Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-01-29 13:40:00

Oranžové léto - Pohodový film k zamyšlení

Dnes volně navážu na článek Jak vidláci z USA zničili lepší svět. Budu psát o filmu Oranžové léto, který také pojednává o komunitě Oshových příznivců a jejich střetu s vesanama. Naštěstí jde o dobrosrdečné Bavory, takže se vše odehrává ve výrazně méně vypjaté atmosféře. Vyprávění je ztvárněno z pohledu hlavních dětských hrdinů, kteří (po tom, co vyrostli) napsali scénář. O ději moc neprozradím. Zaměřím se na momenty, které mě přiměly k nejednomu zamyšlení. Ačkoli Osho opakovaně říkal, ať ho následovníci neposlouchají a dělají si, co chtějí, je zřejmé, že i lidé ve svobodomyslné komunitě milují pravidla a potřebují vedení. Brát všechny jako sobě rovné je zřejmě proti přirozenosti. A prudiči vyžadující dodržování toho či onoho se vyskytují všude. Zajímavým momentem byla společná výchova dětí. V plné nahotě se ukázalo, že o cizí potomstvo se obzvlášť bezdětní nechtějí starat. Si to vemte podle sebe. Utečete před světem, chcete meditovat a rozvíjet se. A u toho vás otravují cizí haranti. Děti potřebují konformitu. Protisystémové rebelantsví přichází obvykle až v pubertě. Mít kamarády, hrát si, být součástí širšího společenství, které se na ně nedívá skrz prsty. To chtějí. Věnovat spoustu času a energie seberozvoji je sice hezké, ale uniká-li člověku to nejpodstatnější, co ví (téměř) každý, jde o marnou snahu. Hezky to ukazuje příběh maminky hlavních hrdinů. Promiskuita je (prý) zábavná, ale většina lidí není stavěna na to, aby svou lásku (plus minus rovnoměrně) rozprostřeli mezi více osob. I když to podle předchozích řádků může vypadat, že je film Oranžové léto drásající psychologickou sondou, právě naopak. Jde o film laskavý, milý, vtipný, prozářený sluncem. Ačkoli pojednává o zásadních tématech. Určitě si pusťte. A třeba napište do diskuse, jak se vám líbil.

Čas načtení: 2022-12-04 14:03:26

Adventní zamyšlení: Když jsou Vánoce spíš trauma

Co všechno s člověkem vlastně dělají Vánoce? Co když jsou Vánoce spíš trauma? Dozvíte se v dnešním článku, na téma Adventní zamyšlení: Když jsou VánocePřečíst celé Příspěvek Adventní zamyšlení: Když jsou Vánoce spíš trauma pochází z Jsem žena

Čas načtení: 2022-11-27 17:27:13

Adventní zamyšlení: Kde se bere naděje?

V dnešním článku se dozvíte: kde se bere naděje, jak znovu nabrat naději do srdce i do života, proč je advent o naději co chystámPřečíst celé Příspěvek Adventní zamyšlení: Kde se bere naděje? pochází z Jsem žena

Čas načtení: 2024-11-30 08:49:44

Viktor Orbán: Ruské odpálení rakety Oreshnik nutí Západ k zamyšlení

Ruské zkušební odpálení rakety Orešník přimělo Západ k zamyšlení a k naději, že bude dbát na varování, upozornil v pátek Maďarský premiér Viktor Orbán. Orbán v rozhovoru pro televizní stanici Kossuth uvedl: „Existují dvě zprávy, které volají Evropské politiky k… The post Viktor Orbán: Ruské odpálení rakety Oreshnik nutí Západ k zamyšlení first appeared on Akta X.

Čas načtení: 2023-11-15 08:03:00

1 rada, než si začnete vztah

Jste momentálně sami? Nemluvte o definitivě. To, že jste teď sami, se totiž už dnes může změnit. Zničehonic potkáte člověka, kterého pak nemůžete dostat z hlavy. Začnete přemýšlet o sblížení, jak ho více zaujmout, pozvat na kávu, požádat o setkání. Ale přitom, přes všechno počínající otevírání a snad i zamilovanost, můžete mít stále dost rozumu … 1 rada, než si začnete vztah Pokračovat ve čtení » The post 1 rada, než si začnete vztah first appeared on FirstClass.cz.

Čas načtení: 2020-05-02 22:56:53

Romové: jsou národem nebo národem?

Téma této úvahy vychází ze zadání samostatné práce v roce 2016 na Univerzitě Pardubice a je krátkou reflexí původního obsahu. Důležité pro pochopení je znát kontext: původní práce byla vypracována jako zamyšlení nad určitým tématem ve spolupráci s respondentem, který se v žádném směru nepohybuje v akademické sféře, ani s ní není jinak spojován. Ve […] The post Romové: jsou národem nebo národem? appeared first on K zamyšlení.

Čas načtení: 2020-02-05 12:34:30

O mostech, zdech a pokličkách přiklápějících vroucí kotle

Netušil jsem, že tweet pana Bartoše mě inspiruje k dalšímu článku, ale stalo se. Delší zamyšlení o tom, co EU toleruje a co ne. Politika je umění možného, což znamená, že kdo se začne moc hlásit k nějakému vznešenému idealismu, nutně časem zabředne do pokrytectví. To ještě není samo o sobě taková hrůza a dalo by se s tím žít… Osobně si více cením těch politiků, kterým různá hladká a krásná slova z úst tak snadno neskáčou, a kteří jsou naopak ochotni přiznat, že podstata jejich činnosti má veškerý půvab syrového prejtu rozházeného po kuchyňské lince. Ale ve svých jednačtyřiceti letech jsem se dávno smířil s tím, že lepší to nebude. Pro politiky, kteří usilují o status morální (a moralizující) figury, tu vždycky bude existovat jistý trh. To je ta část politického spektra, kterou v minulých staletích pokrývali kazatelé. Za normálních okolností na polemiky s nimi kašlu, času je málo a spousta knih ještě čeká na napsání. That said, tentokrát mám pocit, že páně Bartošův názor, že současná EU je rodina stavějící mosty mezi národy, si přeci jen zasluhuje podrobit kritickému pohledu a zamyšlení. Tahle a podobné formulace se totiž opakují až příliš často, aniž by se zároveň spravedlivě dodalo, že výjimky existují, a že jsou dost bolestivé. Je patrné, že poválečné evropské struktury postavily jeden skutečně významný „most“, a to ten francouzsko-německý. To, že si tyto dva státy konečně přestaly jít po krku, je nepochybně kladný jev. Můžeme se dohadovat, do jaké míry na tom měla podíl okupace Německa spojeneckými silami a následná hrozba expanze sovětského bloku směrem k Rýnu, ale určitě se na tom podílely i evropské integrační procesy. Už Charles de Gaulle a Konrad Adenauer se upřímně snažili předejít další válce mezi svými státy, ideálně nejen na pár let, ale napořád. Spousta dalších konfliktů nám tu ale vesele žije a doutná, a to i těch tradičních, celá staletí starých. (Raději ani moc nebudu zabředávat do otázky soužití původní populace s přistěhovalci, o tom jsem už napsal jedny Krvavé levandule.) V některých případech se zhoršují. Jako by se občas to stavění mostů nějak zanedbalo. Touha po návratu parádních uniforem a nakroucených knírů  Začněme zase na chvíli u toho Gibraltaru. Španělsko je na evropské poměry obrovská země, jedna z největších v EU. Má půl milionu kilometru čtverečních a skoro padesát milionů obyvatel. Nedostatkem půdy ani lidí tedy rozhodně netrpí. Kdyby se Španělům podařilo vymoci po Britech nějakou tu sdílenou suverenitu nad Gibraltarem, vzrostlo by jejich území o zhruba 0,001 % a populace o 0,06 %. Jinými slovy, žádný velký zisk z toho mít nemůžou. Tím spíše působí to neustálé vracení se k otázce suverenity nad Gibraltarem dojmem jakési duševní regrese do období parádních uniforem, nakroucených knírů a holínek dupajících po dláždění. Tedy přesně toho, co by EU měla krotit a utlumovat, protože takových potenciálních ohnisek konfliktů je na mapě Evropy habaděj. Stačí si vzít libovolný historický atlas a sledovat, jak se ty hranice v průběhu uplynulých staletí kroutily jak žížaly. Tři sta let stará okupace Gibraltaru je přitom v zásadě dávná historie, máme tu i daleko čerstvější a bolestivější jizvy. Z hlediska moderního Španělska jde navíc o naprosto zástupný problém. Hlavním úkolem španělských politiků by mělo být dát svoji zemi aspoň trochu dohromady, ať v ní mladá generace vidí nějakou budoucnost a neutíká po tisících do ciziny. Možná by stačilo zvýšit životní úroveň průměrného Španěla aspoň na dvě třetiny té gibraltarské. Ovšem v tomto úkolu jim zisk onoho malého, i když bohatého poloostrova nijak nepomůže. Tím se jde chvíli prsit na přehlídkách a sjezdech, nic víc; bylo by to vítězství s příchutí marnosti. Člověk by pomalu čekal, že EU, ona nositelka myšlenky budování mostů mezi národy, se bude snažit tuhle myšlenku španělským politikům nějak vštípit. A že by od roku 1986, kdy se Španělsko stalo její součástí, by s touto výukou mohla mít určitý úspěch… Nestalo se, respektive žádný úspěch není na španělské politické scéně vidět. Levice či pravice, obě se ženou po Gibraltaru jako slepice po flusu, aniž by je trápila myšlenka, že je to už po staletí domov zcela cizích lidí, kteří s nimi nechtějí mít nic společného. Provokace Donalda Tuska Pojďme dál. Skotsko, rebelská část Spojeného království. Není žádným tajemstvím, že ve Skotsku mají lepší vztah k EU než v Anglii a při brexitovém referendu tam Remain vyhrálo nad Leave vcelku jednoznačným poměrem 62:38. Není ani tajemstvím, že ve Skotsku existuje poměrně významné hnutí za nezávislost, i když na rozdíl od toho brexitového referenda se nedá říci, že by mělo jednoznačně navrch. V průzkumech veřejného mínění jsou zatím tábory separatistů a unionistů skoro vyrovnané a těžko říci, jak by s těmito poměry zakývala kampaň. No, tak v téhle situaci začne Donald Tusk prohlašovat, že nezávislé Skotsko bude nadšeně přivítáno v unii. Co je tohle, když ne provokace? Podle britského ústavního uspořádání je další referendum o skotské nezávislosti výlučnou záležitostí Westminsteru, nepatří mezi devolvované pravomoci, o kterých by rozhodoval Edinburgh. Má snad Boris Johnson začít oplácet Tuskovi tím, že bude pošťuchovat Nizozemce nebo Dány k odchodu z EU s tím, že je pak uvítá třeba v Commonwealthu? To by bylo řevu! A přitom by to bylo právně průchodnější, protože o vystoupení z EU si podle Lisabonské smlouvy aspoň ta země může rozhodnout sama. Pro úplnost, kdyby to čtenáře zajímalo: já jsem zastánce toho, poskytnout Skotům možnost hlasovat o nezávislosti znova. A to zhruba v roce 2024, protože to už bude deset let od minulého referenda, a hlavně bude roku 2024 ten po-brexitový vývoj trochu jasnější. Zcela upřímně si přitom myslím, že nakonec do té nezávislosti nepůjdou. Proč? Protože hlavní, kdo tohle téma tlačí, je Skotská národní strana (SNP), která má nejspíš už svůj zenit za sebou. SNP žila dlouho z glorioly protestní strany, která to od řečnického pultu tak krásně nandává těm pitomým Anglánům. Jenže teď už je SNP ve Skotsku nějaký čas u moci, musí tedy skutečně zajišťovat fungování státu, a ono jí to praktické vládnutí zas tak moc nejde. Kritizovat je jedna věc. Dělat to pak sám skutečně lépe – druhá, podstatně obtížnější. No, a nezávislost by znamenala svěřit těmhle lidem osud Skotska kompletně do rukou, což si podle mého názoru i nemálo skotských nacionalistů důkladně rozmyslí. Na Anglány se sice někde v glasgowském pubu dobře nadává, ale přeci jenom vybudovali jednu z ekonomických velmocí světa a mají potřebné know-how k tomu, jak ji kormidlovat skrze lepší i horší časy; a skotské hospodářství začalo s tím anglickým srůstat v roce 1707, tedy zatraceně dávno. (Aby si to český čtenář lépe představil: to ještě Marie Terezie ani nebyla na světě.) Proto si myslím, že v tomhle případě zvítězí pragmatismus a určitá nedůvěra, kterou Skotové – stejně jako Češi – k vrchnosti chovají. Ono se to totiž týká i jejich vlastní vrchnosti. Ta sice měla zpočátku k dispozici určité období hájení, ale to už pozvolna pomíjí. Samozřejmě je těžké takové věci říkat s jistotou dopředu, ale toto si myslím. Každopádně je vidět, že Tusk, vysoce postavený činitel EU, nemá v tomhle případě problém „stavět mosty mezi národy“, a to povzbuzováním separatistických hnutí u sousedů. Belgie je dysfunkční stát Nechejme Skotsko Skotskem. Pojďme se podívat na takovou Belgii, jednu z ústředních zemí EU, kde sídlí řada evropských institucí. Belgie je dysfunkční stát, živící opravdové pluky politiků obývajících nepřehlednou změť federálních, komunitních a provinčních sborů. Vztahy mezi Valony a Vlámy jsou tak vřelé, že dát po volbách dohromady vládu je úkol pro Chucka Norrise zkříženého s Batmanem. Fragmentace jde tak daleko, že hlavní město Brusel má šest separátních policejních sborů se šesti různými šéfy, kteří odmítají centralizaci do jedné organizace, i když by to efektivitě policejní práce ve městě velikosti Prahy dosti prospělo. I to je ovšem pokrok, ještě před časem bylo těch vzájemně nezávislých sborů totiž devatenáct. Tahle patová situace se za poslední desítky let nijak nezlepšila, spíše se zhoršuje úměrně tomu, jak valonská část federace hospodářsky pokulhává. Valonsko bylo centrem těžkého průmyslu, ten dávno zkolaboval, zato silná socialistická hnutí přežila a požadují přerozdělování peněz z kapes Vlámů, kteří mají daleko silnější podnikatelskou kulturu, a tudíž jsou bohatší. Valoni si od Vlámů vymohli zhruba sedm miliard euro ročně, což „dárce“ pochopitelně dosti nasírá. Není tedy divu, že v posledních volbách do vlámského parlamentu (2019) šlo o to, zda vyhrají nacionalisti (N-VA), nebo ještě větší nacionalisti (Vlámský blok). Nakonec tedy ti první. Jak to, že představitele Evropské unie neznervózňuje tento neutěšený stav, panující všude kolem jejich úředních budov? Proč se nesnaží ty dva znenáviděné národy nějak smířit? Katalánci nejsou evropský národ? Poslední zastávka dnešní cesty: opět Španělsko. Baskové si v rámci království vybojovali rozsáhlou autonomii; do jaké míry v tom hrála roli brutální teroristická kampaň, se můžeme dohadovat, ale já si myslím, že dost podstatnou. Katalánci se rozhodli pro nenásilí a podle toho je s nimi taky zacházeno. Katalánsko-španělské vztahy jsou daleko horší než před deseti či dvaceti lety a momentální situace je opravdu k pláči a vzteku zároveň. Obuškové orgie, které rozpoutala policie na separatistech, si ve střední Evropě snad ani neumíme představit. Několik význačných politiků skončilo mezi čtyřmi mosty … eh, zdmi. Zrovna teď se v Evropském parlamentu přerozdělují křesla, protože po odchodu Britů došlo ke změně číselných poměrů. Španělská delegace vyfasovala jedno křeslo navíc. Měla by ho dostat katalánská politička Clara Ponsatí, jenže španělské úřady prohlásily její křeslo za „dočasně uprázdněné“, protože se nedostavila do Španělska na jakési komisionální předvolání. Nedostavila se z dobrého důvodu, protože jí hrozí, že ji tam zavřou. Evropský parlament v tomto případě uštědřil Španělsku facku, když Claru Ponsatí jako poslankyni stejně uznal. Toto ostatně není první takový případ. Dva současní katalánští poslanci EP (Puigdemont a Comín) totiž žijí v Belgii v exilu, a třetí, Junqueras, s nimi nezasedá, protože holt sedí. Hádejte, kde a za co. Dívám-li se na toto, jeví se mi názor bývalého šéfa EK Jeana-Clauda Junckera, že jde o vnitřní záležitost Španělska, jako naprostá fraška a výsměch celé té myšlence o budování mostů mezi národy. Katalánci snad nejsou evropský národ, nebo co? Abych nějak zamířil ke konci tohoto dlouhého přemítání. Mám dojem, že EU v takových situacích, jako je ta belgická či španělská, kašle na nějaké budování mostů. Prostě ten kotel přiklopí pokličkou a tváří se, že se nic neděje. Funguje to tak dlouho, dokud ten přetlak uvnitř není moc silný (Katalánsko), nebo dokud nezačne být výhodné tu pokličku zase sundat (Gibraltar). Asi nebude úplná náhoda, že přesně ten samý princip svého času evropské politické špičky uplatňovaly u problémů, které doprovázejí koexistenci původního obyvatelstva a převážně muslimských paralelních společností. Tam se postupovalo úplně stejně: přiklopit kotel pořádnou pokličkou, utěsnit její okraje verbální kolomazí v podobě slov jako „rasismus, xenofobie, islamofobie“, aby se jí každý bál dotknout a umazat se, a tvářit se, že vevnitř se nic neděje a všichni se krásně kulturně obohacujeme navzájem. Nevyšlo to, problémy se vyhrotily do té míry, že už se nedají schovávat. Násilné incidenty těžko odmávnout a někteří lidi mají dostatek pudu sebezáchovy na to, aby se ani verbálními nálepkami nenechali odradit. Časem se změněné situaci přizpůsobili i středoví pragmatici jako Sebastian Kurz – a vyhrávají s tím volby. Aspoň nějaká kladná změna, ale na idealistické budování mostů mezi národy Evropy nevěřím. Možná to tak kdysi někdo upřímně myslel; jenže současný establishment má tuhle myšlenku v paži. To už jsou zcela jiné typy lidí než ti, kteří kdysi dávali dohromady Evropu z válečných trosek a sovětský medvěd jim přitom bručel za zády. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.

Čas načtení: 2024-03-19 16:00:34

Zamyšlení: Jak vypadá kvalitní obsah? A poznáme ho vůbec?

Internetové magazíny se za posledních několik let musely hodně přizpůsobit Kvalitní obsah vnímá každý jinak, jsou to stále dlouhé recenze, nebo se trh posunul jinam? Zapojte se do diskuze a vyplňte krátký dotazník, jak vnímáte obsah a jeho kvalitu vy Projekt Svět Androida je na trhu už více než 13 let. Za tu dobu se […] Celý článek si můžete přečíst na Zamyšlení: Jak vypadá kvalitní obsah? A poznáme ho vůbec?

Čas načtení: 2024-04-22 18:12:11

Rebel Moon 2 na Netflixu je skvělé akční sci-fi vyvolávající emoce i zamyšlení. Teda pokud je vám jedenáct

Rebel Moon: Druhá část – Jizvonoška je nejen hloupě dlouhý název, ale i hloupý film. Kéž by se nesplnilo přání Zacka Snydera a další díly už nevznikly. Článek Rebel Moon 2 na Netflixu je skvělé akční sci-fi vyvolávající emoce i zamyšlení. Teda pokud je vám jedenáct se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2024-05-14 18:00:28

Zamyšlení: Má smysl zlepšovat odolnost telefonů, když si skoro každý koupí kryt?

Výrobci se neustále chlubí zvyšováním odolnosti telefonů Mnozí „paranoidní“ uživatelé ale přesto stále kupují ochranné kryty Nabízí se tak otázka, zda není lepší více se soustředit na design příslušenství Smartphone se postupem let stal předmětem, který s sebou obvykle nosíme úplně všude. Je přitom jedno, zda se bavíme o výletu do aquaparku, turistickém výšlapu nebo […] Celý článek si můžete přečíst na Zamyšlení: Má smysl zlepšovat odolnost telefonů, když si skoro každý koupí kryt?

Čas načtení: 2024-07-15 14:13:34

Zamyšlení nad budoucností naší civilizace

Z lidí se stávají naprogramované stroje ovládané pomocí telefonu a peněz. V dnešní době se často setkáváme s názory, že moderní technologie a spotřební kultura mění způsob, jakým lidé žijí a komunikují. Existuje několik aspektů, které mohou podpořit myšlenku, že lidé se stávají jakýmsi „naprogramovanými stroji“ ovládanými pomocí telefonu a peněz. Mobilní telefony a další zařízení se …Pokračovat ve čtení Zamyšlení nad budoucností naší civilizace

Čas načtení: 2024-09-03 12:23:50

Hluboké zamyšlení nad osudem lidí

Pořád se lidi snaží něco nějak ošidit, podívejme se třeba na to, že místo fotoaparátu použijí telefon a místo počítače použijí notebook, stejné je to i u; ekonomiky, politiky, morálky, školství, dopravy atd. mnohdy šidíme dokonce i sami sebe, protože jsme chybně vychovaní, komu není rady tomu není pomoci. Války a inflace jsou signálem který… Číst dále »Hluboké zamyšlení nad osudem lidí

Čas načtení: 2024-10-11 11:53:00

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 370. díl. Josef Hora – Sám mezi proudy

Jedna z největších osobností české básnické tvorby 20. století, jakkoli se její život uzavřel tragicky brzy, v červnu 1945, v pouhých 53 letech, patří k nejoriginálnějším tvůrcům, pohříchu zapomínaným tím rychleji, oč zběsileji se valí dnešní mediální rychločas a vyžaduje neustálou přítomnost člověka v akci, nikoli v zamyšlení. Josef Hora byl nepochybně básníkem zamýšlení.

Čas načtení: 2023-10-29 10:05:07

Pokec o železe #019 - vylepšený Raptor Lake Refresh, grafiky Intel ARC a trocha toho AI

Nová generace procesorů Intel, zamyšlení nad budoucností grafik Arc a zase umělá inteligence

Čas načtení: 2013-07-29 08:24:40

Proč jsou ITáci mizerní webdesigneři

Krátké zamyšlení nad zásadními neúspěchy webů statní správy a univerzit.

Čas načtení: 2023-12-18 14:42:00

Nomádská dovolená s rodinou nebo "jen" dovolená? (c) mozektevidi.net

Na posledním php meetupu péhapkařů byla zajímavá přednáška od digitálního nomáda a dovedla mne k zamyšlení, proč už necestuji tolik a že bych vlastně zase mohl cestovat víc. Digitální nomádství, pracovat na dovolené nebo nepracovat? Kategorie: Práce Pokračovat ve čtení článku (c) Mozektevidi.net

Čas načtení: 2012-03-04 00:00:00

Nike Sportswear All Court Mid Premium / Jen ty a tvé fresh kecky

Kotníkové tenisky Nike Sportswear má v oblibě snad každý sneakerhead, ovšem dnes si představíme velmi povedený kousek, ve kterém bych do ulic vyrazil nejraději sám. Prázdné ulice, fresh tenisky, prázdná obloha, co víc si přát. Čtenář snad odpustí náznak zamyšlení a já se budu dál věnovat teniskám. ...

Čas načtení: 2012-09-28 00:00:00

Polička na kořenky – chytře a efektně využít prostor!

Myslíte si, že polička na kořenky je zbytečný prvek, nad kterým bychom neměli příliš přemýšlet? Možná se zdá být na první pohled opravdu nedůležitá, ale po delším zamyšlení můžeme přijít na to, že taková polička nám ušetří místo i čas. Dnes se prodává koření v sáčcích, v samostatných nádobách i v p ...

Čas načtení: 2021-01-29 13:40:00

Oranžové léto - Pohodový film k zamyšlení

Dnes volně navážu na článek Jak vidláci z USA zničili lepší svět. Budu psát o filmu Oranžové léto, který také pojednává o komunitě Oshových příznivců a jejich střetu s vesanama. Naštěstí jde o dobrosrdečné Bavory, takže se vše odehrává ve výrazně méně vypjaté atmosféře. Vyprávění je ztvárněno z pohledu hlavních dětských hrdinů, kteří (po tom, co vyrostli) napsali scénář. O ději moc neprozradím. Zaměřím se na momenty, které mě přiměly k nejednomu zamyšlení. Ačkoli Osho opakovaně říkal, ať ho následovníci neposlouchají a dělají si, co chtějí, je zřejmé, že i lidé ve svobodomyslné komunitě milují pravidla a potřebují vedení. Brát všechny jako sobě rovné je zřejmě proti přirozenosti. A prudiči vyžadující dodržování toho či onoho se vyskytují všude. Zajímavým momentem byla společná výchova dětí. V plné nahotě se ukázalo, že o cizí potomstvo se obzvlášť bezdětní nechtějí starat. Si to vemte podle sebe. Utečete před světem, chcete meditovat a rozvíjet se. A u toho vás otravují cizí haranti. Děti potřebují konformitu. Protisystémové rebelantsví přichází obvykle až v pubertě. Mít kamarády, hrát si, být součástí širšího společenství, které se na ně nedívá skrz prsty. To chtějí. Věnovat spoustu času a energie seberozvoji je sice hezké, ale uniká-li člověku to nejpodstatnější, co ví (téměř) každý, jde o marnou snahu. Hezky to ukazuje příběh maminky hlavních hrdinů. Promiskuita je (prý) zábavná, ale většina lidí není stavěna na to, aby svou lásku (plus minus rovnoměrně) rozprostřeli mezi více osob. I když to podle předchozích řádků může vypadat, že je film Oranžové léto drásající psychologickou sondou, právě naopak. Jde o film laskavý, milý, vtipný, prozářený sluncem. Ačkoli pojednává o zásadních tématech. Určitě si pusťte. A třeba napište do diskuse, jak se vám líbil.

Čas načtení: 2021-01-21 19:56:00

Bude tohle na furt?

Otázka, kterou si klademe všichni. Pokud je nemoc přirozeného původu, odpověď je jasná. Stejně jako všechny předchozí epidemie dřív nebo později skončí. Jestli nás návrat k běžné existenci jen tak nečeká, je zřejmé, že virus někdo vytvořil uměle, aby rozložil svobodnou společnost. Takoví zlouni mohou se svým dílem nakládat, jak chtějí, a přizpůsobovat ho, aby nešla nalézt fungující obrana. Po tom, co jsem mazaně odpověděl na otázku z nadpisu, dovolte mi zamyšlení nad 3 aspekty nastalé situace. Státy jako rukojmíCo se děje, je fackou do tváře všem vyznavačům neviditelné ruky trhu. Státy v rámci euroamerického protoru pustily ze svého zřetele tak strategickou oblast, jako je výzkum léků. Nyní jsou v roli prosebníků. Soukromé firmy rozhodují kolik vakcín, komu a za jakých podmínek dodají. Výrobu nestíhají, sliby neplní. A na světě není síla, která by je donutila, aby přestaly své supertajné receptury syslit a aby nabídly ke koupi licenci každému, kdo je schopen očkovací látku produkovat. Nadnárodní organizace jako EU selhávají, zbyla jen prázdná slova. Každý sám za sebe. Zástupci OSN, která dlouhodobě proslula svou akceschopností, raději nevystrkávají nos ze svých nor. Mediálně OSN neexistuje. Je-li situace tak vážná, opravdu se nenajde nikdo, kdo bouchne do stolu? Nejbohatší se smějíZisky nejbohatších hezky kynou. Dostali to sežrat ti dobře situovaní, kteří jsou na dosah prostého lidu a kterým se nejvíce závidí, protože za své služby či produkci (prý) nezaslouženě pobírají až moc velký peníz. Řeč je samozřejmě (mimo jiné) o umělcích a vlastnících hospod.Patří jim to, řeknou si mnozí, když se tito snaží bojovat o svá práva a potažmo o zachování svobody pro všechny. Mladí mlčíCo dělají ti, kteří vždycky, bylo-li třeba, nastartovali rebelii? Čumí do svých placiček a mlčí. Školství bez nároků a brutální marketingová masáž přinášejí ovoce. Studenti se propadli do naprosté pasivity. V době, kdy jim technologie umožňují globálně propojovat protestní akce, se zabývají egoisticky sami sebou. Je jim naprosto fuk, že babička nebo dědeček umřou, protože farmaceutické firmy odmítají prodat licence k výrobě vakcín komukoli, kdo je schopen vyrobit. Je jim fuk, že státy kašlou na své občany. Je jim fuk všechno.

Čas načtení: 2014-09-08 05:00:00

Grafy funkcí nejsou problém aneb Výběr programů pro tvorbu grafů

Grafy? Co to je a potřebujeme to vůbec k životu? To je otázka na zamyšlení. Každopádně se s tímto na internetu docela často setkáváme a proto jsme si pro Vás připravili článek, ve kterém si představíme pár programů, kteří se tímto zabývají a s tvorbou grafů nám pomohou, ba dokonce nám jej i za nás z ...