Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2021-06-15 05:56:31

Konec průkopníka

Otázky Václava Moravce 13. června ozvláštnil souběh výročí „puče“ ke svržení Nečasovy vlády v roce 2013 s posledním vystoupením nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana v tomto pořadu. Navíc je osvěžil neobvyklý pohled do tváří účinkujících bez roušek, jejichž výrazy nápadně kontrastovaly: zatímco tvář Václava Moravce s důležitě nakrabaceným čelem a živou mimikou vyjadřovala nadřazenost a nevlídný postoj k protihráči, Pavel Zeman nasadil masku sfingy, které se jen jednou zavlnily koutky úst náznakem úsměvu. Moravec nezapřel „vymývače mozků“ tlačením Zemana k výrokům, jež by mohly dále zhoršit vztahy mezi ním a Marií Benešovou, a také k překročení zásady mlčenlivosti v aféře Vrbětice. Ač se hodně snažil, Zemanovu kamennou zdrženlivost neprolomil. Na naléhání ve věci Vrbětic se tvářil jako že „ví, ale nepoví“, ač sotva něco věděl. V některých bodech „politická korektnost“ umožnila vyhnout se úskalím. V případě pojednání příběhu o Zemanových návštěvách v bytě soudce Czernina nikdo z účinkujících nepropadl pokušení upozornit, že hlasité úvahy Benešové o možné kárné žalobě byly jen jalovým štěkáním do prázdna, protože její objektivní procesní lhůta dávno vypršela. Vedle toho se Moravec zachoval ohleduplně k Zemanovi, když se nedožadoval vysvětlení, proč „puč“ dozorovalo místně nepříslušné Vrchní státní zastupitelství v Olomouci a zda k tomu došlo s jeho vědomím, souhlasem, případně z jeho vůle. Zeman pak obratně „vybruslil“ z tématu „puče“, jehož nezbytnost hájil nepřijatelností službičkování vojenských zpravodajců ředitelce Nečasova sekretariátu, jeho dnešní manželce Janě. Podle mého laického názoru jednání vojenských zpravodajců bylo skutečně trapné, trestuhodné, a zbavující viníky vojenské cti, ale určitě nevyžadovalo nasazení velkého počtu policistů a porušení územní příslušnosti státních zástupců. Další důvody, jež se ve prospěch „puče“ někdy uvádějí, mají převážně povahu lapálií. Zeman dále pokračoval v obhajobě „puče“ upozorněním, že zásah vyústil v soudní procesy. Nedodal ale, že právě navazující soudní řízení dokazují nepřiměřenost monstrózního provedení a podporují podezření, že prvotním účelem zneužití orgánů činných v trestním řízení bylo svržení legitimní vlády. Moravec pak nezareagoval na jeho obhajobu zásahu podotekem, že dosud nikdo nevyšetřil, jak to vlastně všecko bylo, a ti, kteří by vyšetřování vyvolat mohli a měli, chodí kolem té záležitosti jako koťata kolem horké kaše a asi se bojí pravdy. Moravec nijak nenahrál Zemanovi a nepomohl mu rozvinout do větší šíře vyprávění o jeho snahách z počátků působení o vydání nového zákona o státním zastupitelství. Téma sice přišlo na přetřes, ale jen povrchně, takže diváci nemohli úplně pochopit, o co šlo. Proto dostatečně nevynikl možný příznivý dopad úspěchu jeho snah, zmařených konzervativismem a nekompetentností rozhodujících politiků. O neúspěch se zasloužila také současná ministryně spravedlnosti, která kladla odpor přijetí zákona jako poslankyně – členka ústavněprávního výboru a posléze jako ministryně Rusnokovy vlády stáhla předlohu ze sněmovny. Výsledkem nepřijetí zákona je pokračující občasná nejednotnost ve výkonu trestního práva v Čechách a na Moravě. V tomto ohledu je závěr příběhu nejvyššího státního zástupce Zemana smutný. Na jeho příchod se v oboru čekalo jako na mesiáše. Přišel nabitý energií a novými myšlenkami, o jejichž zhmotnění se usilovně snažil s podporou stoupenců změn, mezi nimiž vynikala Lenka Bradáčová. S odporem politiků, novinářů, části státních zástupců a soudců bojoval marně několik let. Časem asi pochopil, že o modernizaci a zvýšení výkonnosti státního zastupitelství není ve společnosti zájem a z průkopníka se stal udržovatelem chodu. Je to škoda, i když ani ne tak pro něj, jako pro stát. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-05-16 09:39:52

Zeman, Nevtípil, Čapí hnízdo

Nepředvídaná rezignace Pavla Zemana na funkci nejvyššího státního zástupce vyvolala zasloužený poprask. V jejím stínu zůstala zpráva o odchodu do civilu k 31.květnu Pavla Nevtípila, vyšetřovatele kauzy „Čapí hnízdo“. Pozoruhodná je časová souvislost: vyšetřovatel předvolal obviněné Janu Mayerovou a Andreje Babiše k seznámení se spisem na dny 24. a 25. května 2021 a podle zpráv z veřejných zdrojů má v úmyslu znova navrhnout podání obžaloby na oba. Není ovšem zdaleka jisté, zda to do 31. května stihne. Vyhodnocení spisu tak nejspíš zůstane na jeho nástupci. Není zatím známo, jak by na nový návrh na podání obžaloby reagoval dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch. Pokud by opět rozhodl o zastavení trestního stíhání, mohl by znova přijít ke slovu nejvyšší státní zástupce. Také v tomto případě by při troše štěstí už nemusel rozhodovat Zeman, ale jeho nástupce. K dokonalosti hry schází odchod Jaroslava Šarocha ze státního zastupitelství, jemuž ale zatím nic nenasvědčuje. V každém případě současný odchod Zemana a Nevtípila působí dojmem, že oba si v kauze Čapí hnízdo myjí ruce. Nechtějí mít nic společného se zneužíváním trestního řízení v předvolebním boji, s kterým je třeba počítat jak při zastavení trestního stíhání Andreje Babiše a Jany Mayerové, tak v případě podání obžaloby. Nepůjdou-li před soud, opoziční křiklouni budou řvát o korupčním ovlivnění orgánů činných v trestním řízení, budou-li obžalovaní, opozice bude štvát národ proti hnutí, v jehož čele stojí obžalovaný politik. Opozice se určitě nevzdá naděje, že zneužitím orgánů činných v trestním řízení se jí podaří dostat z politiky Babiše, což by se jí ve férovém politickém zápolení nepodařilo. Nemusí to ale vyjít: příklad Aleny Vitáskové dokazuje, že i strašlivý psychický tlak soudního řízení trestního lze ustát a Babiš si s ní v odolnosti určitě nezadá. Zemanovo vysvětlení, že jej k odchodu donutily tlaky ze strany ministryně Marie Benešové, zní na pozadí souvislostí s kauzou Čapí hnízdo nevěrohodně. Kdyby si na projevy nelásky Benešové stěžovala Bradáčová, znělo by to jinak. Ta ale tlakům neustupuje a otevřeně a věcně polemizuje, zatímco Zeman zůstává u obecných tvrzení. Nechci ovšem tvrdit, že mezi ním a paní ministryní vládla selanka. Narazil na ni již v dobách, kdy se snažil spustit zásadní reformu státního zastupitelství prosazením nového zákona o státním zastupitelství. Benešová byla vždy odpůrkyní jeho vize řízení státního zastupitelství bez zemských mezičlánků vrchních státních zastupitelství a nastolení jednotného výkonu trestního řízení na celém území státu. Uplatňovala svůj odpor jako poslankyně a později jako ministryně v Rusnokově vládě stáhla z Poslanecké sněmovny pečlivě připravený návrh zákona, předložený ministrem Pavlem Blažkem. Neshody v tomto ohledu trvají i ve vztahu k malé novele, kterou chtěla paní ministryně předložit, ale nemohla se dohodnout se Zemanem kvůli jeho snění o nekontrolovatelném státním zastupitelství s postavením možná až nad úrovní generální prokuratury, podřízeném přímo pánubohu. Považuji za její chybu, že střet nepřenesla na půdu Poslanecké sněmovny a nevybojovala jej jako politička. Podle neověřených kuloárových pověstí jí v tom ale měl zabránit Babiš. Na rozdíl od občasných výpadů proti Bradáčové spory o novelu zákona ale nikdy nehyzdily projevy osobního záští. Teprve v poslední době se Zeman mohl cítit ohrožen paní ministryní, když dvakrát po sobě oznámila záměr podat proti němu kárnou žalobu. Poprvé to bylo kvůli jeho jednání ve prospěch majetkových zájmů jeho známého, kvůli nimž opakovaně navštívil ze své iniciativy v soukromém bytě soudce Jana Czernina. Ale zdá se, že tato hrozba vyšuměla bez následků. Podruhé to bylo kvůli jeho veřejnému vystupování ke „kauze Vrbětice“. V tomto případě paní ministryni otevřeně „umravnil“ předseda vlády, takže o skutečném ohrožení nemůže být řeči. Jako laik a současně častý kritik prostořeké ministryně v obou případech soudím, že její nespokojenost se Zemanovým chováním byla oprávněná. Ale nedovedla své záměry do konce a ostatně není vůbec jisté, že by kárný soud žalobě vyhověl. S případným návrhem na odvolání Zemana z funkce by s největší pravděpodobností neuspěla a symbolické snížení platu by jistě přežil. Nemyslím, že její tlak byl tak silný, aby se kvůli němu musel nejvyšší státní zástupce vrhnout rezignací do nejistoty, když patrně nemá zajištěnou rovnocennou ústupovou pozici.   V souhrnu si myslím, že jeho odchodem z funkce po deseti letech působení národ neutrpí nenahraditelnou ztrátu. Spíše bych řekl, že průběh jeho působení ve funkci je důkazem o nadměrnosti desetiletého funkčního období, s nímž počítá připravená novela zákona o státním zastupitelství. Na jeho vývoji lze dokumentovat pravdivost zákonitostí, stanovených psychologií práce. Do úřadu jej s požehnáním „kmotra“ Romana Jurečka přivedl capo di tutti capi justiční mafie Jiří Pospíšil. Z počátku působil jako vizionář a hybatel kladných změn v chování soustavy. Vedle toho ale současně rehabilitoval předlistopadové prokurátory, působící na Nejvyšším státním zastupitelství a sesazené z funkcí Renatou Veseckou, a navíc si k nim přibral předlistopadového prokurátora Igora Stříže, který posílal do kriminálu Svědky Jehovovy a vysloužil si přezdívku „rudá smrt z Olomouce“. Přesto se ale přičinil o vzestup společenského respektu státního zastupitelství. Během působení ministrů z ODS Pospíšila a Blažka i během mandátu nestraničky Daniely Kovářové mohl usilovat o reformu státního zastupitelství, podmíněnou přijetím nového zákona. Pak se mu ale nepřímo vymstila účast na zneužití policie a státního zastupitelství ke svržení vlády Petra Nečase ze 13. června 2013: v nových politických poměrech již podporu pro své záměry nenašel. Narazil hned u ministryně Heleny Válkové. S ní by se asi nakonec domluvil, ale její ukvapené odvolání uzavřelo cestu k dohodě. Podpora myšlenky na prosazení nového zákona, kterou projevil ministr Robert Pelikán, šla jiným směrem. Směřovala k podstatnému oslabení postavení nejvyššího státního zástupce a nakonec skončila stažením návrhu ze Sněmovny. Úměrně nedostatku politické podpory novátorských kroků v jeho činnosti ubylo. Od zablokování cesty k reformě státního zastupitelství na mne Zeman již působil jako údržbář soustavy. Podle mých laických poznatků trpěl svým podřízeným a olomouckým státním zástupcům lecjaké neřádstvo. Převážně je ale vina na politicích, jež úroveň činnosti státního zastupitelství buď vůbec nezajímá, nebo přímo nestojí o zvýšení jeho účinnosti: napříč politickým spektrem pro jeho reformní úsilí nenašli pochopení, toleranci k pokleskům podřízených mu odpouštěli. Systematické zkoumání by zasluhovala jeho činnost jako předkladatele dovolání v neprospěch pravomocně zproštěných obžalovaných, z nichž některá zavání prosazováním politického zadání (mám na mysli dovolání v neprospěch Víta Bárty a Aleny Vitáskové). Jeho významným činem bylo vrácení kauzy Čapí hnízdo k došetření. Nemám dostatek informací na to, abych mohl přemýšlet o zralosti spisu k potvrzení zprošťujícího rozhodnutí nebo k vydání pokynu k podání obžaloby. Vrácení ale mělo nezpochybnitelný účinek: umožnilo pokračování podrývání postavení předsedy vlády a jeho zneklidňování po další dva roky. Zneužívání orgánů činných v trestním řízení k vyvolávání neklidu, napětí a nesnášenlivosti na politické scéně, je v mezinárodním měřítku švejkolandská specialita. Bez ohledu na výše uvedené výhrady není Zeman člověk k zahození. Stát by jej měl využít na jiné vhodné pozici. Neměl by skončit v advokacii jako jeho předchůdkyně či jeho bývalý náměstek Stanislav Mečl, byť by byl svým pánem a jistě by se mu dobře vedlo. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-04-26 16:45:07

Snídaně se švejkolandským prezidentem

V neděli 25. dubna jsem vstal hodně pozdě. Připravil jsem si snídani a uvelebil jsem se v křesle v blahém očekávání moudrých slov pana prezidenta, jako obvykle přednesených spatra. Dočkal jsem se směsi moudrosti se švejkováním. Zprvu jsem si myslel, že si pan prezident dělá z národa blázny, ale časem jsem asi vytušil zastřený smysl projevu, jenž je výronem „dalekonosných“ úvah Miloše Zemana. Smečka neúspěšných politiků, již si brousí zuby tu na svržení prezidenta, tu na povalení vlády Andreje Babiše a na nastoupení na jejich místa, obvykle zastírá pravý stav věcí nespoutaným mlácením prázdné slámy, za kterým se skrývá čertovo kopýtko. Čím více slov, tím hůře se lidé v záplavě orientují, tím spíše se před nimi podaří zastřít jádro pudla. Miloš Zeman se bez dlouhých řečí obešel a mlčením řekl více než slovy. Nezmínil se vůbec o tom, že v „kauze Vrbětice“ nejde ani tak o to, kdo způsobil výbuch, jako o vyloučení Rosatomu z tendru na dostavbu Dukovan, což se mu nelíbí. Jeho nelibost nemusí nutně být projevem vazalství k Moskvě, ale možná ohledem na národní zájem na levné elektřině. O vypuzení Rosatomu rozhodují převážně lidé, pro které je platba za elektřinu zanedbatelnou položkou, zatímco ti, kterým by zdražení elektřiny vadilo, nemají do věci co mluvit. Pak si zašvejkoval, když jako vrchní velitel ozbrojených sil přikázal policii, která mu nepodléhá, aby na objasnění příčin výbuchů nasadila maximum prostředků. Jistě při tom ví, že bez součinnosti Ruska se po ruské stopě nikam nedojde. Ale předstíranou snahu mu upřít nelze. V tom, co řekl, se pan prezident dopustil různých nepodstatných chyb, čímž nahrál na smeč mlátičům prázdné slámy. Avšak mnohem důležitější je zamlčení postoje k vyhoštění osmnácti ruských zpravodajců. Působí to dojmem, že si pan prezident „umyl ruce“. Komentátoři, které jsem slyšel, kolem této ožehavé okolnosti mlčky obcházeli. Nevěděli, co na to mají říci. Ale v této zdánlivé vadě projevu vidím „dalekonosnou“ švejkovskou moudrost. Česká republika a Rusko mají mnoho věcných zájmů, které časem navodí příznivou situaci pro urovnání roztržky. A pozice prezidenta s „umytýma rukama“ jako vyjednavače smiřování bude výhodná. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-04-02 05:00:00

Kdo může za havanský syndrom? Zřejmě ti, co mají na svědomí Vrbětice. Co všechno víme?

Ruský investigativní web The Insider přišel se zarážejícím odhalením. Za tzv. havanským syndromem, tedy zdravotními a neurologickými potížemi amerických diplomatů, by mohli stát příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU. Té stejné, která zřejmě mohla za výbuch ve Vrběticích z roku 2014. V rozsáhlém spise jsou Vrbětice zmíněny několikrát…

Čas načtení: 2024-04-29 18:04:56

Vyšetřování potvrdilo, že výbuchy ve skladech zbraní v obci Vrbětice v roce 2014 provedli příslušníci ruské vojenské rozvědky

Policie České republiky, Národní centrála proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování (NCOZ), odložila podle prověřování věci týkající se výbuchů muničních skladů ve Vrběticích, které nastaly 16. října 2014 a 3. prosince 2014 a způsobily smrt dvou českých občanů a škodu převyšující 1 miliardu Kč. The post Vyšetřování potvrdilo, že výbuchy ve skladech zbraní v obci Vrbětice v roce 2014 provedli příslušníci ruské vojenské rozvědky first appeared on Pravda24.

Čas načtení: 2021-08-26 14:23:34

Dokument: Zákon o odškodnění po explozi ve Vlachovicích-Vrběticích

 621 total views Plné znění zákona zní „Návrh zákona o jednorázovém odškodnění subjektů dotčených mimořádnou událostí v areálu muničních skladů Vlachovice-Vrbětice a o změně některých zákonů“. Senát schválil návrh zákona ve znění postoupeném Poslaneckou sněmovnou.Jako rozhodné období pro přiznání nároku na jednorázové odškodnění je určena doba od 16. října 2014 do 13. října 2020, která se […]

Čas načtení: 2021-06-15 05:56:31

Konec průkopníka

Otázky Václava Moravce 13. června ozvláštnil souběh výročí „puče“ ke svržení Nečasovy vlády v roce 2013 s posledním vystoupením nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana v tomto pořadu. Navíc je osvěžil neobvyklý pohled do tváří účinkujících bez roušek, jejichž výrazy nápadně kontrastovaly: zatímco tvář Václava Moravce s důležitě nakrabaceným čelem a živou mimikou vyjadřovala nadřazenost a nevlídný postoj k protihráči, Pavel Zeman nasadil masku sfingy, které se jen jednou zavlnily koutky úst náznakem úsměvu. Moravec nezapřel „vymývače mozků“ tlačením Zemana k výrokům, jež by mohly dále zhoršit vztahy mezi ním a Marií Benešovou, a také k překročení zásady mlčenlivosti v aféře Vrbětice. Ač se hodně snažil, Zemanovu kamennou zdrženlivost neprolomil. Na naléhání ve věci Vrbětic se tvářil jako že „ví, ale nepoví“, ač sotva něco věděl. V některých bodech „politická korektnost“ umožnila vyhnout se úskalím. V případě pojednání příběhu o Zemanových návštěvách v bytě soudce Czernina nikdo z účinkujících nepropadl pokušení upozornit, že hlasité úvahy Benešové o možné kárné žalobě byly jen jalovým štěkáním do prázdna, protože její objektivní procesní lhůta dávno vypršela. Vedle toho se Moravec zachoval ohleduplně k Zemanovi, když se nedožadoval vysvětlení, proč „puč“ dozorovalo místně nepříslušné Vrchní státní zastupitelství v Olomouci a zda k tomu došlo s jeho vědomím, souhlasem, případně z jeho vůle. Zeman pak obratně „vybruslil“ z tématu „puče“, jehož nezbytnost hájil nepřijatelností službičkování vojenských zpravodajců ředitelce Nečasova sekretariátu, jeho dnešní manželce Janě. Podle mého laického názoru jednání vojenských zpravodajců bylo skutečně trapné, trestuhodné, a zbavující viníky vojenské cti, ale určitě nevyžadovalo nasazení velkého počtu policistů a porušení územní příslušnosti státních zástupců. Další důvody, jež se ve prospěch „puče“ někdy uvádějí, mají převážně povahu lapálií. Zeman dále pokračoval v obhajobě „puče“ upozorněním, že zásah vyústil v soudní procesy. Nedodal ale, že právě navazující soudní řízení dokazují nepřiměřenost monstrózního provedení a podporují podezření, že prvotním účelem zneužití orgánů činných v trestním řízení bylo svržení legitimní vlády. Moravec pak nezareagoval na jeho obhajobu zásahu podotekem, že dosud nikdo nevyšetřil, jak to vlastně všecko bylo, a ti, kteří by vyšetřování vyvolat mohli a měli, chodí kolem té záležitosti jako koťata kolem horké kaše a asi se bojí pravdy. Moravec nijak nenahrál Zemanovi a nepomohl mu rozvinout do větší šíře vyprávění o jeho snahách z počátků působení o vydání nového zákona o státním zastupitelství. Téma sice přišlo na přetřes, ale jen povrchně, takže diváci nemohli úplně pochopit, o co šlo. Proto dostatečně nevynikl možný příznivý dopad úspěchu jeho snah, zmařených konzervativismem a nekompetentností rozhodujících politiků. O neúspěch se zasloužila také současná ministryně spravedlnosti, která kladla odpor přijetí zákona jako poslankyně – členka ústavněprávního výboru a posléze jako ministryně Rusnokovy vlády stáhla předlohu ze sněmovny. Výsledkem nepřijetí zákona je pokračující občasná nejednotnost ve výkonu trestního práva v Čechách a na Moravě. V tomto ohledu je závěr příběhu nejvyššího státního zástupce Zemana smutný. Na jeho příchod se v oboru čekalo jako na mesiáše. Přišel nabitý energií a novými myšlenkami, o jejichž zhmotnění se usilovně snažil s podporou stoupenců změn, mezi nimiž vynikala Lenka Bradáčová. S odporem politiků, novinářů, části státních zástupců a soudců bojoval marně několik let. Časem asi pochopil, že o modernizaci a zvýšení výkonnosti státního zastupitelství není ve společnosti zájem a z průkopníka se stal udržovatelem chodu. Je to škoda, i když ani ne tak pro něj, jako pro stát. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-05-16 09:39:52

Zeman, Nevtípil, Čapí hnízdo

Nepředvídaná rezignace Pavla Zemana na funkci nejvyššího státního zástupce vyvolala zasloužený poprask. V jejím stínu zůstala zpráva o odchodu do civilu k 31.květnu Pavla Nevtípila, vyšetřovatele kauzy „Čapí hnízdo“. Pozoruhodná je časová souvislost: vyšetřovatel předvolal obviněné Janu Mayerovou a Andreje Babiše k seznámení se spisem na dny 24. a 25. května 2021 a podle zpráv z veřejných zdrojů má v úmyslu znova navrhnout podání obžaloby na oba. Není ovšem zdaleka jisté, zda to do 31. května stihne. Vyhodnocení spisu tak nejspíš zůstane na jeho nástupci. Není zatím známo, jak by na nový návrh na podání obžaloby reagoval dozorový státní zástupce Jaroslav Šaroch. Pokud by opět rozhodl o zastavení trestního stíhání, mohl by znova přijít ke slovu nejvyšší státní zástupce. Také v tomto případě by při troše štěstí už nemusel rozhodovat Zeman, ale jeho nástupce. K dokonalosti hry schází odchod Jaroslava Šarocha ze státního zastupitelství, jemuž ale zatím nic nenasvědčuje. V každém případě současný odchod Zemana a Nevtípila působí dojmem, že oba si v kauze Čapí hnízdo myjí ruce. Nechtějí mít nic společného se zneužíváním trestního řízení v předvolebním boji, s kterým je třeba počítat jak při zastavení trestního stíhání Andreje Babiše a Jany Mayerové, tak v případě podání obžaloby. Nepůjdou-li před soud, opoziční křiklouni budou řvát o korupčním ovlivnění orgánů činných v trestním řízení, budou-li obžalovaní, opozice bude štvát národ proti hnutí, v jehož čele stojí obžalovaný politik. Opozice se určitě nevzdá naděje, že zneužitím orgánů činných v trestním řízení se jí podaří dostat z politiky Babiše, což by se jí ve férovém politickém zápolení nepodařilo. Nemusí to ale vyjít: příklad Aleny Vitáskové dokazuje, že i strašlivý psychický tlak soudního řízení trestního lze ustát a Babiš si s ní v odolnosti určitě nezadá. Zemanovo vysvětlení, že jej k odchodu donutily tlaky ze strany ministryně Marie Benešové, zní na pozadí souvislostí s kauzou Čapí hnízdo nevěrohodně. Kdyby si na projevy nelásky Benešové stěžovala Bradáčová, znělo by to jinak. Ta ale tlakům neustupuje a otevřeně a věcně polemizuje, zatímco Zeman zůstává u obecných tvrzení. Nechci ovšem tvrdit, že mezi ním a paní ministryní vládla selanka. Narazil na ni již v dobách, kdy se snažil spustit zásadní reformu státního zastupitelství prosazením nového zákona o státním zastupitelství. Benešová byla vždy odpůrkyní jeho vize řízení státního zastupitelství bez zemských mezičlánků vrchních státních zastupitelství a nastolení jednotného výkonu trestního řízení na celém území státu. Uplatňovala svůj odpor jako poslankyně a později jako ministryně v Rusnokově vládě stáhla z Poslanecké sněmovny pečlivě připravený návrh zákona, předložený ministrem Pavlem Blažkem. Neshody v tomto ohledu trvají i ve vztahu k malé novele, kterou chtěla paní ministryně předložit, ale nemohla se dohodnout se Zemanem kvůli jeho snění o nekontrolovatelném státním zastupitelství s postavením možná až nad úrovní generální prokuratury, podřízeném přímo pánubohu. Považuji za její chybu, že střet nepřenesla na půdu Poslanecké sněmovny a nevybojovala jej jako politička. Podle neověřených kuloárových pověstí jí v tom ale měl zabránit Babiš. Na rozdíl od občasných výpadů proti Bradáčové spory o novelu zákona ale nikdy nehyzdily projevy osobního záští. Teprve v poslední době se Zeman mohl cítit ohrožen paní ministryní, když dvakrát po sobě oznámila záměr podat proti němu kárnou žalobu. Poprvé to bylo kvůli jeho jednání ve prospěch majetkových zájmů jeho známého, kvůli nimž opakovaně navštívil ze své iniciativy v soukromém bytě soudce Jana Czernina. Ale zdá se, že tato hrozba vyšuměla bez následků. Podruhé to bylo kvůli jeho veřejnému vystupování ke „kauze Vrbětice“. V tomto případě paní ministryni otevřeně „umravnil“ předseda vlády, takže o skutečném ohrožení nemůže být řeči. Jako laik a současně častý kritik prostořeké ministryně v obou případech soudím, že její nespokojenost se Zemanovým chováním byla oprávněná. Ale nedovedla své záměry do konce a ostatně není vůbec jisté, že by kárný soud žalobě vyhověl. S případným návrhem na odvolání Zemana z funkce by s největší pravděpodobností neuspěla a symbolické snížení platu by jistě přežil. Nemyslím, že její tlak byl tak silný, aby se kvůli němu musel nejvyšší státní zástupce vrhnout rezignací do nejistoty, když patrně nemá zajištěnou rovnocennou ústupovou pozici.   V souhrnu si myslím, že jeho odchodem z funkce po deseti letech působení národ neutrpí nenahraditelnou ztrátu. Spíše bych řekl, že průběh jeho působení ve funkci je důkazem o nadměrnosti desetiletého funkčního období, s nímž počítá připravená novela zákona o státním zastupitelství. Na jeho vývoji lze dokumentovat pravdivost zákonitostí, stanovených psychologií práce. Do úřadu jej s požehnáním „kmotra“ Romana Jurečka přivedl capo di tutti capi justiční mafie Jiří Pospíšil. Z počátku působil jako vizionář a hybatel kladných změn v chování soustavy. Vedle toho ale současně rehabilitoval předlistopadové prokurátory, působící na Nejvyšším státním zastupitelství a sesazené z funkcí Renatou Veseckou, a navíc si k nim přibral předlistopadového prokurátora Igora Stříže, který posílal do kriminálu Svědky Jehovovy a vysloužil si přezdívku „rudá smrt z Olomouce“. Přesto se ale přičinil o vzestup společenského respektu státního zastupitelství. Během působení ministrů z ODS Pospíšila a Blažka i během mandátu nestraničky Daniely Kovářové mohl usilovat o reformu státního zastupitelství, podmíněnou přijetím nového zákona. Pak se mu ale nepřímo vymstila účast na zneužití policie a státního zastupitelství ke svržení vlády Petra Nečase ze 13. června 2013: v nových politických poměrech již podporu pro své záměry nenašel. Narazil hned u ministryně Heleny Válkové. S ní by se asi nakonec domluvil, ale její ukvapené odvolání uzavřelo cestu k dohodě. Podpora myšlenky na prosazení nového zákona, kterou projevil ministr Robert Pelikán, šla jiným směrem. Směřovala k podstatnému oslabení postavení nejvyššího státního zástupce a nakonec skončila stažením návrhu ze Sněmovny. Úměrně nedostatku politické podpory novátorských kroků v jeho činnosti ubylo. Od zablokování cesty k reformě státního zastupitelství na mne Zeman již působil jako údržbář soustavy. Podle mých laických poznatků trpěl svým podřízeným a olomouckým státním zástupcům lecjaké neřádstvo. Převážně je ale vina na politicích, jež úroveň činnosti státního zastupitelství buď vůbec nezajímá, nebo přímo nestojí o zvýšení jeho účinnosti: napříč politickým spektrem pro jeho reformní úsilí nenašli pochopení, toleranci k pokleskům podřízených mu odpouštěli. Systematické zkoumání by zasluhovala jeho činnost jako předkladatele dovolání v neprospěch pravomocně zproštěných obžalovaných, z nichž některá zavání prosazováním politického zadání (mám na mysli dovolání v neprospěch Víta Bárty a Aleny Vitáskové). Jeho významným činem bylo vrácení kauzy Čapí hnízdo k došetření. Nemám dostatek informací na to, abych mohl přemýšlet o zralosti spisu k potvrzení zprošťujícího rozhodnutí nebo k vydání pokynu k podání obžaloby. Vrácení ale mělo nezpochybnitelný účinek: umožnilo pokračování podrývání postavení předsedy vlády a jeho zneklidňování po další dva roky. Zneužívání orgánů činných v trestním řízení k vyvolávání neklidu, napětí a nesnášenlivosti na politické scéně, je v mezinárodním měřítku švejkolandská specialita. Bez ohledu na výše uvedené výhrady není Zeman člověk k zahození. Stát by jej měl využít na jiné vhodné pozici. Neměl by skončit v advokacii jako jeho předchůdkyně či jeho bývalý náměstek Stanislav Mečl, byť by byl svým pánem a jistě by se mu dobře vedlo. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-04-29 18:17:41

Prostořeká Maruška

Nad Milošem Zemanem se chvíli snášela mračna. Prozradil, že v kauze Vrbětice existují dvě vyšetřovací verze a hned mu hrozí ústavní žalobou. Ale už se nemusí bát, protože mu přispěchala na pomoc jeho oddaná fanynka Marie Benešová, z božího dopuštění současná ministryně spravedlnosti, která ví o ještě více vyšetřovacích verzích než on. Možná doufala, že se vrhnou na ni a na Zbožňovaného zapomenou. Především bych chtěl poznamenat, že je v této věci úplně jedno, kolik vyšetřovacích verzí skutečně je. Celý poprask kolem Vrbětic slouží nějakému skrytému účelu a o objasnění příčin výbuchu vůbec nejde. Zvláště „ruská“ stopa je nesmyslná, protože po zveřejnění informace o „nezpochybnitelných důkazech“ se ruské zpravodajské služby postarají o její zametení, i kdyby byla pravdivá. Podstatné je, že veřejní činitelé se předhánějí v chlubení se informacemi, k nimž nesmí mít přístup. BIS a pánové Babiš a Hamáček jsou ještě skromní, když odhalují pouze „ruskou“ stopu, Miloš Zeman je trumfuje informací o dvou vyšetřovacích verzích, a i jeho nyní zastínila tradičně prostořeká Marie Benešová. Nad počínáním pánů Babiše a Hamáčka lze pokrčit rameny, protože „nejsou od fochu“ a proti hříčkám BIS jsou bezbranní. Je možné mávnout rukou nad prezidentem, který pouze potvrdil, že nerozumí pravidlům trestního řízení a ve vrozené chlubivosti je schopen vymyslet si jakýkoliv nesmysl. Ale Marie Benešová je profesionálka. V žádné z funkcí, jež od času výbuchů ve Vrběticích zastávala, neměla legální přístup k policejnímu spisu o Vrběticích a ani neměla právo na informace o stavu vyšetřování. Informace tedy získala nelegálně, ke všemu je ještě i zveřejnila, a o nezákonnosti svého jednání nejspíš ví. Pokud pro ni nebude mít prostořekost žádné následky, bude to důkaz platnosti přísloví „quod licet Iovi non licet bovi“ neboť souběžně probíhá u soudu „kauza Bereta“, ve které Lenka Bradáčová usiluje o potrestání pachatelů vynášení informací daleko méně závažných. Nejtrapnější na věci je skutečnost, že Andrej Babiš si nemůže dovolit navrhnout odvolání prostořeké ministryně, protože by za ni pár měsíců před volbami náhradu nesehnal, a i kdyby její odvolání navrhl, prezident by ji stejně neodvolal. A nenajde se žádný státní zástupce, v jehož obvodu působnosti Marie Benešová svá moudra vyhlásila, který by si dovolil zahájit proti ní z úřední povinnosti řízení pro vynášení utajovaných informací. Žijeme přece ve Švejkolandu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2021-04-26 16:45:07

Snídaně se švejkolandským prezidentem

V neděli 25. dubna jsem vstal hodně pozdě. Připravil jsem si snídani a uvelebil jsem se v křesle v blahém očekávání moudrých slov pana prezidenta, jako obvykle přednesených spatra. Dočkal jsem se směsi moudrosti se švejkováním. Zprvu jsem si myslel, že si pan prezident dělá z národa blázny, ale časem jsem asi vytušil zastřený smysl projevu, jenž je výronem „dalekonosných“ úvah Miloše Zemana. Smečka neúspěšných politiků, již si brousí zuby tu na svržení prezidenta, tu na povalení vlády Andreje Babiše a na nastoupení na jejich místa, obvykle zastírá pravý stav věcí nespoutaným mlácením prázdné slámy, za kterým se skrývá čertovo kopýtko. Čím více slov, tím hůře se lidé v záplavě orientují, tím spíše se před nimi podaří zastřít jádro pudla. Miloš Zeman se bez dlouhých řečí obešel a mlčením řekl více než slovy. Nezmínil se vůbec o tom, že v „kauze Vrbětice“ nejde ani tak o to, kdo způsobil výbuch, jako o vyloučení Rosatomu z tendru na dostavbu Dukovan, což se mu nelíbí. Jeho nelibost nemusí nutně být projevem vazalství k Moskvě, ale možná ohledem na národní zájem na levné elektřině. O vypuzení Rosatomu rozhodují převážně lidé, pro které je platba za elektřinu zanedbatelnou položkou, zatímco ti, kterým by zdražení elektřiny vadilo, nemají do věci co mluvit. Pak si zašvejkoval, když jako vrchní velitel ozbrojených sil přikázal policii, která mu nepodléhá, aby na objasnění příčin výbuchů nasadila maximum prostředků. Jistě při tom ví, že bez součinnosti Ruska se po ruské stopě nikam nedojde. Ale předstíranou snahu mu upřít nelze. V tom, co řekl, se pan prezident dopustil různých nepodstatných chyb, čímž nahrál na smeč mlátičům prázdné slámy. Avšak mnohem důležitější je zamlčení postoje k vyhoštění osmnácti ruských zpravodajců. Působí to dojmem, že si pan prezident „umyl ruce“. Komentátoři, které jsem slyšel, kolem této ožehavé okolnosti mlčky obcházeli. Nevěděli, co na to mají říci. Ale v této zdánlivé vadě projevu vidím „dalekonosnou“ švejkovskou moudrost. Česká republika a Rusko mají mnoho věcných zájmů, které časem navodí příznivou situaci pro urovnání roztržky. A pozice prezidenta s „umytýma rukama“ jako vyjednavače smiřování bude výhodná. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-12 19:20:00

Rus prověřovaný kvůli výbuchu ve Vrběticích záhadně zemřel v Řecku. Pomohl agentům GRU?

V Řecku zemřel bývalý voják sovětské armády Nikolaj Šapošnikov, kterého česká policie prověřovala kvůli výbuchům v muničním areálu ve Vrběticích na Zlínsku. Zjistily to Radiožurnál a server iROZHLAS. Šapošnikov byl v době výbuchů v roce 2014 zaměstnancem společnosti Imex Group. Policisté se zaměřili na to, zda byl v kontaktu s generálem ruské tajné služby GRU Andrejem Averjanovem, jehož jednotka údajně výbuchy naplánovala a provedla. Šapošnikov to popíral.

Čas načtení: 2024-04-21 14:57:00

Vyšetřování Vrbětic míří do finále, potvrdil Rakušan. Obvinění ale možná nepřijde

V pořadu Otázky Václava Moravce na České televizi došlo k vzácnější politické shodě. Jak zástupce opoziční ANO, tak i zástupce vládní strany STAN se shodují v tom, že vyšetřování Vrbětic netrvalo extrémně dlouho a počítají s tím, že nemusí dojít k obvinění - řada informací totiž musí zůstat v utajeném režimu a to může u soudu být překážkou. Ministr vnitra Vít Rakušan pak potvrdil, že se brzy veřejnost dozví výsledky šetření. Podle Radka Vondráčka bychom hlavně potřebovali řešit potřeby lidí z Vrbětic. 

Čas načtení: 2024-04-29 11:09:00

Policie odložila kauzu Vrbětice. Rusové odmítli vydat důkazy, „aby nepoškodili svou svrchovanost“

Téměř po deseti letech končí případ výbuchu muničních skladů nedaleko zlínské obce Vrbětice. O život v říjnu 2014 přišli dva Češi. Desetiletí probíhalo odminování. Nyní svou práci podle zjištění serveru Lidovky.cz ukončili detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu. Případ odložili, protože vydání pachatelů, kterými jsou podle vyšetřovatelů agenti GRU, není pravděpodobné.

Čas načtení: 2024-04-29 11:30:00

Kauza Vrbětice: Policie případ odložila! Nemůže stíhat ruské agenty, kteří výbuch způsobili

Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů v muničním areálu ve Vrběticích na Zlínsku, při kterém v roce 2014 zemřeli dva lidé. Policisté považují za prokázané, že výbuchy uskutečnili příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU. Chtěli zabránit dodání munice do oblastí, kde provádělo Rusko vojenské operace. Protože se podezřelí pohybují v Rusku, které odmítlo s českou policií spolupracovat, nemohli kriminalisté zahájit jejich trestní stíhání. Na webu policie to dnes uvedl ředitel NCOZ Jiří Mazánek.

Čas načtení: 2024-04-29 11:09:00

Policie odložila kauzu Vrbětice, Rusové odmítli vydat důkazy. Při vyšetřování pomohla i náhoda s fotografií

Téměř po deseti letech končí případ výbuchu muničních skladů nedaleko zlínské obce Vrbětice. O život v říjnu 2014 přišli dva Češi. Desetiletí probíhalo odminování. Nyní svou práci podle zjištění serveru Lidovky.cz ukončili detektivové Národní centrály proti organizovanému zločinu. Případ odložili, protože vydání pachatelů, kterými jsou podle vyšetřovatelů agenti GRU, není pravděpodobné.

Čas načtení: 2024-04-29 11:30:00

Policie odložila případ výbuchu ve Vrběticích, Rusko své agenty odmítlo vydat

Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů v muničním areálu ve Vrběticích na Zlínsku, při kterém v roce 2014 zemřeli dva lidé. Policisté považují za prokázané, že výbuchy uskutečnili příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU, chtěli tak zabránit dodání munice do oblastí, kde provádělo Rusko vojenské operace. 

Čas načtení: 2024-04-29 14:03:00

14:03 Studio ČT24

Témata: Vrbětice; Aktuální situace na Ukrajině (komentář)[online]

Čas načtení: 2024-04-29 13:31:00

Rakušan o konci vyšetřování Vrbětic: Za smrt dvou Čechů může Rusko! Akt terorismu a válečný zločin

Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů v muničním areálu ve Vrběticích na Zlínsku, při kterém v roce 2014 zemřeli dva lidé. Policisté považují za prokázané, že výbuchy uskutečnili příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU. Chtěli zabránit dodání munice do oblastí, kde provádělo Rusko vojenské operace. Protože se podezřelí pohybují v Rusku, které odmítlo s českou policií spolupracovat, nemohli kriminalisté zahájit jejich trestní stíhání. Na webu policie to dnes uvedl ředitel NCOZ Jiří Mazánek. Podle ministra vnitra Víta Rakušana (STAN) byly výbuchy aktem terorismu ze strany Ruska a válečným zločinem. Za smrt dvou českých občanů podle něj jednoznačně může Rusko.

Čas načtení: 2024-04-29 13:20:00

Policie odložila kauzu výbuchu ve Vrběticích, může za ni ruská tajná služba

Kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů v muničním areálu ve Vrběticích na Zlínsku, při kterém v roce 2014 zemřeli dva lidé. Policisté považují za prokázané, že výbuchy uskutečnili příslušníci ruské vojenské rozvědky GRU. Chtěli zabránit dodání munice do oblastí, kde provádělo Rusko vojenské operace. Protože se podezřelí pohybují v Rusku, které odmítlo s českou policií spolupracovat, nemohli kriminalisté zahájit jejich trestní stíhání. Na webu policie to dnes uvedl ředitel NCOZ Jiří Mazánek. Postup schválil i státní zástupce, sdělil na webových stránkách mluvčí Krajského státního zastupitelství v Brně Hynek Olma.

Čas načtení: 2024-04-29 15:33:00

15:33 Studio ČT24

Témata: Ministři zemědělství EU o pomoci zemědělcům (komentář); Vrbětice; Dopady mrazů na zemědělce [online-live]

Čas načtení: 2024-04-29 16:25:00

Šokující zjištění v kauze Vrbětice: Agentce Šapošnikovové z ruské rozvědky zařídil pas Gross (†45)

V den, kdy kriminalisté z Národní centrály proti organizovanému zločinu (NCOZ) odložili případ výbuchů skladů v muničním areálu ve Vrběticích, zveřejnil mezinárodní tým investigativců další objevy v téže kauze. Podrobně zkoumali roli ruských manželů Šapošnikovovových, kteří v Česku pobývali desítky let a získali občanství. Mimo jiné díky tlaku tehdejšího ministra vnitra Stanislava Grosse (†45, ČSSD), píše The Insider.

Čas načtení: 2024-04-29 18:03:00

18:03 Studio ČT24

Témata: Vrbětice; Výsledky jednání ministrů zemědělství EU [online-live]

Čas načtení: 2024-04-30 00:01:00

Vinohradská 12: Ruští teroristé a Vrbětice

Dva velké výbuchy, dva mrtví čeští občané. A viníci? Patrně dva ruští teroristé. Policie po 10 letech ukončila prověřování případu Vrbětice. Potvrdila, že útoky naplánovaly ruské tajné služby. Jaké zůstávají v případu otazníky? Ví Artur Janoušek z investigativní redakce Českého rozhlasu. Ptá se Matěj Skalický.