EUR 25,145 || 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || --=0=--
---===---Čas načtení: 2022-03-02 08:55:07
Následující text vyšel v Literárních novinách 38/2011 pod názvem Proč bude válka: I když většina lidí na Západě stále žije v domnění, že pohodu posledních desetiletí ruší pouze nahodilosti a vzdálené bouře, pod mírovým povrchem doutnají čtyři nálože. Přestože každá z nich se může jevit jako dílčí problém, ve své kombinaci vytvářejí prohlubující se tendenci k velké válce. Tedy válce, kdy na obou stranách fronty budou mocnosti schopné zasáhnout území protivníka. Tato nebezpečí lze pojmenovat: výměna světového hegemona, zbrojení, způsob života středních vrstev, úroveň politických elit Západu. Výměna hegemona Krize je dána tím, že staré umírá a nové se ještě nerodí, nebo se rodí pomalu. Takto je střídán hegemon světové ekonomiky: pomalu, ale jistě se blíží den, kdy čínský hrubý domácí produkt (HDP) bude větší než HDP Spojených států. Podle posledních propočtů Mezinárodního měnového fondu by se tak mělo stát v roce 2016: HDP Číny byl odhadnut na 19,0 bilionů dolarů, zatímco HDP Spojených států na 18,8 bilionů. V té době by mělo dosáhnout, alespoň podle tohoto zdroje, zadlužení USA úrovně přes 110 procent HDP, zatímco čínské by se mělo pohybovat na úrovni 10 procent HDP. Podle posledních odhadů Goldman Sachs se v roce 2030 bude Čína podílet na světovém HDP plnými 23 procenty, zatímco USA devíti procenty. Zároveň lze předpokládat, že Peking bude mít i nadále největší devizové rezervy na světě, zatímco Washington bude největším světovým dlužníkem. Proti Západu se obrací to, co se celá desetiletí jevilo jako důkaz převahy. Outsourcing průmyslové výroby do zahraničí, kde je levnější pracovní síla, zvyšoval zisky malé skupiny akcionářů a vrcholového managementu, zatímco střední vrstvy našly své uplatnění ve službách. Jenže takováto ekonomika funguje pouze tehdy, zůstane-li zachováno postkoloniální rozdělení světa na centrum a periferii. Což právě končí. Ekonomika představuje výchozí základnu či limit moci státu, a proto lze tuto situaci vnímat jako omezení suverenity v rozhodování Washingtonu. Svět se tak dostává do situace, kterou před dvěma a půl tisíci let popsal Thukydides v Dějinách peloponéské války: „Za nejpravdivější důvod, i když se o něm nejméně mluví, považuji růst aténské moci, který vyvolal u Lakedaimoňanů takové obavy, že se odhodlali k válce.“ Tento první zákon světové politiky varuje: střídání hegemona je nejcitlivější období v mezinárodních vztazích, kdy nejvíce hrozí velká válka. Vojenská síla Světové vojenské výdaje neustále rostou. Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru (SIPRI) činily loni 1 630 miliard dolarů. To představuje růst o 50,3 procent ve srovnání s rokem 2001. Výdaje tzv. demokratického Západu, tedy států Severní Ameriky a západní a střední Evropy, činily loni 1 037 miliard, tedy 63,6 procent globálních vojenských výdajů. Ze 43 procent se v roce 2010 na celosvětových vojenských výdajích podílely samy Spojené státy. Za první dekádu 21. století vzrostly vojenské výdaje USA o 81,3 procenta a dosahují dnes 4,8 procenta HDP. I když vývoj výdajů v Rusku je obdobný – růst o 82,4 procenta a dosažení úrovně čtyř procent HDP – v absolutních hodnotách se jedná o výdaje v jiných řádech: výdaje Spojených států jsou téměř dvanáctkrát vyšší než výdaje Ruska. Z těchto údajů vyplývá, že sice ekonomická hegemonie USA končí, ale vojenská hegemonie, kterou Spojené státy získaly po skončení studené války, trvá. A sázka na udržení vojenské převahy se též nemění: informace Bílého domu uvádějí, že v letošním fiskálním roce bude na výzkum, vývoj, testy a vyhodnocování nových zbraní vydáno 77,1 miliardy dolarů – což je více, než podle SIPRI činí celý vojenský rozpočet Ruska. Přestože Spojené státy oficiálně zastavily vývoj nových jaderných zbraní, pokračuje vývoj, testy a výstavba nových strategických systémů. To platí také o unitárně pojaté protiraketové obraně, byť krásná slova o restartu vztahů s Ruskem či formulace o kooperaci s Ruskem v nové doktríně NATO slibovaly něco jiného. Výdaje na zbrojení v této úrovni nejsou ničím jiným než bezuzdným plýtváním, a to dokonce v době ekonomických problémů. Jenže omezit je nelze, právě proto, že jsou hospodářské problémy: vojensko-průmyslový komplex je jedním z mála odvětví, které v USA výborně funguje. Steven Hook v knize U.S. Foreign Policy odhaduje, že vojensko-průmyslový komplex dává ve Spojených státech práci dvěma milionům lidí. I když jsou Spojené státy největším vývozcem zbraní – na globálním obchodu se podílejí ze 30 procent, následovány Ruskem (23 %), Německem (11 %), Francií (7 %), a Velkou Británií (4 %) - je tu problém: nejmodernější konvenční zbraně a strategické zbraně obecně nelze prodávat, neboť nikdy nelze zcela vyloučit jejich využití proti dodavateli či kopírování. Když jsou jich plné sklady, pak lze buď zastavit vývoj a výrobu, nebo je zničit – nebo je použít. Proto mají moderní zbraně zakódovanou nebezpečnou vlastnost, že budou použity. Třeba proti stále mohutnějšímu ekonomickému konkurentovi, Číně, jehož výdaje na obranu byly podle odhadů SIPRI přibližně 5,9krát menší než výdaje USA. A 8,7krát menší než demokratického Západu. Střední vrstvy To, co se ekonomům nejdříve jevilo jako krize hypoteční, potom jako finanční a dnes jako dluhová krize otřásající tu dolarem, jindy eurem či librou, je ze sociologického hlediska krize životního způsobu středních vrstev. Zpravidla se v této souvislosti hovoří o federálním dluhu ve výši přes 14 bilionů dolarů. Tady je viník jasný. Zadlužení ústřední vlády, které vzniklo během 2. světové války, klesalo až do roku 1980. Pak přišel Ronald Reagan se svojí ekonomikou nabídky, tedy reformou ve prospěch bohatých. Reaganomika, pěstovaná jak v dobách Reagana, tak i za vlády obou Bushů, se na celkovém federálním dluhu podílí 9,2 biliony dolarů. Spojené státy nejsou chápány jako nejzadluženější země světa jenom z tohoto důvodu. Letošní nervozita, kdy ratingová agentura Standard & Poor's snížila USA dlouhodobý úvěrový rating na AA+, je spojena s faktem, že federální dluh převýšil HDP. To ale není nikterak dramatická informace: nad 100 procent HDP má dluh šest států, přičemž zadlužení Japonska je 200 procent, Řecka a Itálie 130 procent, Velké Británie 94 procent, Německa 85 procent. V zásadě nikdo neví, co to znamená, jen se říká, že hranice dluhu 90 procent HDP je problém. Jenže Spojené státy mají ještě další problémy. Předně je to skutečnost, že podle oficiálních údajů přibližně 4,5 bilionů z tohoto dluhu je v zahraničí. Z této částky 26 procent drží kontinentální Čína (Hongkong další 3 %), Japonsko 20 procent, Velká Británie 5,5 procenta, ropní exportéři 4,6 procenta, Brazílie 4,3 procenta atd.; Rusko „jen“ 3,8 procenta. A pak jsou to dluhy amerických domácností. Podle agentury Bloomberg jsou největší od Velké deprese a už v roce 2007 vzrostly na úroveň současného federálního dluhu, tedy 14 bilionů. Tehdy se dluhy domácností přiblížily 140 procentům disponibilních příjmů, přičemž tyto dluhy tvořily více než dvojnásobek úspor amerických domácností. Střední vrstvy nejen USA, ale celého Západu žijí na dluh. Na dluh státu doma i v zahraničí a na svůj osobní dluh. Těm americkým v tom pomáhá FED, Federální rezervní systém, který se změnil na globálního alchymistu: vyrábí z papíru zlato. Podle některých odhadů je ve světě 50krát více dolarů než zboží. Nikdo to pořádně neví. Celá tato hra funguje díky dvěma skutečnostem: zvyku a množství dolarů. Zvyk je dán tím, že si nikdo zatím pořádně neumí představit jinou situaci. A dolarů je tolik, že je nelze vyměnit za jinou, hodnotnější měnu. A tak jsou stále reálná práce a suroviny směňovány za voodoo dolary. Ale opět: takto to může fungovat, jen pokud bude trvat globální rozdělení na centrum a periferii. Blíží se čas, kdy na udržení životní úrovně amerických středních vrstev nikdo nepůjčí. A nastane problém. Velký politický problém. Spokojenost středních vrstev je základem legitimity západní demokracie. Jsou základnou liberálně-konzervativního konsensu ať již jako aktivní voliči, nebo svou pasivitou. Cítí se svobodné, neboť mají prostředky na realizaci často uměle vytvořených potřeb. Když se prohloubí rozklad jejich životního způsobu, koho budou volit? Zvýšená volební účast v reakci na krizi ve Výmarské republice přivedla k moci Hitlera. Nejsnáze se zvýší práh bolestivosti při restrukturalizaci životního způsobu, když jsou střední vrstvy vystrašené nebezpečím zvenku. Pak se dá ze vznešené Deklarace nezávislosti USA udělat zakládací listina věznice v Guantánamu. To bylo už mnohokrát v dějinách odzkoušeno. Vystrašení lidé podruhé hlasují pro Bushe ml., hlasují pro vyšší vojenské výdaje, pro válku. Za války lze téměř bez odporu životní způsob upravit. A při troše štěstí i zbavit se zahraničního věřitele. Kvalita elit Každý z těchto faktorů sám o sobě nepředstavuje bezprostřední ohrožení míru. Fakt, že se z Číny stává ekonomicky nejmocnější stát, nevylučuje, že při vzájemné závislosti na tom Spojené státy mohou vydělat. Zbrojení lze omezit a dát vojensko-průmyslovému komplexu třeba ziskové státní zakázky v oblasti ekologie. Restrukturalizaci životního způsobu středních vrstev lze možná rozložit do delšího času a část zátěže z této změny přenést i na bohaté. Jenže je tu ještě jeden velký problém: Západ prožívá hlubokou krizi strategického myšlení elit. Stačí se podívat na poslední čtyři války: bombardování Jugoslávie (1999), intervence v Afghánistánu (2001) a Iráku (2003), letos Libye. Lze započítat i útok Izraele na Libanon (2006). Všechny začaly – mírně řečeno – bez jasného politického zadání, věcné politické, sociální a vojenské analýzy. S výjimkou začátku války v Afghánistánu také arogantně, bez přípravy dostatečného diplomatického krytí. Ač byly zpočátku vedeny pod propagandistickým příkrovem ve stylu hollywoodské Hvězdné pěchoty, jádrem propagandy se postupem času stalo embargo, které se nejdůležitější západní sdělovací prostředky ani nepokoušejí prorazit. A vojenský výsledek je zcela nejasný. Politické důsledky posilují chaos ve světě. Koncepce práce provinčních rekonstrukčních týmů v Afghánistánu a Iráku byla dovedena téměř do dokonalosti. Je obtížné jim cokoliv vytknout, při realizaci je to snad jen nedostatek financí. Jejich práce má ale minimální naději na úspěch, protože působí v prostředí, kde je značná část veřejnosti vnímá jako vraždící křižáky. I když tyto týmy odvádějí dobrou práci, politické zadání je špatné. Krize strategického myšlení západních politických elit jen na první pohled vyrůstá ze špatné zpravodajské analýzy. To byl především problém intervence v Iráku. Tehdy docházelo k úpravám zpravodajských výsledků v duchu potřeb administrativy, což nakonec vyústilo v programový volební požadavek demokratů na odpolitizování zpravodajských služeb. Jenže to není celý problém. Proč politici chtěli upravené analýzy? Vždyť bez dobré analýzy lze přijmout dobré rozhodnutí jen náhodou... Rozklad strategického myšlení je dán už tím, co by se dalo nazvat amerikanizací školství: zbavme se memorování, žáky a studenty je třeba učit tvořivě uvažovat. Tento líbivý slogan je typický propagandistický produkt. Výraz „memorovat" má pejorativní zbarvení, které sděluje, že je něco špatně. Ve skutečnosti ale ono „bezduché memorování" může být prosté učení se faktům či slovíčkům. A nad čím lze tvořivě uvažovat, když ne nad fakty? Po internetu běhá moudrá věta, která kdesi v kyberprostoru ztratila svého autora: „Věda je fantazie spoutaná fakty." Nemůže to být jinak. Tvořivost, zvláště v sociálních vědách, se musí opírat o vědění, mnohdy pohříchu nadřené. Uvolňovat fantazii bez znalostí, to je v nejlepším případě cesta k umění, nikoliv k analýze. Potkáváme je denně: koukají na nás z obrazovky České televize, připraveni kdykoliv k čemukoliv zaujmout zásadní stanovisko – aniž často vůbec tuší, o čem mluví. Takto vzniká situace, kdy není nutný základní výzkum, stačí ideologické think tanks, třetí sektor. Také v Česku se nevybírají ministryně obrany podle pěveckého talentu či ministři podle věrnosti firmě PromoPro. Jejich hlavní kvalita je ideologická oddanost, tedy schopnost přijímat rozhodnutí bez věcné analýzy. V kapitalismu nejsou odděleni jen chudí a bohatí, ale i bohatí a mocní od vzdělaných. Hledat jejich propojení je obtížné mimo jiné proto, že mocní a bohatí se domnívají, že vzdělané nepotřebují – kdyby byli důležití, přece by byli bohatí nebo mocní... Indiánská demokracie Politika ale potřebuje analýzu. Analýzu opřenou o relevantní fakta, což jsou fakta nejen pravdivá, ale i významná. Významná znamená důležitá – tedy vybraná podle určitých kritérií. Tato kritéria opět potřebují znalosti. A talent. Specifický talent. Slabost tedy není jen ve znalostech věcných faktů, ale i ve filosofii, která má pomoci fakta analyzovat. Tato filosofie chybí z celé řady důvodů. Jedním z nich je liberální demokracie. Volební systém na Západě má v sobě zabudovány dvě bariéry, které brání rozvoji strategického přístupu: volební marketink a časování. Marketing je bezprostředně spojen s degenerací voleb na soutěž mediálních agentur. Rozvoj komunikací vedl postupně k tomu, že volby vyžadují prodej jednoduchých hesel co největšímu množství občanů. Tedy marketingovou kampaň, která prodává stranické vůdce v podobě balíčku oblíbených očekávání. Jen někteří, jako TOP 09, se soustřeďují na vybraný segment a radikalizují svůj heslář. Povětšině se heslář snaží postihnout potřeby co nejvíce lidí. Krátkodobé potřeby hedonistických středních vrstev. Časování voleb je dalším zdrojem krize strategického myšlení západních elit. Je zřejmé, že objednávka na politického vůdce je limitována dvěma (poslanec Kongresu USA) až pěti lety (prezident Francie). To znamená, že případná strategie je časově limitována na dva roky až pět let. Jenže skutečná sociální tvořivá koncepce vyžaduje alespoň střednědobé plánování. Řádově deset let. Liberální systém, který má chránit před diktátory svou častou výměnou jednotlivců – byť v rámci jedné skupiny – vyžaduje změnu: tváří, hesel, přístupu. To je všechno, jen ne vhodné prostředí pro rozvoj skutečného strategického myšlení. Tak vzniká sen o tom, že z chybných dílčích rozhodnutí uhněte neviditelná ruka trhu správný celek. Pravdou je, že politik v liberální demokracii nemá k dispozici nástroje na plnění střednědobých až dlouhodobých záměrů. Ze sociální tvořivosti mu zbyl jen zápas o rozpočet. A zápas o rozpočet byl zúžen na dohadování účetních. Tak trochu to vypadá jako indiánská vojenská demokracie. Tam si také v době míru mohl každý dělat, co chtěl, a náčelník mohl jen mluvit; ovšem v době války všichni museli náčelníka poslouchat. Tedy opět válka jako svůdná vábnička. Jak bez války Ačkoli válka hrozí stále víc, nemusí být. Je však nutné o tomto narůstajícím nebezpečí hovořit. Prorážet manipulaci jako je ta, která dnes provází válku v Libyi. Vědět, že s rostoucí hrozbou války bude manipulace narůstat. A využívat všechny demokratické instituce k boji proti militarismu, malování obrazu nepřítele tu na východě, jindy na jihu, proti pěstování patologického strachu, který ospravedlňuje násilí. Západ nutně potřebuje rozvíjet kritické myšlení. To neznamená pouze v akademické obci pěstovat to, čemu se dříve říkalo „ostrůvky pozitivní deviace". I v podmínkách svobody slova rozhodující roli při formování politické kultury sehrávají mainstreamová média. Ta ovšem, jak ukazuje čerstvá zkušenost, v době války ochotně přenášejí záběry neznámých filmových štábů ukazující posuzující povstalce, kteří mávají neznámo kde vyrobenými novými vlajkami starého režimu. A ze zpravodajství ochotně vyloučí informace z Jemenu či Bahrajnu, aby demokratický lid nebyl zmaten v době, kdy je přece nutné vidět jen jednoho, libyjského nepřítele. Takto se otvírá prostor pro svévoli politiků a vojáků. Zdá se, že je ještě spousta času. Státníci se přece na sebe usmívají. Jenže nadále pokračuje výstavba obrovské základny na Guamu, znovuvyzbrojování Gruzie, zbrojení v Ázerbájdžánu, výstavba černomořských základen USA v Bulharsku a Rumunsku, další v Polsku... A veřejnou diskusi o válce nepostrádáme. Jenže chybí. Nebezpečně chybí.
Čas načtení: 2024-04-03 06:30:26
V USA začala výstavba testovací silnice, za jízdy dobije elektromobil
Výstavba testovacího úseku poblíž města West Lafayette již začala, pro přenos energie má být využíváno magnetické pole Úsek s délkou 400 metrů má zatím sloužit pouze pro výzkumné účely, do budoucna by se ale technologie mohla rozšířit i na ostatní dálnice v USA Počítá se také s nabíjením nákladních vozidel, které nyní tvoří značnou část emisí pozemní dopravy Ve spolupráci Purdueovy univerzity a INDOT (Indiana Department of Transportation) vzniká zajímavý projekt s cílem vybudování první elektrické dálnice, která bude nabíjet projíždějící vozidla. Na svých stránkách o tomto projektu informovala přímo univerzita. Konstrukční práce na prvním testovacím segmentu začaly před pár dny. Nacházet se má poblíž města West Lafayette. Na úseku s délkou 400 metrů budou testovány první elektrické nákladní vozy, jejichž nabíjení bude probíhat prostřednictvím vozovky za jízdy. Přečtěte si celý článek V USA začala výstavba testovací silnice, za jízdy dobije elektromobil
Čas načtení: 2024-05-22 14:41:18
Na pobřeží Severního moře v blízkosti německého přístavu Wilhelmshaven byla zahájena výstavba prvního elektrického kabelu, který propojí energetické sítě Německa a Velké Británie. Základní kámen nového energetického projektu schválili spolkový ministr hospodářství Robert Habeck (Zelení) spolu s britským státním ministrem pro obchodní politiku Gregorym Handsem, uvádí německé veřejnoprávní zpravodajství TagesSchau. The post Energetika: Začala výstavba přímého elektrického propojení mezi Německem a Velkou Británií NeuConnect first appeared on Pravda24.
Čas načtení: 2024-10-23 14:15:29
Začala výstavba úseku dálnice D35 Sadová–Plotiště. Nový dálniční úsek má být hotový už příští rok
V plném proudu je výstavba dalšího úseku dálnice D35, který povede ze Sadové do Plotišť. Tento sedmikilometrový úsek má být dokončen už v příštím roce. Přestože oficiální zahájení stavby muselo být odloženo o dva týdny kvůli nepříznivému počasí a povodním, práce na stavbě už nyní naplno pokračují. Součástí výstavby bude i demolice několika rodinných domů, […]
Čas načtení: 2021-10-25 14:21:53
Milé Německo, nechej prosím fungovat své jaderné elektrárny
Milí čtenáři, dnes jsem se rozhodl přeložit vám otevřený dopis, který německé vládě adresovala skupina světových intelektuálů. Jeho originál vyšel 13. října v deníku Die Welt. Nejprve tedy samotný překlad, potom bude následovat pár komentářů k němu. Od této chvíle hovoří signatáři dopisu. Německu hrozí, že přes veškerou snahu nesplní své klimatické cíle pro rok 2030. Odchod od jaderné energetiky přitom emise oxidu uhličitého pouze zvýší. Tomu je nutno zabránit. V průběhu nedávné volební kampaně mluvily všechny politické strany o tom, že mladí Němci jsou zklamáni nedostatečnou angažovaností ve věci ochrany klimatu. Znepokojení mladých lidí je oprávněné. Koncept vládní zprávy z léta tohoto roku předpovídá, že vaše země, bude-li politika roku 2020 zachována, nedokáže splnit svůj klimatický cíl, totiž snížit emise do roku 2030 o 65 procent proti roku 1990. Odchylka bude činit 16 procent a dosaženo bude pouze 49 procent emisí. Je jen těžké si představit, že by opatření přijatá od té doby dokázala tento rozdíl úplně pokrýt. Německo nicméně nevyužívá všech možností, které má k dispozici. Kostlivcem ve skříni je skutečnost, že Německo navyšuje emise oxidu uhličitého ve své energetice tím, že odchází od jaderné energie. A to právě v době, kdy hlavní strategií k dosažení nulových čistých emisí je dekarbonizace výroby elektřiny. Na konci roku 2021 mají být tři ze zbývajících šesti jaderných reaktorů, Gundremmingen-C, Grohnde a Brokdorf, s konečnou platností odstaveny. O rok později budou uzavřeny poslední tři, Neckarwestheim-2, Emsland a Isar-2. Tato o dvě desítky let urychlená ztráta schopnosti vyrábět elektřinu bezuhlíkovým způsobem, která přitom v současné době představuje dvanáct procent německé výroby elektřiny, povede nevyhnutelně ke zvýšení ročních emisí oxidu uhličitého o zhruba 60 milionů tun. V takovém případě bude totiž nutno spalovat fosilní paliva coby náhradu. Tato skutečnost zvýší německé emise, při přepočtu na rok 1990, o pět procent. Vaše země si tento druh zbytečného zvratu v tuto chvíli nemůže dovolit. Po pandemii se opět výrazně zvedly německé emise CO2. Předběžný odhad pro rok 2021 říká, že se budete nacházet jen 37 procent pod úrovní roku 1990, čímž nedosáhnete svého cíle (čtyřicetiprocentní redukce) o tři procentní body. V současné době se navíc protahuje i výstavba obnovitelných zdrojů a výstavba severojižního propojovacího vedení, a zvýšené ceny zemního plynu vedou ke zvýhodnění spalování uhlí. Vašich klimatických cílů pro rok 2030 byste ještě mohli dosáhnout. Pořád byste ještě mohli změnit kurz a priority tak, abyste opustili uhlí dříve než jádro. Vše, co je k tomu potřeba, je nouzová úprava jaderného zákona, která by prodloužila termín pro další běh jaderných elektráren až na roky 2030-2036. Mají vaši politici dost odvahy k tomu, aby tuto konkrétní změnu, jež by se jednoznačně kladně podepsala na množství emisí, ve vašem jménu uskutečnili? Nacházíme se v kritickém bodě klimatické krize. Takové nouzové opatření – jednoduchý posun odchodu od jádra na pozdější dobu – by si právem získalo respekt mladé generace i generací dalších. (Následují podpisy 25 signatářů, mezi nimiž je v ČR asi nejznámější harvardský psycholog Steven Pinker.) Konec dopisu a začátek mého osobního komentáře. Milí signatáři, rád vás seznámím s jednou hrou, kterou tady v Evropě známe velmi dobře. Jako hlavní rekvizity v ní fungují stěna a hrách. Coby účastník hry hážete hrách na stěnu, dokud vás to nepřestane bavit. Vyhrajete, když … no, jednoduše: prostě nevyhrajete. Euro, nápor migrantů na hranicích, elektřina, to je jedno. Pořád stejný přístup. Německo nemá ten sklon k pragmatismu, typický už po staletí třeba pro Británii. Vztah německojazyčných Zelených k jaderné energii by se dal vyjádřit oním otřepaným slovem nenávist, které se bůhvíproč uplatňuje jen na mezilidské vztahy. Odcházející vláda kancléřky Merkelové, kterážto v tomto směru párkrát změnila názor, už si s tak ožehavým tématem nebude pálit prsty. A nová vláda, ve které Zelení budou, nic takového nepřipustí, leda snad po dlouhém a velkém blackoutu (možná bychom mu mohli říkat greenout, to by sedělo více). Za mimořádný úspěch bych považoval i to, pokud Německo přestane aktivně sabotovat podporu jaderné energetiky na úrovni celé EU; i to by bylo slavné vítězství. Německá společnost je svým způsobem obětí vlastního hospodářského úspěchu. Zelení mají disproporčně velkou voličskou základnu mezi mladšími ročníky v bohatších čtvrtích velkých měst (podrobný článek například o bavorských zemských volbách 2018), kde je obyvatelstvo zvyklé na to, že elektřina prostě je, jídlo prostě je, zvýšení cen o 30 procent ve jménu ochrany klimatu by bez reptání skouslo a málokdo z nich kdy navštívil fungující fabriku jinak než při exkurzi, jestli vůbec. Jejich školní a pracovní svět se vesměs sestává z tříd a kanceláří, kam může přece každý dojíždět tramvají a metrem, že? Vždyť městská hromadná doprava jim jezdí kousek od domu, a ještě navíc často. Samozřejmě je taková vrstva v nějaké míře potřeba, ale otázka je, jestli by měla mít na intelektuální dění v zemi rozhodující vliv. V Německu bohužel rozhodující vliv má, kdežto třeba ve Francii ne; tam jsou Zelení sice ještě ujetější než v SRN, ale francouzská pravice jim nevyklidila duchovní a politické pole. Kdežto merkelovská CDU ano. Ačkoliv se signatáři dopisu poctivě snažili zmáčknout všechna pomyslná tlačítka, která jinak na uvědomělou německou veřejnost fungují – zvýšené emise CO2, pocit vlastní nedostatečnosti a zodpovědnosti, apel na osud mladých – v tomto případě mají patrně smůlu. Rád bych se mýlil, ale řekl bych, že kopie jejich výzvy, kterou nejspíš poslali i na samotný kancléřský úřad, se už na serveru dávno nachází ve složce Koš. Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-01-16 09:29:32
Mělo by UNESCO rozhodovat co, kde a jak se bude v Praze stavět?
Politici a úřady v této době zpracovávají oficiální reakci na obsáhlou kritickou zprávu ze strany UNESCO. Ta byla v našich mediích zkratkovitě prezentována tak, že světová organizace hrozí Praze zařazením na seznam ohrožených památek světového dědictví. Naši představitelé by však po vzoru Vídně neměli přijmout pokornou roli provinilého učedníka, ale z pozice rovných partnerů a suverénního státu s UNESCO diskutovat, hájit naše zájmy a důsledně argumentovat mezinárodně uznávanou úrovní památkové péče u nás. Mnoho odborníků s názory a postupem světové organizace nesouhlasí. „Pokud by se UNESCO rozhodlo Prahu kvůli pár projektům mimo centrum města vyloučit nebo dát na seznam ohrožených měst, bude to jeho ostuda, ne naše. Drážďany byly z UNESCO vyloučeny, protože si postavily most, který odsouhlasili lidé v referendu a co se stalo? Nic. Možná mají o pár čínských a ruských turistů méně, a to není něco, kvůli čemu bychom měli brečet,“ říká známý architekt a vysokoškolský profesor Zdeněk Fránek, který je jedním ze zakládajících členů Sdružení pro architekturu a rozvoj (SAR). UNESCO není neomylný učitel a Praha není nezvedený žák „Doporučení ze strany UNESCO by neměla být vnímána jako jednostranné direktivum, jakýsi protektorát. Při čtení některých vyjádření, která by měla mít formu „doporučení“, mne napadala paralela vztahu neomylný učitel versus nezvedený žák. Je skutečně zvláštní, a myslím, že jde o vstup do našich vnitřních záležitostí, pokud je požadováno, abychom posílali projekty nad deset pater k posouzení do Paříže,“ uvedl architekt a pražský radní pro územní rozvoj Petr Hlaváček v rozhovoru pro časopis Stavba. „UNESCO není nadřízený orgán a má jen koordinační funkci. Závěry zprávy by tak měly být hlavně předmětem debaty. S něčím souhlasit nemusíme, Česko je koneckonců suverénní stát. Média ze zprávy udělala průšvih, kterým ve skutečnosti není. Praha není jenom obrázek. V minulosti se kulturní hodnoty tvořily stavbou nových a nových vrstev města v různých slozích a stylech, což je na Praze úžasné. I naše generace by měla mít možnost něco přidat,“ řekl pro iRozhlas Jan Jehlík, profesor a vedoucí katedry urbanismu na Fakultě architektury ČVUT. UNESCO jako záminka proti rozvoji Zpráva světové organizace se vymezuje proti připravovanému novému stavebnímu zákonu, pražskému Metropolitnímu plánu i proti některým konkrétním již realizovaným nebo připravovaným stavbám v metropoli. Míra podrobností i stylistika některých doporučení je však velmi nestandardní a je znát, že názory UNESCO výrazně formují někteří místní odpůrci nové výstavby a rozvoje, kteří do Paříže průběžně posílají své kritické podněty. Podle ředitele Institutu plánování a rozvoje (IPR) Ondřeje Boháče existují u nás dvě znepřátelené skupiny. Jedna říká: v roce 1992 jsme se zapsali, a tak to vše musí zůstat a musí se to zakonzervovat. A druhá myslí, že všechny ty hodnoty máme zachovat a chránit, ale musíme město také rozvíjet, doplňovat ho o další vrstvy a umožnit v něm nějaký život. „A to je náš základní konflikt, který nikdy nebyl vyřešen, a pokud si ho sami mezi sebou nevyřešíme, tak s UNESCO nebude klid,“ soudí Boháč. „Problém mezi Prahou a UNESCO vyvolávají některé skupiny lidí zde v Praze, které se za postoje světové organizace snaží schovávat, a atakují jakékoliv připravované změny. Ať již dobré nebo špatné,“ souhlasí známý architekt Jakub Cigler. Pohled z rampy Pražského hradu na připravovaný projekt Park Kavčí Hory na Pankráci, který zpráva UNESCO výslovně zmiňuje jako jedno z ohrožení statutu Prahy v rámci UNESCO z důvodů dálkových pohledů od centra města. Přitom projekt leží daleko od hranice Pražské památkové rezervace na místě zanedbaného brownfieldu a je plně v souladu se stávajícím územním plánem. Jeho autorem je uznávaný architekt Josef Pleskot, jehož návrh zvítězil ve velké architektonické soutěži. Tu uspořádal investor Central Group společně s Institutem plánování a rozvoje (IPR) a pod záštitou České komory architektů (ČKA). Podle původních požadavků UNESCO byl projekt už snížen pod hranici 70 metrů stanovenou světovou organizací jako maximum pro novou výstavbu na Pankrácké pláni. A to přesto, že plánované stavby jsou přímo v sousedství již stojících budov přesahujících 100 metrů. Pro projekt je vydáno kladné závazné stanovisko pražských památkářů, které potvrdilo i české ministerstvo kultury. Přesto se vůči tomuto projektu UNESCO ve své aktuální zprávě opět vymezuje. Ale má o těchto záležitostech rozhodovat UNESCO, nebo naše orgány? Centrum degradované v turistickou atrakci Zařazení Prahy na seznam UNESCO určitě podpořilo cestovní ruch a ekonomiku metropole. Na druhou stranu současný masový příval turistů už vymývá identitu města a mnoho Pražanů se již historickému centru zcela vyhýbá, protože jej vnímají jen jako turistickou atrakci. Je překvapivé, že zpráva UNESCO se tomuto velkému problému vůbec nevěnuje. A to přesto, že by podle vyjádření představitelů vedení města byla Praha za rady a doporučení k tomuto problému velmi vděčná. Současná diskuse ohledně UNESCO se paradoxně nevede o samotném nejhodnotnějším centru, tedy o Pražské památkové rezervaci, ale o jejím ochranném pásmu, které je suverénně největší na světě. Zatímco třeba Řím a Paříž žádná ochranná pásma nemají, Vídeň má chráněnou zónu více než desetkrát menší. Jen pro srovnání: Vídeň má chráněné historické centrum a jeho ochranné pásmo o celkové rozloze zhruba 833 hektarů, zatímco v Praze tyto dvě zóny zaujímají neuvěřitelných 9.947 hektarů. Problémem je, že tato území pod památkovou ochranou v Praze zahrnují téměř polovinu rozlohy kompaktního města, kde se ale zároveň odehrává většina ekonomického, kulturního a společenského života. Porovnání ochranného pásma Prahy s dalšími městy Pražské historické jádro je obklopeno největším ochranným pásmem, které je v zastavěném území. Dokonce ostatní evropská města mimořádného významu jako Řím, Paříž a Florencie žádná ochranná pásma nemají. Diskutujme s UNESCO sebevědomě jako Vídeň Praha často vzhlíží k Vídni, která se pravidelně umisťuje na předních místech žebříčku měst, ve kterých se dobře žije. Naši politici se tam jezdí učit. A z Vídně bychom si možná měli vzít příklad i ve vztahu k UNESCO. Je to město známé tím, jak příkladně pečuje o své památky. Přesto ji světová organizace zařadila na seznam ohrožených památek. „UNESCO chce postupovat exemplárně a hrozí Vídni vyškrtnutím za projekt, který současný stav ve skutečnosti zlepšuje. Vídeň se drží své strategie a sebevědomě vyjednává. A v tom ji musíme následovat,“ uvedl před časem architekt a popularizátor architektury Martin Kloda. Je rozdíl mezi historickým centrem a zbytkem Prahy. Zatímco jakákoliv nová výstavba v Pražské památkové rezervaci by měla být určitě velmi striktně regulována, mimo bezprostředního okolí této zóny by nová výstavba měla být podporována. A proč by mimo historické jádro neměly v Praze vznikat i unikátní stavby moderní architektury a dále od centra i výškové stavby? Celosvětovým trendem je přeci podpora vytváření multicentrických měst. „Ochrana historického dědictví Prahy je nutná, o tom nikdo nepochybuje a bezpochyby v Praze funguje v dostatečné míře skrze památkovou péči. Staré Město a Malá Strana jsou zafixované struktury, ale není důvod, proč by se stejným způsobem mělo přistupovat k rozvoji mimo jádro města. Na obzoru v budoucnosti vyrostou určitě i v Praze výškové budovy stejně jako v každé jiné metropoli. Kam by šli lidé bydlet? V roce 2030 bude chybět v Praze už sto tisíc bytů a je přeci lepší stavět do výšky uvnitř města, kde je dostupná dopravní infrastruktura než zastavovat volnou krajinu kolem,“ říká Zdeněk Fránek. Česká republika není nějakou chudou rozvojovou zemí, která by si s ochranou svých památek nevěděla rady. Naopak, v památkové péči patří ke světové špičce. „Ochrana památek by neměla být chápána jako jejich konzervace a znehybnění, ale jako péče o historické dědictví a jeho rozvíjení. Pod péči bychom měli zahrnout nejen starost o památky minulé, ale i vytváření hodnot nových. Nejen minulost, ale i dnes žijící generace má nárok a přirozené právo na to vytvářet hodnoty, které předáme my zase dalším generacím,“ dodává Petr Hlaváček. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-11-21 06:05:16
Občanské iniciativy v Německu úspěšně blokují stavby nových větrných elektráren
Výstavba nových větrných elektráren se v Německu téměř zastavila. Stojí za tím čím dál organizovanější síť občanských iniciativ. Na souši stojí v Německu skoro třicet tisíc „větrníků“ (vývoj podle roků). Podle programu přechodu na obnovitelné zdroje by jich mělo dále rychlým tempem přibývat, kromě toho je nutno nahrazovat zařízení stará, protože i když odhadovaná životnost větrné elektrárny je 20-25 let, některé komponenty selhávají již podstatně dříve. Občané převzali taktiku Zelených Nicméně nepřibývají. Během loňského a letošního roku se výstavba nových větrných elektráren téměř zastavila. Někde se zastavila úplně; v Bavorsku, kde před pár lety rozhodl zemský ústavní soud, že se větrníky nesmějí nacházet blíže než desetinásobek své výšky od osídlených oblastí, nevyrostl letos zatím ani jeden. Moderní větrníky jsou zhruba 200 metrů vysoké, takže vzdálenost podle soudního rozhodnutí činí dva kilometry – v hustě osídleném Bavorsku už taková místa snad ani nejsou. Hlavním důvodem, proč se expanze větrné energetiky zastavila, je čím dál průbojnější jednání občanských iniciativ, které novou výstavbu napadají všemi možnými právními prostředky. Momentálně je jich přes tisíc a dohromady vytvořily zastřešující organizaci Vernunftkraft (zhruba přeloženo: Energie s rozumem), která pomáhá dalším obcím a občanům bránit se proti výstavbě nových větrných elektráren ve svém okolí. Pro zelenou část politické scény je to nepříjemné překvapení. Toto je přeci taktika, kterou svého času oni dovedli k dokonalosti při boji proti výstavbě jaderných elektráren nebo dálnic, ještě v dobách, kdy tvořili něco jako opozici. A kterou německý právní řád umožňuje používat s velkým účinkem. A najednou je používána proti nim. Jde o boj vesnic s městy Na čistě politické úrovni si boj proti větrníkům vzala na starosti AfD, hlavně v bývalém východním Německu, ale není to primárně její projekt, spíš jen využívá příležitosti, která vznikla sama od sebe. Primární problém je na úrovni klasického sporu města a vesnice. Německá města jsou volební baštou Zelených, ve venkovských oblastech jsou Zelení daleko slabší. A postup „ve městech si odhlasují větrné elektrárny a pak je postaví daleko od sebe, zato nám kousek od domovů“ se začíná obyvatelům menších obcí poněkud zajídat. (Tímto bych rád pozdravil jednu paní z okolí Stuttgartu, která mi líčila, jak u nich doma už před pár lety zabránili výstavbě větrníku na blízkém kopci, protože by přitom byly poškozeny zbytky starořímské silnice.) Na nejvyšší úrovni, tj. ve spolkové vládě, už vznikl kompromis, podle kterého by se nikde v SRN neměly stavět větrníky blíže než 1000 metrů od nejbližšího shluku aspoň pěti obytných budov, nebo dokonce stavebních pozemků, na kterých se s výstavbou bydlení počítá. Zástupci spolkových zemí jsou však ostře proti; takové omezení by neumožnilo plynulý nárůst podílu větrné energie na celkové spotřebě. Ani větrnému průmyslu se to nelíbí. Takže předpokládaným stavem pro nejbližší dobu je pat. Ostatně jako v řadě dalších civilizačních záležitostí. Ač jsou mi větrníky protivné, nelze si nepovšimnout, že podobná paralýza se dá vyvolat skoro všude; stačí dostatek zákonů a norem, které se proti sobě navzájem dají použít u soudu a následně ještě odvolacího soudu. Takový stav se asi dlouhodobě udržet nedá, ale nedá se jej ani snadno zbavit. Odpad z větrných elektráren lze špatně recyklovat Ještě něco málo k větrné energii, jak to vidím já. Pominu-li estetické důvody, které jsou subjektivní (představa dvousetmetrových věží nasázených někde v Beskydech kolem Lysé hory – bleah!) – větrníky jsou v principu vylepšená starověká technologie, jenom místo dřeva se dnes používá beton, ocel a kompozity. Ale na podstatě věci to nic nemění, starověké i středověké technologie byly vesměs z hlediska dnešních standardů málo efektivní. Proto taky Greta celé týdny bloudí po Atlantiku, a ještě k tomu potřebuje početnou posádku. A také na pevnině vane větru někdy příliš málo, někdy zase příliš mnoho, pak je potřeba vrtule odstavovat, protože jinak by došlo k destabilizaci sítě. (Ovšem výrobci za tento „proud duchů“, který nikdy ani vyroben nebyl, stejně dostanou zaplaceno, za první kvartál roku 2019 přes 360 milionů eur.) A zatím ani Němci, ani nikdo jiný, nemají systém, pomocí nějž by tu nadměrně vyrobenou energii uměli uložit pro příští použití – nepočítáme-li přečerpávací vodní elektrárny, jejichž kapacita na dnešní větrné excesy dávno nestačí a které vyžadují zcela specifickou konfiguraci terénu, nacházející se vesměs na opačné straně Německa než oblasti, kde fouká nejvíce. Takový systém by celkové ekonomičnosti věci zásadně pomohl, ale zatím není. Přijde mi absurdní, že Evropa s takovou chutí couvá od moderní technologie (atom) k něčemu, co je ve své podstatě extrémně zastaralé. Přitom se ani nedá mluvit o kdovíjaké přátelskosti samotných větrníků vůči přírodě. Právě teď v Německu řeší otázku, co vůbec udělat s dosloužilými listy rotorů – jsou to totiž kompozitní materiály, směsice plastů, uhlíkových nanovláken a skla, které je po skončení jejich životnosti velmi obtížné zase rozebrat na „prvočinitele“. Podle odhadů německého úřadu pro životní prostředí poroste množství těžko recyklovatelného odpadu z dosloužilých větrných elektráren až na 70 tisíc tun ročně. A provozovatelé větrných elektráren ani nevytvářejí dostatečné rezervy k jejich pozdější demontáži a likvidaci. Tedy něco, co atomové elektrárny měly dávno za povinnost (aktuálně je ve fondu k demontáži atomových zařízení přes 24 miliard eur). To není úplně malý problém, ale uvažování fanoušků je někde jinde. Docela dobře jej vystihuje komentář, zařazený ve Spiegelu do sekce „Wissenschaft“, čili věda: Svými žalobami ničíte naši budoucnost! Pomsta vesničanům Ach, ještě jedna, možná nesouvisející drobnost na závěr: na celoněmeckém sjezdu Zelených, který proběhl před pár dny v Bielefeldu, vzešla myšlenka ztížit budoucí výstavbu rodinných domků. Prý se na ně spotřebuje příliš mnoho materiálu. (Na větrníky ne?) Třeba je to opravdu jediný důvod; ale stejně to ve mně budí dojem pomsty na oněch tvrdohlavých vesničanech, kteří nechtějí přijmout Jedinou Pravou Cestu Spasení. {loadmodule mod_tags_similar,Související} Převzato s laskavým svolením autora z jeho webu, na kterém kromě tohoto článku najdete další texty o politice a společnosti. Knihy Mariana Kechlibara si můžete objednat ZDE.
Čas načtení: 2024-03-03 15:00:00
Houbičky a kbelíky navždy odvál čas. Spojené státy zažívají boom automyček
Díky soukromému kapitálu i obchodnímu modelu založenému na předplatném prochází výstavba mycích linek v USA nevídaným rozvojem. Úřadům některých amerických měst se však výstavba nových zařízení nelíbí a na základě stížností stavby nepovolují. „Výnosy z myčky jsou větší než z bytového domu nebo obchodního centra,“ hájí populární podnikání jeden z jejích provozovatelů.
Čas načtení: 2024-03-07 19:30:00
Realitní investice letos potáhne bydlení. Zájem stoupá hlavně o nájemní projekty
Realitní trh se dívá na letošní rok s velkým očekáváním. Pokles základních úrokových sazeb a lepší nálada na trhu povedou letos k oživení poptávky, a to i o velké nájemní projekty. Trendem má být ale také zmenšování bytů, omezená výstavba, příklon k ESG nebo nástup umělé inteligence. Vyplývá to z čerstvého průzkumu Trend Report, který každoročně zpracovává Asociace pro rozvoj trhu nemovitostí (ARTN).
Čas načtení: 2024-03-25 09:27:13
Práce na výstavbě třetí haly na Vodově probíhají podle plánu
Brno, 25. března 2024 - Od poklepání základního kamene třetí haly pro míčové sporty ve Vodově ulici uběhlo půl roku. Výstavba pokračuje podle plánu a první sportovci by si měli novou halu vyzkoušet již za rok. Práce začaly vytyčením sítí, provedením potřebných demolic, odvozem suti a celkovou přípravou území pro výstavbu. Celý článek...
Čas načtení: 2024-04-04 14:40:52
Výstavba nájomných bytov v Bratislave pokračuje, magistrát pripravuje ďalšie projekty
Na Muchovom námestí v bratislavskej Petržalke pokračuje výstavba bytového domu so 103 mestskými nájomnými bytmi. „Aktuálne zhotovujeme steny na šiestom poschodí, na prízemí prebieha výstavba nosných priečok a múrov, robíme na technických rozvodoch a zateplení, osadené sú aj vzorové okenné výplne,“.....
Čas načtení: 2024-04-15 11:54:00
Praha 15. dubna 2024 (PROTEXT) - Společnost Suntel Czech, člen investiční skupiny DRFG, se i letos zaměřuje na výstavbu a rozvoj optických sítí a přípojek FTTH (Fibre To The Home). Těmto aktivitám se věnuje již několik let a zahrnují vše od projekčních a inženýrských činností až po výkopové práce a pokládku optického kabelu. Celkem už tak vybudovali přes 63 kilometrů sítě a připojili k fixnímu internetu tisíce domácností."Myšlenka vybudování nového realizačního oddělení, které by mělo na starosti výstavbu optických sítí a realizaci FTTH přípojek, vznikla už v roce 2019. V řešení fixního internetu tímto způsobem jsme viděli budoucnost, protože je to jeden z nejmodernějších a zároveň nejrychlejších způsobů připojení, což je v dnešní době, kdy téměř vše řešíme v reálném čase a on-line, zcela klíčová věc," říká Michal Mrázek, ředitel Suntel Czech.První FTTH projekt, do kterého se realizační tým pustil, byl ve městě Fulnek. Tam byly vybudovány optické sítě o délce přesahující 21,5 kilometru, ke kterým bylo následně připojeno 382 přípojek, převážně domácností. Investorem projektu byla společnost CETIN, která může zásuvky zároveň dále pronajímat poskytovatelům vysokorychlostních datových služeb."Realizace projektu i jeho příprava trvala sedm měsíců. Získali jsme tak ale velmi cenné zkušenosti a znalosti, které jsme při dalším budování už mnohokrát zužitkovali. Máme za sebou v ČR dalších 40 úspěšných projektů a například v minulém roce jsme vybudovali 50 kilometrů optických sítí. V letošním roce máme v plánu vybudovat dalších skoro 75 kilometrů a vytvořit 3 tisíce nových přípojek pro zákazníky," dodává k plánům a projektům Michal Mrázek.Optické sítě ale nejsou jedinou oblastí, které se společnost Suntel Czech věnuje. Do portfolia jejích služeb patří výstavba, modernizace, údržba a servis telekomunikačních sítí, výstavba fotovoltaických elektráren i parkovacích automatů. V minulém roce navíc realizovali jednu rozhlednu. O investiční skupině DRFGInvestiční skupina DRFG byla založena v Brně v roce 2011. Jako strategický investor se dlouhodobě věnuje nemovitostem, telekomunikacím a finančním službám. Prostřednictvím svých investičních aktivit působí hned na několika evropských trzích. DRFG spravuje v Česku, Polsku a na Slovensku nemovitosti a developerské projekty v hodnotě přes 25 miliard korun. V telekomunikacích působí v pěti evropských zemích. Skupina má více než 1000 zaměstnanců a spolupracovníků. DRFG je zakladatelem a správcem nemovitého majetku investičních fondů pod značkou CZECH FUND. Více na www.drfg.cz.
Čas načtení: 2024-04-18 06:30:05
Z těžebních věží pivovar a pod nimi startupy. Výstavba za miliardu má přinést potenciál malé obci
V proměně obce do architektonického ideálu patří třítisícové Trojanovice na úpatí Beskyd k nejlepším v zemi. Teď chtějí oslovit byznys. Článek Z těžebních věží pivovar a pod nimi startupy. Výstavba za miliardu má přinést potenciál malé obci se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-04-26 00:25:31
V České Lípě odstartovala výstavba obchvatu, bude měřit 1,5 km
Datum 18. dubna 2024 se zapíše do historie České Lípy, v tento den se začala stavět další část obchvatu města o délce 1,5 kilometru. Od dokončení mimoúrovňové křižovatky na silnici I/9 v Sosnové přitom uplynulo už skoro 14 let. „Po 40 letech, kdy se začalo hovořit o obchvatu, tak věřím, že do dvou let se […]
Čas načtení: 2024-06-12 12:01:38
Největší výstavba od dob Vinohrad. Centrem další části Smíchov City bude kampus České spořitelny
Celkové náklady na novou čtvrť dosahují padesáti miliard, z nichž 35 je soukromá investice. Bydlet či pracovat by tu mělo 12 tisíc lidí. Článek Největší výstavba od dob Vinohrad. Centrem další části Smíchov City bude kampus České spořitelny se nejdříve objevil na CzechCrunch.
Čas načtení: 2024-06-28 16:06:45
Začala výstavba LNG terminálu Stade u Hamburku, zajistí plyn i pro Česko
Česká republika pokračuje v posilování své energetické soběstačnosti, jejímž základem je omezování energetické závislosti na Rusku. The post Začala výstavba LNG terminálu Stade u Hamburku, zajistí plyn i pro Česko first appeared on Hybrid.cz.
Čas načtení: 2024-09-04 09:00:09
7 tipů pro úsporný a ekologický dům
7 tipů pro úsporný a ekologický dům redakce St, 09/04/2024 - 09:00 Zelené bydlení Klíčová slova: půjčku se zástavou nemovitosti markýzy Nová zelená úsporám fotovoltaiky vysokým cenám elektřiny cenyprizemi.cz řízené větrání s rekuperací Hodnocení Zvolte hodnoceníGive it 1/5Give it 2/5Give it 3/5Give it 4/5Give it 5/5 Ať už chcete postavit nový úsporný dům, nebo rekonstruovat dům stávající do tzv. pasivního standardu, je zásadou komplexní přístup. Pasivní domy jsou postaveny na principu, že pokud z domu uniká jen zanedbatelné množství tepla, je třeba doplňovat jen tuto zanedbatelnou část energie. Rozhodně však nestačí jen zateplení domu – důležitou roli hraje i konstrukce domu, stavební materiály, použité technologie i kvalita samotné realizace. Nejvhodnějším řešením je proto nechat si zpracovat projekt i samotnou stavbu/rekonstrukci odborníky. Tip č. 1: Myslete na ekologické vytápění Výběru správného zdroje tepla je mnohdy věnováno jen málo pozornosti, a to z důvodu nízké spotřeby energie – nízkoenergetický dům totiž spotřebuje pouze cca 15–50 kWh/m² na vytápění ročně. Obecně nelze doporučit univerzální systém, který by bylo možné aplikovat do každého domu, nejuniverzálnějším řešením je však tepelné čerpadlo. Tepelné čerpadlo Tepelné čerpadlo získává přibližně tři čtvrtiny energie z obnovitelných zdrojů (teplo země, vody či vzduchu), zbývající čtvrtinu čerpá z elektrické sítě, proto je ekologické a má poměrně dobrou návratnost (do 10 let). Tepelné čerpadlo má také velmi vysoký topný faktor (= podíl vložené energie k energii získané), snadno se ovládá, je nenáročné na údržbu a vyniká dlouhou životností. Co se týká samotného typu, obecně se v teplejších oblastech používá čerpadlo vzduch/voda, v chladnějším podnebí země/voda. Další způsoby vytápění Kromě tepelného čerpadla pak lze využít i: vytápění elektřinou – vzhledem k vysokým cenám elektřiny není nejvýhodnější (vyjma použití FV panelů), vhodné je jako doplňkové, např. podlahové vytápění v koupelně; vytápění plynem – díky snadné regulaci, dobré dostupnosti a kombinaci s ohřevem teplé vody je vytápění plynem dobrým řešením, je však třeba instalovat kotle o nižším výkonu (nejvhodnější jsou kondenzační kotle); vytápění dřevem – je velmi efektivní, avšak často se naráží na problém nedostatku kotlů s dobrou regulovatelností a nízkým výkonem, proto je vhodnější volit spíše kamna na pelety. Tip č. 2: Nepodceňte zateplení Nezateplená fasáda může způsobovat až 35% únik tepla, naopak kvalitní zateplení domu je schopno snížit spotřebu energie až o polovinu. Pro dosažení parametrů pasivního domu je nezbytné, aby měl obvodový plášť domu vynikající tepelně-technické vlastnosti a obal byl vzduchotěsný. Těsnost obvodového pláště by měla odolávat podmínkám vznikajícím při silné vichřici. U zateplování stěn je vhodné upřednostnit vnější zateplení. Kromě stěn je třeba izolovat i základy – kvalitní hydroizolace zabrání vzlínání vlhkosti do stěn. Opomenout nesmíte také izolaci střechy (obecně platí, že čím menší je sklon střechy, tím silnější by měla být izolace – u pasivních domů min. 40 cm), oken i dveří. Tip č. 3: Úspory za energie může přinést fotovoltaika Úspor energií dosáhnete i pomocí fotovoltaiky, která vyrábí elektřinu ze slunečního záření. Solární panely představují zajímavé řešení k alespoň částečné energetické soběstačnosti (vyrobenou elektrickou energii lze okamžitě spotřebovat, prodat přebytky do sítě, nebo ji uložit do bateriových úložišť), aby však dávaly smysl, je třeba spočítat návratnost. Praktický tip Pokud nemáte na pořízení solárních panelů finance, nebo chcete jejich instalaci odložit na později, můžete stavbu na instalaci fotovoltaiky předpřipravit. Důležité je ponechat dostatek místa na střeše i v hlavním domovním rozvaděči (ideálně min. 25 pozic na DIN liště). Tip č. 4: Ekologický přístup díky sběru dešťové vody Žít v souladu s přírodou znamená také šetřit vodu. Proto je vhodné pořídit si podzemní nádrž na dešťovou vodu, jež pojme až 5 000 litrů vody (můžete si ji koupit například na webu internetového prodejce cenyprizemi.cz) , kterou následně využijete jako užitkovou vodu na splachování, praní, úklid či zalévání. Vzhledem k tomu, že průměrná denní spotřeba vody na jednu osobu je 140 litrů, může dešťovka také znatelně ušetřit náklady na vodu. Tip č. 5: Řízené větrání s rekuperací pro neustále čistý vzduch Vzhledem k perfektní izolaci a neprůdušnosti obvodového pláště domu je třeba myslet na řízené větrání s rekuperací – větrání okny je totiž energeticky neefektivní. Rekuperační jednotka se automaticky postará o optimální výměnu vzduchu v objektu, jakož i efektivnější vytápění. Díky ní budete mít doma neustále čerstvý a zdravý vzduch bez škodlivin a nepříjemných pachů, a vyhnete se i nepříjemnému hluku, který může pronikat do domu při otevřeném okně. Rekuperaci lze využít i ve starších domech. Jak na to se dozvíte v článku firmy Veskom specializující se na tepelná čerpadla zde. Tip č. 6: Okna hrají zásadní roli U úsporného domu jsou okna zásadní, jelikož jimi může unikat nejvíce tepla. Musí být proto dokonale zaizolována, a navíc musí splňovat požadavky na prostup tepla, jakož i na solární zisky. Není proto až tak důležité materiálové provedení oken, jakož dva zásadní parametry – součinitel prostupu tepla U, který by měl být co nejnižší, a součinitel vyjadřující procento propouštěného záření g, který by měl být co nejvyšší. Tip č. 7: Stínění pro optimální klima U pasivních domů je rozhodující nejen to, aby teplo neunikalo ven, ale také to, aby v letních měsících neprostupovalo dovnitř. Kromě oken s nízkým součinitelem prostupu tepla U je proto důležité stínění – využít lze venkovní žaluzie či rolety, markýzy, slunolamy či převisy. Kde čerpat finance Vzhledem k tomu, že je výstavba energeticky úsporného domu či rekonstrukce starého domu na dům úsporný finančně náročná, přichází na řadu na závěr otázka financování. Využít můžete půjčku se zástavou nemovitosti, ta mívá výhodné podmínky. Vždy však zvažte i rizika - pokud nebudete schopni úvěr splácet, můžete o nemovitost přijít, radí odborník ze srovnávače půjček poskytnuto.cz S financováním vám pomůžou také dotační programy pro úsporné bydlení, jako je Nová zelená úsporám, v rámci nějž si můžete zažádat o dotaci na zateplení, využití tepla z odpadní vody, fotovoltaické systémy, dešťovku, zelenou střechu, řízené větrání s rekuperací a další. Výstavba či rekonstrukce úsporného domu vás tak může vyjít mnohem levněji. Přidat komentář obrázky pixabay.com Nízkoenergetické bydlení s sebou nese řadu výhod. Kromě úspor za energie díky extrémně nízkým nákladům na vytápění i stabilní teplotě uvnitř domu po celý rok má menší ekologický dopad a celkově zvyšuje kvalitu bydlení. Aby však splňovalo tyto hodnoty, je třeba dodržet určité zásady. Tento článek vám přináší užitečné tipy, jaké stavební úpravy provést, co byste neměli opomenout, i jaké dotace lze na stavbu ekologického, úsporného domu využít.
Čas načtení: 2024-10-11 19:18:15
Výstavba pomocí ztraceného bednění je rychlá a snadná. Materiál je ale dražší
Čas načtení: 2024-10-29 14:14:00
Obce odmítají jaderné úložiště. Bude to tvrdá bitva, tvrdí starosta Dolní Cerekce
Zase o krok blíž je výstavba hlubinného úložiště jaderného odpadu. Ministerstvo životního prostředí vydalo už ve třech ze čtyř vybraných lokalit povolení ke geologickému průzkumu. Dotčené obce se ale brání. Přitom času není nazbyt a je otázkou, zda se výstavba stihne.
Čas načtení: 2025-01-06 05:30:00
Byty zdraží, nájmy také. Rok 2025 v realitách přinese i velké investice do komerčních nemovitostí
Realitní trh se pomalu vrací na nohy. Loňský rok se investoři, kupci, developeři a i výrobci stavebních materiálů snažili zejména vzpamatovat z propadů z předchozích let. Úrokové sazby ale neklesaly tak rychle, jak původně doufali, a tak větší oživení trhu čekají až letos. Zdražovat má vlastnické bydlení a v závěsu za ním i to nájemní. Zajímavé transakce se dají čekat i na poli komerčních nemovitostí, ke konci minulého roku ostatně finišovala jednání o prodeji kanceláří i třeba významných hotelů. Pokračovat bude i výstavba institucionálního nájemního bydlení.