takzvaní nenápadní či vzorní občané okamžitě volali policii, která se záhy dostavila. Říkal jsem si, že v této společnosti se nejspíš nic nezmění, a chtěl jsem pryč. Kdybychom tam zůstali se ženou déle, tak jsme možná neodešli. Nebo kdyby přišel převrat dřív. Ale ani jeden jsme nevěřili, že by k něčemu takovému mohlo dojít.   Jak ten zlínský underground vypadal? Stýkali se tam lidé, kteří milovali hudbu, literaturu, celkově kulturu, samozřejmě takoví se stanou v určité společnosti brzy nápadnými, nejen proto, že se tenkrát nosívaly delší vlasy. Důvodem byly i reakce okolí, ti spoluobčané měli vždycky strach, že se při našich setkáních děje něco protistátního, nebezpečného. Hudebně to byly kapely jako Plastic People, DG 307, totéž co v Praze, jenže Praha byla daleko větší. Dokážu si představit, že v Praze to bylo daleko silnější než v nějakém Zlíně. Tam byl člověk okamžitě nápadný a žádná protestní skupina tam neměla dlouhého trvání.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Jak jste utíkali? Ta cesta byla náročnější, než jsme si mysleli. Dostali jsme povolení zúčastnit se zájezdu do Jugoslávie. Napodruhé, po třech letech, a pod podmínkou, že náš syn zůstane doma. Od emigrantů jsme měli informaci, že o slučování rodin se stará Červený kříž, a dosud byly děti spolehlivě, maximálně do tří měsíců, předány rodičům do emigrace. Nevěděli jsme ale, že v roce 1988 už Červený kříž s Československem nespolupracoval. Neměli jsme se to odkud dozvědět. Řekla nám to až úřednice v uprchlickém táboře v Rakousku a byl to pro nás šok. My jsme nemohli zpátky, protože by nás zavřeli. Samozřejmě jsme se začali obracet, kam se dalo. Na Mezinárodní společnost pro lidská práva, na UNESCO, na rakouské ministerstvo zahraničí. Jenže v Československu všechny žádosti prostě ignorovali.   Kolik bylo synovi? Když jsme odcházeli, tak tři roky... V tomhle celém neštěstí bylo jediné štěstí, že zůstal u prarodičů mé ženy, kde už předtím často pobýval. Měli domek a zahrádku, kde si často hrál. Zůstal v prostředí, které pro něj bylo důvěrně známé. A další velké štěstí bylo, že za dvacet měsíců došlo k převratu. Jenže ani potom ho pořád ještě nechtěli pustit. V prosinci 1989 tam stále ještě seděli úředníci, kteří doufali, že se to ještě zvrátí, a my jsme se přes známé chartisty snažili dosáhnout toho, aby mu dali povolení k vystěhování. Dali mu ho až v lednu 1990. Uviděli jsme se s ním až po roce a půl.   Kde žije váš syn dnes? Ve Vídni. Do České republiky nejezdí, nemá tam žádné kontakty. Je jako z mých povídek: Vídeňák s českými kořeny. Je knihkupec, jako já.   A zažívá totéž, co vaši hrdinové? Protože se jmenuje jako já, Stanislav, tak je podle jména jasné, že není tak úplně Rakušan. Často ho na to upozorňují, ať už formou srandy, nebo jen tak mezi řečí. A to ačkoli mluví bez přízvuku. Česky mluví jen málo.   A jak to syn řeší? To mu přece musí připadat úplně absurdní. Vadí mu to. Že by se nad tím rozčiloval, to ne, jsou ale momenty, kdy mu to není příjemné.    Jak se Opuštěná zahrada liší od Cizinců, kteří teď vycházejí česky?  Povídky v knize Cizinci, která právě teď vyšla v České republice, jsem napsal už v němčině. I v nich jde ale o určité pocity odcizení, osamění. Kniha Cizinci obsahuje dvě povídky, jež vyprávějí o životě dvou mladých mužů, jejichž rodiče přišli kdysi do Rakouska jako uprchlíci. Protagonista první povídky Daniel se narodil ve Vídni v české rodině, ten druhý protagonista, Tillmann, se přistěhoval do Rakouska jako malé dítě se svými rodiči z tehdejšího východního Německa, z DDR. Oba neudržují se zeměmi, odkud pocházejí, žádný kontakt. Jsou to rakouští státní občané. Jejich jediným domovem je Vídeň, a přesto dochází k situacím, kdy se jim připomíná, že nejsou odtamtud. Jinými slovy: Musí se cítit jako Rakušani, kteří nejsou těmi pravými Rakušany.    Probíhají tady rozhovory na toto téma často? Skutečně tu jsou lidé, a bohužel poslední dobou jich přibývá, kteří se snaží rozlišovat ty pravé Rakušany a naopak ty, kteří mají nějaké imigrační pozadí. Nedávno se tu dokonce objevila tendence, že by se na úřadech mělo uvádět nejen jméno rodičů, ale také to, odkud člověk pochází. Okamžitě začala diskuse: Ale k čemu to je? Proč? Z jakého důvodu? A tyto věci právě přinášejí politici a strany, které mají nacionalistické tendence.    Slouží vaše texty jako výraz nesouhlasu s tímto vývojem? Já jsem se spíš snažil na tuhle problematiku určitým jemným stylem upozornit, podobně jako jsem to dělal v jiných prózách. Nechtěl jsem to ale dělat agresivně. Pro mě byly vždycky hodně důležité mezilidské vztahy, mírumilovné soužití mezi lidmi, mírumilovné prolínání kultur, a ne nějaká politika. Šlo mi o to, aby to čtenář z toho textu cítil a měl možnost nenápadně nad těmito otázkami přemýšlet. Nevysvětluji. Nepoučuji. Nechávám prostor čtenáři.   Jak se protagonisté Cizinců cítí mezi Rakušany? Daniel se jednou náhodou setká s Vídeňačkou o pět let starší než on, Sigrun. Strávila pěkné dětství na okraji Vídně, ale když dospívala, její matka spáchala sebevraždu, Sigrun se dozvěděla, že její otec matku podváděl se sousedkou, a pak se od otce odstěhovala a neměla s ním už žádný kontakt. Ke vztahu k Danielovi přistupuje hodně opatrně. Zachovává si od něj odstup, ale brzy zjišťuje, že Daniel je jiný, než jak ho odhadla. Vzniká mezi nimi hlubší vztah, ovšem Sigrun má před Danielem tajnosti. Bojí se mu říci, že pracuje u policie. A Daniel se s ní setká na demonstraci proti nacionalistům, jenže v řadách policistů. A Tillmann, hrdina druhé povídky, se náhodně seznámí s Češkou Dominikou, která pochází z Břeclavi a její velký sen byl, že ve Vídni začne nový život. Ten sen se jí zhroutil. I Tillmann zažívá určitou krizi, v krizi je i celá jeho rodina, oddělená od příbuzných v Lipsku, ale Dominika to dokáže změnit.    Jak se vám daří sladit práci s psaním? Ve Zlíně jsem pracoval v sociálních službách, ale tady jsem na konci devadesátých let začal pracovat jako knihkupec v jednom z největších řetězců v německojazyčných zemích, a jsem tam dodnes. Teď už na zkrácený úvazek, takže mám ideální příležitost věnovat se literatuře. Tohle zaměstnání mi hodně pomohlo. Dodalo mi jako autorovi trochu sebevědomí. A také mi pomohlo při studiu němčiny, já jsem se německy učil intenzivně, ale jak jsem se ocitl obklopen literaturou a množstvím nejrůznějších uměleckých forem, literárních proudů, a byl jsem donucen intenzivně číst, tak jsem díky tomu postupem času docílil toho, že můžu i v němčině psát literární texty. Také vidím, jaká literatura vychází a jak na ni lidé reagují, jak se prodává.   Jaká literatura se hodně prodává? Co jsem byl v evropských městech a mohu tedy srovnávat, tak je to asi stejné jako v České republice. Velká nakladatelství, která dominují trhu, jsou propojena s agenturami v evropských zemích. Často jsem vídal tituly jak v České republice, tak třeba ve Francii, i tady v Rakousku, od stejných autorů, kdy bylo zjevné, že je za tím práce agentur, které tyto tituly prosazují. Hodně jsou to kriminální romány, zábavná literatura. Jako knihkupec vím, že jsou čtenáři, kteří takovou literaturu chtějí.   A jak se k ní stavíte? Nečtu ji. Ta literatura se ale musí brát vážně a je nutné ji prezentovat. Ovšem stává se, že když z té novinky třeba postavíme celou stěnu a pak ji po mně někdo chce, nevím o ní, a přitom je přede mnou celý měsíc vystavená. Mám ale kolegy, kteří se v tom vyznají, tak odkazuji zákazníky na ně, a oni je odkazují na mě, když dojde na trochu závažnější literaturu. Ta se prodává složitěji. Knihkupec si musí rozmyslet, jak ji prezentovat. Já na tyto knihy dávám štítky, na které napíšu nějaké doporučení. Jednu, dvě věty, na kterých ale pracuji třeba týden. Tyto knihy jsou brány do rukou, jsou otevřeny – a někdy jsou i koupeny.  {/mprestriction}  Autor je spisovatel a překladatel. Stanislav Struhar (*1964) se narodil se v Gottwaldově, dnešním Zlíně, a v roce 1988 emigroval spolu s manželkou do Rakouska. Debutoval až v Rakousku básnickou trilogií Stará zahrada, v dalších letech publikoval prozaická díla. V České republice vyšly jeho rané romány Rukopis a Opuštěná zahrada, po nich následovaly české překlady již německy psaných děl Hledání štěstí, Cizinky, Váha světla, Důvěrně známé hvězdy domova, Barvy minulosti, Opuštění a Dar naděje. Koncem roku 2019 vydalo nakladatelství Volvox Globator v překladu Markéty Klikové jeho nejnovější knihu Cizinci.

Čas načtení: 2024-02-19 14:30:00

Okružní křižovatka i opravy povrchů silnic, ŘSD zveřejnilo plánované akce ve Zlínském kraji

Oprava mostu přes řeku Moravu v Uherském Hradišti na silnici I/55, vybudování okružní křižovatky v Lípě i rekonstrukce silnice mezi Rožnovem pod Radhoštěm a Dolní Bečvou a další, Správa Zlín Ředitelství silnic a dálnic České republiky (ŘSD) zveřejnila seznam oprav na silnicích I. třídy ve Zlínském kraji pro letošní rok.

Čas načtení: 2024-02-21 07:17:27

Sedm desítek traktorů omezí provoz v kraji, vydají se i na hraniční přechody

Kolem sedmdesáti traktorů se má ve čtvrtek objevit na cestách a hraničních přechodech ve Zlínském kraji v rámci protestní akce zemědělců, která je zaměřená proti krokům Evropské unie. Řidiči musejí počítat s tím, že těžká technika zkomplikuje dopravu. Neměla by ji ale úplně blokovat.

Čas načtení: 2024-02-21 06:58:20

Sedm desítek traktorů omezí provoz v kraji, vydají se i na hraniční přechody

Kolem sedmdesáti traktorů se má ve čtvrtek objevit na cestách a hraničních přechodech ve Zlínském kraji v rámci protestní akce zemědělců, která je zaměřená proti krokům Evropské unie. Řidiči musejí počítat s tím, že těžká technika zkomplikuje dopravu. Neměla by ji ale úplně blokovat.

Čas načtení: 2024-02-21 19:03:00

Testování uhynulých prasat a divočáků ve Zlínském kraji africký mor neprokázalo

Veterináři ve Zlínském kraji loni preventivně vyšetřili na africký mor prasat 69 uhynulých prasat domácích v chovech. U žádného z nich se nákaza neprokázala, řekl ČTK ředitel krajské veterinární správy Michal Kamarád. O rok dříve veterináři v regionu vyšetřili 80 prasat domácích, ani tehdy u žádného africký mor nezjistili. Pracovníci krajské veterinární správy loni pokračovali také v monitoringu afrického moru prasat u uhynulých divočáků. Vyšetřili jich 101, meziročně o šest méně, ve všech případech s negativním výsledkem.

Čas načtení: 2024-02-22 14:00:00

Výlety: U Dubu rodiny nad Pitínem se lidé scházejí několikrát ročně. Je od něj krásný výhled do okolí

Nad obcí Pitín na Uherskohradišťsku ve Zlínském kraji se tyčí vrch jménem Jahodisko viditelný na kilometry daleko. Na něm stojí majestátní, víc než sto let starý Dub rodiny. Jeho název je příznačný. Rodiny z Pitína, z Hostětína i z okolí se u něj scházejí dokonce několikrát do roka. Někteří si u něj tvoří vlastní příběhy, ale především je od něj krásný výhled do širokého okolí.

Čas načtení: 2024-02-22 12:27:00

Evropský den obětí trestných činů

ZLÍNSKÝ KRAJ: Policisté ve Zlínském kraji spolu s probačními úředníky podpořili minutou ticha oběti trestných činů.

Čas načtení: 2024-02-22 16:00:00

Rádio Expres FM plánuje vysílat pro Zlín na 87,9

Vysílač velmi krátkých vln, takzvané FM pásmo, bude mít rozhlasové stanice Expres FM také ve Zlínském kraji.

Čas načtení: 2024-02-23 09:46:11

Bytová výstavba ve Zlínském kraji v roce 2023

Dle předběžných výsledků byla v roce 2023 ve Zlínském kraji zahájena výstavba 1 312 bytů a proti předešlému roku došlo ke snížení o 24,8 %. Nejvíce zahájených bytů připadlo na okres Zlín. Zároveň bylo během minulého roku v kraji dokončeno 1 684...

Čas načtení: 2024-02-23 20:05:30

Před dvěma lety Žeňa do školy v Česku nechtěl, teď už ukrajinský hoch zvládá češtinu bez problémů

Přes 40 tisíc uprchlíků žije dva roky po začátku plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu na území Jihomoravského kraje se statutem dočasné ochrany. Ve Zlínském kraji je to podle údajů ministerstva vnitra zhruba jedenáct a půl tisíce lidí. Větší část příchozích, kteří v obou krajích zůstali, tvoří ženy a děti. Právě ty si musely ve školách zvykat na nové kamarády a neznámý jazyk.

Čas načtení: 2024-02-25 10:48:06

Obětí nehod ve Zlínském kraji loni ubylo, řidiči jsou ale více bezohlední

Loňský rok byl z pohledu dopravních nehod milosrdnější než roky předchozí, přesto u silnic ve Zlínském kraji přibylo dvacet nových křížků. I když je to stále číslo vysoké, od roku 2010 jde o druhý nejnižší počet úmrtí v dopravním provozu. A téměř o třetinu menší než rok předtím.

Čas načtení: 2024-02-26 13:41:00

Přes 40 tisíc. Tolik uprchlíků žije dva roky po začátku ruské invaze na Ukrajinu na území Jihomoravského kraje se statutem dočasné ochrany. Ve Zlínském kraji je to podle údajů Ministerstva vnitra zhruba 11500 lidí (video)

Přes 40 tisíc. Tolik uprchlíků žije dva roky po začátku ruské invaze na Ukrajinu na území Jihomoravského kraje se statutem dočasné ochrany. Ve Zlínském kraji je to podle údajů Ministerstva vnitra

Čas načtení: 2024-02-27 12:08:06

Plot kolem zlínského divadla zůstane nejméně rok, chystá se velká oprava

Když o uplynulém víkendu uváděli ve zlínském divadle další premiéru, diváci museli vcházet do budovy jiným než hlavním vstupem. Kvůli dvěma spadlým deskám, které se v létě odlouply z fasády, zůstane plot kolem rozlehlé divadelní budovy na místě i nadále. Možná rok a půl, možná více.