Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-06-15 13:51:01

Festival Boskovice: zámecký skleník opět patří jazzu a blues

Festival pro židovskou čtvrť Boskovice se letos uskuteční po třiatřicáté. Už od svých počátků dává prostor také jazzové a bluesové dramaturgii, která se v průběhu let pevně zabydlela v zámeckém skleníku. Letos se návštěvníci mohou těšit jak na legendy české scény, tak na svěží jména, která sbírají vavříny doma i v zahraničí. Program nabídne silné autorské výpovědi, improvizaci i neotřelé žánrové fúze, a to ve čtyřech festivalových dnech od čtvrtka do neděle. Festival zahájí zpěvačka, pianistka a aranžérka Karine Sarkisjan, […] Zobrazit celý článek Festival Boskovice: zámecký skleník opět patří jazzu a blues

Čas načtení: 2012-05-17 07:00:00

(PRESS) Pozvánka: květnový koncert "Festival Brikcius" a Weinberger Tour"

(PRESS) Jste zváni na květnový koncert "Weinberger Tour" projektu "Festival Brikcius" - cyklus koncertů komorní hudby v Domě U Kamenného zvonu (jaro a podzim 2012), českého violoncellisty Františka Brikcia, který se koná ve čtvrtek 17. května 2012, od 19:30 hodin, v reprezentačním koncertním sále ze 13. století, v Domě U Kamenného zvonu (GHMP, 3. patro, Staroměstské náměstí 605/13, Praha 1). Jeden z nejlepších českých klavíristů Tomáš Víšek a violoncellista František Brikcius zde zahrají skladby terezínských/židovských skladatelů. Skladby Une Cantilene jalouse (1920) a Colloque sentimental - Prelude d'apres le poeme de Paul Verlaine (1920) Jaromíra Weinbergera (1896 - 1967), autora jedné z nejhranějších českých oper Švanda dudák v zahraničí, Sonátu Erwina Schulhoffa (1894 - 1942), která se vzhledem k náročnosti zejména klavírního partu moc často nehraje. Dále Lamento od Jamese Simona (1880 - 1944), složené po Simonově příjezdu do Izraele, respektive tehdejší Palestiny, a zjištění, že jeho sestra zemřela. Simon se přes varování přátel vrací do Evropy, což se mu stalo osudným. A na závěr d-Fence pro violoncello a klavír (2007) od Ireny Kosíkové, napsanou speciálně pro "Weinberger Tour". Příští jarní koncert "Festival Brikcius" a "Duo Brikcius - 2 Cellos Tour" (Anna Brikciusová - violoncello a František Brikcius - violoncello) se bude konat ve čtvrtek 21. června 2012 v den letního slunovratu. Vstupenky exkluzivně u oficiálního festivalového prodejce vstupenek Prague Ticket Office - Via Musica (http://www.PragueTicketOffice.com - Via Musica, AMU, Malostranské náměstí 14, Praha 1 - Via Musica, Staroměstské náměstí 14, Praha 1 - Tel.: +420 224 826 440) a cca 90 minut před začátkem koncertu v místě konání. Podpořte "Festival Brikcius" a kupte si mecenášskou vstupenku zde. Ve spolupráci s Galerií Hl. m. Prahy a Daniel Pearl World Music Days. "Festival Brikcius" připomíná 220. výročí narození italského skladatele Gioacchina Rossiniho, 120. výročí narození švýcarského skladatele Arthura Honeggera a 100. výročí narození francouzského skladatele Jeana Françaixe "Centenaire Jean Francaix - 2012". Více informací je k dispozici na webových stránkách http://www.Brikcius.com , http://www.PragueTicketOffice.com , http://www.iKosik.com , http://www.FaceBook.com/FestivalBrikcius , http://www.FaceBook.com/Brikcius.Frantisek a http://www.Twitter.com/Brikcius .

Čas načtení: 2022-04-13 19:10:32

Největší tuzemský festival ilustrace a komiksu LUSTR se letos zaměří na expresivní kresbu

Na festivalu LUSTR budou v září k vidění jak práce klasiků české ilustrativní tvorby, jako jsou Josef Váchal, Jiří Šalamoun nebo Květa Pacovská, ale také práce současných „divokých“ ilustrátorů mladé a střední generace – a to jak z Čech, tak ze zahraničí. Kromě toho festival opět připravuje také netematickou výstavní sekci Showcase mladých talentů, do které se mohou v rámci open callu do konce května hlásit autoři, kteří dosud na LUSTRU nevystavovali. V tuto chvíli právě probíhá open call na stránkách festivalu, zájemci se mohou hlásit do konce května. První výstava letošního ročníku ponese název Divočáci – expresivní tendence v ilustraci. Kurátorky v rámci ní divákům představí svébytnou českou tradici expresivní ilustrace, kterou lze vystopovat do minulosti až k pracím samorosta, malíře a grafika Josefa Váchala. Nejsilnější vliv na českou ilustrátorskou scénu potom v tomto ohledu měla generace Jiřího Šalamouna a Květy Pacovské – výstava společně s nimi představí i neprávem opomíjená jména, jako jsou Jindřich Kovařík, Miloslav Jágr, Václav Kabát nebo Alois Mikulka, na jejichž divokost, okouzlení dětskou kresbou a zájem o nespoutanou linku, anatomii i perspektivu navazuje mnoho tvůrců dodnes. Ze současných ilustrátorů se představí například severočeský kreslíř a grafik Martin Raudenský, německý vizuální umělec Paul Waak nebo rakouská ilustrátorka a grafička Sarah Maria Schmidt. Výstavu doplní také výběr prací současných ilustrátorů z Japonska kurátorovaný v Čechách žijící autorkou Saki Matsumoto. Další, dnes již tradiční, část výstavního programu ponese název Showcase mladých talentů. Tato volná přehlídka již po třetí přinese to nejlepší, co se urodilo v ateliérech mladých ilustrátorů a komiksových tvůrců za poslední rok. Festival chce prostřednictvím této sekce nabídnout právě to nejčerstvější z ilustrátorské scény, a také představit nová jména. Přehlídka bude opět rozdělena do dvou samostatných sekcí: komiks a volná ilustrace. Vystavující showcasu vybírá odborná porota na základě přihlášek, které je možné na webu festivalu podávat až do konce května. Podmínky pro podání přihlášky jsou tři: u výstavního projektu nesmí jít o čistě komerční tvorbu, přihlášený autor dosud na festivalu vystavoval a mělo by se jednat o práce vzniklé během posledního roku. Festival připravuje rovněž doprovodný program sestávající z přednášek, workshopů, prezentací, živých komiksových čtení a diskusí s hosty festivalu. Těšit se můžete na osobní setkání s ilustrátory, komiksovými kreslíři, nakladateli, scénáristy... a to jak v rámci praktických dílen pro děti i dospělé, tak na řadu přednášek a prezentací. Autorem letošního vizuálního stylu je ilustrátor Jakub Bachorík, vítěz loňské ceny diváků LUSTRU, a grafička Alexandra Šliková. Webové stránky festivalu jsou www.lustrfestival.cz. Festival se uskuteční v Kampusu Hybernská v Praze od 22. do 28. září.

Čas načtení: 2019-07-13 21:44:34

Ioana Nicolaie: Nevím o tom, že by se někdo v Rumunsku živil psaním

Začátkem července se v  Brně konal středoevropský literární festival Měsíc autorského čtení, který tentokrát představil rumunskou literaturu – kromě moravské metropole také v Ostravě, ve slovenských Košicích, polské Vratislavi a ukrajinském Lvově. Při této příležitosti přinášíme rozhovor se spisovatelkou Ioanou Nicolaie, která na festival rovněž zavítala.    Jaké je to být spisovatelem v dnešním Rumunsku? A co takhle být spisovatelkou? Můžete trochu okomentovat společenské postavení této profese v současné době, případné změny, kterými dotyčné postavení procházelo za posledních třicet let (a hlavně po revoluci v prosinci roku 1989), a úlohu, kterou literát (stále ještě?) hraje v společenském životě?  Jakožto spisovatel je dobře být i trochu solitér (nebo solitérka). Když vydáte knihu, je třeba mít dobré komunikační schopnosti. Budete se totiž muset zabývat také PR komunikací, dokonce i kulturním žurnalismem. Psát na sociálních sítích o svém psaní. Otevřít si nesčetné množství účtů a být aktivní od rána až do noci. Být stále a všude přítomný – a to do takové míry, že vám už nezbývá čas na psaní, být přeborníkem marketingového sebezastupování. Myslím, že právě v tom spočívá změna paradigmatu. Jestli v minulosti autor mohl zůstat neviditelný, protože za něj mluvily jeho knihy, dnes musí být osobně přítomný v ringu a bojovat, tj. podnikat literární zájezdy, v rámci kterých křtí své nové knihy, stále domlouvat rozhovory s žurnalisty, mluvit o sobě, sám sebe „parazitovat“, přesvědčovat pokaždé další publikum, být sám součástí marketingové kampaně, bez níž je nová (dokonce i dokonalá) kniha odsouzena k smrti ještě dřív, než opustí tiskárnu: nikdo ji neotevře, ani nepřečte, utopí se v hlučném oceánu nesčetných dennodenně vytištěných anonymních stránek. Prožíváme však globální krizi psaného textu. Třeba nejsme úplně poslední spisovatelé na světě, ale pokud nebudeme dětem na této planetě poskytovat kulturní vzdělání, mohlo by se stát, že budeme předposlední.    Být „spisovatelem ženského rodu“ je dnes výhodou, nevýhodou, anebo to má své pro i proti? V Česku mnohé autorky hovoří o genderové problematice v literatuře jako o zastaralé a neaktuální záležitosti a považují iniciativy typu „večer ženské poezie“ nebo „antologie krátké ženské prózy“ za staromódní a do jisté míry směšné. (K tomu se celkem kousavě vyjádřila básnířka Marie Šťastná v rámci rozhovoru, který jsem s ní dělal před dvěma roky: „Tak si udělej-me také antologii autorů od 37 do 54 let oblečených v zelených tričkách.“) Jak to podle vás vypadá v Rumunsku? Zahrnuje společenský status spisovatele případný genderový rozměr?  Ghettizace není nikdy dobrá, protože vede k ještě většímu zvýraznění rozdílu. Stavět zdi mezi skupinami není to pravé. Zejména když ji staví skupina žen. Nicméně k tomu může dojít, a to alespoň v podobě demonstrativního gesta, pokud stále nebude slyšet už několik desetiletí nepřetržitě trvající poplašné zvonění. V Rumunsku byla totiž loni zavedena literární cena věnovaná pouze autorkám. Tehdy jsem to pochopila jako akci performativní a „provokativní“, jejímž úkolem bylo dráždit, upoutat pozornost a pak zmizet. Ovšem se stávajícími předsudky tato iniciativa tolik neotřásla, a tak se cena přidělila znovu letos. Je ještě mnoho literárních festivalů, kam není pozvána žádná spisovatelka, ani jedna. Literární ceny doputují hlavně k mužům. V porotách sedí často jenom muži, literární kritici. Navíc se v rumunských školních učebnicích – a myslím, že zde máme opravdu velký problém – nepíše o žádné rumunské spisovatelce, jenom o spisovatelích, tedy o mužích. Děti se celých dvanáct let učí jenom o spisovatelích „mužského rodu“! Bydlím v zemi, kde do seznamu autorů k didaktickému testu z literatury v rámci maturitní zkoušky patří jenom mužská jména – a je jich patnáct! A tak, když děti rostou v tak misogynské a sexistické atmosféře, jak by mohlo to poplašné zvonění přestat? Jak by mohlo nevyvolat jiná podobná zvonění?    Jak vypadá vývoj tohoto postavení po vstupu Rumunska do EU a co si jako spisovatelka a intelektuálka myslíte o místě Rumunska v Evropské unii a o jeho vztazích k ní?  V roce 2007, kdy Rumunsko vstoupilo do EU, jsem žila v Berlíně. Myslím, že nikdy nebyl v zahraničí větší zájem o rumunskou literaturu než tehdy. Evropané věděli o Rumunsku akorát to, že tam existuje nějaký fotbalista Hagi a nějaká gymnastka Nadia Comaneciová a že bývalý diktátor Nicolae Ceaușescu byl popraven o Vánocích. Ale teď chtěli poznat i něco jiného. Byla to doba, kdy se v Evropě právě prosazovala nová vlna rumunské kinematografie, jež vznikla v roce 2000, a kdy rumunští umělci byli zváni na řadu specifických událostí po celé Evropě. Pod vedením proslulého rumunského intelektuála Horii Romana Patapieviciho zavedl Rumunský kulturní institut programy na podporu rumunské literatury v zahraničí: pořádala se veřejná čtení pro rumunské autory, iniciovalo se a podporovalo formování překladatelů z rumunštiny do všech možných jazyků, zavedla se stipendia atd. Ovšem v roce 2012 se politická situace změnila a Rumunský kulturní institut, instituce tak významná pro osud rumunské kultury a umělců, ppřišel o svou politickou nezávislost a stal se politicky zaujatým a kulturně bezvýznamným a neefektivním přívěskem nové politické moci. Rumunští spisovatelé přišli o dosavadní institucionální podporu, což vedlo k omezování počtu překladů z rumunské literatury do jiných jazyků a účasti rumunských autorů na festivalech. A tak jejich hlas už nebyl slyšet v zahraničí.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Mají rumunští autoři zájem o evropskou problematiku, zapojují se nějakým způsobem do dění v EU? Objevuje se evropská myšlenka jako téma v současné rumunské literatuře?  Evropa pro mě představuje tělo mužské, a zároveň ženské, tělo dítěte, a přitom tělo starce, s tváří plnou složitých, nádherných a paradoxních rysů, ale také vystavené četným rizikovým faktorům. Nikdy nevíte, jak a kde na něj zaútočí nějaké viry a v čem bude spočívat jejich síla. Za posledních sedm let byla část tohoto těla, ke které patřím i já, pod neustálým obléháním takových „virů“. Nicméně teprve v poslední době se stal zřejmým úmysl amputovat velkému evropskému tělu nohu, předloktí či stěžejní kloub, anebo jej postrčit směrem k východu, který ho už držel v zajetí několik desetiletí během komunismu. Právě proto jsem s dalšími umělci vyšla na ulici a protestovala, ať už za mrazu kolem 20 stupňů pod nulou nebo při nesnesitelných vedrech. Byly nás tisíce, desítky tisíc, jednoho večera v únoru dokonce víc než šest set tisíc lidí.    Mluvili jsme o společenském postavení spisovatele. Lze však v Rumunsku tuto činnost považovat za povolání? Ptám se vás na to z velmi pragmatického hlediska: lze se v Rumunsku živit psaním?  Nevím o tom, že by se někdo v mojí zemi živil psaním. Knihy se vydávají v průměrném nákladu 1 500 výtisků, čtenářů je čím dál míň, a tak nevím, kdo by se mohl živit jenom psaním. Osobně mám dvě pracovní místa, učím literaturu a kreativní psaní, ale také koordinuji humanitární nadaci. Pak navštěvuji kulturní akce, účastním se křtů knih a festivalů a tak dále. Ptáte se mě, kdy stíhám ještě psát? Třeba tehdy, kdy lidé jezdí na dovolenou a město se vyprazdňuje. Když je čas už jen časem, nikoli plastovou folií přilepenou přes ústa.    Jakým způsobem poznamenal vaši kariéru zisk četných národních a mezinárodních literárních cen?  Ceny mohou být dobré, občas vám pomohou už jen tím, že si vybírají nějakou vaši knihu z regálu a posílají ji do světa. Ale lepší než ocenění jsou vzkazy, které obdržíte od svých čtenářů – že mluvíte a bojujete i za ně, že to, co píšete, je tak trochu i jejich příběh, že pojednává také o nich, jejich láskách nebo dramatech, o smyslu či nesmyslu jejich existence na tomto světě, tak malinkatém a přitom tak obrovském, že si ho občas ani nedokážeme představit.    Lze si všimnout, že ačkoliv začínají jako prozaici, respektive básníci, po vydání několika titulů v dotyčném žánru se mnoho rumunských autorů rozhodne (a nikoli neúspěšně) „zkusit něco jiného“: básníci zatouží psát romány, prozaici se obracejí k poezii. Jak lze vysvětlit takové tendence? Jsou ještě v Rumunsku autoři „loajální“ vůči jednomu určitému žánru? A jaký postoj je podle vás výhodnější?  Vždycky jsem byla přesvědčena, že si knihy, které budete psát, nevybíráte sám, ale že naopak ony čekají na vás. Můžete si je představit v podobě ovocných pecek a jader nebo obilných zrn ležících vám v cestě a mluvících k vám prostřednictvím životopisných poznámek a kulturních vlivů. Jakožto spisovatel je jistě vytušíte a budete schopen je vysvobodit z té nadbytečné amorfní hmoty, vytvarovat je podle vašich představ. Máte-li cit pro poezii, je to nádherné, jde totiž o vzácný dar. Pokud se toho ujmete jako stavitel domů, je to také dobře, protože próza umí budovat místnosti, které vás mohou alespoň na první pohled překvapit. Nemohla bych psát jenom poezii, protože moje identitární příběhy šlo vyjadřovat jenom prostřednictvím románů. Pokud jde o dětskou literaturu, ta představuje jakýsi dárek, který si můžu občas dovolit. Nejde tedy o to, být „in“, být v módě, ani o vypočítavost, nýbrž o nezbytnost.    Jste členkou rumunského PEN klubu. Mohla byste se zmínit o nějaké situaci v Rumunsku (nebo kdekoli na světě), která si vyžádala intervenci tohoto skutečného morálního nejvyššího soudu současné světové literatury? Byla jste někdy sama v situaci, kdy jste požádala PEN klub o pomoc? Jak byste se vyjádřila k účinnosti této organizace na národní a/nebo mezinárodní úrovni?  Vážné porušování lidských práv se zrovna děje v Turecku: jde o pronásledování řady proslulých spisovatelů, včetně Elifa Shafaka. To, že rumunský PEN klub v čele s básnířkou Magdou Cârneciovou je aktivní a zastává nekompromisní postoje v takových záležitostech, mi připadá zcela normální. Mám z toho dobrý pocit, protože mluvit, vyjadřovat se, když něco není v pořádku, podepisovat petice na podporu těch, kteří to skutečně potřebují – to všechno je projevem svobody. Dokud lze ještě mluvit, znamená to, že „viry“ jsou ještě daleko. A že mohou být poraženy.    Jak by se dal popsat dnešní vztah rumunského spisovatele k politickému prostředí a politice jako takové?  Oficiální rumunská politika je v posledních letech jedovatým nepřístupným prostředím, neboť se k moci dostala populistická diktátorská strana, jejíž vůdce byl nedávno odsouzen k trestu odnětí svobody. Nejznámější rumunští intelektuálové byli terčem intenzivní a výborně zorganizované diskreditační kampaně. Skoro všechna média jsou pod kontrolou této strany. Někteří spisovatelé se k tomu raději vůbec nevyjadřovali, naprosto mlčeli, ovšem jiní otevřeně podporovali „červený mor“, jiní zas – a bylo nás hodně – protestovali a v přeneseném slova smyslu přiložili prst k ráně.   Kdo jsou podle vás nejznámější rumunští autoři ve světě? A jak si vysvětlujete jejich proslulost?  Mircea Eliade, Eugen Ionesco a Emil Cioran, spisovatelé, kteří opustili Rumunsko předtím, než nastoupil k moci komunismus, jsou pravděpodobně stále nejznámějšími jmény v rámci rumunské kultury. Ovšem v jejich případě je uznání zapříčiněno jinými kulturními prostory, nikoliv tím původním. Pak máme Mirceu Cărtăreska coby nejpřekládanějšího současného autora. Tentokrát tajemství spočívá ve výjimečné umělecké kvalitě jeho knih, které jsou proto schopny dosahovat úspěchu v zahraničí jakoby samy od sebe. Protože jinak, jak známo, rumunští autoři nemají žádné literární agenty, a tak by těžko dokázali oslovit vlivná nakladatelství. Obvykle za ně mluví pouze jejich psaní a v nejlepším případě je ještě podporuje několik oddaných překladatelů.   {/mprestriction}  Autor je bohemista, překladatel a propagátor rumunské literatury.   Ioana Nicolaie (*1974) je rumunská básnířka, prozaička a autorka knih pro děti. Absolvovala Filozofickou fakultu v Bukurešti a poté pracovala jako redaktorka v novinách a v nakladatelstvích. Kromě vlastní tvorby se věnuje výuce kreativního psaní. Debutovala v roce 2000 básnickou sbírkou Poză retușată (Vyretušovaná fotografie). Následovaly sbírky Nordul (Sever, 2002), Cenotaf (Kenotaf, 2006) a Autoimun (2013), za kterou získala cenu Svazu rumunských spisovatelů pro Knihu roku. Její sbírky byly přeloženy do němčiny, švédštiny, bulharštiny a srbštiny. Je autorkou tří románů: Cerul din burtă (Nebe z břicha, 2005), O pasăre pe sârmă (Pták na drátě, 2008) a Pelinul negru (Černý pelyněk), který v roce 2017 získal řadu literárních cen. 

Čas načtení: 2021-04-27 15:21:23

Zlin Design Week se letos uskuteční on-line. Nabídne výstavy, podcasty či wokrshopy

Od pátku do pátku 7. až 14. května 2021 se uskuteční festival Zlin Design Week. Osmidenní program nabídne kromě věhlasných jmen české i světové designérské scény také řadu workshopů, výstav a doprovodný program, účastníci se mohou těšit i na on-line exkurzi Zlínem. Zlin Design Week je festival spjatý s Univerzitou Tomáše Bati a Zlínem, kde figuruje jako jedna z největších kulturních akcí. Za jeho vznikem stojí myšlenka propojování, sdílení, inspirace a celkové přiblížení designu jako oblasti, která není určena pouze úzké skupině lidí, ale naopak prostupuje život nás všech. I proto pořadatelé již podvanácté ocení nové talenty tohoto oboru v rámci soutěže Best in Design. Ceny budou uděleny ve třech kategoriích, do kterých se přihásilo téměř 400 prací z celého světa. Kdo bude držitelem titulu Best in Design 2021 se dozvíte 7. května v 19.00 během přenosu na webu a sociálních sítích Zlin Design Weeku, kterým provede herec Jan Cina. Program bude v následujících dnech pokračovat například Konferencí ZDW 2021 se řečníky, jakou jsou majitelka slovenské optiky IOKO Dana Prekopová nebo Portugalka Joana Lacerda, která se podílí na propojování oděvního průmyslu s technologiemi, ukážou, jak mohou souznít design a marketing. „Pracujeme na tom, aby si Zlin Design Week získal pevné místo v kulturních kalendářích místních obyvatel i návštěvníků z celé republiky a zahraničí. Věříme v hodnotu, kterou design přináší společnosti – pro část návštěvníků tak festival může být skvělým místem, kde se o designu dozvědět něco nového, pro část je to prostor pro hledání inspirace a nových kontaktů,” říká manažerka festivalu Jitka Smolíková. Součástí festivalu bude například on-line výstava s desítkami projektů mapujících téma SPOLUPRÁCE, módní přehlídka, workshopy, podcasty či koncert skupiny Hello Marcel. Více se dozvíte na webu festivalu, Facebooku a Instagramu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-05-15 09:49:37

Letní filmová škola v Uherském Hradišti bude

Letní filmová škola v Uherském Hradišti proběhne i v letošním roce. Známý filmový festival se ovšem zkrátí na šest dnů a namísto tradičního termínu na přelomu července a srpna se uskuteční 7. až 12. srpna 2020. Ředitelka festivalu Radana Korená doufá, že se na „koronaviročník” bude ještě dlouho vzpomínat, stejně jako tomu bylo po „povodňovém“ roce 1997. „Mám radost, že se našemu týmu podařilo udržet vizi konání Filmovky a že vše směřuje k tomu, že skutečně bude! Je jasné, že kvůli dodržení všech hygienických a bezpečnostních norem bude velmi jiná, než jak ji všichni známe. Jsem ovšem přesvědčená o tom, že to bude ročník, na který nikdo nezapomene a atmosféra v sálech bude osobnější a srdečnější než obvykle,“ říká Radana Korená. Návštěvníky budou čekat v podstatě všechny sekce, na které jsou zvyklí. „Zachováme i obě letní kina, byť v poněkud pozměněné podobě. Konat se bude i doprovodný program – dětský program, divadelní představení, koncerty či výstavy. Vše samozřejmě v komornějším provedení a za dodržení potřebných bezpečnostních a hygienických opatření,“ uvádí Radana Korená. Z programu je zatím jasné to, že letošní sekce Terra festivalis bude věnována Izraeli. Představí devět zástupců současného izraelského filmu, promítnou se například snímky Tel Aviv v plamenech (Sameh Zoabi, 2018) a Pracující žena (Michal Aviadová, 2018). „Ožehavá současnost dnešního Izraele je reflektována i prostřednictvím tamější kinematografie – místní tvůrci se v rámci svých filmů vyjadřují k politické i společenské situaci. Někteří tak činí prostřednictvím ostrých dramatických řezů, jiní pomocí ironie či dokonce humoru,“ říká dramaturg sekce Jan Jílek. V předpremiéře bude uveden polský film Corpus Christi, který byl nominován na Oscara a sbírá ceny na filmových festivalech: MFF Benátky (Cena Edipo Re, Cena Label Europa Cinemas), Festiwal polskich filmów fabularnych v Gdyni (Cena diváků, nejlepší režisér, scénář a herečka ve vedlejší roli). Případná účast hostů ze zahraničí závisí na aktuálním stavu průchodnosti hranic a podmínek jejich překročení v souvislosti s testy na koronavirus. Festival bude letos kratší i kvůli finančním problémům. „Bohužel očekáváme velké finanční výpadky z řad partnerů – například Zlínský kraj v současnosti zamítl dotační podporu mnoha kulturním akcím v kraji, na konci minulého roku s námi ukončil spolupráci náš dlouhodobý hlavní partner a rovněž podpora z evropského programu MEDIA je zatím nejistá. Příjmy z akreditací ovlivní také výrazně nižší počet návštěvníků, kteří na Filmovku přijedou,“ vysvětluje Radana Korená. Podle ministra kultury Lubomíra Zaorálka je třeba se postupně vracet k normálnímu životu, k čemuž patří i kulturní a společenské akce: „Pokud tedy bude epidemiologicky vývoj nadále příznivý, jsme domluveni s ministrem zdravotnictví, že od 25. května by mohl být počet návštěvníků kulturních akcí navýšen na 500 osob a zároveň bychom mohli na konci května říct, kolik lidí se bude moci účastnit přímo letních akcí.“ Akreditace na Letní filmovou školu bude možné získat začátkem července. I letos bude festival zprostředkovávat různé typy ubytování, přesné informace zveřejní se spuštěním akreditací. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-07-13 12:08:00

3 zranění Češi po zřícení stanu na festivalu Pohoda: Naprosté selhání organizátorů, tvrdí Iva Pazderková

Silná bouřka v pátek večer zasáhla slovenský hudební festival Pohoda, kde se zřítil jeden z velkých stanů. Patnáct lidí se zranilo, tři z nich by měli být Češi, informovalo ministerstvo zahraničí. Organizátoři festival předčasně ukončili. Oznámili to dnes na sociálních sítích. Na festivalu účinkovala i Iva Pazderková, která se do organizátorů ostře pustila!

Čas načtení: 2024-04-15 15:37:00

České hry ve světle světového úspěchu: Výstavní projekt Nekonečné vesmíry míří na Composers Summit Prague 2024 i do zahraničí

Praha 15. dubna 2024 (PROTEXT) - Výstavní projekt Českých center věnovaný současné české gamingové scéně míří na Composers Summit Prague, kde bude součástí doprovodného expozičního programu dne 18. dubna 2024 pořádaného v prostorách Kampusu Hybernská. Projekt Nekonečné vesmíry – České hry a jejich globální úspěch si odbyl svou premiéru na profesní konferenci zaměřené na videoherní průmysl Game Developers Session Prague 2023 a v současné době je k vidění především v zahraničí.Prezentace výstavy Nekonečné vesmíry – České hry a jejich globální úspěch na rok 2024 reaguje i na relevantní oborové příležitosti. V únoru se ve slovinské Lublani konal festival MENT Ljubljana, kde výstava proběhla se zaměřením na herní hudbu. Následně byla uvedena v USA, kde v Českém centru New Yorku proběhl večer věnovaný kreativitě a inovacím evropského herního průmyslu uskutečňovaný v návaznosti na Game Developers Conference v San Franciscu a PAX East v Bostonu.Vedoucí oddělení kulturní diplomacie Českých center Anna Hrabáčková stála u samého zrodu myšlenky projektu a říká: „Cílem projektu je komplexnější formou ukázat současnou českou gamingovou scénu v její různorodosti i napojení na mezinárodní kontext, ve kterém boduje prostřednictvím konkrétních herních počinů jak na odborné, tak na uživatelské scéně. Kurátorovaný výběr her přibližuje příběh jejich vzniku, témata, jednotlivé kreativní složky i vzdělávací zaměření a samozřejmě také zastřešení ve faktu, že mají své kořeny v Česku.“V dubnu se projekt krátce představí na Composers Summit Prague se zaměřením na herní hudbu a v Českém centru Londýn, kde bude k vidění až do konce léta. Další české prezentace proběhnou na libereckém Anifilmu 2024, na Game Access Conference v Brně a v rámci podzimní sezóny např. v Českém centru Tokio při příležitosti Tokyo Game Show. Na další období jsou v plánu spolupráce v řadě zemí jako např. Bulharsko, Egypt, Hongkong, Německo, Španělsko či Taiwan.„Výstava, jež je součástí zahajovací akce Tech Meets Art Lab v rámci Composers Summit Prague, jen dokresluje, jak je gaming atraktivní. Vzhledem k tomu, že se soustředíme na edukaci a rozvoj českých talentů, jsme rádi, že můžeme spolupracovat a šířit české projekty u zahraničního publika. Kromě expozice Český center a prezentace studia Bohemia Interactive jsou součástí i renomované zahraniční subjekty. To jen podtrhuje úroveň Infinite Universes a českého gamingu. Dorazí například zástupce vývoje Steinbergu, v jejichž softwaru tvoří například Hans Zimmer, nebo představitelé Native Instruments – v současné době pravděpodobně největší hudebně softwarové firmy na světě. Naši účastníci s nimi budou moci probrat jak efektivně a lépe využívat jejich nástroje pro vlastní tvorbu,“ popisuje jeden z organizátorů CSP Tomáš Medek.Unikátní projekt, který vzdělává i bavíKurátorovaný výběr her byl veden zejména na základě jejich obsahového zpracování, témat, audiovizuálních kvalit, vztahu k české kultuře či vzdělávacímu aspektu. Kolekce mimo jiné obsahuje také hry určené nevidomým uživatelům. Projekt vznikl v několika expozičních variantách. Disponuje uměleckou, odbornou i vzdělávací kvalitou, kdy se na něm podílela řada partnerů z profesionální i akademické scény, včetně oborové organizace Asociace českých herních vývojářů. Zakladatel Archivu Československých vývojářů a hráčů Visiongame a kurátor výstavy Miroslav Žák k výběru říká: „Výběr pro výstavu jsem vytvořil podle aktuálně nejúspěšnějších titulů, které dnes ve světě hrají miliony hráčů a velké komunity. Na výstavě najdeme také malé nebo střední projekty, které jsou nezávislé a nabízí zajímavou uměleckou a autorskou vizi. Návštěvníci se mohou těšit na originální autorské tituly, které dokážou hráče a hráčky vtáhnou do jejich nekonečných vesmírů. Bude to jedinečný zážitek jak pro ne-hráče, tak herní fanoušky.“Projekt doplňuje tematická série 10 krátkých videí vzniklých v partnerství s Radiem Prague International s rozhovory zástupců současné české gamingové scény; dostupná na webu a sociálních sítích ČC a RPI.PartneřiNadace PPF, Alza.cz, Visiongame, GDACZ (Asociace českých herních vývojářů), Prusa Research, SoundsgateAktuální informaceAktuální informace k projektu najdete zde: http://www.infiniteczechgames.comTZ a doprovodné fotografie ke staženíhttps://www.dropbox.com/scl/fo/z0r3b15p2zk0zupt3k3ep/AHpaZbjfdhbWSuXqUcqXMRk?rlkey=llwggeyplpn4mf2x2q106ewne&dl=0 Česká centra, příspěvková organizace Ministerstva zahraničních věcí ČR, jsou stěžejním nástrojem veřejné diplomacie zahraniční politiky Česka a rozvíjejí kulturní vztahy mezi zeměmi. Jakožto kulturní institut jsou členem sítě zahraničních evropských kulturních institutů EUNIC. Prezentují naši zemi v široké škále kulturních a společenských oblastí: od umění přes kreativní průmysly až po propagaci úspěchů české vědy a inovací. Věnují se výuce češtiny v zahraničí. Zapojují se do mezinárodních projektů a slouží jako platforma pro rozvoj mezinárodního kulturního dialogu. V současnosti působí v zahraničí celkem 28 poboček na 4 kontinentech. Kromě Českých center spravují také Český dům v Bělehradě, Bratislavě a Jeruzalémě.www.czechcentres.cz/pro-mediaNewsletter Facebook Instagram X YouTube LinkedInKontakt:Česká centrawww.czechcentres.cz ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2020-08-28 16:45:18

Filmový festival Finále Plzeň nabídne české snímky loňského roku i premiéry

Letošní 33. ročník filmového festivalu Finále Plzeň od 25. do 30. září nabídne české filmy, seriály a dokumenty uplynulého roku, ale i premiéry a předpremiéry. K vidění budou i studentské prvotiny či snímky německé a slovenské kinematografie. „Jarní krize nás jako většinu ostatních silně zasáhla, ale rozhodli jsme se nevzdat se, festival posunout z jarního na podzimní termín a udělat nejlépe jak to půjde i ve ztížených podmínkách. Ostatně to není poprvé, co se odehraje na podzim, takové mimořádné ročníky již byly. Ale festival se vždy oklepal a diváci ho podrželi. Věřím, že tomu bude tak i tentokrát,“ říká Eva Veruňková Košařová, ředitelka Finále Plzeň. Letošní festivalový ročník se uskuteční za dodržení veškerých aktuálně platných hygienických a protiepidemických opatření. Vstupenky si mohou zakoupit pouze registrovaní návštěvníci, a to nejlépe on-line. Prodej vstupenek na místě bude probíhat ve dvou oddělených boxech tak, aby bylo eliminováno tvoření front. Vstupenky jsou nepřenositelné. Pokud si akreditovaný divák vybere na projekci více vstupenek, musí organizátorům v případě potřeby dodat seznam svých „spoludiváků“ (včetně jejich telefonu a e-mailu). Na všechny akce, které nejsou ve venkovních prostorech, se účastník musí registrovat: u projekcí zdarma si vyzvedne vstupenku, u industry programu bude provedena registrace před vstupem na akci. Do sálů tak nebude vpuštěn nikdo bez akreditace či platné vstupenky. Před jednotlivými sály a ve festivalových prostorech budou rozmístěny stojany s dezinfekcí a sály budou po každé projekci vydezinfikovány. Přesáhne-li kapacita sálu 100 osob, budou návštěvníci neprodleně upozorněni na povinnost nasadit si roušky. Kompletní program festivalu najdete ZDE. On-line předprodej akreditací poběží od 28. srpna, vstupenky si můžete rezervovat od 1. září.   Co se bude mimo jiné promítat Amundsen: Espen Sandberg, norský režisér posledního dílu Pirátů z Karibiku, se tentokrát pustil do chladnějších vod. Natočil snímek zachycující příběh muže, který neuměl prohrávat – Roalda Amundsena, dobrodruha, který plnil prázdná místa na mapě světa a dobyl jižní pól. Velká část filmu vznikala v České republice, ve filmu hraje i Vojta Kotek.   Šarlatán: Příběh je inspirován skutečnými osudy bylinkáře Jana Mikoláška, na kterého se obracely s prosbou o pomoc statisíce lidí ze všech vrstev. Jeho mimořádné schopnosti byly ale vykoupeny bojem s vlastními démony. Nejnovější snímek polské režisérky Agnieszky Holland měl světovou premiéru na MFF Berlinale. V hlavní roli se představí Ivan Trojan spolu se svým synem Josefem. V menší roli se objevuje i Trojanův druhý syn František.   Bábovky: Režisér Rudolf Havlík natočil již druhý film v tandemu se spisovatelkou Radkou Třeštíkovou. Ta si po práci na původním scénáři ke snímku Po čem muži touží vyzkoušela adaptaci své vlastní knihy Bábovky. Scénář vznikal čtyři roky. V hlavních rolích hrají Barbora Poláková, Jana Plodková, Ondřej Vetchý nebo Jiří Langmajer.   Trhlina: Nejnavštěvovanější film v historii slovenské kinematografie natočil držitel Českého lva Peter Bebjak podle románu Jozefa Kariky. Hororově mysteriózní příběh vypráví o pátrání po zmizelých pacientech psychiatrie v lesích pohoří Tribeč.   Sviňa: Vražda novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně je hlavním motivem slovenského thrilleru režisérů Mariany Čengel Solčanské a Rudolfa Biermanna. Snímek natočený podle stejnojmenného románu spisovatele Arpáda Soltésze se odehrává ve světě vysoké politiky, mafie bílých límečků, organizovaného zločinu, obchodu s bílým masem a velkých financí.   Služebníci: Studenti teologického semináře Michal a Juraj žijí v totalitním Československu osmdesátých let. Jejich učitelé ze strachu před zrušením semináře vychovávají bohoslovce do podoby vyhovující komunistické straně. Každý se musí rozhodnout, zda podlehne pokušení a zvolí si snazší cestu kolaborace, nebo si zachová víru a stane se předmětem nátlaku StB. Černobílé drama slovenského režiséra Ivana Ostrochovského mělo premiéru na letošním festivalu Berlinale. Kromě ústřední dvojice neherců se ve velké roli představuje rumunský herec Vlad Ivanov, který se svou roli naučil ve slovenštině.   Krajina ve stínu: Nový film režiséra Bohdana Slámy vypráví skutečný příběh jedné mále vesnice v pohraničí, která tři sta let náležela k Rakousku, poté k Československu, pak nacistickému Německu a následně zase k Československu. Film mapuje historii vesnice od 30. do 50. let minulého století a jde možná o jediný snímek, který se takto zabývá národnostními otázkami. V hlavních rolích se objeví Stanislav Majer, Barbora Poláková, Pavel Nový, Petra Špalková nebo Zuzana Kronerová.   Meky: Po loňském úspěchu dokumentu King Skate, za který obdržel Českého lva, se Šimon Šafránek vrací do Plzně. Tentokrát se sondou do života prvního muže, který po čtrnácti nepřetržitých vítězstvích porazil Karla Gotta v anketě Zlatý slavík – Mekyho Žbirky. Film Meky vypráví o naprosté oddanosti hudbě, o víře ve vlastní cestu, přestože často vedla jinudy, než mu všichni doporučili. Portrét hudební legendy přináší Žbirkovu otevřenou zpověď, současné záběry a rozsáhlý archivní materiál.   Na krev: Celovečerní dokument zachycuje osmou generaci loutkářského rodu Kopeckých skrze bratry Rosťu a Vítka Novákovi v klíčovém období jejich existence – od roku 2014, kdy získali svůj vlastní prostor pojmenovaný Jatka 78 a poprvé přičichli k ambicióznějším projektům s novocirkusovým souborem Cirk La Putyka. Vypráví příběh o splněném snu, o sebezničující vůli principála Rosti Nováka, která přinesla teprve po osmi generacích rodině kočovných kumštýřů to, po čem vždy toužili – vlastní prostor, kamenné divadlo.   Modelář: Po pěti letech přichází scenárista a režisér Petr Zelenka s novým celovečerním filmem. Příběh dvou kamarádů, kteří provozují prosperující půjčovnu dronů, se odehrává v současné Praze. Majitel firmy přezdívaný Plech (Jiří Mádl), ve volném čase rapper, sní o velkých penězích a neochvějných jistotách. Chemik a vynikající letecký navigátor Pavel (Kryštof Hádek), který se právě vrátil ze zahraničí, zase sní spíš o spravedlnosti a osobním angažmá v nápravě světa. Když se však jeden z hrdinů rozhodne využít dron k něčemu úplně jinému, situace ve firmě se začne komplikovat.

Čas načtení: 2019-10-15 14:11:06

Do resortu kultury půjde dalších 250 milionů pro divadla, orchestry a festivaly

Ministr kultury Lubomír Zaorálek se 15. října dohodl s ministryní financí Alenou Schillerovou na tom, že jeho resort získá dalších 250 milionů korun pro oblast živého umění. „Když jsem nastoupil do úřadu, byl rozpočet hotový. Cením si, že přestože rozpočet byl už tzv. v obálce, tak že paní ministryně byla ochotna si sednout a začít jednat o prostředcích právě pro živé umění. Dokázali jsme se shodnout na tom, že je to oblast, která je potřebná," řekl ministr Zaorálek s tím, že 150 milionů je určeno pro oblastní divadla, soubory, orchestry po celé republice a 100 milionů pro festivaly. "Tam spadají festivaly typu Smetanova Litomyšl nebo Pražské jaro, také například festival dokumentárních filmů Jihlava nebo Festival spisovatelů Praha. Týká se také překladů knih do zahraničí, veletrhů, které jsou obrovskou propagací naší země, jako je veletrh v Lipsku, ve Frankfurtu…. Je to obrovská šance, jak propagovat českou kulturu a bez těchto peněz by to nebylo možné,“ dodal ministr kultury. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-09-16 19:54:46

Ministři Zaorálek a Petříček podepsali memorandum o prezentaci českého kulturního bohatství v zahraničí

Ministr kultury Lubomír Zaorálek a ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček ve středu 16. září podepsali memorandum o spolupráci obou resortů při podpoře a koordinaci prezentace české kultury v zahraničí. Podle mluvčí ministerstva zahraničí Zuzany Štíchové potvrdili ministři podpisem memoranda potvrdili důležitost role kultury v politice vnějších vztahů České republiky a zavázali se k zefektivnění spolupráce českých institucí na projektech v zahraničí.  Nově deklarovaná spolupráce ministerstev kultury a zahraničních věcí má rozvíjet kulturní diplomacii ve všech jejích aspektech se zájmem nejlepšího možného uplatnění české kultury v zahraničí.  „Od začátku mého působení na ministerstvu kultury mluvím o nutnosti posílit prezentaci naší kultury v zahraniční. Pravda, aktuální situace způsobena pandemii covid-19 nám kulturní výměnu značně znemožnila. Nicméně je nutné si stanovit parametry pro budoucí prezentaci, jakmile pandemie odezní a my se budeme moci vrátit k normálu“, řekl ministr kultury Lubomír Zaorálek. Ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček dodal: „Je nepochybné, že česká kultura patří k našim nejlepším vývozním artiklům. Ministerstvo zahraničních věcí se prostřednictvím své sítě zastupitelských úřadů a ve spolupráci s příspěvkovou organizací Česká centra snaží co nejlépe využívat svých možností při prosazování národních zájmů. Pevně věřím, že podpis tohoto memoranda o spolupráci povede k ještě lepší koordinaci a větší efektivitě při zahraniční prezentaci jak české kultury, tak i České republiky jako celku.“ Memorandum vytyčuje oblasti spolupráce zejména v rámci kulturních a kreativních průmyslů, které již nyní přispívají k rozvoji ekonomiky a v budoucnosti budou získávat na významu. Oba resorty se proto v memorandu zavazují mj. k propagaci Česka jako destinace vhodné k natáčení filmů a podpoře české literatury v překladu v zahraničí. Ministerstva budou podporovat prezentaci českých umělců na významných mezinárodních veletrzích, stejně jako propagovat české památky a tradiční umění i řemeslo. Oba ministři si od podepsání memoranda slibují ucelenější působení České republiky při prezentaci kultury v zahraničí.   Text memoranda Preambule Ministerstvo zahraničních věcí a Ministerstvo kultury, vědomy si mimořádného významu kultury jako nezastupitelného faktoru posilování dobrého jména a mezinárodní vážnosti ČR pokládají za žádoucí nadále rozvíjet společnou podporu prezentace našeho kulturního bohatství v zahraničí včetně prezentace českého kulturního a kreativního průmyslu, a to též v zájmu posilování vazeb mezi českou společností a Evropou a světem. Obě ministerstva jsou připravena naplňovat strategii kulturní diplomacie, rozvíjející podporu a prezentaci české kultury v zahraničí v zájmu dalšího zefektivnění mezikulturního dialogu a dalšího posilování role kultury v politice vnějších vztahů České republiky.   Článek I – Vytvoření a nastavení činnosti společné Pracovní komise pro českou kulturní diplomacii Hlavním úkolem Komise bude vypracování budoucího akčního plánu kulturní prezentace ČR v zahraničí, který stanoví prioritní oblasti a sektory podpory české kultury ve světě, a to vždy na roční období s výhledem na další dva roky. Ve své práci bude Komise vycházet jednak z vládou schválené Koncepce české zahraniční politiky, jednak z principů vytyčených Ministerstvem kultury, jimiž se řídí státní kulturní politika, a také z priorit stanovených Komisí pro jednotnou prezentaci ČR. K účasti v uvedené Pracovní komisi budou vedle příslušných zástupců obou ministerstev a jejich příspěvkových organizací přizváni veřejně ustavení aktéři v oblasti kulturního exportu a zahraniční kulturní výměny. Akční plány budou předkládány ke schválení ministrům kultury a zahraničních věcí.   Článek II – Účinná spolupráce a koordinace mezi ministerstvy Obě ministerstva a jejich příspěvkové organizace budou usilovat o zvyšování efektivity řízení realizovaných zahraničních aktivit, o uzavírání společných dohod podle rozsahu či charakteru konkrétních akcí, či o participaci při exportu kulturních služeb, na jejichž základě budou moci vznikat společné kulturní projekty v zahraničí. Tyto činnosti budou vykonávat v souladu se svými kompetencemi dle zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných úředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s vládou schválenými relevantními dokumenty, zejména se Státní kulturní politikou na léta 2015-2020 (s výhledem do roku 2025), Inovační strategií ČR 2019-2030 a Koncepcí jednotné zahraniční prezentace ČR. Obě strany potvrzují svoji vůli k úzké a efektivní spolupráci a koordinaci v zájmu nejlepšího možného uplatnění české kultury v zahraničí a šíření dobrého jména České republiky obecně.   Článek III – Oblasti spolupráce Kulturní a kreativní průmysly Kulturní a kreativní průmysly jsou klíčovým nástrojem prezentace ČR v zahraničí, a to díky specifickému potenciálu pro tvorbu vysoké přidané hodnoty, a díky možnosti využívat ve světě dobré jméno českých tvůrců, produktů či podniků při dlouhodobém budování značky České republiky a jejích součástí – obcí, krajů, podniků či institucí. MZV a MK, ve spolupráci s MPO, proto budou v rámci meziresortní Komise pro jednotnou zahraniční prezentaci ČR spolupracovat při péči o dobré jméno České republiky, při strategickém plánování národních výstav, expozic a dalších aktivit na zahraničních trzích a při posilování kulturní diplomacie.   Literatura Ministerstvo kultury bude, zejména prostřednictvím Českého literárního centra/Moravské zemské knihovny, podporovat prezentaci české literatury na významných knižních veletrzích prostřednictvím národních stánků a podporou vysílání autorů na autorská čtení, a to ve spolupráci se zastupitelskými úřady, s Českými centry. ZÚ a ČC pak budou, rovněž ve spolupráci s MK, podporovat šíření české literatury v překladu v zahraničí: tj. napomáhat koordinaci aktivit na ose autor/literární agent-překladatel-nakladatel a napomáhat účinné medializaci konkrétních knižních titulů vydaných v překladu.   Film Oba resorty se zasadí o prohloubení spolupráce se Státním fondem kinematografie, a to ve věci prezentace a propagace českých filmů a propagace České republiky jako destinace vhodné k natáčení. Spolupráce bude reflektovat principy audiovizuální v oblasti výroby, monetizace a distribuce v oblasti audiovize. Dále bude uzavřeno separátní memorandum o spolupráci mezi Státním fondem kinematografie, Národním filmovým archivem a Českými centry týkající se podpory prezentace českého filmu v zahraničí.   Neprofesionální umění a nemateriální kulturní dědictví Ministerstvo kultury podpoří ve svém dotačním programu účast amatérských těles na prestižních evropských a celosvětových festivalech a soutěžích. Obě ministerstva budou usilovat o hlubší spolupráci mezi Českými centry a organizacemi zabývajícími se touto částí kulturního dědictví. ¨ Obě ministerstva zintenzivní spolupráci v oblasti prezentace nehmotného kulturního dědictví ČR.   Výstavy a veletrhy Ministerstvo kultury bude podporovat národní prezentace na významných mezinárodních veletrzích tzv. „performing arts“, dále i v oblasti kulturních a kreativních průmyslů. Ministerstvo zahraničních věcí se v mezích svých možností bude podílet na podpoře českých prezentací a bude prostřednictvím zastupitelských úřadů a Českých center usilovat o smysluplné propojení s dalšími aktivitami v dotyčné destinaci. Ministerstvo kultury bude i nadále ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí podporovat prezentace českého umění a českých uměleckých sbírek, mimo jiné prostřednictvím národní prezentace v česko-slovenském pavilonu na Mezinárodním bienále výtvarného umění v Benátkách.   Muzea Ministerstvo kultury bude podporovat ještě užší spolupráci mezi muzejními organizacemi Ministerstva kultury a Ministerstvem zahraničí, včetně Českých center, při podpoře českého kulturního dědictví v zahraničí s důrazem na postavení české kulturní identity a kulturního dědictví v evropském i celosvětovém kontextu.   Památky Oba resorty, jejich orgány a věcně příslušné příspěvkové organizace budou podporovat spolupráci v oblasti prezentace hmotného kulturního dědictví České republiky v zahraničí. Dané subjekty zváží podobu a míru využití hmotného kulturního dědictví pro propagaci České republiky a bohatosti jejího památkového fondu v zahraničí.   Krajanské spolky Obě strany budou usilovat o spolupráci s krajanskými spolky na úrovni kulturních aktivit, které přispívají k pozitivnímu obrazu České republiky. Ministerstvo kultury se bude podílet na metodické podpoře kulturních aktivit krajanských spolků, jakožto významné součásti našeho kulturního dědictví.   Spolupráce v oblasti rozvojové spolupráce Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem kultury bude i nadále věnovat pozornost ochraně a obnově kulturního dědictví ve vládou stanovených cílových zemích humanitární, stabilizační a rozvojové spolupráce, a to bilaterální i v součinnosti s příslušnými mezinárodními organizacemi.   Spolupráce v oblasti ekonomické diplomacie Ministerstvo zahraničních věcí ve spolupráci s Ministerstvem kultury budou společně podporovat „vývoz“ české kultury a kreativního průmyslu jako nástroje pro posilování vnějších ekonomických vztahů ČR s pozitivními hospodářskými dopady pro ČR. Zapojení do Společného nástroje financování ekonomické diplomacie se formou cílených služeb a prezentace příležitostí v zahraničí zefektivní prezentaci české kultury a kreativního průmyslu v zahraničí. Zapojení kapacit zastupitelských úřadů a využití synergií ve formě společné mezirezortní spolupráce umožní aktivní a přitom finančně hospodárný přístup k podpoře české produkce výrobků a služeb spojených s daným odvětvím, zejména s přihlédnutím na cílenou podporu rozvoje jednotlivých regionů ČR.   Článek IV - Plány činnosti a kontaktní osoby Do konce kalendářního roku sjednají pověření zástupci obou ministerstev plán aktivit, v němž se stanoví úkoly, termíny a zodpovědné osoby. V prvním čtvrtletí dalšího roku proběhne vyhodnocení výsledků spolupráce v předešlém roce a výhled aktuálních projektů na daný rok. Za Ministerstvo zahraničních věcí se zmocňuje jednáním ředitel odboru veřejné diplomacie a krajanů. Za Ministerstvo kultury se zmocňuje jednáním ředitel odboru mezinárodních vztahů.   Článek V – Obecné závěry a podoba naplňování dohody Toto memorandum se uzavírá na dobu neurčitou. Změny a doplnění jsou možné ve formě číslovaných písemných dodatků podepsaných oběma stranami. Pro platnost dodatku se vyžaduje dohoda obou smluvních stran o celém jeho obsahu {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2019-08-05 12:09:45

Ondřej Buddeus: Můj odchod je vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu Českého literárního centra

Ondřej Buddeus, dosavadní vedoucí Českého literárního centra (ČLC), jehož cílem je soustavná a systematická propagace české literatury a knižní kultury v zahraničí, podal výpověď. Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny (MZK), pod kterou ČLC spadá, pověřil jeho vedením – zatím jen na rok – Martina Krafla, který je koordinátorem právě probíhajícího Českého roku kultury v Lipsku. Náhlý Buddeusův odchod samozřejmě vzbuzuje řadu otázek, stejně jako to, že na volné místo nebylo vyhlášeno výběrové řízení.   Co všechno stálo za vaším rozhodnutím rezignovat na funkci vedoucího ČLC?  Důvody své výpovědi jsem už publikoval na podnět redakce portálu iLiteratura.cz. Je jich celá řada a tím nejsymptomatičtějším je kolaps komunikace mezi ředitelem MZK Tomášem Kubíčkem a mnou. Není to v krátkých dějinách ČLC poprvé, kdy vedoucí centra odchází kvůli špatné komunikaci s vedením – totéž bylo také jednou z příčin odchodu Petra Janyšky. Nedobrá komunikace je samozřejmě banální důvod. To podstatné se ovšem skrývá ve spodní vrstvě: ředitel instituce má s ČLC jiné záměry než člověk, který má za úkol se svým týmem rozvíjet a provozovat agendu centra. Jaké? Od samého počátku fungování ČLC ve mně sílil dojem, že strategickým cílem ředitele je posilování značky MZK prostřednictvím současné české literatury a ČLC. V případě vedoucího ČLC je horizontem jeho práce podpora a propagace české literatury v zahraničí a práce pro ty, kteří jsou pro obraz české literatury v zahraniční nepostradatelní: autorky a autory, překladatelky a překladatele z češtiny, zahraniční nakladatele, literární agenty a organizátory literárních akcí. Nejde tedy o získávání institučního kapitálu, ale kvalitní službu. K čemu je české literatuře prospěšný instituční kapitál ředitele MZK? Nevím. V situaci, kdy ČLC není samostatná organizace, nýbrž spadá pod státní příspěvkovou organizaci s ředitelem, který vedoucímu centra nedává žádné pravomoci, je vaše práce závislá na tom, zda mezi nadřízeným a podřízeným existuje dobrá vůle ke spolupráci a důvěra. Navzdory slušným výsledkům centra nic takového nepanovalo a situace se vyhrotila natolik, že jsem v roli vedoucího nemohl dál fungovat. O mě osobně ale vůbec nejde, podstatnějším důvodem bylo, že se ke konci roku velmi pravděpodobně chystaly změny, které by vedly k tomu, že ČLC bude pouze servisní organizací veletržních aktivit MZK (jak tomu ostatně bylo s přípravou na hostování v Lipsku v letošním roce), a omezí se tím jeho fungování jako státní literární agentury. Můj krok je tedy vyjádřením nesouhlasu se změnou kurzu a myslím, že tím posledním, co jsem mohl pro centrum udělat – přitáhnout k němu a jeho fungování opět pozornost literární veřejnosti a dát jí tak symbolicky na zváženou, zda to, co by jinak proběhlo spíše plíživě a s vyloučením veřejnosti, akceptuje, nebo ne. Specifický přístup vedení MZK ke správě ČLC dobře ilustruje nedávné jmenování nového vedoucího bez výběrového řízení i to, že o ČLC se nyní hovoří jako o „pražské pobočce“, protože nový vedoucí úřaduje v Brně.    Výpověď jste podal na začátku května, aby váš nástupce, který by vzešel z očekávaného výběrového řízení, měl během léta čas se zapracovat. Nakonec vše nabralo daleko rychlejší spád a řízením ČLC byl (zatím jen na rok) pověřen Martin Krafl. Překvapila vás jeho volba? A co říkáte na její průběh? Volba nového vedoucího neproběhla, radě ČLC pouze bylo oznámeno, že se novým vedoucím stane Martin Krafl, což vzhledem k jeho roli při přípravě Lipska 2019 překvapivé není. Překvapilo mě spíš, že na jednání rady nebyl oznámen termín veřejného výběrového řízení. To je jediný správný postup u institucí typu ČLC – a postup v zemích se zažitou demokratickou kulturou standardní. I v případě, že obdobné literární centrum spadá pod větší organizaci – jako například ve Švédsku, kde je literární centrum součástí Swedish Arts Council –, je nemyslitelné, aby na vedoucí pozici konkurs vypsán nebyl. O tom, co probíhalo na radě ČLC, se můžete dočíst v reportážním článku předsedy Asociace spisovatelů a jednoho z radních Ondřeje Lipára také na iLiteratuře. Ukazuje, jakou fraškou jmenování nového vedoucího bylo: jednalo se o nachystané představení o čtyřech dějstvích, které předpokládalo pouze souhlas všech přítomných, nikoli diskuzi. Věc dokresluje i to, že členové rady nedostali program jednání předem, jak je zvykem, a rozsáhlé materiály o práci centra za rok 2018 obdrželi pouhé 2 dny před jednáním. Nemohli se tedy na jednání připravit a ani se dopředu orientovat v jeho průběhu. Ještě ilustrativnější byl moment, kdy Martin Krafl začal prezentovat novou koncepci centra, aniž by se s ní členové rady (neřku-li profesní veřejnost) měli možnost seznámit předem. Že se tak vůbec stalo, považuji za manipulaci radními.  {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Způsob jmenování Krafla nahrává kritikům Tomáše Kubíčka, ředitele MZK, která je jako příspěvková organizace Ministerstva kultury ČR zřizovatelem ČLC. Kubíček podle některých rozhoduje jako suverén a nadto si sám ustavuje i Radu ČLC, jež má v současnosti tuším patnáct členů. Zvolení Krafla i jeho jednoletý mandát prý Rada ČLC odhlasovala nadpoloviční většinou hlasů, zatímco návrh na vypsání výběrového řízení naopak neprošel?  Rada ČLC je z povahy svého ustavení poradní orgán ředitele a má pouze doporučující funkci, její rozhodnutí ředitele právně nezavazují, protože na něm jako statutárním orgánu spočívá plná právní zodpovědnost. Jmenování M. Krafla do funkce vedoucího ČLC bylo jednostranným aktem vůle ředitele MZK. Tento krok je zcela legální, v krátké historii ČLC ovšem bezprecedentní (oba předcházející vedoucí vzešli z veřejného konkurzu), a o jeho legitimitě lze úspěšně pochybovat. To, že se část radních proti rozhodnutí postavila, způsobilo, že byl Kraflův mandát sice potvrzen nadpoloviční většinou, ovšem zároveň stanoven jako dočasný. Tatáž nadpoloviční většina pak samozřejmě neposvětila vypsání výběrového řízení, o němž menšina přes nevůli předsedy rady ČLC vyvolala hlasování. Předem plánovaný scénář jednání, jak odhaluje ve svém článku Ondřej Lipár, byl jiný: M. Krafl neměl být jmenován do funkce vůbec dočasně. To potvrdil v momentě, kdy i přes to, že rada rozhodla o dočasnosti mandátu, dál postupoval podle připraveného scénáře a prezentoval radě novou koncepci. Rada měla závěrem nejspíše diskutovat o obsahu nové koncepce a nikoli o tom, jestli je vůbec stanovení nového vedoucího bez konkurzu a obměna pětileté koncepce po dvou letech v pořádku.  Nelze se účinně stavět proti tomu, že ředitel MZK jedná ve své organizaci jako suverén, má k tomu veškeré pravomoci. Kritizovat lze jiné věci, například způsob prosazování vlastních rozhodnutí, která se opírají o předem zřízený konsenzus. Opakují se následující vzorce: 1. Dodržet formy transparentního kolektivního rozhodování (tj. zřizovat rady, komise apod.), ovšem obejít jejich smysl tím, že je rada vhodně poskládána tak, aby v podstatných věcech podpořila záměr ředitele (v tomto kontextu není nezajímavé odvolání Pavla Mandyse pro údajný střet zájmů z Rady ČLC na jaře tohoto roku, které rozložilo názorové síly v radě jednoznačněji ve prospěch nových záměrů), případně aby neměla dostatečné informace, eventuálně jí byla k diskuzi předložena druhořadá témata; 2. vyhnout se hlasování a nahradit ho diskuzí; 3. legitimizovat rozhodnutí na základě diskuze, která je považována za souhlas. Na posledním zasedání Rady ČLC tato strategie částečně selhala, protože byla vyvolána hlasování a část radních chtěla vést diskuzi o podstatných tématech. Pozoruhodný byl i moment, kdy se předseda komise pokusil sám vyvolat odhlasování nové koncepce, což ovšem i ti radní, kteří hlasovali pro jmenování M. Krafla, podpořit dost dobře nemohli. Chápu, jak je tato strategie účinná pro budování vlivu, šíření a legitimizaci vlastních rozhodnutí. Chápu také, že v hierarchicky strukturované organizaci je diskuze podřízených nad nějakým tématem a rozhodnutí na základě této diskuze účinnou a legitimní technikou řízení. Ovšem ve chvíli, kdy se použije na orgán, jako je Rada ČLC, u něhož se přepokládá nezávislost, tak se s radními jedná obdobně jako se zaměstnanci MZK a ze strategie firemního řízení se stává nástroj ovlivňování.   Řada lidí se při zakládání ČLC podivovala nad tím, že má instituce se sídlem v Praze spadat pod Moravskou zemskou knihovnu v Brně, a nikoliv třeba pod pražský Institut umění. Bude podle vás nyní vliv MZK na chod ČLC ještě sílit? Ta konstrukce je stále ještě nelogická a obtížně zapamatovatelná pro kolegy v ČR i zahraničí, organizační strukturu musíte neustále vysvětlovat, stejně jako čelit otázce, proč je právě taková. Není totiž zvykem, aby instituce jako ČLC se sídlem například v Bratislavě spadala pod krajskou knihovnu v Košicích, pokud použiji příměr ze slovenských reálií. Ostatně to, že národní veletržní prezentace a státní literární agenturu provozuje knihovna, je, myslím, světové unikum. Na otázku, zda bude sílit vliv MZK na chod centra, nelze dost dobře odpovědět, je stále její čtvrtou sekcí, jakkoli tato situace měla být provizorní, jak píše ve svém komentáři k dění v ČLC na iLiteratuře Pavel Mandys, který byl při vyjednávání vzniku centra na ministerstvu kultury přítomen. To, co se nyní možná změní, je kultura komunikace centra s veřejností a těmi, pro něž má centrum fungovat – překladateli, autorskou komunitou, nakladateli, organizátory atd. To ovšem ukáže čas.    Martinu Kraflovi jsou zřejmě přičítány nemalé zásluhy jako programovému koordinátorovi – podle všeho úspěšného – projektu Českého roku kultury v Lipsku, jehož vrcholem byla prezentace české literatury na lipském knižním veletrhu. Jak se na jeho dosavadní působení ve službách MZK, potažmo české literatury díváte vy?  Pokud by bylo vypsáno výběrové řízení na nového vedoucího ČLC, M. Krafl by byl nepochybně jedním z nejserióznějších kandidátů. Nemyslím si, že by mi příslušelo posuzovat práci kolegy, k průběhu lipské prezentace jsem mu pogratuloval.    Nyní by mělo dojít k „dočasnému organizačnímu sloučení stávající činnosti ČLC a prezentace současné české literatury na zahraničních veletrzích zajišťované MZK“. Co to pro ČLC může znamenat? Obávám se dvojího: že se jedná o plíživou změnu, která vposledku povede k posílení veletržního oddělení MZK o úvazky a rozpočet literárního centra a k omezení jeho aktivit jako státní literární agentury. Děje se tak v situaci, kdy na veletržní prezentace České republiky už nejsou výjimečné prostředky přesahující 20 milionů Kč, jako to bylo na Lipsko. Evropské literární instituce typu ČLC mají běžně oddělení, které zařizuje veletržní prezentace, nikde to ovšem není tak, že veletržní oddělení vedle své specifické agendy provozuje činnost státní literární agentury. Nejistotu ve mně probouzí už sousloví „dočasné organizační sloučení“ – obávám se, že s dočasností tohoto sloučení to je obdobné jako s dočasným jmenováním nového vedoucího. Pokud budoucí vývoj moji obavu nepotvrdí, bude to jen dobře.    Udivilo mě, že vaše jméno figuruje i v obměněném seznamu členů týmu ČLC, kde jste uveden coby „koordinátor mezinárodní spolupráce“. Znamená to, že v práci pro centrum budete pod Kraflovým vedením pokračovat?  Ne, centrum opouštím s koncem července. Po podání výpovědi v květnu mi běží dvouměsíční výpovědní lhůta. Jsem vázán v pracovním poměru do jejího uplynutí, a do té doby zůstávám členem týmu ČLC.    Sám jste ovšem vyjádřil obavy z rozpadu stávajícího týmu ČLC na základě plánované personální restrukturalizace... Podle tiskové zprávy MZK chce M. Krafl představit za rok „novou strategii činnosti ČLC včetně jejího personálního zabezpečení“. Vzhledem k tomu, že literární centrum disponuje pěti úvazky a o něco menší tým M. Krafla byl původně sestaven dočasně pro lipskou prezentaci, moje obava byla, že se stávající kolektiv koordinátorek a koordinátorů pro jednotlivé oblasti řízeně zčásti rozpadne a bude nahrazen asistentkami M. Krafla. Co by to znamenalo pro kontinuitu práce centra, si lze domyslet. Byl jsem ovšem ujišťován, že záměrem není výměna stávajícího týmu.   Jak jste vlastně spokojen s dosavadním fungováním ČLC? Dařilo se podle vás naplňovat koncepci, kterou jste dával dohromady ve spolupráci se svým týmem a za přispění odborné veřejnosti?  Věřím, že ano. Srovná-li člověk koncepci dostupnou na stránkách Czechlit.cz a aktivity centra, může si obrázek učinit sám. Po dvou letech existence fungují programy pro překladatele, zahraniční nakladatele, autorky a autory, informační servis, rozsáhlý rezidenční program v ČR, reprezentační výjezdy spisovatelek a spisovatelů se podporují formou otevřené výzvy, kde mohou žádat zahraniční organizátoři i sami tvůrci, ČLC má také řadu přímých spoluprací se zahraničními literárními organizátory, spolupracuje se sítí Českých center například na Ceně Susanny Roth pro překladatelský dorost, organizuje semináře pro zahraniční studenty češtiny, vydává publikace on-line i tiskem, pořádá nakladatelské zájezdy i program pro veřejnost, má řadu kontaktů. Nově je také partnerem v evropském projektu CELA (Connecting Emergin Literary Artists) pro autory a překladatele na začátku tvůrčí kariéry. Podařilo se mi dojednat, že se stalo členem sítě ENLIT (European Literature and Translation Network), která sdružuje 22 evropských literárních institucí, jež podporují literaturu a překlad v zahraničí, a kde je zastoupena jako jediná země Visegrádu. Za dva roky se tedy dotáhlo k evropskému standardu a to je laťka, která by se měla držet i nadále. Naprostá většina evropských států má instituci podobnou ČLC už desetiletí, na Slovensku od roku 1995, v Norsku od roku 1978. V Evropě jsme ji založili jako jedni z posledních. Mám radost, že i v oblasti institucionální podpory literatury jsme se – řečeno s mírnou nadsázkou – nyní začlenili do EU.    Důraz se kladl zejména na podporu mobility – výjezdů tuzemských autorů za hranice a pobytů zahraničních tvůrců v ČR. I to vám prý bylo vytýkáno? Ano, s tím, že ČLC je literární cestovní kancelář. Další výtkou, která zaznívala na radě ČLC, bylo, že autorský výjezd do zahraničí nemá automaticky dopad v podobě nově přeložené knihy. S takovými výhradami samozřejmě nesouhlasím. Vznik a vydání nového překladu je dlouhodobý komplexní proces, který se neodehraje z roku na rok. ČLC se věnuje zvýšenou měrou podpoře autorských prezentací v zahraničí proto, že v systému, který v ČR aktuálně panuje (MK ČR zajišťuje grantovou podporu knih v překladu, MZK byla pověřena zajišťováním veletržních prezentací v zahraničí), je mobilita profesionálů (autorů a tvůrců knih, zahraničních překladatelů a bohemistů, zahraničních nakladatelů) a pohyb informací o české literatuře v podstatě systémovou nikou, to znamená přirozenou agendou centra. Optimální by bylo, kdyby toto všechno bylo pod jednou střechou, jako je tomu například v severských zemích či v Beneluxu, z řady důvodů to ale nejde. Například granty na podporu překladu a vydávání českých knih v zahraničí spadají pod MK ČR ze zákona.    Do konce letošního roku měla být připravena také koncepce české sekce ČLC. Domníváte se, že v její přípravě bude pokračovat i nový vedoucí? A v čem by měla činnost české sekce spočívat? Idea vzniku české sekce ČLC spadá do doby jeho vzniku, kdy ještě nebylo jednoznačně jasné směřování centra. Jedním z možných vzorů byl polský Institut knihy, který zajišťuje pobídky a programy pro polskou literaturu doma i v zahraničí. Vzhledem k rozpočtu a počtu zaměstnanců se ale velmi rychle vykrystalizovala identita ČLC jako státní literární agentury exportního typu. Pokud nedojde k navýšení rozpočtu a úvazků, s čímž nyní nelze počítat, byla by snaha o zřízení domácí sekce na úkor aktuálního fungování. V tomto bodě tedy ideálu koncepce z roku 2017 teď skutečně nelze vyhovět.    Co vám osobně přinesly dva roky strávené v čele ČLC? Spoustu zkušeností, jež všechny v tuhle chvíli asi ještě neumím pojmenovat a zhodnotit. Co mě napadá jako první: řadu skvělých kolegyň a kolegů, vědomí toho, že administrativní zátěž státních institucí nestojí v cestě realizaci skvělých věcí, je-li k nim dobrá vůle a počítá-li člověk s tím, že udělat něco ve státní sféře je nejméně třikrát pomalejší proces než v nestátním sektoru. Poznání, že prostředí, kde platí zákony Jante (deset přikázání formulovaných norským spisovatelem Akselem Sandemosem a poprvé publikovaných roku 1933 v jeho knize Uprchlík kříží svou stopu; pozn. red.) a chybí dialog, mi úplně nesvědčí i to, že přísně hierarchizované řízení a motivace stresem jsou dlouhodobě neefektivní. Utvrzení v tom, že profesionalita a empatie vůči těm, jimž má být služba nějaké instituce určena, je základem jejího dobrého fungování. Poznání, že racionalita a objektivní zdůvodňování jsou často jen rétorikou emocí... atd. A v neposlední řadě vlastně radost z toho, že ČLC už není jen abstraktní záměr, ale velmi konkrétní činitel v literárním provozu.  {/mprestriction}  Ondřej Buddeus (*1984) je básník, překladatel, redaktor, editor, někdejší šéfredaktor literárního časopisu Psí víno a dlouholetý kulturní organizátor. Absolvoval skandinavistiku (norština) a překladatelství (němčina), pobýval na zahraničních stážích především v Norsku a Německu. Spolupracoval s řadou kulturních organizací v ČR a napříč Evropou. Za svou debutovou sbírku 55 007 znaků včetně mezer (2011) obdržel Cenu Jiřího Ortena. Dále je mj. autorem básnických sbírek Rorýsy (2012) a Zóna (2016) či spoluautorem knihy pro děti Hlava v hlavě (s Davidem Böhmem, 2013), oceněné ve své kategorii cenou Magnesia Litera, Zlatou stuhou i cenou pro Nejkrásnější české knihy roku. Od jara 2017 do léta 2019 byl vedoucím nově založeného Českého literárního centra.

Čas načtení: 2025-02-05 08:56:00

Polovina Čechů plánuje zimní dovolenou na horách: 3/4 budou platit digitálně

Praha 5. února 2025 (PROTEXT) - Zimní sezóna pro řadu Čechů představuje možnost užít si zasloužený odpočinek v zasněžených střediscích. Z nového průzkumu* společnosti Visa vyplývá, že polovina Čechů plánuje strávit zimní dovolenou na horách. Tři čtvrtiny Čechů, kteří se letos chystají na zimní dovolenou, chtějí platit kartou, chytrým telefonem nebo hodinkami a více než polovina Čechů zde plánuje denně utratit mezi 1000 a 3000 Kč na osobu. Průzkum také odhalil rostoucí preferenci kombinace aktivní dovolené a odpočinku.8/10 respondentů plánuje strávit zimní dovolenou v tuzemsku. Ti, kteří plánují vycestovat do zahraničí, se nejčastěji chystají do Rakouska, na Slovensko a do Itálie. Kromě výběru destinace věnují Češi pozornost pohodlí a bezpečnosti po celou dobu dovolené.Digitální platby jsou klíčem ke spokojeným zákazníkůmJak potvrzují výsledná čísla, pokud by v lyžařských střediscích nebyly přijímány digitální platby, značný počet zákazníků by utratil méně (19 %), přešel by rovnou ke konkurenci (19 %) nebo by se příště na stejné místo nevrátil (13 %). Celkově 71 % Čechů chce na sjezdovky vyrazit bez peněženky, pouze s mobilním telefonem v kapse nebo chytrými hodinkami. Digitálně nejčastěji platíme za občerstvení (39 %), ubytování (22 %) a skipasy (13 %).Nejvíce respondentů si stěžuje na nemožnost platit kartou v restauracích a občerstvení (33 %), na parkovišti (31 %) a v obchodech (19 %). Naopak chválí možnost platit digitálně za skipasy, kde se s problémem setkalo pouze 12 % respondentů.„Žijeme ve světě okamžitých plateb. Zákazníci i firmy stále více očekávají bezproblémové transakce bez ohledu na to, od koho nakupují nebo komu prodávají. Firmy chtějí mít rychlejší přístup ke svým finančním prostředkům a zákazníci chtějí mít možnost používat preferované platební metody po celém světě. Zimní destinace nejsou výjimkou. Naše data jasně ukazují, že Češi při zimních dovolených stále více upřednostňují digitální platby, které považují za pohodlné, bezpečné a rychlé. Možnost platit kartou nebo mobilem je pro mnoho lidí důležitým faktorem při rozhodování, kam se vydají, protože digitální platby mohou cestování výrazně zjednodušit. Podniky, které neumožňují digitální platby, riskují ztrátu zákazníků, zejména ve vysoce konkurenčním prostředí jako jsou lyžařská střediska. Porozumění požadavkům na jednodušší a pohodlnější život je klíčové pro udržení konkurenceschopnosti podniků a rozvoj prosperující ekonomiky. Žijeme v mimořádně zajímavé době, kdy máme příležitost pomáhat našim klientům a partnerům nejen zvládat tyto změny, ale také se připravovat na novou éru podnikání,“ řekl Petr Polák, Country Manager pro Českou republiku společnosti Visa.Kombinace aktivit a relaxace je stále oblíbenějšíČeši během zimní dovolené stále častěji kombinují sportovní aktivity s kulturními a relaxačními zážitky. Mezi oblíbené aktivity patří nejen lyžování a snowboarding, ale také pěší turistika, návštěva místních památek, wellness procedury a kulinářské speciality.Více než polovina Čechů (51 %) plánuje na zimní dovolené utratit denně v průměru 1 000 až 3 000 Kč na osobu. Téměř čtvrtina Čechů (23 %) plánuje letos alespoň dvě dovolené na horách, přičemž ve většině případů bude pobyt trvat 2-3 dny.Kromě Čechů se na zimní dovolenou chystá i mnoho Bulharů, Rumunů a Slováků. Do Rakouska se chystá 17 % Čechů, na Slovensko a do Itálie 8 %. Naopak na českých horách můžeme podle průzkumu očekávat nejvíce turistů ze Slovenska (9 %) a Polska (7 %).Visa tipy na cesty do zahraničíPlatby v zahraničíPři platbě kartou Visa nebo výběru hotovosti z bankomatu v zahraničí si cestující může vybrat, zda chce platit v místní nebo domácí měně. Volba místní měny může znamenat výhodnější směnný kurz.Příznivé směnné kurzyPlatba kartou Visa v zahraničí může být výhodnější než nákup měny ve směnárně.Klid v dušiPlatba kartou Visa v zahraničí vám zajistí klid, protože tuzemské i mezinárodní platby jsou chráněny řadou různých metod.BezpečnostPlatby Visa v zahraničí jsou chráněny před podvody stejnými high-tech systémy, jako platby doma. Proto jsou bezpečné bez ohledu na to, kde platíte.JednoduchostPoužívání jednoduchých a pohodlných platebních metod Visa umožňuje cestovat bez zbytečných starostí.Široká akceptační síťVisa umožňuje snadno a pohodlně platit po celém světě ve více než 100 milionech obchodů ve více než 200 zemích a závislých územích – všude tam, kde je zobrazeno logo Visa. * O průzkumuSběr dat provedla společnost Response Now s.r.o. v prosinci 2024 na reprezentativním vzorku české internetové populace ve věku 18-60 let s celkovým počtem 1000 respondentů.   

Čas načtení: 2020-06-22 11:36:34

Vladimír Putin: Skutečné ponaučení ze 75. výročí druhé světové války

Ruský prezident Vladimír Putin napsal článek o událostech 2. světové války pro americký časopis National Interest. Zveřejňujeme jej v plném znění. Uběhlo 75 let od konce Velké vlastenecké války. Za tyto roky vyrostlo hned několik generací. Změnila se politická mapa planety. Neexistuje již Sovětský svaz, který grandiózně a drtivě vyhrál nad nacismem a zachránil celý svět. I samotné události této války jsou i pro její účastníky v dávné minulosti. Ale proč se v Rusku 9. květen slaví jako hlavní svátek, ale 22. června jakoby život umírá a v krku máme hroudu? Hodnoty ruské společnosti Říká se, že válka zanechala hlubokou stopu v historii každé rodiny. Pod těmito slovy jsou osudy miliony lidí, jejich utrpení a bolest ze ztrát rodin. Hrdost, pravda a vzpomínka. Pro mé rodiče byla válka velkým utrpením při blokádě Leningradu, kde zemřel můj dvouletý bratr Víťa a kde zázrakem přežila má matka. Otec odešel dobrovolně na frontu bránit své rodné město, zachoval se stejně jako miliony sovětských občanů. Bojoval na Něvském pětníku, byl těžce zraněn. A čím jsou tato léta vzdálenější, tím víc si chci s rodiči promluvit a zjistit podrobnosti o válečném období v jejich životě. Ale už není možné se na nic zeptat, proto v srdci posvátně uchovávám rozhovory s otcem a mámou na toto téma, jejich emoce. Pro mě a mé vrstevníky je důležité, aby naše děti, vnuci a pravnuci chápali, jakou zkouškou a utrpením si museli projít jejich předci. Jak, proč to zvládli a zvítězili? Kde se vzala jejich vskutku železná síla ducha, která překvapovala a uchvacovala celý svět? Ano, oni bránili své domovy, děti, blízké a rodinu. Ale všechny spojovala láska k vlasti. Tento hluboký a osobní pocit je v celé své velikosti odražen v samotné podstatě našeho národa a stal se jedním z určujících v jeho hrdinném a obětavém boji proti nacistům. Často si pokládám otázku, jak se dnešní generace bude chovat, jak se zachová v kritické situaci? Vidím mladé lékaře, zdravotní sestry, absolventy, kteří se dnes vrhají do červené zóny, aby mohli zachránit lidi. Naši vojáci během boje proti mezinárodnímu terorismu na severním Kavkazu a v Sýrii neuhnou ani o krok, jsou to mladí kluci! Mnohým bojovníkům legendární, nesmrtné šesté výsadkové roty bylo 19 až 20 let. Ale všichni ukázali, že si zaslouží stejné uznání jako vojáci, kteří bránili naši vlast ve Velké vlastenecké válce. Proto jsem přesvědčený, že v charakteru národů Ruska je vyplnění svého dluhu, pokud si to okolnosti vyžádají, aniž by se lidé litovali. Obětavost, patriotismus, láska k rodnému domu, ke své rodině, k vlasti. Všechny tyto hodnoty jsou i dnes pro ruskou společnost fundamentální a stěžejní. Na těchto hodnotách v mnohém stojí suverenita naší země. Dnes se u nás objevily nové tradice, které samy vznikly vůlí národu, například Nesmrtelný pluk. Je to pochod naší vděčné vzpomínky, krevního a živého spojení mezi generacemi. Miliony lidí vychází na průvod s fotografiemi svých blízkých, kteří ubránili naši vlast a zadupali nacismus. To znamená, že jejich životy, utrpění a oběti, vítězství, kterou nám předali, nikdy nebudou zapomenuty. Naše odpovědnost před minulostí a budoucností je taková, že nesmíme dopustit, aby se tyto tragédie opakovaly. Proto považuji za svůj dluh, abych vystoupil se článkem o 2. světové válce a Velké vlastenecké válce. Nejednou jsem tuto myšlenku projednával v rozhovorech se světovými lídry, narazil jsem na jejich pochopení. Na konci minulého roku, na summitu lídrů zemí SNS, jsme všichni byli jednotní. Je důležité potomkům předat vzpomínku na to, že vítězství nad nacismem dosáhl především sovětský národ, že v tomto hrdinném boji – na frontě, v týlu, vedle sebe – stáli zástupci všech republik Sovětského svazu. Tehdy jsme s kolegy mluvili o nelehké předválečné době. Tento rozhovor v Evropě i ve světě vyvolal velký ohlas. To znamená, že návrat k lekcím minulosti je skutečně nutný a aktuální. Zároveň se vyhrnulo i mnoho emocí, špatně skrývaných komplexů a hlasitých obvinění. Řada politiků ze zvyku rychle prohlásila, že se Rusko snaží přepsat historii. Zároveň však nedokázali vyvrátit jediný fakt, jediný argument. Bezpochyby je těžké a nemožné vést spory o originálních dokumentech, které mimochodem nejsou uloženy pouze v ruských, ale i v zahraničních archivech. Neefektivní Společnost národů Proto je nutné pokračovat v analýze důvodů, které vedly ke světové válce, přemýšlet o jejích složitých událostech, tragédiích a vítězství, o jejích lekcích pro naše státy a celý svět. A opakuji, že tady je principiálně důležité se opírat pouze o archivní materiály, svědectví současníků a vyloučit jakékoliv ideologické a politické dohady. Ještě jednou připomínám zřejmou věc. Hloubkové důvody 2. světové války v mnohém vyplývají z rozhodnutí přijatých na základě výsledků 1. světové. Versailleská smlouva se pro Německo stala symbolem hluboké nespravedlnosti. Fakticky šlo o okradení státu, který západním zemím musel vyplatit obrovské reparace, které zničily jeho ekonomiku. Vrchní velitel spojeneckých vojsk, francouzský maršál Ferdinand Foch prorocky charakterizoval Versailles: „Není to mír, ale příměří na dvacet let.“ Právě národní ponížení vytvořilo živnou půdu pro radikální a odvetné nálady v Německu. Nacisté zručně hráli na tyto pocity, budovali svoji propagandu a slibovali, že Německo zbaví od „dědictví Versailles“, obnoví jeho sílu. Tím ve skutečnosti tlačili německý národ do nové války. Paradoxně tomu přímo nebo nepřímo pomáhaly západní státy, především Velká Británie a USA. Jejich finanční a průmyslové kruhy zcela aktivně investovaly kapitály do německých fabrik a závodů, které vyráběly produkci vojenského určení. A mezi aristokraty a politickým establishmentem bylo dost přívrženců radikálních, krajně pravicových, nacionalistických hnutí, která získávala sílu nejen v Německu, ale i Evropě. Versailleský „mír“ zrodil početné skryté protiklady a jasné konflikty. Na jejich základě byly volně vítězi 1. světové války vytvořené hranice nových evropských států. Prakticky hned po jejich objevení se na mapě začaly územní spory a vzájemné stížnosti, které se změnily v časované bomby. Jedním z nejdůležitějších výsledků 1. světové války bylo vytvoření Společnosti národů. Do této mezinárodní organizace byly vkládány velké naděje na zajištění dlouhodobého míru, kolektivní bezpečnosti. Byla to progresivní myšlenka, postupná realizace, která by bez nadsázky mohla zabránit opakování hrůz globální války. Ale Společnost národů, ve které dominovaly vítězné velmoci – Velká Británie a Francie, ukázala svoji neefektivitu a jednoduše se utopila v prázdných rozhovorech. Ve Společnosti národů, ani na celém evropském kontinentu nebyly uslyšeny opakované výzvy Sovětského svazu na vytvoření rovnoprávného systému kolektivní bezpečnosti. Zejména šlo o uzavření východoevropského a ticho-oceánského paktu, který by postavil bariéru agresi. Tyto nabídky byly ignorovány. Společnost národů nemohla zabránit ani konfliktům v různých částech světa, jako je útok Itálii na Etiopii, občanská válka ve Španělsku, agrese Japonska proti Číně, anšlus Rakouska. A v případě Mnichovské dohody, které se kromě Hitlera a Mussoliniho účastnili lídři Velké Británie a Francie, s plným souhlasem Společnosti národů, došlo k rozdělení Československa. V této souvislosti poznamenám, že na rozdíl od mnohých vůdců Evropy se Stalin „nezašpinil“ osobní schůzkou s Hitlerem, který byl tehdy v západních kruzích považován za dost důstojného politika, byl vítaným hostem v evropských hlavních městech. Kruté a cynické rozdělení Československa Rozdělení Československa se zároveň s Německem účastnilo i Polsko. Předem a společně rozhodovaly, kdo dostane jaké oblasti československé země. 20. září 1938 velvyslanec Polska v Německu Józef Lipski oznámil polskému ministrovi zahraničí Józefu Beckovi následující ujištění Hitlera: „V případě, že mezi Polskem a Československem na půdě polských zájmů v Těšíně dojde ke konfliktu, Reich se postaví na naší (polskou) stranu.“ Vůdce nacistů dokonce napovídal a radil, aby začátek polských akcí „následoval až po německém obsazení Sudet“. V Polsku si byli vědomi toho, že bez podpory Hitlera by jejich dobyvačné plány byly odsouzeny k neúspěchu. Tady budu citovat zápis rozhovoru německého velvyslance ve Varšavě G. A. Moltkeho s Józefem Beckem z 1. října 1938 o polsko-českých vztazích a pozici SSSR v této otázce. A tohle je tam napsáno: „Pan Beck... vyjádřil velkou vděčnost za loajální podání polských zájmů na Mnichovské konferenci a také za upřímnost vztahů během českého konfliktu. Vláda a veřejnost (Polska) náležitě oceňují pozici führera a reichskanzlera.“ Rozdělení Československa bylo kruté a cynické. Mnichov zbořil dokonce ty formální křehké garance, které na kontinentu zůstávaly, ukázal, že vzájemné dohody nic nestojí. Právě Mnichovská dohoda posloužila jako ten spouštěč, po kterém velká válka v Evropě byla nevyhnutelná. Dnes by evropští politici, především polské vedení, chtěli „zamlčet“ Mnichov. Proč? Nejen proto, že jejich strany tehdy zradily své závazky, podpořily Mnichovskou dohodu a některé se dokonce účastnily rozdělování kořisti, ale i proto, že je trochu nepohodlné vzpomínat, že v těchto dramatických dnech roku 1938 se za Československo postavil pouze SSSR. Sovětský svaz se na základě svých mezinárodních závazků, včetně dohod s Francií a Československem, pokusil zabránit tragédii. Polsko sledovalo své zájmy a všemi silami bránilo vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě. Polský ministr zahraničí Jozéf Beck o tom 19. září 1938 přímo psal již zmíněnému velvyslanci Józefu Lipskému před jeho schůzkou s Hitlerem: „V průběhu loňského roku polská vláda čtyřikrát odmítla nabídku na připojení k mezinárodnímu zásahu na ochranu Československa.“ Británie a také Francie, která tehdy byla hlavním spojencem Čechů a Slováků, se vzdaly svých záruk a tuto východoevropskou zemi nechaly roztrhat. Nejen, že ji nechaly napospas, ale také šlo o snahu poslat nacisty na východ, kde se Německo a Sovětský svaz musely střetnout a zlikvidovat se. Právě v tom spočívala západní politika „míru“. A nejen vůči třetí říši, ale i vůči dalším účastníkům takzvaného paktu proti Kominterně – fašistické Itálii a militantnímu Japonsku. Její kulminací na Dálném východě byla anglo-japonská dohoda z léta roku 1939, díky které Tokio mělo v Číně volnou ruku. Vedoucí evropské velmoci nechtěly přiznávat, jaké smrtelné nebezpečí pro celý svět vychází z Německa a jeho spojenců, počítaly s tím, že se jich válka nebude týkat. Mnichovská dohoda Sovětskému svazu ukázala, že západní země budou řešit bezpečnostní otázky bez jeho zájmu a při vhodných okolnostech mohou založit protisovětskou frontu. Smlouva o neútočení s Německem Zároveň se Sovětský svaz do posledního momentu snažil využít jakoukoliv šanci na vytvoření protihitlerovské koalice, opakuji, že nehledě na pokryteckou pozici zemí Západu. Cestou výzvědných služeb sovětské vedení získávalo podrobné informace o zákulisních anglo‑německých kontaktech z léta roku 1939. Upozorňuji na to, že probíhaly velmi intenzivně, přičemž prakticky zároveň s trojstrannými jednáními zástupců Francie, Velké Británie a SSSR, která byla západními partnery vědomě natahována. V této souvislosti zmíním dokument z britských archivů. Je to instrukce britské vojenské mise, která do Moskvy dorazila v srpnu roku 1939. Přímo se v ní píše, že delegace musí „vést jednání velmi pomalu“, že „vláda Spojeného království není připravena přijmout podrobně popsané závazky, které mohou omezit naši svobodu akcí při jakýchkoliv okolnostech“. Poznamenám, že na rozdíl od Angličanů a Francouzů sovětskou delegaci vedli nejvyšší velitelé Rudé armády, kteří měli všechny potřebné pravomoci k „podepsání vojenské konvence v otázkách organizace vojenské obrany Anglie, Francie a SSSR proti agresi v Evropě". Svou roli v krachu jednání sehrálo Polsko, které nechtělo žádné závazky vůči sovětské straně. Dokonce pod tlakem západních spojenců polské vedení odmítalo společné akce s Rudou armádou v odporu proti Wehrmachtu. A když vyšel najevo přílet Joachima von Ribbentropa do Moskvy, Józef Beck nepřímo přes francouzské diplomaty informoval sovětskou stranu: „V případě společných akcí proti německé agresi spolupráce mezi Polskem a SSSR, při technických podmínkách, které je potřeba určit, není vyloučena." Zároveň svým kolegům vysvětlil: „Nejsem proti této formulaci pouze za účelem zlehčení taktiky a naše principiální pozice vůči SSSR je konečná a beze změn." V této situaci Sovětský svaz podepsal smlouvu o neútočení s Německem, fakticky to udělal jako poslední ze zemí Evropy. Přičemž na pozadí skutečné hrozby střetu na dvou frontách – s Německem na západu a s Japonskem na východě, kde už probíhaly intenzivní boje na řece Chalchyn gol. Stalin a jeho okolí si zaslouží mnohá spravedlivá obvinění. Pamatujeme si zločiny režimu proti vlastnímu národu, hrůzy masových represí. Opakuji, že sovětské vůdce je možné obviňovat v mnohém, ale ne v absenci chápání charakteru vnějších hrozeb. Viděli, že Sovětský svaz chtějí nechat jeden na jednoho s Německem a jeho spojenci, a jednali s chápáním tohoto reálného nebezpečí, aby získali drahocenný čas na posílení obrany země. Ohledně tehdy uzavřené smlouvy o neútočení je dnes mnoho rozhovorů a výhrad právě na adresu dnešního Ruska. Ano, Rusko je nástupnickým státem SSSR a sovětská doba se všemi jejími trumfy a tragédiemi je nedílnou součástí naše tisícileté historie. Ale také připomínám, že Sovětský svaz právně a morálně zhodnotil takzvaný pakt Ribbentrop-Molotov. V rozhodnutí Nejvyššího sovětu z 24. prosince roku 1989 jsou oficiálně odsouzeny tajné protokoly jako „akt osobní moci", který nijak neodráží „vůli sovětského národu, který nenese vinu na této dohodě". Společně s tím další státy raději nevzpomínají na dohody, na kterých stojí podpisy nacistů a západních politiků. Nemluvě už o právním nebo politickém zhodnocení takové spolupráce, včetně mlčenlivého kompromisního jednání některých evropských činovníků s barbarskými plány nacistů až do jejich přímého ocenění. O čemž svědčí i cynická fráze velvyslance Polska v Německu Józefa Lipského, která zazněla v rozhovoru s Hitlerem 20. září 1938: „Za vyřešení židovské otázky mu my (Poláci) postavíme... krásný památník ve Varšavě." My také nevíme, jestli existovaly nějaké „tajné protokoly“ a přílohy k dohodám řady zemí s nacisty. Nezbývá nám nic jiného, „než věřit slovům“. Zejména dodnes nebyly odtajněny materiály o tajných anglo-německých jednáních. Proto vyzýváme všechny státy, aby aktivizovaly proces otevření svých archivů, publikaci dříve neznámých dokumentů předválečné a válečné doby, jako to v posledních letech dělá Rusko. Jsme tady připraveni k široké spolupráci a společným výzkumným projektům vědců a historiků. Západní spojenci nevyplnily polské naděje Ale vrátíme se k událostem přímo předcházejícím 2. světové válce. Bylo naivní věřit, že Hitler po vyrovnání se s Československem nepředloží další územní nároky. Tentokrát svému nedávnému spoluúčastníku rozdělení Československa – Polsku. Tady mimochodem důvodem posloužilo také dědictví Versailles – osud takzvaného Gdaňského koridoru. Následovala tragédie Polska, která leží na svědomí tehdejšího polského vedení, které bránilo uzavření anglo‑franko‑sovětské vojenské unie a spoléhalo na pomoc západních partnerů, čímž svůj národ vystavili hitlerovské likvidační mašinérii. Německý útok se vyvíjel v souladu s doktrínou blitzkrieg. Nehledě na hrdinný odpor polské armády byla už týden po začátku války, 8. září 1939, německá vojska na přístupových cestách do Varšavy. A vojenské a politické špičky Polska 17. září utekly na území Rumunska a zradily svůj národ, který nadále bojoval proti agresorům. Západní spojenci nevyplnily polské naděje. Po vyhlášení války Německu se francouzská vojska dokázala dostat pouze několik desítek kilometrů na německé území. Vypadalo to pouze jako demonstrace aktivních akcí. Navíc anglo-francouzská Nejvyšší válečná rada, která se poprvé sešla 12. září ve francouzském Abbeville, rozhodla o úplném ukončení útoku kvůli rychlému vývoji situaci v Polsku. Začala nechvalně proslulá „podivná válka“. Evidentní přímá zrada ze strany Francie a Anglie svých závazků vůči Polsku. Později během Norimberského procesu němečtí generálové vysvětlili svůj tak rychlý úspěch na východě, bývalý velitel štábu operativního vedení Nejvyššího hlavního velení Ozbrojených sil Německa, generál Alfred Jodl přiznal: „Pokud jsme ještě v roce 1939 neutrpěli žádnou porážku, tak jen proto, že asi 110 francouzských a anglických divizí stojících během naší války s Polskem na Západě proti 23 německým divizím zůstávalo zcela pasivní." Nechal jsem si z archivů vynést celek materiálů spojených s kontakty SSSR a Německa v dramatických srpnových a zářijových dnech roku 1939. Jak svědčí dokumenty, bod 2 Tajného protokolu k Dohodě o neútočení mezi Německem a SSSR z 23. října 1939 stanovoval, že v případě územní a politické přestavby oblastí, které spadají do složení polského státu, hranice sfér vlivu obou zemí musí „přibližně probíhat po linii řek Narew, Visla a San“. Jinými slovy do sovětské sféry vlivu spadaly nejen území, na kterých převážně žilo ukrajinské a běloruské obyvatelstvo, ale i historické polské země mezi řekami Bug a Visla. O tomto faktu neví zdaleka všichni. Stejně jako o tom, že hned po útoku na Polsko v prvních zářijových dnech roku 1939 Berlín vytrvale a opakovaně vyzýval Moskvu k připojení se do válečných akcí. Sovětské vedení však podobné výzvy ignorovalo a do posledních chvil se nechtělo nechat zatáhnout do dramaticky se vyvíjející situace. Až když bylo zcela jasné, že Velká Británie a Francie svému spojenci nepomůžou a Wehrmacht dokáže rychle okupovat celé Polsko a fakticky se dostat na přístupové cesty k Minsku, bylo rozhodnuto, že ráno 17. září byly jednotky Rudé armády vyslány na takzvané Kresy – dnes jsou to části území Běloruska, Ukrajiny a Litvy. Je zřejmé, že jiné varianty nezbývaly. V opačném případě by se rizika pro Sovětský svaz mnohonásobné zvýšila, protože, opakuji, stará sovětsko‑polská hranice probíhala několik desítek kilometrů od Minsku a nevyhnutelná válka s nacisty by pro zemi začala ve velmi nevýhodných strategických pozicích. A miliony lidí různých národností, včetně Židů, žijících u Brestu a Grodna, Přemyšle, Lvovu a Vilniusu by byly ponechány napospas nacistům a jejich místním přisluhovačům – antisemitům a radikálním‑ nacionalistům. Právě tento fakt, že Sovětský svaz se do poslední možné chvíle snažil vyhnout účasti v začínajícím konfliktu a nechtěl hrát na straně Německa, vedl k tomu, že k reálnému setkání sovětských a německých vojsk došlo mnohem východněji, než byly hranice domluveny v tajném protokolu. Ne po Visle, ale po takzvané Curzonově linii, která již v roce 1919 byla Trojdohodou navržena jako východní hranice Polska. Sovětský svaz se nenechal přemluvit Německem ke společným akcím Jak je známo, podmiňovací způsob se jen těžko používá k již uplynulým událostem. Řeknu jen, že v září 1939 sovětské vedení mělo možnost posunout západní hranice SSSR ještě dále na západ až k Varšavě, ale rozhodlo se to neudělat. Němci navrhli zafixovat nový status quo. 28. září 1939 v Moskvě Joachim von Ribbentrop a Vjačeslav Molotov podepsali Německo-sovětskou smlouvu o přátelství, spolupráci a vymezení demarkační linie a také tajný protokol o změně státní hranice, za kterou byla považována demarkační linie, kde de facto stály dvě armády. Na podzim 1939, když řešil své vojenské a strategické obranné úkoly, Sovětský svaz zahájil proces inkorporace Lotyšska, Litvy a Estonska. Jejich vstup do SSSR byl realizován na dohodě při souhlasu zvolených vlád. To odpovídalo normám mezinárodního a státního práva té doby. Navíc Litvě byly v říjnu 1939 vráceny Vilnius a okolní oblasti, které dříve patřily Polsku. Pobaltské státy si ve složení SSSR zachovaly své orgány, jazyk, měly zástupce v sovětských nejvyšších strukturách. Všechny tyto měsíce pokračoval pro cizí oči neviditelný diplomatický a vojensko‑politický boj, práce rozvědky. V Moskvě chápali, že před ní stojí nesmiřitelný a krutý nepřítel a že skrytá válka s nacismem už probíhá. A neexistují žádné základy k tomu, aby oficiální prohlášení a formální nóty těch let sloužily jako důkazy „přátelství" mezi SSSR a Německem. Aktivní obchodní a technické kontakty SSSR neměl pouze s Německem, ale i s jinými státy. Přitom se Hitler několikrát snažil zatáhnout SSSR do souboje proti Velké Británii, ale sovětské vedení tomuto přemlouvání nepodlehlo. Poslední pokus přesvědčit Sovětský svaz ke společným akcím Hitler přijal během návštěvy Molotova do Berlína v listopadu 1940. Ale Molotov přesně vyplnil příkazy Stalina a omezil se pouze na rozhovory o myšlence Němců ohledně připojení SSSR k Paktu tří – unie Německa, Itálie a Japonska, který byl podepsán v září 1940 a byl zaměřen proti Velké Británii a USA. Ne náhodou již 17. listopadu Molotov instruoval sovětského zplnomocněného představitele v Londýně Ivana Majského: „K vaší orientaci... Žádná smlouva v Berlíně podepsána nebyla a ani se to nepředpokládalo. V Berlíně se všechno omezilo... výměnou názorů... Němci a Japonci by nás zřejmě chtěli postrčit k Perskému zálivu a Indii. Upustili jsme od projednávání této otázky, protože takové rady ze strany Německa považujeme za nemístné.“ A 25. listopadu sovětské vedení tady zcela postavilo tečku. Oficiálně Berlínu navrhlo pro nacisty nepřijatelné podmínky, včetně vyvedení německých vojsk z Finska, smlouvu o vzájemné pomoci mezi SSSR a Bulharskem a řadu jiných, tím zároveň vědomě vyloučilo jakékoliv možnosti připojení k Paktu tří. Tato pozice definitivně upevnila führera v jeho záměru rozpoutat válku proti SSSR. A už v prosinci Hitler zavrhl všechna varování svých stratégů o katastrofickém nebezpečí války na dvou frontách a schválil plán operace Barbarossa. Udělal to, když chápal, že právě Sovětský svaz je hlavní silou, která mu stojí na cestě v Evropě, a nadcházející střet na východě rozhodne o výsledku světové války. A nepochyboval o tom, že pochod na Moskvu bude rychlý a úspěšný. Chtěl bych speciálně poznamenat, že západní státy tehdy fakticky souhlasily se sovětskými akcemi, přiznaly snahu Sovětského svazu o zajištění své bezpečnosti. Ještě 1. října 1939 tehdejší bývalý velitel britské admirality Winston Churchill ve vystoupení v rádiu řekl: „Rusko provádí studenou politiku vlastních zájmů... Pro ochranu Ruska před nacistický nebezpečím bylo nutné, aby ruské armády stály na této linii (nové západní hranici).“ 4. října 1939 ve Sněmovně lordů britský ministr zahraničí Edward Wood, 1. hrabě z Halifaxu, oznámil: „...Musíme připomenout, že akce sovětské vlády spočívaly v přesunu hranice do té linie, která byla doporučena během Versailleské konference lordem Georgem Curzonem... Pouze přivádím historická fakta a předpokládám, že jsou nepopiratelná.“ Známý britský a politický státní činovník David Lloyd George zdůrazňoval: „Ruské armády obsadily území, která nejsou polská a která byla silou obsazena Polskem po 1. světové válce... Bylo by zločinným šílenstvím postavit ruský posun na jednu desku s posunem Němců.“ A v neformálních rozhovorech se sovětským zplnomocněncem Ivanem Majským angličtí vysoce postavení politici a diplomaté mluvili otevřeněji. Náměstek ministra zahraničí Velké Británie Rab Butler 17. října 1939 uvedl: „...V anglických vládních kruzích si myslí, že se nedá mluvit o návratu západní Ukrajiny a Běloruska Polsku. Pokud by se podařilo vytvořit etnografické Polsko skromných rozměrů se zárukou nejen SSSR a Německa, ale také Anglie a Francie, tak by to britská vláda považovala za zcela uspokojivé.“ 27. října 1939 hlavní poradce Nevilla Chamberlaina Harold Wilson řekl: „Polsko musí... být obnoveno jako samostatný stát na své etnografické základně, ale bez západní Ukrajiny a Běloruska.“ Stojí za zmínku, že během těchto rozhovorů byla sondována půda ke zlepšení sovětsko-britských vztahů. Tyto kontakty v mnohém položily základ budoucího spojenectví a protihitlerovské koalice. Mezi národními prozíravými politiky vyčníval Winston Churchill, který nehledě na známou antipatii k SSSR i dříve vystupoval za spolupráci s ním. Ještě v květnu 1939 v Dolní sněmovně Spojeného království oznámil: „Ocitneme se ve smrtelném nebezpečí, pokud nedokážeme vytvořit velký svaz proti agresi. Bylo by největší hloupostí, pokud bychom zamítli přirozenou spolupráci se sovětským Ruskem.“ A již po začátku bojových akcí v Evropě – na schůzce s Ivanem Majským 6. října 1939 – důvěrně řekl: „...Mezi Velkou Británií a SSSR nejsou žádné velké rozpory, čímž nejsou důvody k napjatým a nevyhovujícím vztahům. Britská vláda... by chtěla rozvíjet... obchodní vztahy. Byla by připravená také projednat všelijaká další opatření, která mohou napomoci zlepšení vzájemných vztahů.“ Posmívání se a výsměch paměti je podlost Druhá světová válka nezačala náhle, nezačala nečekaně. Ani agrese Německa proti Polsku nebyla náhlá. Byla výsledkem mnohých tendencí a faktorů v mírové politice té doby. Všechny předválečné události se spojily do jednoho nešťastného řetězu. Ale bezpochyby největší tragédii v historii lidstva podnítily státní egoismus, zbabělost, podpora sílícího agresora, nepřipravenost politických elit a hledání kompromisu. Proto není spravedlivé tvrdit, že dvoudenní návštěva Moskvy nacistického ministra zahraničí Ribbentropa je hlavním důvodem vypuknutí 2. světové války. Všechny přední státy v různých stupních nesou svůj podíl viny za její začátek. Každá páchala nenapravitelné chyby, sebevědomě předpokládala, že je možné obelstít ostatní, zajistit si jednostranné výhody nebo zůstat stranou od blížící se světové bídy. A za takovou krátkozrakost, za odmítnutí vytvoření systému kolektivní bezpečnosti musely platit miliony životů, kolosálními ztrátami. Píšu o tom bez nejmenší snahy převzít roli soudce, někoho obvinit nebo zprostit viny, nebo vyvolat nový kolotoč mezinárodního informačního boje na historickém bojišti, který proti sobě může postavit státy a národy. Myslím si, že hledáním promyšlených hodnocení minulých událostí by se měla zabývat akademická věda v širokém zastoupení uznávaných vědců z různých zemí. Všichni potřebujeme pravdu a objektivitu. Ze své strany jsem vždy vyzýval a vyzývám kolegy ke klidnému, otevřenému a důvěrnému dialogu, k sebekritickému a nezaujatému pohledu na společnou minulost. Takový přístup umožní nezopakování tehdy spáchaných chyb a zajistí mírový a úspěšný rozvoj na dlouhé roky dopředu. Ale mnozí naši partneři zatím nejsou připraveni na společnou práci. Naopak sledují své cíle, zvyšují proti naší zemi počet a měřítka informačních útoků, chtějí nás donutit k omluvám a pocitu viny, přijímají zcela pokrytecké politizované deklarace. Například 19. září 2019 Evropským parlamentem schválená rezoluce O důležitosti evropské paměti pro budoucnost Evropy přímo obvinila SSSR společně s nacistickým Německem z rozpoutání 2. světové války. Samozřejmě žádné zmínky o Mnichovu neobsahuje. Myslím si, že podobné „papíry", nemohu tuto rezoluci nazvat dokumentem, při jasné kalkulaci skandálu nesou nebezpečné a reálné hrozby. Vždyť rezoluci přijal zcela vážený orgán. A co ukázal? Ačkoliv je to smutné, záměrnou politiku na zničení poválečného světa, jehož vytvoření bylo dílem cti a odpovědnosti zemí, jejichž řada představitelů dnes hlasovalo pro tuto lživou deklaraci. A tímto způsobem sáhli na závěry Norimberského procesu, na úsilí světového společenství, které po vítězném roce 1945 vytvořilo univerzální mezinárodní instituty. V této souvislosti připomínám samotný proces evropské integrace, během které byly vytvořeny odpovídající struktury, včetně Evropského parlamentu. Tento proces byl možný jen díky lekcím z minulosti a jejich jasného právního a politického vyhodnocení. A ti, kteří ohrožují a zpochybňují tuto schodu, ničí základy celé poválečné Evropy. Kromě hrozby pro fundamentální principy světového pořádku je tady i morální a mravní strana. Posmívání se a výsměch paměti je podlost. Podlost bývá úmyslnou, pokryteckou, zcela vědomou, když v prohlášeních ohledně 75. výročí konce 2. světové války jsou vyjmenovávány všichni účastníci protihitlerovské koalice kromě SSSR. Podlost bývá zbabělou, když ničí památníky postavené na počest bojovníků proti nacismu a ostudné akce odůvodňují lživými slogany boje s nepohodlnou ideologií a jakoby okupací. Podlost bývá krutou, když ty, kteří vystupují proti neonacistům a následníkům banderovců, zabíjejí a pálí. Opakuji, podlost se projevuje různě, ale tím nepřestává být odpornou. Zapomínání na poučení z historie se nevyhnutelně promění v těžkou odplatu. Budeme tvrdě bránit pravdu založenou na dokumenty potvrzenými historickými fakty, budeme nadále čestně a nezaujatě mluvit o událostech 2. světové války. Na toto je také zaměřen náš rozsáhlý projekt na vytvoření v Rusku největší kolekce archivních dokumentů, filmových a fotografických historických materiálů z 2. světové války a předválečné doby. Taková práce již probíhá. Mnohé nové, nedávno nalezené, odtajněné materiály jsem použil i při přípravě tohoto článku. A v této souvislosti mohu odpovědně oznámit, že neexistují archivní dokumenty, které by potvrzovaly verzi o snaze SSSR zahájit preventivní válku proti Německu. Ano, sovětské vojenské vedení se drželo doktríny, že v případě agrese bude Rudá armáda rychle klást odpor nepříteli a přejde do protiútoku a povede válku na území protivníka. Ale takové strategické plány vůbec neznamenaly snahy, že by SSSR jako první zaútočil na Německo. Samozřejmě dnes historici mají k dispozici dokumenty válečného plánování, direktivy sovětských a německých štábů. Nakonec víme, jak se vyvíjely události ve skutečnosti. Z výšky těchto vědomostí mnozí diskutují o akcích, chybách, omylech vojensko-politického vedení země. V této souvislosti vám řeknu jedno: společně s obrovským potokem různých dezinformací sovětští lídři dostávali i reálné informace o připravované agresi nacistů. A v předválečných měsících přijali kroky namířené na zvýšení bojové připravenosti země, včetně skryté mobilizace, přemístění jednotek a rezerv z vnitřních okruhů k západním hranicím. Gigantická síla sovětského národa Vojna nebyla nečekaná, čekali ji, připravovali se na ní. Ale útok nacistů byl skutečně nevídaný v historii ničivé síly. 22. června 1941 Sovětský svaz narazil na nejsilnější, mobilizovanou a vycvičenou armádu světa, na kterou pracoval průmyslový, ekonomický a vojenský potenciál prakticky celé Evropy. Tohoto smrtonosného vpádu se neúčastnil pouze wehrmacht, ale také satelity Německa, vojenské kontingenty mnohých států evropského kontinentu. Nejtěžší vojenská porážka roku 1941 postavila zemi na hranici katastrofy. Bojová schopnost a řízení muselo být obnovováno mimořádnými metodami celkové mobilizace, zapojením všech sil státu a národu. Již v létě 1941 pod palbou nepřítele začala evakuace z východu země milionů obyvatel, stovek závodů a výrob. Za krátkou dobu byla v týlu zahájena výroba zbraní a munice, které se na frontu dostávaly již v první válečné zimě, k roku 1943 byly převýšeny výsledky vojenské výroby Německa a jeho spojenců. Za rok a půl sovětský lid dokázal to, co se zdálo nemožné, jak na frontě, tak v týlu. A dodnes je těžké si uvědomit, pochopit a představit, kolik neuvěřitelného úsilí, hrdinství, sebeobětavosti potřebovaly tyto obrovské úspěchy. Proti silné, po zuby ozbrojené, chladnokrevné a dobyvačné mašinérii nacistů se pozvedla gigantická síla sovětského národa, který se spojil ve snaze ochránit rodnou zemi, pomstít se nepříteli, který zničil mírový život, plány a naděje. Samozřejmě v době této strašné a krvavé války některé lidi přepadl strach, beznaděj a zoufalství. Nechyběly zrada a dezerce. Dávaly o sobě dávat znát kruté zlomy z revolucí a občanské války, nihilismus, posměšný vztah k národní historii, tradicím, víře, někteří se snažili lákat bolševiky, především v prvních letech po příchodu k moci. Ale celková nálada sovětských občanů a našich krajanů, kteří se ocitli v zahraničí, byla jiná – ochránit a zachránit vlast. To byl skutečný nezadržitelný závan. Lidé hledali oporu v pravých patriotických hodnotách. Nacističtí „stratégové“ byli přesvědčení, že obrovský mnohonárodnostní stát dokážou lehce dostat pod kontrolu. Počítali s tím, že nečekaná válka, její nemilosrdnost a nesnesitelnost, vyostří vztahy mezi národnostmi a země se rozdělí na části. Hitler přímo prohlašoval: „Naše politika vůči národům, které osídlily široké prostory Ruska, musí spočívat v tom, abychom podněcovali jakoukoliv formu sporů a rozkolu.“ Ale od prvních dnů bylo jasné, že tento plán nacistům nevyšel. Brestskou pevnost do poslední kapky krve bránili vojáci více než 30 národností. V průběhu celé války i ve velkých rozhodujících bitvách, i v obraně každého bojového pole, každého metru rodné země, vidíme příklady takové jednoty. Pro miliony evakuovaných se rodným domovem stalo Povolží a Ural, Sibiř, Dálný východ, republiky Střední Asie a Zakavkazska. Jejich obyvatelé se dělili i tím posledním, podporovali je vším, čím mohli. Družba národů, jejich vzájemná pomoc se pro nepřítele stala opravdovou neporazitelnou pevností. Do rozdrcení nacismu, ať se nyní snaží dokázat cokoliv, hlavní a rozhodující vklad vnesl Sovětský svaz, Rudá armáda. Hrdinové, kteří dokonce bojovali v obklíčení u Bělostoku, Mogilevu, Umaňu a Kyjevu, Vjazmy a Charkovu. Šli do útoku pod Moskvou a u Stalingradu, Sevastopolu a Oděsy, Kurskem a Smolenskem. Osvobozovali Varšavu, Bělehrad, Vídeň a Prahu. Zaútočili na Kaliningrad a Berlín. Hájíme skutečnou, ne uhlazenou nebo „lakovanou“, pravdu o vojně. Tuto národní, lidskou pravdu – surovou, hořkou a nelítostnou – v mnohém nám předali spisovatelé a básníci, kteří si prošli ohněm a peklem fronty. Pro moji, stejně jako pro jiné generace, jejich čestné, hluboké povídky, romány, pronikavá „důstojnická próza“ a básně navždy zanechaly stopu v duši, staly se důvodem úcty k veteránům, kteří pro vítězství udělali všechno, co mohli, vzpomínat na ty, kdo zůstal na bojových polí. Rudá armáda zničila 626 divizí zemí Osy I dnes mnou cloumají jednoduché a velké řádky básně Alexandra Tvardovského Padl jsem u Rže, která je věnována účastníkům krvavé a kruté bitvy Velké vlastenecké války na centrální části sovětsko‑německé fronty. Jen během bitvy o Ržev od října 1941 do března 1943 Rudá armáda ztratila, včetně raněných a zmizelých, 1 342 888 lidí. Nazývám tato shromážděná z archivních zdrojů, strašná, tragická a zdaleka neúplná čísla poprvé, čím vzdává hold paměti hrdinského činu známých i bezejmenných hrdinů, o kterých v poválečných letech z různých důvodů mluvilo nezaslouženě nespravedlivě, nebo se mlčelo úplně. Uvedu ještě jeden dokument. Je jím zpráva Mezinárodní komise pro reparace s Německem v čele s Ivanem Majským, který byl připraven v únoru roku 1945. Mezi úkoly komise patřilo vytvoření formule, podle které poražené Německo mělo nahradit škody vítězným státům. Komise došla k následujícímu závěru: „Množství Německem vložených vojákodnů na sovětské frontě překonává to samé množství na všech ostatních spojeneckých frontách, a to minimálně 10násobně. Sovětská fronta také odebírala čtyři pětiny německých tanků a okolo dvou třetin německých letounů.“ Celkově SSSR vynaložil okolo 75 procent všech vojenských úsilí protihitlerovské koalice. Rudá armáda za roky války zničila 626 divizí zemí Osy, 508 z nich byly německé. Americký prezident Roosevelt ve svém projevu z 28. dubna roku 1942 k americkému národu prohlásil: „Ruská vojska zničila a nadále ničí více živé síly, letounů, tanků a děl našeho společného nepřítele než všechny ostatní národy dohromady.“ Churchill v dopise Stalinovi z 27. září 1944 psal, že „právě ruská armáda vypustila střeva z německé vojenské mašinérie…“ Takové hodnocení rezonovalo po celém světě. Protože v těchto slovech je ta veliká pravda, o které tehdy nikdo nepochyboval. Téměř 27 milionů sovětských občanů zemřelo na frontách, v německém zajetí, zemřely hlady a bombardováním, v ghettech a pecích nacistických lágrů smrti. SSSR ztratil každého sedmého ze svých občanů, Velká Británie jednoho ze 127, USA jednoho z 320 lidí. Bohužel tento počet těžkých a nenahraditelných ztrát Sovětského svazu není konečný. Je před námi mravenčí práce na zjištění jmen a osudů všech zemřelých: vojáků Rudé armády, partyzánů, sabotérů, vojenských zajatců a obětí koncentračních táborů, civilních obyvatel, kteří byli zavražděni agresory. Takový je náš dluh. A zde má zvláštní roli hnutí lidí hledajících padlé, vojenští patrioti a dobrovolníci, projekty jako elektronický seznam informací Paměť národa, který je založen na archivních dokumentech. A, samozřejmě, pro řešení takového velkého humanitárního úkolu je nezbytná mezinárodní spolupráce. K vítězství vedlo úsilí všech občanů a národů, které bojovali se společným nepřítelem. Britská armáda ochránila svoji vlast před útokem, bojovala s nacisty a jejich satelity ve Středozemním moři, v severní Africe. Americká a britská vojska osvobozovala Itálii, otevřela druhou frontu. USA nanesly likvidační údery agresorovi v Tichém oceánu. Pamatujeme si kolosální oběti čínského národa a jeho obrovskou roli v likvidaci japonských militaristů. Nezapomeneme na vojáky „bojující Francie“, kteří nepřiznali hanebnou kapitulaci a pokračovali v boji s nacisty. My budeme vždy vděční za pomoc, kterou poskytovali spojenci, když Rudé armádě poskytovali munici, pohonné hmoty, potraviny a techniku. I ona byla podstatná – okolo sedmi procent z celkových objemů vojenské výroby Sovětského svazu. Heroizace nacistických spolupachatelů je zradou paměti našich otců a dědů Jádro antihitlerovské koalice se začalo vytvářet hned po útoku na Sovětský svaz, kdy ho USA a Velká Británie okamžitě podpořily v boji s hitlerovským Německem. Během Teheránské konference roku 1943 Stalin, Roosevelt a Churchill vytvořili alianci velkých mocností, dohodli se na vypracování koaliční diplomacie, společné strategie v boji proti společné smrtelné hrozbě. Lídrům Velké trojky bylo jasné, že spojení průmyslových zdrojů a vojenských potenciálů SSSR, USA a Velké Británie vytvoří jasnou převahu nad protivníkem. Sovětský svaz v plném rozsahu plnil své povinnosti plynoucí ze spojenectví, vždy podával pomocnou ruku. Velkou operací Bagration v Bělorusku Rudá armáda podpořila výsadek anglo-amerických výsadkářů v Normandii. V lednu roku 1945, poté, co se naši probojovali k řece Odra, Rudá armáda zneškodnila poslední velký útok wehrmachtu na západní frontě, v Ardenách. A tři měsíce po vítězství nad Německem SSSR zcela podle Jaltských dohod vyhlásil válku Japonsku a uštědřil porážku milionové Kuantungské armádě. Ještě v červenci roku 1941 sovětské vedení prohlásilo, že „cílem války proti fašistickým tyranům je nejen likvidace hrozby, která visí nad státem, ale i pomoc všem národům Evropy, které trpěly pod nadvládou německého fašismu“. Uprostřed roku 1944 byl nepřítel vyhnán prakticky z celého území Sovětského svazu. Bylo ovšem nutné ho dorazit v jeho hnízdě. A Rudá armáda začala svoji osvobozující misi v Evropě, zachránila před zničením a zotročením, před hrůzami holokaustu celé národy. Zachránila je za cenu stovek tisíc životů sovětských vojáků. Je také důležité nezapomínat na tu obrovskou materiální pomoc, kterou SSSR poskytoval osvobozeným zemím při odstraňování hrozby hladu, při obnově ekonomiky a infrastruktury. Dělal to tehdy, kdy se na tisících verstách (stará ruská délková míra – pozn. red.) od Brestu do Moskvy a Volhy prostírala pouze spálená země. Například v květnu 1945 rakouská vláda požádala SSSR o pomoc s potravinami, protože „nevěděla, jak nakrmit své obyvatelstvo v následujících sedmi týdnech až do nové sklizně“. Souhlas sovětského vedení poslat jídlo popsal státní kancléř prozatímní vlády Rakouské republiky K. Renner jako „záchranný akt...“, na který „Rakušané nikdy nezapomenou“.  Spojenci společně vytvořili Mezinárodní vojenský tribunál určený k potrestání nacistických politických a válečných zločinců. Jeho rozhodnutí poskytují jasnou právní kvalifikaci takovým zločinům proti lidskosti, jako jsou genocida, etnické a náboženské čistky, antisemitismus a xenofobie. Norimberský tribunál přímo a jednoznačně odsoudil nacistické spolupachatele, různorodé kolaboranty.   Tento hanebný jev měl místo ve všech evropských zemích. Takoví „činitelé“ jako Pétain, Quisling, Vlasov, Bandera, jejich přisluhovači a následovníci, přestože se oblékali do šatů bojovníků za národní nezávislost nebo svobodu od komunismu, jsou zrádci a kati. V nelidskosti často vynikali nad svými pány. Ve snaze se vyšplhat výše ochotně plnili nejhorší úkoly v sestavě zvláštních kárných skupin. Popravy zastřelením v Babím Jaru, Volyňský masakr, spálená Chatyň a akce vyhlazování Židů v Litvě a Lotyšsku jsou dílem jejich krvavých rukou. A dnes zůstává naše pozice nezměněna: trestné činy nacistických spolupachatelů nelze ospravedlnit, nemají promlčecí lhůtu. Proto vyvolává rozpaky to, kdy se v řadě zemí ti, kteří se pošpinili spoluprací s nacisty, najednou přirovnávají k veteránům 2. světové války. Považuji za nepřípustné přirovnávat osvoboditele a okupanty. A heroizaci nacistických spolupachatelů můžu pokládat pouze za zradu paměti našich otců a dědů. Zradu těch ideálů, které spojily národy v boji proti nacismu.   Vůdci SSSR, USA a Velké Británii tehdy bez přehánění čelili historickému úkolu. Stalin, Roosevelt, Churchill zastupovali země s různými ideologiemi, státními ambicemi, zájmy, kulturami, ale prokázali velkou politickou vůli, povznesli se nad rozpory a vášně a upřednostnili skutečné zájmy světa. Výsledkem bylo, že se dokázali dohodnout a dosáhnout řešení, díky čemu zvítězilo celé lidstvo.   Vítězné mocnosti nám zanechaly systém, který se stal kvintesencí intelektuálních a politických hledání několika staletí. Řada konferencí – v Teheránu, Jaltě, San Franciscu, Postupimi – položila základy toho, že svět již 75 let, a to bez ohledu na nejostřejší rozpory, žije bez globální války.  Historický revizionismus, jehož projevy pozorujeme nyní na Západě, a to zejména vůči 2. světové válce a jejím výsledkům, je nebezpečný tím, že hrubě a cynicky zkresluje chápání zásad mírového rozvoje stanovených v roce 1945 na konferencích v Jaltě a San Franciscu. Hlavním historickým úspěchem Jalty a dalších rozhodnutí té doby byla shoda na vytvoření mechanismu, který by vedoucím mocnostem umožnil zůstat v rámci diplomacie při řešení vznikajících se mezi nimi sporů.  Summit Ruska, Číny, Francie, Spojených států a Velké Británie bude hrát důležitou roli Dvacáté století přineslo totální a všestranné světové konflikty, a v roce 1945 do arény vstoupily také jaderné zbraně schopné fyzicky zničit zemi. Jinými slovy se urovnávání sporů silou stalo extrémně nebezpečným. A vítězové 2. světové války tomu rozuměli. Chápali a uvědomovali si svou vlastní odpovědnost vůči lidstvu.  Smutná zkušenost Společnosti národů byla vzata v úvahu v roce 1945. Struktura Rady bezpečnosti OSN byla vypracována tak, aby mírové záruky byly co nejkonkrétnější a nejúčinnější. Tak vznikla instituce stálých členů Rady bezpečnosti a právo veta jako jejich privilegium a odpovědnost.   Co je právo veta v Radě bezpečnosti OSN? Upřímně řečeno, je to jediná rozumná alternativa přímému střetu největších zemí. Je to prohlášení jedné z pěti mocností, že to či ono řešení je pro ni nepřijatelné, je v rozporu s jejími zájmy a ponětími o správném přístupu. A jiné země, i když s tím nesouhlasí, akceptují takovou pozici, jaká je, a vzdávají se pokusů uskutečnit své jednostranné záměry. Tak či onak, ale je třeba hledat kompromisy.  Nové globální vzdorování začalo téměř okamžitě po skončení 2. světové války a občas bylo velmi krutým. Ta skutečnost, že studená válka nepřerostla do třetí světové, prokazatelně potvrdila účinnost dohod uzavřených Velkou trojkou. Pravidla chování sjednaná při zřízení OSN umožnila další minimalizaci rizik a udržení konfrontace pod kontrolou.   Samozřejmě vidíme, že momentálně systém OSN pracuje s napětím, ne tak efektivně, jak by mohl. Avšak svou hlavní funkci OSN nadále plní. Zásady činnosti Rady bezpečnosti OSN jsou jedinečným mechanismem předcházení velké válce nebo globálnímu konfliktu.   Výzvy, které jsou v posledních letech často slyšeny, zrušit právo veta a odmítnut zvláštní příležitosti stálých členů Rady bezpečnosti, jsou ve skutečnosti nezodpovědné. Vždyť, pokud k tomu dojde, Organizace spojených národů se v podstatě promění v tuto Společnost národů – ve shromáždění na prázdné řeči, zbavené pák vlivu na světové procesy; jak to skončilo, je dobře známo. Právě proto vítězné mocnosti přistoupily k vytvoření nového systému světového řádu s největší vážností, aby neopakovaly chyby předchůdců. Vytvoření moderního systému mezinárodních vztahů je jedním z nejdůležitějších výsledků 2. světové války. Ani ty nesmiřitelné rozpory – geopolitické, ideologické, ekonomické – nebrání hledání forem mírového soužití a součinnosti, pokud je k tomu touha a vůle. Dnešní svět neprochází nejklidnějšími časy. Všechno se mění: od globální rovnováhy moci a vlivu do sociálních, hospodářských a technologických základů života společností, států, celých kontinentů. V minulých dobách nebyly tyto změny téměř nikdy bez velkých vojenských konfliktů, bez silového boje za vybudování nové globální hierarchie. Díky moudrosti a prozíravosti politických vůdců spojeneckých mocností se podařilo vytvořit systém, který zabraňuje extrémním projevům takové objektivní a historicky neodmyslitelné pro světový rozvoj rivality.  Naší povinností – všech, kdo přebírají politickou odpovědnost, zejména zástupců vítězných mocností ve 2. světové válce – je zajistit, aby se tento systém zachoval a zdokonaloval se. Dnes, stejně jako v roce 1945, je důležité projevit politickou vůli a společně prodiskutovat budoucnost. Naši kolegové – pánové Si Ťin-pching, Macron, Trump, Johnson – podpořili ruskou iniciativu k uspořádání setkání vůdců pěti jaderných států – stálých členů Rady bezpečnosti. Děkujeme jim za to a očekáváme, že takové osobní setkání se může uskutečnit při nejbližší příležitosti.  Jakou se nám představuje agenda nadcházejícího summitu? Za prvé podle našeho názoru je účelné prodiskutovat kroky k rozvoji kolektivních postupů ve světových záležitostech, upřímně projednat otázky udržování míru, posílení globální a regionální bezpečnosti, kontroly strategických zbraní, společných úsilí v boji proti terorismu, extremismu a dalším aktuálním výzvám a hrozbám.   Samostatným tématem pořadu jednání je situace v globální ekonomice, především překonání hospodářské krize způsobené pandemií koronaviru. Naše země přijímají bezprecedentní opatření na ochranu zdraví a života lidí, na podporu občanů, kteří se ocitli v obtížné životní situaci. Jak však závažné dopady pandemie budou, jak rychle se globální ekonomika dostane z recese – závisí na naší schopnosti pracovat spolu a sladěně jako skuteční partneři. Navíc je nepřijatelné proměňovat ekonomiku v nástroj nátlaku a konfrontace. Mezi požadovaná témata patří ochrana životního prostředí a boj proti změně klimatu, jakož i zajištění bezpečnosti globálního informačního prostoru.  Navržená Ruskem agenda nadcházejícího summitu „pětky“ je nesmírně důležitá a naléhavá jak pro naše země, tak i pro celý svět. A ohledně všech bodu máme konkrétní nápady a iniciativy.  Nelze pochybovat o tom, že summit Ruska, Číny, Francie, Spojených států a Velké Británie bude hrát důležitou roli při hledání společných odpovědí na moderní výzvy a hrozby a prokáže společnou oddanost duchu spojenectví, vysokým humanistickým ideálům a hodnotám, za které otcové a dědové bojovali bok po boku.   S oporou na společnou historickou paměť si můžeme a musíme důvěřovat. To poslouží pevným základem pro úspěšná jednání a společné kroky ve prospěch posílení stability a bezpečnosti na planetě, pro prosperitu a blahobyt všech států. Bez nadsázky je to naše společná povinnost a odpovědnost vůči celému světu, vůči současným i budoucím generacím.   Překlad pořídila redakce Sputniku. Mezititulky jsou dílem redakce Literárních novin. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2025-04-23 10:00:00

Ruská agrese na Ukrajině: Mírové rozhovory v Londýně odloženy

Tento krok následuje po zprávě, že se ministr zahraničí USA Marco Rubio nezúčastní Mírová jednání o Ukrajině s ministry zahraničí v Londýně odloženaMírové rozhovory, které se měly konat  ve středu v Londýně a které měl hostit britský ministr zahraničí David Lammy, byly sníženy  na oficiální jednání a uzavřeny pro média.Ministerstvo zahraničních věcí Spojeného království potvrdilo, že mírové rozhovory o Ukrajině na ministerské úrovni s americkými a evropskými protějšky, které se měly konat dnes, byly odloženy, a to v souvislosti se spekulacemi, že se Rusko vzdalo svých nároků na ukrajinské území, které neokupuje, a poté, co americký ministr zahraničí Marco Rubio prohlásil, že se nemůže zúčastnit.V krátkém prohlášení ministerstva zahraničí bylo oznámeno, že ministerská jednání, která měla začít dnes ráno, se nyní neuskuteční a budou nahrazena zákulisními rozhovory vedenými úředníky, čímž bylo upřesněno pečlivě formulované prohlášení, které včera pozdě večer učinil ministr zahraničí David Lammy poté, co hovořil s Rubiem.Těsně před půlnocí Lammy na sociálních sítích uvedl, že jeho rozhovory s Rubiem byly produktivní, ale naznačil, že se budou konat na poněkud nižší úrovni. „Rozhovory pokračují rychlým tempem a zítra se úředníci sejdou v Londýně. Jedná se o kritický okamžik pro Ukrajinu, Británii a euroatlantickou bezpečnost,“ uvedl již dříve.Británie kladla na rozhovory důležitý důraz, zúčastnit se jich měly také delegace Francie a Německa, ale snížení úrovně jednání přichází v době, kdy uniká informace, že Rusko je ochotno vzdát se svých územních nároků na tři ukrajinské regiony, které okupuje jen částečně, výměnou za to, že USA uznají anexi Krymu.

Čas načtení: 2025-08-18 15:16:58

Chvilka nepozornosti a může být pryč: podvodníci našli nový způsob, jak krást auta

Podvodníci mají nový trik. Bankovka za stěračem vás přinutí vystoupit a během pár vteřin můžete přijít o celé auto.

Čas načtení: 2023-11-10 18:20:45

Dědictví v zahraničí: získání a vzdání se dědictví

Zvláštnosti vyřízení dědictví v zahraničí. Hlavní důvody pro vzdání se dědictví v jiné zemi. Může-li být dědictví pro dědice nevýhodné. Asistence advokátů na dědické právo. Získání dědictví v jiné zemi je pro mnoho lidí, kteří se s touto možností potýkají, obtížné a důležité téma. To může být jak výhodné, tak riskantní jednání. Pokud chcete vyřídit dědictví v zahraničí a nevíte jak dál, přejděte na odkaz https://dedictvivzahranici.com/services/inheritance-matters a zanechte žádost o radu advokáta na dědické právo. Dědictví v zahraničí a zvláštnosti jeho... The post Dědictví v zahraničí: získání a vzdání se dědictví appeared first on Noviny.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX a.s.

Čas načtení: 2024-09-04 10:00:00

Kolik životů v Gaze mohlo být zachráněno, kdyby bylo embargo na vývoz zbraní Izraeli zavedeno už před řadou měsíců...

David Cameron, ministr zahraničí bývalé britské konzervativní vlády, potlačil oficiální informace, že v Gaze Izrael porušuje zákonyBývalý ministr zahraničí Cameron byl oficiálně varován ohledně rizika spoluúčasti Velké Británie na izraelských trestných činechDavid Cameron, bývalý konzervativní ministr zahraničí, potlačil oficiální analýzy úředníků ministerstva zahraničí v Izraeli a Londýně, že existují jasné důkazy o porušování mezinárodního humanitárního práva v Gaze, za které Spojenému království hrozí spoluvina, uvedl bývalý poradce britského  ministerstva zahraničí.Zdroj, který se podílel na vypracování tohoto doporučení, hovořil poté, co labouristická vláda nyní zakázala 30 z přibližně 350 licencí na vývoz zbraní kvůli jasnému riziku uvedenému ve vládním memorandu zveřejněném v pondělí, že by mohly být použity při závažném porušování mezinárodního humanitárního práva.

Čas načtení:

Zaměstnávání cizinců v ČR a vysílání pracovníků nejen v ročním zúčtování – v případových studiích

[skoleni-kurzy.eu] Cílem semináře je přehledně vysvětlit problematiku zaměstnávání cizinců a vysílání pracovníků do zahraničí, zejména do EU, z pohledu sociálního a zdravotního pojištění, zejména nařízení Rady EU 883 - 2004 a jeho prováděcí nařízení 987 - 2009 a bilaterálních smluv, jakož i z pohledu zákona o dani z příjmů a smluv o zamezení dvojího zdanění a pokynu D-59, který přinesl mnohá důležitá upřesnění. Seminář se také zaměří i na roční zúčtování u daňových rezidentů a daňových nerezidentů a na zdaňování příjmů se zahraničním prvkem po novele zákona o daních z příjmů platné pro rok 2024. Po krátkém výkladu pravidel budou následovat jednoduché průřezové případové studie řešené lektorem s aktivním zapojením účastníků kurzu. Případové studie představují převážnou část semináře. * • jak určit, kam platit pojistné na sociální zabezpečení v rámci EU vyslání, souběžně vykonávaná činnost, výjimky, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu sociálního zabezpečení, možnost požádat o výjimku na základě rámcové dohody a její omezení • vyslání na pracovní cestu a formulář A1, • jednatel v ČR a zaměstnanec nebo OSVČ v jiném členském státě EU, • souběžně vykonávaná práce občana EU v České republice a v EU a související povinnosti zaměstnavatele, • studenti a důchodci z členského státu EU pracující v České republice, • situace rodinných příslušníků občanů EU zaměstnaných v ČR, • opožděné vystavení formuláře A1 s určením příslušnosti do ČR nebo do jiného členského státu a řešení situace z pohledu zaměstnavatele, • jak se určí daňová rezidence u zahraničního zaměstnance, • zahraniční zaměstnanec pracující pro českou společnost v ČR a - nebo v zahraničí a související povinnosti českého zaměstnavatele se zdůrazněním rozdílů u občana EU a občana třetí země, • přístup k dočasné práci z domova v zahraničí z pohledu zdanění a dopady na zdanění daňových nerezidentů, • zálohy na daň v ČR kdy ano a kdy ne, • zdanění příjmů jednatelů a dalších členů statutárních orgánů kdy srážkovou a kdy zálohovou daň, související notifikační povinnosti, • výpočet základu daně po novele zákona o daních z příjmů • vyslání zahraničního zaměstnance zahraničním zaměstnavatelem do ČR kdy se jedná o službu a kdy o mezinárodní pronájem pracovní síly, související povinnosti, • zahraniční zaměstnanci přidělení agenturou práce k českému zaměstnavateli, mezinárodní pronájem pracovní síly, • povinnosti českého zaměstnavatele při výplatě mzdy daňovému nerezidentovi, • nároky na slevy na dani u daňových nerezidentů, • roční zúčtování a nároky a povinnosti zaměstnanců, daňových nerezidentů, • zaměstnanec vyslaný z České republiky do členského státu EU pracovní cesta a vyslání, změna místa výkonu práce, kdy mohou být zdanění v zahraničí, • kdy není možné těmto zaměstnancům provést roční zúčtování – povinnost podat přiznání k dani z příjmů, • zamezení dvojího zdanění v ČR u zaměstnanců, kteří jsou českými daňovými rezidenty progresivní zdanění, • další situace, s nimiž se zaměstnavatelé v ČR nejvíce setkávají. Odpovědi na dotazy. ...1. VOX s.r.o.