Aktuální Zprávy

Čas načtení: 2025-06-17 06:00:32

Otestujte nové funkce AirPods z iOS 26! Veřejná beta poprvé v historii pro všechny

Apple oznámil, že začne nabízet veřejné beta verze firmware pro AirPods. Tato novinka umožní běžným uživatelům vyzkoušet připravované funkce sluchátek AirPods, aniž by potřebovali vývojářský účet. Testování pro každého už od července Apple ve své tiskové zprávě potvrdil, že první veřejná beta firmware pro AirPods bude k dispozici už v červenci. Uživatelé se mohou zapojit přes bezplatný Apple Beta Software Program, kde už nyní běží veřejné bety pro iOS […]

Čas načtení: 2024-12-21 17:00:30

ČEZ spustil první ultrarychlou veřejnou dobíjecí stanici s integrovanou akumulací v ČR

Řidiči elektromobilů v Česku můžou poprvé vyzkoušet dobíjení na ultrarychlé stanici jejíž součástí je bateriový systém. Kompaktní akumulační DC dobíjecí stanici značky Kreisel s vestavěnou baterií od včerejška funguje na Duhové ulici v Praze 4. Stojan garantuje dobíjení výkonem až 180 kW i v místech s nízkým příkonem v síti. Pojistkou je právě vestavěný bateriový […]

Čas načtení: 2011-07-19 00:00:00

Veřejná obchodní společnost v kostce

Veřejná obchodní společnosti, zkratkou pouze v. o. s. je jedna z právních forem podnikání. Rozhodně se s ní ale nesetkáme tak často jako třeba se společností s ručením omezeným. Má ale jistá specifika, která mohou někomu pro jeho podnikání vyhovovat. Veřejná obchodní společnost Veřejná obchodní sp ...

Čas načtení: 2024-06-15 07:40:49

Co je počáteční veřejná nabídka?

Počáteční veřejná nabídka (Initial Public Offering) neboli IPO, je proces, kdy soukromá společnost poprvé nabízí své akcie veřejnosti na burze. Před počáteční veřejnou nabídkou je společnost považována za soukromou, s malým počtem akcionářů (obvykle zakladatelé firmy a early-bird investoři). První veřejná nabídka akcií probíhá na tzv. primárním trhu, kde se akcie poprvé obchodují a firma […] The post Co je počáteční veřejná nabídka? first appeared on InvestPlus.

Čas načtení: 2024-10-01 08:24:00

Nová studie odhaluje, že je do roku 2050 potřeba v Evropě investovat 1,5 bilionu eur do udržitelné mobility

Praha 1. října 2024 (PROTEXT) - EIT Urban Mobility, iniciativa Evropského inovačního a technologického institutu (EIT), organizace Evropské unie, dnes zveřejnila svou nejnovější studii „Náklady a přínosy transformace městské mobility“. Tento rozsáhlý výzkum se zabývá tím, jak mohou evropská města postupovat na složité cestě při plnění cílů Zelené dohody v odvětví dopravy do let 2030 a 2050, a současně posuzuje finanční a společenské dopady různých strategií mobility.Tato studie je aktualizací zprávy z roku 2021 a předkládá podrobnou simulaci tří scénářů transformace mobility ve dvanácti evropských vzorových městech, přičemž reflektuje rozmanitost městských prostředí v EU. Uvádí, že zatímco by samotný technologický pokrok mohl snížit emise CO2 do roku 2030 o 21 %, dosažení cílů Zelené dohody vyžaduje mnohem ambicióznější opatření. Jediný způsob snížení emisí v městské mobilitě, který odpovídá cíli dohody do roku 2030, zahrnuje 44% snížení emisí, nicméně potýká se s výraznými výzvami, pokud jde o přijetí veřejností a změnu chování.Studie zdůrazňuje, že nejúčinnějším opatřením k omezení používání osobních automobilů, a tedy i emisí, zahrnuje kombinaci atraktivní veřejné dopravy, možností sdílené mobility a nízkoemisních zón. Tato opatření by do roku 2030 měla o 7 % zvýšit využívání veřejné dopravy a až o 16 % omezit počet jízd soukromými vozy.Maria Tsavachidis, CEO EIT Urban Mobility, k těmto zjištěním uvedla: „Zpráva poukazuje na naléhavost prioritizace vhodných investic do čisté mobility a její pozitivní dopad na zdraví a životní prostředí. Veřejná doprava se jeví jako nejdostupnější řešení snižující emise CO2. Ovšem taková transformace s sebou přináší výzvy. Potřebujeme koordinované úsilí na všech úrovních — na úrovni měst i Evropy —, aby bylo zajištěno, že budou učiněny nezbytné investice a že do debaty budou zapojeni občané.“Plánuje se, že všechny tři scénáře analyzované ve studii dosáhnou v sektoru dopravy do roku 2050 cílů Zelené dohody týkajících se snížení emisí uhlíku, a to zejména trvalým technologickým pokrokem a obnovou vozového parku. Studie předpokládá, že dosažení těchto cílů bude vyžadovat investice ve výši minimálně 1,5 bilionu eur[1], včetně 500 miliard na realizaci a řízení různých opatření udržitelné mobility. Přestože jsou tyto náklady vysoké, studie zdůrazňuje, že přínosy — například nižší emise CO2, zlepšení veřejného zdraví a nižší externí náklady — vyváží finanční výdaje.Kromě snížení emisí studie poukazuje na významné přínosy pro veřejné zdraví. Přechod na aktivnější způsoby dopravy, například chůzi nebo jízdu na kole, mohou díky přínosům aktivního životního stylu vést do roku 2050 k úsporám ve zdravotní péči až do výše 1 170 eur na obyvatele. Dále se předpokládají zlepšení v oblasti silniční bezpečnosti s potenciálním snížením úmrtí při dopravních nehodách až o 70 % do roku 2050 v důsledku bezpečnější infrastruktury a zavedení inteligentních systémů dopravy.Výzkum uvádí, že bez ohledu na charakter evropských měst je prioritizace veřejné dopravy zásadní pro dostupnou a udržitelnou městskou mobilitu. Veřejná doprava nejen nabízí ideální kompromis mezi snížením emisí CO2 a investicemi, ale představuje rovněž jedinou možnost inkluzivní mobility pro všechny skupiny obyvatel. I při započtení nákladů na infrastrukturu a investice vyniká veřejná doprava jako cenově dostupná možnost dopravy s nízkými emisemi CO2 a jako jeden z nejrealističtějších a nejpraktičtějších přístupů k dosažení cílů Zelené dohody.V evropském závodu o dosažení klimatických cílů předkládá studie „Náklady a přínosy transformace městské mobility“ zásadní cestovní mapu pro politiky, urbanisty a zúčastněné strany, která je provede budoucími složitými výzvami a příležitostmi. Další informace nebo úplné znění studie najdete zde. ZÁKLADNÍ INFORMACEO EIT Urban MobilityEIT Urban Mobility, iniciativa Evropského inovačního a technologického institutu (EIT), který je organizací Evropské unie, si klade za cíl urychlit přechod na uživatelsky orientovaný, integrovaný a multimodální přepravní systém. Jako přední evropská inovační komunita pro městskou mobilitu EIT Urban Mobility usnadňuje spolupráci mezi městy, průmyslem, akademickou obcí, výzkumem a inovacemi při řešení nejurgentnějších problémů měst v oblasti mobility. S využitím měst jako živých laboratoří její průmysloví, výzkumní a univerzitní partneři ukazují, jak mohou nové technologie fungovat při řešení problémů v městech, aby přeprava obyvatel, zboží a odpadu probíhala pomocí chytřejších a udržitelnějších metod.Další informace naleznete na www.eiturbanmobility.eu.Sledujte EIT Urban Mobility na: Linkedin, Twitter, Facebook, Youtube, Instagram[1] Náklady jsou shrnuty za období let 2022–2050 a jsou uvedeny pro města v EU s více než 50 000 obyvateli.  

Čas načtení: 2019-03-14 12:46:28

V Michalovciach sa uskutoční verejná beseda na tému samovražda a psychické poruchy

Dovoľujeme si Vás pozvať na verejnú besedu o duševnom zdraví na tému samovražda a psychické poruchy, ktorá sa uskutoční 20.3.2019 o 18:00 v priestoroch Zemplínskeho osvetového strediska, kde budete môcť verejne alebo anonymne prostredníctvom aplikácie Slido klásť otázky odborníkom na duševné zdravie.

Čas načtení: 2022-03-23 05:15:41

Asymetria v prístupoch k obnove federácie

Pred 30 rokmi vrcholili politické rokovania o novej podobe štátoprávnych vzťahov medzi Slovenskou a Českou republikou. Do histórie vstúpili ako putovanie po hradoch a zámkoch. Začali ich politické reprezentácie, ktoré vzišli z prvých demokratických volieb v roku 1990. Na Slovensku to bola vláda Verejnosti proti násiliu (VPN), Kresťanskodemokratického hnutia (KDH) a Demokratickej strany (DS), v Česku Občianskeho fóra (OF). Tieto rokovania dostali časový limit dva roky do ďalších volieb. Bol výsledkom politickej dohody, že vzhľadom na revolučný prechod k politickému pluralizmu a očakávanú nestabilitu novovznikajúcich politických strán sa štvorročný volebný cyklus zavedie až po tomto prechodnom období. Dôkazom správnosti tohto predpokladu bolo štiepenie VPN, KDH i OF a vznik nových strán na ich pôdoryse. O tom, že vzťahy v ČSR sa budú musieť nanovo usporiadať, svedčili už diskusie o návrhu novej ústavy v rokoch 1988 – 1989. Tá verejná sa najmä v Literárnom týždenníku rozbehla v súvislosti s 20. výročím vzniku SR a ČR na základe federalizácie dovtedy unitárnej ČSSR. Viacerí jej účastníci požadovali, aby sa konečne prijali národné ústavy, ako to predpokladal ústavný zákon o čs. federácii. Pavol Kanis upozornil, že prestavba môže zanedlho odhaliť, že „viaceré dôsledne neriešené veci nie sú historicky nosné pre národ ako politický subjekt“, a konštatoval: „Právo na vlastný štát je prirodzeným právom národa.“ Vladimír Mináč povedal, že v dôsledku nevypracovania republikovej ústavy sa „vzďaľujeme slovenskej štátnosti“. Anton Hrnko napísal: „Slovenský národ má právo na vlastnú národnú štátnosť. Táto štátnosť ešte nie je dobudovaná." Jakeš a Indra boli proti V SNR sa 31. októbra 1989 prejavila bezprecedentným spôsobom nespokojnosť s koncepciou prijatia tzv. trojjedinej ústavy (federálna i slovenská a česká schválené spoločne vo Federálnom zhromaždení), ktorú pripravila komisia vedená ministrom bez kresla vlády ČSSR Mariánom Čalfom a ktorú presadzovalo Predsedníctvo ÚV KSČ. Generálny tajomník ÚV KSČ Miloš Jakeš a predseda Federálneho zhromaždenia Alois Indra republikové ústavy odmietali. Predsedníctvom ÚV KSČ neprešiel ani návrh na zmenu štátneho znaku, hoci nepredpokladal návrat k tradičnému trojvršiu s dvojitým apoštolským krížom. Časť poslancov SNR vyslovila otvorený nesúhlas s tzv. trojjedinou ústavou. Štyri z piatich výborov SNR sa postavili proti návrhu. Aj napriek tomu, že predseda SNR Viliam Šalgovič a Čalfa hrozili odbojným poslancom straníckymi trestami, pri konečnom hlasovaní sa za návrh vyslovilo 118 poslancov, šesť sa zdržalo a sedem bolo proti. So skaličenou podobou federácie však bola spokojná nielen vládnuca normalizačná politická garnitúra. Spokojný bol aj opozičný disent, ktorý tiež jednoznačne nadraďoval federálnu ústavu nad republikové, respektive vypracovanie republikových ústav ani nepožadoval. Jedinou výnimkou bol Ján Čarnogurský. Asymetria v prístupe k riešeniu štátoprávnych otázok v Čechách a na Slovensku teda bola prítomná ešte pred novembrom 1989. Signálom, že centralistická podoba federácie je neživotná, bol už vznik politických strán. V Prahe sa sformovalo OF a v Bratislave VPN a medzi týmito revolučnými hnutiami neboli vzťahy nadriadenosti a podriadenosti, ale neformálnej komunikácie. Na svojom mimoriadnom zjazde v decembri 1989 KSS odmietla byť naďalej oblastnou organizáciou KSČ. To viedlo k vzniku Federácie KSČM – KSS-SDĽ a po jednoznačnom prihlásení sa SDĽ k Socialistickej internacionále až k úplnému osamostatneniu sa ideologicky odlišných strán. KDH sa dohodlo s ČSL (Čs. strana lidová), že nebudú pôsobiť v druhej republike. Sociálni demokrati si založili vlastnú stranu – Sociálnodemokratickú stranu Slovenska a odmietli byť súčasťou jednotnej Československej strany sociálnodemokratickej (ČSSD). České politické strany, ktoré sa usilovali v súlade s tradíciou prvej ČSR pôsobiť aj na Slovensku, neuspeli. DS, najväčšia protikomunistická sila na Slovensku do roku 1948, zase nebola schopná preniknúť do Čiech. V demokratických podmienkach sa spomínaná asymetria v prístupoch k spoločnému štátu iba naplno prejavila. Pritom sa na ospravedlnenie ignorovania potreby urýchlene zavŕšiť budovanie slovenskej i českej štátnosti prijatím národných ústav a rekonštruovať federáciu na autentickú opäť argumentovalo ako v roku 1968 – protidemokratickým heslom „najprv demokratizácia, potom federalizácia“. Slovenská politika so širokou podporou verejnosti na rozdiel od českej dobudovanie slovenskej štátnosti prijatím národných ústav a štátnych symbolov ako základu nápravy federácie vzala vážne. Už 1. marca 1990 SNR pod predsedníctvom Rudolfa Schustera schválila zákon 51/1990 Zb. O používaní štátneho znaku, štátnej vlajky, štátnej pečate a hymny. Následne SNR zriadila tzv. Plankovu komisiu pre prípravu Ústavy SR (predsedom bol prof. Karol Plank). Postupne vzniklo až deväť variantov ústavy od rôznych autorov, ale ani jeden z nich nemal šancu prejsť slovenským parlamentom. Asymetrické videnie problému v Česku O nič podobné v Českej národnej rade nebol záujem. Aj napriek tomu, že Václav Havel hneď v prvom pozdrave po 17. novembri prehratom z magnetofónovej pásky Slovákom demonštrujúcim na námestí SNP v Bratislave odkázal, že federáciu treba prebudovať na autentickú. O rozdieloch vo vnímaní federácie hneď po revolúcii Petr Pithart povedal: „Akási federácia tu, málo platné, bola. Avšak neautentická, kulisovitá, ,nefunkčnáʻ (Václav Havel). Na tom jedinom sa azda zhodli všetci. Čechom to neprekážalo, Slovákom veľmi.“ Český historik Jan Rychlík o príčinách odlišného prístupu k štátoprávnej otázke napísal: „V českom chápaní bolo Československo vlastne akýmsi českým štátom rozšíreným na východ. Preto Česi považovali za ideálny stav unitárny štát s jedinou vládou a jediným parlamentom. Vznik československej federácie v roku 1968 chápali Česi ako ústupok Slovákom, ako niečo z českého hľadiska zbytočné a nežiaduce.“ Podľa historika Dušana Kováča na českej strane sa Československo chápalo prevažne ako štát unitárny a českí občania bez problémov prijali aj novú, československú identitu. Na slovenskej strane prevažovalo chápanie štátu ako spojenia dvoch rozdielnych celkov. Historicky Slovensko nebolo súčasťou Českého kráľovstva, nepatrilo teda medzi krajiny pod českou korunou. Historicky i fakticky bolo toto chápanie opodstatnené a zodpovedalo realite. Tu pramenilo české nepochopenie pre hĺbku slovenských úsilí o ústavné zakotvenie slovenskej svojbytnosti a rovnoprávnosti s českým národom. Jednou z ilustrácií je, že v českých odborných kruhoch zapôsobilo ako bomba prvé číslo štvrťročníka Medzinárodné otázky, ktorého výkonným redaktorom bol Svetoslav Bombík. Už tým, že jeho titulok znel Slovensko-české vzťahy: minulosť, súčasnosť perspektívy. Vari prvýkrát sa v publicistike použilo opačné poradie národov tvoriacich spoločný štát. To vyprovokovalo seminár K aktuálnym otázkam česko-slovenských vzťahov začiatkom roku 1992 v pražskom Ústave medzinárodných vzťahov. Podľa svedectva Miroslava Mojžitu (v publikácii Kňažko-Demeš-Kňažko) minister medzinárodných vzťahov SR Pavol Demeš odmietol predsudky voči SR, ktoré sa v ČR objavovali, a zdôraznil, že čechoslovakizmus na Slovensku „v žiadnej podobe nerezonuje a vládne všeobecná vôľa proti tradične chápanej spoločnej štátnosti.“ V diskusii plnej dovtedy nevypovedaných faktov a argumentov Bombík na akési láskavé pochopenie českých partnerov pre emancipačné snahy slovenského národa, ktorý sa podľa nich oneskoril za podobným pohybom českého národa, zareagoval konštatovaním, že český národ dospel „na báze falošnej národnej identity, ktorou bol čechoslovakizmus, v rámci ktorého si české etnikum duchovne a politicky osvojilo celý česko-slovenský priestor. Slovensko však túto koncepciu neprijalo. Videné z Bratislavy to potom znamená, že nie Česi čakajú na dovŕšenie národnej sebarealizácie Slovenska, ale, naopak, Slováci čakajú, kým Česi svoju národnú identitu začnú politicky spájať s teritóriom Českej republiky, nie Česko-Slovenska. Pre Čechov táto skutočnosť znamená začať akoby odznova, stoja pred problémom predefinovať svoju národnú identitu, pretože pre nich je Česká republika viac-menej administratívnou záležitosťou. Takéto predefinovanie je nevyhnutné, ak chcú so Slovákmi budovať spoločný štát, ktorého rozhodnutia neustále vznikajú mechanizmom konsenzu medzi dvoma politicko-ekonomicky konštituovanými celkami.“ Koncepcia „dvojdomčeka“. Pithart, do volieb v roku 1992 predseda vlády ČR, poznal liek na odstránenie spomínanej asymetrie: „Usudzoval som a usudzujem, že riešenie, ktoré by z českej strany uľahčilo dohodu, spočívalo práve v tom, že Česi sa prihlásia najprv k svojej, českej štátnosti, nie teda rovno k federálnej, a že sa takto stanú pre Slovákov dôveryhodnými partnermi, s ktorými bude potom možné hľadať narovnanie vzájomných vzťahov, a to podstatnou rekonštrukciou federácie ‚zdola‘.“ Výsledkom jeho úvah bola koncepcia „dvojdomčeka“. Pithart bol však s týmto názorom na českej politickej scéne vo výraznej menšine. Dominantná časť politickej elity pokladala existenciu českých národných orgánov za nezmyslený, Slovákmi vynútený ústupok. Český premiér sa stal terčom ostrej kritiky, že ustupuje slovenským nacionalistom a separatistom apod. Anna Šabatová, ktorá analyzovala komentáre v piatich českých denníkoch, uvádza dobový neologizmus „pithartovskí vciťovatelia“, ktorým autor dokresľoval svoju nechuť k politikom, ktorí sa snažili o politiku rešpektujúcu slovenského partnera. Český premiér bol charakterizovaný ako „hlavný reprezentant českej politickej rozriedenosti, zmesi ‚vciťovania sa‘, bezzásadového ustupovania.“ Česká spoločnosť „predefinovania“ svojej identity nebola schopná. Spoliehala sa na svoju početnú prevahu oproti slovenskej a na svoju ekonomickú vyspelosť a z toho vyplývajúcu politickú silu. To je jedna z kľúčových príčin, prečo sa putovanie po hradoch a zámkoch skončilo v slepej uličke návrhu dohody z Milov, ktorý neriešil podstatu problému. Predsedníctvo SNR túto dohodu aj vďaka hlasu Milana Ftáčnika za SDĽ odmietlo 12. februára 1992 podporiť. Desať členov tohto orgánu bolo za, desať proti. Revolučné politické elity jednoducho neboli schopné dosiahnuť dohodu o novej podobe spoločného štátu. O štátoprávnom usporiadaní vzťahov medzi slovenským a českým národom tak mali rozhodnúť parlamentné voľby. Ľudácke štrapácie Po novembri 1989 sa rozbehli aj diskusie, na akých tradíciách má byť v nových medzinárodnopo­litických i domácich pomeroch postavená SR. Kým v Česku bola jasná tendencia k návratu k prvej ČSR ako „zlatému veku“ českého národa a k oživovaniu masarykovskej nielen štátnej tradície, na Slovensko vtrhla téma vojnovej Slovenskej republiky. Na jednej strane sa totiž odblokovali všetky tabu a stereotypy, ktoré vyprodukoval účelový ideologický výklad najnovších dejín za komunistického režimu, a na druhej strane sa a priori nedôverovalo všetkej pofebruárovej historiografickej tvorbe. Najmä pričinením ľudáckej povojnovej emigrácie, ktorá dostala priestor prezentovať svoj historický naratív a mohla argumentovať, že ľudáci a katolíci sa stali obeťami komunizmu, do slovenského politického diškurzu prišli pokusy rehabilitovať, ba až glorifikovať prezidenta Jozefa Tisa a jeho režim. Ľudáci a neoľudáci sa prezentovali ako ľudia, ktorí vedia, čo je demokracia, a nepodľahli odnárodňovacím tlakom komunistického režimu. Došlo k akejsi negácii negácie. Po 40 rokoch monopolnej vlády KSČ vznikol priestor pre návrat agend ľudáckej politiky. Ľudáci a neoľudáci sa prezentovali ako ľudia, ktorí vedia, čo je demokracia, a nepodľahli odnárodňovacím tlakom komunistického režimu. S odvolávaním sa na „biele miesta v slovenských dejinách“ vykresľovali Tisa ako slovenského národovca, zakladateľa prvého samostatného slovenského štátu, bojovníka proti boľševizmu, organizátora blahobytu vo vojnových časoch; ako skvelého katolíckeho politika a zároveň morálneho a ušľachtilého kňaza, ako záchrancu desiatok tisíc slovenských Židov, ako obeť okolností ba dokonca ako martýra a svätca. Tiso sa začal používať ako symbol slovenskej zvrchovanosti a štátnosti. Začal sa budovať kult jeho osobnosti. Ľudácki historici za podpory významnej časti KDH, SNS i katolíckeho kléru sa netajili, že by radi presadiť nadväznosť ponovembrovej SR na tradíciu farskej republiky, ako tento štát nazval Dominik Tatarka. Bolo zrejmé, že katolícka hierarchia i kresťanskí demokrati sa nezriekli ľudáckeho odkazu. V Čechách sa to vnímalo ako úsilie o návrat slovenského národa ako takého k vojnovej Slovenskej republike a k Tisovmu odkazu, ako nový pokus „vraziť Čechom nôž do chrbta“, ako prejav nacionalizmu, xenofóbie a fašizmu. To bránilo racionálnej diskusii o rekonštrukcii zbyrokratizovanej a centralistickej federácie. Vytváralo to tiež negatívny obraz Slovenska v Európe. Jeden príklad uvádza ponovembrový minister zahraničných vecí ČSFR Jiří Dienstbier (Od snění k realitě). Pred parafovaním československo-nemeckej zmluvy sa predseda vlády SR Ján Čarnogurský a predseda SNR František Mikloško postavili proti formulácii o kontinuite ČSR od roku 1918. 16. septembra 1991 mu napísali, že sa cítia morálne zaviazaní upozorniť na existenciu Slovenskej republiky z rokov 1939 – 1945, ktorú zmienka v preambule popierala. Napriek ubezpečeniu v telefonickom rozhovore s ministrom, že KDH za zmluvu bude hlasovať, Čarnogurský poslal súkromný list nemeckému kancelárovi Helmutovi Kohlovi, že to s neuznaním kontinuity Československa myslí vážne. Mikloško zase tlmočil generálnemu konzulovi v Bratislave naliehavú prosbu nemeckému prezidentovi Richardovi von Weizsäckerovi, aby počas návštevy ČSFR nepristúpil na parafovanie zmluvy. Aj keď sa napokon toto ťažké diplomatické faux pas najvyšších predstaviteľov SR vyžehlilo, zmluva bola parafovaná a potom aj ratifikovaná, svedčí to o sile väzby reprezentácie KDH na Tisovu Slovenskú republiku. Ľudáckemu revizionizmu, ktorý vzbudzoval negatívne pocity doma, v Česku aj v Európe, bolo treba postaviť hrádzu. Zásadnú rolu mali profesionálni slovenskí historici. Museli zviesť zápas s mýtmi o Tisovi a slovenskom štáte, ktoré šírili ľudácki emigranti i niektorí domáci publicisti. Najmä Historický ústav SAV zohral obrovskú úlohu, osobitne čo sa týka zdokumentovania holokaustu na Slovensku, vyvrátenia a korekcie nepresností a ideologických stereotypov pri výklade vojnovej SR a vydávania dokumentov a pamätí z tohto obdobia. Verejná mienka na Slovensku sa napokon jednoznačne priklonila na stranu akademických historikov. Z politického hľadiska bolo mimoriadne dôležité, že po schválení prvej demokratickej ústavy SR sa 29. septembra na návrh poslancov SDĽ uzákonil deň vypuknutia SNP ako štátny sviatok. Demokratickú Slovenskú republiku, ktorej samostatnú štátnosť bolo treba dobudovať, postavila SNR na nespochybniteľnej slovenskej a zároveň európskej tradícii antifašistickej rezistencie.   Autor je bývalý politik a diplomat. Text je přavzatý z webu Pravda.sk.

Čas načtení: 2019-09-03 16:44:51

Ondřej Lipár: Literární dům je zapotřebí – pro literáty i veřejnost

Jednou z mála tuzemských literárních organizací, jejichž hlas proniká i k širší veřejnosti, je Asociace spisovatelů. Otázky týkající se jejího fungování a budoucnosti, ale i aktuálního dění na české literární scéně nám zodpověděl současný předseda, básník a fotograf Ondřej Lipár.    Na konci minulého roku jste se stal v pořadí třetím předsedou Asociace spisovatelů od jejího založení v roce 2014. S jakými pocity a plány jste tuto funkci po Václavu Kahudovi přebíral a jak se na tuto organizaci a svou roli v ní díváte nyní? S Václavem Kahudou jsem jako člen vedení Asociace spolupracoval, nevstupoval jsem tedy na úplně novou půdu. Osobně ji vnímám v prvé řadě jako prostředek ke komunikaci mezi autory a institucemi. I z toho důvodu se snažím být v kontaktu s ministerstvem kultury, Českým literárním centrem, knihovnami nebo některými organizacemi v zahraničí. A samozřejmě udržovat také živou komunikaci s členy, tedy spisovatelkami a spisovateli, abych měl jasnější představu o tom, co je pálí. Zároveň jsme si s dalšími kolegy ve vedení stanovili některá témata, kterým bychom se chtěli věnovat i bez podnětu členů. Jde mi zejména o to, aby autoři vyžadovali a dostávali za svou práci odpovídající odměnu, aby tak získávali větší finanční stabilitu, a tím také svobodnější prostor pro vlastní tvorbu. S tím souvisí třeba i téma vyšších náhrad za knihovní výpůjčky, které jsou v České republice zatím velmi nízké.   Předsedat podobnému spolku jistě není práce na plný úvazek, avšak nepochybně to znamená méně času na jiné aktivity. Co vám tato zkušenost naopak dala? Kdyby bylo po mém, práce na plný úvazek by to byla – bohužel zatím nemáme dostatek prostředků ani odpovídající zázemí, aby to tak mohlo skutečně fungovat. Jako mladý oborový spolek jsme de facto malá neziskovka, která zatím hledá způsob, jak fungovat i jinou formou, než jsou projekty a spolupráce s dalšími organizacemi. Práce pro Asociaci spisovatelů mě každopádně utvrdila v přesvědčení, že organizace tohoto typu je zapotřebí a může mít velmi reálný dopad na to, co se v oboru děje. Důležitý je podle mého v tomto smyslu i kontakt s kolegy v zahraničí.   Jedním z prvních rozhodnutí nového výboru, jehož členy jsou kromě vás básnířka Ingrid Artezz, básníci Jonáš Hájek a Vít Janota a prozaička Ivana Myšková, bylo právě začlenění AS do mezinárodní federace autorských profesních organizací European Writers’ Council, která zastupuje na 150 000 autorů a překladatelů ve 44 autorských sdruženích působících ve 34 zemích. Už se to uskutečnilo? A naplnila se vaše očekávání? EWC na svém červnovém zasedání v Rize schválilo naši žádost o přijetí a stali jsme se tak plnohodnotnými členy. Umožňuje nám to zejména rychlou výměnu informací. Nezanedbatelnou roli ale podobná organizace hraje i vůči orgánům Evropské unie, aktivně se totiž podílí na legislativě. Připadá mi důležité, že je v ní konečně zastoupené i Česko, a jsem také rád, že zářijové jednání úzkého vedení EWC se poprvé uskuteční v Praze. S aktuální šéfkou organizace Ninou George chceme mimo jiné usilovat o to, aby mezi členy přibylo také Slovensko.   Pokud jde o spolčování autorů, česká literární scéna je poměrně nejednotná – spisovatelských organizací u nás působí celá řada a navzájem si často nemohou přijít na jméno. Usilujete o nějaký dialog s ostatními tuzemskými literárními spolky? Rozhodně ano – s jejich zástupci se ostatně setkáváme jak osobně, tak jako profesionálové reprezentující své organizace. Nevidím tu příliš velkou řevnivost, mám spíš dojem, že každý hledá tu oblast, kterou by chtěl pokrývat. Za velmi užitečný považuji zejména kontakt s Obcí překladatelů, kde nacházíme některá společná témata a zájmy. {loadmodule mod_tags_similar,Související} {mprestriction ids="1,2"} Kolik má vlastně AS v současné době členů? A jaké jsou podmínky pro přijetí? Museli jste už někoho vyloučit? Asociace spisovatelů sdružuje přes sedmdesát autorek a autorů prózy a poezie. K tomu, aby se někdo stal členem, je zapotřebí mít vydanou alespoň jednu beletristickou knihu a získat doporučení jednoho stávajícího člena – to je základní filtr. Tím druhým je pak ještě hlasování úzkého vedení, výboru. Už jsem se setkal s tím, že to je bod, který některé autory odradil od vstupu, ale má svou logiku, přinejmenším v této fázi. Osobně bych byl rád, aby se Asociace nejprve v jistém smyslu profesionalizovala, vytvořila si pevné zázemí a stálý aparát, a teprve pak prošla vnitřní debatou o tom, do jaké míry se otevřít většímu množství autorů a autorek – naši skandinávští kolegové v tomto razí přístup, že podobný spolek má plnit roli odborů a sdružovat co možná nejvíc spisovatelů.   Jak je činnost AS financována? Dostáváte kromě členských příspěvků i peníze od státu nebo z jiných zdrojů? Pravidelně se nám daří získávat peníze z grantů, které používáme v drtivé většině na jednotlivé projekty, tím myslím kupříkladu cyklus autorských čtení Spisovatelé do knihoven nebo spolupráci s kolegy z berlínského Haus für Poesie na vystoupeních řady Překladiště na cestách / VERSschmuggel auf Reisen. Získávání peněz ze soukromých zdrojů je něco, k čemu bychom se rádi v dohledné době propracovali.   Ve vašich Stanovách se hovoří mimo jiné o záměru založit Literární dům a vytvořit Státní fond na podporu literatury. Podnikly se již v tomto směru nějaké konkrétní kroky? Myšlenka literárního domu se měla původně zhmotnit v Českém literárním centru, o kterém se původně uvažovalo jako o samostatné instituci, která bude mít na starosti nejen export literatury, ale také podporu namířenou do tuzemska, včetně reprezentativního fyzického sídla. Jak dobře víte, České literární centrum sice vzniklo, ale zatím pouze jako oddělení Moravské zemské knihovny, navíc se sídlem v prostorách, které výstavní rozhodně nejsou. Téma jsem znovu otevřel s aktuálním vedoucím ČLC panem Kraflem, hovořil jsem o něm i na ministerstvu kultury a kontaktoval jsem také pražský magistrát. Zatím bez úspěchu. Nic ale nevzdávám. Literární dům je zapotřebí – jak pro literáty, tak pro veřejnost.   A idea Státního fondu na podporu literatury nezačala nabývat nějakých konkrétnějších obrysů? Není zvláštní, že existuje Státní fond kinematografie a vedle toho už jen Státní fond kultury obecně? Souhlasím a beru to jako jeden z bodů, u kterého jsme zatím nevyvinuli dostatečnou aktivitu, byť jsme téma probírali několikrát jak s kolegy, tak i se šéfem Svazu českých knihkupců a nakladatelů panem Vopěnkou. Situace samozřejmě zvláštní je – proč má mít jeden tvůrčí průmysl vlastní separátní nástroj financování?   V uplynulých týdnech se hodně mluvilo a psalo o již zmíněném Českém literárním centru, jehož dosavadní vedoucí Ondřej Buddeus podal výpověď (viz rozhovor s ním v Literárních novinách 7/2019 a reakce ředitele Moravské zemské knihovny Tomáše Kubíčka v tomto čísle LtN). Vy sám jste své stanovisko uveřejnil na webu iLiteratura.cz, kde jste se pozastavil nad průběhem následného zasedání Rady ČLC a jeho výsledky. Jak vlastně dosud vypadala spolupráce Asociace spisovatelů s ČLC a co si od ní slibujete do budoucna? Kontakt mezi Asociací a Českým literárním centrem je poměrně standardní – účastníme se zasedání Rady ČLC, jsme k dispozici, pokud je potřeba zprostředkovat kontakt nebo dát doporučení, předáváme informace z centra našim členům. Považuji České literární centrum za důležitou instituci, která svou činnost dobře nastartovala, ale měla by fungovat samostatně. Je podle mě chyba, že byl nový vedoucí ČLC stanovený bez výběrového řízení, stejně jako to, že Ondřej Buddeus z vedení centra odešel po tak krátké době. Nevysílá to dobrý signál o tom, jak České literární centrum ve struktuře Moravské zemské knihovny funguje.   A pokud jde o spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou, která zodpovídá za prezentaci české literatury v zahraničí? Třeba Petra Hůlová kritizovala fakt, že naše hojně opěvované hostování na lipském knižním veletrhu proběhlo bez spolupráce s profesními spisovatelskými organizacemi. Nevzpomínám si, že bychom jako profesní spolek zatím vešli do přímého kontaktu s jinými částmi Moravské zemské knihovny vedle Českého literárního centra. K přípravě lipského veletrhu myslím MZK oslovovala konkrétní lidi, kteří se pak kupříkladu podíleli na výběru autorů, nikoli organizace. A jestli se nemýlím, k Lipsku proběhla jedna větší veřejná prezentace – v tomhle směru byla komunikace vůči tuzemské literární komunitě poměrně slabá.   A co říkáte na nedůstojné dění kolem postu ministra kultury? Uvítal jste Staňkův odchod? Viděno dnešní optikou ano, uvítal, ale je to dané především celým děním okolo výměny ministra a tím, jak začala na povrch vyplouvat důležitá rozhodnutí, která Staněk učinil v samém závěru svého působení. Obecně řečeno, byl bych raději za stabilitu, v ideálním případě samozřejmě pod vedením kompetentního člověka, který má jasnou představu o tom, jaký význam kultura má.   Nového ministra čeká zanedlouho předávání Státní ceny za literaturu, o které se po odchodu většiny porotců v čele s Petrem Hruškou hodně psalo pro změnu během loňského léta. Jak jste vnímal reakci Jiřího Hájíčka, který následně ocenění odmítl? A máte tip na letošního laureáta? Jiří Hájíček myslím reagoval celkem logicky a věcně – odstoupení porotců bylo silným politickým gestem, on, jestli si dobře vzpomínám na jeho vyjádření, nechtěl celou věc ještě více udržovat v rovině aktuální politiky. Oba postoje chápu. Petr Hruška a jeho kolegové využili svého postavení v porotě a deklarovali svůj postoj vůči vládě Andreje Babiše a podpoře, kterou mu ve sněmovně poskytli komunisté. Mohli ho stejně tak deklarovat v textu pro noviny, ale asi by nevyvolal takový zájem a nepodnítil stejně živou debatu. Netroufnu si tipovat, kdo bude v letošním roce laureátem, ale když se probírám seznamem oceněných, kde je řada úctyhodných spisovatelů, bylo by po osmi letech namístě vyznamenat některou z autorek – ten nepoměr bije do očí.   Ale vraťme se zpátky k aktivitám AS. V září odstartuje již třetí ročník projektu nazvaného Spisovatelé do knihoven, který připravujete ve spolupráci s deseti vybranými tuzemskými knihovnami. Do každé z nich postupně zavítá desítka autorů a autorek – letos kupříkladu Michal Ajvaz, Pavla Horáková, Aleš Palán či Radek Malý. Jaký je zájem ze strany knihoven, potažmo spisovatelů a jaký mají vaše autorská čtení ohlas? Spisovatelé do knihoven jsou cyklus, který mi dělá velkou radost. Dobré reakce na něj máme od knihoven i autorek a autorů. A zájem je také poměrně velký, a to z obou stran. Knihovnám, včetně těch menších v regionech, nabízí možnost získat na celou sezonu, od září do června, pravidelný program s kvalitními autory. Spisovatelky a spisovatelé naproti tomu poznávají větší množství čtenářů, kteří přicházejí na jejich vystoupení zpravidla dobře připravení, takže výsledkem může být skutečně plodné setkání. Byl bych rád, kdyby pokračoval ještě dlouhou dobu.   A jaká je vaše osobní zkušenost, vítáte příležitost představit svou básnickou tvorbu tváří v tvář svým čtenářům? Veřejná čtení a s nimi spojené debaty a setkávání mám rád. Možná je to dané tím, že právě osobní kontakt s posluchači a dalšími autorkami a autory byl způsob, jakým jsem k poezii původně přicházel do styku. Do nějaké míry vystoupení beru jako prověrku kvality textů. Nejsem ale zrovna extrémně plodný autor, takže se mnohem častěji ocitám na druhé straně a čtení spíše poslouchám. Může to být podobně silný zážitek, ze kterého si člověk často odnese naprosto odlišný dojem než ze soukromého a tichého čtení doma.   Má předseda Asociace spisovatelů vůbec čas na psaní? Pracujete na nové sbírce?  V současné době mám pouze v zápisníku a v počítači fragmenty textů, na kterých bych chtěl někdy v budoucnu stavět. To je vlastně docela běžný způsob, jakým píšu – delší dobu sbírám střepy a pak se z nich pokouším vystavět něco většího. Sice si nemyslím, že moje pomalé tempo má něco společného s prací pro Asociaci spisovatelů, ale uznávám, že bych se rád vypravil na tvůrčí pobyt, až vedení spolku převezme někdo další. {/mprestriction}  Ondřej Lipár  (*1981) se narodil a žije v Praze. Na Fakultě sociálních věd UK vystudoval marketingovou komunikaci a PR a mediální studia. Pracuje jako novinář a fotograf. Knižně debutoval básnickou sbírkou Skořápky (Klub rodáků a přátel Kutné Hory) v roce 2004, druhá sbírka Komponent (Fra) mu vyšla v roce 2014. Od loňského prosince stojí v čele Asociace spisovatelů. 

Čas načtení: 2024-04-03 16:05:00

MŠMT: Veřejné konzultace k revizi RVP. Zapojit se může každý

Národní pedagogický institut předkládá k veřejné konzultaci výsledky práce odborných pracovních skupin, které se zabývaly revizí Rámcového vzdělávacího programu pro předškolní a základní vzdělávání (RVP PV a ZV). Veřejná konzultace, do které se může zapojit každý, začíná 2. dubna a bude otevřena do 31. května 2024. Samotná veřejná konzultace je důležitou částí tvorby revize RVP PV a ZV, ale není součástí schvalovacího procesu revize, který proběhne po předání finálního dokumentu na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) v září

Čas načtení: 2024-04-11 16:30:00

20 let ČR v EU: Sledujte živě veřejnou debatu v Hradci Králové

Ve čtvrtek 11. dubna 2024 se v Hradci Králové uskuteční veřejná debata na téma 20 let ČR v EU. Akce se koná u příležitosti 20. výročí vstupu České republiky do Evropské unie a zaměří se na hodnocení přínosů a dopadů členství pro Českou republiku a její regiony. Hosty debaty budou Monika Ladmanová, Martin Dvořák, Pavlína Springerová a Jan Prouza.

Čas načtení: 2024-04-13 12:00:09

Vyšla první veřejná beta verze Androidu 15. Co přináší nového?

Google vydal první veřejnou beta verzi Androidu 15 Novinek je zatím pomálu, hlavní vlnu Google zřejmě představí příští měsíc Testovat mohou zatím pouze majitelé smartphonů a tabletu Google Pixel Přestože někteří výrobci stále ještě aktualizují své stávající smartphony na Android 14, Google usilovně pracuje na nadcházející verzi. Připravovaný Android 15 mohou vývojáři testovat od poloviny února, od tohoto týdne se může do testování zapojit širší okruh uživatelů – Google totiž uvolnil rozpracovaný systém do veřejného beta programu. Přečtěte si celý článek Vyšla první veřejná beta verze Androidu 15. Co přináší nového?

Čas načtení: 2024-06-30 17:44:16

Veřejná média lžou díky propagandě a cenzuře

Mnoho lidí na světě myslí stejně jako by dospěli na svojí cestě poznání do stejného cíle, není to otázka současnosti kdy je zde televize a internet, i v dávné minulosti kdy zde nebyla běžná gramotnost mnoho lidí dospělo na cestě poznání do stejného cíle. Všichni se nakonec dostanou k problému pravdy a problému práce, bez …Pokračovat ve čtení Veřejná média lžou díky propagandě a cenzuře

Čas načtení: 2024-07-14 19:30:55

Veřejná beta iOS 18 klepe na dveře. Jak si ji stáhnout mezi prvními?

Předpokládá se, že v pondělí nebo v úterý Apple vypustí veřejné betaverze iOS 18 a dalších systémů Pokud si chcete některou z aktualizací vyzkoušet s předstihem, zaregistrujte se do beta programu Ukážeme vám krok za krokem, jak na to Apple představil své softwarové novinky 10. června, přičemž hned v tento den došlo k uvolnění vývojářských betaverzí všech nových aktualizací: iOS/iPadOS 18, macOS 15 Sequoia, watchOS 11 i visionOS 2. Co nevidět však aktualizace zamíří i do veřejné betaverze, která by měla být zbavena průvodních problémů a chyb. Přečtěte si celý článek Veřejná beta iOS 18 klepe na dveře. Jak si ji stáhnout mezi prvními?

Čas načtení: 2024-07-16 09:00:30

Veřejná beta iOS 18 je konečně tady! Ukážeme vám, jak ji stáhnout do telefonu nebo tabletu

Apple konečně uvolnil veřejné bety svých nejnovějších operačních systémů Od včerejšího večera můžete stahovat iOS 18/iPadOS 18, macOS 15 Sequoia nebo watchOS 11 Stačí se zaregistrovat do beta programu a update pak stáhnout klasicky z nastavení Dlouhé čekání je u konce. Apple v pondělí večer našeho času uvolnil očekávané veřejné beta verze systémů iOS 18/iPadOS 18, macOS 15 Sequoia, watchOS 11 a tvOS 18. Tyto aktualizace dorazily více než měsíc po oznámení a vypuštění prvních vývojářských beta testů. Jak si můžete aktualizace vyzkoušet s předstihem i vy? Přečtěte si celý článek Veřejná beta iOS 18 je konečně tady! Ukážeme vám, jak ji stáhnout do telefonu nebo tabletu

Čas načtení: 2024-09-10 19:00:01

Nezapomenutelný Jiří Schelinger: Rocker, který se záhadně utopil

Jiřího Schelingera proslavil hit Holubí dům od Svěráka s Uhlířem v roce 1972. V té době hrál se skupinou Faraon Karla Šípa. Jeho druhá nejhranější píseň je o hodně tvrdší, Šípková Růženka je vlastně Soldier of Fortune od Deep Purple. To už byl ve stáji prozíravého obchodníka Františka Ringo Čecha. S jeho kapelou nazpíval také René, já a Rudolf, Dráty pletací, Švihák lázeňský, ale i Léto s tebou či Jsem prý blázen jen.   Jiří Schelinger chtěl přitvrdit a hrát heavy metal, byl českým průkopníkem hardrockové muziky a miloval blues. A právě Ringo Čech věděl, jak na to, věděl, že kapela musí tvořit i „bubblegum“ hity a jezdit po estrádách, aby ji cenzura nezakázala.  Bral prášky na hlavu Když pobýval koncem 60. let za protistátní činnost ve vazbě, pokusil se zde o sebevraždu. Následně jej z vězeňské cely převezli na psychiatrii v Bohnicích a od té doby bral psychofarmaka. Dostal invalidní důchod, což mu umožnilo elegantně se vyhnout práci bez hrozby obvinění z příživnictví, a mohl se naplno věnovat hudbě.  „zachvatčiki, marš odsjuda“ = „útočníci, pochodujte pryč“ Proč se tenkrát ocitl za mřížemi? Bylo to z důvodu rozšiřování protisovětských letáků v srpnu 1968. Letáky obsahovaly hesla jako „Šalgoviči, Šalgoviči, rozbijem ti prdel biči“ nebo „Zachvatčiki, marš odsjuda“. Veřejná bezpečnost jej odhalila a Jiří Schelinger šupem putoval do věznice v Ruzyni. Sláva díky chrapláku Schelingerovi nadělil osud do vínku nezaměnitelný baryton s trochou typického chraptění. Jeho největší slabinou byl jeho repertoár. Písně, které zpíval, nebyly jenom tehdy nedostižné a poptávané rockové skladby. Musel se přizpůsobit a někdy přijmout i popový odpad poplatný režimu. Díky tomuto ústupku měl časem šanci dostat se do zahraničí i přes řadu vroubků, kterých se dopustil. Chromý topič vyprodává divadelní sály. Karel Plíhal ještě nedohrál Číst více Objevil ho František Ringo Čech, který jej nejen angažoval do své kapely, ale také mu pomohl ke slávě. Na začátku Schelingera hudební kritici moc nebrali, ale Čech přesvědčil vlivné osobnosti, že Schelinger je vlastně dělník, protože se vyučil instalatérem. A to, že zpívá hrubým hlasem, znamená, že jeho hudba patří dělnické třídě. Holubí dům Schelingera si oblíbili i úspěšní autoři popových písní Jan Svěrák a Jaroslav Uhlíř, kteří mu věnovali dnes už kultovní píseň Holubí dům. Když zpěvák tuto píseň zpíval, vždy do svého výkonu dával duši. Vyjádření novinářů k této skladbě a její interpretaci se různilo. Někomu se to líbilo a někomu nelíbilo. Schelinger se k tomu vtipně vyjádřil slovy: „To je sice hezký, že se vám to všem líbí, ale vůbec jste si nevšimli, že v tom úvodu nekřičí holubi, ale rackové.“ Hutkův návrat z exilu byl osudový omyl. Prvotní nadšení doznělo a nastal strmý pád Číst více Bratislavská tragédie Schelinger se nepohodl s neznámým mužem kvůli nějaké dívce a tento člověk jej vyzval, aby oba skočili do Dunaje. Schelinger utonul a ten druhý se zachránil díky bóji. Nebyl snad ten neznámý agent tajné policie, který měl za úkol Jiřího Schelingera zlikvidovat a na pokyn jej utopil? Nebo to byla sebevražda? Nikdo neví, jak to tenkrát bylo. Veřejná bezpečnost se vyšetřováním moc nezabývala, což je velmi podezřelé. Našlo se mrtvé tělo, ale nebylo přesně jasné, zdali šlo opravdu o Schelingera. Nebo to skutečně byla tragická náhoda a za neštěstím stála kombinace alkoholu a psychofarmak? Každopádně to mohla být osudná frajeřina, která stála život velkou hudební naději. „Nemohl jsem tomu uvěřit. Dělal blbosti, to jo, ale takový magor zase nebyl. Jediný, co mě napadlo, že kdybych tam s ním byl já, nemuselo se to stát,“ vysvětluje František Ringo Čech. Smutným faktem zůstává, že Jiří Schelinger bral léky a zapíjel je alkoholem jako každý správný bohém. Tento způsob života si vybral svou daň a je možné, že alkohol a bohémský život by mu nedovolily dlouho pobývat na tomto světě. Našla by si ho stejně záhy nemoc a nakonec i smrt. Bohužel je smutné, že se stala bratislavská tragédie a vše dopadlo tak, jak dopadlo. Zdroj: autorský článek spolu s dalšími zdroji (R. Rohál: Legendy československé populární hudby, P. Gratias: Cesty do rockového nebe) KAM DÁL: Všechny lásky charismatického Karla Kryla. Podlehla mu i sestra Landovského.

Čas načtení: 2024-11-16 09:00:00

Česká vláda není schopna lidem zajistit ani tu základní infrastrukturu

Pány Pertolda a Münicha Moravec do svého pořadu v ČR nepozve... Došlo by k věcným informacím a to je nebezpečné. Filip Pertold: Protože jsem byl svědkem a přímým účastníkem řady debat na toto téma na nejvyšší úrovni, shrnu jak se to mohlo stát, ze školky nejsou a dětských skupin pomálu. 1. Řada politiků třeba v Ano, či ODS nebo částečně u lidovců ( strana je rozpolcena) je nechce, protože chce matky doma a berou si děti jako rukojmí. 2. Obce jsou malé a nemají prostředky na školky, zároveň se nechtějí slučovat, protože by to byl konec demokracie v Česku. Rodiče jsou jim také velmi často ukradený. 3. Děti mladší tří let jsou na hranici mezi resorty MPSV a MŠMT a to se jim jen těžko může odpustit. Všechny pokusy o společné kulaté stoly selhaly v zásadě. A co nechtějí byrokrati se v Česku jen obtížně realizuje. 4. Školky jsou z pohledu ministerstva financí jen výdaj. A co nechce MF se jen obtížně realizuje. Daniel Münich: Česko v posledních 15 letech promarnilo obrovskou příležitost, jak pomoci veřejným rozpočtům a svým občanům. Aktualizovaná analýza veřejných nákladů a výnosů míst ve školkách i po mnoha letech ukazuje, že místa ve školkách se státu vyplácí. Hospodářská politika, která dohlédne stěží na horizont rozpočtu příštího roku to bohužel nevidí. Další velká překážka jsou kapsy přišité na špatném místě: z míst ve školce benefitují kromě rodičů a dětí centrální rozpočty, zatímco náklady výstavby školek jdou k tíži rozpočtů obcí, když centrální dotace většinou představují čekání na Godota.. Odemčený článek Markéta Hronová v Hospodářské noviny https://archiv.hn.cz/c7-67474330-mj8a6-0d4461e9e97466c Naše nová studie IDEA při CERGE-EI Veřejná podpora míst ve školkách se stále vyplatí: analýza výnosů a nákladů https://idea.cerge-ei.cz/.../verejna-podpora-mist-ve...

Čas načtení: 2025-01-28 00:00:00

Otázka bezpečnosti i soukromí. Proč (ne)mít veřejnou statickou IP adresu

Veřejná statická IP adresa je jako stálý poštovní adresní štítek vašeho počítače nebo sítě. Na rozdíl od neveřejné dynamické IP adresy, která se může při každém připojení změnit a není pro internet viditelná, zůstává stále stejná. Kdy je veřejná statická IP výhodou, jaké má riziko a proč může být řešení jako DDNS pro většinu uživatelů lepší volbou?

Čas načtení:

Daňové a účetní aspekty darování a dalších forem fundraisingu vstup na benefiční akce, benefiční prodeje, aukce a dražby apod.

[skoleni-kurzy.eu] Jak se jednotlivé fundraisingové aktivity promítají v účetnictví a daních. Které jsou výhodnější a které méně. Na semináři si uvědomíte, co fundraisingové aktivity znamenají z pohledu účetnictví a jak se zobrazí v účetní závěrce neziskové organizace. Zjistíte, jak se fundraisingové aktivity promítnou při výpočtu daně z příjmů a v jakých případech mohou přinést organizaci povinnost platit daň z příjmů. Na konkrétních příkladech vám bude ukázáno zaúčtování a promítnutí v dani z příjmů, budete upozorněni i na případné dopady do daně z přidané hodnoty či daně silniční a budete též upozorněni na nutnou smluvní či jinou dokumentaci. Seminář se bude věnovat separátně darování a dalším druhům bezúplatného nabytí dotace, dědictví, sbírky, dále pak různým druhům prodeje služeb a prodeje předmětů, ať již nakoupených, získaných darem nebo vyrobených ve vlastní dílně, bude se též věnovat různým druhům prodeje – trhy, internet, aukce či dražba. Bude probráno využití veřejné sbírky pro různé * Metody fundraisingu a jejich dopad do účetnictví, daně z příjmů a DPH. Darování: • jaké dary lze poskytnout, tedy jaké druhy darů rozlišujeme – peněžní x nepeněžní, účelové x neúčelové, investiční x neinvestiční, • dokumenty provázející poskytnutí daru – smlouva, potvrzení o poskytnutí daru apod., • dárci – podnikatel, rozpočtová či příspěvková organizace, nezisková organizace atd. – mohou uplatnit daňové zvýhodnění při poskytnutí daru, jaké jsou podmínky daňového zvýhodnění a jak se stanovuje, • jak se přijatý dar projeví v účetnictví neziskové organizace, • jak se přijatý dar projeví ve zdanění daní z příjmů neziskové organizace v případě, kdy jde či nejde o veřejně prospěšného poplatníka, • možné účetní a daňové režimy pro různé druhy darů, • evidence darů v neziskové organizaci – co je a není nutné, co je doporučená praxe. Jiné formy bezúplatného nabytí: • dotace – účtování a zdanění, dlouhodobý majetek nabytý z dotace, • dědictví – účtování dědictví ve formě dlouhodobého majetku, drobného majetku, zásob, pohledávek, finančního majetku, atd. – daňové dopady na daň z příjmů. Veřejná sbírka bezúplatné i úplatné plnění: • kdy je veřejná sbírka dle zákona nutná, jak se zřizuje a jaká jsou základní pravidla, • sbírka formou bezúplatných plnění – pokladničky, bankovní účet, • sbírka formou úplatných plnění – prodej předmětů, prodej vstupenek, • jaké jsou dopady prodeje předmětů a prodeje vstupenek na daň z příjmů a DPH bez veřejné sbírky a s veřejnou sbírkou. Úplatná plnění prodeje předmětů, aukce, dražby, vstupné, tomboly,…: • vstup na benefiční akce, • poskytování různých druhů služeb, • benefiční prodej předmětů – nakoupeného zboží, předmětů vyrobených ve vlastní dílně, předmětů přijatých darem, • prodej formou aukce či dražby vyvolávací cena x konečná cena, kupní cena věci x dar, • prodejní a darovací portály, • je to reklama nebo poděkování dárci? Dotazy a odpovědi. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení:

Zákon o obcích a zákon o úřednících aktuálně – včetně řešení konkrétních problémů z praxe

[skoleni-kurzy.eu] Seminář spojený s praktickými příklady a workshopem. Povinná orientace každého úředníka obce i města. Cílem semináře je prohloubit znalosti úředníků úřadů územně samosprávných celků České republiky z obsahu zákona o obcích, včetně využití těchto znalostí a vědomostí v praxi. Základem je výklad zákona č. 128 - 2000 Sb. o obcích s použitím příkladů reálných situací a zákona 312 - 2002 Sb., o úřednících územně samosprávných celků…, ve znění pozdějších předpisů. Součástí semináře bude informace o připravovaných změnách. Obsah semináře je určený i těm úředníkům, kteří se připravují na zkoušku odborné způsobilosti „ZOZ-. * • zákon o obcích – vstup do problematiky, • postavení obcí a měst ve veřejné správě – vymezení pojmu veřejná správa, územně samosprávný celek, vztah obcí a krajů, právní subjektivita obce, kontrola ad., • orgány obce – rozbor členění orgánů obce podle jejich zřizování nebo ustavování, podle složení členů orgánů, podle působnosti, • zastupitelstvo obce členové zastupitelstva obce – vymezení zastupitelstva obce podle zákona o obcích, vznik zastupitelstva a jeho působnost, vztah zastupitelstva obce k ostatním orgánům obce, zasedání zastupitelstva obce, uvolnění - neuvolnění členové zastupitelstva, jejich práva a povinnosti, • výbory zastupitelstva – jejich činnost, • rada obce – vymezení rady obce podle zákona o obcích, působnost, vztah rady obce k ostatním orgánům obce, schůze rady obce, • komise rady – jejich činnost, • jednací řády rady, zastupitelstva, výborů a komisí – význam, obsah a tvorba, • městský a obecní úřad – složení úřadu, úředníci úřadu, vztah orgánů obce a úřadu, pracovněprávní postavení úředníků dle zákona o úřednících ÚSC ad., • zákon o úřednících – základní vstup do problematiky, • základní pojmosloví, výběrové řízení a veřejná výzva, • povinnosti úředníka, • vzdělávání úředníků. Diskuze a řešení konkrétních problémů z praxe. ...1. VOX s.r.o.

Čas načtení: 2025-05-08 16:13:09

Největší veřejná investice za poslední léta. Biocentrum Univerzity Karlovy by mělo otevřít už za rok

Na Albertově už se staví Biocentrum, které je součástí Kampusu Univerzity Karlovy. Vyjde na 3,6 miliardy korun. Článek Největší veřejná investice za poslední léta. Biocentrum Univerzity Karlovy by mělo otevřít už za rok se nejdříve objevil na CzechCrunch.

Čas načtení: 2025-05-27 10:45:00

Digitální sleva, papírová přirážka. Přísná revize jízdenek v MHD

Veřejná doprava je veřejná služba, kterou si za veřejné peníze objednáváme všichni společně. Ale cestujícím účtuje různé ceny podle toho, jakým způsobem za jízdenku zaplatí.