EUR 25,145 
|| 
JPY 15,448 || 
USD 24,075 || Čas načtení: 2019-12-30 07:59:24
S blížícím se koncem roku Literární noviny opět položily tradiční anketní otázku okruhu svých spolupracovníků a osobnostem české kultury. Kniha Kateřiny Hlouškové F. T. M = Futurismus: Malý „bedekr“ futuristické avantgardy. Erudovaná studie z dějin italské kultury, věnovaná zejména futurismu a jeho protagonistům. Přináší neobyčejné množství poznatků, u nás mnohdy publikovaných vůbec poprvé, s využitím řady málo známých dokumentů, především italské provenience. Předností knihy je i při vysoké odbornosti její čtivost, které napomáhá autorčina orientovanost v problematice a nápaditá práce s detaily jak z osobního, tak i uměleckého života těchto italských buřičů a bohémů. Připomíná mj. i působení české malířky Růženy Zátkové, autorky hojně citovaného Marinettiho portrétu, stejně jako jeho vztahy k fašismu či široký kontext italského futurismu na mezinárodní scéně. Každopádně by nevšední kniha K. Hlouškové, doplněná také bohatým obrazovým materiálem, neměla být v záplavě kvazi odborné literatury přehlédnuta. Jiří Tomáš, nakladatel Domnívám se, že jednou z nejvýznamnějších událostí uplynulého roku bylo hostování České republiky na knižním veletrhu v Lipsku, které bylo zarámováno do Českého roku v německojazyčných zemích. Prostřednictvím 380 akcí, které představily nejenom českou literaturu a její tvůrce, ale i český film, současný design, společensko-politická témata jako Charta 77 či Václav Havel, aktuální podobu českého dramatu, výtvarnou scénu a další oblasti současné české kultury se podařilo koncentrovat pozornost německého publika na české téma. Výsledkem je osmdesátka nových literárních překladů, tři tisíce ohlasů v německojazyčných médiích a vznik celé řady dlouhodobých partnerských projektů, které snad stabilizují postavení české kultury v německojazyčných zemích. A přidejme k tomu třeba i ocenění Jaroslava Rudiše prestižní německou Cenou literárních domů či v září anoncované ocenění za Winterbergovu poslední cestu (Winterbergs letzte Reise) literární cenou Chamisso-Preis/Hellerau, označení románu Jáchyma Topola Citlivý člověk v Die Zeit za jeden z klíčových románů světové literatury uplynulého roku a konečně třeba článek významného politického a kulturního redaktora Mirko Schwanitze o románech Jáchyma Topola Citlivý člověk, Radky Denemarkové Příspěvek k dějinám radosti a Jiřího Hájíčka Dešťová hůl, který vyšel v květnu s titulem Tyto tři české romány musíte číst. Stejně důležité se mi zdá i ocenění festivalu Janáček Brno International Opera Award, což znamená zařazení festivalu mezi nejprestižnější operní podniky současnosti. Dlouholetá koncepční práce brněnské opery a pořadatelů festivalu dokázala, že světové události se mohou odehrávat i u nás. Samozřejmě je za tím obrovská práce a profesionalita celé řady lidí, především ale oceňuji nasazení ředitele Národního divadla Brno Martina Glasera a šéfa opery Jiřího Heřmana, kterým se rovněž za poslední roky podařilo nově nastudovat téměř celého Janáčka, a to v podobě, která vyžaduje respekt. Tomáš Kubíček, ředitel Moravské zemské knihovny a literární teoretik Letos mne nejvíce zasáhly dvě divadelní inscenace. Jedna starší a jedna byla premiérou. První je představení Korespondence V+W v Divadle Na zábradlí režiséra Jana Mikuláška. Již dlouho se mi nestalo, aby ve mně divadlo vyvolalo takovou bouřlivou reakci v podobě dojetí, smutku a radosti. Dalším velkým zážitkem bylo zpracování komorního muzikálu Lazarus v Divadle Komedie, kde mne velice překvapily pěvecké výkony hlavních představitelů, především Eriky Stárkové, a byla jsem unesená ze scénografie Juraje Kuchárka. Hana Třeštíková, radní pro oblast kultury, památkové péče, výstavnictví a cestovního ruchu pražského magistrátu Televizní seriál Most! podle scénáře Petra Kolečka a v režii Jana Prušinovského. Měl ty nejlepší rysy žánru: byl dost zábavný a napínavý pro diváky prosté a dost přemýšlivý pro diváky intelektuální. V nejsložitějších tématech se vyhnul zjednodušování. A byl výtečně režírovaný i hraný. Co chtít víc? Daniela Fischerová, spisovatelka a dramatička Největší můj zájem a ocenění získala kniha, jejímž vypravěčem je „pan Wellington“ – britský letoun, který zažil boje druhé světové války, ukrývání ve stodole u sedláka za komunismu a nyní v hangáru, kde sdílí společnost menších současných letadel – a ta s úctou naslouchají jeho příběhům. Dva kluci, synové pilotů, se s panem Wellingtonem domluví morseovkou. Rozhodnou se nalézt členy někdejší posádky a zažívají přitom nečekaná dobrodružství. Vypadá to, že už ale nikdo nežije… a tu literární fikce je překonána zcela nečekanou realitou. Ta je pak součástí vydání druhého... Knížku čtou s chutí, dojetím a respektem také dospělí a často potom píší autorce: vnímají mravní étos, fantazii a vtip. Název knížky je Dobrodružství pana Wellingtona, autorkou textu a ilustrací je Hana Bergmannová-Klímová. Je to moje dcera, ale já bych tu knížku jmenoval i nebýt toho. Ivan Klíma, spisovatel Pohybuji se hlavně v knižním prostředí, proto pro mě byla asi nejzásadnější událostí naše účast na knižním veletrhu v Lipsku. Směla jsem se ho zúčastnit už v předstihu, společnou výstavou s dalšími českými ilustrátory. České literární centrum rozprostřelo akce do mnoha měsíců, pokračují i teď, tři čtvrtě roku od veletrhu. Hlavní veletržní týden byl pak mimořádným zážitkem. Děkuji všem, kdo se za Českou republiku postarali o náročnou organizaci, o všechny výstavy, besedy, setkání a děkuji za velké AHOJ na lipském nádraží. A z jiné umělecké sféry: Ráda bych poděkovala Plzeňské filharmonii za nezvyklý hudební zážitek, kterým byl podzimní koncert na oslavu třicetileté svobody. Konal se na půdě Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara, kde působím. Budova školy se na jeden večer proměnila ve velkou koncertní síň. Orchestr vedl dirigent Chuhei Iwasaki, zazněla hudba Ludwiga van Beethovena, ale i skladby opomíjeného českého skladatele Jana Hanuše. Drobný, ale pravidelný výtvarný zážitek mi od jara připravují dva naši studenti ilustrace, Tomáš Staněk a Lukáš Komárek, kteří dostali příležitost ilustrovat titulní stranu Literárních novin. Renáta Fučíková, výtvarnice a spisovatelka Za největší kulturní událost roku 2019 pro sebe považuji výstavu Umění doby Václava IV. na Pražském hradě. Ta úžasná kolekce gotických obrazů, soch, knih, iluminací, tkanin a tepaných předmětů ze zlata a stříbra – slovem umění krásného slohu kolem roku1400 – vyvolává otázku Kdo byl Václav IV.? Byl to slaboch, nepovedený syn velkého císaře, gurmán, záletník, estét, mstivý politik, který nechal v březnu 1393 surově zavraždit Johana z Pomuku, generálního vikáře arcibiskupa Jana z Jenštejna, aby omezil arcibiskupovu moc? Tím vším Václav IV. pro své současníky pravděpodobně byl, v skrytu duše se však možná cítil jako dekadent, který ze skutečného světa papežského schizmatu, odpustků, odbojné šlechty, morové hlízy a blížících se husitských válek touží uprchnout do samoty a vysněných krajin krásy a umění. Jeho doba nenávratně minula, velké umění zůstalo. Když jsem z výstavy odcházel, vzpomněl jsem si na brilantní paradox irského básníka Williama Butlera Yeatse: Když je svět v rozkladu, poezie jásá. Další významnou i radostnou událostí byl pro mne fakt, že Filosofický ústav AV ČR začal vydávat Sebrané spisy Karla Kosíka. Jako první vyšel 4. svazek s titulem Dialektika, kultura a politika. Eseje a články z let 1955–1969 (editor Jan Mervart). Najdeme tu nejen slavné eseje Hašek a Kafka neboli groteskní svět a Švejk a Bugulma neboli zrození velkého humoru, ale i řadu podnětných článků jako Gramsci o kultuře, Rousseauova kritika kultury nebo Brechtově dramatice věnovaná úvaha Všední život a dějiny. Znovu jsem si při četbě těchto juvenilií uvědomil, že Kosík je nejen pronikavý myslitel, ale i mistr krásného stylu. Vladimír Janovic, básník a esejista {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-03-07 11:09:00
Dokumentaristka Helena Třeštíková je důstojnicí Řádu umění a literatury
Dokumentaristka a pedagožka Helena Třeštíková ve středu převzala francouzský Řád umění a literatury. Vyznamenání jí předal nový francouzský velvyslanec Stéphane Crouzat, který je ve funkci od pondělí. Řád se uděluje osobnostem, které přispěly k šíření umění a literatury ve Francii i ve světě.
\nČas načtení: 2020-02-08 12:12:44
U knihovny s Petrem Bílkem: o manipulátorech, vzniku Velké Moravy a zrodu střední a východní Evropy
Petra Dvořáková ve své poslední novele vypráví o zničujícím účinku „normální“ rodiny na talentovanou dceru, Dušan Třeštík cupuje naše schematické pomysly o minulosti a v knize Františka Dvorníka můžete hledat odpovědi na otázku, kde se vzal visegrádský prostor. Petra Dvořáková: Vrány (Host 2020) Tento typ literatury přichází u nás do módy. Obnaží se nerv nějakého aktuálního sociálního problému a napíše se o něm příběh. Manipulátoři zneužívající náboženství, podvodníci ovládající nesebevědomé, domácí násilí, šikana, drogové závislosti, alkoholismus, genderová nerovnost. Ve svých předcházejících prózách si postup Dvořáková (1977) už vyzkoušela, v její zatím poslední novele čteme přímočaré vyprávění o zničujícím účinku „normální“ rodiny na talentovanou dceru. Symptomy psychické i fyzické agrese se vrší plynule jeden na druhý a neblahé čtenářovo očekávání dojde vyplnění. Výstražný pedagogický příklad se nezdržuje dalšími významovými plány (kromě paralely s ptáky) a vztyčuje vykřičník. Málo? Ano. Dušan Třeštík: Vznik Velké Moravy. Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791–871 (Nakladatelství Lidové noviny 2001) Opakování je matka paměti a také zkouška, co v ní utkvělo z prvního čtení po téměř dvou desítkách let. Autor cupuje naše schematické pomysly o minulosti. Šíření křesťanství ukazuje jako velmi pragmatický proces bojů o moc a životní způsob. Konstantina a Metoděje zmiňuje jen okrajově a nenechává je vystupovat ze silně zalidněného plátna tehdejší střední a východní Evropy. Rozhýbává statický rastr, který máme v hlavě na základě dnešního geografickostátního uspořádání, a beze studu přiznává, že o mnoho věcech z minulosti nic nevíme a nikdy se už nic nedovíme. Třeštíkova erudice výklad až zahlcuje množstvím detailů, dokladem je skutečnost, že poznámkový aparát je skoro stejně rozsáhlý jako vlastní text. František Dvorník: Zrod střední a východní Evropy. Mezi Byzancí a Římem (Prostor 1999/ překlad Petr Slunéčko) Kde se vzal ten visegrádský prostor? Proč se kamarádí dnes státy, které ve své minulosti spolu tak vydatně a vytrvale válčily? Říše měla silné problémy s Maďary, než se je po porážce od Bavorů a taky Čechů na Lechu podařilo po roce 955 vrátit do Karpatského oblouku. Je náhoda, že obavy Unie se ozývají i dnes? Je dobře, že se Boleslavu Chrabrému nepodařilo porážkou Čechů a polabských Slovanů vytvořit velký slovanský stát? Varjag Vladimír, vládce Kyjevské Rusi, přijal křesťanství v Chersonu, nechal zmrskat sochu Peruna dvanácti siláky, rozpustil harém osmi set konkubín, propustil své tři dosavadní manželky (Češku, Bulharku, Řekyni) a vzal si „roztřesenou“ sestru byzantského císaře. Příkladně etnicky čistý prostor! {loadmodule mod_tags_similar,Související}
\nČas načtení: 2024-03-05 13:37:05
Režisérka Třeštíková převezme francouzský Řád umění a literatury
Dokumentaristka Helena Třeštíková byla jmenována francouzskou ministryní kultury a komunikace Rimou Abdul-Malakovou důstojníkem Řádu umění a literatury. Vyznamenání jí bude slavnostně předáno ve středu 6. března na Velvyslanectví Francie v Praze.
\nČas načtení: 2024-03-06 15:04:21
Její jméno je už svého druhu značka a takřka synonymum pro takzvaný časosběrný dokument. Má za sebou desítky snímků, z nichž některé natáčela desítky let a vysloužila si za ně řadu mezinárodních ocenění. Den po návštěvě francouzského prezidenta v Praze Helena Třeštíková převezme prestižní francouzské státní vyznamenání a stane se důstojnicí Řádu umění a literatury.
\nČas načtení: 2024-03-06 18:17:00
Dokumentaristka Helena Třeštíková převzala francouzské vyznamenání
Praha - Dokumentaristka a pedagožka Helena Třeštíková dnes převzala francouzský Řád umění a literatury. Vyznamenání jí předal nový francouzský velvyslanec Stéphane Crouzat, který je ve funkci od pondělí....
\nČas načtení: 2019-11-19 15:00:07
Časosběrné dokumenty o manželstvích současné generace podle Hany Třeštíkové odvysílá Česká televize
Jaká je podoba partnerského soužití v 21. století, proč se v dnešní době lidé berou a co je v prvních letech manželství čeká? Do soukromí vybraných manželských párů nahlédne nová série dokumentů Manželské etudy: Nová generace. Tentokrát v režii dcery Heleny Třeštíkové, Hany. První díl uvede program ČT2 ve středu 27. listopadu od 20 hodin. Autentický pohled na sny a překážky, se nimiž se potýká současná mladá generace, je zachycen známou časosběrnou metodou, kterou proslavila režisérka Helena Třeštíková. „Časosběrná metoda, kterou jsem převzala z původní série, poodkryje při dnešním zrychleném stylu života mnohem víc, než by se mohlo zdát. Zdánlivě banální situace a zachycení všednodenního života se ve střižně proměňují v cennou výpověď doby o jedné generaci,“ vysvětluje režisérka Hana Třeštíková. Rozhovor s režisérkou si můžete přečít ZDE. Zásadní rozdíly mezi začátkem původních etud a dneškem potvrzuje i dokumentaristka Helena Třeštíková: „V osmdesátých letech se mladí brali kvůli ekonomickému tlaku, byla to šance na byt. Dnes to zkoušejí nanečisto, jsou váhavější a volí soužití na hromádce. A potkávají se nyní s dost odlišnými, avšak často fatálními problémy.“ Úvodní epizodu s názvem Mirka a Kuba vystihuje popis „láska z technopárty aneb sedm let mladého páru“. Režisérka zachytila příběh vztahu od svatby, narození syna a stěhování za město až po krize a konflikty, které lze překonat jen stěží. Druhou epizodou je Irena a Petr, „klasický pražský pár“. Oba pocházejí z centra a chodí spolu již devět let. Jako důvod ke svatbě shodně uvádí, že chtějí vztah posunout, a také udělat velký mejdan pro sebe a své přátele. Svatbu berou jako zábavu. Třetí pár – Alena a Bernard – patří mezi ty nejklasičtější. Zkusili si spolu několik let chodit a pak i bydlet, mají se rádi, oba pracují, a tak nic nebránilo, aby se vzali. Během natáčení se jim narodily dvě děti. Režisérka také sledovala i učitelku Petru a zaměstnance Památkového úřadu Viktora. Pocházejí z Brna, brali se na Staroměstské radnici a společně bydlí na Vysočině. Oba touží po druhém dítěti a přiznávají, že pro bezproblémové početí se asi poznali příliš pozdě. Posledním párem je majitel firmy Lukáš a marketingová manažerka Zuzana. V době, kdy s nimi štáb začal točit, se jednalo o pár, který představoval generaci zlaté a úspěšné „mládeže". Život jim ale přinesl různá překvapení a úskalí… Původní Manželské etudy natáčela Helena Třeštíková od roku 1980. Tehdy si náhodně vybrala několik manželských párů, které sledovala od momentu jejich svatby po dobu šesti let. Cyklus byl poprvé odvysílán v televizi v roce 1987. Z této série, stejně jako z časosběrné metody se stalo celoživotní zaměření Heleny Třeštíkové, a tak na přelomu století vznikly ještě Manželské etudy po 20 letech a nejnověji také Manželské etudy po 35 letech, mapující původní manželské páry. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2021-11-07 12:47:00
René z dokumentu Heleny Třeštíkové je zpět
René, hrdina patrně nejúspěšnějšího časosběrného dokumentu režisérky Heleny Třeštíkové, se vrací na filmová plátna. Pokračování s názvem René – Vězeň svobody bylo vybráno na největší světový festival dokumentárních filmů (IDFA), který začne 17. listopadu v Amsterdamu. Do českých kin vstoupí právě dokončený film na jaře příštího roku. Původní dokument René z roku 2008 získal například prestižní cenu Evropské filmové akademie pro nejlepší evropský dokument. Třeštíková potkala Reného ve vězení pro mladistvé v jeho osmnácti letech, letos mu bylo padesát, dohromady ho tak s kamerou sledovala neuvěřitelných třicet dva let. Zatímco v původním filmu to vypadalo, že nenapravitelný recidivista René souzený především za krádeže se ve vězení cítí jako doma, s blížící se padesátkou jakoby dospívá a bilancuje. A především zjišťuje, že i jeho život je příliš krátký na to, aby ho celý strávil za mřížemi. René – Vězeň svobody ukazuje další dobrodružství jednoho z nejznámějších českých vězňů, v současnosti na svobodě, od premiéry prvního filmu až doposud. „René je stále mimořádně zajímavá postava. Charismatický rebel, který je autentický a umí skvěle reflektovat svět okolo sebe i sebe samého, a tak přináší vhled do myšlení člověka pohybujícího se na hraně zákona. Oproti minulosti se snaží žít poctivě, dává šanci dlouhodobějším vztahům a uvažuje o smyslu lidské existence,“ říká Helena Třeštíková, která pro volné pokračování natáčela svého hrdinu třináct let.
Čas načtení: 2021-03-27 19:32:45
Praha zve diváky zpět do divadel pomocí virtuální reality
Magistrát hlavního města Prahy společně s kreativní skupinou Brainz Studios nabízí celosvětově unikátní službu Brejlando. Pomocí nejmodernějších technologií a zapůjčených brýlí pro virtuální realitu (VR) se může každý ponořit do sledování vybraných představení pražských divadel nejen z domova, ale i z úplně nového úhlu – přímo z jeviště, z těsné blízkosti herců. Služba má divadlům a jejich fanouškům pomoci překonat náročnou dobu omezeného fungování. Iniciátoři ale zároveň věří, že zakládají nový mezinárodní trend, který se může stát trvalou součástí nabídky divadel. Spojení virtuální reality a kultury není v českém prostředí nové. Česko se v posledních letech proslavilo hned několika úspěšnými projekty virtuální reality. Jedním z nich je i tvorba experimentálních 360° hudebních zážitků od Brainz Studios, které zaujaly i radní hlavního města Prahy pro kulturu a cestovní ruch Hanu Třeštíkovou. „Virtuální realita skýtá nekonečné možnosti, jak diváka přenést prakticky kamkoliv a dát mu pocit, že se veškeré dění odehrává kolem něj a jenom pro něj. Proto jsme za Prahu spojili své síly s kreativní skupinou Brainz Studios, českou špičkou přes tyto technologie, a v projektu Brejlando dáváme nový rozměr skvělému kulturnímu obsahu našich městských divadel,“ uvádí radní hlavního města Prahy pro kulturu a cestovní ruch Hana Třeštíková. Jedinečnost Brejlanda spočívá především ve způsobu, jakým je divadelní inscenace pro virtuální realitu natočena. „Není to on-linový přenos divadelního představení, ale inscenační experiment ve virtuální realitě. Je to opravdu nová forma zážitku, respektive přenosu informace i energie mezi hercem a divákem. V každém představení se snažíme najít speciální klíč pro jeho převod do nového a doposud nepříliš prozkoumaného média, které nabízí spoustu zajímavých příležitostí,“ popisuje Petr Hanousek, VR režisér a kreativní producent Brejlanda. „Společně s divadelním režisérem vlastně stávající dílo rozebereme a postavíme ho znovu. Skoro od začátku. Krátíme text na přibližně hodinovou stopáž, navíc rozdělenou na dvacetiminutové části. Vymýšlíme scénu, aby co nejvíc podporovala možnost 360stupňového výhledu diváka. Ve stejném smyslu překopáváme i choreografii. Pro herce je to unikátní příležitost střihnout si divadelní roli v úplně jiném pojetí, kdy musí najít tenkou linii mezi filmařským a divadelním přístupem k postavě,” objasňuje Petr Hanousek. Divák se totiž na scénu dívá očima 360stupňové kamery. Ta je v centru veškerého dění, herci se pohybují kolem ní a hrají směrem na ni. Tomu je podřízeno třeba i svícení nebo záznam prostorového zvuku. Ve srovnání s klasickou návštěvou divadla si tak divák odnáší zážitek v podstatě fyzický, jelikož herci směřují své monology a pohledy přímo na něj. „Při paralelních hereckých akcích po celém obvodu jeviště si pak divák může zvolit, co chce v danou chvíli sledovat. Přestože tedy každý divák obdrží v brýlích totožný obsah, zážitky dvou diváků nikdy nebudou stejné,“ dodává Petr Hanousek. Brejlando startuje záznamem Hamletů Divadla Na zábradlí (režie Jan Mikulášek) s Petrem Čtvrtníčkem, Janou Plodkovou, Jiřím Vyorálkem, Jakubem Žáčkem a dalšími herci a Perníkovou chaloupkou divadla Minor (režie Jakub Vašíček, Tomáš Jarkovský), s Petrem Stachem a Monikou Načevou. Dvakrát do měsíce do nabídky přibydou další inscenace. Připravují se například Drábkovy a Královy Elefantazie Městských divadel pražských, hra Pusťte Donu k maturitě! v režii Tomáše Dianišky z repertoáru Divadla pod Palmovkou nebo divadelní adaptace slavného filmu Ucho Jana Procházky, kterou Divadlo na Vinohradech uvedlo v režii Šimona Dominika. Zájem zapojit se do projektu již projevila celá řada dalších pražských scén. Služba se tak stává plnohodnotnou distribuční platformou otevřenou nejen pražským městským divadlům. „Divadla jsou už přes rok zavřená. O to víc jsme hledali způsoby, jak lidem zprostředkovat divadelní zážitek a zároveň finančně podpořit divadelníky. Když nemůže divák do divadla, pošleme divadlo k němu domů. Pokud vím, jde o globální premiéru takového počinu. Věřím, že toto inovativní pojetí divadla doplní kulturní nabídku i v době, kdy budou divadelní sály opět plné lidí,“ doplňuje Hana Třeštíková. Vstupenky si lze zakoupit v předprodeji na síti GoOut.cz. „Take-away divadlo“, tedy vybrané představení a VR brýle, si pak mohou první nadšenci užít od pondělí 29. března. Brýle s divadelní inscenací jim bude ve vybraný den v podvečer doručovat partner projektu – společnost Liftago. Další den si kurýr v dopoledních hodinách brýle opět odveze. Služba je v současnosti dostupná pouze v Praze, do budoucna tvůrci plánují distribuci rozšířit. Cena lístků se pohybuje v rozmezí 599 až 1 399 korun podle zvolené varianty a počtu objednaných VR brýlí. Každé vrácené brýle následně projdou certifikovanou třífázovou dezinfekcí, než budou připraveny pro další zákazníky. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2020-12-31 16:15:18
V roce 1989 začala režisérka Helena Třeštíková sledovat pro svůj dokument Sestřičky několik studentek zdravotnické školy v Praze. Dvě z nich, Karolínu a Ester, doprovázela kamera i nadále. A to i přesto, že se jedna začala věnovat trhu s realitami a druhá se stala úspěšnou televizní moderátorkou. Třicet let ze života dvou optimistických a aktivních žen mapují dokumentární snímky nazvané Karolína a Ester, které uvede ČT2. „V době mých studií na FAMU jsem v létě pracovala jako sanitářka v nemocnici. Byla jsem na nově zřízeném oddělení těžkých popálenin, kam se mnou nastoupilo několik sestřiček – čerstvých absolventek střední zdravotní školy. Zaujal mě život mladých dívek, jež se ve své práci setkávají s velmi vyhrocenými situacemi – bolestí, strachem, beznadějí – a musí se s tím nějak vyrovnávat. Ta práce v nemocnici pro mě znamenala strašně zajímavou zkušenost, kterou jsem se rozhodla někdy v budoucnosti zpracovat,“ popisuje režisérka Helena Třeštíková, jak se v roce 1989 dostala k jednomu z témat, na kterém začala pracovat po úspěchu Manželských etud. Sestřičky měly nakonec premiéru v roce 2001, kdy je Česká televize uvedla v rámci projektu Ženy na přelomu tisíciletí. Z pěti studentek, jež šly po maturitě vlastní cestou, často mimo zdravotnictví, nakonec televizní štáb nepřestal navštěvovat dvě. „Na začátku mi bylo šestnáct let a přišlo mi zajímavé něco natáčet,“ říká protagonistka Karolína Sýkorová-Trojanová. „Pokračovala jsem proto, že jsme se s Helenou spřátelily i mimo kameru a také proto, že si jí velmi vážím, mám ji moc ráda. A kdy se vám v životě stane, že vám někdo báječný udělá z vlastního života dokument?“ doplňuje realitní makléřka. Čas před kamerou si užívala i Ester Janečková: „Natáčení s Helenou bylo vždy velmi příjemné a spontánní. Je zajímavé mít možnost takové životní retrospektivy, rekapitulace. V něčem se to dá přirovnat k psychoterapii. Věděla jsem, že nemá cenu cokoliv skrývat, že je při takovém natáčení potřeba naprostá otevřenost.“ Zatímco záběry do roku 2000 byly součástí zmiňovaného dokumentu Sestřičky, nový materiál z období posledních dvaceti let nikdo neviděl. Jak Ester Křížková – Janečková, tak Karolína Sýkorová-Trojanová svěřovaly kameře velmi otevřeně své zážitky a události svého života. Výjimkou nejsou ani zpovědi ze ztráty bližních, nabouraných a nefungujících vztahů nebo pracovních neúspěchů. Oba dokumenty uvede Česká televize v premiéře v úterý 5. a 12. ledna od 20:55 hodin na programu ČT2.
Čas načtení: 2020-01-15 12:18:47
Nejvíce nominací na Českého lva patří filmům Vlastníci, Nabarvené ptáče a Staříci
Celkem 12 Českých lvů za rok 2019 by mohla získat tragikomedie o mikrosvětě spolumajitelů domu Vlastníci režiséra Jiřího Havelky, na 11 cen je nominován snímek Nabarvené ptáče Václava Marhoula, příběh o hrůze a krutosti, ale i nevinnosti a lásce, a 10 nominací získali Staříci, kteří v režii Martina Duška a Ondřeje Provazníka vyprávějí příběh o pomstě dvou starých přátel za dávné křivdy. Úspěšně si vedla také Amnestie Jonáše Karáska, emotivní thriller o manipulaci, násilí a zradě, nebo film Na střeše Jiřího Mádla, příběh o setkání mladého vietnamského emigranta a starého muže, nesnášejícího moderní svět. Obě díla získala shodně sedm nominací. Skleněný pokoj Julia Ševčíka obdržel šest nominací. Na Českého lva v kategorii nejlepší film roku 2019 jsou nominovány filmy: Na střeše (producentka Monika Kristlová), Nabarvené ptáče (producent Václav Marhoul), Staříci (producent Jiří Konečný), Tiché doteky (producenti Petr Oukropec a Pavel Strnad) a Vlastníci (producent Marek Jeníček). Výroční cenu za nejlepší dokumentární film si mohou odnést snímky Dálava (režie Martin Mareček), Forman vs. Forman (režie Helena Třeštíková a Jakub Hejna), Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju..." (režie Roman Vávra), Jiří Suchý – Lehce s životem se prát (režie Olga Sommerová) a Jiří Trnka: Nalezený přítel (režie Joël Farges). Soška Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli poputuje k jedné z následujících hereček: Jenovéfě Bokové za film Karel, já a ty, Ivě Janžurové za titulní roli ve filmu Teroristka, Elišce Křenkové za Tiché doteky, Dagmar Havlové nebo Tereze Ramba za jejich role ve filmu Vlastníci. Filmové akademiky, kteří o nominacích rozhodují, zaujaly také Anna Geislerová ve filmu Amnestie, Jitka Čvančarová v Nabarveném ptáčeti, Kateřina Janečková v Národní třídě i Klára Melíšková a Pavla Tomicová ve Vlastnících, kterým náleží nominace v kategorii nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli. V kategorii nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli mají šanci „polapit“ Českého lva Alois Švehlík za film Na střeše, Petr Kotlár za Nabarvené ptáče, Hynek Čermák za ústřední roli ve filmu Národní třída, Jiří Schmitzer za Staříky a Jiří Lábus za film Vlastníci. Za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli byli do druhého kola nominováni Duy Anh Tran za film Na střeše, Jan Cina za film Národní třída, Ladislav Mrkvička za Staříky, Vojtěch Kotek a David Novotný, oba za role ve filmu Vlastníci. Cena za nejlepší režii může putovat k Jiřímu Mádlovi za film Na střeše, za Václavem Marhoulem a jeho Nabarveným ptáčetem, Martinem Duškem a Ondřejem Provazníkem za Staříky, Michalem Hogenauerem za film Tiché doteky či k Jiřímu Havelkovi, režisérovi filmu Vlastníci. Nestatutární Cenu Magnesia za nejlepší studentský́ film si odnese jeden z těchto filmů: Anežka (režie Adam Šoltés), Dcera (režie Daria Kashcheeva), Dezertér (režie Sasha Stelchenko), Hra (režie Lun Sevnik) a SH_T HAPPENS (režie Dávid Štumpf a Michaela Mihályi). O nominacích ve filmových kategoriích 27. ročníku ocenění Český lev hlasovalo 155 členů České filmové a televizní akademie (ČFTA). Měli za úkol vybrat nejlepší díla (v každé kategorii pět) z 34 celovečerních hraných a animovaných filmů a z 30 dokumentů. Dvě nestatutárních ceny už svého vítěze mají: cenu za nejlepší filmový plakát získal Roman Mrázek, autor plakátu k filmu Nabarvené ptáče. A cena filmových fanoušků patří filmu Ženy v běhu režiséra Martina Horského. Nominace na ceny za televizní tvorbu v kategoriích nejlepší televizní film nebo minisérie a nejlepší dramatický televizní seriál budou oznámeny 10. února. Akademici vybírají ze 14 děl přihlášených Českou televizí, FTV Prima, HBO Europe a TV Nova. Vítězové budou vyhlášeni přímo na slavnostním galavečeru 7. března, kde Prezidium ČFTA udělí také cenu za mimořádný přínos české kinematografii. Slavnostní předávání 27. výročních cen České filmové a televizní akademie se uskuteční v sobotu 7. března v pražském Rudolfinu. Moderovat bude již podruhé herec Václav Kopta a galavečer budou moci zhlédnout i televizní diváci v přímém přenosu České televize od 20 hodin na ČT1. Vybrané filmy bude možné zhlédnout on-line na DAFilms.cz od 2. do 15. března. PŘEHLED NOMINACÍ NEJLEPŠÍ FILM Na střeše – producentka Monika Kristlová Nabarvené ptáče – producent Václav Marhoul Staříci – producent Jiří Konečný Tiché doteky – producenti Petr Oukropec, Pavel Strnad Vlastníci – producent Marek Jeníček NEJLEPŠÍ DOKUMENTÁRNÍ FILM Dálava – režie Martin Mareček – producenti Petr Oukropec, Tereza Polachová, Hanka Kastelicová Forman vs. Forman – režie Helena Třeštíková, Jakub Hejna – producentky Alena Müllerová, Kateřina Černá Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju..." – režie Roman Vávra – producenti Robert Hanč, Vítězslav Sýkora Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – režie Olga Sommerová – producent Viktor Schwarcz Jiří Trnka: Nalezený přítel – režie Joël Farges – producent Vladimír Lhoták NEJLEPŠÍ REŽIE Na střeše – Jiří Mádl Nabarvené ptáče – Václav Marhoul Staříci – Martin Dušek, Ondřej Provazník Tiché doteky – Michal Hogenauer Vlastníci – Jiří Havelka NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI Karel, já a ty – Jenovéfa Boková Teroristka – Iva Janžurová Tiché doteky – Eliška Křenková Vlastníci – Dagmar Havlová Vlastníci – Tereza Ramba NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON V HLAVNÍ ROLI Na střeše – Alois Švehlík Nabarvené ptáče – Petr Kotlár Národní třída – Hynek Čermák Staříci – Jiří Schmitzer Vlastníci – Jiří Lábus NEJLEPŠÍ ŽENSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI Amnestie – Anna Geislerová Nabarvené ptáče – Jitka Čvančarová Národní třída – Kateřina Janečková Vlastníci – Klára Melíšková Vlastníci – Pavla Tomicová NEJLEPŠÍ MUŽSKÝ HERECKÝ VÝKON VE VEDLEJŠÍ ROLI Na střeše – Duy Anh Tran Národní třída – Jan Cina Staříci – Ladislav Mrkvička Vlastníci – Vojtěch Kotek Vlastníci – David Novotný NEJLEPŠÍ SCÉNÁŘ Karel, já a ty – Bohdan Karásek Na střeše – Jiří Mádl Nabarvené ptáče – Václav Marhoul Staříci – Martin Dušek, Ondřej Provazník Vlastníci – Jiří Havelka NEJLEPŠÍ KAMERA Amnestie – Tomáš Juríček Na střeše – Martin Žiaran Nabarvené ptáče – Vladimír Smutný Skleněný pokoj – Martin Štrba Staříci – Lukáš Milota NEJLEPŠÍ STŘIH Amnestie – Matej Beneš Dálava – Josef Krajbich Nabarvené ptáče – Luděk Hudec Staříci – Jana Vlčková Vlastníci – Otakar Šenovský NEJLEPŠÍ ZVUK Amnestie – Viktor Krivosudský Nabarvené ptáče – Pavel Rejholec Skleněný pokoj – Pavel Rejholec, Viktor Ekrt Staříci – Václav Flegl Tiché doteky – Richard Müller NEJLEPŠÍ HUDBA Amnestie – Matúš Široký, Jozef Lupták Hodinářův učeň – Ivan Acher, Michal Novinski Na střeše – René Rypar Skleněný pokoj – Antoni Komasa-Łazarkiewicz, Rupert Vokmann Staříci – Matouš Hejl, Miroslav Srnka NEJLEPŠÍ FILMOVÁ SCÉNOGRAFIE Amnestie – Tomáš Berka, Václav Vohlídal, Karol Filo Hodinářův učeň – Martin Kurel Nabarvené ptáče – Jan Vlasák Poslední aristokratka – Martin Kurel Skleněný pokoj – Milan Býček NEJLEPŠÍ KOSTÝMY Hodinářův učeň – Marek Cpin Nabarvené ptáče – Helena Rovná Poslední aristokratka – Katarína Hollá Skleněný pokoj – Katarína Štrbová Bieliková Vlastníci – Andrea Králová NEJLEPŠÍ MASKY Amnestie – Andrea Štrbová Hodinářův učeň – Helena Steidlová Nabarvené ptáče – Ivo Strangmüller Skleněný pokoj – Pavla Frýdová, Tereza Prachařová, Leendert van Nimmwegen Staříci – Eva Schwarzová CENA MAGNESIA ZA NEJLEPŠÍ STUDENTSKÝ FILM – nestatutární cena Anežka – Adam Šoltés Dcera – Daria Kashcheeva Dezertér – Sasha Stelchenko Hra – Lun Sevnik SH_T HAPPENS – Dávid Štumpf, Michaela Mihályi NEJLEPŠÍ FILMOVÝ PLAKÁT – nestatutární cena Nabarvené ptáče – Roman Mrázek CENA FILMOVÝCH FANOUŠKŮ – nestatutární cena Ženy v běhu – režie Martin Horský PŘEHLED POČTŮ NOMINACÍ Vlastníci – 12 nominací Nabarvené ptáče – 11 nominací Staříci – 10 nominací Amnestie – 7 nominací Na střeše – 7 nominací Skleněný pokoj – 6 nominací Hodinářův učeň – 4 nominace Tiché doteky – 4 nominace Národní třída – 3 nominace Dálava – 2 nominace Karel, já a ty – 2 nominace Poslední aristokratka – 2 nominace Forman vs. Forman – 1 nominace Jiří Bělohlávek: „Když já tak rád diriguju..." – 1 nominace Jiří Suchý – Lehce s životem se prát – 1 nominace Jiří Trnka: Nalezený přítel – 1 nominace Teroristka – 1 nominace {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2019-10-25 18:22:39
Česká televize uvede dokument Heleny Třeštíkové o Miloši Formanovi
Snímek Forman vs. Forman Heleny Třeštíkové vypráví režisérův příběh pomocí koláže z archivních materiálů a autobiografického vzpomínání, které namluvil Formanův syn Petr. Dokument uvede v premiéře ČT1 v sobotu 26. října ve 21.55 hodin. Forman je zachycen jako tvůrce, jako člověk, filmař ověnčený Oscary a zároveň charismatická osobnost, která se nebojí pochybovat sama o sobě. Zkušenost s totalitním režimem mu dala do vínku téma konfliktu jedince s institucí, které úspěšně rozvíjel i ve svých amerických dramatech. Zároveň sám neúnavně hledal místo, kde by pocítil svobodu. „Když jsme s kolegyněmi z České televize a z ARTE hledaly po Václavu Havlovi a Tomáši Baťovi dalšího českého rodáka, který by zaujal české, německé i francouzské diváky, říkaly jsme si, proč vlastně ještě nemáme společný snímek o Miloši Formanovi. Oslovily jsme ho a on měl jedinou podmínku, že film bude režírovat Helena Třeštíková. To jsme rády splnily a začaly chystat natáčení. Bohužel v jeho průběhu Miloš Forman zemřel. Film jsme dokončily za podpory jeho nejbližších a věříme, že by se mu líbil,“ říká kreativní producentka České televize Alena Müllerová. Snímek mapuje Formanovu životní cestu, na níž se prolíná přízeň s ranami osudu, osobní pátrání i tápání. „Miloš Forman je klíčovou postavou mého života. Odmalička jsem milovala filmy, žili jsme v centru Prahy a v okolí jsme měli deset kinosálů. Chodila jsem na všechny ty pohádky a socialistické snímky pro děti a mládež. Když mi bylo třináct, stal se zázrak. Viděla jsem Konkurs. Změnilo mi to svět. Najednou byl život na plátně stejný, jako život, jak jsem ho znala. Zmizel pocit, že filmy vyprávějí o jiném, lepším světě. Došlo mi, že film nemusí vytvářet iluzi, ale může vyjádřit pravdu o životě! To pro mě bylo klíčové poznání. Nebýt Miloše Formana, nikdy bych se nestala režisérkou,“ říká Helena Třeštíková. Dokumentární snímek měl světovou premiéru festivalu v Cannes, českou letos ve Varech. Film vzniklý v česko-francouzské koprodukci se již objevil nebo v nejbližší době objeví na padesáti festivalech, nejnověji bude ke zhlédnutí v Denveru a na přehlídce IDFA v Amsterodamu. {loadmodule mod_tags_similar,Související}
Čas načtení: 2024-03-01 11:15:00
Překvapení i stálice v nejoblíbenějších produktech kupovaných online
Praha 1. března 2024 (PROTEXT) - Tradiční soutěž Produkt roku, kterou každoročně vyhlašuje Heureka, zná své vítěze. Rozhodují o nich přímo spotřebitelé, respektive reálná data zájmu. Soutěž má letos svá překvapení, ale i stálice.Cílem soutěže Produkt roku je každoročně ukázat nejoblíbenější výrobky podle preferencí spotřebitelů v České republice. Hodnocení se sestavuje podle počtu uživatelů, kteří o výrobek projevili zájem v internetových obchodech, počtu skutečných nákupů v internetových obchodech a celkového hodnocení uživatelů. "Věřím, že tyto výsledky pomohou spotřebitelům inspirovat se nákupními preferencemi ostatních zákazníků a získat za své peníze ten nejlepší produkt," říká Jan Mayer, výkonný ředitel nákupního rádce Heureka.cz.Výběr z výhercůJednou z dlouhodobě nejsilnějších kategorií na internetu jsou mobilní telefony. A právě tato kategorie se dočkala překvapivého vítěze. Mobilní telefon Xiaomi Redmi Note 12S sesadil z trůnu iPhone, který však dlouhodobě patří mezi nejvyhledávanější výrazy na Heurece vůbec. Nejnovější model iPhone 15 Pro se umístil na druhé příčce, třetí místo pak obsadil dva roky starý model iPhone 13.Naopak žádná velká překvapení se nekonala v sekci gamingu. Playstation 5 je i za rok 2023 nejoblíbenější herní konzolí, FIFA 23 je pak nejoblíbenější hrou na konzole a Minecraft zase nejoblíbenější hrou na PC.Silnou kategorií jsou i pneumatiky. “Mezi osobními pneumatikami vítězí důvěra v tradiční tuzemské značky, protože pneumatiky Barum ovládly obě kategorie v České republice," říká Jan Mayer. V případně letních pneumatik je vítězem Barum Bravuris 5HM, zimní pak Barum Polaris 5.“Největší rozdíly mezi Čechy a Slováky se ukazují v kategorii televizorů. Češi oproti Slovákům preferují levnější modely, zatímco na Slovensku jsou oblíbené dražší s vyšší uhlopříčkou,” komentuje Mayer. Vítězem této kategorie se v České republice stal Samsung UE43CU7172, druhou příčku obsadil model TCL 58P635 a třetí pozici získal model z už řádově jiná cenové kategorie Samsung QE55QN85C.Čtenářskou sekci s knihami pak ovládl Les v domě od Aleny Mornštajnové, druhou pozici získala Radka Třeštíková s dílem Kde jsi, když nejsi a pomyslné stupně vítězů uzavřel Josef Mareš s Případy z 1. oddělení.Při hodnocení byl brán potaz na skutečnost, že některé produkty se prodávají v různých variantách lišících se pouze v některých atributech (např. barevné provedení, rozměr, objem atd.). Produkty, které se prodávají v několika variantách, jsou do žebříčku zahrnuty vždy jako jeden výrobek.Pořadatelem soutěže ProduktRoku je společnost Heureka Group a.s. provozující nákupního rádce Heureka.cz. Společnost provozuje i další úspěšné služby pro nakupující, mezi které patří Ověřeno zákazníky, přinášející recenze reálných zákazníků jednotlivých e-shopů. Vybrané e-shopy oceňuje certifikátem Garance nákupu a ručí za ně vrácením peněz. Heureka Group a.s. pořádá a vyhlašuje také soutěž ShopRoku, kde uživatelé oceňují nejkvalitnější a nejpopulárnější e-shopy.Vítěze bude ShopRoku znát už 11. dubna.
Čas načtení: 2024-03-10 15:52:24
Komentář: Na slavnostním předávání cen České filmové a televizní akademie nemohla chybět režisérka a dokumentaristka Helena Třeštíková. Tu tradičně doprovodily její dětí - dcera Hanka, která je rovněž členkou filmové akademie, a syn Tomáš, který s sebou vzal svou partnerku Evu Decastelo. Ve stejném složení se rodina Třeštíkových na Lvech objevila už loni. Letos, stejně jako předešlé ročníky, ale chyběla spisovatelka Radka Třeštíková, která se na sociální síti Instagram vyjádřila, že »tam nemohla být«. Z jejích slov to vypadalo, jako by měla zákaz od pořadatelů. Redakce ŽivotvČesku.cz zjistila, že situace se má jinak. Spisovatelku redakce taktéž kontaktovala s dotazem, jak si lze její příspěvek vyložit. Dotaz zůstal bez reakce.
Čas načtení: 2024-03-20 17:33:00
Částka, kterou z městské kasy spolkne rekonstrukce Šlechtovy restaurace se pomalu šplhá k půl miliardě. Objekt byl již jednou rekonstruován v letech 2017 až 2020, přičemž byla celkově vyčerpána částka 225 757 622 Kč. Podle náměstka primátora pro oblast kultury Jiřího Pospíšila (TOP 09) ale předchozí vedení tyto peníze prostavělo, aniž by stavbu dokončilo a na dostavbu žádá dalších 200 milionů. Jeho předchůdkyně Hana Třeštíková (Praha Sobě) zase oponuje, že Pospíšil s rekonstrukcí rok otálel a ceny se mezitím zdvojnásobily.
Čas načtení: 2024-03-27 05:00:00
Spisovatelka Radka Třeštíková (42): Ukázala prsa a prohlásila se za charitu!
Provokace, nebo marketing? Radka Třeštíková (42) dává literatuře nový dech! Na svůj instagram nahrála svou oblíbenou fotku vlastních prsou, aby pomohla literatuře...
Čas načtení: 2024-04-08 17:32:00
Radka Třeštíková se nahoty nebojí: Odvážný slib splnila ve výtahu
Spisovatelka Radka Třeštíková (42) je kromě svých úspěšných knih poměrně dobře známá i svým kladným postojem k nahotě. I tentokrát nechala své křivky obdivovat na sociální síti…
Čas načtení: 2024-04-22 05:00:00
Bizarní ohoz Třeštíkové: Marfuša, nebo Pretty Woman?
Na Pražském týdnu módy zazářilo v tyto dny mnoho originálních modelů. Ten nejzvláštnější však neoblékla žádná slavná modelka, ale spisovatelka Radka Třeštíková, která tam také zavítala.
Čas načtení: 2024-05-17 16:30:00
Radka Třeštíková provokuje: Ten svetr si nesvlíkej!
Radka Třeštíková opět přitáhla pozornost svými provokativními fotkami na instagramu. Tentokrát sdílela sérii snímků, kde pózuje v pleteném svetru a kalhotkách. Její sledující, včetně známého miliardáře Richarda Chlada (61), reagovali bouřlivě!
Čas načtení: 2024-06-28 05:00:00
Třeštíková jde do boje: Na vedro holou zadnicí!
Královna exhibicionismu zralých žen opět vzala instagram útokem! Spisovatelka a majitelka slavných silikonů Radka Třeštíková (43) přestala zvládat česká vedra, tak si na sebe oblékla radši „císařovy nové šaty", aby se přece jen trošku zchladila.
Čas načtení: 2024-08-20 16:30:00
Třeštíková se svlékla pro Haje: Mořská panna ve vlnách
Léto v Provence si užívá Radka Třeštíková (42). V jihofrancouzském městě Nice si totiž pořídila nemovitost, a tak je tady jako doma. Její dovádění v mořských vlnách fotoaparátem zachytil manžel Emmy Smetany (36) Jordan Haj (35).
Čas načtení: 2024-10-21 07:09:51
Prvním tanečním párem, který opustil třináctou řadu StarDance, se v sobotu večer stal Ondřej Ruml a Andrea Třeštiková. Hudebník konec v soutěži nesl velmi těžce a jeho slova, která následně napsal do příspěvku na svůj profil na sociální platformě Instagram, o tom jasně hovoří. Těžce vyřazení nesla i jeho taneční partnerka Andrea Třeštiková, která krátce po verdiktu propukla v pláč. Pro ŽivotvČesku.cz aktuální řadu okomentoval mistr v tanci Jan Onder, který upozornil na to, že mezi páry je velká konkurence.
Čas načtení: 2024-12-23 17:30:00
Nová kniha Radky Třeštíkové: Nadržené bábovky na konci světa, kterým nesmí vytéct sperma na podlahu
Loňská královna špatného sexu Radka Třeštíková publikovala počátkem prosince Bábovky na konci světa (vyd. Motto); je tedy zřejmé, že jsme její novinku museli do našeho výčtu zahrnout. Popis sexuálních scén je v podání této autorky vždy důvodem k smíchu, pláči nebo bití hlavou do zdi. Ve svém loňském pornografickém románu a slovníčku vulgarismů v jednom, knížce Kde jsi, když nejsi, obsadila anální kolík už na první stránku a zvítězila v naší anketě se scénkou z romantického dostaveníčka připomínajícího setkání řezníka, jenž si hraje s kusem dobytka na gynekologické vyšetření. Tentokrát nás ušetřila bělení řitního otvoru i láhve ve vagíně a omlazování vulvy, takže skončila až devátá, ovšem nepřestává se vyžívat v trivialitě a vulgaritě. Čtenáře nad jejími erotopokusy rozhodně nepotká roztouženost a vášeň, naopak si říkáme, zda nejde o volání o pomoc traumatizované bytosti… Což nejspíš nebylo záměrem.
Čas načtení: 2025-01-11 11:50:00
Triumfální návrat Třeštíkové na sítě: Skvělá figura i po Vánocích!
Spisovatelka Radka Třeštíková (43), co před Vánoci oznámila, že se stahuje ze sociálních sítích z obav o bezpečí jak sebe samotné, tak i svých dětí, se na instagram opět vrátila. A že to byl skutečně triumfální návrat!
Čas načtení: 2022-06-14 09:15:28
Socha svatého Jana Nepomuckého se vrátila do Spálené ulice v centru Prahy
Barokní sousoší sv. Jana Nepomuckého se vrátila na své původní místo ve Spálené ulici v Praze 1. Město sochu získalo do své správy a ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy (GHMP) se zasadilo o její restauraci. „Socha svatého Jana Nepomuckého byla roky v dezolátním stavu. Hned po našem nástupu na radnici jsme dotáhli do konce převod sousoší do správy Galerie hlavního města Prahy, aby mohlo být opraveno. Mám velkou radost, že se podařilo zachránit a že originál této krásné barokní sochy českého zemského patrona, jehož život je úzce spjatý s Prahou, bude nadále přístupný všem Pražanům,“ říká Hana Třeštíková, radní pro kulturu a cestovní ruch. Sousoší sv. Jana Nepomuckého se dvěma andílky v kubistické nice, nacházející na parcele č. 745 mezi kostelem Nejsvětější Trojice a domem Diamant, bylo dlouhodobě ve velice špatném stavu. Nápravu komplikoval fakt, že dlouho nebylo vyřešeno vlastnictví a správa této historické kulturní památky. Galerie nechala sochu sv. Jana Nepomuckého i s oběma doprovázejícími andílky sejmout, protože havarijní stav plintu již nedovoloval další otálení. Všechny figury byly odvezeny do depozitáře a předány restaurátorům. Plastický podstavec zůstal na místě, na zimu byl zahalen, aby již nedocházelo k dalším poškozením. Barokní sousoší je datováno dedikačním nápisem trinitářů na podstavci, chronogramem s rokem 1717. Dílo z pískovce je vsazeno do kubistické niky (arkády) z roku 1913, uzavírající uličku mezi kostelem a domem Diamant. Původní výklenek, kde sv. Jan Nepomucký stával, byl zbořen v roce 1865. Socha je zapsána na seznamu kulturních památek. Autorství sochy nebylo dříve přesně doloženo, předpokládalo se, že sochař zřejmě pocházel z jäckelovského okruhu. Po sejmutí sochy a průzkumu byla v jejích zádech nalezena signatura prokazující autorství Matouše Václava Jäckela a datace 1718. Před zahájením restaurátorského průzkumu nebylo jasné, jak významné je poškození hlavní sochy. Naštěstí se ukázalo, že originál sochy lze restaurovat. Naopak jeden z andělů zřejmě utrpěl v minulosti závažné poškození pádem z podstavce a byl rozbitý na několik kusů. Neodbornou a vcelku dosti neumělou opravou bylo změněno gesto jeho levé ruky i natočení hlavy. „Během restaurování jsme ve spolupráci s odborným restaurátorem Danielem Talaverou a pod dohledem zástupkyně památkové péče dohledali původní podobu a vrátili andílkovi jeho ikonografický význam a gesto, kterým nyní upozorňuje diváka na knihu ve své pravé ruce. Nově také bude po dohodě s památkovou péčí osazena kolem sousoší kovová umělecká mříž volně inspirovaná kubistickou architekturou domu Diamant a mřížovím ve výklenku,“ doplňuje Marie Foltýnová, vedoucí správy veřejné plastiky GHMP.
Čas načtení: 2022-04-24 11:03:08
Recidivista z dokumentu Třeštíkové míří znovu do kin v novém filmu René – Vězeň svobody
Hrdina zřejmě nejúspěšnějšího časosběrného dokumentu režisérky Heleny Třeštíkové se vrací na filmová plátna. V roce 2000 bodovala dokumentaristka s filmem René u Evropské filmové akademie, když získala Cenu za nejlepší dokument, a svého hrdinu sledovala se štábem dál. Dalších třináct let osudu kdysi nejznámějšího recidivisty uvidí diváci v kinech v novém filmu s názvem René – Vězeň svobody. Světovou premiéru už měl loni na největším festivalu dokumentárních filmů IDFA v Amsterdamu, první tuzemští diváci ho mohli vidět v předpremiéře na právě skončeném festivalu Jeden svět, kde získal Třeštíkové nový snímek Zvláštní cenu poroty. Do běžné kinodistribuce v České republice vstoupí film 7. dubna. Dokumentaristka začala Reného natáčet v průběhu roku 1989, než ho představila ve svém prvním filmu, točila ho dvacet let, dohromady tak neuvěřitelných třicet tři let. Nový film funguje samostatně bez předchozí znalosti filmu původního, René se nyní ocitá na prahu padesátky a bilancuje. Zatímco v původním filmu to vypadalo, že nenapravitelný recidivista René souzený především za krádeže se ve vězení cítí jako doma, s padesátkou na krku jakoby dospívá a bilancuje. A především zjišťuje, že i jeho život je příliš krátký na to, aby ho celý strávil za mřížemi. Za každou cenu se tak snaží vyhnout vězení. A pouští se do vztahů, které mají šanci vydržet i déle než pár týdnů. Jeho sžíravý postoj vůči systému mu však zůstává. René – Vězeň svobody tak ukazuje další dobrodružství jednoho z nejznámějších českých vězňů, v současnosti na svobodě. „René je stále mimořádně zajímavá postava. Charismatický rebel, který je autentický a umí skvěle reflektovat svět okolo sebe i sebe samého, a tak přináší vhled do myšlení člověka pohybujícího se na hraně zákona. Oproti minulosti se snaží žít poctivě, dává šanci dlouhodobějším vztahům a uvažuje o smyslu lidské existence,“ říká Helena Třeštíková. Producenty filmu René – Vězeň svobody jsou Kateřina Černá a Pavel Strnad ze společnosti Negativ a Alena Müllerová z České televize, kteří s Helenou spolupracovali na mnoho filmech, jak jsou Marcela, Mallory nebo Katka. Kameramanem David Cysař, střihačem Jakub Hejna, hudbu složil Tadeáš Věrčák. Distributorem v České republice je Aerofilms.