Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2024-06-24 11:11:00

Mindwell používá zdravotnický prostředek třídy I.

Praha 24. června 2024 (PROTEXT) - Služba Mindwell, která umožňuje systematickou péči pro nejčastější psychické poruchy a prevenci širokého spektra psychických potíží, používá zdravotnický prostředek (ZP) třídy I. Jedná se o jedinou platformu s kognitivně-behaviorální terapií (KBT) zaměřenou na duševní zdraví v České republice, která zdravotnický prostředek používá.Mindwell je služba, která používá zdravotnický prostředek třídy I. s názvem MW DP (Mindwell Digital Platform). "Zařazení MW DP mezi zdravotnické prostředky považuje Mindwell za důležitý krok, který reflektuje kvalitu služby Mindwell a pomáhá nám profilovat se směrem do zdravotnictví. Je to u nás jediná platforma s kognitivně-behaviorální terapií (KBT) na duševní zdraví, která používá ZP a která může pomoci se zlepšením dostupnosti terapie indikovaným pacientům," uvádí František Vlček, ředitel rozvoje a inovací zdravotnického holdingu AKESO a odpovědná osoba za dodržování předpisů (PRRC) v souvislosti se zdravotnickým prostředkem MW DP.Už nyní však má služba Mindwell podporu zdravotních pojišťoven ČPZP, ZP MV ČR a VoZP, které vybrané programy částečně nebo dokonce plně hradí. „Našim cílem je, aby Mindwell byl dostupný všem, kteří se rozhodnou s terapií začít,“ uvádí spoluzakladatelka a CEO Mindwell Jelena Holomany. Mindwell nabízí systematickou péči o duševní zdraví, nesnaží se však nahradit osobní terapii, ale chce pomoct jak přetíženému systému, tak klientovi s dostupností kvalitní péče.V platformě klient prochází několika moduly, které mu pomohou získat lepší pochopení svého stavu. Naučí se různé terapeutické metody a vyzkouší si je použít v terapeutických interaktivních cvičeních. Každý modul kromě cvičení obsahuje vzdělávací texty, audiostopy a videa, příběhy a dotazníky. Interaktivní cvičení pomůžou aplikovat nové znalosti na životní situace klienta. Výhodou je, že modul lze procházet vlastním tempem a klient ho může vyplňovat i během několika dní. Programem klienta provází odborník na kognitivně-behaviorální terapii. Terapeut klienta povzbuzuje, pomáhá mu s programem a pravidelně poskytuje písemnou zpětnou vazbu na každý dokončený modul do 7 dní.„Zvyšování dostupnosti terapie je klíčové pro zlepšení duševního zdraví jednotlivců i celé společnosti, neboť může vést k nižšímu výskytu závažnějších duševních poruch a k lepšímu zvládání životních obtíží. Krokem vpřed je odstranění finančních překážek a umožnění, aby terapie byla přístupná pro každého, kdo ji potřebuje. Otevření dveří k terapii a zajištění její dostupnosti pro všechny vysílá jasný signál, že mluvit o duševním zdraví není tabu, ale důležitá součást lidského života,“ dodává Jelena Holomany. O službě MindwellMindwell je digitální terapie, která nabízí systematickou péči pro nejčastější psychické poruchy a prevenci širokého spektra psychických potíží. Aktuálně nabízí terapeutické programy zaměřené na řešení deprese, úzkosti a syndromu vyhoření. Díky terapeutickým programům je péče o duševní zdraví pacientům dostupná ihned z pohodlí a soukromí domova. Mindwell, který je poskytovatelem zdravotních služeb v oborech psychiatrie a klinická psychologie, vytvořili nejlepší odborníci z řad psychiatrů a psychoterapeutů pro kognitivně-behaviorální terapii v České republice. Službu Mindwell plně hradí VoZP, ČPZP a částečně ZP MV ČR.MW DP je zdravotnický prostředek I. třídy, který je určený pro pacienty starší 18 let, u kterých slouží jako prevence rozvoje závažných psychiatrických onemocnění, a tudíž pomáhá při zvládání mírných až středně závažných psychických potíží. Před použitím některého Programu je nutné si pečlivě přečíst informace k bezpečnému používání MW DP na https://mindwell.cz/zdravotnicky-prostredek.Mindwell je strategickou investicí zdravotnického holdingu AKESO, mimo jiné provozovatele Nemocnice Hořovice, AKESO Polikliniky v Praze, Rehabilitační nemocnice Beroun a Centra duševní rehabilitace v Berouně. Zdroj: Mindwell  

Čas načtení: 2024-02-23 09:00:00

Krize na Blízkém východě: Lékaři bez hranic varují, že "v Gaze už není žádný zdravotní systém"

Generální tajemník Lékařů bez hranic na brífinku pro OSN uvedl, že představa humanitární pomoci v Gaze "je iluze". V Gaze už není žádný zdravotní systém, o kterém by se dalo mluvit, řekl generální tajemník MSF v Radě bezpečnosti OSNGenerální tajemník organizace Lékaři bez hranic (MSF) Chris Lockyear ve čtvrtek v Radě bezpečnosti OSN konstatoval, že "v Gaze nezůstal žádný zdravotnický systém, o kterém by se dalo mluvit", a že "humanitární pomoc v Gaze je dnes iluzí"."Máme strach. Naše týmy jsou nadmíru vyčerpané,' řekl generální tajemník Lékařů bez hranic Chris Lockyear ve čtvrtek na briefingu o Gaze pro Radu bezpečnosti OSN.Lockyear řekl, že jde o "pohodlnou iluzi, která udržuje narativ, že tato válka je vedena v souladu s mezinárodními zákony". V souvislosti s chybějícím zdravotnickým systémem v Gaze Lockyear řekl:    V Gaze už není žádný zdravotnický systém, o kterém by se dalo mluvit. Izraelská armáda likviduje jednu nemocnici za druhou. To, co zůstalo, je tváří v tvář takovému krveprolití tak málo. Je to absurdní.    Jako výmluva se uvádí, že zdravotnická zařízení byla využívána k vojenským účelům, ale neviděli jsme o tom žádný nezávisle ověřený důkaz.    Za výjimečných okolností, kdy nemocnice ztratí svůj chráněný status, se musí jakýkoli útok řídit zásadami přiměřenosti a opatrnosti. Místo dodržování mezinárodního práva jsme svědky systematického zneškodňování nemocnic. Tím se celý zdravotnický systém stal nefunkčním."    "V #Gáze už není žádný zdravotnický systém, o kterém by se dalo mluvit. Izraelská armáda likviduje jednu nemocnici za druhou. To, co zůstalo, je tváří v tvář takovému krveprolití tak málo."Popsal, jak byla mezinárodní zdravotnická humanitární organizace od 7. října nucena evakuovat devět různých zdravotnických zařízení. Nemocnice Nasser byla podle něj před týdnem napadena a zdravotnický personál byl nucen odejít, a to navzdory "opakovaným ujištěním, že mohou zůstat a pokračovat v péči o pacienty".Lockyear uvedl:     Tyto nevybíravé útoky, stejně jako typy zbraní a munice používané v hustě obydlených oblastech, zabily desítky tisíc lidí a další tisíce zmrzačily.    Naši pacienti mají katastrofální zranění, amputace, rozdrcené končetiny a těžké popáleniny. Potřebují sofistikovanou péči. Potřebují dlouhou a intenzivní rehabilitaci. Lékaři nemohou tato zranění léčit na bojišti nebo v popelu zničených nemocnic.    Není dostatek nemocničních lůžek, dostatek léků ani zásob. Chirurgům nezbývá než provádět amputace bez anestezie, a to i u dětí.    Našim chirurgům dochází základní gáza, aby zabránili vykrvácení svých pacientů. Jednou ji použijí, vymačkají krev, vyperou, sterilizují a znovu použijí pro dalšího pacienta.""Máme strach," řekl Lockyear, který popsal týmy MSF jako "nadmíru vyčerpané". Na závěr svého brífinku vyzval obě strany k příměří: "Požadujeme ochranu slíbenou podle mezinárodního humanitárního práva. Požadujeme příměří od obou stran.". Svoboda podporuje genocidu: Izrael střílí na humanitární pomoc. Ale jeho vlajka vlaje na pražském magistrátu. Hanba, @PrahaEU. https://t.co/o0FJvifXKC— Bob Čáp 🇵🇸🇺🇦 @bobcap.bsky.social (@BobCZap) February 23, 2024

Čas načtení: 2025-04-30 10:00:00

Umělá inteligence zlepšuje dostupnost screeningu zraku pro diabetiky

Praha 30. dubna 2025 (PROTEXT) - Umělá inteligence sehrává stále důležitější roli v mnoha oblastech, včetně moderní medicíny. Ani oftalmologie není výjimkou. Český startup Aireen pomáhá odhalit diabetickou retinopatii u pacientů s diabetem a nyní také věkem podmíněnou makulární degeneraci. Včasná diagnostika očních onemocnění za pomoci AI významně přispívá ke kvalitnějšímu životu pacientů a zlepšuje také dostupnost lékařské péče.Nové technologie a implementace umělé inteligence do moderní medicíny mění oblast zdravotnictví. „Aktuálně můžeme pozorovat větší adaptaci od lékařů a zdravotnického personálu právě na nové technologie, AI se tak začíná stávat pravidelným nástrojem pro jejich práci,“ uvádí Jiří Kuchyňa, CEO českého startupu Aireen. Tento projekt dokáže za pomoci umělé inteligence odhalit změny na sítnici.Screening diabetické retinopatie prostřednictvím AI byl už před dvěma lety zahrnut do úhrad pojišťoven a výrazně přispěl k lepší diagnostice této oční choroby. Onemocnění diabetem celosvětově narůstá. Celkový počet diabetiků v ČR se každoročně zvyšuje o cca 20 tisíc, již v roce 2018 přesáhla četnost výskytu 1 milion. Ve věku nad 70 let se diabetes mellitus (DM) vyskytuje u více než 30 % populace, tedy v souvislosti se stárnutím populace lze očekávat pokračující nárůst počtu diabetiků. Pro rok 2030 je odhadován výskyt diabetu u 1,3 milionu osob.[1]„Tyto lidi potřebujeme vyšetřit, a to poměrně často, ideálně jednou za rok nebo jednou za dva roky. Protože oční ambulance není nafukovací, technici a IT specialisté dokázali vyvinout přístroj, spojující v podstatě fotoaparát, který vyfotí sítnici, a výkonný počítač, který obrázky ze sítnice dokáže zpracovat a zhodnotit je,“ vysvětluje princip fungování Aireen oftalmoložka MUDr. Jana Mikšovská z Oční kliniky NeoVize Praha, kde jako první na světě začali Aireen využívat v praxi.Díky Aireen je prošetřeno více než 92 % pacientů s diabetemDíky Aireen mohou pacienti podstoupit vyšetření i přímo v diabetologické ambulanci. Je to efektivnější řešení jak pro zdravotní systém, tak i pro pacienta. Výrazně se tím proto zvyšuje procento těch, kteří oční vyšetření absolvují. Zatímco dříve jej podstupovala přibližně polovina pacientů, se zavedením Aireen se toto číslo výrazně zvýšilo. „Zavedení systému Aireen pro nás znamenalo doslova raketovou změnu. Předtím jsme prakticky neměli žádná relevantní data – pacienti sice chodili na oční vyšetření, ale výsledky nám často nedodávali, nebo na vyšetření vůbec nedošli. Celý proces byl zdlouhavý, nepřesný a náročný na koordinaci. Dnes máme díky Aireen prošetřeno více než 92 % pacientů, které máme v dispenzarizaci, a navíc se nám automaticky vytváří historická legenda výsledků pro každého pacienta. To nám umožňuje sledovat vývoj stavu v čase, rychle reagovat a výrazně zvýšit úroveň péče,“ informuje Ing. Mgr. Petra Králová, MHA, ředitelka diabetologické kliniky DIAvize Praha.Včasný záchyt znamená větší šanci na kvalitnější životOd července 2023 provedli v pražské DIAvizi vyšetření za pomoci Aireen u celkem 1571 pacientů. Z tohoto počtu mělo 268 osob pozitivní nález, zatímco 1303 vyšetření bylo negativních. Tento výsledek ukazuje, jak důležitou roli hraje včasné vyšetření a aktivní vyhledávání rizikových pacientů. „Díky těmto záchytům máme možnost u řady pacientů zahájit potřebná opatření včas, a výrazně tak zpomalit nebo dokonce předejít rozvoji závažnějších komplikací. Každý včasný záchyt totiž znamená větší šanci na kvalitnější život, nižší zatížení zdravotního systému, a především naději pro samotné pacienty,“ dodává Petra Králová.Umělá inteligence odhalí i věkem podmíněnou makulární degeneraciV loňském roce získal český startup Aireen také certifikaci pro diagnostiku věkem podmíněné makulární degenerace (VPDM). Aktuálně na klinice DIAvize Praha probíhá pilotní studie zaměřená právě na toto onemocnění, která by měla přinést konkrétní data. Už nyní lze ale s jistotou konstatovat, že k záchytům VPDM dochází a technologie má v této oblasti velký potenciál pro časnou diagnostiku. „Věkem podmíněnou makulární degeneraci jsme zpřístupnili našim klientům, z nichž většina je aktuálně v oblasti diabetologie. Nicméně cílové skupiny pacientů se poměrně překrývají, tudíž lze říci, že VPMD je nasazeno v praxi. Zároveň Aireen předvádí svůj produkt na mnoha eventech, kde vidíme reálný záchyt tohoto onemocnění a výskyt v populaci. Toto zcela jasně ukazuje, že vydat se cestou diagnostiky VPMD byla správná volba,“ upozorňuje Jiří Kuchyňa. Projekt skýtá velký potenciál i pro odhalení dalších chorob. Aireen by mohla v budoucnu napomáhat také s diagnostikou onemocnění spojených s kardiovaskulárním systémem. Jako první se tým zaměřil na hypertenzní změny na sítnici. I z diskuzí s kardiology a praktickými lékaři vnímají tvůrci tento produkt jako velmi přínosný pro celý zdravotnický systém.AI sehrává roli v prevenci, diagnostice, léčbě i výzkumuUmělá inteligence může do budoucna změnit obor oční medicíny. Mnoho pacientů si dnes stěžuje na dlouhé objednací lhůty, lékaři a zdravotnický personál naopak na své přetížení. AI je tím správným nástrojem, který může celý zdravotnický systém výrazně zefektivnit a skokově posunout kupředu. „Již dnes čelíme nedostatku v oblasti dostupnosti zdravotní péče. Demografický vývoj, ale i vývoj civilizačních onemocnění toto ještě zhorší. Celý systém zdravotnictví se musí více zaměřit na efektivitu. Samozřejmě, vždy když vzniká nový produkt, je potřeba se dívat, jak bude cílový trh vypadat za tři až pět let. Tím je v podstatě zaručena i reakce na blížící se demografické změny,“ podotýká Kuchyňa. Podle něj AI pravděpodobně nenahradí přímo lékaře, s veškerými dalšími činnostmi však může pomoci. Jako příklad zmiňuje model robota v pokročilé fázi vývoje, se kterým měl možnost se setkat v Německu. Na základě AI tento robot odhaduje další postup při operaci a může asistovat lékaři při podávání nástrojů. Tato cesta může napomoci řešit problém nedostatku sálových sester. Vzniká také mnoho projektů v oblasti radiologie, stejně tak v oblasti prevence. Ukazuje se, že AI začíná procházet celým životním cyklem pacienta. Od prevence, přes diagnostiku až po samotnou léčbu. Posun se projevuje i v oblasti výzkumu. AI se stala pro zdravotnictví stejnou součástí běžného života, jako je tomu i v jiných oborech.Není jen technologií, ale i nástrojem pro zlidštění zdravotnictvíTaké Petra Králová vnímá využívání umělé inteligence ve zdravotnictví jako velmi přínosné a perspektivní. AI může podle ředitelky DIAvize Praha pomoci lékařům rychleji a přesněji stanovovat diagnózy, navrhovat individuálně cílenou léčbu a zároveň šetřit čas i náklady. „Do budoucna vidím obrovský potenciál zejména v oblasti prevence, analýzy velkých zdravotních dat a zajištění dostupnější péče i v odlehlých oblastech. Pokud bude využívána eticky a s důrazem na lidský přístup, může významně zlepšit kvalitu zdravotnictví. Umělá inteligence také již nyní výrazně pomáhá snižovat administrativní zátěž zdravotnického personálu – například automatizací záznamů, vyplňováním dokumentace nebo plánováním péče. Díky tomu mohou lékaři a sestry věnovat více času přímé péči o pacienty, což zvyšuje kvalitu poskytovaných služeb i spokojenost pacientů. AI tak není jen technologií, ale i nástrojem pro zlidštění zdravotnictví,“ uzavírá Králová.Kontakt a informace pro média:GUIDELINE DIGI & PRVlaďka SvobodováVladka.svobodova@guideline.cz[1] Zdroj dat: Analytická studie MZČR ZDRAVÍ 2030: https://zdravi2030.mzcr.cz/zdravi-2030-analyticka-studie-stav-obyvatelsva.pdfČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz. 

Čas načtení: 2020-04-29 14:00:19

Kdo je nepřítel Evropy?

Podle všeho, co nám předkládají mainstreamová média, jsou nepřáteli Evropy nepochybně Čína a Rusko. Čína zlovolně rozšířila po světě covid-19, lhala o počtech nakažených i mrtvých, Rusko pak svou propagandou oslabovalo víru Evropanů v jejich zdravotnický systém. Jenže skutečné nebezpečí hrozí ze strany Turecka. O tom, jak a proč se covid-19 rozšířil zrovna z Číny, se bude spekulovat ještě dlouho. A každý bude tvrdit to své. Nepochybně tam, kde žijí lidé našlapáni na sebe, je riziko vzniku epidemie velké. Jestli vir vznikl v laboratoři či se přenesl ze zvířat, jestli byl rozšířen omylem nebo záměrně – pochybuji, že se to kdy dozvíme. O tom, že k pochybám Evropanů a Američanů ohledně zdravotnického systému jejich zemí byla nutná ruská propaganda, lze pak s úspěchem pochybovat. Zažili to na vlastní kůži – zvládnuté situace a bohužel i ty nezvládnuté. Podotýkám, že všechny údaje jsou dosavadní a týkají se, jak předvídají mnozí virologové a imunologové, pouze první vlny pandemie. K zemím, které to zatím zvládají dobře, patříme nepochybně i my. Až se zdá, že to některé politiky z opozice mrzí. Dále země v našem prostoru – Rakousko, Německo. Ty ovšem mají daleko vyšší kapacity v nemocnicích, než máme my. Na druhém konci škály jsou země jako Belgie, Švédsko, Velká Británie, USA. Belgie a Švédsko podle některých zvládají dobře, pouze s takovým drobným posteskem, že mezi oběťmi, kterých mají při srovnatelném počtu obyvatel násobně více než my, jsou převážně staří a nemocní. Tomu neříkám zvládnutí situace, ale obětování části populace, aby se nemusela uzavřít ekonomika. V USA pak se takový průběh epidemie – desetitisíce mrtvých – dal při stavu jejich zdravotnictví, mimochodem nejdražším na světě, čekat. Na 30 milionů lidí tam nemá vůbec žádné zdravotní pojištění a i ti, co mají, musí při ošetření a pobytu v nemocnici stejně doplácet. Je jasné, že mnozí obyvatelé New Yorku, kde je stav nejděsivější, se při prvních příznacích k lékaři zrovna nehrnuli – a roznášeli nákazu dál. Ruská propaganda ovlivňuje po prezidentských volbách i víru ve zdravotnický systém? Opravdu tomu někdo věří? Všechny tyto mediální hry mají zřejmě zastřít jedno skutečné nebezpečí, hrozící Evropě ze strany váženého spojence v NATO, tedy Turecka. To rozjelo nepřátelskou kampaň proti Evropě naplno na konci února, kdy otevřelo své hranice vůči Řecku a zároveň začalo vysílat lodě s migranty přímo na řecké ostrovy. Po odmlce, draze zaplacené, shromažďuje migranty, mezi nimiž jsou i propuštění kriminální vězni a zasloužilí džihádisté, na západním pobřeží Malé Asie, dokonce si dováží další ze Somálska, kde má své výcvikové tábory. Narušování řeckých pobřežních vod a řeckého vzdušného prostoru ze strany tureckých válečných lodí a stíhaček F-16 je pak každodenní rutinou. Turecko také ve velkém pašuje zbraně a syrské džihádisty „oficiálně uznané“ vládě Libye v Tripolisu na podporu proti armádě maršála Chalífy Haftara. To vše za situace, kdy je na dovoz zbraní do Libye vyhlášeno embargo Rady bezpečnosti OSN. Lodě EU, které ve Středozemním moři z tohoto důvodu hlídkují, jsou však vždy na turecké oko slepé. Podobně jako celá EU. Z oblastí pod tureckým „protektorátem“ v Libyi pak už také vyplouvají čluny s migranty směr Itálie. Turecko má také dohodu s Albánií, podle které tam usadí minimálně 30 tisíc „syrských uprchlíků“. Albánii dodává Turecko i zbraně. Další útok na Řecko už tedy může být vedený ze tří stran – z moře, přes hraniční řeku Evros a ze severní hranice s Albánií, kde zatím žije převážně řecká menšina a kam se nyní svážejí uprchlíci. Turecko je ovšem člen NATO a pro téměř všechny evropské státy významný obchodní partner. Velké evropské koncerny tam mají své pobočky, často větší než továrny na vlastním území. Turecku prochází všechno – podpora ISIS, okupování kurdských území v severní Sýrii, bombardování pozic kurdských milic v severním Iráku, vměšování v Libyi, represe vůči domácí opozici, věznění novinářů a opozičních politiků, spisovatelů, umělců a vědců, sesazování zvolených starostů kurdských měst – a nyní i přímé útoky na Evropu. Za naprostého mlčení médií. Až to vypadá, jako by Evropa už s Řeckem ani s demokracií nepočítala. Koneckonců, na obranu evropských hranic přidělila EU Řecku dvanáctinu sumy, kterou každoročně dává tureckému prezidentu Recepu Erdoganovi na „uprchlickou politiku“. Uprchlíky před branami Evropy si tak do slova a do písmene financujeme sami. Kdo je nepřítel Evropy, je nejen podle mě dost zjevné. Nevypadá to však, že by tato skutečnost evropské vlády až na výjimky nějak znepokojovala. Mohlo by to však znepokojovat ty, kterým vládnou, proto máme denně na talíři „ruské šváby“. Agentů turecké služby MIT si ale média nevšímají vůbec… {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-22 07:47:13

Výzva jedenácti lékařů Univerzity Karlovy veřejnosti: otevřete školy a zabraňte krachům firem

Jedenáct lékařů Univerzity Karlovy včetně rektora Tomáše Zimy sepsalo výzvu veřejnosti, ve které vyzývají k ukončení nouzového stavu ke 30. dubnu, postupnému uvolňování státní hranice, a obnovení výuky na základních, středních a vysokých školách v průběhu. Prohlášení zveřejňujeme v plném znění. Česká republika je již téměř šest týdnů blokována restriktivními opatřeními, která byly zavedena v souvislosti s ochranou zdraví občanů při epidemii COVID-19. Je potřeba ocenit vládu za první rychlá a plošná opatření, která nepochybně pomohla se zvládnutím rizik. V současnosti je nutné s ohledem na aktuální epidemiologická data a vývoj epidemie zásadně zrychlit rozvolňování opatření – ve prospěch zdraví občanů, ekonomické a společenské stability a prosperity země. Společnou motivací pro vznik této výzvy je ochrana zdraví občanů České republiky, které dlouhodobá omezení ohrožují, obava o naši budoucnost, ať již zdravotní či ekonomickou a rovněž snaha vyvrátit nepravdy a mýty, jež jsou o epidemii šířeny. Plošná opatření nepovedou k vymýcení COVID-19. Je potřebné vytvářet především imunitní odpověď u většiny populace, což bude chránit i ohrožené skupiny obyvatel, definované svou diagnózou, nikoli věkem. V zájmu zachování zdraví a prosperity naší země je nezbytné: - ukončit nouzový stav ke 30. dubnu 2020, - obnovit dostupnost zdravotní péče pro všechny občany v plné šíři, - obnovit výuku na základních, středních a vysokých školách v průběhu měsíce května 2020, - odstranit překážky pro chod ekonomiky, zabránit krachu, který hrozí významné části malých a středních firem a živnostníků, - postupně uvolňovat státní hranice v koordinaci s okolními zeměmi, a zvláště s našimi sousedy a těmi, které mají podobnou epidemiologickou situaci, jako jsou například Německo či Rakousko, - přijímat promyšlená řešení místo chaotických a protichůdných opatření. V našem stanovisku vycházíme z aktuálních epidemiologických dat, znalostí, faktů, expertíz a také z našich odborných i praktických zkušeností a poznatků. 1/ JE NUTNÉ CO NEJDŘÍVE OBNOVIT PLNOU LÉKAŘSKOU PÉČI PRO VŠECHNY OBČANY Od začátku března dochází ve zdravotnických zařízeních k výpadku služeb pro závažně nemocné pacienty, kteří nejsou COVID-19 pozitivní. Jsou zastaveny preventivní programy v kardiovaskulární péči a v onkologii, byly například omezeny odběry orgánů pro transplantace a řada chirurgických výkonů. Další oběti na životech způsobuje jak odkládání plánovaných výkonů, tak i strach nemocných jít včas do nemocnice. Množí se případy zanedbaných bolestí břicha (prasklé záněty slepého střeva a jiné náhlé příhody břišní), drobných poruch hybnosti či mluvení (mozkové příhody) či bolesti v rameni nebo v zádech (akutní infarkty myokardu), a to vše v důsledku strachu pacientů z nákazy během ošetření či hospitalizace. Snížení výběru zdravotního pojištění – i při návrhu navýšení plateb za státní pojištěnce – povede k prohloubení podfinancování celého systému zdravotnictví a tím ve svých důsledcích ke zhoršené péči o nemocné s jinými, často závažnějšími nemocemi, než je COVID-19. Oběti takto vyvolaného nedostatku péče budou bohužel důsledkem protiepidemických opatření proti coronaviru. 2/ ZDRAVOTNICKÝ SYSTÉM NEZKOLABOVAL A NEZKOLABUJE POD NÁPOREM PACIENTŮ S COVID-19 Z Itálie víme, že 80 % populace virózou COVID-19 prochází s lehkými příznaky nevyžadujícími hospitalizaci. Z 20 procent závažnějších symptomů jich pět procent vyžadovalo příjem na intenzivní péči. Zde zastánci plné karantény národa a uzavírání se světu kalkulují s 50procentní úmrtnostní a třítýdenní hospitalizací na jednotkách intenzivní péče. Tato čísla platí jen pro nejtěžší formy zápalů plic a respiračního distresu. Ty však nacházíme jen u 25-30 procent příjmů do intenzivní péče, zatímco celková nejčastější délka pobytu pacienta s COVID-19 je mezi 8-10 dny. To zvyšuje odhad maximální dostupné kapacity intenzivní péče více než dvojnásobně. Doplňujeme, že do dneška (21. 4. 2020) jsme se v ČR nedostali ve vytížení intenzivních lůžek přes 45 procent kapacity, trvale tedy máme více než poloviční rezervu! 3/ KORONAVIRUS NEZVÝŠIL PŘIROZENOU ÚMRTNOST V ČR Ztráta každého lidského života je vždy nenahraditelná a tíživá. Každý rok v ČR zemře přirozenou smrtí přibližně 110 tisíc lidí, tj. průměrně zemře každý den asi 300 lidí. Zesnulých, u kterých byl identifikován COVID-19, je za den průměrně pět – nicméně smrt minimálně poloviny z nich nemá přímou souvislost s onemocněním COVID-19, nýbrž se jedná o úmrtí způsobená jiným závažným onemocněním. Při porovnání úmrtí na respirační onemocnění za rok 2019 nenacházíme rozdíl s rokem 2020 (zdroj: data SZÚ). Ze statistického hlediska je třeba objektivně poznamenat, že koronavirus nezvýšil přirozenou úmrtnost v ČR. 4/ (NE) ZÍSKÁNÍ KOLEKTIVNÍ IMUNITY Velká pozornost se v tuto chvíli upírá k testování imunity ve společnosti, jež by mělo ukázat, kolik lidí nemoc prodělalo a kolik z nich má protilátky. Dosud však není jasné, zda každý, kdo prodělá koronavirovou infekci, musí mít nutně protilátky. Na obraně proti viru se totiž významně podílí i buněčná imunita, která se běžnými laboratorními testy nedá podchytit. Vytvořené protilátky mohou přetrvávat několik týdnů až měsíců, ale paměťová stopa v lymfocytech (buněčná imunita) přetrvává až i celoživotně, po novém kontaktu s tímtéž virem se protilátky začnou ihned tvořit znovu. Každý jedinec tak protilátky vytváří v různém množství a v různém časovém období. V populaci může být mnoho jedinců, kteří koronavirus úspěšně prodělali a nemají zvýšené nebo detekovatelné množství protilátek. Tento fakt podporuje odhad počtu dárců konvalescentní plazmy (tj. plazmy od osoby, která prodělala koronavirovou infekci), kde množství protilátek – a tedy vhodnost odběru této plazmy – bude mít cca jeden z osmi až deseti dárců, kteří koronavirovou infekci prodělali a uzdravili se. Výskyt protilátek v populaci můžeme odhadovat na jednotky procent. Zároveň se ukazuje, že izolování nerizikových skupin, což v praxi znamená znemožňování celé populaci normálně žít a pracovat, nepovede k získání imunity. Naopak – další prodlužování karantény bude mít rozsáhlé následky a povede k celospolečenskému traumatu. Argumentace, že pokud kolektivní testování neodhalí v populaci dostatek případů s pozitivitou protilátek, pak musíme pokračovat v karanténních opatřeních a restrikcích, je chybná. 5/ STARŠÍ OBČANÉ POTŘEBUJÍ BEZPEČNÝ SOCIÁLNÍ KONTAKT, NE ABSOLUTNÍ KARANTÉNU Stigmatizace a omezování starších lidí v rámci „boje s COVID-19“ je neopodstatněné a neoprávněné a etabluje věkovou diskriminaci v obecném povědomí. V rámci řešení krize COVID-19 je veřejnost masivně utvrzována v obavě z mimořádné nebezpečnosti nákazy pro „starší“ lidi a v nutnosti přijímat pro tuto velmi heterogenní skupinu jednotná mimořádná opatření včetně nevycházení z bytu či vymezení nákupní doby. Současně se veřejnost dozvídá, že právě senioři postižení COVID-19 by mohli zahltit zdravotnický systém. Objevily se i představy o třídění nemocných potřebujících intenzivní péči jen na základě věku. Vymezením „ohroženého stáří“ na 65+ došlo k bezprecedentní stigmatizaci 20 procent obyvatel republiky včetně lidí zdravých a nijak zvlášť ohrožených. Někteří byli znejistěni či vystaveni manipulativnímu jednání svého okolí. Mnozí strádají přehnanou obavou z nákazy, omezením kontaktu s rodinami, izolací, samotou, komunikační deprivací, narušením denního rytmu se závažnými psychickými důsledky, a to nepřiměřeně riziku i možnostem jeho snížení. Několikatýdenní nevycházení ohrozilo křehké lidi ztrátou stability, pohyblivosti a tím soběstačnosti. Přitom není důvod, aby se při dodržování odstupu od jiných lidí nepohybovali ve volném prostoru. Ukazuje se, že zhoršení prognózy COVID-19 souvisí především s přidruženou nemocností, nikoliv s věkem jako takovým. Jde o poruchy výživy, onkologická a kardiovaskulární onemocnění, cukrovku, možná některé léky. Ohroženi nejsou primárně „starší lidé“, ale „lidé křehcí a závažně nemocní“. V tom se COVID-19 neliší od všech zátěží včetně chorob, jak to známe z epidemií chřipky, z vln veder či mrazů. Samostatnou problematikou jsou pobytová zařízení sociálních služeb (domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem) a zdravotnická zařízení dlouhodobé péče. Jde o rizikové soustředění mimořádně křehkých osob s řadou vážných onemocnění. Zahraniční zkušenosti i první data z ČR ukazují, že právě tito lidé tvoří zřejmě většinu všech obětí COVIDu-19. To ukazuje nadřazenost zdravotního potenciálu (zdatnosti, odolnosti, adaptability) nad věkem jako takovým. Řada křehkých pacientů podlehla nákaze jako nespecifické zátěži, stejně jako by podlehla chřipce či většímu úrazu. Naopak ani v ČR nebylo zdaleka učiněno dost pro ochranu této nejohroženější skupiny - obyvatel pobytových zařízení sociálních služeb. To se týká kvality preventivních opatření, personálních záloh, výcviku v karanténním režimu, dostatku ochranných a hygienických pomůcek, častého testování nákazy u personálu, hlavního zdroje jejího zavlečení, testování podezřelých projevů u klientů s okamžitým převozem nakažených do kvalitních karanténních zařízení s dostupnou potřebnou péčí při rozvoji potíží aj. 6/ NEJDE JEN O ZDRAVÍ FYZICKÉ A DUŠEVNÍ, ALE I O ZDRAVOU EKONOMIKU A DEMOKRACII Je nutné zdůraznit, že fyzické zdraví jde ruku v ruce se zdravím duševním, zdravím socio-ekonomickým a zdravím české demokracie. Nikomu na zdraví nepřidá, když bude muset likvidovat svůj pracně budovaný a dobře fungující podnik, rozdávat výpovědi kvalifikovaným pracovníkům a hlásit se s celou rodinou na pracovním úřadě. Existuje prokázaný vztah mezi kardiovaskulární úmrtností, četností onkologických onemocnění a psychiatrickými onemocněními v souvislosti se ztrátou zaměstnání. Dlouhodobá izolace je devastační pro celou společnost. Izolace a omezení aktivit zvyšují spotřebu alkoholu a dalších návykových látek, závislost na počítačích a gamblerství. Izolace vede k nárůstu domácího násilí, rozvodovosti, napětí ve společnosti a agresivity. Závěrem: Jsme přesvědčeni, že médii sycený emocionální náboj současné situace je třeba korigovat podloženými fakty a s ohledem na ně a na možné celospolečenské důsledky a dopady krizových opatření je nutné co nejdříve konat a urychlit strategii státu v návratu k normálnímu životu. To vše za rozumného dodržování hygienických opatření, tedy nošení roušky při kontaktu s jinými lidmi, mytí rukou a udržování sociální vzdálenosti. Občané během koronavirové krize prokázali nejen velkou solidaritu a sounáležitost, ale rovněž disciplínu v dodržování těchto pravidel, proto není žádných pochyb, že by tato základní opatření dál nedodržovali. V této nesnadné době potřebujeme více optimismu a rozumných řešení, nesmíme propadat strachu, panice a beznaději. Věříme, že i k tomu naše výzva přispěje.   V Praze dne 21. 4. 2020 Podepsáni (v abecedním pořadí): doc. MUDr. Martin Balík, Ph.D. prof. MUDr. Jiřina Bartůňková, DrSc., MBA prof. MUDr. Cyril Höschl, DrSc. MUDr. Zdeněk Kalvach, CSc. prof. PaedDr. Pavel Kolář, Ph.D. prof. MUDr. Robert Lischke, PhD. prof. MUDr. Jiří Neuwirth, CSc., MBA prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc. MUDr. Jaroslav Svoboda prof. MUDr. Julius Špičák, CSc. prof. MUDr. Tomáš Zima, DrSc., MBA {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-18 14:50:09

Indie si koupila čas na pandemii. Jak draho vyjdou týdny karantény?

Narychlo vyhlášený třítýdenní zákaz vycházení bezpochyby zbrzdil šíření nemoci a pomohl připravit se na koncepční řešení zdravotnické krize. Mnohem větší výzvu než vlastní koronavirus však pro Indii budou představovat vedlejší důsledky karantény. Zákaz vycházení, jenž v Indii začal platit o půlnoci z 24. na 25. března, můžeme zpětně hodnotit jako správný krok, který pomůže nepřetížit zdravotnický systém nad únosnou míru. Na druhou stranu je zřejmé, že Indie se na karanténu mohla připravit dříve, lépe a koncepčněji. Ačkoli první izolovaný případ pacienta s koronavirem byl v Indii nahlášen už 30. ledna, vláda s ráznějšími opatřeními dlouho váhala, nezásobila se zdravotnickým vybavením a zavedla nouzový stav o několik dní později, než bylo záhodno. Jeho samotné vyhlášení bylo navíc značně chaotické: když premiér Naréndra Módí 24. března v osm hodin večer národu sdělil, že od půlnoci začíná platit zákaz vycházení, zapomněl občany informovat, jak se o ně vláda hodlá v době karantény postarat. Řešit problém, až nastane Další vývoj odhalil především dva jevy: tím prvním je potvrzení, že indický zdravotní a sociální systém dokáže poměrně rychle řešit velké problémy. Zmatky v prvním týdnu nouzového stavu způsobily hromadný exodus sezónních námezdních dělníků z velkých měst na vesnice. Ústřední vláda i jednotlivé státy však na tuto krizi dokázaly pružně reagovat uzavřením hranic a založením 21 tisíc provizorních táborů, které podle informací z jednotlivých států poskytly přístřeší a základní potravinovou pomoc 600 tisícům migrantů. Zároveň se však ukázalo, že indická vláda jedná pouze ve vleku událostí, aniž by je dokázala předvídat. Namísto promyšlené strategie jsme mohli vidět spíše reakci na komplikace, které ukvapeným vyhlášením karantény vznikly. Následky úvodních chaotických dnů tak mohou ve výsledku negovat její přínosy. Nekoordinovaná migrace vystavila námezdní dělníky zbytečnému zdravotnímu riziku, a to nejen kvůli možnosti dalšího rozšíření koronaviru, ale i kvůli horším hygienickým podmínkám v nouzových táborech, které mohou způsobit šíření jiných infekčních chorob. Jaká bude koncepce? Tři týdny zákazu vycházení, během nichž vystoupal počet prokazatelně nakažených z 600 na devět tisíc, posloužily indické vládě především k tomu, aby získala čas. V další fázi už ale bude muset přistoupit ke skutečně koncepčním řešením: vyčlenit nemocnice pouze pro pacienty s koronavirem, vybavit lékaře a zdravotnický personál ochrannými pomůckami, a především zavést důslednější testování obyvatelstva, v němž má indický systém dosud značné rezervy. Kvůli nedostatku testovacích sad dokáže Indie otestovat 15–20 tisíc osob denně. V zemi tak bylo dosud provedeno jen zhruba 190 tisíc testů, což při ohromné indické populaci dává průměr kolem 140 testů na milion obyvatel. Agresivní testování spojené s problematickým sledováním citlivých údajů se přitom ukazuje jako zřejmě jediný spolehlivý způsob, jak udržet virus pod kontrolou i po ukončení karantény. Malý počet testů navíc může maskovat skutečný rozsah epidemie, která se šíří sice pomalejším, ale konstantním tempem. Pokud se nepodaří rozšířit nemocniční kapacity a zbrzdit současný nárůst počtu nakažených o 15 procent denně, Indii koncem května dojdou nemocniční lůžka. Co přijde po karanténě? Třítýdenní nouzový stav končí 14. dubna a indická vláda dlouho ani nenaznačovala, že by měl pokračovat nadále. To se změnilo v sobotu 11. dubna, kdy při videokonferenci s ministerským předsedou požádala většina států ústřední vládu, aby zákaz vycházení prodloužila. Nejvíce zasažené státy jako Uríša, Paňdžáb, Maháráštra nebo Západní Bengálsko mezitím samy prodloužily karanténu do konce dubna. Konečné rozhodnutí se zřejmě dozvíme až v dalším projevu, který premiér Módí pronese 14. dubna dopoledne. Důvod, proč centrální vláda lavíruje, je zřejmý: každý den navíc znamená další těžkosti pro indickou ekonomiku. Její růst v posledních letech zpomaluje a delší výpadek v kombinaci s nižším objemem mezinárodního obchodu může celé hospodářství snadno poslat do recese. Nezaměstnanost, která už před karanténou mírně stoupala, nyní vyskočila z osmi na 23 procent. Můžeme rovněž předpokládat, že kvůli omezení volného pohybu osob drasticky klesne spotřeba domácností, která je důležitým hnacím motorem ekonomiky. Zákaz vycházení poškodí také indické zemědělce, neboť přišel uprostřed jarní sklizně. S tou farmářům každoročně pomáhají právě migrující nádeníci, kteří nyní sedí v nouzových táborech a karanténách a jsou zcela závislí na humanitární pomoci. Kvůli tomuto výpadku distribuce sezónních plodin proto vláda zřejmě bude muset zajistit, aby se v podzimní sezóně pěstovalo co nejvíce potravin na úkor technických plodin a posílila se potravinová soběstačnost. Ekonomická krize zároveň nesmí dopadnout na nejchudší. Zhruba 300 milionů obyvatel Indie žije pod hranicí chudoby a dalších 100 milionů těsně nad ní. Na pomoc těmto nejohroženějším skupinám cílí vládní balíček záchranných opatření v hodnotě 1,7 bilionu rupií (570 miliard korun), který zahrnuje základní potraviny a palivo zdarma i drobné finanční granty. Ty by měly podpořit především neformální ekonomiku, která zaměstnává 94 procent populace a produkuje téměř polovinu indického HDP. Otázkou však je, zda to bude stačit. Hodnota celého balíčku odpovídá jen zhruba jednomu procentu indického HDP, zatímco západoevropské státy hodlají na pomoc svým občanům uvolnit mezi 10 a 20 procenty. Rozdělená společnost Současná krize také ukazuje, jak je Indie navzdory veřejně proklamované jednotě dodnes rozdělená podle náboženských, národnostních a kastovních linií. Mohlo by se zdát, že společný nepřítel v podobě smrtícího viru společnost sjednotí, zatím to však vypadá, že opak je pravdou. Když vyšlo najevo, že enormní množství nakažených se rekrutuje ze sekty Tablíghí džamá’at, která uspořádala v půli března v Dillí velký sjezd, za hlavního šiřitele koronaviru byla označena muslimská komunita. To po komunálních nepokojích v Dillí na konci února ještě zesílilo náboženské pnutí mezi hinduisty a muslimy. Rozkol ve společnosti může zesílit také společenská ostrakizace těch, kteří jsou již nakaženi. Některé státy nechaly zveřejnit jména nakažených nebo označit jejich domy, lékaři jsou zase často považováni za přenašeče. Zdravotní krize také naplno odhaluje rozsáhlý problém s fake news a dezinformacemi, které v Indii kolují většinou přes skupiny na WhatsAppu. Kromě zaručených zpráv o šiřitelích choroby od muslimů po slepice se ve zprávách můžete dočíst i spolehlivé návody, jak vyléčit koronavirus popíjením kravské moči, cvičením jógy nebo ájurvédskou medicínou.  K silnějšímu centralismu? Těžko odhadovat, zda bude mít současná krize větší vliv na rozložení volebních sil. Jak podotýká politický stratég Prašánt Kišór, lidé nejvíce zasažení důsledky zákazu vycházení nemají důvěru v celý politický systém, a nikoli pouze v jeho současné představitele. Indická střední třída, která do značné míry určuje veřejné mínění, naopak vládě i nadále věří. Premiérovi Módímu hraje do karet nejen to, že oficiální čísla nakažených se v Indii stále drží relativně nízko a právě lehce překročila 10 tisíc, ale také razantní vyhlášení karantény, jímž v očích veřejnosti stvrdil svůj obraz rozhodného lídra. Otázkou zůstává, zda Módího kabinet této důvěry nezneužije. Indická ústava umožňuje v krajních případech omezit pravomoci států a změnit politický systém z federálního na unitární. Zdá se však pravděpodobnější, že centrální vláda bude jen nenápadnými kroky zvyšovat svou popularitu. Rozpaky už vzbudil například dobročinný fond PM CARES, který nechal ministerský předseda založit na zmírnění následků pandemie. Indie přitom už jeden podobný fond má, a za zřízením nové sbírky tak můžeme vidět i politický marketing: ústřední vláda nyní může na potravinové balíčky umístit portrét premiéra Módího, vykreslit jej jako největšího zprostředkovatele pomoci a umenšit roli jednotlivých států i neziskových organizací. I z tohoto detailu je patrné, jak krize spojená se šířením koronaviru odhaluje stále větší nesoulad mezi federální vládou a jednotlivými indickými státy. Ačkoli se v současné situaci ukazuje, že vnitřní problémy země dovedou státní vlády často řešit věcněji a pružněji než centrální byrokracie, ta si v mimořádných situacích naopak snaží za každou cenu udržet svou autoritu. K dlouhodobějšímu řešení krize by však spíše pomohlo, kdyby ústřední vláda místo tvrdých a překvapivých opatření delegovala více pravomocí na nižší úrovně státní správy, které dovedou zohlednit regionální specifika jak v boji s koronavirem, tak při následném restartu hospodářství. Otázkou však je, zda si premiér Naréndra Módí dovolí ustoupit z léta pečlivě budované a upevňované image silného a schopného velitele.   Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2020-04-17 13:36:06

Čínská zkušenost s koronavirem: od Wu-chanu k pandemii

Stejně jako každá nová závažná nemoc zasahující značnou část populace, je COVID-19 předmětem intenzivního vědeckého výzkumu, občanských a politických reakcí, mediálního zájmu a nesčetných dalších diskusí, které se snaží zjistit o nemoci a jejím šíření co nejvíce informací. „Souhlas a přitakání – čím se od sebe liší? Dobré a zlé – jaký je mezi nimi rozdíl? Avšak: čeho se lid hrozí, Toho se nelze nehrozit.“ Lao-c’, O tao a ctnosti (překl. B. Krebsová, DharmaGaia, Praha 2003, s. 69). Nemoc způsobená novým koronavirem (SARS-CoV-2) byla oficiálně poprvé identifikována v čínském městě Wu-chan s 11 miliony obyvatel v provincii Chu-pej v prosinci 2019 a pojmenována Světovou zdravotnickou organizací (WHO) jako COVID-19 v únoru 2020. Počátek a původ nemoci jsou stále předmětem vědeckého výzkumu. Rostoucí křivku zasažených virem se v Číně podařilo stabilizovat ve druhé polovině února 2020 s uváděnými údaji mírně nad 80 tisíci infikovanými případy a počtem obětí přes tři tisíce osob. Ke 13. dubnu bylo uváděno celosvětově více než 1,9 milionu nakažených a více než 119 tisíc obětí, z toho v Číně bylo hlášeno registrovaných 82 160 nakažených a 3 341 obětí (www.worldometers.info/coronavirus/). Největší výpovědní hodnotu mají tato čísla hlavně vzhledem k možnosti sledovat vývojové trendy a porovnávat metody výpočtů, ať už v národním rámci či v globální komparaci. Zjišťování, kolik lidí má nemoc bez příznaků, se stává předmětem výzkumu v řadě zemí světa a bude záležet na míře testování, úspěšné identifikaci a registraci postižených. Antivirová opatření Koronavirová pandemie je závažný problém, jenž vyžaduje respekt k lidským životům a snahu o omezování projevů paniky, běžných sporů a xenofobních a rasistických projevů. Vzhledem k záplavě často protichůdných mediálních informací je vhodné nejprve popsat stručně jednotlivé realizované klíčové organizační kroky podle hlavních dostupných zdrojů, což přinejmenším umožňuje mapovat sled přijatých opatření. Jelikož byla nemoc čínskými lékaři identifikována jako dosud neznámá choroba s příznaky podobnými chřipce či zápalu plic, vyžádala si nejprve určitý čas pro její přesnou detekci a potvrzení. V prosinci došlo k prvním upozorněním na podezřelé výskyty a na polemiku o tom, zda se jedná o novou nemoc a jak je nebezpečná. Nastala šetření různých případů a následně byly tři případy nemoci oficiálně zkoumány oddělením respirační a kritické péče v nemocnici provincie Chu-pej pro integrované tradiční čínské a západní lékařství. Epidemiologická vyšetření byla nemocnicím a střediskům pro kontrolu a prevenci nemocí v městě Wu-chanu a v provincii Chu-pej nařízena od 29. prosince 2019. Městský zdravotnický výbor ve Wu-chanu vydal urgentní oznámení o léčbě pneumonie neznámé příčiny 30. prosince, přičemž tím byly zahájeny práce odborníků z dalších oblastí. Světová zdravotnická organizace a různé země začaly dostávat pravidelné informace od 3. ledna 2020 včetně evropských zemí a USA. Poté 7. ledna čínské zdravotnické instituce potvrdily, že nový koronavirus byl spojen s případem na trhu ve Wu-chanu. Čínské centrum pro kontrolu a prevenci nemocí oznámilo pět celých genomových sekvencí nového koronaviru Světové zdravotnické organizaci a dalším zájemcům na webových stránkách 11. ledna. Virus se dostal do dalších zemí, například první oficiálně potvrzený případ COVID-19 v USA byl zaznamenán 20. ledna. V Číně se postupně činila různá antivirová opatření a 23. ledna bylo zcela uzavřeno město Wu-chan s přísnými opatřeními. Přestože jsou udávány ještě další různé údaje, nemění podstatně základní časový vývoj událostí včetně skutečnosti, že oproti Číně, v níž epidemie propukla, měly evropské země, USA a další země výhodu, že se jim dostalo informací o problému předem. Nicméně vždy budou existovat vzájemné požadavky zemí, aby se informovaly lépe a více, což je možné oboustrannou spoluprací vylepšovat. Nejde však pouze o informace ale hlavně o vzájemnou pomoc při zachraňování životů a zdraví lidí. Globální pandemie Souhrnně lze říci, že zásadní opatření byla přijata v lednu 2020 poté, kdy se postupně ukázaly odlišné závažné příznaky a schopnost nemoci se v lidské populaci rychle šířit (virulence). Když nemoc začala postihovat stále více osob, byla zavedena restriktivní opatření zamezující přenosu viru a město Wu-chan a okolní tři města v provincii Chu-pej byla uzavřena. Zároveň s rychle narůstajícím počtem případů byla posílena zdravotnická infrastruktura intenzivní výstavbou několika specializovaných nemocnic a povoláním zdravotníků, hygieniků, dobrovolníků, policie a armády. Nešťastný byl ale souběh s tím, že Wu-chan před uzavřením opustilo mnoho lidí. Jak potvrdila Světová zdravotnická organizace, Čína poskytla odborníkům z celého světa velké množství odborných informací a zkušeností včetně popisu genomu koronaviru, který je důležitý pro vývoj vakcíny. Mezitím se však nákaza rozšířila do mezinárodního prostoru (asijských zemí, Evropy, na Blízký východ, USA ad.), kde způsobila řadu reakcí: od počáteční přezíravosti k panice, od přijetí přístupu divokého „promořování“ s cílem získat „kolektivní imunitu“ přes řízené zmírňování postupu (mitigation) až po aktivní potlačování (suppression) spojené se snahou nepřetížit zdravotnický systém i možnosti dané společnosti a omezit a oddálit šíření viru, než bude dostupný lék a vakcína. Jelikož byla Čína první zemí, v níž se koronavirus rozšířil, volba čínských antivirových opatření sloužila jako model, který byl vystaven testu, zda uspěje, nebo ne. Ostatní země se mohly mezitím částečně připravit na šíření viru a rozhodnout se pro vhodná opatření. Čínská vláda přijala velmi restriktivní opatření včetně domácí karantény, povinného nošení roušek a respirátorů, zavření obchodů, zastavení části průmyslové výroby apod. Čína, podobně jako řada dalších zemí ve východní a jihovýchodní Asii, má zkušenost s nebezpečnými nemocemi z dávnější minulosti i z nedávné doby. Jestliže se epidemie ve středověku šířily z Číny směrem do Evropy (a naopak) často celá léta, pak v současné době, kdy je svět propojen díky vysoké mobilitě osob, mezinárodnímu obchodu a obecně celosvětové provázanosti, nastává šíření nemocí v řádu dní až týdnů. Je patrné, že východoasijské země byly na epidemii lépe připraveny než Evropa nebo USA i v důsledku předchozí zkušenosti především s nemocí SARS (Severe Acute Respiratory Syndrome, syndrom náhlého selhání dýchání, v letech 2002–2003) způsobenou také virem ze skupiny koronavirů (zasáhla téměř deset tisíc lidí se smrtností přibližně 10 procent). Tyto země se s epidemií zatím relativně úspěšně vyrovnávají díky vládním opatřením, organizovanosti velkého množství lidí, disciplíně a pochopení mechanismů šíření nemoci, a to v některých případech i bez plošné karantény doprovázené výrazným pozastavením veškerého života i celé ekonomiky. V Evropě a Severní Americe byly SARS, ebola, virus zika a jiné nakažlivé nemoci brány spíše jako vzdálené nemoci. Čína a další východoasijské země patrně dokázaly využít nových digitálních technologií pro monitoring a šíření nemoci. To jim umožnilo cílenější boj s nemocí. Co se týče USA, Centrum pro kontrolu a prevenci nemocí a velvyslanectví USA vydaly 7. ledna oznámení, aby lidé necestovali do Wu-chanu, tj. třináct dní před oficiálním oznámením prvního případu koronaviru v USA. Na konci února hodnotil prezident Trump riziko nemoci pro USA stále jako nízké a ještě v březnu byl optimistický. Koronavirus, rasismus a ideologická válka Koronavirová pandemie se stala rovněž podnětem pro vznik několika hypotéz, případně až sporných dohadů. Podle jedné z nich virus pochází z wu-chanských laboratoří. Podle jiné dle informací CNN jde o virus spojený se sportovci americké armády na sportovních armádních hrách ve Wu-chanu v říjnu 2019. Zatím je však většinou přijímán vědecky podložený názor, že koronavirus prošel přirozeným evolučním vývojem a nebyl vytvořen uměle v laboratorních podmínkách.   S expanzí nákazy se projevují i snahy využít epidemii pro rozpoutání ideologické války. Zaznívají označení jako „čínský virus“, kdy se projevují xenofobní a rasistické předsudky a vyvolávání nenávisti a násilí vůči lidem z Číny a Asie obecně, jak ukázaly nedávné případy v Evropě i USA. Pandemie ale může zasáhnout každého a nezná etnika nebo hranice. Světová zdravotnická organizace už v roce 2015 a letos opět důrazně doporučila nespojovat konkrétní nemoc s nějakou lokalitou, zemí nebo regionem, protože to vede ke stigmatizaci a obviňování komunit daných oblastí, ačkoli se každý může stát jejich obětí. V této souvislosti je třeba naopak ocenit zásilky pomoci s antivirovými pomůckami, které zasílají různé země. Deglobalizace nebo počátek lepší planetární spolupráce? Náhlé zastavení nebo utlumení masivních toků lidí, zboží a na druhou stranu zrychlení digitalizace, přenosů informací a komunikačních dovedností, elektronického obchodování (e-commerce), práce na dálku apod. vyvolává v Číně i v dalších zemích světa řadu otázek po důsledcích těchto efektů. V různých zemích mohou o práci přijít patrně desítky až stovky milionů lidí. Pravděpodobné budou dočasné deglobalizační trendy, v některých odvětvích může dojít ke zdravé relokaci a posílení místních komunit, nicméně stále bude svět velice globální v porovnání se stavem například před čtyřiceti ale i dvaceti lety. Bez celosvětové spolupráce nebude možné účinně čelit planetárním problémům a rizikům – včetně epidemií a pandemií. Pandemie koronaviru je závažným globálním problémem, který se týká života, bezpečnosti a zdraví všech lidí.   Článek patří do série deseti textů, které se na koronavirovou pandemii nezaměřují z lékařského hlediska, ale z perspektivy toho, jak pandemie komplikuje život společnosti a politiky. Sledují především vládní opatření ve významných makroregionech světa a reakce na ně ve společnosti. Všechny články jsou dopsány do jednoho data, konkrétně do Velikonočního pondělí 13. dubna 2020, aby bylo možné učinit si v jeden čas srovnávací představu o vývoji koronavirové pandemie po více než čtvrt roce ve světě. Autory článků jsou členové Centra globálních studií a jejich externí spolupracovníci. Za prezentovaná stanoviska odpovídají jednotliví autoři. {loadmodule mod_tags_similar,Související}

Čas načtení: 2024-03-12 03:05:53

Do nové ordinace nový zdravotnický nábytek

Pokud právě otevíráte novou ordinaci, stěhujete tu starou nebo jste se rozhodli pro její kompletní renovaci, máme pro vás dobrou radu hned na úvod. Dříve, než se začnete rozhlížet po vhodném zdravotnickém nábytku do ambulance a speciálním zdravotnickém vybavení, které budete potřebovat, existuje možnost, která vám ušetří nejen množství času, ale nakonec i investic. Ideálním […] The post Do nové ordinace nový zdravotnický nábytek appeared first on Bydlimmoderne.cz.

Čas načtení: 2024-03-13 09:00:00

Británie požaduje od Izraele "úplné vysvětlení" týrání zdravotníků po izraelském útoku na nemocnici v Gaze

Náměstek ministra zahraničních věcí Spojeného království vyzval k prošetření zprávy, podle níž byl zdravotnický personál v Gaze po izraelském útoku na nemocnici  vystaven násilnému a ponižujícímu zacházeníNásirova nemocnice v jižním městě Chán Júnis - v té době největší fungující nemocnice na palestinském území - byla během několikadenního útoku, který začal 15. února, napadena izraelskými silami.Lékaři tehdy uvedli, že pozemní jednotky Izraelských obranných sil (IDF) vtrhly do areálu poté, co odřízly cesty ke zdravotnickému středisku a ostřelovaly jeho zařízení. Útok donutil pacienty, zdravotnický personál a vysídlené civilisty, kteří se v nemocnici ukrývali, k útěku a podle personálu zemřelo na jeho následky nejméně 13 pacientů, většinou kvůli výpadku elektřiny potřebné k provozu přístrojů, jako jsou ventilátory. 

Čas načtení: 2024-06-14 10:00:00

Gaza: Představitel Hamásu tvrdí, že nikdo neví, kolik zbývajících rukojmích je naživu

 Nedostatek paliva tlačí nemocnice v Gaze na "pokraj kolapsu", varuje charitaCharitativní organizace ActionAid varovala, že nedostatek paliva tlačí nemocnice v Gaze na "pokraj kolapsu" a lidé čelí dehydrataci, nemocem a hladovění.Dr. Mohammad Salha, zastupující ředitel nemocnice al-Awda v severní Gaze, uvedl, že nedostatek paliva ovlivňuje řadu služeb v nemocnici. V hlasové zprávě ActionAid sdělil:    Od 22. dubna [až dosud] palivo a zdravotnický materiál a léky neposkytují, protože izraelská [armáda] odmítla palivo a zdravotnický materiál [vpustit]. Nemocnice je tedy [již] více než 50 dní bez paliva a zdravotnického materiálu a palivo, které přivážejí, vystačí [pouze] na dva týdny.    [V důsledku toho] snižujeme počet zásahů a nepoužíváme velké generátory. Malé generátory spouštíme pouze na dobíjení baterií. A [na nich] provádíme operace spojené se záchranou života."Salha uvedl, že nedostatek paliva ovlivnil řadu služeb, včetně porodnických a gynekologických služeb nemocnice. Popsal, že operační sál nemocnice "nefunguje na plný výkon".Postižena je také naše laboratoř. Nemůžeme provádět mnoho analýz, které se týkají ortopedických rozborů [a] máme co do činění s mnoha pacienty ... 70 % lidí, kteří [jsou] postiženi z izraelské agrese, potřebuje ortopedickou operaci."ActionAid uvádí, že pouze 17 nemocnic v Gaze je nyní částečně funkčních a palestinské ministerstvo zdravotnictví varovalo, že by mohly být vyřazeny z provozu, pokud okamžitě nedostanou další palivo. Charitativní organizacePodle palestinské tiskové agentury Wafa zdravotnické zdroje varovaly, že jediné kyslíkové stanici v oblasti města Gazy hrozí, že bude kvůli nedostatku paliva odstavena.Riham Jafari, koordinátor propagace a komunikace v organizaci ActionAid Palestine, uvedl: "Palivo je naprosto zásadní pro udržení infrastruktury potřebné k udržení života v Gaze v chodu. Je šokující, že nemocnice musí kvůli nedostatku paliva omezovat své služby a že život zachraňující zařízení mohou být vyřazena z provozu.Proud pomoci, který v současné době do Gazy přichází, zdaleka nestačí na pokrytí obrovské a stále rostoucí humanitární potřeby.Požadujeme, aby byl okamžitě znovu otevřen hraniční přechod Rafáh, aby byl umožněn nerušený přísun další pomoci a pohonných hmot do Gazy a aby byla zaručena bezpečnost humanitárních pracovníků, kteří pomoc distribuují. Nadále naléhavě žádáme všechny strany, aby se okamžitě dohodly na trvalém příměří." žní sítě".

Čas načtení: 2024-06-24 10:48:00

Mindwell používá zdravotnický prostředek třídy I.

Služba Mindwell, která umožňuje systematickou péči pro nejčastější psychické poruchy a prevenci širokého spektra psychických potíží, používá zdravotnický prostředek (ZP) třídy I. Jedná se o jedinou platformu s kognitivně-behaviorální terapií (KBT) zaměřenou na duševní zdraví v České republice, která zdravotnický prostředek používá.

Čas načtení: 2024-07-22 09:51:00

VR LIFE a RBP drží prst na tepu virtuální doby

Ostrava 22. července 2024 (PROTEXT) - Začátkem tohoto roku se RBP, zdravotní pojišťovna rozhodla spustit unikátní projekt v oblasti virtuální reality v rehabilitaci. Společně se společností VR LIFE připravili roční projekt, který by měl objektivně ukázat, jaké jsou přínosy zapojení virtuální reality do rehabilitace.Na začátku se setkali Ing. Antonín Klimša, MBA (CEO RBP), Ing. Pavel Rydrych (ředitel pro zdravotnictví RBP) a Mgr. Jana Trdá, Ph.D. (CEO VR LIFE). Z diskuse nad zapojením VR rehabilitace vzešel nápad na tento převratný projekt. Zapojení poskytovatelé zdravotních služeb tak mají možnost pracovat se systémem VR Vitalis® Pro, což je certifikovaný zdravotnický produkt od společnosti VR LIFE, který je vyvíjen společně s lékaři, fyzioterapeuty, ergoterapeuty a dalšími odborníky.Jak takový projekt probíhá? Vybere se skupina pacientů, kteří projdou rehabilitací tak, že krom konvenční terapie budou využívat také VR Vitalis® Pro. A ti se budou srovnávat s další skupinou pacientů, kteří na tu samou indikaci budou podstupovat právě jen konvenční terapii. Z výsledků bude zřejmé, jak virtuální rehabilitace ovlivňuje stav pacienta. A nejen ten zdravotní, zjišťuje se také, jak pacienti tuto VR rehabilitaci vnímají, ale také, jak se s ní pracuje zdravotníkům. Důležitým aspektem je také dopad na zdravotní systém. Urychlí virtuální realita rehabilitaci? Ušetří finance plynoucí ze zdravotního pojištění? Na tyto otázky bude projekt odpovídat.Proč se RBP, zdravotní pojišťovna pro tento unikátní projekt rozhodla? Na tuto otázku odpoví Ing. Pavel Rydrych, ředitel pro zdravotnictví."RBP sleduje trendy v moderní medicíně. Virtuální realita v rehabilitaci je tak jedním z projektů, v němž si ověřujeme efektivitu nových terapeutických metod. Zajímá nás přínos pro pacienta, ale pochopitelně sledujeme i výdajovou složku poskytované péče. V současné době je v návrhu zavedení virtuální reality mezi rehabilitační výkony hrazené z veřejného zdravotního pojištění, rádi bychom proto o této metodě získali dostatek kvalifikovaných informací. Dalším důvodem naší iniciativy je pochopitelně i náš zájem nabízet klientům co nejkvalitnější péči.“Jak tedy funguje rehabilitace ve virtuální realitě? Pacient má nasazené virtuální brýle, kde cvičí vybrané moduly (podle své indikace), v prostředí, které je mu příjemné. A není to jen klasické opakování pohybů podle naprogramovaného avatara. Je to vše děláno formou hry, která má přesná pravidla, je zajímavá, motivuje pacienta a vede ho k tomu, aby se efektivněji a rychleji uzdravoval.Není to však pomůcka hlavně pro mladé pacienty, kteří jsou technicky zaměření? Na tuto otázku vám odpoví CEO společnosti VR LIFE, Jana Trdá. “Kdepak, s naší aplikací cvičí pacienti různého věku, od dětí až po seniory ve velmi pokročilém věku (nejstarší měl 98 let). Právě senioři tvoří více než polovinu pacientů, kteří VR Vitalis® Pro využívají, právě proto, že mají více zdravotních problémů.”Vzhledem k demografické křivce, kdy populace rychle stárne, přibývá nemocných lidí a na rehabilitace se čeká čím dál tím déle. Proto je nezbytné přicházet s možnostmi, které mohou rehabilitaci urychlit, udělat ji efektivnější a tím odlehčit systému (a samozřejmě pomoci pacientům). Virtuální realita je jednou z cest, která se zdá jako velmi vhodnou. Začíná se v rehabilitaci prosazovat stále více.Pro jaké typy diagnóz je rehabilitace ve virtuální realitě možná? “Téměř pro všechny. Využívají ji pacienti průřezem celého zdravotnického a sociálního systému. Na rehabilitačních odděleních cvičí pacienti s problémy s horními i dolními končetinami, zády apod. Ale využívá se na neurologii, psychiatrii, ARO, JIP, geriatrii, onkologii, neurochirurgii a mnoha dalších. V podstatě jsme nenarazili na oddělení, kde by se nedalo u pacientů VR Vitalis® využít.”A kteří poskytovatelé zdravotních služeb se projektu účastní?Neurologická klinika Fakultní nemocnice Ostrava. Zde projekt vede doc. MUDr. Ondřej Volný, Ph.D., FESO. Zde se zaměřují na pacienty v subakutní fázi CMP (centrální mozková příhoda neboli mrtvice). A jak doc. Volný reagoval na dotaz, proč se zapojili? “Zavedení rehabilitace ve VR na naší klinice vnímám jako důležitý krok a další inovaci ve špičkové péči, kterou pacientům s cévní mozkovou příhodou v ČR poskytujeme. Je mi velkým potěšením, že jsme vůbec prvním cerebrovaskulárním centrem v ČR, které má možnost tento moderní neurorehabilitační nástroj (VR Vitalis® Pro) užívat v běžné klinické praxi a podílet se i na výzkumu a vývoji.”Ale projekt není jen o velkých zdravotnických zařízeních. Mnoho pacientů za rehabilitací dochází do ambulantních zařízení. Mezi ně patří OK Rehabilitace. Ti se v projektu zaměřili na pacienty s bolestmi horních či dolních končetin, ať již po úrazech, nemocech či operacích. A jak se k zapojení do projektu vyjádřila Radka Jersáková, vedoucí fyzioterapeut? "Nabídky využití VR v ambulantní praxi fyzioterapie jsme se rozhodli proto, že poskytuje možnost cvičení s odpoutáním pozornosti od hlavního problému – bolesti, s kterým klienti přicházejí. Při vstupu do "jiného světa" hry, se jim povede zaměstnat mozek jinak – ve smyslu soustředění na jiné okolnosti, než je bolest, která je v běžném životě omezuje."Další možností pro léčbu pacientů je i lázeňská péče. Lázně Luhačovice jsou dalším zapojeným zařízením. Zde se v projektu zaměřili na pacienty s chronickým plicním onemocněním. Jak se k tomu vyjádřil MUDr. Petr Pšenica, hlavní lékař Lázní Luhačovice? “V oblasti telemedicíny vidíme v Lázních Luhačovicích velký budoucí potenciál. Do této množiny různých technologií a metod patří i virtuální realita. Její využití v rehabilitaci nabízí nové léčebné možnosti a umožňuje objektivizaci dosažených výsledků. Proto jsme rádi využili možnosti se projektu zúčastnit. V rámci projektu cílíme originálním způsobem: zhodnotit přínos této metody u rehabilitace pacientů s chronickým plicním onemocněním. Věříme, že se rehabilitace ve virtuálním prostředí brzy stane standardní součástí léčebných procedur.”Další nemocnicí, tentokrát menší, která do projektu vstoupila je Městská nemocnice Odry. zde se zaměří na pacienty s dysfunkcí ramenního kloubu, protože to je indikace, se kterou se na fyzioterapii často setkávají. K důvodu zapojení do projektu se vyjádřila Mgr. Ivana Vlčková, vedoucí fyzioterapeutka: “Jsme kolektiv, který rád do fyzioterapie zapojuje nové věci. Pomáhá to pacientům, protože na každého platí něco jiného, a takto jim můžeme dát na výběr. Máme zkušenost, že kombinace různých technologií a přístupů zvyšuje efekt rehabilitace.”Pětici vybraných zařízení uzavírají Lázně Teplice nad Bečvou. Zde se rozhodli zaměřit se v projektu na dýchací potíže jak dětských, tak dospělých pacientů, a případně pohybovou rehabilitaci po operaci horních končetin a páteře. Ohledně projektu nám řekla primářka MUDr. Gabriela Hanslianová: “Vstup do projektu byl pro nás velmi lákavý. Ověříme si, jak tuto novinku v rehabilitaci přijmou naší pacienti. Věříme, že jim to prospěje, personálu to pomůže v usnadnění spolupráce s pacienty i mezi sebou a částečně nám to vykompenzuje nedostatek pracovníků.”Projekt si klade za cíl ověřit, jak dalece je virtuální realita v rehabilitaci přínosem. Samozřejmě, existuje mnoho studií, které již dokázaly pozitivní dopad na pacienty, nicméně tento projekt se na virtuální realitu dívá i z pohledu systému a nákladů na rehabilitaci. Pokud se potvrdí, že nejen pomáhá pacientům, ale dělá to tak, aniž by více zatěžovala zdravotnický systém a rozpočet, případně mu ulevila, bude to další velký krok v jejím rozšiřování jako standardního přístupu v rehabilitaci. Další informace:Mgr. Jana Trdá, Ph.D.e-mail: jana.trda@vrvitalis.comwww.vrvitalis.cz  

Čas načtení: 2024-07-24 10:00:00

Lékaři v Chán Júnisu jsou přetíženi, obětí nové izraelské invaze přibývá

 Ředitel nemocnice Nasser prosí o zdravotnický materiál a říká, že personál nemůže zachránit příliv pacientů, protože IDF pokračují v útoku Lékaři v největší nemocnici v jižním městě Chán Júnis na jihu Gazy prosili o zásobování zařízení, které je zahlceno zraněnými, protože izraelské nálety, dělostřelecká palba a boje v ulicích pokračují již druhým dnem."Není tu místo pro další pacienty. Na operačních sálech není místo. Chybí zdravotnický materiál, takže nemůžeme zachraňovat naše pacienty,“ řekl agentuře AFP Mohammed Zaqout, ředitel nemocnice Nasser.  Úřad OSN pro humanitární záležitosti (OCHA) uvedl, že nemocnice čelí „novému přílivu hromadných obětí v podmínkách zoufalého nedostatku krevních jednotek, zdravotnického materiálu a nemocničních lůžek“.

Čas načtení: 2024-10-10 10:00:00

Vyšetřování OSN obvinilo Izrael ze zločinu vyhlazování lidí v Gaze; Francie požaduje od Izraele odpovědi v souvislosti s izraelským útokem na mírové sbory OSN

Foto: Hind Radžabová, zavražděná IzraelciZpráva OSN obviňuje Izrael z „neustálých a úmyslných útoků na zdravotnický personál a zařízení“; Francie zdůrazňuje, že Izrael je povinen zajistit bezpečnostVyšetřování OSN obviňuje Izrael ze zločinu „vyhlazování lidí“ při ničení zdravotnického systému v GazeVyšetřování OSN ve čtvrtek uvedlo, že Izrael ve válce v Gaze provádí koordinovanou politiku ničení zdravotnického systému v Gaze, což se rovná válečným zločinům i zločinu proti lidskosti - vyhlazování, informuje agentura Reuters.Prohlášení bývalé vysoké komisařky OSN pro lidská práva Navi Pillayové, které bylo zveřejněno před vydáním úplné zprávy, obviňuje Izrael z „neúnavných a záměrných útoků na zdravotnický personál a zařízení“ během války.„Zejména děti nesly hlavní tíhu těchto útoků a přímo i nepřímo trpěly zhroucením zdravotnického systému,“ uvedla Pillayová, jejíž zpráva bude předložena Valnému shromáždění OSN 30. října.Izrael tvrdí, že bojovníci v Gaze operují z úkrytu zastavěných obydlených oblastí včetně soukromých domů, škol a nemocnic a že na ně udeří všude, kde se objeví, a zároveň se snaží vyhnout zranění civilistů. Hamás popírá, že by mezi civilisty ukrýval bojovníky, zbraně a velitelská stanoviště.Vyšetřovací zpráva OSN podle agentury Reuters rovněž obvinila izraelské síly z úmyslného zabíjení a mučení zdravotnického personálu, cílení na zdravotnická vozidla a omezování povolení pro pacienty k opuštění pásma Gazy.Jako příklad uvedlo únorovou smrt palestinské dívky Hind Radžabové spolu s rodinnými příslušníky a dvěma zdravotníky, kteří ji přišli zachránit zpod izraelské palby.

Čas načtení: 2024-10-23 18:32:11

Zdravotnický pluk [2011-RRRR]

Autor: wade Datum: 23.10.2024 18:32:11 Název:Name:Zdravotnický plukMedical RegimentOriginální název:Original Name:Régiment Médical (RMED)Datum vzniku:Raised/Formed:04.07.2011Předchůdce:Predecessor: 3. zdravotnický pluk 3rd Medical RegimentDatum zániku:Disbanded:Nástupce:Successor:--Nadřízené velitelství:Higher Command: 04.07.2011-01.07.2016 1. brigáda logistické podpory01.07.2016-01.01.2024 Velitelství logistiky pozemních sil01.01.2024-DD.MM.RRRR Brigáda logistické podpory 04.07.2011-01.07.2016 1st Logistics Support Brigade01.07.2016-01.01.2024 Ground Forces Logistics Command01.01.2024-DD.MM.RRRR Logistic BrigadeDislokace:Deployed: 04.07.2011-DD.MM.RRRR Béligneux, kasárny La Valbonne / Velitel:Commander:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRR ? ( )Podřízené jednotky:Subordinated Units:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRČestný název:Honorary Name:DD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRDD.MM.RRRR-DD.MM.RRRRVyznamenání:Decorations:Poznámka:Note:--Zdroje:Sources:fr.wikipedia.org

Čas načtení: 2024-12-20 12:48:00

Národní zdravotnický informační portál je zdrojem informací i dat o zdraví a zdravotnictví

Praha 20 . prosince 2024 (PROTEXT) - Národní zdravotnický informační portál (NZIP) roste ve všech směrech. Více zdravotních témat, článků, datových výstupů i specifických cílových skupin. Jak se „nepřehřát“ a zároveň kde jsou stále limitace a je potřeba „přidat“, to byla témata 5. konference NZIP, která proběhla 11. a 12. prosince v Praze.Původní koncept NZIP, tedy přinášet odborně garantované informace o zdraví a zdravotnictví pro širokou veřejnost, je po více než čtyřech letech existence portálu již jen jakousi základnou, na níž stojí mnoho dalších výstupů a aktivit pro specifické cílové skupiny, včetně odborné zdravotnické veřejnosti.V rámci konference byl tedy prezentován i hojně diskutován aktuální stav Datového zpravodajství, které v produkční podobě spatřilo světlo světa před více než rokem. Během letošního podzimu se dočkalo své druhé, významně inovované verze, která uživatelům umožňuje hledat podle zdravotnických témat i formátu datových výstupů. Počet těch nejvýznamnějších se před konferencí usadil na velmi dobře zapamatovatelných číslech: 99 otevřených datových sad, 99 datových souhrnů a 44 interaktivních vizualizací a infografik. Některé konkrétní agendy a registry NZIS byly v rámci programu jmenovitě představeny jejich garanty z Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR, a to i v kontextu praktického využití např. pro hodnocení kvality a dostupnosti zdravotní péče, dohodovací řízení či centralizaci vysoce specializované péče a akreditaci center.Samostatný blok a panelová diskuse byly věnovány poměrně unikátnímu konceptu tzv. syntetických dat. Ta by měla umožnit zejména vědeckým týmům, ale i dalším odborníkům komplexní analýzy i detailní pohledy do různých zdravotnických agend, a to při zachování všech požadavků na ochranu osobních a citlivých dat. Dostáváme se tak do nové éry sdílení dat, kdy kapacity správce dat budou více využity na přípravu komplexních datových sad, které si žadatel zanalyzuje dle svého záměru. Zároveň ale stále jsou a budou pro běžné zájemce o data publikovány předpřipravené datové sady, souhrny a vizualizace.NZIP je tu ale pro všechny – laiky i odborníky. Spojuje srozumitelně podané informace o zdraví s poskytováním dat, která využijí odborníci a stakeholdeři. Právě rozmanitost populace a potřeba různých cest, jak k jednotlivým skupinám obyvatel informace o zdraví dostat, byly zmiňovány napříč letošní konferencí. Zdraví je totiž důležitá komodita pro všechny sociální skupiny – to bylo patrné z prezentací zástupců Státního zdravotního ústavu, České lékařské společnosti JEP i pacientských a dalších organizací. A právě NZIP se stále více stává propojovacím bodem pro aktivity všech těchto institucí směrem k široké i odborné veřejnosti.V této souvislosti je určitě vhodné zmínit i meziresortní přesah NZIS a NZIP, jehož byla letošní konference nesporným důkazem. Jmenujme například vzrůstající potřebu zdravotně-sociálních služeb, která bude vzhledem k demografickému vývoji populace stále intenzivnější. A propojování zdravotnických dat a dat ze sociálního systému umožní tuto potřebu naplnit z hlediska dostupnosti i financování. Vedle toho je a bude věnována velká pozornost využití NZIP ve vzdělávání na základních a středních školách.Hlavním poselstvím letošní konference tedy je, že NZIP spojuje – spojuje lidi, instituce, informace, data, aktivity. NZIP je ale pořád především portál do světa zdraví, nikoliv jen primární zdroj informací. Má tedy pomoct dostat se k informaci, která může mnoha lidem zachránit zdraví či dokonce život, bez ohledu na to, na kterém serveru leží. A v tomto duchu se jeho rozvoj ponese i nadále. Jak se to bude dařit, o tom si otevřeně můžeme popovídat nejpozději 10. a 11. prosince 2025 na 6. konferenci NZIP.www.nzip.cz/clanek/2263-5-konference-nzip Zdroj: NZIP ČTK Connect ke zprávě vydává obrazovou přílohu, která je k dispozici na adrese http://www.protext.cz.  

Čas načtení: 2024-02-15 09:00:00

Izraelské jednotky podnikly vojenský útok na Násirovu nemocnici v jižní Gaze

Spoutaní lékaři: 🚨Recent reports from Israeli media have surfaced, depicting the abduction of medical staff at Amal Hospital in Khan Younis - southern #Gaza Strip , including FOUR doctors‼️War on Doctors !War on Doctors !War on Doctors !📷 Credit : @ytirawi pic.twitter.com/BWtAiKMxqR— Nour Naim| نور نعيم (@NourNaim88) February 14, 2024 Podle personálu nemocnice byl při útoku zabit jeden člověk a osm osob bylo zraněno, šéf humanitární pomoci OSN varuje, že ofenzíva v Rafáhu může způsobit exodus uprchlíků do EgyptaCNN: IDF vstoupily do Násirovy nemocnice, jedné z posledních funkčních nemocnic v Gaze. Je to největší nemocnice v jižní Gaze, kde se ukrývá více než 1 500 lidí. O nejnovějším dění informuje @nadaabashir a přináší záběry, na které je obtížné se dívat: The IDF has entered Nasser Hospital, one of the last functioning left in Gaza. It is the largest hospital in southern Gaza, where more than 1,500 people have been sheltering. @nadaabashir reports on the latest, with some images that are difficult to watch. pic.twitter.com/d7TBo8dSmk— Christiane Amanpour (@amanpour) February 15, 2024 Izraelské jednotky provedly vojenský útok na největší dosud fungující nemocnici v pásmu Gazy.Násirova nemocnice v centrálním městě Chán Júnis byla v noci na čtvrtek přímo zasažena palbou tanků, jak uvedl personál zdravotnického komplexu, při útoku zemřel jeden člověk a dalších osm bylo zraněno. Doktor Khaled al-Serr, chirurg z nemocnice, v příspěvku na Instagramu uvedl, že pozemní jednotky Izraelských obranných sil (IDF) vtrhly do areálu asi po hodině a začaly nutit pacienty, zdravotnický personál a vysídlené civilisty ukrývající se v nemocnici k odchodu.Videa, která zveřejnil al-Serr a další lidé, kteří uvedli, že byli ve zdravotnickém komplexu, ukazovala kapající vodu smíchanou s krví na podlaze a prach a kouř plnící vzduch, zatímco lidé hledali přeživší pod troskami pomocí světel v telefonech. V pozadí byla slyšet střelba. Israeli occupation bombed Naser hospital in Khan Younes. Video by Mohammed Salama pic.twitter.com/iX04Wt45LJ— MoTaz (@azaizamotaz9) February 15, 2024 Israel has just bombed the patient ward inside Nasser hospital in Khan Younis just after 2am local time. At least 1 dead, and 6 wounded; all patients who were already victims of Israeli aggression. This is video I received from a doc inside the hospital in the aftermath pic.twitter.com/FnhLAj93ZX— Nora Barrows-Friedman (@norabf) February 15, 2024

Čas načtení: 2020-11-27 09:05:06

Nemocná Amerika. Lekce o zdraví a svobodě

Děsivá zkušenost historika Timothyho Snydera s americkým zdravotnickým systémem  Světoznámý historik Timothy Snyder koncem loňského roku jen o vlásek unikl smrti. Po sérii lékařských přehmatů strávil 17 hodin na pohotovosti, než byla stanovena diagnóza. V játrech měl absces velikosti baseballového míčku a hrozila mu celková sepse. Následovala akutní operace. Po probuzení, místo vděčnosti, že je naživu, Snyder pocítil hněv. Nezlobil se však na lékaře ani sestry, zuřil nad americkým zdravotnickým systémem, který byl podle něho zodpovědný za jeho kritický stav. Během následujících dní, kdy se zotavoval, se Snyder přistihl, že přemítá o křehkosti zdraví, v Americe neuznávaného jako lidské právo, bez něhož však ostatní práva a svobody ztrácejí význam. A to bylo před pandemií covidu-19. Záhy dlouhodobě poddimenzované americké nemocnice praskaly ve švech, chyběla lůžka i personál. Spojené státy se staly nejhůře postiženou zemí na světě podle počtu nemocných i úmrtí. „Náš systém komerční medicíny neprošel konečným testem a tisíce Američanů zemřely,“ konstatuje Snyder. V roli pacienta si vedl podrobné deníky, jež použil při psaní nové knihy NEMOCNÁ AMERIKA. Nastavuje v ní nemilosrdné zrcadlo zdravotnickému systému i vládní reakci na pandemii, nachází historické paralely. Současně naléhavě vyzývá k zavedení systému zdravotní péče, který slouží veřejnosti, nikoliv komerčním zájmům. Jeho aktuální a inspirativní dílo vydávají v českém překladu společně Paseka & Prostor. Timothy Snyder, privilegovaný profesor na prestižní Yaleově univerzitě se solidním zdravotním pojištěním, málem zemřel na sepsi. I přes svou pojistku musel zaplatit tisíce dolarů v neočekávaných poplatcích. Jelikož stále ležel v nemocnici, když začaly účty přicházet, k poplatkům, jež vůbec neměly existovat, mu naúčtovali penále. Podle Snydera by méně pojištěný, méně bílý pacient na jeho místě nepřežil – poslán domů, protože nemocnice neustále potřebují lůžka. „Pro nemocnici představuje lidské tělo objekt, který se má doručit, upravit a přesně načas poslat zase dál. Těl by nikdy nemělo být ani příliš mnoho, ani příliš málo. […] Tělo vytváří zisk, onemocní­li vhodným způsobem a trvá­li nemoc správnou dobu,“ píše Snyder v knize NEMOCNÁ AMERIKA. Viní americký zdravotnický systém, že slouží jinému účelu než poskytování zdravotní péče či prevenci nemocí. Tím skutečným účelem je vydělat na chorobě peníze, a podle toho se s pacientem zachází, přičemž lékaři a sestry jsou pouhými kolečky ve stroji. Historik vidí za ohrožením svého života selhání systému, který lékařům a sestrám nedopřává dostatek času na setkání s pacienty a skutečné vyhodnocení jejich potřeb a vede je k tomu, aby raději předepisovali léky, než aby se dostali ke kořenům problému. Do protikladu staví lékařskou péči o manželku během jejího těhotenství ve Vídni, jež se vyznačovala osobním přístupem a byla levnější. Snyder si všímá ironie, že německé a japonské právo na zdravotní péči bylo v poválečných ústavách těchto států zakotveno pod vlivem USA, zatímco v samotných Spojených státech tomu tak není. „Měli bychom přijmout, že se občané jiných demokracií těší z práva, které je nám odepřeno, a že mají delší a zdravější život než my?“ ptá se Snyder.  Timothy Snyder proslul jako bystrý vykladač nejzrůdnějších projevů historických totalitních systémů a kritik politických metod potlačujících svobodu a lidská práva. Ve své nové knize píše o událostech, které se dotýkají nás všech, a z osobní zkušenosti čerpá pro další ze svých úderných občanských apelů. Mezi prosincem 2019 a březnem 2020 se autor v prostředí několika amerických nemocnic obtížně vracel do života od hranic smrti. Zážitek, k němuž vůbec nemuselo dojít, způsobilo fatální zanedbání zdravotní péče. Historik však neviní lékaře ani zdravotní sestry, nýbrž zdravotní systém a rozvíjí četné argumenty pro zásadní změnu amerického zdravotnictví a jeho přiblížení evropskému modelu. Českému čtenáři bude znít líčení amerického zdravotnictví, ovládaného byznysem, jako varování. Právě tento systém může spolu s erozí demokratických institucí podle Snydera za selhání v boji s koronavirovou pandemií. Lidé umírají proto, že jsme zapomněli na jednu z podstatných hodnot, na solidaritu: „Ke svobodě potřebujeme zdraví a pro zdraví potřebujeme jeden druhého.“ Timothy Snyder (1969) působí jako profesor historie na Yaleově univerzitě. Je autorem knižního rozhovoru s historikem Tonym Judtem Intelektuál ve dvacátém století (Prostor 2013). Jeho knihy, věnované pohnutým dějinám střední a východní Evropy, Krvavé země (Paseka – Prostor 2013) a Černá zem (Paseka – Prostor 2015) se staly výjimečnou událostí historiografie 20. století a mezinárodními bestsellery. Mimořádnou pozornost vzbudila Tyranie. 20 lekcí z 20. století, burcující k občanskému angažmá tváří v tvář krizi demokracie. Získal mnoho cen, např. Cenu VIZE 97, Cenu Hannah Arendtové nebo Lipskou knižní cenu evropského porozumění. Ukázka z knihy str. 20 Úvod Naše choroba Kdybych zemřel, má smrt – odchod do smutných statistik – by byla nadmíru typická. Příliš mnoho Američanů přišlo v prvních měsících ro ku 2020 o život zbytečně. Příliš mnoho se jich nachází velice blízko smrti každý měsíc, v každém okamžiku. Přestože nám slibovali čím dál tím delší život, v posledních pěti letech střední délka života v naší zemi bez podstatných změn stagnuje. V některých nedávných letech se naděje dožití Američanů dokonce snížila. Počátek života je v této zemi hrozivý a nejistý. Péče o nastávající matky je silně nevyrovnaná a hrubě nedostatečná. Černošky a stejně tak jejich děti při porodu často umírají.5 Míra úmrtnosti novorozenců narozených Afroameričankám je vyšší než v Albánii, Kazachstánu, Číně a v dalších asi 70 zemích. Amerika si jako celek vede hůře než Bělorusko, nejsovětštější z postsovětských států, Bosna, rozpačitý výtvor občanské války v Jugoslávii, o 40 dalších zemích ani nemluvě. Mladá dospělost ztratila své kouzlo. Pokud se něco nezmění, mileniálové se dožijí nižšího věku a utratí za zdravotní péči více peněz než jejich rodiče z generace X či prarodiče z generace baby boomers.6 Nejlepší léta života nejsou tím, čím bývala kdysi. Ohromující počty bělochů ve středním věku páchají sebevraždy a předávkovávají se drogami. Bělošky ve středním věku umírají na Jihu předčasně. Náš systém komerční medicíny, ovládaný soukromým pojištěním, regionálními uskupení mi soukromých nemocnic a dalšími vlivnými zájmovými skupinami, připomíná čím dál tím více pochybnou loterii. Rádi bychom si mysleli, že máme zdravotní péči, v jejímž rámci se někdy shodou okolností přesouvá majetek – jenže to, co ve skutečnosti máme, jsou přesuny majetku, v jejichž rámci se shodou okolností občas odehrává zdravotní péče. Pokud porod není bezpečný, a pokud je pro někoho méně bezpečný než pro jiného, pak je něco špatně. Pokud se z mladých dospělých tahá více peněz na zdravotní péči, ale daří se jim hůře než starším generacím, něco je špatně. Pokud lidé, kteří dříve věřili v naši zemi, dnes páchají sebevraždy, něco je špatně. Smyslem medicíny není vyždímat z nemocných těl maximální zisk během jejich krátkého života, nýbrž umožnit jim zdraví a svobodu během života dlouhého. Tato choroba se týká specificky Ameriky. Umíráme mladší než lidé ve 23 evropských zemích, mladší než lidé v Asii (Japonsku, Jižní Koreji, Hong kongu, Singapuru, Izraeli, Libanonu), mladší než obyvatelé naší vlastní polokoule (Barbadosu, Kostariky, Chile), mladší než lidé v dalších zemích historicky osídlených Brity (jako je Kanada, Austrálie, Nový Zéland). V žebříčcích střední délky života nás stále předbíhají další státy. V roce 1980, když mi bylo deset, se Američané dožívali v průměru o rok méně než obyvatelé zemí se srovnatelným bohatstvím. V roce 2020, kdy mi je padesát, se onen rozdíl v průměrné délce života vyšplhal na čtyři roky. Není to tím, že by v jiných zemích měli více znalostí nebo lepší doktory. Je to tím, že mají lepší systém. Rozdíl mezi Spojenými státy a dalšími zeměmi v roce 2020 ještě narostl, protože žádná demokracie se nevypořádala s epidemií koronaviru tak špatně jako my. Lidé v Japonsku, Německu, Jižní Koreji, Rakousku a samozřejmě v dalších bohatých demokraciích byli vystaveni menšímu ohrožení než my, protože se k nim jejich vlády zachovaly lépe a protože měli lepší přístup k informacím a péči. Už předtím, než do Spojených států nový koronavirus dorazil, bylo v téhle zemi až příliš jednoduché zemřít. Nezvládnutí pandemie představuje nejnovější symptom naší choroby, politiky, která spíš než bezpečí a zdraví distribuuje bolest a smrt, a spíš než blahobyt pro většinu zajišťuje zisk několika vyvoleným. Nový koronavirus se měl brát vážně už od chvíle, kdy jsme ho poprvé zaznamenali, v době mé hospitalizace. V lednu roku 2020 jsme měli na dosud neznámý koronavirus pořídit testy, nemoc vystopovat a omezit její dosah. To jsme mohli provést snadno. Udělaly to mnohem chudší země. Všichni Američané nakažení koronavirem měli mít přístup k nemocničním lůžkům a plicním ventilátorům a lékaři a sestry, kteří je ošetřovali, měli mít dostatek roušek a ochranných plášťů. Virus není lidská bytost, poukazuje však na stupeň lidskosti v dané společnosti. My jsme se moc dobře neumístili. Celkem 150 000 Američanů zemřelo bez jakéhokoli důvodu. Kvůli chorobě, jež postihla Ameriku, známe až příliš dobře úmrtí v důsledku znečištění vzduchu, předávkování se opioidy, úmrtí ve věznicích, sebevraždy, úmrtí novorozenců a teď i masové hroby pro seniory. Naše choroba sahá hlouběji než jakákoli statistika, dokonce hlouběji než pandemie. Pro to, že umíráme dříve a nejsme tak šťastní, existují důvody. Má svůj důvod, proč si prezident myslel, že může Američany udržovat během pandemie v nevědomosti a našeho zmatku a bolesti využít. Kvůli své chorobě jsme osamocení, nevíme, kam se obrátit, když cítíme bolest. Amerika by měla být postavena na svobodě, nemoc a strach nám však část oné svobody odebraly. Být svobodný znamená stát se sebou samým, kráčet světem a následovat vlastní hodnoty a tužby. Každý z nás má právo usilovat o štěstí a zanechat po sobě stopu. Když jsme příliš nemocní na to, abychom o štěstí přemýšleli, a příliš slabí, abychom o ně usilovali, svobodu nelze uskutečnit. Nedá se jí dosáhnout, pokud postrádáme potřebné znalosti k tomu, abychom mohli činit smysluplná rozhodnutí, obzvláště pokud se týkají zdraví. Slovo svoboda je pokrytectvím, když ho vyslovují lidé, kteří podmínky, kvůli nimž jsme nyní nemocní a bezmocní, vytvořili. Pokud nám naše federální vláda a naše komerční medicína berou zdraví, berou nám svobodu. TZ

Čas načtení: 2011-04-07 00:00:00

Zdravotnictví v ČR a potřeba reforem

Už léta se hovoří o špatném stavu českého zdravotnictví a potřebě reforem. Jak ale naše zdravotnictví funguje a kde může být „zakopaný pes“? Základní principy českého zdravotnictví Český zdravotnický systém a jeho financování stojí na dvou základních pilířích. Tím hlavním je existence veřejného zd ...

Čas načtení: 2022-05-09 14:28:19

Martin Goffa: Po čtyřicítce si muži potřebují dokázat, že ještě nejsou „out“

„Píšu o tom, co znám, co mi přijde zajímavé, a o čem si myslím, že by mohlo zajímat i ostatní,“ říká Martin Goffa, držitel Ceny Jiřího Marka, autor úspěšných knižních detektivních sérií s detektivem Mikem Syrovým a novinářem Markem „Terencem“ Vrázem.   V dětství jste byl velkým čtenářem. Co vás ještě bavilo a jak vzpomínáte na svá dětská léta?   Je pravda, že knihy vyplňovaly hodně z mého volného času, ale rozhodně se kolem nich netočilo všechno. Taky jsem hrál u nás na vsi fotbal a v dětských rolích dokonce ochotnické divadlo. Jenže v mém podání se rozdíl mezi fotbalem a divadlem stíral, čímž se stalo, že jsem nijak zvlášť nevynikal ani v jednom. (smích) A dětství jako takové? Osmdesátá léta na malé moravské vesnici, se vším, co k tomu patří. Škola, po ní v pondělí odpoledne pionýrský oddíl a v úterý pro změnu náboženství, taky práce na zahradě, vinohrad, pak fotbal na plácku, nenucené výlety, nucená spartakiáda, zdravotnický kroužek, knihovna, no a občas taky sledování zakázané rakouské televize, kterou se u nás dařilo naladit… Každý můj vrstevník by nejspíš odpověděl stejně. Co vás přivedlo k práci u policie, kde jste začínal jako pochůzkách a pak byl 13 let detektivem?  Můj nástup k policii byl nudný a nutný zároveň. Já o téhle práci nikdy nesnil, ani jsem k ní nemířil. Ještě v pětadvaceti letech jsem pracoval v obyčejném zaměstnání, a kdyby mi někdo řekl, že se dám k policii, z plna hrdla bych se mu vysmál. Jenže podnik, ve kterém jsem působil, pomalu chátral, a já zatoužil po jistotě. Vyrazil jsem proto do okresního města na nábor k Celní správě. Ten den měli ovšem zavřeno, zatímco ve vedlejším domě, kde sídlila policie, byly dveře dokořán. Tak jsem si řekl, že když už tam jednou jsem a autobus zpátky k nám do vsi jede až za dvě hodiny… Nakonec jsem udělal potřebné testy, vyfasoval uniformu, pistoli a pendrek, a vyrazil do ulic udržovat kázeň. Za nějaký čas jsem plynule přešel ke kriminální službě, a ještě později stejně plynule zase do civilu. Roky strávené u policie byly skvělé, zajímavé, vzrušující, ale také dostačující. Po čtyřicítce jsem začal novou životní kapitolu a o té skvělé a zajímavé práci už jen píšu. Kolem třicítky jste začal psát svůj první román, který sice nevyšel, ale o deset let později se na knižních pultech objevila vaše první detektivka Muž s unavenýma očima, kde se poprvé setkáváme s detektivem Mikulášem „Miko“ Syrovým. Proč jste si vybral právě detektivní žánr?    Na to jsem vlastně už částečně odpověděl. Píšu o tom, co znám, co mi přijde zajímavé, a o čem si myslím, že by mohlo zajímat i ostatní. Detektivní žánr se samozřejmě nabízel od začátku, i když je pravda, že z něj občas trochu vybočím. Ale stále mám, myslím, jasný rukopis. Pohnuté lidské osudy, z nich pramenící tragédie, psychologie postav a jako koření špetka humoru, to vše v poměru, jaký obvykle používá v receptu sám život. S Mikulášem Syrovým vám vyšlo již deset knížek. Připravujete další příběh? Je vám něčím tento hrdina podobný?   V příbězích Mika Syrového píšu o tom, co jsem sám zažil, viděl nebo slyšel. Miko má můj hudební vkus, můj smysl pro humor, můj věk a moji fyziognomii. V ostatních aspektech mě samozřejmě předčí. Každý, koho znám, by chtěl být jako Miko. Dokonce i já bych chtěl být jako on. Na konci posledního příběhu (Primární důvěra – Úhel pohledu) ho záchranka odváží ve stavu, který nejspíš nepřežije… Nebo ano? Snad už brzy uvidíme… Novináři Marku Vrázovi jste zatím věnoval sedm příběhů a letos s ním vyšla knížka Člověk za oponou a má vyjít ještě Vodní hrob. Kde nacházíte inspiraci pro své příběhy?    Inspiraci není nutné nijak zvlášť hledat, stačí se dívat kolem sebe. Bohužel. Kolem nás jsou desítky, stovky příběhů, a i když některé vypadají na pohled stejné, rozhodně takové nejsou. Liší se motivy jednotlivých aktérů, jejich osudy, nenaplněné sny, a naopak přeplněné poháry frustrací… Liší se kulisy a někdy se také stírají hranice mezi příčinami a důsledky. Vlastně bych si někdy přál si odpočinout a ty příběhy nevidět, ale nejspíš to neumím. Jak se „kamarádíte“ se svými literárními hrdiny? Je vám z nich některý bližší?    Kromě sérií s detektivem Mikem Syrovým a Markem „Terencem“ Vrázem, kteří by se dali nazvat „literárními hrdiny“, jsem napsal ještě dvě samostatné knihy Rémi a Vánoční zpověď. Jejich hlavními postavami jsou spíš „antihrdinové“, Remek Fojt (Rémi) a Adam Hoffman (Vánoční zpověď), svým způsobem nešťastní lidé ve vleku tragických událostí. Tyto své hrdiny i antihrdiny mám ovšem rád všechny bez rozdílu, protože jim beze zbytku rozumím. Nepovažujete se za spisovatele, ale spíše psavce a své knížky píšete pod pseudonymem Martin Goffa. Čím je pro vás psaní?  Tahle otázka je zatím asi nejtěžší. V nadsázce říkám, že psát jsem začal proto, abych zatočil s krizí středního věku. Po čtyřicítce si muži potřebují dokázat, že ještě nejsou „out“. Někdo začne hromadit milenky, jiný trénuje na maraton, další vyrazí do Himalájí. Na nic z toho bych neměl mentální ani fyzickou sílu, tak jsem hledal možnost, jak se realizovat v něčem, co zvládnu. Bohužel neumím hrát na žádný hudební nástroj, neumím zpívat, neumím kreslit, nejsem manuálně zručný a v podstatě nevynikám v žádném oboru lidské činnosti. Ale dokážu se dívat kolem sebe a vidět příběhy, a rád je ukazuju ostatním. Psát umí (na rozdíl od hraní na kytaru) každý, a když se člověk pro něco zapálí, jde to pak už skoro samo. Takže ano, píšu vlastně proto, abych sám sebe ujistil, že ještě nejsem „out“. V jednom rozhovoru jste řekl, že jste detektivky vůbec nečetl. Změnilo se to? Máte oblíbený žánr nebo autora?   Ano, detektivky jsem vlastně nikdy nečetl, a ne, nezměnilo se to. Bohužel mám na čtení tak málo času, že když už se do něčeho pustím, je to spíše klasika, kterou potřebuju dohnat. Pokud jde o oblíbené autory, nejraději mám asi Umberta Eca a Williama Styrona, nicméně bych mohl vyjmenovat desítky knih, které miluju a nekompromisně bych je zařadil do povinné četby. Namátkou pět různých autorů a naprosto, ale naprosto odlišných žánrů: Jméno růže (U. Eco), Sofiina volba (W. Styron), Možnost ostrova (M. Houellebecq), Program pro přeživší (Ch. Palahniuk), Mefisto (K. Mann). Přečtěte si těchto pět knih a bude na dobré cestě dostat se mi do hlavy. Mimochodem, za jednu z nejlepších knih všech dob považuju román Kámen a bolest od Karla Schulze. Kdyby tento příběh o životě a době Michelangela Buonarrotiho napsal nějaký světový autor, všichni by si z něj kecli na zadek. Bohužel je jeho autorem „jen“ Čech… Jako jeho krajan cítím proto potřebu a povinnost každého o tomhle literárním skvostu informovat. Už proto, že já sám jsem tu výjimečnou knihu objevil až ve čtyřiceti. Tedy prosím, před Ecem, Styronem, Houellebecquem, Palahniukem a Mannem vezměte do ruky Schulze! Děkuji. Jak trávíte volný čas?  Vtipná otázka nakonec. (smích) „Volný čas“ je pro mě neznámý pojem od chvíle, kdy jsem „na volné noze“. Martin Goffa se narodil se v roce 1973. Patnáct let pracoval u policie. Napsal knihy s detektivem Mikulášem „Miko“ Syrovým Muž s unavenýma očima, Bez těla, Mezi dvěma ohni, Živý mrtvý a další policejní povídky, Plaváček, Dítě v mlze, Štvanice, Vykoupení, Primární důvěra – Prst na spoušti, Primární důvěra – Úhel pohledu, Návrat (1. díl má vyjít v roce 2023) a s novinářem Markem Vrázem Přiznat vinu, Muž z chatrče, Děvčátko, Sekta, Ženská na odstřel, Člověk za oponou, Vodní hrob (má vyjít). Dostal Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2016 za knihu Dítě v mlze.